Předcházející část projednávání bodu pořadu schůze

 

(pokračuje Olga Richterová)

3.
Vládní návrh zákona o poskytování některých opatření v podpoře bydlení (zákon o podpoře bydlení) /sněmovní tisk 729/ - třetí čtení

Projednávání tohoto bodu jsme přerušili dne 26. března tohoto roku v rozpravě.

Děkuji, že už místo u stolku zpravodajů zaujal za navrhovatele pan ministr pro místní rozvoj Petr Kulhánek a také zpravodajka garančního výboru, paní poslankyně Eva Fialová.

Dále připomínám, že pozměňovací návrhy jsou uvedeny ve sněmovním tisku 729/11. Ten byl doručen dne 6. března 2025 a usnesení garančního výboru bylo doručeno jako sněmovní tisk 729/12.

My tedy budeme pokračovat v přerušené rozpravě, kdy dne 26. března 2025 byla ve svém vystoupení přerušena paní poslankyně Eva Fialová, a já vnímám, že si přeje pokračovat. Jediný, co mám... Vy máte zároveň pověření přednést stanovisko klubu, tak abychom věděli, zda bylo zkonzumováno, nebo nikoliv.

A než vám dám slovo, požádám kolegy a kolegyně, je tady opravdu značný hluk tentokrát v levé straně sálu. Děkuji za ztišení.

Paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Eva Fialová: Hezké dopoledne všem. Já mám strašnou radost, že nás je tu o malinko více než minule při projednávání tohoto zákona, který je velice důležitý. Já jsem minulá slova, svou řeč, uváděla o tom, že všichni máme spoustu řečí, jak vyřešit dostupné bydlení, ale sál byl téměř prázdný v tu dobu, kdy jsem začala mluvit svoje úvodní slovo. A já využiju toho, že nás je tu dostatek, a začnu znovu, o čem vůbec ten zákon je, co všechno obsahuje, na co se máme soustředit, co ve skutečnosti řeší nebo neřeší, co mylně je zaměňováno za to, co by měl řešit, a víceméně zkonstatuji, abychom věděli, jak moc tento zákon potřebujeme.

Já jsem minule na úvod říkala panu ministrovi, že mě mrzí, že Ministerstvo pro místní rozvoj si vzalo za cíl, že vlastně řeší sociální problematiku. V původním návrhu zákona bez všech těch pozměňovacích návrhů, které máme před sebou, byla ta ambice trošku širší, kde měl zákon řešit zhruba 1,5 milionu osob, které by se ocitly v budoucnu ohroženy ztrátou bydlení, ale tento zákon pozměňovacím návrhem, který zde byl nahrán ohledně dělání majetkového testu na 1,43 životního minima po odečtení fiktivních nákladů na bydlení podle nové superdávky, nám ten zákon velice zužuje na kritických 160 000 osob, případně ministerstvo uvádí teďka - práce a sociálních věcí - že má sloužit pro 350 000 osob, ale nikdo z nás vlastně neví, jakých nebo kdo přesně do té skupiny patří.

Já už jsem upozorňovala i na začátku, že možná i s kolegy budeme delší, protože vzhledem k tomu, že bylo při druhém čtení zkráceno projednávání mezi druhým a třetím čtením, nebyla možnost projednat dostatečně řádně tento zákon po druhém čtení a na čtení zásadního pozměňovacího návrhu na samotném výboru nebyla možnost další diskuse. Takže ač vím, že třetí čtení normálně slouží k odůvodňování vyjádření k samotnému návrhu zákonů a případně pozměňovacím návrhům, nemá být připouštěna nějaká delší diskuse, tak tady si to vzhledem k absurditě zkrácení lhůt dovolím říci, že budeme asi diskutovat, protože máme spoustu otázek, jak se k některým věcem postavit.

Aby nedocházelo k mylnému zaměňování, že tento zákon má řešit nové bydlení nebo dostupnost bydlení, tak to je velký omyl. Tento zákon o podpoře bydlení nepřináší žádný nový byt na trh, nic se nestaví, nic nedává za úkol, nic nepodporuje, pracuje pouze s mylnou představou a domněnkou a nadějí toho, že nám někdo vloží byt do systému, který bude následně určité skupině lidí přidělen.

Abych zdůraznila, na čem tento zákon stojí, tak stojí na třech základních pilířích, přičemž prvním je takzvané vybudování kontaktních míst v České republice. Původně byla tato kontaktní místa plánovaná na všechny obce s rozšířenou působností, aby každý měl nějakým způsobem blízko z toho, dojít ve své obci a řešit tuto problematiku ve své dané obci nebo ve svém daném ORP. Nově v komplexním pozměňovacím návrhu, který přijal jako výborový, je toto sníženo na 115 konkrétně vyjmenovaných obcí, a já se ptám, pane ministře, jak bude těmto obcím, které nejsou zahrnuty jako oerpéčka spádová a jsou přiděleny k některým jiným, kompenzovány finanční částky za to, že zaměstnanci daných ORP nebo kontaktního místa budou kompenzováni, že dělají práci pro ostatní ORP. Takže nám vypadlo - z 206 původních ORP máme 115. Jak to bude kompenzováno těm obcím, které budou zastávat práci pro ostatní ORP, kde není takový problém s nedostatkem nebo s osobami, které jsou ohroženy ztrátou bydlení?

Dále tato kontaktní místa budou mít za úkol x činností, které jsou velice nákladné, a jejich obsazení v daních ORP je závislé podle analýzy toho, jak se vyskytuje daná problematika osob ohrožených ztrátou bydlení, jak je moc intenzivní, tak ten počet osob na tom ORP je odvislý tady od toho. Takže máme lokality nebo ORP, to kontaktní místo, které navrhuje ministerstvo, že bude složeno například ze sedmi pracovníků - to jsou ty obce, které mají největší problém, problém s bytovým vyloučením nebo se ztrátou bydlení. Například to může být typicky severní Čechy, kde jsou skoro všichni ORP, severní Morava, Karlovarsko, ale například už taková jižní Morava nebo Vysočina, už mají návrh, že se bude jednat o jednoho zaměstnance, a teď jsem zvědavá, jak tento zaměstnanec v jedné osobě zvládne všechny tyto činnosti, například evidenci osob se zájmem o podporu bydlení. Takže přijde jedna každá (osoba), jakýkoliv občan, na kontaktní místo pro bydlení a řekne: Já mám problém. Oni s ním zanalyzují základní - budou mít nějaká vstupní data, budou se ho ptát, kde v současné chvíli bydlí, proč si myslí, že by mohl být ohrožený ztrátou bydlení, řeknou, tu situaci zhodnotí: Vám nestačí dostatek financí nebo nemáte přístup na internet, takže se podíváme na současný realitní trh. Projdou webové stránky všech realitních kanceláří, řeknou: Zkusíme třeba případně někam zavolat, nebo řeknou: Vy nečerpáte dostatek dávek pro to, abyste zvládnul svoje náklady na bydlení, odkážou ho na Úřad práce nebo případně udělají nějaké jiné poradenství, případně přesměrují toho dotyčného na nějakou třeba finanční poradnu, což je jedna činnost.

V případě, že usoudí, že ta osoba by mohla mít podle přílohy číslo 4 - teď nově 5, myslím... 4, pořád zůstává 4 - je zranitelnou osobou, kde máme asi čtrnáct kategorií, a tak se začnou situací zaobírat do detailů. Zranitelnou osobou jsou osoby starší 65 let, veteráni, rasově diskriminovaní občané, zdravotně handicapovaní občané nebo s psychickými problémy. Nejsem schopna říci, jak tento pracovník bude posuzovat i zdravotní stav, který je potřeba znát, a zda bude moct nahlížet případně do zdravotní dokumentace, anebo co bude přesně tím účelem, protože metodiky, jak tyto informace zjišťovat, zda osoba má být zařazena do dalšího zkoumání přezkumu, zda se jedná o osobu, která by mohla mít nárok o podpůrné opatření, to znamená přidělení bytu, jak vlastně bude postupovat, protože ty metodiky známé nejsou.

Současně tyto osoby mají další úkol, což je řešit stav bytu, který jim případně bude do evidence dán. Tyto byty by měly osobně navštívit nebo případně vycházet z fotodokumentace, která jim byla poskytnuta, protože se v zákoně stanovuje - což je v pořádku - jak má vypadat byt, který by měl být poskytnut, což je, že musí mít minimálně teplou vodu, určitý počet místností, protože vícečetné rodiny nelze umisťovat do bytu 1+kk nebo 2+kk, je nějaká doporučená velikost bytu a tak dále, a rovnou ho případně někam zaškatulkovat. Nebo také musí hlídat to, že tento byt - už v dané lokalitě je jich přiděleno hodně a bude psát odůvodnění, proč tento byt není, nebyl přijat do evidence.

Z tohohle důvodu ta práce je velice náročná a nedokážu si představit, jak třeba jednoúvazek to zvládne pro x ORP, a bude muset ještě vyjíždět třeba případně na svůj vlastní terénní průzkum do okolních obcí, zkoumat, jestli je tam dostatečné třeba občanské vybavení, aby ta osoba nebyla ještě více znevýhodněna přestěhováním do případně jiné menší obce. Tak to bychom měli kontaktní místa na bydlení.

Vlastně já, pane ministře, teď se začínám i v tom ztrácet, a možná o tom budou mluvit kolegové, kteří se dotazovali do detailů. Původně bylo myšleno, že tyto pracovníky bude stát hradit v podobě přenesené působnosti. No, ale to už víme teďka, že veškerá přenesená působnost se nějakým způsobem doplácí z těch samotných rozpočtů obcí, a je již prokázáno, že na přenesenou působnost vynakládá každá obec dalších 50 procent na jednoho pracovníka prostředků navíc.

Navíc toto místo by mělo být nějaké - i to kontaktní místo - bezpečné. Kdo udělá, aby se tam ten klient cítil dobře a mohl se svěřit se svojí životní situací? Kdo zaplatí náklady na vybudování té místnosti? To necháte tedy na obcích, aby řešily počítačové vybavení, nábytek a tak dále, vyčlenily místnost? Některé ty obce už v současné chvíli mají naplněné své nemovitosti nebo tam, kde sídlí, budou si muset najímat nějaké další prostory, protože i kontaktní centrum pro bydlení, aby bylo asi přívětivé, nemůžete umístit jen tak někde a mělo by být co nejlépe dostupné, já tomu říkám u nás - i přímo z ulice, v nějaké výloze, aby ti lidé o něm věděli a mohli tam chodit, když už jim chceme tedy pomáhat, a nemůžete ho umístit do nějaké špeluňky v šestém patře, v nějakém mrakodrapu bez označení, špatně dostupné. Takže mě zajímá, kdo bude hradit tyto náklady a kde se bude doporučovat to kontaktní místo zřídit. To bychom měli samotné kontaktní místo pro bydlení, což je jeden z těchto pilířů.

Druhým z pilířů, který vy navrhujete, je takzvaná garance, což je získání samotného bytu do evidence. Znovu zopakuji, nejedná se o výstavbu žádného nového bytu, žádného! Vycházíte z nějaké hypotézy, kolik je někde v republice investičních bytů, že ti lidé si ho většinou nechávají třeba pro svoje děti, byt je neobsazený, a chcete, víceméně doufáte, že vám tyto osoby tento byt poskytnou do systému a budou zde ubytovávat osoby, které budou určeny pro poskytnutí podpory bydlení. No jo, ale to je takový malinký háček, protože ten byt se vám může dostat do systému dvojím způsobem. Jeden z nich je městský, s kterým já moc problém nemám, naopak si myslím, že tuhle problematiku by měly řešit hlavně obce a jsou schopné si s tím poradit, pokud budou mít dostatek svých bytů, které nemají, takže proti tomuto systému nemám vlastně co namítat. Ale už mám problém s přiřazováním nebo vkládáním systému bytů od soukromníků. Nemůže přijít majitel toho daného bytu a říct - přijít na kontaktní centrum a říci: Já mám volný byt a chtěla bych ho, chtěl bych ho nabídnout tady do toho systému i s vědomím toho, že budu mít například snížené nájemné, budu dodržovat nějaká pravidla, poskytnu tu smlouvu i na kontrolu pro krajský úřad a tak dále, ale on si musí najít takzvaného garanta. Což mi přijde úplně absurdní, že zavádíme třetí osobu, kterou budeme financovat ze státních peněz, která bude dohlížet a shánět ty byty.

Takže de facto si děláme nějakého jakoby nabírače bytů a teď by mě zajímalo, jak ten nabírač bytů bude postupovat, protože jsou přesně vydefinované i v tom zákoně, kdo to může být. Buď to může být v současné chvíli neziskový sektor, který se už tomu věnuje, této problematice sociálního bydlení, když to tak přeženu, anebo to může být osoba, která nějakou dobu funguje na realitním trhu. Ale víte, co se stane? My toho garanta budeme platit ze státních peněz a v současné chvíli už někteří u nás, ti obchodníci s chudobou, mají takzvané správce. Ti mají ty zkušenosti, ti mají garance těch let, které už v tom působí, a my jim budeme ze státních peněz hradit částečné úhrady jejich vlastních zaměstnanců? Kde tedy vznikne nějaký systém, kdo bude posuzovat, že to je spravedlivé, že vybral ten správný byt a nepreferuje svého zaměstnance vkládáním těchto bytů do systému? Naopak, možná vy budete rádi, protože to, co mě úplně dostává, že někteří ti, kteří už v současné chvíli tuto problematiku řeší, tak vy jim říkáte, že jim rádi zaplatíte, protože to podle vašich očí dělají správně a jsou ti hodní na tom trhu, takže proč bychom je nemohli platit ze státních peněz. Tomu opravdu nerozumím.

Když už dáváme možnost lidem vlastnit, tak se mají také patřičně starat o svoje nemovitosti. Je to jejich zisk, nějakým způsobem dostávají nájemné, a nechápu, proč má do tohohle vstupovat další prostředník, který bude zprostředkovávat za státní peníze soukromé byty. Co ten majitel z toho bude mít? No, bude mít garanci toho nájmu, což je super, ale už se nemusí starat o to, jaká osoba tam bude ubytovaná, přestává řešit absolutně problémy v dané nemovitosti. Například když si vezmu panelový dům o nějakých třeba 24 bytových jednotkách, což je takové typické v České republice, nebude muset řešit problémy se sousedy, protože řekne: Já tady mám garanta a mám tam člověka, který je veden v asistenci, tak ať si to řeší on. A on v klidu, když bude mít těchto investičních bytů víc, všechny dá přes toho garanta, nejlépe třeba přes dva, přes tři, s kterými se domluví, tak v klidu si může řešit: Já se o nic nemusím starat, ten garant mi vlastně zabezpečí i drobné opravy, které jsou garantované ze státu. Stát vlastně garantovi půjčuje na nezaplacený nájem. Půjčuje mu na to, že zajistí opravu, když ten byt bude zničen! Já tomu absolutně nerozumím, jak můžeme v dnešní době - asi jsem filozoficky jinak nastavená, ale myslím si, že když někdo byt vlastní, tak by se o to měl starat se vším všudy a strpět i tu nepříjemnost, že musí hledat dobrého nájemníka. A ještě vůbec budeme ve zbytku republiky nebo v celé republice doufat, že nám vůbec někdo do systému tento byt vloží tímto způsobem bez toho, aniž by mohl ovlivnit, kdo mu tam bude bydlet nebo nebude bydlet.

A řeknu jinou věc, protože ve chvíli, chápu, že třeba Praha může tímto způsobem nějaké věci si vyřešit, ale opravdu tento zákon nevyřeší dostupnost bytů a výši nájemného, která neúměrnou měrou roste v naší republice. Vyřeší to problematiku, kde vám ochotně budou tyto byty dávat do systému, jsou právě obce, které už se v současné chvíli potýkají s vyšší mírou sociálního vyloučení, s vyšší mírou vyloučených lokalit, protože jsou nešťastné a sehnat dobrého nájemníka do těchto bytů na svoje inzeráty - tak proč bych to nepředal někomu jinému, který se mi o to postará, a ještě za státní peníze? Tomu fakt nerozumím. Takže nám budete ta zbylá sídliště nebo části měst, které jakžtakž fungují, budou zahlceny nájemníky, se kterými nebude úplně jednoduché s nimi spolupracovat. Já neříkám, že to není nemožné, ale není to úplně jednoduché. A to bychom měli systém garancí.

Potom posledním pilířem, který vlastně zákon zavádí, je takzvaná asistence, se kterou já naprosto souhlasím. Pakliže máte osobu, která nějakým způsobem potřebuje doprovod, ať už se jedná o to, aby vyšla dobře s penězi, aby si určila priority, na co je potřeba finance vydat, že opravdu nájemné se musí platit, že se musí platit elektřina, plyn, další jiné věci, aby ho naučili, jak vlastně si poskládat domácí rozpočet, aby řešila právě konflikty s těmi sousedy. Ale co: asistence bude víceméně nastavená vedle systému registrovaných služeb. Každý kraj schvaluje nějaký systém, kterým poskytuje na sociální služby nějaký koeficient, který nakonec odsouhlasuje ministerstvo, jestli k tomu přistupuje tímto způsobem správně na základě zákona o sociálních službách, a staví tuto asistenci mimo tento systém.

Přitom si pojďme reálně říct, kdo to bude dělat? Budou to dělat úplně stejné služby, které v současné chvíli na tom trhu fungují, a my budeme zavádět dvojkolejný systém a budeme vedle toho mimo registrované služby, aby se nemusely o ty finance prát, udělovat stejným organizacím. Většinou, a teď ať se na mě nikdo nezlobí, jsou to opravdu neziskové organizace, které dopoledne obslouží svoje veškeré zákazníky, aby splnili tabulky, ve kterých po nich požadujeme, že obsloužily XY klientů za tuhletu a tuto činnost. Nejlépe tito klienti jsou evidováni u dvou až třech služeb v těch větších městech, takže je vykazujeme dvakrát, třikrát. A odpoledne asistence, aby byla intenzivní, ten samý člověk se půjde věnovat naplno podle zákona o podpoře bydlení osobám a bude radit, bude mít tu intenzivnější práci v tom daném terénu, s čímž já souhlasím - mají se jim věnovat naplno, ale ne mimo nějaký systém, který v současné chvíli již máme.

A navíc, proč jsem o tom přesvědčená? Protože v současné chvíli nám už spousta sociálních pracovníků chybí. Na trhu prostě nejsou. Kde je budeme brát? Budou to dělat ti stejní lidé, kteří jsou velice kvalifikovaní, jejich práce je velice náročná a jejich nedostatek na trhu je enormní, kór v těch problémových lokalitách? Takže by mě zajímalo, kde tyto lidi budeme brát a jakým způsobem bude stanovena metodika pro to, aby nám nevykazovali víceméně tu stejnou práci na více frontách, jednou v systému asistence a jednou v systému zákona o sociálních službách. Tak to bychom měli samotnou asistenci, která je třetím pilířem tohoto zákona.

A pojďme se podívat na jednotlivé pozměňovací návrhy, které byly během druhého nebo i výborového čtení načteny. Na výboru byl načten takzvaný komplexní pozměňovací návrh, který právě snižuje z těch povinných všech ORP na dobrovolnost, a vyjmenoval přesných 115 obcí, které budou mít povinnost zřídit kontaktní centra pro bydlení.

Dále tento komplexní pozměňovací návrh řeší tak zvanou předasistenci nebo bezdlužnost vůči SVJ, a třeba s bezdlužností a předasistencí, my za hnutí ANO jsme s tím souhlasili, dokonce jsme vlastně i tyto pozměňovací návrhy připravovali společně s MMR před druhým čtením jako výborový pozměňovák. Jsou to víceméně pozměňovací návrhy, které vycházejí z praxe, jak se chovat. Bezdlužnost vůči SVJ od majitele dokazovat je velice důležitá, protože samotný nájemce nemusí platit takzvané ty povinné zálohy a do fondu oprav jednotlivé částky, může sám tomu esvéjéčku dlužit, a pak by zbytečně padala vina na neplacení do fondu oprav na samotného nájemce a mohlo by to vytvářet zbytečné zlo, a ti lidé, kteří už to nemají v životě jednoduché, tak budou ještě mnohem více biti.

