(pokračuje Jan Skopeček)

2.
Návrh poslanců Viktora Vojtka, Zbyňka Stanjury, Mariana Jurečky, Pavly Pivoňky Vaňkové, Jiřího Navrátila, Michaela Kohajdy, Miloše Nového, Martina Dlouhého, Jana Skopečka a Jana Bauera na vydání zákona o povinném příspěvku na produkty spoření na stáří a o změně souvisejících zákonů (zákon o povinném příspěvku na produkty spoření na stáří) /sněmovní tisk 894/ - druhé čtení

Prosím, aby předložený návrh uvedl za navrhovatele pan poslanec Viktor Vojtko.

 

Poslanec Viktor Vojtko: Děkuji za slovo. Dobré odpoledne, dámy a pánové, vážený pane místopředsedo. Dovolte mi, abych krátce představil návrh zákona o povinném příspěvku na produkty spoření na stáří, konkrétně teď ve druhém čtení.

Tento navržený zákon zavádí povinnost zaměstnavatele přispívat zaměstnancům, kteří u něho vykonávají rizikovou práci zařazenou do třetí kategorie pro vybrané faktory pracovních podmínek, každý měsíc na jejich penzijní připojištění nebo doplňkové penzijní spoření určitou částku. Ta částka se odvíjí od vyměřovacího základu, jehož zaměstnanec Původní návrh počítal s tím, že ta pásma by byla dvě, tři procenta a čtyři procenta od tří odpracovaných směn, ale já už tady avizuji, že i v rámci rozpočtového výboru byl přijat pozměňovací návrh, který tato pásma sjednocuje od těch tří směn výše na čtyři procenta.

Dále tento zákon zavádí informační povinnost zaměstnavatele vůči zaměstnancům týkající se práva na povinný příspěvek a způsobu jeho uplatnění, zavádí povinnost zaměstnavatele vydat zaměstnanci jednorázové potvrzení o zaplacení tohoto povinného příspěvku, upravuje přestupky spočívající v porušení povinností zaměstnavatele podle navrženého zákona, rozšiřuje působnost orgánu inspekce práce na kontrolu dodržování povinností stanovených v navrženém zákoně a zmírňuje časové podmínky pro čerpání takzvaného předdůchodu v doplňkovém penzijním spoření v případě zaměstnanců, kterým zaměstnavatel platil povinný příspěvek podle navrženého zákona.

To, myslím, na úvod stačí. Všichni, kdo se tím zabývají, tak ten zákon, myslím, poměrně detailně znají a není příliš dlouhý a složitý. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání rozpočtovému výboru jako výboru garančnímu, dále byl tisk přikázán také výboru pro sociální politiku. Usnesení výboru vám byla doručena jako sněmovní tisky 894/2 a 4. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj rozpočtového výboru pan poslanec Vojtěch Munzar a informoval nás o projednání návrhu ve výboru a případné pozměňovací návrhy odůvodnil.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Ano, děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, rozpočtový výbor se tímto návrhem zákona zabýval dne 2. dubna 2025 na své 59. schůzi. Výsledek jednání je, že doporučil Poslanecké sněmovně tento zákon projednat a vyslovit s ním souhlas. Zároveň doporučil, abychom vyslovili souhlas s tímto zákonem ve znění dvou pozměňovacích návrhů. Jeden pozměňovací návrh je pouze technický, je to oprava čísla v § 10. O druhém návrhu už mluvil zástupce předkladatelů, je to věcný návrh, který mění ten původní záměr předkladatelů ze dvou pásem poskytování příspěvků 3 až 4 procenta pouze na jedno pásmo 4 procenta od tří směn rizikové práce, jak bylo projednání na rozpočtovém výboru. A jak bylo při něm řečeno, jedná se i o dohodu se Svazem zaměstnavatelů a se zaměstnavateli, protože účelem je i snížit administrativní zátěž zaměstnavatelů. Tím bych skončil svou zpravodajskou zprávu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju. A nyní poprosím zpravodaje výboru pro sociální politiku pana poslance Michaela Rataje, aby nás informoval o projednání návrhu ve výboru a případné pozměňovací návrhy odůvodnil. (Není přítomný.) Z důvodu nepřítomnosti pana Michaela Rataje načte kolega, rovněž člen výboru pro sociální politiku.

 

Poslanec Vít Kaňkovský: Dobré odpoledne, vážený pane místopředsedo, členové vlády, kolegyně, kolegové. Dovolte mi, abych vás v zastoupení pana kolegy Michaela Rataje seznámil s usnesením výboru pro sociální politiku ze 62. schůze ze dne 2. dubna 2025 ke sněmovnímu tisku 894: "Po úvodním slově zástupce skupiny předkladatelů poslance Viktora Vojtka, zpravodajské zprávě poslance Michaela Rataje a po rozpravě výbor pro sociální politiku Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky

I. doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, aby vyslovila nesouhlas s návrhem poslanců Viktora Vojtka, Zbyňka Stanjury a dalších na vydání zákona o povinném příspěvku na produkty spoření na stáří a o změně souvisejících zákonů, zákon o povinném příspěvku na produkty spoření na stáří, sněmovní tisk 894;

II. zmocňuje zpravodaje výboru, aby se stanoviskem výboru seznámil schůzi Poslanecké sněmovny." Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní otevírám obecnou rozpravu, do které mám s přednostním právem jako první přihlášenou paní předsedkyni Schillerovou.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené dámy, vážení pánové, zákon o povinném příspěvku na produkty spoření na stáří se týká skupiny lidí, kteří ještě před pár měsíci zcela oprávněně očekávali, že jejich situace bude řešena novelou důchodového zákona. Jenže jak se již opakovaně ukázalo, vláda Petra Fialy znovu a znovu slibuje svým voličům mosty přes řeky, ale desky k jejich stavbě k břehu řeky nikdy nepřinese. Tentokrát tomu není skutečně jinak.

Naděje této skupiny občanů pohasla ve druhém čtení údajné důchodové reformy, když vláda Petra Fialy změnila svou vlastní novelu a omezila snížení důchodového věku pouze na ty zaměstnance, kteří vykonávají práci zařazenou do čtvrté rizikové skupiny. Řešení pro zaměstnance třetí rizikové skupiny odkázala na právní úpravu, kterou slíbila do konce roku. Nereálnost toho slibu byla již tehdy zřejmá.

Dnes se dostáváme do druhého čtení tohoto zákona a když se vrátím ke své metafoře o slíbených mostech přes řeku, desky, které přinesla vláda Petra Fialy, po měsících marného čekání jsou zpráchnivělé, shnilé a plesnivé. Desky, které se lámou pod prvním krokem. A stavět most ze zpráchnivělých prken je jako věřit slovům, která lžou již při vyslovení.

Novela zavádějící dosud neexistující povinnost byla připravena izolovaně, bez odpovídající diskuse s odborníky či samotnými aktéry dotčeného procesu. Jde o zákon legislativně, jako i věcně nepřipravený, který bude navíc obtížně proveditelný v praxi. Novela se přitom dotýká oblasti, kterou už dnes pokrývají systémy vnitropodnikové sociální péče.

Navrhovaná právní úprava zasahuje do oblasti, která je úzce propojena s vnitřními systémy zaměstnavatelů včetně mzdových struktur, benefitních programů a interních zásad personální politiky.

Kvůli zcela zásadní absenci dialogu a důkladné přípravy tak hrozí vznik problémů pro řadu odpovědných zaměstnavatelů, kteří svým zaměstnancům přispívají již nyní, často dokonce ve většímu rozsahu, než bude požadovaná nová legislativa.

Zaměstnavatelé zpravidla poskytují příspěvky bez ohledu na konkrétní rizikovou kategorii nebo typ rizika, se kterým se zaměstnanci setkávají. Novela vůbec nereflektuje existenci již zavedených sociálních programů a kolektivních smluv, které obsahují ustanovení související s oblastmi dotčenými navrhovanou úpravou. V mnoha případech se jedná o dlouhodobě sjednané závazky mezi zaměstnavateli a zaměstnanci, které jsou výsledkem kolektivního vyjednávání a které mají výrazný vliv na stabilitu pracovněprávních vztahů v jednotlivých sektorech. Navíc ti, kdo by podle nového zákona měli získat povinný příspěvek, ve skutečnosti nemusí získat nic navíc, jelikož jim zaměstnavatel tuto podporu již poskytuje v rámci vlastních sociálních programů. Navíc předkladatel vůbec nebere v potaz potřebu zaměstnanců posoudit a odpovídajícím způsobem nastavit své vlastní strategie v oblasti zabezpečení na stáří, zejména pokud navrhovaná úprava ovlivňuje jejich motivaci k individuálním formám spoření či investic.

Důvodová zpráva zákona zcela opomíjí, jaké to bude mít dopady právě na vybrané regiony a vybrané odvětví a na trh práce. Po skutečně dlouhé a opakované diskusi na rozpočtovém výboru jsem na své opakované dotazy dostávala často čistě formální odpovědi. Každopádně i z těchto z mého pohledu nedostatečných informací vyplývá to, čeho jsem se obávala. Regionální struktura zaměstnanců pracujících ve vybraných rizicích kategorie 3 je významně heterogenní.

V Moravskoslezském kraji je například celkem 13,5krát vyšší počet zaměstnanců pracujících ve vybraných rizicích kategorie 3 nežli v Karlovarském kraji. Tyto odlišné dopady na jednotlivé regiony předkladatel zákona zcela opomíjí. Navíc stále nemáme informaci, jaké je věkové složení dotčených zaměstnanců. Kolik z pracujících v konkrétních odvětvích nemá nasmlouvaný žádný produkt spoření na stáří?

Netušíme, o kolik se zvýší příspěvky, a tedy i objem prostředků, se kterými soukromé penzijní společnosti hospodaří. Otázkou zůstává, kdo si na základě předložené novely vlastně polepší a jak. Navíc z pohledu firem je zcela zásadní otázka celkového agregovaného dopadu do nákladů zaměstnavatelů. Jaké to vyvolá dodatečné změny v nastavení sociálních systémů? Mnoho otázek, málo odpovědí.

Ministerstvo práce a sociálních věcí vůbec neřeší, jak na tom budou zaměstnanci a zaměstnavatelé, kteří již v tuto chvíli vytvářejí dodatečné úspory na penzi. Vzniká otázka, do jaké míry budou nabourány dosavadní modely podpory k zajištění zaměstnanců na stáří aplikované mnoha zaměstnavateli na dobrovolné bázi. Pokračuji dále. Počet osob pracujících ve vládních institucích, které budou mít povinný příspěvek, je 16,6 tisíce. Jaký to bude mít dopad do veřejných rozpočtů? Opět bez dostatečné odpovědi předkladatele, zcela bez zájmu Ministerstva financí. Taky důvodová zpráva neřeší, podle jakého klíče byly zvoleny počty směn a k nim náležející výše příspěvku. Prostě nevíme již tradičně vůbec nic.