Nicméně za hnutí ANO budeme proti tomuto komplexnímu pozměňovacímu návrhu, protože neřeší opravdu nic jiného navíc než změnu na těch 115 kontaktních míst, vlastně určuje celý ten systém tří pilířů, a my dlouhodobě s tímto nesouhlasíme, ač v sobě obsahuje některé pozitivní změny.

Potom máme některé drobnější pozměňovací návrhy výborové, kde se jedná o takzvané překlenovací asistence nebo odkaz na směrnici o sociálním vyloučení, který já jsem chtěla explicitně, protože dokud ten zákon byl koncipován pro 1,5 milionu obyvatel, dávala nějakým způsobem samotná směrnice logiku. Bohužel většina poslanců tuto směrnici nezná. Já mám to štěstí, že jsem ji viděla nebo mohla jsem být u její tvorby a u nějaké konzultace, jak by to mohlo fungovat, protože opravdu jsem velkým kritikem, aby se nám nestala zhůvěřilost toho, aby se ve velké míře problémové osoby stěhovaly do již fungujících nemovitostí nebo celků, takže je republika rozdělená na x nějakých, na takzvaný semafor, kde jsou problémové lokality, méně problémové a bezproblémové lokality, a určuje počet bytů, kolik může být na daný vchod doloženo do systému. Je otázka, asi bude nastaven princip, když třeba těch bytů budeme mít mnohem více, když přijde někdo další, jak mu bude vyhověno, nebo jak dlouho bude čekat v případném pořadníku na to, aby jeho byt byl zařazen do této evidence, ale já se obávám, že tak velký zájem ani u nás nebude, aby se ta procenta bytů naplňovala, ve kterých vy doufáte. Ale kdybych věděla, že přijde ve druhém čtení pozměňovací návrh, který bude omezovat cílovou skupinu těch jednotlivých osob - protože ta směrnice i hovoří o tom, jaké druhy zranitelných osob se mají kombinovat, jak rychle zabydlovat a tak dále, ale to nám mění úplně hru v tuto chvíli, protože ten komplexní pozměňovací návrh s tím 1,43, abych to zkrátila, nám mění tu cílovou skupinu, pro které to bude určeno - a kdybych věděla, že takový pozměňovací návrh přijde, vůbec nebudu navrhovat odkaz na tuto směrnici, naopak to budu řešit úplně jiným způsobem a budu ji nechávat vyškrtnout anebo případně celý tento paragraf předělat. Ale nicméně ještě je naděje, že třeba tento pozměňovací návrh nebude přijat, a zůstane zákon v původní verzi, se kterým celým tím filozofickým nastavením mám problém, ale aspoň dává nějakou logiku.

Co se týká dalších pozměňovacích návrhů ohledně Elišky Olšákové, která navrhuje rozšíření o určité zranitelné skupiny, určitě podpoříme.

Co v žádném případě nepodpoříme, je návrh kolegy Havránka nebo paní kolegyně Doušové, který právě zavádí to 1,43, a jediný rozdíl je v tom, kde nastavuje délku asistence.

Bohužel nebo i stejným způsobem nepodpoříme případné návrhy Olgy Richterové, která se snaží tu cílovou skupinu trošku zmírnit. Ale kdybychom to udělali - dlouho jsme o tom diskutovali, jestli i sami nepodáme nějaký zmírňující pozměňovací návrh - tak bychom jenom tento způsob legitimizovali, a vy si to vezměte na triko všechno sami, protože to, co jste tam spáchali těmito pozměňovacími návrhy, s tím se nejsem schopná ztotožnit.

Zajímalo by mě, pane ministře, kdo opravdu bude mít nárok podle těchto pozměňovacích návrhů - buďto kolegyně Doušové, anebo pana kolegy Havránka, který opravdu řeší, a je tam základní ten příjmový test a přenechává to všechno na samotné úřady práce - komu bude tento zákon sloužit. Dobře, chápu, když už i přijmu premisu toho, že byl cíl, protože ty byty nemáme, a fiktivně řešíme příjem nějakých 2 až 3 tisíc bytů za rok, který doufáte, že někdo do toho systému vloží tak, aby byly opravdu obsazeny a začalo se s těmi nejpotřebnějšími, ale úřad práce nám teď bude diktovat, jací klienti vlastně nám tam budou moci přijít, z úřadu práce. Většinou to budou tedy asi příjemci dávek a podle nové superdávky budou to osoby, které budou mít nějakým způsobem minimální příjem.

I když se podívám na nějaké propočty, které dělala třeba iniciativa Za bydlení, a vezmu v potaz případný budoucí příjem ze samotných dávek, tak už se nám tam nedostane spousta osob, nedostane se tam ani maminka samoživitelka, která má minimální mzdu, protože se k tomu připočítávají fiktivní příjmy, které by dostala na sociálních dávkách. Já se ptám, tohle opravdu chceme? Chceme, abychom dělali závislost lidí na sociálních dávkách, nezvládli sami osobně bydlení, nezvládli sami pokrýt náklady na bydlení a stát zatěžovali tímto způsobem, že budeme doplácet nehorázné částky? Opravdu je tohleto cíl? Anebo jsou - a teď mě zajímá, jaká ta skupina to opravdu bude - protože když si vezmeme i vícečetnou rodinu, ta se tam nedostane také, protože se vychází z nějakých celkových příjmů - a co to je teda za osoby? Jsou to osoby, které pracují na částečný úvazek, které se nám tam dostanou, nebo budeme legitimizovat práci načerno? Regulérně ty osoby nemůžou vyjít s tímto příjmem, i co jsou dané na sociálních dávkách, s kterými mají počítat, takže logicky nějakým způsobem se ocitají v šedé zóně, ekonomice, protože jim nic jiného nezbývá.

V kontextu toho my minule, když jsme tento zákon začali projednávat v rámci superdávky, jste nikdo nepodpořili pozměňovací návrh na to, aby se vypočítával až po odečtení insolvencí. My ty lidi nejsme schopni díky vícečetným exekucím dostat vůbec do oddlužení, protože snaha o to, aby začali legálně pracovat, vlastně není, takže my jim budeme nabízet - protože podle mě to budou jediné osoby, které do tohohle toho systému spadnou - a my je budeme podporovat v práci načerno, protože je nebudeme počítat do toho, aby si našly legální práci a snažily se vrátit znovu na pracovní trh legálním způsobem, protože ty vícečetné exekuce jsou tak drakonické, že je pro ně velice výhodné zůstávat - nebo víceméně jim nic nezbývá, já nechci říkat výhodné, ono jim fakt nic jiného nezbývá, než být v té černé ekonomice. A když tady teda aspoň říkáte, jaká je to superprovázanost na superdávku, tak vy odmítnete zásadní pozměňovací návrh, protože je jenom z díla opozice nebo že s tím přišlo dílo opozice, to mi fakt hlava nebere, nějaká provázanost těchhletěch systémů mi absolutně posbírá moji logiku, a chtělo by někdy se nesoustřeďovat pouze na svůj rezortismus, který mám v gesci, ale přemýšlet o důsledcích, o jaké lidi se to jedná a komu to doopravdy může pomoci. A to jsem se malinko rozčílila.

Už asi budu končit. Říkala jsem, že nepodpoříme tedy ani jeden z těchto pozměňovacích návrhů a nepodpoříme zákon ani celek, a to z důvodu toho, že za prvé si osobně myslím, že se to dá řešit jiným způsobem, říkala jsem to tu už při minulém čtení, a to buďto úpravou zákona o hmotné nouzi - protože co je základem, je, že ti lidé většinou na těch ubytovnách nemají na to, aby zaplatili vratnou kauci, kterou majitelé po nich požadují, což vlastně váš zákon taky neřeší, protože tu vratnou kauci si majitelé můžou nadefinovat, akorát jediný ten rozdíl je, že ta přidělená asistence jim pomůže vyběhat to, aby to získali, to je celé - a další je upravit zákon o registrovaných službách, aby asistence pro některé osoby byla povinná, protože to je jediný důvod, proč se asistence zavádí, protože když bude povinná, aby ty osoby musely s tou asistencí spolupracovat - přičemž jsem zapomněla tady okomentovat jeden pozměňovací návrh, který se toho týká, že v případě prokázané nespolupráce s asistencí je to důvod k výpovědi (z) bytu.

A teď vlastně ty důvody, proč to nechceme podpořit. Systém je předražený, ty peníze můžou sloužit někde jinde, použít je i na samotnou výstavbu, která by nám doopravdy dala aspoň nějaký byt na trh. Je administrativně náročné psát rozhodnutí, zařazovat lidi do evidence, mezi sebou budeme kolovat papíry, abychom říkali: vy tam nesmíte býti, nebo naopak: vy tam můžete býti; a nerozmysleli jste si náhodou to, jestli ještě chcete v evidenci zůstat, nebo nechcete zůstat? Fakt úplně administrativní masakr. Je na založen na dobrovolném vkládání bytu, ať už obecního, nebo soukromého. Hrajete si se sny. Vedením evidence osob, kterým můžete garantovat získání bytu, tím jenom prohlubujete jejich frustraci, protože jim dáváte naději v tom, že nějakým způsobem by mohly byt získat, a vůbec reálně nevíte, jestli ty byty budete mít k dispozici. Hrajete si se sny.

Samotný zákon vede k nesamostatnosti osob a k nesamostatnosti těch lidí samotnou bytovou nouzi sami řešit. Vzniká totální závislost na neziskovém sektoru, který bude mít v mnoha případech duplicitní charakter.

A poslední - tento systém dává vznik nových 160 úřednických pozic pro zákon, který by měl pomoci po přijetí toho pozměňovacího návrhu s tím 1,43 životního minima pouze 160 000 obyvatel z celkové částky za 1,45 miliardy. Děkuju za pozornost. (Potlesk z řad ANO.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji a já nyní shrnu, jak vypadají přihlášky, protože s faktickou se hlásí paní poslankyně Ivana Mádlová, potom s přednostním máme pana ministra Mariana Jurečku, potom se stanoviskem klubu paní poslankyni Marii Pošarovou a potom s přednostním pana ministra Kulhánka.

Vaše dvě minuty, paní poslankyně.

 

Poslankyně Ivana Mádlová: Děkuji, paní místopředsedkyně, za slovo. Já bych z toho, co tady všechno zaznělo a ještě určitě zazní, vypíchla pár věcí. Jednak bych se chtěla zeptat pana ministra Kulhánka, proč vlastně stojí za tímto komplexním pozměňovacím návrhem, jestliže úplně mění vlastně původní návrh zákona, a hlavně se mění úplně cílové skupiny. Zajímalo by mě, jak se vy postavíte k tomu koeficientu 1,43, a já věřím tomu, že autoři tohoto pozměňovacího návrhu to tady dostatečně obhájí, aby nás přesvědčili, protože skutečně ten dosah na ty původní cílové skupiny to nemá. Mělo by se to spíše jmenovat zákon o sociálním bydlení, a nikoliv tedy o dostupném bydlení.

Potom tady zaznělo už v minulosti a i na výboru pro regionální rozvoj, že ten návrh, tak jak je teď postaven, tak nahrává jenom obchodníkům s chudobou. A mě by zajímalo, jestli skutečně jste si jist, že to nebude nahrávat obchodníkům s chudobou, že nebudou skupovat ty byty a prostřednictvím státu se o ně nebudou starat, jak tyto obavy vyvrátíte, protože to je velmi závažné a je v tom spousta peněz. A co máte tedy připraveno, protože tento zákon se vlastně netýká těch mladých začínajících rodin, tak jak to bylo asi i původně zamýšleno, že by to dosáhlo i na tyto skupiny, nebo matky samoživitelky, co máte připraveno tedy pro tyto lidi, aby mohli důstojně žít a aby mladí, kteří uvažují o rodině, dosáhli na dostupné bydlení. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji a nyní, jak jsem avizovala, pan ministr Marian Jurečka. Prosím.

 

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, dobré dopoledne. Chci na úvod ještě poděkovat paní poslankyni Pošarové, že byla sice před mnou, ale dala mi tu možnost vystoupit teď, protože já musím na desátou do Senátu, na výbor, pak se vrátím. Tak nad rámec faktické, zhruba nějakých čtyřicet minut, bych chtěl ještě některé věci, které tady i říkala paní poslankyně Fialová, zmínit a vysvětlit.

Začnu možná trošku obšírněji tím, že kdo jsme tady delší čas ve Sněmovně, tak si myslím, že všichni neseme svůj díl zodpovědnosti, že za minulé i předminulé vlády jsme vlastně nebyli schopni se s tímto tématem nějakým způsobem popasovat a posunout se dál. Já si pamatuji debaty ještě za vlády Bohuslava Sobotky, kdy ten návrh vlastně přišel. Přišel na vládu a byla velmi složitá debata, kdy jsme nebyli schopni najít v koalici shodu, tenkrát za sociální demokraty a s ANO, abychom dokázali najít nějaké smysluplné řešení a zfinalizovali ten návrh, který byl tenkrát připraven.

Trošku mi ta situace malinko připomíná i tu dnešní debatu, protože já si myslím, že vlastně každý z nás osobně i politicky může trošku na to téma nahlížet jinak a vidět tu širší, tu užší skupinu těch domácností, lidí, jednotlivců, které případně potřebujeme nějakým způsobem podpořit v bydlení, ať už tou částí doprovázení a poradenství, asistence, anebo přímo tou podporou nabídky toho bytu, který dokážeme získat na tom trhu, a toho člověka, tu rodinu a domácnost zabydlet.

Nicméně teď k těm věcem, tak jak jsou nastaveny a proč jsou nastaveny a proč byly upraveny. Jednou z určitých, řekněme, vad na tom celém příběhu tohoto zákona bylo to, že když jsme ho začínali ještě tenkrát s kolegy z týmu Ivana Bartoše, tak je potřeba férově přiznat, že jsme před těmi dvěma a půl lety, možná třemi roky, nebyli tak daleko, abychom měli jasnou představu, jak bude vypadat v těch finálních parametrech revize dávek. To se podařilo po poměrně intenzivní debatě posledních čtyř měsíců sesadit tak, aby ty systémy na sebe vlastně byly schopny navazovat. Proč? A to je důležité si uvědomit, protože ti lidé, pokud si to bydlení opravdu mají udržet, tak v zásadě mají možnost kombinace tří příjmů, žádných jiných. A je to buďto příjem čistě dávka, anebo je to dávka a výdělek, anebo je to výdělek. My vlastně nemáme člověku dávat byt v situaci, kdy nevidíme skutečné, reálné příjmy, šanci na zisk těchto příjmů. A pak budu řešit za měsíc, za dva, za tři, že to není schopen zaplatit? Takže ty věci spolu prostě takto musí být zesouladěny a to si myslím, že se povedlo, a to je základní předpoklad toho, aby ti lidé to bydlení neztráceli, nebo když je dokážeme znovu zpátky vrátit, tak aby si ho udrželi. Tak to je poměrně důležitá věc, která se tam podařila takto nakombinovat.

Druhá věc, a to je ta horní hranice, o které jsme vedli tady debatu jak na půdě Sněmovny, výboru, tak taky na půdě různých odborných seminářů i v té mediální rovině. Nikdo není úplně přesně schopen dopočítat do jednotek domácností, kdo tam bude mít nárok, nebo ne. My jsme se na MPSV podívali na data ze SILCu z Českého statistického úřadu, uzavřená za rok 2023, dopočítali jsme také i inflační nárůst. A z toho, když to řeknu velmi zjednodušeně, vychází, že zhruba 30 procent domácností z těch, kteří bydlí v nájemním bydlení v České republice, by mohlo mít nárok na ty formy podpory, které ten zákon vlastně přináší. Vedeme debaty, jestli to může být o něco méně, záleží potom na tom, kde přesně by ty domácnosti, v které velikosti sídlišť by byly, ale myslím, že ta množina je poměrně dost otevřená. Navíc ten zákon říká, že nařízení vlády může zvýšit ten koeficient z 1,43 na 1,6. Z 1,2 milionu domácností se bavíme zhruba o 30 procentech. Někdo může říct, že to může být 28, my to máme dopočítáno, vím, že jsme se tady o tom takhle přeli, ale to jsou asi nejpřesnější skutečná data o tom, jaká domácnost, jaký příjem, v jaké úrovni a velikosti obcí tady je.

Takže já jsem sám přesvědčen, že ta množina vůbec není malá, že když se na to podíváme tou optikou, kdy jsme si vzali data rodin, matek samoživitelek s jedním, s dvěma dětmi, tak dneska vlastně v domácnostech těchto lidí máme zhruba přes 30 000. Když se podíváme potom na běžné rodiny s nízkými příjmy, dva rodiče, dvě děti, těch tam máme tisíce. A když se podívám já třeba z pohledu MPSV, když se podívám na tu potřebnost lidí, kteří jsou na ubytovnách, maminky s dětmi v azylových domech a podobně, těch mám taky řádově jednotky tisíc. To znamená, ta množina je poměrně velká, od těch opravdu nejzranitelnějších z pohledu nás jako MPSV, až po ty, kteří nejsou vyloženě lidmi, kteří by byli například v nějaké formě azylového či jiného typu bydlení, typu ubytovna.

Další poznámku si dovolím říct, když tady mluvila myslím paní poslankyně Fialová ještě o té otázce těch kaucí, my jsme hodně změnili přístup. Já to vidím v datech, mám každý týden reporty z toho. Dneska úřad práce opravdu ty kauce poskytuje zhruba v 80 procentech případů žádostí. To je velký rozdíl. My si hlídáme i jednotlivá pracoviště, protože byly podněty, a byly oprávněné, že v některých regionech v zásadě se ty kauce v minulosti nedávaly vůbec. Nevládní organizace nám s těmito podněty přišly. Hlídáme si to, a  zase, to číslo není malé, je to číslo, které jde už do jednotek tisíců, kdy ty kauce jsou poskytovány. A já musím říct, a to jako velký respekt vlastně k té práci v tom terénu, 90 procent z nich si to bydlení udrží déle než jeden rok, nebo minimálně první rok se udrží. To jsou fakt dobrá čísla, jsou to dobře a smysluplně investované peníze.

Takže ta kombinace kauce, využití hmotné nouze, využití dávek po revizi v rámci superdávky nám už dává nějaký ucelený systém, který těm lidem dává předpoklad, aby bydlení i s podporou instrumentů, které přináší tento zákon - byť chápu, že na to máme různé pohledy z hlediska rozsahu, počtu bytů, nákladovosti a tak dál, ale je to krok, který to opravdu jako pomáhá systémově řešit. Tak já bych velmi prosil, abychom se na to dívali touto optikou, že vlastně je to věc, která navazuje na projekty, které tady byly, které ukázaly v celé řadě měst, že to funguje, a zároveň jsme to museli ale sesadit na otázku příjmů těch konkrétních domácností a rodin, co jsme takto udělali. Tolik za mě vysvětlení, děkuju moc za možnost to takhle obšírně okomentovat než jenom ve dvou minutách faktické. Děkuju moc.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji a tento příspěvek vyvolal tři faktické zatím, kdy se hlásí paní poslankyně a zpravodajka Eva Fialová, pan poslanec Jiří Mašek a Ivana Mádlová. Takže prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Eva Fialová: Moc děkuju panu ministrovi za vysvětlení. Já mu nemůžu odepřít, že by po druhém čtení neměl snahu nějakým způsobem komunikovat a vysvětlit, pro jakou skupinu osob to bude po tom 1,43násobku životního minima přínosem, ale nicméně se fakt obávám, že nám tam spadají hodně osoby, které jsou na černém trhu, které částečně nelegálně pracují. Já fakt jsem o tom přesvědčená, pane ministře. Jsem o tom přesvědčená, (proto)že dennodenně se s těmi lidmi v našem regionu potkávám, jakým způsobem jsou nuceni - a teď to nemyslím nějak hanlivě - jsou nuceni ty věci společně kombinovat a v jaké situaci se nachází.

Nicméně já jsem chtěla zareagovat na kauce. Já jsem právě naopak chválila, že to je jediný, hodně, jeden z nástrojů, který považuji za velice správný krok - a stačilo by ho jenom rozšířit a být vstřícnější na to poskytování, protože jsem byla sama u ne moc příznivého přístupu k tomu, jak to poskytnout nebo neposkytnout, ale to si můžeme říct mimo mikrofon, protože nerada bych tady tu rodinu uváděla do nepříjemné situace.

Já jsem naopak říkala, že to je věc, která velice funguje a ty lidi dostává opravdu z ubytoven ven, protože oni nemají na to, aby zaplatili dva až tři nájmy nebo jeden až tři nájmy v této výši, kolik většinou majitelé od nich potřebují, a může to být velice bezproblémová rodina. Jenom se obávám, jaké skupiny nám tam opravdu budou spadávat a co to vyvolá ve fungujících sídlištích. To je celé. Pochopte jenom moji obavu (z) toho systému, jak bude fungovat do budoucna, protože v té problémové lokalitě žiju.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji i za dodržení času. A ještě na průběh rozpravy zareaguje pan poslanec Jiří Mašek, také ve faktické. Prosím.

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, vážený pane ministře, já bych chtěl zareagovat na to, co jsem od vás tady, pane ministře, slyšel - není to samozřejmě moje téma, nicméně mám rád čísla a ta čísla mě trošku děsí. Vy jste tady říkal, že každý člověk má - buďto je na dávce, nebo má výdělek, nebo má kombinaci výdělku a dávky. Pak se z toho nějakým koeficientem vypočítává - dnes tedy je 1,43 - z pohledu toho, jestli ten člověk bude mít nárok na tuhletu dávku na bydlení, a vy jste řekl, že 30 procent lidí, kteří jsou v nájmu, do toho s velkou pravděpodobností spadne, že na to bude mít nárok - jestli jsem to pochopil dobře. A těch 30 procent je strašně velké číslo. Říkal jste, že se jedná o 1,2 milionu domácností a 30 procent by z toho bylo 400 000 domácností. Takže my jsme na tom v současnosti tak, že lidé - myslím, že máme asi tříprocentní nebo něco víc nezaměstnanost, tam bych to chápal, že výdělek mít nebudou, ostatní lidé tedy jsou zaměstnáni, chodí do práce a my se dostaneme - vy jste říkal, že možná to bude jenom 28 procent - takže 28 až 30 procent domácností, přestože bude chodit do práce, přestože budou ekonomicky funkční, tak nedosáhnou, nedosáhnou na to, aby mohli bydlet v nájmu bez toho, aby museli na to něco dostávat, nějakou sociální dávku. Mně to přijde šílené a chtěl bych se zeptat, jak je to v čase, jak se to vyvíjí - jestli to narůstá nějakým způsobem, anebo jestli je to - ono to bylo schované v různých jiných dávkách, teďka se tady dělá nějaké opatření, aby byla jedna dávka, to vcelku chápu - ale prostě mně přijde, že buďto společnost není ekonomicky zdravá, nebo se děje něco (Předsedající: Čas.) špatného do budoucna. (Předsedající. Čas.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji, děkuji. Ještě se do této série faktických přihlásila paní poslankyně Marie Pošarová, nicméně, paní poslankyně, vy jste už na řadě s vaším přednostním právem se stanoviskem klubu, tak si pak zvolte - (Poslankyně Pošarová gestikuluje a hovoří z lavice.) Prosím tedy paní poslankyni, aby přišla k řečnickému pultu. Prosím, jak tedy chcete vystupovat, paní poslankyně?

 

Poslankyně Marie Pošarová: Budu, rovnou využiji přednostní právo tedy.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Prosím. Stanovisko klubu hnutí SPD. Prosím.

 

Poslankyně Marie Pošarová: Já bych se ráda vyjádřila tedy za náš klub, hnutí SPD, právě k tomuto sněmovnímu tisku, protože tento návrh sice na první pohled může vypadat jako pokus o pomoc, ale ve skutečnosti přináší jen komplikovaný a drahý systém, spíš bych řekla sociální systém, který nepřináší nové byty na trh, a místo toho se spoléhá na to, že někdo vloží existující byt do systému právě od soukromníků, což vidím jako problém.

Hlavním problémem, který vnímám, je skutečnost, že tento zákon neřeší skutečnou potřebu nových bytů, vytváří složitý a finančně náročný systém, s tím, že doufáme, že někteří soukromí vlastníci budou ochotni vložit své byty do systému. Ale já se ptám: kolik těch bytů prostě může být? Taky to může být jenom pár desítek bytů a tuto situaci to vůbec neřeší. Tento systém přitom vyžaduje velké státní výdaje na zajištění bydlení v soukromém vlastnictví. A právě tento krok považuji za obrovský problém, který nebyl při pozměňovacích návrzích dostatečně zvážen.

Další problém spočívá v tom, že stát bude platit další výdaje těm, kteří zajistí byty od soukromníků. To je zcela neefektivní a problematické. Jak je možné, že stát v této situaci bude platit za shánění bytu od soukromníka, když by za ně (se?) měl soustředit na skutečné investice, a to právě do vlastního bytového fondu? Z pohledu občanů a jejich potřeb chápu, že je určitá poptávka po takovém typu pomoci, že určitě jsou ohrožené skupiny obyvatel, (které) potřebují okamžitou pomoc, ale z vlastní zkušenosti i z Plzeňského kraje, kde se často obchoduje s byty a právě s chudobou, třeba zrovna na Tachovsku, jsou různé ubytovny - vím, že tento návrh může otevřít dveře k novým problémům.

Tento systém se může stát výhodným pro spekulanty, kteří budou vydělávat na chudobě, což je absolutně neakceptovatelné. A nakonec stát sice v tomto návrhu slibuje záruky a garance, ale nemá žádnou záruku, že byty vůbec do systému někdo vloží. Vytváříme komplexní systém, který má stát miliardy, ale výsledek je nejistý. Místo toho, aby se stát zaměřil na podporu obcí a jejich bytové politiky, aby měly vlastní bytové fondy a byly schopny pomoci zranitelným skupinám, garantujeme to pouze soukromými vlastníky. To je zásadní pochybení, které v tomto návrhu vidím. Místo, abychom se snažili snížit byrokracii, regulace, předpisy v rámci nových bytů, tak naopak tento systém zahlcujeme.

Když se nejvíc stavělo v České republice, bylo předpisů a regulací zhruba 680. Dnes jich máme přes 10 000. Takže touto cestou bychom měli jít - prostě snížit regulace. Samozřejmě jsou tam nějaké pozměňovací návrhy, které podpoříme, protože vidíme, že některé jsou opravdu dobré, zvlášť, které zahrnují zranitelné skupiny, ať už jsou to matky samoživitelky, těhotné. Samozřejmě podpoříme i asistence, (které) budou potřebovat lidé, nějaké překlenovací období s přechodem do nového bydlení, ale jako celek tento zákon nemůžeme podpořit.

A já bych se ještě chtěla vrátit, když se podíváme právě do zmíněného Polska, jak se tam staví dálnice, jak se z dotací z Evropské unie postaví i byty, tak bych chtěla porovnat třeba, jak to funguje v Polsku a jak to funguje v České republice. Ve Varšavě třeba dostanete stavební povolení za 6 týdnů, v Praze za 13 let. Zatímco v Česku brzdí výstavby bytů zdlouhavé povolovací - že jo - procesy a složitá legislativa, Polsko staví ve velkém a s podporou samospráv. Speciální zákon, takzvaný lex developer, například umožnil polským developerům stavět i tam, kde by to jinak nebylo možné - výměnou za nové školy, školky nebo lepší infrastrukturu. Bytů je tak víc a developerská skupina Radka Menšíka, která ve Varšavě staví projekt bytových domů, je jednou z českých firem, které měly možnost otestovat polské stavební zákony. Skupina si výstavbu v Polsku chválí. Podle ředitelky projektu Fialkové se ale například ve Varšavě staví tolik, že se developeři dokonce musí snažit, aby prodali. Konkurence a nabídka je zde vysoká.

Když to porovnáme s Českou republikou, tak my jsme úplně někde jinde. Našimi běžnými zákazníky jsou rodiny střední třídy. Byty stojí zhruba polovinu ceny, co v Praze, a dosáhne na ně běžná populace, stejně jak tomu ještě před deseti lety bylo i v Česku. Řešením trablí v Česku by podle ní bylo, aby stát odstranil překážky, které brzdí výstavbu, a nechal soukromý sektor zaplavit trh množstvím nových bytů.

A já tvrdím, že i stát by se měl podílet právě na výstavbě nových bytů, a z toho důvodu, že tyto sociálně zranitelné skupiny by mohl přesunout do těch státních bytů a nemusely by být někde na ubytovnách, kde se obchoduje vlastně s chudobou, nemusely by být nebo hledat se takhle soukromé byty, ale ty byty by měl stát. Tím pádem by se zvýšily i výdaje, které prostě tady se vyhazují z oken, protože tu věc vůbec neřeší, ten nedostatek bydlení ani jejich sociální situaci. Tím pádem kdyby stát měl ty byty, tak samozřejmě by to byly i nižší výdaje, co se týče za sociální dávky.

A to bych asi tak shrnula jako kompletně všechno za naše hnutí. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji paní poslankyni za přednesení stanoviska a nyní pan ministr Petr Kulhánek taktéž s přednostním právem, poté se vrátíme do rozpravy. Prosím.

 

Ministr pro místní rozvoj ČR Petr Kulhánek: Děkuji za slovo. Pěkné dopoledne, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Já se vrátím k tomu, jaká polemika, případně otázky zazněly od paní zpravodajky Evy Fialové k tomuto zákonu. V celkovém kontextu je třeba říct, že to není zákon, který by vznikl jen tak ze vzduchu, ale je postaven na tvrdých datech a vychází z dobré praxe už řady, sedmdesáti typových projektů, které dneska běží v rámci celé České republiky. A ten zákon respektuje právě i ty zkušenosti, které jsou z těchto dobře běžících projektů.

Byly tady zmíněny, a Marianem Jurečkou i vysvětleny částečně, ty cílové skupiny. Ano, ten zákon míří na určitě více než milion lidí s tématem poradenství, protože ne všichni, kteří se ocitnou ve složitější životní situaci, nutně jsou už v bytové nouzi. Mohou být ohroženi, bydlí v nevyhovujících podmínkách, anebo se mohou dostat do situace, kdy si neudržují stávající bydlení. Proto je tam ta široká skupina přesahující určitě 1 milion obyvatel ve vztahu k poradenství.

To, co bylo předmětem polemiky, je, na koho míří ta podpůrná opatření. Podpůrná opatření v původní verzi zákona mířila na širší cílovou skupinu. Tím, co je dnes projednáváno, je ta cílová skupina zúžena právě tím parametrem 1,43, ale pořád jsou to vyšší desítky tisíc lidí. Navíc to, co bylo zmíněno, tak na tom je i shoda, že bude nařízením vlády ten koeficient po publikaci ve Sbírce zákonů zvýšen na 1,6. Pokud se i toto ukáže jako nedostatečné, tak může být zákon s tímto parametrem novelizován. Proč to říkám? Protože ten zákon samozřejmě není všespásný a nepůsobí z roku na rok. Působí v dlouhodobém horizontu. Také jeho ambice je, abychom bytovou nouzi v průběhu deseti let snížili o 30 procent.

Zazněla polemika na tom, že ten zákon je drahý, že obce nedostanou finance na to, aby začaly vůbec kontaktním místem pro bydlení, jak bude financován jejich průběh. To je samozřejmě definováno. Bude to součástí příspěvku na výkon samostatné působnosti, z přenesené působnosti, pardon. Ale co je velmi podstatné, a to nezaznělo, ten zákon v horizontu pěti a více let je rozpočtově pozitivní. To znamená to, co dneska Česká republika vynakládá v souvislosti s negativními jevy spojenými s bytovou nouzí, tak přínos toho zákona během pěti let dostane do nuly a dále bude rozpočtově pozitivní.

Pokud se týká polemiky dvojího financování v případě asistence, tam je samozřejmě toto ošetřeno v rámci zákona vedením odděleného účetnictví a průběžnou kontrolou.

Když se dotknu ještě toho, co říkala paní poslankyně Mádlová, tak je to přesně to, co už jsem říkal. Ano, dnes schvalujeme v rámci zákona parametr 1,43 - bude zvýšen na 1,6 a předmětem dalšího ověření v praxi, jak ten zákon bude fungovat, může být ten parametr dále změněn novelizací.

Poslední, k čemu bych se rád vyjádřil, je neustálá polemika nad tím, zdali ten zákon nepodporuje obchod s chudobou. Právě naopak, naopak! Má takové kontrolní a regulační mechanismy, ať je to kontrola kvality bytů, které mohou vstoupit do systému, ať je to zastropování nájmů, ať je to regulace koncentrace bytů v dané lokalitě. To jsou všechno věci, které předchází obchodu s chudobou. Navíc ten systém bytů, který bude v rámci zákona nabízen, zvýší tu nabídkovou stránku. A ti lidé, kteří dneska mnohdy nemají alternativu, než jít do nevyhovujícího bydlení zapojeného v obchodě s chudobou, tak tu alternativu tímto zákonem získají. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. Nyní se s faktickou přihlásil pan poslanec David Pražák, poté paní poslankyně Renata Oulehlová a Eva Fialová. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec David Pražák: Dobré dopoledne. Pane ministře, já bych se chtěl jenom zeptat, to financování té přenesené působnosti, jak je teda možné, když vy říkáte, že to je všechno v ažuru a že to je všechno v pohodě, že se vám proti tomu staví i Svaz měst a obcí? Tam si dovolím tvrdit, že to jsou hlavně starostové a starostky s velkým S z hnutí Starostové a nezávislí, jako jste vy. Jak je možné se proti tomu staví?

Já to vidím i u nás. Prostě i v dnešní době je výkon sociální práce vlastně poddimenzován finančně z peněz od státu a už teďka máme problémy s tím, abychom vůbec naplnili to, co máme. A vy říkáte, že to bude pomáhat těm lidem. A kde vezmeme my ty úředníky na těch městech? Jenom to mi řekněte. My už dneska máme problém sehnat někoho na OSPOD. Máme problém sehnat někoho právě na sociální odbor. Kde vezmeme další lidi, které nám tam tímhletím způsobem nadiktujete a naškatulkujete, když je tam nemáme ani dneska?

Mluvili jste vůbec třeba s tajemníky městských úřadů u oerpéček? Mluvili jste s tím Svazem měst a obcí? Vždyť vám to kritizujou celou dobu. Vy jim říkáte, že do pěti let to bude vlastně výnosové. No, nebude. Prostě oni ty lidi dneska nemají a všichni se toho bojí a žádná města a obce to nechtějí.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně za dodržení času. Nyní paní poslankyně Renata Oulehlová, poté paní poslankyně Eva Fialová a Marie Pošarová. Prosím.

 

Poslankyně Renata Oulehlová: Přeji vám všem krásný den. Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Pane ministře, jak vy můžete říct, že předchází tento zákon obchodu s chudobou? Jste z kraje, kde obchod s chudobou vzkvétá. A tento zákon to ještě prohloubí. Vysvětlete mi, jak je možné, že jsou už dneska v našem kraji informovaní jedinci, kteří skupují byty - a teď poslouchejte - kteří skupují byty od obchodníků s chudobou. Já vám to budu říkat pokaždé, když tady budu stát. Jsme z jednoho kraje. A vy, Petr Kulhánek, který jste byl primátorem Karlových Varů, do podzimu hejtmanem Karlovarského kraje, ten kraj ničíte. (Potlesk z lavic ANO.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní paní poslankyně Eva Fialová, poté Marie Pošarová - vše faktické poznámky. Prosím.

 

Poslankyně Eva Fialová: Budu mít možná takovou jako rýpavou vůči panu ministrovi. Mě by zajímalo, jak pomůže těm lidem, kterým vy říkáte, že bydlí, že jsou nuceni bydlet v nevyhovujících podmínkách. Ano, já to přiznávám, jsou někteří v těch nevyhovujících podmínkách. Ale jak jim pomůže to, že budou zavedeny v evidenci? Jenom vedeni v evidenci bez toho, aniž bychom měli ty byty, kam je budeme moct umístit, které nebudeme mít? Prostě tady fakt hrajeme se snem. A ty lidi budou dál bydlet v těch nevyhovujících podmínkách a na těch ubytovnách, kde jsou někde vykořisťovaní. Ale to tento zákon opravdu nevyřeší. To, že budeme mít evidenci osob, kteří žijí v nevyhovujících podmínkách, budou tam nuceni žít dál, protože my nebudeme mít fyzicky ten byt, kam je přestěhovat, to je holá realita. Tak neříkejte, že jim pomůže. Jak to pomůže těm lidem, že budou vedení v evidenci? To nemyslíte vážně, tohle!

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Opět děkuji za dodržení času. Nyní paní poslankyně Marie Pošarová, poté pan místopředseda Aleš Juchelka. Toto je řada faktických. Prosím.

 

Poslankyně Marie Pošarová: Děkuji za slovo. Já se jenom zeptám pana ministra, jak vidíte, kolik bytů se tedy do systému vloží? Jestli máte, já nevím, nějaký odhad, a jestli vám nevadí, že rozšiřujete i státní mandatorní výdaje, protože tito lidé tam třeba taky můžou zůstat už na furt. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní pan místopředseda Juchelka.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Taktéž děkuji. Já se tu připravuji také trošičku potom na delší řeč. On se možná nikdo z mých ctěných kolegyň a kolegů v tom moc neorientuje, protože ono se vlastně jedná fundamentálně už o třetí přepracovanou verzi, která nám je předkládána. Vlastně i to, co bylo teď v tuto chvíli předloženo, je opravdu velmi chaotické. Něco se schvalovalo a není možné, aby se něco schvalovalo takhle chaoticky, s takovým velkým dopadem na jednotlivá území, na ty municipality, tak, jak to vnímáme my. Já tady slyším od vás, pane ministře, jenom celou řadu různých proklamací. To znamená, za mě za prvé, vznikne prohloubení problematiky vyloučených lokalit. Podle mě tady nebudeme řešit jejich snížení, ale naopak zvýšení jejich počtu, což už diametrálně v tuto chvíli roste rok od roku. To víme i statisticky.

Vy jste tady teď říkal, že tento zákon má za cíl snížit bytovou nouzi v průběhu 10 let o 30 procent. To je skutečně taková proklamace do budoucna, že za deset let se sníží bytová nouze o 30 procent. Tomu nerozumím, to bych chtěl prosím vysvětlit nějak konkrétně. Úplně stejně jako větu, že zákon je rozpočtově pozitivní. Můžete uvést tedy nějaký konkrétní příklad rozpočtové pozitivity potom třeba v dopadu na rodinu? Že bude tedy bydlet někde jinde, že jí dáme nějaký byt a tak dále? Já si myslím, že vůbec nevíte a nerozumíte tomu, s jakými rodinami tady v tomto zákonu operujete. V jakých vyloučených lokalitách oni bydlí, proč tam hlavně bydlí a jak tam funguje sociální práce, která je tak strašně těžkopádná v těch lokalitách, že je velmi komplikované s těmi lidmi pracovat nejen třeba na základních rodičovských kompetencích, natož je přestěhovat.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Ještě se přihlásila s faktickou poznámkou paní poslankyně Lenka Knechtová. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Lenka Knechtová: Vážená paní místopředsedkyně, děkuji za slovo. Já bych také ráda navázala na svého ctěného kolegu Aleše Juchelku a doplnila bych ještě tu otázku. Vy vlastně tady tvrdíte, že ty finance jsou v pořádku, ale co se týká výkonu státní správy, tak u nás ORP běžně mluví o tom, že se jim profinancovává 60 procent, pouze 60 procent té činnosti. Takže se chci zeptat - protože k tomu velkému pozměňovacímu návrhu, který teď vlastně mění zase celou legislativu - jaké je tedy stanovisko Ministerstva financí a jestli tyhlety informace, které jsou za mě v rozporu s vaším tvrzením, kde je tedy pravda? Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji opět velmi pěkně za dodržení času.

My se tímto vracíme do rozpravy k řádně přihlášeným, kde je jako první paní zpravodajka Eva Fialová. Já se jí ptám, zda ten předchozí příspěvek znamenal, že můžu smazat tuto přihlášku? (Poslankyně Fialová. Ano.) Bezvadné.

Nyní je přihlášen pan poslanec Ivan Bartoš a poté se připraví paní poslankyně Andrea Babišová. Prosím, pane poslanče, ujměte se slova.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Děkuji za slovo. Dobrý den, dámy a pánové, paní předsedající. Nebudu mluvit dlouho, protože si nechci vyobstruovat zákon, který jsem ve spolupráci s odborníky měl možnost připravovat, pod který se i Marian Jurečka, pod jeho teze, podepsal na začátku volebního období v Senátu a který se podařilo schválit vládou - a to tady zaznělo od paní poslankyně Fialové - byť k tomu zákonu má výhrady, ale jako funkční celek, který skrze své tři pilíře, navazující metodiky a příklady dobré praxe má ambice řešit problémy s bydlením v České republice.