Zásadní administrativní komplikací budou dvě sazby vztažené k počtu odpracovaných směn. Je zřejmé, že počet odpracovaných směn rizikové práce se bude meziměsíčně lišit. Podle stávajícího návrhu tak zaměstnavateli vznikne povinnost reagovat na změnu a každý měsíc měnit parametry výpočtu. Administrativně je to zbytečně náročné. Tímto směrem cílí i můj pozměňovací návrh, který chce snížit administrativní náročnost na straně zaměstnavatelů. Navrhuji zavést pouze jednu sazbu. Tím tato komplikace odpadne.

Navrhuje se tedy sjednocení na vyšší hodnotě, protože vykonávaná práce je stále hodnocena stejným stupněm rizika a vyšší příspěvek bude znamenat rychlejší růst uspořené částky.

Další můj, samozřejmě můj a kolegů, pozměňovací návrh se týká odkladu účinnosti. Právě s ohledem na legislativní a věcnou nepřipravenost návrhu a jeho problematickou proveditelnost v praxi se navrhuje odklad nabytí účinnosti na 1. červenec 2026. Je nezbytné vytvořit prostor pro úpravu interních systémů zaměstnavatelů a pro sladění navrhované právní úpravy s již existujícími sociálními programy a kolektivními smlouvami. Současně je třeba zohlednit oprávněnou potřebu zaměstnanců posoudit a odpovídajícím způsobem nastavit vlastní úspory na stáří. Vážení kolegové, dnes je již zcela zřejmé, že o spravedlivé nastavení penzijního systému tady nikomu nejde.

Pokud se vrátím ke své úvodní metafoře s mosty přes řeku, dnes již vládě Petra Fialy jde jenom o to, aby se mohla tvářit, že splnila úkol a začala stavět most. Bohužel staví, stejně jako v případě důchodové reformy, most z prken starých, zpráchnivělých a shnilých. Z prken, které nepatří již ani do kamen. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.)

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já také děkuji. V tuto chvíli otevírám obecnou rozpravu, poněvadž s přednostním právem se nikdo nehlásí, a do ní je jako první přihlášen pan poslanec Martin Dlouhý. Vážený pane poslanče, máte slovo. Prosím.

 

Poslanec Martin Dlouhý: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dámy a pánové, dovolte, abych vám představil za skupinu poslanců pozměňovací návrh, který najdete pod číslem 6563 a který se týká vlastně takové drobnosti, ale mohl by právě zaměstnavatelům přinést velké potíže, a sice, že se může stát, že jeden zaměstnanec v průběhu měsíce bude provádět činnosti v kategorii 4 a zároveň bude provádět činnosti v kategorii 3 ve vybraných pracovních podmínkách, a tím by vlastně mohlo dojít k tomu, že by zaměstnavatel musel zaplatit jednak vyšší sociální pojištění do toho veřejného systému a zároveň by měl platit pojistné do toho nového systému, který zákon má nyní zavést. Takže je asi logické, aby to pojistné platil zaměstnavatel jenom jednou, takže tento pozměňovací návrh to řeší tak, že přednost bude mít povinný příspěvek na ty produkty spoření, čili ten soukromý systém, a tím bude vyřešeno, aby zaměstnavatel nepřispíval dvakrát. To je vlastně celé. Takže děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji. Další, kdo je přihlášen do obecné rozpravy, je pan kolega Igor Hendrych. Prosím.

 

Poslanec Igor Hendrych: Tak děkuji vám za slovo, vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, vážený pane ministře, já se budu trošku opakovat to, co jsem říkal tady v prvním čtení, a myslím si, že to je poměrně důležité, aby to tady zaznělo, protože na to nikdo příliš tady nereagoval z předkladatelů. Mnohé tady už řekla moje předřečnice, paní předsedkyně Schillerová, to opakovat nebudu, ale myslím si, že opravdu je důležité, abychom se zaměřili jako v podstatě na tu primární příčinu toho, proč vlastně tady sedíme a řešíme vlastně tuhletu novou zákonnou úpravu.

V podstatě to vyplývá jako jeden z momentů zpackané důchodové reformy, kterou jsme tady relativně nedávno probírali, a to v té části, kdy v souvislosti s navyšováním věku odchodu do důchodu vládní koalice deklarovala, že vlastně ti lidi, kteří pracují v té třetí a čtvrté kategorii těch náročných profesí, takže v podstatě se jim umožní dřívější odchod do důchodu. Ono to platilo až v podstatě téměř do finále, kdy, a to opakuji, a myslím si, že to je opravdu důležité, kdy vlastně ODS prostřednictvím pana poslance Bendy a TOP 09 prostřednictvím pana poslance Jakoba, v podstatě přišly s pozměňovacím návrhem, který vlastně eliminoval tu třetí skupinu, a kvůli tomu vlastně tady dneska sedíme, protože bylo přislíbeno v rámci vládní koalice, tak jsem to aspoň četl tedy v médiích, že je třeba připravit nějakou kompenzaci pro ty lidi v té třetí kategorii, když teda už byli hozeni přes palubu. Mimochodem, týká se to 120 000 lidí, kteří pracují v prachu, v hluku, v horku, v mrazu. A bylo třeba připravit nějakou kompenzaci tak, aby v podstatě ta důchodová reforma prošla. Tak jsem to četl já, takhle to bylo interpretováno v médiích.

Připravila se tahleta věc, tenhleten nový instrument a tvrdí se o něm, že je to dostatečná kompenzace a že je to v podstatě jakýsi univerzální nástroj, který by měl řešit tu situaci těch 120 000 lidí, kteří do toho předčasného důchodu nemohou odejít. Našel se instrument, který už tady máme, a to je instrument takzvaného předdůchodu, který je možné využít v případě, že ti lidé si spoří prostřednictvím doplňkového spoření té první nebo té druhé formy, to je asi celkem jedno v tuhletu chvíli. A budou do toho přispívat dále zaměstnavatelé a tím pádem se v podstatě vytvoří nějaký finanční polštář, na základě kterého potom budou moci odejít lidé do předdůchodu.

Já jsem tady hovořil o konkrétních číslech, ona ta data skutečně tady chybí, mluvila o tom paní předsedkyně Schillerová a já jsem o tom hovořil už v prvním čtení.

Na to, aby člověk, konkrétní člověk, mohl čerpat dvouletý předdůchod v současné době, a ono to bude platit i dál, potřebuje našetřit 324 768 korun. Na pětiletý předdůchod musí našetřit 811 000. Myslím, že to je přibližná částka, ne úplně přesná, ale to není podstatné. A při těchto konkrétních částkách to znamená v současné době, že ten příjem na ten předdůchod nebo ten předdůchod bude čerpat ve výši 13 532 korun českých.

Když se podíváme na průměrný důchod v roce 2025, který mírně přesahuje 21 000 korun, a podíváme se do statistik a zjistíme, že zhruba 70 procent důchodců pobírá buď průměrný důchod, nebo důchod blízký průměru důchodu 70 procent, tak částka 13 500 korun je tedy hluboce, ale hluboce pod průměrem. A je třeba si to říct na rovinu. My říkáme, že lidé, kteří budou mít na účtu 324 700, respektive 811 000, a pak jsou tam ještě samozřejmě nějaké mezistupně, tak budou moci čerpat 13 500 měsíčně a to v podstatě by mělo stačit na jejich obživu. To by měl být jejich příjem. Oni samozřejmě mohou pracovat u toho, to tady také zaznělo už v tom prvním čtení, že se počítá s tím, že lidé, kteří budou odcházet z náročných profesí a budou čerpat předdůchod, aby nemuseli už tu náročnou profesi vykonávat, tak se v podstatě nějak implicitně počítá s tím, že budou moci pracovat. To mohou i teďka současní předdůchodci, ano, ale já si myslím a tvrdím, že se to nebude týkat zdaleka všech. Že skutečně velká část lidí, kteří by odcházeli do těch předdůchodů nebo kteří už potřebují v podstatě ukončit ten svůj aktivní profesní život, tak jsou to lidé, kteří už opravdu toho mají dost a už i fyzicky opravdu už v podstatě nejsou příliš schopni pracovat, někteří ano, někteří ne. Tady se o tom příliš nehovoří.

Pokud by ti lidé měli brát vyšší předdůchod než je 13 500, tak by museli naspořit mnohem větší částky, než které jsem tady uváděl. A mě teďka zajímá, za jak dlouho jsou prostřednictvím toho příspěvku zaměstnavatelů schopni našetřit takovou částku, aby dosáhli, řekněme aspoň na ten průměrný důchod. Já jsem ho tady uváděl, pobírá ho jakoby medián zároveň populace a z nějakých 70 procent ho má buď průměrný, anebo o něco vyšší, to vychází ze statistik.

Tak by mě zajímalo, za jak dlouho je současný člověk, zájemce o dřívější ukončení jaksi profesní kariéry, zájemce tady o tenhleten instrument schopen našetřit takovou částku, aby pobíral aspoň průměrný důchod. Já jsem přesvědčený o tom, že to bude trvat poměrně dlouhou dobu a že se to vůbec tím pádem nemůže týkat lidí, kterým je v současné době nějakých 60, 58, možná 57 let, že je to běh na dlouhou trať. Já bych rád ta čísla znal, za jak dlouho, nevím, jestli je mají předkladatelé k dispozici. Máme tady ještě potom třetí čtení, můžeme to porovnat. Já si troufám tvrdit, že to je otázka minimálně deseti let, ale spíše je to běh ještě na mnohem delší trať.

Co z toho plyne? Plyne z toho, že v podstatě pro současnou generaci nebo půl generaci lidí, kteří se nacházejí tady už v tom věku, který už se blíží odchodu do důchodu, se to rozhodně týkat nebude, respektive to není nástroj, který by jim měl pomoci.