Nicméně než se dotknu samotného zákona, protože se to ve veřejném prostoru, ale i zde neustále motá dohromady. Ano, výstavba, ať už komerční či obecní, je důležitá. Odmítám tezi bývalé ministryně Dostálové, že jsou byty jako rohlíky, že když je něčeho hodně, tak je to a priori levné. Nikdo nepostaví ani o byteček víc, než může s maximálním ziskem prodat. Když se na to podíváme i v kontextu České republiky, čísla to potvrzují.

Takže pro výstavbu jako takovou a zejména obecní výstavbu jsme připravili notifikovaný program. U Evropské komise jsme jako čtvrtá země, která umožňuje využívat a míchat veřejné prostředky a soukromý kapitál ve výstavbě bydlení, které mohou obce poskytovat zhruba dvěma milionům občanů v České republice. Proč? Protože skupiny, pro které ty byty jsou určeny, byty s levnějším nájmem, jsou definovány tak, že pokrývají v populaci zhruba 2 miliony lidí. Jsou to mladí lidé do určitého věku, příjmové skupiny s určitým poměrem příjmů vůči průměru, jsou to senioři, jsou to oběti domácího násilí, jsou to mladé rodiny. Ale jsou to třeba i potřebná povolání, což nemusí být jenom hasiči nebo zdravotní sestry a bratři nebo lidé, kteří mají, řekněme, méně placenou práci, ale může to být třeba i zubař, kterého ta obec tam potřebuje, tak mu může nabídnout byt, který je výhodnější pro ten nájem.

Projekty se připravily. Stát skrze evropské zdroje uvolnil 600 milionů podpory městům a obcím v České republice, které ve svých rozpočtech na to neměly nebo neměly know-how, aby připravily projekty výstavby. Ty projekty výstavby jsou v tom zásobníku. V první fázi výstavby levného nájemního bydlení to byly projekty zhruba za 10 miliard. 85 procent z nich má stavební povolení a je tam nyní už projektů za zhruba 20 miliard.

Já bych se držel hesla kolik třešní, tolik višní. Pokud se nám podaří do tohoto systému v tuto chvíli... Na začátku tohohle volebního období žádný takový nástroj nebyl. Uměli jsme stavět sociální byty. Obce je příliš nechtěly, protože když nemají sociální případy, tak co pak s byty, které nemůžou pronajmout? To je mají nechat ležet ladem? Nebyly výhodné. Teď máme nástroj, takže budu rád, že kdokoliv, ať už jsou to třeba nějaké speciální fondy jako SFPI, peníze z Evropské investiční banky, peníze z rozvojové banky, peníze z NRB, jakékoliv peníze teď vezmeme, dokážeme je dodat obcím, které můžou stavět levné nájemní bydlení, tedy levnější bydlení, než je s cenou obvyklou.

My jsme na MMR podpořili asi 5 000 bytů za ty tři roky navíc a v těchto programech je dalších 5 000 bytů. To, že ministr Stanjura uvolnil pouze 900 milionů, protože si řeší číslo schodku rozpočtu, je jiná věc. Věřím, že jak tam ty další byty budou, tak prostě ministerstvo sáhne asi do svých rezerv - viz poslední událost obnovitelné zdroje energie, najednou se ty peníze našly - a ty peníze tam dá. To jsou ty investice.

V České republice se staví ročně zhruba 30 až 35 tisíc bytů ročně. Významnou roli hrají v tuto chvíli i kapacity stavebního průmyslu. Takže byť bychom se mohli podívat ze zalíbením na ten polský scénář, tak když se podíváte na vyjádření, nebo jdete na konferenci, která se pořádá poměrně pravidelně o stavebnictví v České republice, tak kapacity stavebních firem v lidských zdrojích jsou zhruba na 90 až 95 procentech. Takže v tuto chvíli to, co se stavět má, pokrývá kapacity českého stavebního průmyslu. Samozřejmě by tady mohly stavět i nějaké zahraniční společnosti.

Takže i 5 000 bytů navíc nebo 3 000 bytů z toho již existujícího fondu, což přináší právě tento zákon, dělá 10 procent nových bytů, které se dostávají na trh v České republice. Takže právě mix investičních programů, které ale už jedou a nesouvisejí tady s tím zákonem, má nakopnout výstavbu, o které zde řada z vás hovoří, a i tyto byty, které vzniknou touto výstavbou, mohou být použity jako byty pro těch zhruba 160 000 lidí, na které míří potom už ta speciální pomoc, tohleto garantované bydlení.

Tak. Já bych se teď vrátil k tomu zákonu a budu postupovat krátce. Tohleto číslo (ukazuje list papíru) bylo výrazně nižší před covidem a bylo výrazně nižší před energetickou krizí, kterou způsobila Putinova válka na Ukrajině. Tohle jsou lidé, a když se podíváte třeba na jinou statistiku - míra úspor českých rodin na účtech, to byl takový ten slavný případ, co jsme tady ve Sněmovně diskutovali už před pěti lety, když vám vypadne příjem a rozbije se vám pračka, kam jdete? Do Home Creditu? Nebo vám udělá banka spotřebitelský úvěr? Ne. Takže v České republice je poměrně velké množství lidí, kteří i po té covidové krizi nemají peníze na účtech, kterými by si saturovali nějaký náhlý výpadek příjmů. Těchhle jeden a půl milionu lidí je ohroženo ztrátou bydlení v energetických chudobě či nadměrnými náklady na bydlení.

Tohle číslo je poměrně důležité. Jenom abych se opřel o nějaké statistiky. Tak 340 000 lidí z tohoto balíčku jsou děti, 320 000 jsou dospělí lidé v rodinách, 5,1 procento - 80 000 lidí jsou samoživitelé, a teď pozor, teď přijde ta drsná věc, 26 procent, čtvrtina, 410 000 jsou senioři a 420 000 je ta střední třída, které nemůžeme lépe zaměřit, ani v těch datových zdrojích, ale jsou to prostě lidé, kterým ta náhlá životní situace, například každoroční zvedání nájmu ve smlouvách na jeden rok, způsobí, že v danou chvíli nemají šanci si ten byt udržet.

My jsme navrhli reformu, která může těmhle lidem, kteří nejsou zralí na složitou sociální péči, například senior, který se potřebuje přestěhovat, fakt neumí na Sreality a neumí jednat s realitkou, ani s tím majitelem, nezná právní řád, nezná svá práva, velmi lehce podepíše nevýhodnou smlouvu, neví, že je tady nějaká možnost jít třeba do aukce obecních bytů, tak všichni tito lidé by se mohli obrátit na kontaktní centra pro bydlení, což jsou poradny, které všem těmhle lidem pomůžou zvláště ztrátě bydlení předejít. Mohou jim pomoci s nájemními smlouvami, s jednáním s realitkou, navrhnout nějaký způsob přestěhování, kde se vůbec po těch bytech dívat, hovoří o těch aukcích městských bytů, poskytnou potřebné garance pro soukromé pronajímatele, anebo těm, kteří už o bydlení přišli, a to je ta druhá skupina, pomůžou získat byt z těch kvazibytových fondů.

Tady několikrát zaznělo, kde jste to číslo vzali? To číslo také není cucprst, má oporu v datech, které má Ministerstvo místního rozvoje k dispozici. Možná vzorovým příkladem, byť ta politika je tam trochu jiná, je Dánsko. To je ten benchmark. Tam mají v tomto režimu zhruba 20 000 bytů. Dánsko je populačně i rozlohou přibližně velké jako Česká republika. Aby ministerstvo mohlo vůbec pracovat s tímhle číslem, tak bylo důležité zeptat se těch, jež ty byty mají, jaké jsou bariéry toho, proč je v danou chvíli nepronajímají a co by, což je garance - garance je, když se něco nepovede, tak se z ní platí; to není, že se garance čerpá automaticky - tak jaké garance by jim pomohly na to, aby ten svůj byt vzali a dali ho případně ke správě obci a došlo k tomu kontraktu, který pomůže propojit toho pronajímatele, který by z nějakého důvodu ten byt nepronajal, s tím člověkem, co ten byt potřebuje.

A skutečně z těchto čísel i v momentě, kdy se diskutovalo s obcemi, vychází zhruba 2 000 bytů ročně komerčních, již existujících, které ale nejsou na trhu, takže z pohledu trhu je jedno, jestli se jedná o nový byt, nebo o byt, který se náhle uvolní k pronájmu, a zhruba tisícovka takovýchhle bytů by do tohoto režimu vložily obce. To je myslím důležité říci. Znovu se vrátím číslu 30-35 000 bytů nově postavených ročně. Toto je 10 procent. Za mě 10 procent fakt není špatných.

Nicméně k těm kontaktním centrům po tom zásahu, a tohle číslo neberte až tak vážně, ano, ale kdybychom brali, že v České republice bude pouze polovina kontaktních míst, kde toto jsou ti potenciální lidé, kteří se v nějaké fázi obrátí na ta kontaktní místa, tak fakt je to jenom jednoduchá matematika, tak je to o půlku méně. Kolega Havránek, prostřednictvím pana předsedajícího, tam kroutí hlavou. Podívejme se, kde ta místa jsou. Česká republika je saturována těmi orpéčky, která jsou přibližně stejně rozdělená. Pokud ta orpéčka budou takto, dostupnost se sníží. Já nevím, jestli o polovinu, ale sníží se výrazně. Pokud místo 210 kontaktních míst, nebo kolik máme, 110 s argumentací, že tam ten problém není, což podle mě není pravda. Problémům se ztrátou bydlení čelí stejně v mém rodném Jablonci jako na Moravě, a protože ten člověk neví, jak tu svoji situaci vyřešit, stává se potom tím potenciálním klientem, těch zhruba 160 až 300 000 lidí, kteří pak už jdou do toho azyláku bydlet, nebo mají nějaký problém.

Takže tímhle zásahem - hlavně nesmí mít žádné úředníky navíc, tak jsme vlastně omezili ten preventivní nástroj kontaktních center. A tady zopakuju, už tady není pan ministr Jurečka, proto se ten zákon pilotoval. Máme tady 70 měst, v kterých se ta kontaktní centra zřídila. Já jsem tady citoval, nevzal jsem si ten článek dneska, případ toho Olomouce, kde to kontaktní centrum pomohlo stovkám lidí. Byl tam i příběh těch seniorů, tak když noviny píšou článek, tak chtějí, aby se četl, tak si vybrali konkrétní případ lidí, kteří se potřebovali jenom přestěhovat, nedokázali si v tomhle poradit a bylo jim pomoženo. Takže to si myslím, že redukce těch kontaktních center jde proti té logice zákona, té preventivní části.

Dostal bych se k tomu druhému návrhu a tady musím plně souhlasit s paní poslankyní Evou Fialovou, která je zpravodajkou toho tisku. Ten návrh, kdy se do toho vlámalo Ministerstvo práce a sociálních věcí, nejen jako úřady práce, které budou částečně vykonávat tu agendu, ale i v napojení na nějaký jejich systém. Koho pobavil dnešní článek, jak se digitalizuje na MPSV, doporučuju, vyšel na Seznam.cz. Je to docela divočina. Napojení do toho jejich systému se objevilo ten den, kdy garanční výbor pro veřejnou správu toto měl projednávat. Pak přistál poslancům na stole - opozičním, koaličním. A díky tomuto návrhu, a mě strašně zarazilo vyjádření pana náměstka Trpkoše, ale já nerad mluvím o náměstcích, takže to beru, jako že to je za MPSV, který na tom samém výboru řekl, že ke zúžení té skupiny dochází z důvodu, že by potom stát selhával v tom těm lidem ty potřeby -jako tam není garance, že se mu pomůže, ale že ten člověk má nárok.

A teď byl kulatý stůl o bydlení, nevím, jestli dneska, nebo včera, četl jsem ten článek dneska, kdy opět toto zaznělo, ano, že my to těm lidem jako nemůžeme přiznat, protože stát na lepší pomoc v bydlení nemá prostředky a nemá nástroje.

Jenom bych chtěl říct, že ta redukce, kterou do toho zavedl Marian Jurečka, pak se vrátím k tomu, že to celé ještě odloží o půl roku, tak 160 000 lidí v bytové nouzi by dle návrhu zákona o podpoře bydlení mohlo dosáhnout na byt, ale pan Jurečka stanovil, že nárok na byt mají mít jenom lidé, a teď to bude hodně zjednodušené, co berou dávku v hmotné nouzi, a zavedení limitu pro podporu bydlení spolu se superdávkou, ořezal tu skupinu lidí, kteří by na tyto byty měli nárok. Vládními úpravami z toho vypadli samoživitelky, senioři, zdravotně postižení s příjmem nad 10 000 měsíčně, oběti domácího násilí a děti, které odcházejí z ústavů. Takže těchhle 160 000 lidí opět hází tato vláda úpravou na poslední chvíli přes palubu.

Já se jenom vrátím k tomu, co zde zaznělo, myslím, že ze strany poslanců ANO. Pan premiér Fiala dokonce uvažoval, že by ten zákon byl omezen jen na vyloučené lokality. To je blbost, že ano, samozřejmě. Ta situace ve vyloučených lokalitách je úplně jiná, ta práce je tam vskutku náročná, ale krize s bydlením má dopad na celou republiku, na lidi napříč společenskými vrstvami, demografií po celé republice. Takže to není zákon, který má řešit vyloučené lokality.

Sumasumárum, ten zákon by v komplexním znění zajistil bydlení pro ty nejpotřebnější nebo umožnil využívat tyto nástroje. Skutečně může řešit, a já si myslím, že to je - hovoříme o pravém opaku, pokud někdo tedy kupuje od obchodníků s chudobou byty, které následně dá do pucu a přes poměrně složitý systém kontroly tyto byty přihlásí do tohoto garantovaného fondu, a bude vznikat potom ten vztah, který bude vlastně auditován a kontrolován, tak si myslím, že naopak to je cesta. A já jsem byl v řadě těch lokalit, byl jsem se podívat v těch bytech, v některých jsme řešili velmi konkrétní případy.

Ostatně paní poslankyně to zná z těch Předlic, kde ti lidi si v bytech, kde platí nesmyslné peníze měsíčně a stát jim to ještě doplácí, topí otevřenou elektrickou troubou, mají tam štěnice, neteče tam voda. Tohle musíme vymýtit. A byty, které můžou být v systému, který má nějaké způsoby garancí, nebo dokonce jsou na ně uvolňovány peníze, dávky s podporou bydlení, tak ten stát musí kontrolovat, abychom právě s tím obchodem s chudobou bojovali.

Já už to nebudu dál protahovat. Řekl jsem, není mým cílem si vyobstruovat zákon, který Česká republika potřebuje, který podporují odborníci. Možná bych zde odcitoval ještě Kláru Laurenčíkovou, vládní zmocněnkyni pro lidská práva, která už minulý týden, když se měl ten zákon projednávat, apelovala zejména na Ministerstvo práce a sociálních věcí, ať nezpřísňují podmínky, které z toho vyloučí ty skupiny, které jsem říkal. Skutečně pojďme schválit ten zákon tak, jak na něj byla napočítána ta RIA, jak je napočítáno, že bude mít efekty, ať už v budoucnosti úspor - jinak to taky není číslo z cucprstu ty 4,5 miliardy. Jsou velmi konzervativně vypočítané náklady, primární náklady, s tím, že máme 160 000 lidí někde na azylákách, nebo fakt už jako se ztrátou bydlení, ať už jsou to náklady zdravotní, jsou to náklady dětí, které přicházejí potom z nějakých ústavů, protože byly odebrány od rodiny kvůli nedostatku bydlení. To všechno jsou peníze, které se do toho rozpočtu vrátí, a ty náklady mít nemusíme a můžeme použít, jak tady zaznělo myslím od paní poslankyně Věry Fialové, právě na to podpořit tu výstavbu, protože už konečně máme ty nástroje.

My nesouhlasíme s těmi návrhy, které se objevily v poslední chvíli, stejně tak s komplexním pozměňovacím návrhem. A já bych velmi doporučoval, když už se ten návrh má schválit, což já si myslím, že je zodpovědnost všech poslanců a poslankyň v této Sněmovně, ať se schválí v té původní verzi, na které sedí ty metodiky, ve verzi neosekané, která pomůže všem lidem, kteří tuto pomoc budou do budoucna potřebovat, ne pouze omezenému zlomku. A pokud jsou ty důvody ekonomické, tak jsou skutečně liché. Ten zákon má pozitivní ekonomickou bilanci. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já také děkuji. Vážené kolegyně, vážení kolegové, nám vypadl celý sněmovní systém. (Během projevu poslance Bartoše přestaly fungovat i tabule v sále.) Taktéž se nemůžete přihlásit svými identifikačními kartami. Můžeme samozřejmě pokračovat v jednání schůze Sněmovny, poněvadž víme, že byla jedna faktická poznámka. Na faktické v tuto chvíli se, prosím, budeme hlásit z místa, poněvadž nelze elektronicky.

Dalšími dvěma přihlášenými po panu poslanci Bartošovi je paní kolegyně Andrea Babišová v obecné rozpravě a předtím ještě s přednostním právem pan ministr Kulhánek. Jinak tady tento problém řešíme a pokud bude potřeba technická přestávka, tak organizační výbor tady s tímto požadavkem za mnou přijde.

Takže v tuto chvíli pokračujeme. S faktickou poznámkou byl pan kolega Havránek, který ji ruší, paní kolegyně Peštová s faktickou poznámkou. A já budu dvě minuty, prosím, jako časomíru mít na svém mobilním telefonu. Takže prosím, vážená paní kolegyně, máte dvě minuty.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo. Já bych chtěla zareagovat na pana mého předřečníka. A tady asi to je jeho mobil? (Poslanec Bartoš: Ano! A jde si pro něj.) Dobře. (S úsměvem.) Já bych chtěla zareagovat na pana poslance Bartoše, prostřednictvím pana předsedajícího.

Pane ministře, jako já rozumím, že asi myšlenka tam byla nějaká spásná, ale opravdu žádné byty nové to nepřinese. Já jsem se informovala respektive mě to spíš zajímalo, protože minule tady byla rozprava o tom, že i to funguje v Mostě a že v Mostě s tím máte dobré zkušenosti. Já bych vám jenom chtěla tak jako nastínit, že v Mostě jsou realitní kanceláře, které ve své podstatě tuto funkci plní. Už v současné době ta realitní kancelář je schopna dělat i správcovství pro toho daného klienta, to znamená, že nejenom že obsadí tu nemovitost nebo ten byt, ale ještě k tomu mu dává ten bonus, přidanou hodnotu, že dělá to správcovství. V momentě, když to přetáhnete na nějakou neziskovou organizaci, která bude plnit tuto funkci realitní kanceláře, která si musí na svoji práci vydělat sama, kdežto toto bude dotováno ze státních peněz - to je už ten první rozdíl, jo, takže realitka si musí vydělat, tato neziskovka dostane peníze a právě na základě toho bude pracovat - tak ta realitka samozřejmě se snaží o to, aby těmi klienty, kterými to obsazuje, nedocházelo k poškození té nemovitosti a samozřejmě reflektuje v momentě, když je tam nějaké neplacení nebo když jsou tam nějaké problémy. Tak samozřejmě ona pro toho klienta, pro kterého obsadí ten byt, tak dělá ten full vlastně, tu práci kompletně celou. V momentě, když to bude dělat ta neziskovka, tak ve své podstatě vy toto přenesete na to město, nebo respektive kdo bude platit ty opravy, které tam budou? Já vám nechci říkat - nebo možná, že jste to viděl na vlastní oči, co dokáže taková jedna nepřizpůsobivá rodina třeba udělat z toho bytu, to je kůlnička na dříví, jo? Takže to, co tady řekla má ctěná kolegyně Renata Oulehlová, že už teď dochází k tomu, že se skupují...

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Čas. Tak v tuto chvíli s faktickou poznámkou Lenka Knechtová, poté paní kolegyně Eva Fialová. Prosím vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Lenka Knechtová: Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Já bych taky ráda zareagovala na vystoupení pana poslance Bartoše, vaším prostřednictvím. Já to považuju prostě za manipulaci, vytáhnout vždycky ty seniory. Ale senioři mají možnost bydlení v centru sociálních služeb, v domě s pečovatelskou službou. Takže já bych se spíš raději dívala na ty cílové skupiny, které nám z toho vypadávají, a to jsou třeba lidé, kteří mají částečně invalidní důchod. Tohleto jsou lidé, kterým nejsme schopni pomoct ani my na obcích. Ani když mají dovednosti si s realitkou cokoliv vyřídit, tak to bydlení je prostě pro ně nedostupné. A tam si myslím, že bychom měli mířit. To je náš aktuální problém v terénu. A upozorňují nás na to neziskové organizace, Svaz měst a obcí. Tihleti lidé nám propadávají tím systémem a pro ty bychom měli něco udělat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji. Další faktické poznámky jsou v tomto pořadí: paní kolegyně Eva Fialová, pan kolega Jiří Mašek, paní kolegyně Berenika Peštová. A dále se můžete samozřejmě hlásit, jak jsem řekl, z místa. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Eva Fialová: Já děkuji za slovo. Já bych taky navázala na pana kolegu Bartoše, prostřednictvím vás, pane předsedající. On tady říkal, že ta garance se bude poskytovat ve chvíli, kdy se něco stane. Já uznávám, že třeba na opravu bytu a za zaplacení nájmu se musí vyúčtovávat a vracet tomu státu, ale samotný ten garant bude stejně placen z rozpočtu a ze státních peněz. A abychom měli představu, kolik to bude financí, tak vám to teď řeknu. Bude to stanovovat vláda svým nařízením a pro samotného garanta za správu jednoho bytu na úseku Praha - Brno se bude pohybovat v rozmezí za jeden byt 34 až 46 000 za byt, u ostatních obcí to bude 25,5 až 40 až 40 500 za byt za rok. A k tomu, když ho obsadí poprvé, tak dostane bonifikační příspěvek za první získání toho bytu navíc, který nijak nevrací, a je to benefit pro něj. Takže ta státní víceméně realitka bude za to Brno a Prahu 17 až 23 000 za byt za to, že ho sežene, a u ostatních ORP to bude 11 až 15 000 za byt. O financích, které budou poskytnuty jako zálohový systém, tady vůbec nemluvím.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já děkuji za dodržení času. Další s faktickou je pan kolega Mašek, po něm Berenika Peštová. Pořád ještě se můžeme hlásit z místa. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji za slovo. Také s tou oblibou pro čísla, jsem se chtěl zeptat. Ten program má stát tedy 1,6 miliardy na tři roky a fiktivní cíl je tam získat po 3 000 bytech, ale když tak mě pak opravte, po 3 000 bytech, čili 9 000 bytů. A mně prostým podělením to dělá částku 177 000 na jeden byt.

Potom jsem se chtěl zeptat, že tam má dojít k nárůstu úředníků asi o 160 na celkových 350. Teď mně vyrazila dech kolegyně Fialová s tím, že tam ještě bude za tu správu bytů od 15 do zhruba 40 000 podle toho, jaký je to typ obce, v podstatě že za to spravování tam budou další peníze.

Tak bych se chtěl zeptat, jsou to velikánské peníze. A jestli tam jde o to, že to skutečně bude z těch 1,6 miliardy, i tak je to strašný náklad, si myslím, a prodražuje to to bydlení. A ty peníze vynakládáme my všichni, daňoví poplatníci, na tento projekt, který mi připadá, tedy aspoň na základě těchto čísel, skoro nesmyslný. Děkuju za odpověď.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji. V tuto chvíli jsme už zpátky v systému, tudíž se můžete hlásit svými elektronickými identifikačními kartami. V tuto chvíli s faktickou paní kolegyně Berenika Peštová, prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo. Já bych teda to ještě dopověděla, protože ty dvě minuty mi nestačily. Takže jsem chtěla navázat na svoji ctěnou kolegyni Renatu Aulickou, která samozřejmě nastínila ten problém, který teď vzniká v Sokolově. To znamená, že jsou skupovány byty, které vlastně jsou předmětem toho, jak bych to řekla, nehezkého a nehospodárného využívání tím, že je tam nějaká ta... S chudobou obchod. No, tak asi s chudobou obchod. V každém případě v Mostě, když jsem se teda na to zaměřila, město Most se dalo jinou cestou. To se snaží ty byty vykupovat právě tady v těch lokalitách, které jsou postiženy, kde bydlí tito nepřizpůsobiví lidé a snaží se je vykupovat s tím, že je renovuje, rekonstruuje a snaží se tam dostat nájemníky, kteří by nebyli tak problematičtí. Samozřejmě dále vykupujeme byty, které se snažíme dávat jako startovací byty pro právě ty profese, jak tady bylo řečeno, kterých je nedostatek, a snažíme se ty profese dostat zpátky do toho města.

Já si spíš myslím, jestli by neměl stát jít jinou cestou, pokud tato města se snaží jít obdobným způsobem jako město Most, to znamená, že vykupuje ty byty, jestli spíš by nebylo lepší se zaměřit na to, aby těm městům pomohli v tom vykupování těch bytů a vracení zpátky do těch bytových fondů, aby se mohly zrekonstruovat a mohli jsme je nabízet právě třeba těmto profesím.

Jinak jsem chtěla říct, že to je v rozporu s vaším vládním prohlášením, to znamená, že tam jasně říkáte, že budete snižovat počet administrativních míst, nebo respektive státních zaměstnanců, a místo toho zase ten počet navyšujete. Takže já si myslím, že byste se spíš měli zaměřovat na to, abyste si naplňovali ten svůj program. Chtěla bych ráda tedy tu odpověď, jestli ta cesta spíš těm městům pomoct není lepší než vytvářet nová pracovní místa a neziskové společnosti, které akorát z toho systému budou dojit peníze. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji. V tuto chvíli se vracíme zpátky do obecné rozpravy. Pan ministr Kulhánek je přihlášen s přednostním právem. Pane ministře, prosím.

 

Ministr pro místní rozvoj ČR Petr Kulhánek: Děkuji. Já jsem si pečlivě dělal poznámky k tomu, co zaznělo od mých předřečníků, abych na ně reagoval, vysvětlil, případně odpověděl.

Pan poslanec Pražák polemizoval s tím, že tajemníci jsou a obce jsou proti tomuto zákonu. Není tomu tak. My jsme včera měli kulatý stůl v Senátu, byli tam zástupci jak Svazu měst a obcí, tak tajemníků. Vedeme velmi intenzivní dialog. Oni se nebojí toho, že by ty peníze nedostali, oni trvají na tom ujištění, že to dostanou v té správné výši, proto také ten dialog běží, a proto to taky bude předmětem návrhu do státního rozpočtu. Ale prosím, abychom si tady nestavěli bariéry, které neexistují.

Zazněl dotaz, jaký je předpoklad počtu bytů, které do toho systému dostaneme? Ten předpoklad je střízlivý, je to 3 000 bytů ročně v nějaké skladbě, 1 000 obecních, 2 000 soukromých. Když vycházíme z toho, že ročně je v nabídce realitních kanceláří v České republice 200 000 bytů k nájmu, hovoříme o nějakém jednom procentu, aby to bylo pro ilustraci, a myslíme si, že je to velmi realistické. A jednoznačně potvrzuji to, co říkal i Ivan Bartoš. Není to tak, že by do toho systému neputovaly žádné nové byty. Ty nové byty tam mohou jít právě z těch investičních programů na podporu dostupného nájemního bydlení.

Zazněl dotaz, jakým způsobem je definována ta rozpočtová neutralita, nebo rozpočtově pozitivní dopad po pátém roce. Je to velmi podrobně popsáno v RIA k tomu zákonu. Ten výpočet není na jednu linku, je to tam samozřejmě rozvětveno, protože jak náklady, tak ty benefity jsou vícerezortní, nikoliv pouze jenom z jednoho rezortu. Ale myslím si, že ta RIA(?) je velmi vypovídající a jasně ukazuje, že opravdu ten pátý rok je zlomový a od té doby už stát šetří na těch výdajích na bytovou nouzi více než do ní dostává.

A potom jedna poznámka k tomu, co tady také zaznívalo opakovaně, a to je ta výsledná redukce kontaktních míst pro bydlení. Je to tak, že opravdu nepracujeme plošně, ale pracujeme s mapou incidence. To znamená, bereme v potaz ty parametry, které význam jevu bytové nouze ovlivňují, ať je to počet domácností, které v bytové nouzi jsou, nebo které jsou jí přímo ohroženy. Z toho důvodu jsme přistoupili k této faktické redukci, která neznamená to, že obce s rozšířenou působností, kde kontaktní místo pro bydlení zřízeno není, tak není obsluhováno. Ti lidé samozřejmě jsou obsluhováni ze sousedních obcí s rozšířenou působností, kde to kontaktní místo pro bydlení je.

Zároveň ta kompenzace, která zazněla také v úvodu příspěvku, tak je řešena zase výpočtem na příspěvek výkonu státní správy. Pro ilustraci. My dneska začínáme se sítí míst 115. Je v zákoně možný dobrovolný vstup do toho systému obcí, které vyhodnotí jev bytové nouze jako závažný, to znamená, kdykoliv se do té sítě mohou znovu zapojit.

A vycházeli jsme i, řekněme, z rešerše okolních zemí, kde podobné právní normy fungují. Finsko začínalo svůj zákon o podpoře bydlení s 10 nejpotřebnějšími městy. To znamená, naše síť, která je v České republice teď na úrovni 115, myslím si, že bude funkční a bude pokrývat tu reálnou potřebu. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji. V tuto chvíli je do obecné prostory přihlášena paní kolegyně Andrea Babišová. Než se dostaví, načtu omluvy. Jan Bartošek se omlouvá od 10 hodin, odůvodňuje zákon v Senátu, Ivan Jáč celý jednací den ze zdravotních důvodů, Zdeňka Němečková Crkvenjaš celý jednací den z rodinných důvodů, Lucie Potůčková do 11.30 z důvodu zahraniční cesty, Julius Špičák ze zdravotních důvodů do 11 hodin, taktéž pan ministr Vít Rakušan do 11 hodin odůvodňuje zákon v Senátu. Pan poslanec Jan Richter a pan poslanec Zuna berou svou omluvu zpět. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Andrea Babišová: Děkuji, pane předsedající, za slovo. Dovolte mi, abych se i já vyjádřila k tomuto návrhu zákona, který tady projednáváme dneska už v třetím čtení. Projednáváme ho několikrát a samozřejmě mnoho mých kolegů a předřečníků se vyjadřovalo k jednotlivým problematickým pasážím tohoto zákona, na které neustále upozorňujeme a stále máme pocit, že nás navrhovatelé neslyší. Je zcela jasné, proč je tento zákon poměrně důležitý. Je to zákon o podpoře bydlení a všichni víme, že bydlení v České republice je prostě v krizi. A tahleta krize se netýká pouze Prahy, Brna či Ostravy a dalších velkých měst, ale také malých obcí a malých měst. Týká se především seniorů, mladých samoživitelů, rodin s dětmi a těch, kteří pracují a přesto si nemohou to důstojné bydlení vůbec dovolit.

Máme před sebou zákon, který se tváří, že to řeší, ale v praxi významné skupiny obyvatel z této podpory vylučuje. Tím, že se díky pozměňovacímu návrhu do tohoto zákona dostal příjmový limit 1,43násobku životního minima, tak jsme podřezali větev pod celou rekonstrukcí tohoto zákona. Podle analýzy Iniciativy za bydlení se při tomto limitu do podpory nedostane vlastně prakticky nikdo, neprojde samoživitelka s minimální mzdou, neprojde mladý člověk opouštějící dětský domov či senior, který má přivýdělek. A důvod? Protože do příjmů se započítávají i sociální dávky, tedy pomoc, kterou už tito lidé pobírají právě proto, že nemohou nyní se svým výdělkem vyžít. Máme snad pomáhat těm, kteří pomoc opravdu potřebují, a kteří se svojí prací snaží zůstat na hladině, ale náklady na bydlení je stahují ke dnu.

Následky? Tento zákon nepomůže těm, kdo jsou v nouzi, a zároveň zatíží obce novými povinnostmi bez odpovídajících prostředků. Svaz měst a obcí jednoznačně žádá přepracování tohoto zákona. V dopise Poslanecké sněmovně varuje, že mnoho obcí nebude schopno v praxi nově zavedené povinnosti realizovat. A proč? Protože jim to nikdo nezaplatí. Podle připomínek Svazu měst a obcí vybírám tyto nejdůležitější.

Za prvé. Kontaktní místa pro bydlení mají vzniknout pouze v některých ORP, a to narušuje správní obvody a vážně znevýhodňuje některé obce.

Za další. Chybí financování výkonu přenesené působnosti, náklady nebudou kryty ze státního rozpočtu.

Za další - sociální práce je podfinancovaná už dnes. Nový zákon přidá pouze nové úkoly bez jakékoliv vazby na stávající systém.

Další - asistence bude omezena pouze na dva roky. Ale co lidé s duševním onemocněním, anebo dlouhodobě vyloučení? Těm dva roky asistence bohužel nestačí. A co je opravdu hraniční, že se ruší limity počtu vkládaných bytů do systému. Hrozí tak rozšíření obchodu s chudobou. A musím konstatovat, že já, která zastupuju Moravskoslezský kraj, už v této chvíli vidím v okolí našeho města, že opět nabývá zvýšený počet skupování bytů, rodinných domů, neboť všichni tito spekulanti přemýšlejí nad tím a čekají na to, že vzniknou realitní kanceláře podporované státem a tyto realitní kanceláře a potažmo stát se o jejich byty postará. Je to prostě nepromyšlený experiment.

Jak dneska vypadá dnešní bytová politika státu? Podle pololetní analýzy Sdružení pro architekturu a rozvoj pouze za jaro a léto roku 2025 se ukazuje, že v loňském roce bylo v České republice dokončeno pouhých 30 000 bytů, což je meziročně o 20 procent méně a nejméně od roku 2017. Zatímco poptávka po bytech roste, v Praze se loni prodalo přes 7 200 bytů, tedy druhý nejvyšší počet za posledních 15 let, nabídka nových bytů prakticky se nehýbe. Kvůli problémům s povolováním stagnuje v metropoli mezi 5 500 až 5 700 byty, což je tedy hluboce nedostatečné.

SARS nás upozorňuje na to, že náklady na nové stavby se dramaticky zvyšují. Přeregulovanost a zbytečné přísné normy, někdy dokonce přísnější než v Německu i v Rakousku, to všechno se nám promítá do rychlého růstu cen bytů. Jen v Praze nové byty meziročně zdražily o 7 procent na 163 000 Kč za metr čtvereční a nájemné roste tempem 10 procent ročně. V projektech nájemního bydlení od investorů je nájemné v průměru ještě o 15 procent vyšší a také počet stavebních povolení nám klesá. Za poslední pololetí bylo vydáno pouze 35 000 povolení, což je nejnižší počet za 25 let. Pro srovnání - výdaje státu na dopravní stavby přesahují 110 miliard korun ročně, zatímco na dostupné bydlení jdou pouze jednotky miliard.

Teď se dostanu ještě k větší absurditě, na co máme a na co nemáme peníze. Peníze nemáme na podporu obcí, na asistenci a na výstavbu bytů. A na co peníze máme? Na administrativní strukturu za 1,5 miliardy korun. Ano, přesně tak. Zatímco reálná výstavba by mohla přinést stovky bytů, my investujeme do papíru, do úřadu, do IT systému, které budeme ladit do roku 2030. Když se podíváme do výroční zprávy Státního fondu podpory investic, je tam jasně viditelné, že alokace dotací na výstavbu se vyčerpala okamžitě. Zájem je prostě obrovský, protože obce chtějí stavět, lidé chtějí byty, ale financí je pořád málo.

Co nám říká developer Kunovský? Cituji: Nedostatek bytu je tikající bomba. Hrozí politický rozvrat. Dnes se v Česku staví méně než za normalizace. Povolení trvají roky. 150 000 bytů je zablokovaných ve stavebním procesu a my tady řešíme, jak nastavit příjmový strop. Kunovský správně říká, že když je něčeho málo, tak je to drahé. A má pravdu. Řešení není v administrativě, ale prostě ve výstavbě. Společně s dalšími odborníky se navrhují typové projekty, které by mohly výstavbu urychlit, zjednodušit a zlevnit. Oponenti zákona upozorňují, že pokud se nezmění způsob povolování, pokud se nezajistí stabilní financování a spolupráce se soukromým sektorem, tak se nikdy nic nezmění.

Jaké jsou tedy současné priority v bytové politice? Na sociální sítích, v článku na Newstreamu o stavebních úřadech se to můžeme dočíst a je to bohužel tragické čtení. Digitalizace nefunguje, systémy padají, úředníci odcházejí. Stavební řízení máme nejpomalejší v Evropě. A my v těchto podmínkách spouštíme systém, který nám přinese ještě větší zátěž?

Toto opravdu není funkční zákon, je to zaplatovaný (?) byrokratický nesmysl, který má příliš mnoho chyb. Například vytvoření realitních kanceláří podporovaných státem, zatížení samospráv či zhoršení kvality stávajících obyvatel sousedících bytů. Zákon o podpoře bydlení by měl být jednoduchý, přímý a funkční, musí podporovat výstavbu, ulehčit obcím. Musí být opravdovou pomocí pro ty, kteří ji potřebují. A proto vás, vážené kolegyně a kolegové, žádám, abychom zákon v této podobě v žádném případě nepřijímali. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já také děkuji. Vaše vystoupení vyvolalo faktickou poznámku paní kolegyně Bereniky Peštové. A my v tuto chvíli už opravdu fungujeme na všech frontách. Já velmi děkuji technikům, kteří to spravili a dali dohromady a nakopli znovu tady tento systém. Prosím, paní Peštová.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo. Já jsem chtěla zareagovat na pana ministra, ale bohužel mi nějak nefungovalo hlasovací zařízení, než jsem se probojovala, tak už (nesrozumitelné) tam byla moje kolegyně. Pane ministře, na vás můžu přímo. Já bych chtěla vědět, kolik stojí nebo respektive jaká je nákladovost na jednu korunu pro daného příjemce té podpory. To znamená příjemce dostane korunu, ale kolik my musíme jako stát vynaložit, aby on tu korunu dostal? To je moje první otázka. Jestli touto dvě koruny, pět korun, tisíc korun, pět set korun, to v té RIA není.

A další věc, na tu mi nikdo tady neodpověděl, a to je, to jsou ty realitky. V současné době máme realitku, která tuto činnost dělá. To znamená pro klienta pronajímá jeho nemovitost s tím, že je schopná mu dělat i to správcovství. Tam ta realitka jako stát mě nestojí ani vorla, ani korunu. Ta realitka mi platí daně, takže já z té realitky naopak získávám, protože ona dělá činnost, která ji živí, dělá to pro svého klienta a já jako stát na tom profituju, protože musí platit daně.

Tady dáváte model, který - vůbec nevíte, kolik to bude stát... (Ministryně Černochová hlásí, že jí nefunguje karta.) Taky mi to nefungovalo. Tedy nevíte ani, kolik to bude stát, a proto chci po vás, abyste mi řekl, kolik bude nákladovost na tu jednu korunu pro příjemce té podpory. A prosím, odpovězte mi, protože to je hodně důležité. Protože jestliže mi řeknete, že stát to bude stát (na) příklad 500 korun a příjemce podpory dostane korunu, no tak sorry, to je nevýhodné. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taky děkuji. Jenom v tuto chvíli vypadl opět systém tady u pultíku předsedajícího a nemůžete se nikdo přihlásit svými identifikačními kartami, to znamená, ani se hlásit do faktických poznámek, ale tabule nám fungují. Jenom avizuji, že z organizačního výboru nám bylo řečeno, že je problém s elektřinou, že se hlásíme na zálohový zdroj. Ale v tuto chvíli tedy, pokud se nemůžeme přihlašovat na faktické poznámky, tak prosím, abychom to opět takto činili z místa a v této rozpravě pokračovali. Předpokládal jsem, že paní ministryně Černochová se chtěla přihlásit... (Nechtěla.) Ne, nechtěla, ta jenom upozorňovala na to, že se přihlásit obecně nemůže. Pokud se nikdo z pléna nehlásí na faktickou poznámku, tak já poprosím paní kolegyni Renatu Oulehlovou, která je další přihlášenou právě do obecné rozpravy. Prosím, paní kolegyně, máte slovo. A prosím.