Budu rád, když se k tomu tady někdo vyjádří tady z předkladatelů, protože tohleto je, myslím alfa a omega, že to je skutečně nejenom o těch parametrech, kolik zaměstnavatel bude dávat a tak dál, ale za jak dlouho je schopen tady z těchhletěch příspěvků skutečně vůbec člověk dosáhnout na to, aby do toho předdůchodu mohl jít. To je podstatná věc, protože pokud tu částku mít nebude, tak v podstatě ani do toho důchodu jít nemůže. Předdůchodu. Takže tohleto je poměrně zásadní věc a budu rád, když se k tomu tedy někdo vyjádří a když to vysvětlí. Samozřejmě jsou tam ještě i mnohé jiné věci, jiné parametry, které tady zmiňovala moje předřečnice, paní poslankyně a předsedkyně Schillerová, ale tohleto konkrétně zajímá mě. Děkuju za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. S přednostním právem se hlásí pan místopředseda Juchelka, jestli tomu správně rozumím? Ano.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já děkuji, pane místopředsedo. My se dostáváme do druhého čtení tohoto zákona o povinném příspěvku na stáří. Máme tady už několik pozměňovacích návrhů, dovolte, abychom se teda vyjádřili nejdříve obecně. To znamená, že ten návrh zákona řeší to a ta klíčová opatření jsou taková, že povinný příspěvek je tam zaměstnavatele a taktéž se tam řeší výše příspěvku, to znamená, že ten příspěvek v tuto chvíli bude odstupňován podle počtu pracovních směn. Pan zpravodaj tady už potvrdil, že tam je pozměňovací návrh, který řeší de facto tu jednu hladinu, a to je těch 4 procent, pokud se nepletu

Takže právo má zaměstnanec vykonávat práci ve třetí rizikové kategorii z důvodu čtyř vybraných rizik. To víme. To je teplo, chlad, vibrace a fyzická námaha. Doteďka nikdo nebyl schopen vysvětlit tedy, proč ten výběr je zrovna takový.

V důvodové zprávě je zmínka o tom, že okruh vypadl z důchodové reformy, a pokud se podíváme na zákon o důchodovém pojištění, tak tam je v důvodové zprávě napsáno, že u těch náročných profesí tady tato čtyři rizika vypadla z Ministerstva zdravotnictví. A když se zeptáte na Ministerstvu zdravotnictví, tak tam není žádná analýza, neexistují žádná data, proč zrovna z těch třinácti rizik vybrali tady tato čtyři.

Zaměstnavatel musí zaměstnance o právu informovat a zaměstnanec musí o příspěvek požádat a sdělit taktéž potřebné údaje. Tento příspěvek je povinný a podléhá stejným daňovým úlevám, jako je ten dobrovolný. To znamená, že zákon nijak neřeší, co s těmi dobrovolnými, jestli je nechává na zaměstnavatelích, nebo na kolektivním vyjednávání. Zda je ponechají třeba navíc, či je nahradí ty dobrovolné za tyto povinné.

Potíž určitě nastane tam, kde jsou dobrovolné příspěvky právě součástí v rámci kolektivního vyjednávání u pracovních smluv už v tuto chvíli.

Platba ve výši tří procent vyměřovacího základu. Pro odvody pojistného je to za odpracování tří až deseti směn rizikové práce, u čtyř procent za více než deset. To budou jistě samozřejmě napadat zaměstnavatelé a už se tak děje, poněvadž je to jejich administrativní zátěž. Možná že právě tou odpovědí je pozměňovací návrh na unifikaci jedné procentní hladiny.

Posuzování a zápočty směn. To je tam přehledně vysvětleno, ale i to je zatěžující. Tady je ale alespoň jasné, co se tím myslí. Zaměstnavatel vydá písemné potvrzení o platbě nejpozději do konce prvního měsíce, v němž příspěvek zaplatil. To má sloužit zaměstnanci jako důkaz při žádosti o takzvaný předdůchod, že má právo na mírnější podmínky pro čerpání předdůchodu, protože penzijní společnosti nejsou schopny rozlišit u sebe povinné a dobrovolné příspěvky zaměstnavatelů. Podle textu i v té důvodové zprávě se má potvrzení vydat jenom jednou. Nechápu tedy, jak se podle něj pozná, jak dlouho pojištěnec setrval v rizikové práci. De facto vlastně schválně je tam podle mě napsáno, že to je pouze jenom jednou, klidně i u jedné směny, a už teď tam může zažádat o předdůchod, i když odpracoval jenom jednu směnu v rámci náročné profese.

Státní úřad inspekce práce, jak je napsáno, bude tím, kdo bude kontrolovat náročné profese. Tím přestupkem bude buď nezaplacení nebo nedodání informačních povinností nebo nevydání toho potvrzení. Změny se samozřejmě týkají i zákona o doplňkovém penzijním připojištění, to znamená spoření.

Co nám tam chybí? Není tam samozřejmě RIA. O tom už hovořila má ctěná kolegyně Schillerová. Také tam nejsou žádné propočty. Zaměstnavatelé soukromého sektoru příspěvky platí už v tuto chvíli, a to někteří i dost vysoké. Pro většinu to spíš bude znamenat další administrativní zátěž. Problém bude mít samozřejmě veřejný sektor, který sice taky platí, ale málo oproti soukromníkům. Vznikne určitě tlak na navýšení dotací na sociální služby, prostředky ve zdravotnictví, ale i třeba v údržbě komunikací. To by mělo být samozřejmě všechno jasně vyčísleno.

Takže za mě je tento návrh odbytý, protože to je - víme, jak byl přichystán - damage control toho, co tady předvedli mí ctění kolegové Marek Benda a pan poslanec Jakob, kteří tady ve druhém čtení dali právě zúžení náročných profesí. Právě po kritice nejen opozice, ale i zaměstnavatelských svazů a odborů, jako damage control vznikl tady tento poslanecký návrh. To je další problém, protože ten poslanecký návrh je samozřejmě - víme to všichni - psán Ministerstvem financí, ale nemá všechny náležitosti, jako kdyby to byl návrh vládní. To znamená, že si tady pár poslanců prostě předložilo tento návrh zákona o povinném příspěvku produktů na spoření na stáří - že ano - a snaží se to tady prosadit. Vláda za tím samozřejmě stojí, ale vlastně jako nestojí. Jak říkám, je to odbyté, protože spousta věcí je tam nejasných, jako například to samotné směnování, a samozřejmě nám chybí jakákoliv data.

Takže toto je vlastně jenom pouze, jak jsem říkal, odpověď na to, co tady způsobil ten šílený pozměňovací návrh, který z náročných profesí pro statisíce zaměstnanců udělal náročnou profesi vlastně jenom pro těch 12 až 14 000 lidí. Takže za mě je to netransparentní. Představoval jsem si, že u náročných profesí uděláme zvláštní právní úpravu, která bude řešit nejen ve 21. století náročné profese z hlediska rizik, které tady máme, z hlediska hygieny, Ministerstva zdravotnictví, ale že tady budeme samozřejmě řešit i to, jaké bude u těchto zaměstnanců nejen jejich odměňování, ale hlavně kdy půjdou do předčasného důchodu.

S tímto návrhem zákonů nesouhlasí odbory. To znamená, že navržené řešení zvýhodnění některých zaměstnanců pracujících ve třetí kategorii náročných profesí považují za nedostatečné. V praxi v drtivé většině nedojde vůbec k jejich zvýhodnění, které v tuto chvíli tak trochu odebírá možnost vyjednávat odborům v rámci kolektivního vyjednávání další podmínky u náročných profesí.

Příspěvek ve výši čtyři procenta na produkty na spoření na stáří pro všechny zaměstnance je samozřejmě důležitým benefitem. Navrhované řešení však nepřinese žádnou další výhodu navíc. Tento zákon se vlastně vlamuje do otevřených dveří, protože celá řada zaměstnavatelů už ty benefity pro své zaměstnance mají, a dokonce i vyšší než jsou čtyři procenta. Navíc navrhované řešení je podle mě i podle odborů, jak jsem říkal, velmi administrativně náročné. Současně chybí jakákoliv provazba na zákoník práce, což v praxi znamená zejména v oblasti pracovní doby praktické přinesení problémů.

Tady jsem si také vyčíslil to, co pan kolega Hendrych. To znamená, pokud člověk půjde pět let do předdůchodu, jaké jsou vlastně ty finanční záležitosti. Těch 811 000 je měsíčně 13 200 a nějaké drobné. Tam je také nejasné potom z hlediska archivace těch deset let a samozřejmě u jedné směny, že vlastně i díky tomu, že jednu směnu odpracuji u náročné profese, tak se dostávám právě už do možnosti předdůchodu a penzijního pojištění.

To je zhruba za mě všechno. Možná ještě budu reagovat nějakými faktickými poznámkami. Jinak jsem samozřejmě připodepsán k pozměňovacím návrhům, které tady představila má ctěná kolegyně Alena Schillerová. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní vystoupí řádně přihlášená paní poslankyně Šafránková.

 

Poslankyně Lucie Šafránková: Děkuji vám za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážené kolegyně, kolegové, naše hnutí tento návrh vládních poslanců na faktické zavedení povinného spoření v penzijních fondech pro zaměstnance v náročných profesích ve třetí rizikové kategorii a jejich zaměstnance (zaměstnavatele?) dlouhodobě a principiálně odmítá. Nepodpoříme jej a za vhodné řešení nepovažujeme ani případné kosmetické úpravy pomocí pozměňovacích návrhů. Naopak, za nejvhodnější považujeme tento návrh zamítnout. Proto podávám dle § 94 odst. 4 jednacího řádu Poslanecké sněmovny návrh na zamítnutí tohoto návrhu zákona.

Zopakuji, že ze strany vlády jde o další podraz na tyto zaměstnance, kterých je více než 100 000. V krátké době - protože dle předchozího vládního slibu měli mít už nárok na dřívější odchod do řádného a plnohodnotného nekráceného starobního důchodu, což bylo na poslední chvíli tady právě ve Sněmovně - jak už tady bylo dneska několikrát řečeno - na návrh dlouholetých expertů na hygienu pracovního prostředí a dopady práce v rizikové profesi na zdraví zaměstnanců, pánů poslanců Bendy a Jakoba, na poslední chvíli zrušeno. Zrušeno, bez náhrady a bez jakékoliv rozumné a smysluplné alternativy. Tento návrh rozhodně za jakoukoliv alternativu nepovažujeme, protože to, co vláda těmto lidem nyní nabízí, vůbec žádnou reálnou a slušnou alternativou není. Hovořím nyní o předdůchodech na základě povinného penzijního spoření a příspěvku zaměstnavatelů v předložené podobě.

Tato možnost totiž bude pro drtivou většinu zaměstnanců v náročných profesích prakticky nedostupná, protože vyžaduje naspoření enormně vysokých finančních částek. V případě pětiletého předdůchodu, tedy odchodu do důchodu o pět let dříve, než je zákonná hranice věku odchodu do řádného starobního důchodu, by bylo nutné za stávajících podmínek našetřit víc jak 810 000 korun. Přičemž tato suma, jak půjde čas, samozřejmě poroste.

Například při průměrné mzdě a navrhované výši příspěvku zaměstnavatelů toho lze dosáhnout nejdříve zhruba za třicet let a u lidí s nižší mzdou jde o delší dobu. Starší zaměstnanci v náročných profesích, zhruba nad padesát let věku, by pak byli možnosti dřívějšího odchodu do důchodu skrze tuto variantu předdůchodu jednoznačně zbaveni zcela.

Ten, kdo minimální požadovanou částku dokáže našetřit, pak měsíčně pobírá částku odpovídající 30 procentům aktuální průměrné mzdy, vloni to bylo necelých 13 000 korun. Myslíte si, že je to dobrá a dostatečná alternativa důchodů? Kdo si může dovolit vůbec žít v dnešní době při takto vysokých cenách za tuhletu částku? Kdo si z toho může zaplatit nájem? Kdo si z toho může zaplatit základní životní potřeby? Já vám odpovím. Prakticky nikdo, leda ten, kdo by žil na ulici.

Dále, doba předdůchodu se nepovažuje za náhradní dobu účasti na důchodovém pojištění, takže se klidně může stát, že až lidé, kteří využijí této v uvozovkách fantastické vládní nabídky, půjdou po pěti letech zažádat o řádný důchod, tak se tam dozvědí, že musí odpracovat třeba ještě další rok nebo dva nebo třeba tři, přičemž každý rok účasti na sociálním pojištění současně zvyšuje starobní důchod, respektive jeho zásluhovou složku, o 1,5 procenta. Takže jít do předdůchodu současně může znamenat i budoucí nižší řádný důchod. Tak to je opravdová bomba, že? Myslíte si, že tito zaměstnanci vědí tyto informace, že jim to vláda řekla?

Další nepřijatelnou věcí je skutečnost, že do dvou měsíčně odpracovaných směn v rizikovém provozu nebudou muset zaměstnavatelé za tyto zaměstnance povinný příspěvek odvádět vůbec. To je, například, za deset let 240 směn, tedy v přepočtu skoro tři odpracované měsíce v náročném provozu, které nebudou zaměstnanci nijak prakticky zohledněny, což je další naprosto nepřijatelný projev vládní asociální arogance vůči těmto zaměstnancům. Svaz průmyslu a dopravy uvádí, že z pohledu zaměstnavatelů je legislativní podoba vládního návrhu téměř neaplikovatelná. Dle Svazu průmyslu a dopravy návrh vykazuje zásadní obsahové nedostatky, které jej budou činit obtížně aplikovatelným. Návrh například dostatečně nevymezuje, co se považuje za výkon rizikové práce pro účely vzniku práva na příspěvek, což vyvolá zásadní aplikační problémy v případě překážek v práci, čerpání dovolené i výkonu jiné než rizikové práce ze strany zaměstnance. To jsou připomínky naprosto zásadního charakteru. A co říkají na tento návrh odbory?

O obsahu návrhu se rovněž dozvěděli z médií a prakticky s nimi nebyl nijak projednán. Se zněním návrhu jednoznačně nesouhlasí a uvádějí, že v praxi v drtivé většině případů k žádnému zvýhodnění zaměstnanců v náročných profesích nedojde. Již nyní je totiž v rámci kolektivního vyjednávání v mnoha firmách dohodnut příspěvek zaměstnavatele ve výši čtyř procent na produkty spoření pro všechny zaměstnance jako speciální benefit. Navrhované řešení tudíž těmto zaměstnancům nepřinese žádnou výhodu, ale naopak povede k zásadnímu omezení kolektivního vyjednávání v oblasti zaměstnaneckých benefitů.

Co se týče porovnání zvýhodnění situace zaměstnanců ve 4. kategorii pracovních rizik a navrhovaného řešení pro 3. kategorii náročných profesí pak zaměstnanci ve 4. kategorii mohou odejít do předčasného důchodu při splnění podmínky odpracování 4 400 směn v náročném provozu o pět let dříve. V praxi tedy tuto podmínku mohou splnit v horizontu zhruba deseti let.

U pracujících ve 3. kategorii náročných profesí by bylo nutné splnit dvě podmínky: naspořit zákonem požadovanou částku, o které jsem hovořila, a ještě navíc odpracovat zákonem požadovaný měsíční počet směn rizikové práce, aby obdržel příslušný příspěvek zaměstnavatele na penzijní spoření. Pokud zaměstnanec neodpracuje v daném měsíci alespoň tři směny rizikové práce, právo na příspěvek mu nevznikne, což je něco naprosto nehorázného.

O nevýhodnosti, praktické nevyužitelnosti a rizicích režimu předdůchodů hovoří nejvýstižněji aktuální statistika Asociace penzijních společností České republiky, která uvádí, že v naší zemi je aktuálně 6 456 takzvaných předdůchodců, přičemž každý rok účasti na sociálním pojištění zvyšuje starobní důchod, jak už jsem říkala, jeho zásluhovou složku, o 1,5 procenta. Prezentovat tedy předdůchod jako ekvivalent dřívějšího odchodu do plného, nekráceného starobního důchodu je ze strany Fialovy vlády cynickým podvodem na tyto zaměstnance v náročných profesích, kterých se má tato připravovaná úprava týkat. Pokud by byl tento vládní návrh realizován, budou z něj profitovat pouze a jenom vlastníci a akcionáři soukromých penzijních fondů, spořitelen nebo bank.

Když vláda uvádí, že připravovaná úprava se má týkat zhruba 108 000 zaměstnanců, tak jestliže budeme kalkulovat pouze s průměrnou hrubou mzdou, aby se to dobře počítalo, a povinným odvodem zaměstnavatele v objemu 4 procent z ní, máme zde částku 2 miliardy 180 milionů korun ročně, které přistanou na účtech příslušných finančních institucí. V podstatě by to byl ze strany Fialovy vlády pouze a jenom dáreček do soukromých penzijních fondů. A z těchto důvodů tento návrh nikdy nepodpoříme. A pokud budeme součástí příští vlády, tak zajistíme, aby lidé v rizikové profesi číslo 3 mohli opravdu odcházet do dřívějšího, nekráceného starobního důchodu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já také děkuji. My jsme se vystřídali v řízení schůze Sněmovny.

Já jen, vážená paní poslankyně, protože jsme se vystřídali, vy jste dávala návrh na zamítnutí, to budeme hlasovat ve třetím čtení poté. To jenom pro pana zpravodaje, aby si to zaznamenal, a jenom pro pořádek.

V tuto chvíli se nacházíme tedy v obecné rozpravě. S přednostním právem se... Ne, v tuto chvíli pokračujeme... (Poslanec Vojtko hovoří mimo mikrofon.) Ano a pokračujeme skutečně panem poslancem Viktorem Vojtkem. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Viktor Vojtko: Dobrý den, děkuji za slovo. Já jsem si nechal své delší vystoupení až teď do rozpravy, abych mohl i reagovat samozřejmě na to, co zde zaznělo ve vystoupení různých kolegů z opozice. Já si dovolím shrnout základní kontext důchodové reformy, a to, kde vlastně jsme a proč jsme tady a proč projednáváme tento zákon.

První z důležitých věcí je, že oproti původnímu návrhu důchodové reformy, který doputoval do Sněmovny v loňském roce a který byl velmi výrazným způsobem i tady ve Sněmovně změněn, tak nastala spousta změn, které samozřejmě vedly k tomu, že řešení pro náročné profese dává smysl udělat jiným způsobem. Jedna ze základních změn je v tom, že původní návrh počítal s tím, že poroste věk odchodu do důchodu výrazně rychlejším tempem, než jak to nakonec dopadlo. A je logické, že to se týká úplně všech, včetně náročných profesí. A i v tomto kontextu je zřejmé, že zachovat úplně stejné tempo toho benefitu pro náročné profese ve stejném rozsahu by vlastně znamenalo, že v konečném důsledku půjdou do důchodu dříve, než jak to bylo i v původním vládním návrhu. To je první věc, kterou je potřeba si říct.

Druhá věc. My se tady pořád bavíme o náročných profesích jako by to mělo být hned a zítra. Ale náročné profese i tak, jak se počítá s tím, jak to je ve 4. kategorii, tak v principu se týkají především těch, kteří půjdou do důchodu po roce 2030. I stávající návrh řešení ve 4. kategorii rizik, který funguje na základě našeho prvního pilíře, který je velmi solidární, tak funguje vlastně tak, že evidenci, na základě které je něco možné spočítat, máme deset let zpátky. Deset let zpátky odpovídá v té maximalistické variantě nějakým 2 200 směnám. A když se podíváte do původního návrhu zákona, 2 200 směn by znamenalo 15 měsíců dříve do důchodu.

Zároveň tady zaznělo, že se tím zmenšuje další důchod, který by tihle měli, ale vlastně princip toho výpočtu je stejný, i u předdůchodu, započítávají se tam odpracované roky a logicky, když někdo bude odcházet v náročné profesi dříve, tak se mu tam započítá méně odpracovaných let, než je tomu, kdyby dříve nešel. To je logické. Takže se mu spočítá důchod vlastně úplně stejně a bude logicky nižší o ta procenta, která tady před chvílí zmiňovala paní poslankyně Šafránková.

Další důležitá věc je, a to tady zaznělo, po 4 400 směnách má být nárok na 60 měsíců dřívějšího odchodu u čtvrté kategorie. To není pravda. Při 4 400 směnách, což odpovídá zhruba dvaceti letům práce v rizikovém prostředí, ten nárok je na 30 měsíců dříve. To není 60 měsíců. A teprve následně se k tomu postupně ty další měsíce napočítávají, takže celkový nárok na těch 60 měsíců je při nějakých více než čtyřiceti odpracovaných letech.

Když se podíváte na ty výpočty, které se týkají toho našeho návrhu, jak to řešit právě přes ten předdůchod pro třetí kategorii, tak to tempo je tam vlastně nastaveno téměř identicky. Ono to úplně přesně nejde, protože tady nepočítáme směny takovým způsobem, jako to je u té 4. kategorie, ale - a já za chvilku odpovím ještě panu kolegovi Hendrychovi, kolik let znamená nárok na předdůchod i v té průměrné výši toho důchodu, to jsme schopni z toho spočítat - ale každopádně prostě pořád se pohybujeme na stejných hranicích, to znamená zhruba deset let, 15 měsíců, více se postupně samozřejmě ten počet měsíců logicky zvyšuje.

Zároveň je potřeba si uvědomit, že u toho původního návrhu, který tady řada z vás tak velebí, tak to celé je postavené na solidaritě, na tom, že ti, kteří pracují v náročné profesi, tak solidárně dostanou peníze na svůj důchod od těch, kteří v této profesi nepracovali. Tak ten systém máme nastaven.