 

Poslankyně Renata Oulehlová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Tak já bych, já mám k tomuto zákonu samozřejmě velké výhrady. Jsem z Karlovarského kraje, jsem ze Sokolova a vím, co to znamená, když se do vchodu nastěhuje byť jenom jedna rodina, která by dle pana ministra měla být v tomto projektu podporovaná. Pan ministr Kulhánek nám několikrát zdůraznil a teď budu - jsem si psala ta jeho vyjádření. Zákon vychází z dobré praxe běžících projektů. A nezařadili jsme nic, co by nebylo vyzkoušené.

Tak já vám, pane ministře, tady přečtu zápis z jednání na Karlovarském kraji, kde tento projekt stabilizace podpory dostupného bydlení s využitím podpory Nadačního fondu Karlovarského kraje, který byl za vaší vlády zřízen a tento projekt za doby, kdy jste byl hejtman, byl zprovozněn.

Takže abyste si všichni udělali obrázek, jak nám říká pan ministr, opravdu ověřené skutečnosti, tak vám kus toho zápisu přečtu:

V praxi se stává, že do projektu rodinu doporučí služba. Jakmile ale služba začne po rodině chtít plnění povinností, například úhradu nájmů a tak dále, rodina přestane spolupracovat. Spolupráce je ze strany služby tedy ukončena a rodina tak zůstane bez potřebné podpory. Případně si najde jinou službu, která ale neměla k dispozici dostatek informací o rodině, a začíná tak vlastně veškerá sociální práce znovu. Vzniká tím neefektivita a zahlcení kapacit služeb.

V rámci projektu je velmi důležitá spolupráce všech účastníků, pravidelné předávání informací a spolupráce na řešení nepříznivé sociální situace. Často se nejedná jen o bydlení, ale je třeba s těmito lidmi řešit i další oblast života, například dluhy, závislosti, nedostatečné kompetence, lékařskou péči a další. Není přípustné, aby zabydlená rodina nehradila nájemné, což se běžně děje, potažmo nesplácela půjčky na bydlení.

V minulosti se bohužel stalo několikrát, že rodina zprostředkované bydlení musela opustit, neboť výše dluhu na nájemném byla již v takové výši, že nebylo reálné splacení dlužné částky. Zároveň je v takové situaci těžké shánět nové majitele bytových jednotek, kteří by byli ochotni pronajmout byt v rámci tohoto projektu.

Stalo se nám, my na městech vůbec nevíme, kde ty byty jsou, ty, které vlastně projekt, který vznikl za vaší podpory, ale stává se nám, že nám pak přijde informace na náš odbor sociálních věcí, že je u nás takováto rodina, která je zabydlená v projektu, a že už neví, co s nimi - tak ať naši úředníci pomůžou. Takže to chceme? To je to, o čem mluvíte, že vychází z dobré praxe? Já se divím, pane ministře, že vůbec do něčeho takového jdete, když sám dobře nejlíp víte, jaké jsou důsledky vašich činů.

Já si pak tady dovolím další. A před chvílí pan ministr Kulhánek nás tady ujišťoval, že Svaz měst a obcí i Sdružení tajemníků souhlasí. Tady jsou jenom ty zkrácené připomínky Svazu měst a obcí. Dvakrát nám všem poslancům přišlo do našich mailových adres, naposledy 25. 3., vyjádření Svazu měst a obcí, aby se tento zákon přepracoval, Svaz měst a obcí je proti tomuto zákonu, pane ministře. Proti! Neříkejte pořád, že je pro, říkejte nám pravdu!

Problematika nepřizpůsobivých občanů. Víte, co se děje v našich ulicích? Díky tomu, že se zabydlují lidé, kteří jsou cílovou skupinou. Protože ten koeficient, který je v zákoně, tak je opravdu jenom pro ty, kteří nepracují, jsou v evidenci Úřadu práce, není to pro samoživitelky, není to pro důchodce, protože ti všichni o pár korun, ale překročí. Do vašeho projektu nebo do vašeho zákona se dostanou opravdu pouze lidé vyhýbající se práci. To, co se děje... Dobře, budu teda pokračovat v klidu.

Vy jste ujišťoval, že připomínky ze strany Sdružení tajemníků městských úřadů vlastně nejsou. Že tajemníci jsou pro. Takže já vám přečtu jenom některé z námitek, protože těch námitek je hodně a byla bych tady dlouho. Ale takové ty zásadní dle mého názoru si vám tady dovolím přečíst. A jsou to názory tajemníků, kteří jsou sdruženi v orgánu, který opravdu dal připomínky. A všichni, kdo jste tady z komunální politiky, tak víte, že tajemníci jsou opravdu lidé fundovaní, kteří problematiku svých měst opravdu dobře znají.

Takže co si myslím, že je důležité, zásadně se tento zákon dotkne výkonu přenesené působnosti v rámci ORP. Prolamuje správní obvody ORP, což tady všichni určitě jsme pochopili. Správní obvod může být účelově rozšířen o celý či část obvodu jiného ORP. Tohle přece nemůže projít! Diskriminuje skoro polovinu ORP zavedením kontaktních míst.

Z návrhu zmizelo financování výkonu přenesené působnosti ORP a provoz kontaktního místa zcela v rozporu s metodikou pro stanovení nákladu na výkon státní správy v přenesené působnosti. Upozorňujeme, že i dotace na výkon sociální práce ORP je hrubě podfinancována a města a obce mnohdy musí doplácet až 50 procent výdajů.

Zcela chybí vazba na výkon sociální práce na ORP a obcích, vazba na nové předpisy o dávkách státu na bydlení. Není definováno postavení úředníka kontaktního místa jako sociálního pracovníka a jeho povinnost dle zákona o sociálních službách.

Za další, zásadně nesouhlasíme se zrušením limitu počtu vkládaných bytů do systému ze strany vlastníka. Jsou opravdu firmy, které vlastní třeba v regionu moravskoslezském tisíce bytů. Co se stane?

Dále k tomuto se vyjadřují tajemníci, že stát chystá podporu byznysu s chudobou. Za své peníze bude servisovat i velké vlastníky. O případném zhoršení míry sociálního vyloučení bude rozhodovat Ministerstvo pro místní rozvoj vydáním směrnice?

Za další; zásadně protestujeme proti eliminaci vlivu obcí na to, kdo bude takzvaně poskytovatelem bydlení a asistence v bydlení. Daný subjekt provádí registraci u MPSV a pouze oznamuje, že provádí či hodlá provádět tyto služby v krajích, a ORP je tak zcela eliminován systém budovaný zpracováním komunitních plánů sociálních služeb. Z pozice ORP ani kontaktního místa nelze zabránit neúměrnému střídání cizích osob v bytě. Není nastavena vymahatelnost strpění asistence ze strany podporované osoby. V případě nespolupráce není vazba na dávkový systém.

Za další, znásobí se obchod s chudobou. Obec nebude rozhodovat o tom, kdo může nebo nemůže poskytovat službu pronájmu bytů. Díky státním subvencím se bude organizovaně přesouvat sociálně oslabené obyvatelstvo do regionů s volnými byty a propad vyloučených lokalit a regionů se dramaticky zhorší.

Pane ministře, týká se to Moravskoslezského, týká se to Ústeckého a týká se to kraje, odkaď oba dva jsme, Karlovarského.

Pojmosloví je zmatečné. Je naprosto předimenzovaná byrokracie celého procesu. Zákon předpokládá, že informační systém evidence bude plně funkční až v roce 2030.  Do této doby se bude používat, bude-li to technicky možné. Po zkušenostech s digitalizací stavebního řízení Tajemníci považují tento projekt za stejně nepřipravený a nerealizovatelný způsobem uvedeným v návrhu zákona s předpokladem fungování informačního systému, který se bude budovat za pochodu čtyři roky.

Pane ministře, vy jste vystřídal ministra, který zpackal stavební zákon, snažte se se ho narovnat, aby se v naší zemi mohlo stavět. Tomu se máte věnovat na 100 procent a nevymýšlet další věc, která nebude fungovat. Já bych k tomu chtěla říct, že úplně nejhorší, co se opravdu může stát lidem, kteří si vzali hypotéky, chodí do práce, splácí své byty, tak úplně nejhorší, co se může stát, že se do toho vchodu přistěhuje i byť jenom jedna problémová rodina. A věřte mi, že vím, o čem mluvím, protože jako někdejší starostka Sokolova jsem to řešila dnes a denně, když vám přijde vaše paní učitelka, která už je v důchodu a pláče vám, že se sousedy se nedá vydržet, že ji vytápí, nadávají jí tak, že to není ani ve slovníku sprostých slov. A vy máte prázdný ruce, nemůžete vůbec nic udělat, a pak vám přijde pod ruku takový zákon, tak se nedivte, nedivte, že se toho oprávněně obávám. Já bych vám opravdu, fakt bych vám přála, abyste zažil, co prožívají tito lidé, možná byste opravdu pak změnil to svoje přesvědčení, že to je dobře, není to dobře. Pomáhat se má lidem, kteří pomoci chtějí. A to jsou opravdu lidé, kterými se vy oháníte, to jsou samoživitelky nebo nízkopříjmové rodiny, nebo senioři, prostě lidé, kteří pracují a snaží se, a na ty tenhle zákon vůbec nemyslí a zase se podporují jenom organizace, které o tyto lidi se snaží pečovat. Neříkám, že jsou všechny stejné, ale jak jsem vám četla zápis Karlovarského kraje, když se nedaří, tak ta organizace od nich odejde a město starej se a je to zápis z Krajského úřadu Karlovarského kraje, je to váš projekt, který vznikl za vaší podpory. Já vás opravdu všechny, co tady jste z komunálu, já vás moc prosím, abyste se nad tím zamysleli, protože nikomu z vás nepřeju, aby se ve vašich městech nebo obcích stalo to, co se stává v Ústeckém, Moravskoslezském a Karlovarském kraji, kde jsou lidé, kteří pracují, snaží se a pak jsou dehonestováni někým, kdo v životě nepřiložil ruku k dílu, někým, kdo neposílá děti do školy.

Víte, kolik jedna taková rodina ten systém stojí? Kdo se všechno o ně stará? Já vás opravdu všechny moc prosím, než pro tento zákon budete chtít hlasovat, prosím pěkně, zvažte to, není to problém jenom sociálně vyloučených krajů, nebo kde jsou místa v těch krajích, ale ono dneska, když se podíváte i na Prahu, na větší města, opravdu to přestává být únosné. Děkuji. (Potlesk poslanců hnutí ANO.)

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji. Vážené kolegyně, vážení kolegové, nám pořád nefunguje systém přihlašování se vašimi identifikačními kartami, tudíž se nemůžete přihlašovat elektronicky ani k faktickým poznámkám, proto je potřeba z místa, jak to v tuto chvíli činí s faktickou poznámkou paní kolegyně Eva Fialová, a prosím, já vám budu stopovat opět na mobilním telefonu vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Eva Fialová: Já moc děkuju za slovo. Pane ministře, já vidím, že naše nářky a obavy, které tady s kolegy vyslovujeme, a teď mě k tomu vedla vlastně Renata Oulehlová, to, co nás vlastně nechápete v našich obavách, co se může stát. A my jsme přišli bojovat za lidi, kteří opravdu v těch běžných bytech bydlí a kterým se může stát, co je problémové. Tak já mám pro vás jeden návrh, pane ministře, abyste pochopil, a mě to mrzí, když jste z Karlovarského kraje, evidentně žijete v lokalitě, která je naprosto bezpečná, tak já mám pro vás jeden návrh. Pojďme, abyste pochopil naše obavy si vyzkoušet prodloužený víkend u nás v Mojžíři na jeden víkend, můžete vzít rodiny. Začíná být hezky, máme skvělé počasí, čeká je tam super wellness víkend, super párty a jsem domluvená nebo můžu vám poskytnout městský byt od paní starostky Ivety Tomkové. To je ta paní starostka, před kterou pan premiér utíkal a nechtěl s ní mluvit, aby zjistila, jak se tam žije. Takže vám poskytneme městský byt, jsem ochotná vám tento wellness víkend celý uhradit, zaplatit do městských peněz, a proto dávám procedurální návrh, aby tento zákon byl přerušen do doby, než absolvujete prodloužený víkend u nás v Mojžíři. (Potlesk poslanců hnutí ANO.)

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Tak my pořád máme ten systém vypnutý, tudíž nemůžeme, ale musíme hlasovat bezprostředně o tomto procedurálním návrhu, což není možné, tak já v tuto chvíli vnímám další přihlášené, pravděpodobně s protinávrhem. Tak ještě jednou to specifikujte, paní poslankyně, prosím. Do kdy?

 

Poslankyně Eva Fialová: Přerušení projednávání tohoto bodu do chvíle, než pan ministr neabsolvuje prodloužený víkend u nás v Mojžíři.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Tak je to jakoby jasné. Nicméně skutečně nejsme schopni v tuto chvíli hlasovat, proto já prosím o přestávku do 11.22 hodin, pět minut, abychom se mohli poradit, jak s tímto procedurálním návrhem, který musíme bezprostředně hlasovat, naložíme. Děkuji.

 

(Jednání přerušeno v 11.17 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 11.22 hodin.)

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych vás rád uvedl do problému, který v tuto chvíli řešíme. Nám vypadl celý systém přihlašování se identifikačními kartami, tudíž taktéž vypadl celý systém, který se týká hlasování. Nelze se přihlásit, nelze tudíž taktéž hlasovat, proto my v tuto chvíli s organizačním výborem dáváme dohromady skrutátory, abychom mohli hlasovat počtem zvednutí ruky, tedy tímto systémem. Proto je potřeba vyhlásit přestávku. A v tuto chvíli ji vyhlašuji na 20 minut do 11.42 hodin.

(Jednání přerušeno v 11.23 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 11.42 hodin.)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, můžeme pokračovat v našem jednání. A v tuto chvíli nás čeká procedurální hlasování ohledně přerušení jednání, bodu, do doby, než pan ministr stráví prodloužený pobytový víkend v Mojžíři - přesně takhle jsem dostal instrukce od svého kolegy, který řídil před chvílí. (Poslanec Dufek žádá o slovo.) A vidím zde, že je zájem o protinávrh, zřejmě.

 

Poslanec Aleš Dufek: Já bych jenom chtěl říct, že vznáším vůči předsedajícímu schůze tady tuhle námitku jako proti tomuto návrhu, protože to přece není možné, abychom o tomto hlasovali, to znamená, abychom hlasovali, že přerušujeme bod do doby, než ministr stráví víkend v Mojžíři, tak prostě, ať paní poslankyně řekne, že třeba do 30. 6. 2025, a v tu dobu možná ten víkend proběhne, ale nemůžeme o takové události hlasovat, jako to si myslím, že už je trošku devastace naší parlamentní kultury. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já bych poprosil paní poslankyni Fialovou.

 

Poslankyně Eva Fialová: Já tuto připomínku kvituji a souhlasím, takže ho doplňuji o časový limit do 1. září roku 2025, aby byl splněný.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Takže píši si 1. 9. 2025. Já děkuji.

 

A přečtu tedy ještě jednou tento procedurální návrh, který je o tom, že se má přerušit projednávání bodu do 1. 9. roku 2025. (Ťukání karet do lavic.) A já vás poprosím, abyste se přihlásili všichni. A můžeme se pustit do hlasování.

Zahajuji hlasování. Táži se, kdo je pro?

Hlasování číslo 60, 171 přihlášených, pro bylo 78, proti bylo 87. Výsledek je: zamítnuto.

 

V tom případě můžeme pokračovat.

S přednostním právem se přihlásil pan předseda Okamura.

 

Poslanec Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, máme tady před sebou zásadní téma: řešení dostupnosti bydlení v České republice. Je to jedna z priorit hnutí SPD, protože drahé bydlení a nedostupné bydlení je jeden z největších problémů občanů České republiky a my ho chceme řešit. Bohužel ale vládní návrh zákona vůbec systémově neřeší příčiny problémů s bydlením. Možná se podaří převést potíže s problémovými nájemníky na obce, ale to je tak všechno. Stávající návrh zákona neřeší příčiny, jen se snaží mírnit následky.

Podle veřejných zdrojů máme v České republice zhruba 1,6 milionu osob ohrožených bytovou nouzí. To je obrovské číslo. Toto číslo bohužel zvětšuje tento vládní zákon tím, že umožňuje, aby o zákonem podporované bydlení žádali i cizinci. Je potřeba nastavit systémové řešení bytové nouze v České republice, které bude s dalšími nástroji fungovat dlouhodobě a bude sloužit i jako prostředek pro efektivní nastavení potřebných investic do bydlení.

Vládní zákon počítá se třemi změnami. První z nich jsou poradenská centra v obcích, která občanům pomohou s řešením tíživé sociální situace. Pomoci lidem v tíživé situaci s řešením konkrétních, hlavně právních problémů, je správný cíl, jen je koncipovaný naprosto nesystémově. Za prvé, je třeba zavedení centrálního registru dluhů, kde by věřitelé museli zapisovat své pohledávky. Nikdo neví - nebo mnoho z nás neví, spousta občanů neví, zda mu někde nevisí nějaká pokuta, nějaký opomenutý poplatek. Sám jsem před mnoha lety pomáhal řešit situaci romského důchodce, kterému exekutor z účtu zabavil peníze, které dostal za vězení v Osvětimi, a to pro nezaplacené poplatky v nemocnici. Tam ho odvezli s infarktem a do momentu, kdy mu zabavili několik desítek tisíc, netušil, že dluží za to, že ho odvezli do nemocnice. Pochopitelně tato a spousty dalších exekucí byly a jsou vedeny nejen v rozporu s dobrými mravy, ale i v rozporu s dalšími zákony, a normální člověk, ale ani běžný právník, se v džungli zákonů nemají šanci vyznat.

My jsme v této souvislosti připravili i zákon o takzvaných centrech právní pomoci, která by dlužníkům pomáhala v první fázi zadarmo s právním řešením exekucí, insolvencí a tak dále. Je to model dnes funkční na Slovensku a není ani příliš nákladný. Lidé po vyřešení dluhů mohou alespoň část pomoci zaplatit v momentě, kdy se jejich situace zlepší. Systém působí také preventivně i na nepoctivé exekutory nebo lichváře a nejrůznější šmejdy, a tak přispívá i k poklesu počtu a výše exekucí. V České republice přesahuje celkový počet exekucí čtyři miliony, evidováno je na 670 000 dlužníků. Tady bych ještě připomenul návrh SPD na zestátnění exekutorů, který nám ale ostatní strany odmítají podpořit.

Zároveň výrazně přibývá situací, kdy lidé o vlastních závazcích ani netuší. Získat ucelený přehled o dluzích komplikuje skutečnost, že v České republice neexistuje jednotná databáze, která by na jednom místě shromažďovala záznamy o dlužnících, ale pouze různé, samostatně fungující registry, které jsou navíc zpoplatněné, což zadluženým lidem určitě jejich službu nepřibližuje.

V registru exekucí nejsou evidovány případy, které proti dlužníkovi vedou orgány státní veřejné správy, státní správy a samosprávy, tedy například Finanční úřad, Česká správa sociálního zajištění nebo zdravotní pojišťovna. Pokud obce nevyužívají externích služeb soudního exekutora, spadá do této kategorie i městský úřad a závazky zde vzniklé absencí úhrady některých pravidelných poplatků, například za psa, odvoz komunálního odpadu. A samozřejmě samostatná kapitola jsou bankovní a nebankovní registry.

Další problém dostupnosti čehokoliv je drahota - i dostupnosti bydlení. Nízké reálné příjmy. Obecným cílem jakékoliv vlády země, ale také nás zákonodárců by mělo být, aby lidé v ideálním případě žádnou pomoc nepotřebovali, aby se jim prostě dařilo dobře a měli takové reálné příjmy a takové důchody, aby prostě na ten dobrý život měli - k tomu samozřejmě stačí, aby měli dostatečné příjmy - a současně abychom jim život nezdražovali nebo byrokracií zbytečně nekomplikovali. Fialova vláda, ale i parlament, kde má Fialova vláda většinu, ale dělají pravý opak. Regulací přibývá stejně, jako se zvyšují daně, ceny energií, následně všeho kolem nás.

Poslední čísla ukazují, že nájemné po celé České republice opět vzrostlo. Průměrná cena za metr čtvereční se koncem roku 2024 vyšplhala na zhruba 300 korun, což znamená nárůst o více než 6 procent za rok. Zdražení pociťují hlavně zájemci o bydlení ve velkých městech, kde v některých lokalitách ceny nájmů vyskočily i o desítky procent. Podle veřejných zdrojů a statistik máme nejhorší dostupnost bydlení na světě. V Česku je průměrně potřeba 14,8 ročního platu na nákup bytu a v Praze dokonce 19, což je mnohem více než například v Německu, kde stačí 4,8 ročního platu. To je výsledek i vaší práce - vás z vládní koalice.

Investiční výstavba se potýká jak s inflací, tak s extrémními legislativními byrokratickými překážkami. Nejrůznější regulace a emisní povolenky na domy, topení a tak dále jsou přesně tou cestou do pekla, která bude bydlení zdražovat a tím pádem i znepřístupňovat. Podle odborníků se počet předpisů a regulací z několika stovek kolem roku 1990 rozrostl na více jak 15 000. My namísto abychom řešili, jak pomoci zajistit sociálně potřebným, slušným lidem levné a dostupné bydlení, tak jim zakážete levné topení uhlím a vymýšlíte nepříčetnosti typu, že v budoucnu musí být všechny budovy energeticky neutrální. Kde se na to vezmou peníze? To už ale nikdo z vás neřekne. Jediné, co slyšíme, je rozvolnění rozpočtových pravidel, tedy další prudké zadlužování.

Neplatí výmluva, že tohle chce Brusel. Brusel, vážené dámy a pánové, z vládní koalice jste bohužel dlouhodobě i vy. Co jste si v minulosti vymysleli a prosadili v Bruselu, to nás dnes dohání a likviduje to celou Evropu a samozřejmě i naši republiku. Řešení známe všichni: odmítnout tyhle šílenosti z Evropské unie a nenechat se svazovat likvidačními šílenými předpisy. Jak prosté.

Vidíme, že vládní zákon počítá s ubytováním nepřizpůsobivých problémových lidí. Pokud někdo kdekoliv dělá nepořádek, obtěžuje, nebo je dokonce k sousedům agresivní, tak to nemá řešit obecní asistent, ale nejlépe policie. Na hrubý pytel hrubá záplata. Tvrdý přístup vůči těm, co nedodržují pravidla slušného soužití, je historicky ověřená funkční metoda. O pokutách, které nikdo neplatí, nemluvě.

Podle vládního návrhu zákona má vzniknout také dobrovolný systém garancí pro soukromé majitele bytů, takzvané bydlení s ručením, a systém finančních příspěvků pro obce, které pronajmou své byty lidem v bytové nouzi. Dále vládní zákon zavádí takzvanou asistenci bydlení, která bude mít za úkol podpořeným domácnostem pomoci udržet si bydlení a zároveň minimalizovat rizika pro majitele a sousedy. Součástí této činnosti má být například zajišťování peněz a nakládání s nimi, řešení zadlužení ohrožující bydlení, pomoc s připojením energií a také udržování sousedských vztahů, případně řešení už vzniklých sporů.

Co k tomu říct? Pokud si někdo neváží podporovaného bydlení, tak má být vystěhovaný. Žádný asistent by za něj neměl řešit problémy, které s úmyslem porušování zákonů způsobí. Tady by měla být naopak nulová tolerance. Vláda se ve svém návrhu snaží pomoci lidem, kteří se neumí chovat. Ale je tu přece i skupina lidí, kteří jsou slušní a naopak trpí chováním svých nepřizpůsobivých sousedů. Stát i obec musí být vždy na straně těch slušných. I slušný člověk se samozřejmě může dostat do tíživé sociální situace a zaslouží pomoc stejně, jako bych ji neodpíral někomu, kdo sice pochybil, ale je ochotný začít nový slušný život.

A na závěr poslední dodatek k podpoře bydlení. K ní patří i výstavba. Už jsem mluvil o byrokracii a inflaci. Jen zopakuji, co všichni víme. Inflace v posledních letech za Fialovy vlády letěla skutečně tryskem. Takže než stavebník či investor získal všechna povolení, tak už jeho projekt byl často o desítky procent dražší. Takže dělejme všechno pro to, aby se u nás nezdražovalo, ale zlevňovalo. A dělejme vše, abychom lidem a firmám život zjednodušovali, nekomplikovali. V jednoduchém spravedlivém právním systému pak možná nebudou třeba speciální poradci, speciální školení pro poradce a další.

Je třeba samozřejmě byty a infrastrukturu stavět. Ale připomínám také fakt, že tu máme velký potenciál i v neobydlených bytech. Podle realitních společností je v České republice zhruba 377 000 neobydlených bytů v rodinných domech a dalších 200 000 v bytových domech. To je skoro 600 000 bytů. Kdybychom uměli využít polovinu, tak máme ubytování pro 300 000 domácností. V tom by skutečně mohla pomoci podpora ze strany obcí při pronajímání, ale také zlepšení ekonomické situace občanů, aby si takové byty mohli sami buď koupit, nebo pronajmout.

Velké množství prázdných nemovitostí je hlavně na venkově. A tam by pomohlo obnovení infrastruktury. Zcela úmyslně říkám obnovení. Bohužel po roce 1990 z našich obcí a vesniček zmizely školy, školky, obchůdky, hospody a i v těch větších střediskových obcích je problém třeba s lékaři. A samozřejmě je tu také otázka posílení veřejné dopravy. Pochopitelně je to i podpora pracovních míst, podnikání živnostníků v obcích. I toto výše zmíněné nám snižuje dostupnost bydlení, protože lidé musí pracovat, musí dát dítě do školky, potřebují dostupného lékaře, ale také chtějí často bydlet tam, kde je nějaký veřejný život.

Znám případ automechanika, který dostal podmínku za to, že opravoval auta ve stodole - v neschválené provozovně - byť měl živnostenský list, podával daňová přiznání, řádně platil daně a odvody. Dostal zákaz činnosti a teď je nezaměstnaný. Vesnice přišla o levného spolehlivého automechanika a státu přibyl hladový krk - ve jménu byrokracie a ekologie.

Nic proti přírodě, ale, vážené kolegyně a kolegové, kam se poděl zdravý rozum? Ta nejlepší podpora bydlení je, když vláda bude dělat takovou politiku, aby sami naši občané měli dost peněz na bydlení a vláda přestala vyhazovat peníze na úkor našich občanů kamsi do zahraničí. Děkuji za pozornost. (Potlesk z lavic SPD.)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane předsedo. Můžeme postoupit dále s dalšími řádně přihlášenými do rozpravy. Poprosím paní poslankyni Zuzanu Ožanovou. Máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, kolegové, kolegyně, pane ministře, já jsem se připravovala na to třetí čtení a připravovala jsem se tak, že jsem si zopakovala, jaké výhrady jsme měli v prvním čtení. Nevím, zda jste se i vy s tím seznámil, pane ministře. A mezi nimi bylo jedno vystoupení našeho zesnulého kolegy Milana Ferance. A je tak přiléhavé, že si dovolím, nebudu to, prosím vás, číst celé, ale připomenout, co kolega říkal.

On docela výstižně popsal tento tisk, takže mi dovolte, abych se zmínila, udělala výtah z jeho řeči a připomněla, o čem se tady bavíme. Kolega Milan Feranec: Budu se snažit říct argumenty, proč si tento zákon zaslouží být zamítnutý v prvním čtení. Nejdřív taková zkušenost. Já jsem ve Sněmovně sedmým rokem, ale fakt si nepamatuji, že bychom někdy řešili tak socialistický zákon, jako je tento. Fakt si to nepamatuji. Dokonce ani v době, kdy jsme byli menšinová vláda, pochopitelně s tolerancí komunistické strany, se vláda neodvážila předložit tak socialistický zákon. Kdyby to udělala, už si úplně představuji, jak byste hřímali, ODS i lidovci, co je to za nesmysl, jak se vracíme. Úplně to vidím. Je to socialistický experiment a řeknu proč i důvody, proč si myslím, že je to socialistický experiment.

První argument je, že stát přebírá určité kompetence v oblasti bydlení, přestože když se podíváme na současný stav, podíváme se na zákon o obcích, § 35 zákona 128/2000 Sb., tak, parafrázuji, je tam napsáno. Obec pečuje o uspokojování potřeb občanů a tak dále. Jde zejména o uspokojování potřeb bydlení, takže samostatná působnost obcí. Stát tímto zákonem říká. Ne, o uspokojování bytových potřeb určité části občanů, to znamená těch, kteří jsou v bytové nouzi nebo jsou ohroženi bytovou nouzí, přebírám povinnost já. Tak to je. Ještě to dělá tak, že na začátku zákona říká - já to přebírám a v půlce říká - ale starejte se o to obce v takzvané přenesené působnosti. Takže to je první znak tohoto experimentu, stát přebírá nové věci, které do té doby řešily obce a řešil to trh.

Druhý znak. Snaha zorganizovat trh s nájemním bydlením, vylepšit ho. On nějak fungoval 30 let nebo přes 30 let, tak my ho vylepšíme, nastavíme tam nové podpory, nastavíme nové procesy a my, stát, to uděláme lépe, než to řešily obce, než to řešil soukromý sektor. Tak to je druhý znak.

S tím souvisí i třetí znak každého socialistického experimentu, a to je, že vznikají nová pracovní místa. Pochopitelně, vždycky to tak je. Vždycky vznikají centra pro bydlení, i když je celkem zajímavé, že na oerpéčkách. Původně se pracovalo - pokud si to pamatuji - s 325 lidmi, že vznikne. Nakonec je to na 125 oerpéček, kterých je 205. Skutečně o tom, že víra, že stát to zorganizuje lépe než samospráva nebo trh, je zajímavá. Je to ta víra, že když to budeme přerozdělovat líp, sice stejné množství bytů, tak to bude spravedlivější.

Takže zakončím. Určitě si tento zákon zaslouží zamítnout. Je to socialistický experiment a rád si poslechnu argumenty koaličních partnerů, že to tak není. Konec výtahu z projevu zesnulého kolegy Milana Ferance v prvním čtení.

Víte, kolegové, kolegyně, já se domnívám, že se nic nezměnilo, že místo výstavby nových bytů budeme přerozdělovat něco, co nám někdo svěří. Víte, ono by bylo možná dobré zeptat se, jak to dělají obce. U nás na obci jsme schopni zvládnout i sociální bydlení. Stačí nám k tomu Armáda spásy, charita a podobně. Nepotřebují k tomu dotace, jsou schopni pracovat s těmi lidmi, jsme schopni zabezpečovat. Nezabezpečíme všechny, ale zabezpečí se ti, kteří skutečně chtějí něco pro to udělat a změnit třeba své návyky pro to bydlení. Jste si jisti, že tento návrh pomůže k tomu, aby někdo změnil své špatné návyky? Já se domnívám, že úplně ne.

Takže místo výstavby bytů za 1,5 miliardy budeme zřizovat nová pracovní místa, aby to měl kdo přerozdělovat, aby měly další neziskovky peníze, protože se přece musíme starat o každého. Víte, já možná, přiznám se, nejsem nejmladší. I já jsem musela mít ve své práci lustrační osvědčení, protože už jsem takový ročník, který ho potřeboval, tak si s prominutím pamatuji, jak to vypadalo dříve, před rokem 1989. Vnucování dobra, my vám všechno pomůžeme, my všechno za vás zařídíme. Za mě ano, jsou zranitelné skupiny, které skutečně potřebují pomoc, ale takhle ten návrh úplně nevypadá, kolegové a kolegyně. Takže já spíš takovou řečnickou otázku. Co pomůže více, peníze na přerozdělování bytů nebo výstavba sociálních bytů? Domnívám se, že výstavba sociálních bytů by víc pomohla.

Co tedy kvituji, se týká sice druhého tisku, ale protože u něho nebudu vystupovat, tak to k tomu řeknu. Také byla v prvním čtení debata o tom, že se uvede více bytů na trh, že někteří lidé nechtějí pronajímat své byty. Například zdědili byt po babičce a bojí se, že jim ho někdo zničí a podobně. Víte, kdybyste napřed udělali to, že se změní možnost, když někdo neplatí nájemné nebo zdevastuje byt, aby bylo možno ho vystěhovat, ten trh by to možná uvolnil a už teď by bylo na trhu více bytů než takhle, že to musíte přerozdělovat. Ti lidé by se možná tolik nebáli uvést byty na trh. Ale jestli si myslíte, že toto pomůže, tak nepomůže. Já jsem říkala svým kolegům na radnici, za mě ani jeden obecní byt do tohoto experimentu. Kolegové se mnou s tím souhlasí a to jsme tam namícháni koalice s opozicí. Ano, myslím tím sněmovní. U nás není zájem podporovat to, aby stát ještě nějak lépe přerozděloval byty.

Ale vraťme se ještě k jedné věci. Já si zavřu počítač, nemohla jsem to vytisknout kvůli dnešním technickým problémům. Vraťme se k tomu, co proběhlo ve druhém čtení. Byla rozprava, načítaly se body, byla velmi věcná rozprava, a na závěr bylo zkrácení lhůty na sedm dnů, přestože do 14 dnů byl výborový týden. K čemu došlo? Tehdy jsme se docela chytli. Já jsem si prostě říkala, že to nemyslíte vážně, i vzhledem k tomu, jak se chovalo v průběhu projednávání ministerstvo. Ta délka jednání, to by spíš řekla kolegyně z příslušného výboru. K čemu došlo, vážené kolegyně, kolegové? Svolal se výbor na nějakou středu v době, kdy jednalo plénum, a pak tady byla žádost, aby Sněmovna přestala jednat, protože jedná výbor, protože za tu jednu hodinu se to prostě nemohlo stihnout na tom výboru. K tomuhle došlo.

Já si dovolím jenom připomenout § 34 odst. 3 jednacího řádu. Jak s oblibou říkám. Máte všichni tyhlety knížečky, zkuste si je občas přečíst. V době, kdy je zasedání Sněmovny přerušeno, výbory nejednají. Ovšem k čemu tady došlo? Ani nebylo přerušeno, jednala Sněmovna, a Sněmovna musela přerušit své jednání, aby mohl jednat výbor. Promiňte, kolegové, kolegyně, já jsem to nezažila - asi jsem tu krátce, bude to teprve osmý rok - ale že by Sněmovna přestala jednat, protože jedná výbor, protože jste si zkrátili lhůtu na sedm dní. Co by se stalo, kdybyste počkali na výborový týden? Vůbec nic by se nestalo, i tak byste to normálně řádně projednávali.

Ještě je třeba připomenout jeden paragraf, § 34 odst. 1. To je o dva odstavce výš. Výbory jsou ze své činnosti odpovědny Sněmovně. Víte, proč to říkám? Protože vzhledem k tomu, jak to bylo, byla Sněmovna odpovědna výboru, protože se čekalo na ten výbor. Kolegové, kolegyně, všichni se zabýváte změnami jednacího řádu, že by mělo být to nebo ono, jestli jednat tak dlouho, či ne tak dlouho, ale co takhle dodržovat to, co je? V době zasedání Sněmovny výbory nejednají. Co kdybyste zkusili tohleto? Kdy to bude příště? Který výbor bude jednat a my budeme čekat? Skoro 200 lidí bude čekat na to, až jeden výbor dojedná.

Výbory se zodpovídají Sněmovně, ne Sněmovna výborům. Takže to byla ta vaše šaráda se zkrácením lhůt. Budeme dalšími svědky podobných šarád? Já doufám, že ne. Tak zkuste se chytnout za nos a nedělat takovéto věci. Navíc ta debata ve druhém čtení byla věcná, přesto jste tak zareagovali, a pak jste kvůli tomu - ne opozice, koalice zdržovala Sněmovnu, protože se prostě to množství nedalo za jednu hodinu projednat na výboru. Takže kdo zdržuje jednání? Koalice, která si naplánuje, že to musí stihnout v době, kdy jedná Sněmovna, aby něco projednal výbor.

Vážení kolegové, vážené kolegyně, takhle fakt ne! Domnívám se, že byste se měli oprostit od takovýchto věcí. Já se domnívám, že dneska jsem měla také ještě jedno jednání. Měli jsme ho od 8 hodin. Udělali jsme to, abychom to fakt stihli. Kdybychom to nestihli, tak by se to prostě přerušilo, ale nemůžete si svolávat výbory a myslet si, že se těžké materie projednají pár minut před zasedáním Sněmovny! Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ANO 2011.)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, paní poslankyně, a poprosím dalšího řádně přihlášeného, pana poslance Roberta Králíčka. Máte slovo.

 

Poslanec Robert Králíček: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, když jsme před časem začali projednávat zákon o dostupném bydlení, doufal jsem, že to konečně přinese nějaký posun, že po absolutně nepovedené digitalizaci stavebního řízení se konečně vládě něco povede. Bohužel, nestalo se. Česká vláda přišla s dalším, v uvozovkách geniálním nápadem. Místo aby zjednodušila pravidla a podpořila výstavbu nových bytů, přichází s návrhem, který vytvoří 160 nových úřednických míst a zatíží obce neúnosnou administrativou.

Zákon o podpoře bydlení zavádí systém kontaktních center, garantů, asistentů a nekonečné papírování. Obce budou muset vést evidenci osob, které se možná nikdy bytu nedočkají. Úředníci budou zjišťovat psychický stav žadatelů, kontrolovat nájemní smlouvy a vyplňovat nespočet formulářů. Ale co z toho? Žádný nový byt, žádná nově postavená budova, která by opravdu krizi bydlení pomohla. A k čemu to povede? Ke zbytečnému plýtvání penězi. Když už stát investuje do bydlení, měl by peníze využít efektivně. Podpořit výstavbu, rekonstrukce a přímou pomoc občanům, ne budovat obrovskou administrativní mašinérii, která vše jen prodraží a zpomalí.

Představme si starosty menších měst a obcí, kteří se už dnes potýkají s nedostatkem financí a kapacit. Jak mají zvládnout další povinnosti, když nemají dostatek lidí ani na běžnou agendu? Jak mají vést evidenci, když jim chybí finance na základní infrastrukturu? Tento zákon na ně uvalí další nerealistické požadavky, místo aby jim pomohl. Navíc tento systém není ani spravedlivý. Vytváří složitá kritéria, která vylučují právě ty nejohroženější.

Představme si například seniorku, která celý život pracovala a teď žije s důchodem 22 500 korun. Přestože si bydlení nemůže dovolit, vládní systém ji do programu nezařadí, zato vícečetné rodiny, které pobírají sociální dávky, projdou tímto systémem snáze. To je spravedlnost? A co trh s bydlením? Tento návrh vůbec nereflektuje skutečné potřeby trhu. Pokud se nestaví nové byty ceny bydlení budou stále růst. Podpora obcí a developerů je klíčová. Místo toho vláda hází klacky pod nohy těm, kteří chtějí stavět, a vytváří nové byrokratické překážky.

Tento zákon je ukázkou toho, jak vláda neřeší skutečné problémy občanů, ale raději vytváří dojem aktivity. Místo efektivních kroků, které by vedly k růstu dostupného bydlení, vidíme jen další neefektivní státní zásahy, které ve výsledku situaci jen zhorší. Kolik už jsme podobných experimentů viděli? Kolik zákonů a regulací mělo údajně zlepšit situaci, ale ve skutečnosti přineslo jen více byrokracie a vyšší náklady?

Podívejme se na okolní státy. Například v Německu se stát zaměřuje na podporu výstavby a snižování byrokratických překážek pro developery. Ve Francii zase zavedli programy, které skutečně pomáhají lidem s nízkými příjmy získat dostupné bydlení. A Česká republika? My se znovu a znovu motáme v kruhu nekonečných úřednických experimentů. Pokud chceme skutečně řešit problém s bydlením, musíme se zaměřit na odstranění překážek ve stavebním řízení, podporu dostupného bydlení a efektivní využití státních prostředků. Tímto směrem bychom se měli ubírat, ne k neefektivnímu byrokratickému systému, který ten problém jen prohlubuje.