Za mě jako otázka spíš možná filozofická, ale určitě na zamyšlení, jestli máme tímto způsobem takto solidárně přispívat někomu, kdo si tohle sám vybral o své vlastní vůli? A na druhé straně, kdo má nést ty náklady na to? Má to nést stát? Máme to rozložit mezi všechny plátce sociálního pojištění a státní rozpočet? Když se podíváme, jak vypadá deficit, co se týče důchodů, pohybujeme se aktuálně v desítkách miliard. Víme, že s demografickým stárnutím to bude ještě horší. Takže jako máme to opravdu řešit tímto způsobem? Já jsem přesvědčen, že ne.

Já jsem přesvědčen o tom, že odpovědnost za to, jakým způsobem si na ten důchod naspoří, tak má jednak zaměstnavatel a jednak to má ten samotný zaměstnanec. A využití toho nástroje, který jsme tady zvolili, tak těm zaměstnancům umožňuje, aby si k tomu ještě spořili sami. Tím pádem si ten čas můžou velmi výrazně zrychlit. Můžou si navýšit i tu částku oproti tomu povinnému příspěvku. Tohle všechno je něco, co u toho původního návrhu nebylo, a zároveň to zjednodušujeme velmi výrazně tím, že ten nárok se vlastně vyřeší každý měsíc a nepotřebujeme ho evidovat x let zpátky, nepotřebujeme s tím pracovat nějak složitě jinak, protože po měsíci práce ten člověk něco dostane.

Opět připomínám, u té 4. kategorie rizik to funguje tak, že pokud někdo neodpracuje alespoň těch 2 200 směn v rizikovém prostředí, tak se stane to, že nemá žádný nárok na odchod do důchodu dříve. Nic. Kdežto v tomto případě, pokud někdo i třeba pět let bude v takovémhle rizikovém prostředí pracovat, tak ten benefit jasně dostává. A to si myslím, že je taky jako velmi podstatné i pro uvědomění si toho, jaký smysl to vlastně celé dává.

Ani první varianta u čtvrté kategorie není pro zaměstnavatele zadarmo, přestože tam přispívají 5 procent, stejně by to vedlo k deficitu v rámci důchodového systému. Takže i v tomto směru 4 procenta a to individuální spoření mají nepochybně poměrně velký význam a je to vlastně levnější řešení v konečném důsledku.

Chci také říct to, že během projednávání, jak jsme slíbili, tak jsme samozřejmě naslouchali námětům, požadavkům jak zaměstnavatelů, tak odborů. Nakonec paní předsedkyně Schillerová tady zmínila, že dává pozměňovací návrh a bude ho načítat, který sjednocuje tu hranici na 4 procenta. Vlastně velmi podobný nebo stejný návrh byl schválen už rozpočtovým výborem jako výborový a byl právě na popud zaměstnavatelů, protože jim ta administrativa přijde samozřejmě v tomto případě jednodušší, což mají pravdu.

Naše původní idea, proč to bylo rozděleno do dvou kategorií, byla taková, že jako pokud někdo samozřejmě pracuje méně v rizikovém prostředí, tak by měl ten příspěvek dostávat i nižší. Ale nakonec je vidět, že to zaměstnavatelům zase až tolik nevadí.

Kolega Hendrych se tady ptal, kolik je nutno spořit, jak dlouho na to, aby dosáhl daný pracovník průměrného důchodu, nikoliv toho minimálního, který je potřeba pro předdůchod. Já jsem si to rychle spočítal, za nějakých základních výchozích předpokladů, využití trošku dynamičtější strategie, protože jsme tady přece jenom v dlouhém časovém horizontu a nějakého základního dlouhodobého růstu hrubé mzdy, který tady máme, tak se dá říct, že oproti těm zhruba deseti letům, které by to trvalo na ten minimální předdůchod, tak tohle by trvalo asi 15 let na těch 15 měsíců.

Ale zase v okamžiku, kdy si ten pracovník bude dávat pětistovku navíc ze svého a k tomu ještě dostane státní příspěvek, tak si ten čas může výrazným způsobem zkrátit. A to je další kouzlo tohoto opatření, protože je vysoce individualizované. Každý si tady vlastně může tu svoji strategii velmi jednoduše přizpůsobit - oproti tomu, co je ve 4. kategorii a co by bylo řešení přes první pilíř. Tam je to buď, anebo. Jako buďto dosáhnu 2 200 a něco mám, anebo nedosáhnu, nemám nic. V tomto případě by to mělo i ty pracovníky vybízet k tomu, aby logicky měli nějakou péči o své vlastní zdraví, pracovali v takovém prostředí třeba pět let a pak si našli třeba ideálně nějakou jinou práci, nebo takové prostředí pracovní, které není pro jejich zdraví takové rizikové, protože přece tady nechceme, aby naši lidé v rámci takovýchto jako rizikových prostředí byli nemocní, umírali dříve a podobně. Chceme, aby pracovali v co nejlepším pracovním prostředí. Takže proto i ten náklad pro zaměstnavatele je důležitý, protože to vytváří nějakou motivaci.

Taky bych tady chtěl opravit několik čísel. Po debatách, které jsme vedli na rozpočtovém výboru, a já opravdu upřímně jako za ty dotazy děkuji, si myslím, že jsme se je snažili co nejlépe vypořádat. Samozřejmě připouštím, že tam některá data nejsou k dispozici a pravděpodobně by jako byla k dispozici velmi složitě. To, co určitě neplatí, je, že pracovníků ve 3. kategorii rizik je nějakých 120 000. Ten poslední údaj z Ministerstva práce a sociálních věcí je 98 909. A to jenom jako trošku vypovídá o tom, že ti, kteří odcházeli z těchto rizikových prostředí, tak buďto si tedy vybrali jinou práci, nebo už to jsou ti, kteří do toho důchodu šli za stávajících podmínek. Stejně by na ně to opatření prostě nemělo nějaký významný efekt.

Zároveň tady byly dotazy na to, jaké to má dopady. My jsme dopočítali za předkladatele, ačkoliv je to poslanecký návrh zákona, tak samozřejmě zpracování analýz má nějaké limity, ale dopočítali jsme nějakou maximalistickou variantu, která asi odpovídá blíže realitě. Určitě to není tak, že tady přihrajeme 2 miliardy penzijním společnostem. Já už jsem to říkal v prvním čtení, to jsou 2 miliardy, které budou mít ti lidé na svých účtech. To jako nejsou peníze penzijních společností. Penzijní společnosti, ano, mají tyto peníze zhodnocovat. Ale přece jako to není jejich zisk. Dokonce to mají majetkově odděleno. Jako penzijní společnost, i když zkrachuje, tak ty prostředky, které mají ti střadatelé u ní, tak jsou vedeny vlastně samostatně, nejsou v majetku té společnosti, takže tohle je taky jako důležité. A ještě jednou to vypíchnu, prostě ty 2 miliardy v maximalistické variantě jsou peníze, které ti lidé dostanou navíc.

Ale protože korektně souhlasím s tím, že řada zaměstnavatelů svým zaměstnancům přispívá na penzijní produkty, tak proto jsou tam dopočítány v těch dopadech, které jsme rozesílali i na tu žádost všem členům rozpočtového výboru, nějaké realističtější odhady. Ty realistické odhady jsou někde 1,4 miliardy korun ročně, které by měli ti lidé dostat vlastně navíc oproti stávajícímu stavu. A je to také dopad navíc na zaměstnavatele a je to zároveň i nějaký přínos nebo příliv těch peněz, které by v těch penzijních společnostech na základě tohoto měly být.

Co ještě k tomu určitě říct? Za mě je tohle řešení principiálně výrazně lepší a správnější. Přenáší odpovědnost na ty, kteří tu odpovědnost opravdu mají za své rozhodování. Dává jim významné možnosti, jakým způsobem s těmi penězi pracovat. Dává jim možnost dosáhnout toho, že opravdu budou moci odejít z nějaké ekonomické aktivity dříve. Netrestá je to za to, že odejdou dříve, jako je to třeba nebo může být za nějakých okolností u předčasného důchodu, kde se snižuje ta výměra. Zároveň to má dopad na to, že si nesmí přivydělávat další peníze nad určitou částku. Tohle všechno je tam otevřeno. Takže za mě je to opravdu principiálně mnohem správnější řešení a já za sebe, kdybych mluvil úplně, tak já si myslím, že by to bylo lepší řešení obecně pro rizikové profese.

Máme tady i historické nastavení, ať už u záchranářů, kteří už tady byli taky zmiňováni, i když ne dnes, podnikových hasičů a jiných. Osobně si myslím, že tohle by prostě mohlo velmi výrazným způsobem ten systém zjednodušit a zpřehlednit. Tolik asi k těm základním vyjádřením, snad i odpovědi na některé z těch otázek, které tady zazněly.

Zároveň bych rád představil v rámci tohoto svého proslovu i pozměňovací návrh, který předkládám a budu se k němu přihlašovat v rámci podrobné rozpravy, a tento pozměňovací návrh pod číslem sněmovního dokumentu 6654 posunuje datum účinnosti zákona na 1. 1. 2026. Ten důvod je vcelku zřejmý, protože jsme vlastně neschválili ten původní návrh v takzvané devadesátce ve zkrácené lhůtě, tak je logické, že než doběhne legislativní proces, tak termín 1. 7. 2025, který byl původně navržen, je zcela nerealistický. V tom také souhlasím v tom, co tady zaznělo ze strany opozice, a tento posun na 1. 1. 2026 by měl být dostatečný na to, aby se na něj mohli jak zaměstnavatelé, tak samozřejmě výrobci softwaru a podobně dostatečným způsobem připravit.

Tolik asi za mne v tuto chvíli. Uvidím, jestli se ještě nějak rozvine debata, případně se budu snažit dál odpovídat. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já také děkuji. My pokračujeme v obecné rozpravě. V tuto chvíli s faktickou poznámkou pan kolega Igor Hendrych, který se přihlásil. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Igor Hendrych: Děkuji za slovo. Jenom stručně, protože na to nemám ani příliš mnoho času. Bylo tady toho řečeno hodně, možná se pak přihlásí ještě jednou.

Bylo by dobré, kdybychom si připomněli vlastně i jeden takový základní kámen našeho sporu s vládní koalicí ohledně důchodové reformy, a to je věk odchodu do důchodu, který se měl navyšovat nad 65 let, nebo navýšil se tedy mírnějším tempem.

Pan kolega Vojtko, vaším prostřednictvím, o tom tady hovořil, že původně to mělo být o čtyři měsíce, nyní je to o dva, i když to takhle neformuloval, ale víme to. Ale je třeba říct jednu věc. Ministerstvo zdravotnictví ve svém vyjádření a v rámci mezirezortu řeklo jasně, že navyšovat věk odchodu do důchodu nad 65 let, přímo to tam takhle bylo, není možné, protože zdravotní stav populace na to není připraven. Pan ministr Válek tady několikrát byl v průběhu projednávání a nikdy se k tomu nevyjádřil, respektive poprvé se k tomu přiznal, že to je jeho vyjádření, a tak dál. Je to významný člen vládní koalice. To je zásadní spor. Takže říkat, že my jsme to vlastně zmírnili a nic se neděje při tom, že v podstatě zdravotníci, a tady se nejedná jenom o samotného ministra, ale i o lidi, kteří se tím zabývají skutečně v rovině vědecké, odborné, tvrdí, že to není možné i z toho důvodu, že v podstatě všechny statistiky říkají, že v České republice - dostupné statistiky - se dožívají lidé ve zdraví pouze 62 let přibližně, teď to hodně průměruji, takže v podstatě tenhle argument já opravdu nemůžu přijmout, že my v podstatě jako bychom to strašně zmírnili a že se vlastně jakoby nic nestalo.

Už mám jenom půl minuty, takže se asi přihlásím znovu. A potom mám ještě výhradu vůči tomu, že v podstatě, jestli to je, nebo není solidární, a že ta věc je v podstatě na straně těch lidí, že si dobrovolně zvolili tu profesi. Já si myslím, že celý důchodový systém je založen na solidaritě. To bychom tady mohli skutečně filozoficky přemýšlet nad tím, jestli to je dobře, nebo špatně. Já jsem přesvědčen o tom, že je to dobře, a tvrdit, že zrovna oni v podstatě tím, že si to zvolili, tak v podstatě mají nést náklady. Ta společnost potřebuje i tyhle profese. A přihlásím se ještě jednou. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji. Děkuji za dodržení času. V tuto chvíli je ovšem do obecné rozpravy přihlášena má ctěná kolegyně Lenka Knechtová a poté se připraví pan poslanec Jiří Navrátil. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Lenka Knechtová: Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Já bych také ráda přednesla příspěvek, protože po vystoupení pana Vojtka je vlastně jasně vidět, jakou salámovou metodou tahle vláda v podstatě postupuje.

Tak nejdřív jsme tady měli úžasnou a skvělou důchodovou reformu, která byla perfektně vypracovaná se všemi stanovisky, byla k tomu úžasná prezentace, a najednou nám z toho vypadly náročné profese. Takže teď tady máme v druhém kole nějaký dodatek, který se to snaží upravit nebo vymyslet nějaký způsob, jak bychom to řešení dále posunuli do života, a ještě si to vlastně pochválíme. Takže já bych za klub hnutí ANO vyjádřila k předloženému návrhu zásadní nesouhlas, protože vlastně ukládáme firmám povinnost přispívat na penzijní spoření zaměstnanců v náročných profesích a v podstatě stát se zříká jakékoliv odpovědnosti za toto téma.

Tento návrh je dle mého názoru nesystémový a nespravedlivý vůči zaměstnavatelům a ve výsledku vlastně neochrání i samotné zaměstnance, tak jak si to předkladatelé slibují. Proti návrhu, samozřejmě připomenu, se vymezili jak zástupci podnikatelů, tak odborů, proto vlastně tady uvádíme do života nějaké další vylepšení a další pozměňovací návrhy.

Měli bychom si položit otázku, zda je správné přenášet veškerou odpovědnost na zaměstnavatele. Kromě toho je potřeba si uvědomit, že není zaměstnavatel jako zaměstnavatel. Co si může dovolit velká korporace, nemusí zvládnout firma, která zaměstnává jenom pár zaměstnanců. Mnozí zaměstnavatelé lidí pracují v podmínkách, kde působí ty rizikové faktory, které jsme tady už mnohokrát vyjmenovali, a to je hluk, vibrace, zápach, fyzická zátěž, a ti si samozřejmě uvědomují, že tu situaci je potřeba řešit. Takže uvědomují si také, že spoření na předdůchod předpokládá, že takový zaměstnanec odejde z trhu práce dřív. To také znamená v některých odvětvích, jako je třeba stavebnictví, že zaměstnanci budou odcházet dříve, a je otázka, kde zaměstnavatelé potom budou zase nacházet tu adekvátní náhradu.

Také odbory nepovažují navržené řešení zvýhodnění některých zaměstnanců pracujících ve 3. kategorii náročných profesí za dostatečné, a jak už tedy bylo zmíněno, dochází k nějaké debatě, abychom tohle ještě vyřešili.

Zástupcům podnikatelů se nezamlouvá zvýšení administrativní a finanční zátěže a bohužel tady se vracíme k té diskutabilní praxi přenosu povinností státu v oblasti sociálního zabezpečení na zaměstnavatele.

Dále bych také ráda uvedla, že předložený návrh zákona zavádí pro zaměstnavatele řadu nových povinností, které s sebou nesou již zmíněné administrativní náklady. Kromě nových povinností přímo spojených s finančními příspěvky na produkty spoření na stáří by museli zaměstnavatelé měnit také interní procesy a přizpůsobovat systémy pro evidenci směn a příspěvků. Takže není to úplně jednoduchá materie, bude to vyžadovat ze strany zaměstnavatelů i zaměstnanců pozornost.

Prakticky nastane to, že podnik bude muset zaměstnance informovat, že mají na příspěvek nárok, lidé budou muset firmě nahlásit, že spoření chtějí, dodat číslo účtu, penzijního připojištění či doplňkového penzijního spoření. Od dalšího měsíce po nahlášení by tak měli peníze začít dostávat. Pokud by zaměstnavatel neplatil, hrozila by mu pokuta až 2 miliony korun, kdyby nevydal o příspěvku pracovníkům potvrzení, sankce by pak činila 200 000 korun. Tyto případy má řešit inspekce práce. Takže tak jak jsme si tady řekli, k tomu návrhu samozřejmě nemáme RIA a je otázka, kterým propočtům tady kdo budeme věřit.

Taky bych se chtěla zastavit u usnesení výboru pro sociální politiku, které tady bylo citováno, z 2. dubna 2025 ze 62. schůze, které teda doporučuje Poslanecké sněmovně vyslovit nesouhlas s návrhem poslanců, sněmovní tisk 894. No a znovu mi to nedá apelovat tady už po několikáté na pana ministra zdravotnictví, protože si myslím, že ten při debatě o důchodové reformě vůbec nevystoupil a vlastně v současné době stále není přítomen v sále. Určitě by k tomu měl co říci, protože když vidíme tu situaci v terénu, tak mnozí pracující nejen v náročných profesích se potýkají s těžkým zdravotním stavem, a to už ve věku od 50 let. Ministerstvo práce a sociálních věcí nedokázalo, a není to ani nikde v důvodové zprávě k vaší důchodové reformě, říci, proč vybralo právě ta čtyři rizika, a to je chlad, teplo, těžká břemena, vibrace, proč z těch třinácti rizik vybralo pouze tato čtyři.

Byli jsme vlastně odkazováni na Ministerstvo zdravotnictví a na paní hlavní hygieničku. Myslím si, že pan ministr zdravotnictví, pan ministr Válek, by určitě měl k tomuto tématu vystoupit. Nechci polemizovat s argumentací předkladatelů, protože jak již vyplynulo z debaty v prvním čtení, máme na řešení náročných profesí každý jiný názor a souhlasím s tím, že je to legitimní. Naše představy, jak řešit důchodové zabezpečení těchto lidí, se rozchází.

Co nelze zpochybnit, je řešení náročných profesí v rámci parametrů u důchodů, kdy jste vlastně načetli ten pozměňovací návrh, a myslím si, že jestli se budeme bavit o 120 000 lidí nebo jenom o 90 000 lidí, pořád je to velká skupina lidí, kterou bychom nějakým způsobem měli mít na paměti a věnovat jí pozornost.

Taky jsem se chtěla zmínit o tom, že vlastně bavíme se pořád jenom o takových těch náročných profesích, co se týká nějakého těžkého pracovního výkonu, ale vůbec se tady třeba nezmínily sociální služby nebo zdravotnictví, kterých vlastně taky nějakým způsobem se tohle to téma dotýká, a je potom otázka, jaký to bude mít dopad na státní rozpočet.

Ráda bych vás požádala o podporu dvou pozměňovacích návrhů, které tady už představila moje ctěná kolegyně, paní předsedkyně klubu Alena Schillerová, a to je pozměňovací návrh číslo dokumentu 6656 a pozměňovací návrh, který se věnuje zrušení dvou pásem zvýšení povinného příspěvku zohledňující počet odpracovaných směn. Tam je to především z toho důvodu, abychom zamezili té zvýšené administrativě, a 6655, kdy se zamýšlíme nad tou účinností a podporujeme návrh od 1. července 2026. Děkuji za podporu pozměňovacích návrhů.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já také děkuji. V tuto chvíli je na řadě pan kolega Jiří Navrátil a připraví se pan ministr Marian Jurečka. Prosím.

 

Poslanec Jiří Navrátil: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych vám krátce představil pozměňovací návrh k zákonu o povinném příspěvku na produkty spoření na stáří, který podávám společně s kolegy a kolegyněmi z výboru pro sociální politiku Pavlou Pivoňkou Vaňkovou, Viktorem Vojtkem, Martinem Dlouhým a Janem Bauerem, označený jako sněmovní tisk (dokument) 6580. Jako jeden z předkladatelů zákona o povinném příspěvku na produkty spoření, sněmovní tisk číslo 894, jsem po společném jedno kání se zástupci Ministerstva práce a sociálních věcí a kolegy z výboru došel k závěru, že je třeba změnit správní úřad, který bude kontrolovat dodržování povinností uložených zaměstnavatelům. V návrhu zákona podle sněmovního tisku číslo 894 je kontrola dodržování povinností uložených zaměstnavatelům a projednávání přestupku za porušení těchto povinností svěřena státnímu úřadu Inspektorátu práce a v návaznosti na to se rozšiřuje působnost tohoto správního úřadu v § 7 odst. 4 a v § 9. V našem pozměňovacím návrhu se kontrola nad dodržováním plnění povinností zaměstnavatelů vyplývajících ze zákona o povinném příspěvku na produkty spoření na stáří namísto Státnímu úřadu inspekce práce a oblastním inspektorátům předává na územní správy sociálního zabezpečení, neboť tyto povinnosti zaměstnavatele budou úzce souviset se správným stanovením vyměřovacího základu pro odvod pojistného na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.

Výše povinného příspěvku se totiž odvozuje právě od tohoto vyměřovacího základu, přičemž kontrola plnění povinností v oblasti pojistného na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti je právě v kompetenci územní správy sociálního zabezpečení již nyní. S tím také neoddělitelně souvisí kompetence projednávat přestupky za porušení povinnosti zaměstnavatele vyplývající ze zákona o povinném příspěvku na produkty spoření na stáří. Tyto povinnosti nejsou přitom nijak administrativně náročné a logicky plynou z uvedené základní povinnosti. Navíc tyto povinnosti nejsou pro zaměstnavatele nové, neboť obdobné povinnosti zaměstnavatelé již plní v souvislosti se slevami na pojistném na sociálním zabezpečení, takže zaměstnavatelé tyto povinnosti již znají a plní je.

Děkuji všem, kteří tento logický pozměňovací návrh podpoří ve třetím čtení při hlasování. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taky děkuji, pane poslanče. Poslední, kdo je přihlášen do obecné rozpravy v tuto chvíli, je pan ministr Marian Jurečka. Prosím, pane ministře.

 

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové, já si dovolím také v obecné rozpravě okomentovat pozměňovací návrh, který jsem nahrál k tomuto tisku. Jde o posun účinnosti změny výplatního období důchodů, které se vyplácí Českou správu sociálního zabezpečení. Tady byl nahrán tedy pozměňovací návrh pod sněmovním dokumentem číslo 6552. On je připraven na základě žádosti České správy sociálního zabezpečení a jde o to, že my jsme v roce 2023 zákonem č. 321 schválili změnu výplatního období, kdy se z výplaty důchodu na takzvaný klouzavý měsíc, to jest ode dne splátky důchodu v jednom měsíci do dne předcházejícího dni splátky v následujícím měsíci, má přejít na výplatu na kalendářní měsíc, to jest tak, jak je tomu u ostatních plátců důchodů, tedy výplata na kalendářní měsíc je jednodušší, srozumitelnější a odpadnou též doplatky důchodů při lednové valorizaci.

Ten stávající systém provádění důchodové agendy je již zastaralý a ta změna výplatního období v pozdním termínu, která měla nastat tedy od července 2025, nám neumožňuje, abychom toto, co zákon říká, byli schopni technicky naplnit, protože ten moderní systém, který měl být na to aplikován, tak vlastně se nám ho ještě nepodařilo dokončit tak, abychom mohli od 1. července s jistotou garancí správně, spolehlivě tuto změnu garantovat. To znamená změna toho výplatního období měla být dělána v rámci takzvané elektronizace důchodové agendy, takzvaný systém Eda. Tady máme prostě určité zpoždění a nejsme to schopni od toho 1. července 2025 realizovat.

Týká se to tří a půl milionu důchodců a nelze tedy riskovat nějaké komplikace. Tak proto načítám tento pozměňovací návrh, kdybychom tuto úpravu posunuli ještě o dva roky. Takže to je tento pozměňovací návrh, přihlásím se k němu v podrobné rozpravě. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji, pane ministře. V tuto chvíli ještě s přednostním právem v obecné rozpravě paní kolegyně Olga Richterová, která se hlásí. Máte slovo, paní místopředsedkyně.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuju pěkně. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych ráda navázala na to téma zajištění na stáří s tím, že to, jak dnes fungují penzijní fondy v Česku, bohužel není pro české střadatele výhodné a pro české občany atraktivní. Je to vidět i na číslech, lidé si přestávají spořit, lidé vidí, že jim penzijní fondy nevynášejí. Možná nevědí, že nevynášejí i ve srovnání s ostatními zeměmi OECD úplně nejhůř ze všech. V celém OECD jsme, co se týče penzijních fondů a jejich výnosů, v Česku nejhorší.

To je důvod, proč tady za Piráty předkládám dva pozměňovací návrhy. Týkají se toho, aby prostě české penzijní fondy střadatelům normálně vynášely při průměrné úložce 2 000 korun měsíčně za úspory v době těch zhruba třicet let klidně i ve finále o půl milionu korun víc.

Co je podstata našeho návrhu? Je to za prvé snížení poplatků u všech fondů. Tak, jak jsou v Česku nastavené správní poplatky, jsou prostě přehnaně vysoké. V naprosté většině jiných zemí zvládají penzijní fondy spravovat ten majetek a ty vklady za mnohem menší náklady. Takže ty správní poplatky, to, co jde na režii, na provoz těch fondů, chceme, aby se snížilo, a navrhujeme, a je to po zapracování připomínek Ministerstva práce a sociálních věcí, návrh poměrně asi prostý, a sice sjednotit poplatky všech penzijních fondů včetně transformovaných na jednotnou úroveň 0,4 procenta za správu a 10 procent ze zisku. U konzervativních fondů, to znamená snížení z 0,8 procent na to navrhované 0,4, u dynamických a vyvážených fondů to je snížení přibližně o polovinu.

Ale, a to je to podstatné, co to znamená pro běžného občana? Po třiceti letech spoření v dynamickém fondu získá střadatel, když ukládá každý měsíc 2 000 korun zhruba toho půl milionu, 482 000 korun navíc.

Takhle jsme počítali, abychom mohli dát konkrétní číslo, co ta změna, zdánlivě malá, z 0,8 na 0,4 procenta, znamená právě při tom dlouhodobém spoření. Je to půl milionu, a to znamená klidně o 2 000 korun měsíčně více k penzi. To je razantní rozdíl a je to pouze dané, když započítáme snížení těch správních poplatků.

Podstatné, i po takovéto změně zůstanou poplatky stále násobně vyšší než u těch zavedených zahraničních fondů. A ano, ty švédské penzijní fondy, které mají jaksi delší tradici, tak je ale potřeba si říct, že si účtují pouze 0,1 procenta, takže ještě zásadně méně, než je ten náš návrh. Ty švédské penzijní fondy si taky neúčtují žádné další všimné za ten výnos.

Ano, uvědomujeme si, že ty české fondy spravují méně peněz, i když máme třeba stejně obyvatel jako Švédsko, takže tam je potenciál dostat se na tu švédskou úroveň, ale právě proto jsme to navrhli stále v takovém štědřejším módu, aby fondy měly dostatečný prostor pro kvalitní služby a současně aby prostě lidi byli motivovaní si přes penzijní fondy spořit, protože jinak se na to postupně populace asi vykašle, jak je to vidět z úbytku střadatelů.

Druhá věc je, lidé vidí krom toho, že jsme tedy nejhorší v OECD co se týče penzijních fondů, že prostě jsou tam i velice přísná investiční pravidla. Takže předkládáme za Piráty ještě druhý návrh, uvolnit ta velmi přísná pravidla. A dneska tedy ta ztráta většiny fondů není způsobena jenom vysokými poplatky, ale i příliš svázanými pravidly pro možné investování. Co navrhujeme? Aby konzervativní fondy mohly investovat až 30 procent svého portfolia do akcií. Co znamená? Stále to je konzervativní přístup. A když dám srovnání, Nobelova nadace, což je nadace, která financuje Nobelovu cenu, tak ta má v akciích 55 procent majetku. A tím cílem Nobelovy nadace samozřejmě není nějaký krátkodobý riskantní výnos, ale dlouhodobá nezávislost, uchování majetku pro příští generace, proto dlouhodobé fungování Nobelovy ceny.

Takže my jsme navrhli opravdu velmi konzervativně těch 30 procent portfolia a jako možnost investování do akcií, žádnou povinnost.

Stejně tak chceme, aby vyvážené a dynamické fondy mohly investovat 10 procent portfolia do private equity a do startupových fondů. A jasně, poměrně nedávno jsme schválili tady ve Sněmovně tu možnost investovat až 20 procent portfolia do nemovitostních fondů, takže ten návrh 10 procent alokace do private equity a venture kapitálu je prostě konzervativnější, opatrnější. Nicméně i tak by tahle opatrná dávka investiční svobody mohla přinést, až - odhadujeme - 20 miliard korun do těch perspektivních oblastí, což může být klidně i třeba český obranný průmysl, kde je dneska velký zájem a kde se domníváme, že státní půjčky a garance prostě stačit nebudou.

No a závěrem, ano, je to poměrně velká věc. Ano, bylo by ideální, aby něco takového předložilo ministerstvo, ale prostě za ty obrovské dlouhé roky, kdy se tady platí ty veliké správní poplatky penzijním fondům, ministerstvo s tímto nepřišlo. Jednali jsme od roku 2022 na té pracovní i politické rovině, ale prostě k žádnému návrhu reformy těch zaostávajících penzijních fondů nedošlo.

Ano, teďka se tady projednává vládní návrh, který má penzijním fondům povinně přivést nové klienty, ale přitom vůbec neřeší ty jejich základní vstupní problémy. Takže to, co nám za Piráty vadí, že to vlastně žene lidi povinně do penzijních fondů, které přitom fungují nejhůře ze zemí OECD u nás. A to je něco, s čím se prostě nemůžu smířit.

Já bych se ráda jaksi tady řečnicky optala, v námitkách, které byly ve výboru, v námitkách, které zněly ze strany ministerstva, pokud vím, financí, že snížení poplatků by mohlo výnosy těch důchodových fondů pro střadatele ještě snížit, tak ta otázka zní, jak by to mohlo ty výnosy ještě snížit, když už teď jsme poslední ze zemí OECD.

O co nám jde dlouhodobě, je prostě, aby postupně začaly ty výnosy, ty příjmy pro střadatele, růst, aby se konečně lidem reálně vyplácelo spořit si na penzi, aby jim inflace ty peníze nesežrala. A nijak neohrožujeme fungování fondů. I po snížení těch poplatků, pokud náš návrh bude podpořen, zůstanou dynamickým fondům poplatky 1 procento ročně, těm vyváženým přibližně 0,8 až 1 procento. To je stále několikanásobek toho, co si účtují podobné fondy v zahraničí.

Já si myslím, že tím tématem dnešní debaty má být prostě podstata věci, to je důstojné zajištění na stáří, ochrana úspor občanů. A když ministerstvo nepomohlo, když ignorovalo naše námitky, že naše penzijní fondy nepůsobí dostatečně efektivně, nefungují tak, aby střadatelé dostali maximum toho, co mohou dostat, tak nabízíme pomocnou ruku. Předkládáme dva úplně konkrétní návrhy a věřím, že nezískají-li vaši podporu, tak získají aspoň vaši pozornost, protože tahle změna je prostě zásadně potřeba. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji. Vaše vystoupení vyvolalo faktickou poznámku pana předkladatele Viktora Vojtka. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Viktor Vojtko: Děkuju. Já, ač to téma považuju taky za velmi důležité, tak nepovažuju za úplně vhodné, abychom to přiřazovali pozměňovacím návrhem konkrétně k tomuto zákonu. Ač se spoustou věcí, který tady zazněly, bezesporu jako souhlasím, tak ta poplatková politika, si myslím, si zaslouží poměrně detailní debatu, protože může mít jak ty pozitivní, tak ty negativní dopady.

Já bych jenom rád uvedl na pravou míru v této faktické poznámce jednu věc. To srovnání OECD, já ho mám celkem pečlivě nastudováno. Ano, vycházíme tam nejhůře, ale je potřeba jako chápat také to, z čeho to vychází. Jsou to data, která, pokud si pamatuju dobře, tak jsou možná pět let stará, zároveň ta situace i v té době, a od té doby už se to trochu změnilo, tak je taková, že velká část těch prostředků je v takzvaných transformovaných fondech, a to znamená penzijní připojištění, a tam ten výnos opravdu je mizivý a v reálných číslech by byl určitě jako poměrně výrazně záporný.

To, co je jinak, tak je, že od té doby došlo k celkem už významnému přesunu těch prostředků z penzijního připojištění do doplňkového penzijního spoření, které má ty tři strategie, které tady byly zmíněny, konzervativní, vyváženou a dynamickou. A když se podíváme na výsledky těch dynamických fondů, které opravdu strukturou hodně odpovídají tomu, jak fungují penzijní fondy jinde ve světě, tak tam si troufnu říct, že ta výkonnost bude velmi podobná. To znamená, my tady máme něco, co funguje, a já prostě jako za sebe nejsem úplně schopen říct (Předsedající: Čas.), že do toho máme takto jednoduše prostě zasáhnout pozměňovacím návrhem. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: S faktickou poznámkou se hlásí z místa paní kolegyně Richterová. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Právě proto jsme to nahrávali na výbor, aby to proběhlo i tou věcnou diskusí, proto jsme zohledňovali ty připomínky ministerstev, a proto jsme na to dlouhodobě upozorňovali. To samozřejmě není nová věc, že ty české správní poplatky v penzijních fondech jsou prostě obrovsky vysoké a v tom srovnání to vychází české střadatele opravdu draho.

Proč se to hodí do téhle diskuse? No proto, že ten dnešní návrh žene lidi do toho, je to i v samotném návrhu zákona, je to návrh zákona o povinném příspěvku na produkty spoření na stáří. Takže když má někdo povinně si spořit na stáří, tak přece musí stát zajistit, aby ty úspory se mu opravdu maximálně vyplatily, aby to nepožral provoz těch fondů, aby to pro ně nebylo přehnaně výhodné. A když vidíme to srovnání, když vidíme ta prostá čísla na správu poplatků, tak jasně, mění se to, můžeme si tady jaksi pinkat sem a tam debatu o tom, že ti, kdo se posunuli do toho doplňkového spoření, že jsou na tom líp a tak dále. Můžeme k tomu vyzývat, ať to lidi dělají. Ale furt to nemění nic na podstatě věci, a sice, že ty samotné správní poplatky jsou prostě přehnaně vysoké v tom mezinárodním srovnání, to je vidět úplně jasně.

Co je druhá věc, ty investiční možnosti, to omezení, kam mohou ty fondy investovat, je tak přísné, tak úzké, že i drobné rozvolnění může přinést obrovské zisky. A jasně, můžete na to mít různý názor, ale ten fakt, že pro české střadatele nejsou dnes úspory v penzijních fondech výhodné, lidé to vidí, a proto se do nich nehrnou, to je prostě fakt. A my bychom rádi, aby se podařilo ho změnit. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taky děkuji. S faktickou poznámku Igor Hendrych. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Igor Hendrych: Děkuji za slovo. Jenom stručně, já jsem nedopověděl všechno. Já jsem rád, že tady zazněl aspoň nějaký hrubý výpočet, který tady prezentoval vlastně pan poslanec Viktor Vojtko, že vlastně, ale možná jsem přeslechl něco a rád bych, aby mi to možná ujasnil, že na ten průměrný důchod, který je dneska cca těch 20 000 nebo 21 000, pardon, takže je třeba spořit patnáct let v dynamických fondech, bylo to tak řečeno. Ale přeslechl jsem, na jakou dobu. Na těch 15 měsíců? Těch 15 měsíců, no, tak je to poměrně dlouhá doba. Ne všichni budou spořit v dynamických fondech, to je logické, takže nenechávejme to v tom v uvozovkách jakoby extrému, někteří nebudou tak odvážní. No, a těch 15 let je poměrně dlouhá doba a v podstatě to odpovídá tomu, co jsem tady říkal, je to opravdu běh na dlouhou trať a těch lidí... V podstatě by měli začít dneska už v padesáti, a ti, co jsou starší, tak mají tady v tomhletom smyslu problém.

Jinak já jsem tady sice neargumentoval tím - to říkal někdo jiný a už nevím kdo - že tedy ty dvě miliardy v podstatě jsou od lidí a že z toho jakoby ty fondy nic nemají. Z té debaty, kterou jste tady měl s paní místopředsedkyní, jasně vyplynulo, že to tak úplně není, že samozřejmě za tu správu a tak dál nějaká ta odměna je a není zrovna nízká. Ale já jsem tady tímhle tím neargumentoval. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji. S faktickou poznámkou se již nikdo nehlásí, ani v obecné rozpravě, nevidím ani nikoho z místa, tím pádem já končím obecnou rozpravu.

Poprosím o případná závěrečná slova pana předkladatele, jestli je zájem? Není. Pan zpravodaj? Také vidím, že není.

Vrácení návrhu zákona garančnímu výboru k novému projednávání dán nebyl, že ne, pane zpravodaji? Nebyl.

Tím pádem zahajuji podrobnou rozpravu a připomínám, že pozměňovací návrhy a jiné návrhy přednesené v podrobné rozpravě musí být vždy odůvodněny. O slovo se přihlásili následující poslanci, nejdříve pan poslanec Martin Dlouhý. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Martin Dlouhý: Dobrý den, děkuji za slovo. Já se přihlásím k návrhu pod číslem 6563, který jsem odůvodnil v obecné diskusi, a týká se toho, aby zaměstnavatel neplatil v určitých případech dvakrát, to znamená do státního i do toho soukromého systému. Děkuji za slovo.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji. Paní poslankyně Alena Schillerová se hlásí do podrobné rozpravy. Prosím.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já se hlásím ke dvěma pozměňovacím návrhům. První je vložen pod číslem 6655. Je to pozměňovací návrh poslanců Aleny Schillerové, Aleše Juchelky, Lenky Knechtové a Jany Pastuchové, a odůvodnila jsem ho v obecné rozpravě. Stejně tak jako pozměňovací návrh, ke kterému se dále hlásím, vloženým do systému pod číslem 6656, opět poslanců Aleny Schillerové, Aleše Juchelky, Lenky Knechtové a Jany Pastuchové. Taktéž byl odůvodněn v obecné rozpravě. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já také děkuji. Paní kolegyně Olga Richterová je další na řadě v podrobné rozpravě. Prosím.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuju pěkně. Já tedy načítám dva pozměňovací návrhy, jeden s číslem 6611, druhý s číslem 6640. A jenom shrnu, ty české penzijní fondy jsou za vysoké poplatky a příliš konzervativní portfolia kritizovány opakovaně i třeba Národní rozpočtovou radou, ta naposled ty vysoké poplatky kritizovala v roce 2023, pokud vím. Ten průzkum, to srovnání mezi zeměmi OECD, které zmiňoval pan poslanec Vojtko i já předtím, to se provádělo v letech 2013 až 2023, to jsou data, z kterých vycházelo to srovnání, takže to nejsou nějaká zastaralá data. A co se týče opravdu i toho doporučení naší Národní rozpočtové rady, tak na obě míří ty naše pozměňovací návrhy.

(Dokument) 6611, to jsou ty správní poplatky, ať jsou prostě nižší. Takhle jednoduše, že jsou ty vysoké poplatky opravdu bariérou, že to není výhodné pro české střadatele. To je něco, co říkají i jiní čeští odborníci, než jenom, že my to vidíme politicky, že je to potřeba změnit.

Ten dokument 6640, to je pozměňovací návrh mířící právě na tu paletu investičních možností, a zdůrazňuju, možností pro fondy, ne povinností, ale možností. A není to zdaleka tolik, jak by třeba investovala Nobelova nadace, ale je to prostě jenom doplnění toho portfolia o možnosti, které dnes vůbec nemají. Zdůrazním zase, že Národní rozpočtová rada přesně tohle měla na mysli, když říkala, že ta portfolia jsou dnes přehnaně konzervativní. Děkuju za zvážení.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já také děkuji. V tuto chvíli je na řadě v podrobné rozpravě pan předkladatel Viktor Vojtko. Prosím.

 

Poslanec Viktor Vojtko: Děkuji za slovo. Já se chci přihlásit ke svému pozměňovacímu návrhu, který je pod číslem sněmovního tisku (dokumentu) 6654, zdůvodnil jsem ho v obecné rozpravě, a jedná se o změnu účinnosti na 1. 1. 2026. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já také děkuji. Pan poslanec Navrátil je v tuto chvíli na řadě v podrobné rozpravě. Prosím.

 

Poslanec Jiří Navrátil: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já se hlásím k sněmovnímu tisku pozměňovacího návrhu pod číslem 6580. který jsem taktéž odůvodnil v podrobné rozpravě, a týká se kontrol dodržování povinností zaměstnavatelů, kdy se tato kontrola předává ze Státního úřadu inspekce práce na územní správy sociálního zabezpečení. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já také děkuji, a taktéž v podrobné rozpravě pan ministr Marian Jurečka. Prosím.

 

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji, vážený pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, já se hlásím k sněmovnímu dokumentu číslo 6552, který jsem v obecné rozpravě odůvodnil. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já také děkuji. Ještě z místa se hlásí v podrobné rozpravě paní kolegyně Šafránková. Prosím.

 

Poslankyně Lucie Šafránková: Děkuji. Já se hlásím pro jistotu ke svému návrhu na zamítnutí a prosím pana zpravodaje, aby si ho poznamenal. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Ano, taktéž děkuji. V tuto chvíli už se nikdo nehlásí, já končím podrobnou rozpravu.

Případné hlasování o návrzích... Nebyl žádný návrh, pane zpravodaji, dán? (Zpravodaj souhlasí.)

Tím pádem já končím druhé čtení tohoto návrhu zákona. Děkuji všem.

Otevírám

Aktualizováno 14. 5. 2025 v 22:51.