Co opravdu potřebujeme? Jednoduchá pravidla, méně byrokracie a skutečnou podporu pro ty, kdo chtějí stavět nové byty. Mladé rodiny hledají dostupné bydlení, ale místo toho čelí složitým podmínkám, nedostupným hypotékám a vysokým nájmům. Senioři, kteří celý život pracovali, se ocitají v situaci, kdy musí vynakládat většinu svého důchodu na nájem, a někdy to ani tak nestačí. A co na to stát? Přidává další úřednickou strukturu, která reálný problém neřeší, jen ho maskuje.

Podpořme místo toho rozumné investice do bydlení, podpořme obce a developery, kteří chtějí stavět. Ne další úřady, ne další zbytečnou administrativu. Jen tak se dostaneme z bytové krize ven. Musíme se soustředit na zrychlení stavebního řízení, snížení regulací a podporu výstavby dostupného bydlení, jinak se bude situace jen zhoršovat.

Pojďme prosím tento špatný návrh odmítnout, vrátit ho do druhého čtení a bojovat za skutečné řešení bytové krize. Každý z nás má odpovědnost zajistit, aby stát skutečně pomáhal těm, kdo to potřebují, a nejen vytvářel další úřednické posty. Nenechme se zmást rétorikou o pomoci, která ve skutečnosti jen rozšiřuje státní aparát. Jediná skutečná podpora výstavby a jednoduchá pravidla mohou přinést řešení. Proto navrhuji zamítnutí tohoto zákona a jako druhé, pokud neprojde, vrácení do druhého čtení. A děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ANO 2011.)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a poprosím další přihlášenou v tomhle... Pardon, je zde faktická poznámka, takže poprosím paní Bereniku Peštovou. Máte slovo.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Pane ministře, vy jste mi stále neodpověděl. Já tedy reaguji i na svého předřečníka, protože on ve své podstatě to tam také zmiňuje, tu nákladovost. Já chci vědět, kolik tento stát bude stát to, aby příjemce získal jednu korunu. To znamená, kolik bude stát jedna koruna dotace pro příjemce stát? Je to koruna, dvě, pět, deset. Tohle by měla řešit studie dopadů, takzvaná RIA, a ona to neřeší. Tak já chci vědět, kolik nás to bude stát, protože jak jsem tady zmínila, už dnes tady máme realitky, které to umí a dělají to zadarmo, respektive stát to nestojí ani korunu, protože to je jejich činnost. Oni se tím živí, oni za to platí potom státu daně, protože je to jejich činnost. Ale tady se dostáváme do pozice, že si budeme platit něco, co už na trhu funguje, a mě zajímá, kolik nás to bude stát, kolik bude stát vlastně ta jedna koruna pro příjemce vyčíslená na ty náklady, kolik zaplatí stát. Je to jednoduché. To přece jste museli počítat, když jste dělali nějaké pilotní projekty, tak jste přece měli vyčísleno, kolik to stálo. Takže kolik bude stát ta jedna koruna? A v případě, že to bude víc jak dvě koruny, tak se chci zeptat, co na to říká ministr financí? Jestli se mu zdá, jestli to je normální, abychom my takovýhle byznys dotovali ze státního rozpočtu, protože to přece nemůže dopustit! Děkuji vám za odpověď předem.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji a jenom ještě, já jsem si teď ověřoval předcházející návrh pana poslance Králíčka. Jsme ve třetím čtení, takže můžeme dát v tuhletu chvíli pouze návrh na opakování druhého čtení. Takže pokud to tak chcete udělat, tak když tak přes faktickou poznámku. Ale máme tady ještě před vámi teď faktickou poznámku, kterou musím upřednostnit, a to je pan poslanec Bělica.

 

Poslanec Josef Bělica: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, já tady dneska od 9 hodin sedím, poslouchám. Víte, co je bizarní na tom dnešním třetím čtení? Že tady vystoupí bývalý ministr pro místní rozvoj, který si postěžuje, jak je ten zákon špatný - který vlastně jako připravil, poněvadž mu ho ti zlí jeho koaliční partneři vlastně cupují. Tento paskvil předkládá bývalý hejtman Karlovarského kraje, strukturálně postiženého kraje. Já myslím, že úplně není s tímhletím zákonem v souladu. A tento postpirátský neomarxistický návrh není o ničem jiném než o tom, vytvořit státem řízenou realitku, abyste upíchli pár Pirátů do teplých místeček v různých agenturách po celém kraji. To je přece nehoráznost, dámy a pánové. (Potlesk zleva.)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. A poprosím s faktickou poznámkou pana poslance Králíčka.

 

Poslanec Robert Králíček: Děkuji, pane předsedající. Já bych tedy formálně opravil svůj druhý návrh na opakování druhého čtení tohoto zákona. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, dávám si to do poznámek. A poprosím dalšího řádně přihlášeného - řádně přihlášenou paní poslankyni Doušovou.

 

Poslankyně Silvia Doušová: Děkuji, pane předsedající, za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já budu stručná. Já bych jenom chtěla tady oznámit, že bych ráda stáhla, samozřejmě to bude záležet na hlasování pléna, svůj pozměňovací návrh, sněmovní dokument 6233. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. A poprosím pana poslance Oklešťka. Máte slovo.

 

Poslanec Ladislav Okleštěk: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já nejdu stáhnout nic (ozývá se smích zleva), ale zdravím pana ministra (ministra Kulhánka), jediného člena vlády, zaplaťpánbůh, že nám tady zůstal. Kolegyně, kolegové, samozřejmě osobně zdravím kolegu Havránka z výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, vážím si jeho kontaktu.

Já bych si dovolil vám přednést stanovisko, které jsme jako Olomoucký kraj dali k tomuto návrhu zákona o podpoře bydlení. Dali jsme to do nějakých x připomínek a já vám je teď přednesu.

Primárně bych chtěl říct, že Olomoucký kraj odmítá v aktuální podobě návrh zákona o podpoře bydlení jako celek. K odmítnutí návrhu nás vedou jako kraj především tyto důvody:

Zákon zavádí velké množství agend, které jsou vykonávány obecními úřady obcí s rozšířenou působností, krajskými úřady a ministerstvy, tedy Ministerstvem práce a sociálních věcí a Ministerstvem pro místní rozvoj. Nikterak není řešena duplicita s činnostmi již realizovanými, zejména v rámci sociální práce vykonávané na pověřených obecních úřadech a obecních úřadech obcí s rozšířenou působností jako výkon přenesené působností. Není rovněž řešena duplicita s některými druhy sociálních služeb. V případě výkonu sociální práce a poskytování sociálních služeb se jedná o činnosti spolufinancované dotací ze státního rozpočtu.

V situaci potřeby konsolidace veřejných financí a hledání úspor se jeví jako nesystémové duplikování a další tříštění veřejné podpory, nehospodárným je vytváření nové administrativní zátěže a další finanční zátěže poskytováním příspěvků na realizaci podpůrných opatření.

S ohledem na absenci dostatečného vhodného bytového fondu, jak vyplývá ze zkušeností sociálních pracovníků obcí a pracovníků poskytovatelů sociálních služeb, a i při zavedení investičních opatření na výstavbu sociálních bytů, které se může projevit navýšením až s odstupem i více let, přičemž k jejich zabydlení není třeba nového aparátu, se jeví nevhodná úprava jako jen málo efektivní, pokud současně stále absentuje povinnost obcí a dalších subjektů vyčlenit část bytového fondu pro účely tohoto zákona, respektive povinnost účasti na budování sociálních bytů.

Dále nelze souhlasit s řešením pouze segmentu podpory v bydlení, když typický klient sociální práce, respektive klient sociálních služeb, tedy osoba v nepříznivé sociální situaci, má kumulaci více problémů, jejichž management by měl být sociální pracovník pověřeného obecního úřadu či obecního úřadu obce s rozšířenou působností, kterému není vhodné vytvářet další, zejména administrativní zátěž, jak je navrhováno, to je například vytvářením dalších evidencí, když již nyní jsou tyto osoby evidovány bez možnosti fakticky některá z podpůrných opatření, a to zejména byt samotný, nabídnout. Nutno rovněž uvést, že právní úprava je příliš komplikovaná, což bude ztěžovat její aplikaci.

Navrhovaná opatření je také třeba považovat za rizikově nefunkční v případech, kdy jejich realizace je závislá na dobrovolnosti subjektů, které mohou pro jejich realizaci získat příslušné oprávnění neboli pověření. Obligatorní částí je totiž pouze vznik kontaktního místa. Pokud však subjekty, které mohou získat pověření, nebudou aktivní a nebudou mít zájem o realizaci opatření, pak celý zákon bude bezzubý a v některých částech České republiky nemusí dojít k naplnění jeho cílů. Kontaktní místo potom bude pouze administrativní zátěží, přičemž povede evidenci potřebných osob, jejichž potřeby však nebude možné naplnit.

Já jsem si dovolil pochválit kolegu Havránka a on mě teď ruší. To je teda dobrá věc. (Poslanec Havránek je ve své lavici v rozhovoru s poslankyní Fialovou.)

Zmíním dále, že v § 14 a 15 není vyjasněný vztah mezi poradenstvím poskytovaným kontaktním místem a sociální prací vykonávanou stejným orgánem veřejné správy, to je obecním úřadem obce s rozšířenou působností, a to i z hlediska definovaných činností, například poradenství při řešení zadlužení v souvislosti s bydlením, které je již nyní komplexně řešeno v rámci poradenství k zadlužení osob, které se z tohoto důvodu nachází v nepříznivé sociální situaci.

Dále k § 20 až 23 není jasný účel zprávy o bydlení. Bez jasně definovaného účelu je třeba považovat za nadbytečnou administrativní zátěž, byť má být vyhotovena minimálně jednou za tři roky a zveřejněna po dobu jedenácti let na internetových stránkách obce. Předpoklad je, že je zamýšleno zřejmě kontaktního místa ne všech obcí ve správním obvodu kontaktního místa.

K § 28 a 29 odst. 1 je připomínkou to, že způsob vymezení příslušnosti, jak je proveden v § 28 a 29, je ve vztahu k místní příslušnosti značně matoucí, když není zcela zjevné přímo v textu zákona, že v případě § 29 má jít vlastně o změnu obecné místní příslušnosti vyplývající ze správního řádu, tedy kritéria trvalého pobytu.

Navrhujeme proto do § 28 doplnit výslovně vazbu "na určení místa příslušnosti podle správního řádu". Ustanovení § 29 má pak několik problematických momentů. Co v případě, kdy žádost tomuto kontaktnímu místu nedojde? Dále je také užitá formulace "nejméně dva roky" nejednoznačná, je možno ji vykládat tak, že k naplnění mohlo dojít i kdykoliv v minulosti, případně jen v celkovém součtu přerušované doby. Navrhujeme proto doplnit text takto: "nepřetržitě po dobu nejméně dva roky ke dni podání žádosti o podpůrné opatření.

Dále dle navrženého znění § 29 osoba, která se dva roky ani nezdržuje ve správním obvodu jedné obce, nemá nárok na podpůrné opatření dle tohoto zákona. To považujeme za nevhodné, například u osoby bez střechy nad hlavou a bez bytu. To je jedna ze skupin zvláště potřebných osob, která je nucena pro absenci jiné možnosti ubytování pobývat na azylovém domě, v němž zpravidla může pobývat maximálně jeden rok. Pak dochází k přesunu například do jiného azylového domu v jiné obci. Bylo by vhodné doplnit dané ustanovení i o tuto situaci, to je zkrátit dobu nutného pobytu podle věty druhé a podobně.

K § 30. Marginální rubrika hovoří o šetření bytové situace, následně je použit pojem sociální šetření, který však zákon nijak nespecifikuje. V odst. 2 absentuje uvedení, zda se jedná o sociálního pracovníka kontaktního místa, či zda může jít i o jiného sociálního pracovníka, který je sociálním pracovníkem poskytovatele asistence či vykonává agendu sociální práce obce a podobně.

K § 33. V názvu ustanovení je správně ve shodě s úpravou v zákoně o pomoci v hmotné nouzi uveden pojem neodůvodnitelná zátěž systému. V textu ustanovení v odst. 1 i odst. 2 je chybně uvedeno neodůvodněná zátěž systému.

K § 35 odst. 2. Dle navrženého znění toto(tohoto?) ustanovení je na blížící se konec platnosti zápisu o potřebě podpůrného opatření upozorněn jen ten potřebný, který sdělil mail. Bylo by vhodné znění tohoto ustanovení rozšířit i na možnost upozornění jinou formou, například datovou schránkou nebo poštou či jiným způsobem.

K § 39 odst. 1 písm. a) navrhujeme opravu slova zvláštně na zvláště.

K § 43. Ustanovení používá pojem správní orgán, přičemž v předchozích ustanoveních je používán pojem kontaktní místo. Návrh zákona není terminologicky konzistentní.

K § 67. Ustanovení je třeba považovat za nadbytečné s ohledem na ustanovení § 8 zákona o obcích.

Dále k § 80 odst. 2 ve vztahu k § 82 nelze souhlasit s tím, aby činnosti podle odst. 1 písm. a) až c) mohl vedle sociálního pracovníka vykonávat i asistenční pracovník, to je prakticky pracovník v sociálních službách. Považujeme je za odbornější činnost, respektive není zřejmé, jakou činnost by vykonával sociální pracovník a pro kterou by byla dostačující kvalifikace pracovníka v sociálních službách.

Dále k § 82 odst. 2 písm. b) navrhujeme z okruhu odborných pracovníků vypustit zdravotnické pracovníky. Navrhované činnosti asistence neodpovídají pracovní náplní a kvalifikaci zdravotnického pracovníka. K § 82 odst. 3. Není možno souhlasit s tím, že v zákoně je stanoveno, že činnosti při poskytování podpůrného opatření jsou srovnatelné s činnostmi při poskytování sociálních služeb a v zákoně a vyhlášce definovány činnosti, které odpovídají, i když jen některým základním činnostem sociálních služeb, což je dáno i tím, že pracovníky asistence mohou být všichni pracovníci vykonávající odbornou činnost v sociální službě, viz tedy předchozí připomínka. Tím dochází nejen k duplicitě, ale i k jakémusi obcházení zákona o sociálních službách a nabádání k poskytování sociální služby bez oprávnění, tedy bez registrace.

K § 83 odst. 1. Dvacet pracovních dnů považujeme za příliš dlouhou lhůtu. Prvotní plán by měl být sestavován už při prvním jednání s žadatelem, respektive při uzavírání smlouvy - tady je analogie s individuálním plánem sociálních služeb - a následně přehodnocován. Není zřejmé, jak jinak může být posouzeno, že je asistence potřebná, když není stanoven plán, tedy cíle a tak dál, jak může být stanoven rozsah poskytování asistence.

Dále k § 93 odst. 1, § 112, odst. 1 a § 119 odst. 1. Je navržena odlišně stanovená místní příslušnost, když k přiznání příspěvku a dále také k udělení pověření je příslušný krajský úřad, v jehož správním obvodu se podpůrné opatření poskytuje, ale k ročnímu vyúčtování příspěvků je příslušný krajský úřad, v jehož správním obvodu má žadatel sídlo. Takto odlišně stanovenou místní příslušnost vůbec nepovažujeme za vhodnou a informace v odůvodněné zprávě obsažené nepovažujeme za dostačující argument, zejména pak použití příspěvku jednoho kraje ve prospěch jiného kraje, když tento nebyl přiznán. Není zřejmé, proč by vyúčtování mělo být posláno jinému kraji než tomu, který jej poskytl a pro jehož území bylo podpůrné opatření poskytnuto. Navrhujeme sjednocení místní příslušnosti kraje místu poskytování podpůrného opatření. Analogicky je stanovená místní příslušnost pro dotaci na sociální službu.

Dále k § 104, kde dle důvodové zprávy zákonů je ustanovení zacíleno na poskytovatele, který poskytuje garance nebo podnájemní bydlení v souvislosti s deseti a více byty, nikoliv jen pro případ poskytovatele s deseti byty, navrhujeme v tomto smyslu ustanovení doplnit. Důvodová zpráva k zákonu uvádí, že základní pověření slouží pro zkušební období, což ze znění navržených ustanovení nevyplývá zcela, respektive není z navržené textace zřejmé, jak se tento princip vztahuje na všechny uvedené oprávněné žadatele.

K § 132 písm. e). Navrhované znění ustanovení evokuje, že je možno několik let vykonávat služby odborné asistence bez pověření i v době účinnosti zákona, což nepovažujeme za vhodné.

Jakým způsobem bude definováno naplnění kritéria činnosti odborné asistence.

K § 133 písm. a) bod 2. Není zřejmé, co se myslí adresnou, pardon, adresou provozovny žadatele, když asistence se má poskytovat v bytech žadatelů, které jsou ale i které nejsou v evidenci. Má být adresou provozovny místo pro kontakt se zájemcem o službu? A my si myslíme, že je (to) také nutno upřesnit.

Posouváme se k § 152. Lze vyjádřit názor, že požadavek na sdělení čísla účtu nemusí být normován zákonem.

Z formulace z moci úřední - a to je k § 153 odst. 1 - úřední rozhodnutí o vyplacení prostředků na financování na účet kraje. Není zřejmé, o čem přesně má být rozhodováno, a to i v kontextu s § 154, podle kterého bude výše prostředků stanovena prováděcím právním předpisem.

Dostáváme se k § 164, kde není jasné, k čemu a v jakých případech je nezbytné vytvářet seznam potřebných, a to s ohledem na nezbytnost ochrany a zajištění minimálně rizik při nakládání s osobními údaji.

Toto jsou připomínky, které jsme zaslali jako Olomoucký kraj, primárně odbor sociálních věcí, jak jste jistě zaregistrovali, právě k tomuto zákonu. Já nevím, v jakém rozsahu byly tyto připomínky zapracovány, nicméně poukazuji na to, že ten zákon byl skutečně připraven trošičku ledabyle nebo s malou komunikací s územím. Takže bych vám v této chvíli chtěl poděkovat za pozornost a těším se na další vystoupení.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Přeji hezké odpoledne, vážené kolegyně, vážení kolegové, přebrala jsem řízení schůze a budeme pokračovat v projednávání tohoto bodu. Nyní je přihlášena paní poslankyně Lenka Knechtová, připraví se paní poslankyně Marie Pošarová. Prosím, máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Lenka Knechtová: Vážená paní místopředsedkyně, děkuji za slovo. Já bych se také ráda vyjádřila k dnešnímu projednávanému zákonu. A to sice z toho důvodu, že řešení problematiky bytové nouze je v současnosti závislé na ochotě jednotlivých obcí a nárazových zdrojích financování. Obce navíc často nedisponují potřebnými nástroji a postrádají podporu státu. A já tedy musím za sebe vyjádřit velké obavy, zda tato legislativa takto připravená podpoří území, a navazuji i na svého předřečníka pana Oklešťka, vaším prostřednictvím, který opravdu poctivě a velmi pečlivě rozebral jednotlivá ustanovení a vlastně vybral z toho všechny ty věci, nad kterými my v území se podivujeme, nebo vůbec hledáme tu cestu, jakým způsobem tato legislativa nám pomůže jít vpřed. A to bych chtěla říct, že nejde jenom o to, jakým způsobem to uchopíme legislativně, ale i o to, jak budeme v tom území potom s tím zákonem pracovat, protože na tom poli bydlení se pohybuje mnoho subjektů, nejsou to jenom sociální odbory na ORP, na krajských úřadech, ale jsou to i úřady práce, jsou to neziskové organizace. A vlastně za mě je důležitá do budoucna koordinace tady všech těch aktérů na tom hřišti, protože ten klient potom se dostává do situací, kdy na všech těchhle těch místech nabere nějaké informace a musí s tím nějakým způsobem pracovat. A to je to téma, které si myslím, že je potřeba tady také zvednout, jakým způsobem potom dojde k tomu, že ten člověk vyřeší nejenom to bydlení, ale všechny ostatní záležitosti, které potřebuje řešit.

Nesystémové uchopení problému vede nejen k velkému rozsahu bytové nouze a souvisejícím nákladům, ale také k dalším negativním jevům, jako je neefektivní využívání zařízení přechodného ubytování, to znamená rostoucí ubytování v azylových domech, sekundární trh s bydlením financovaný i prostřednictvím státních prostředků poskytovaných na sociální dávky na bydlení nebo vznik vyloučených lokalit. A tady mě tedy překvapuje, že i kolegyně a kolegové z těchhle těch oblastí nad tímhle tím zákonem taky nejásají a mají k němu obrovské výhrady.

Ráda bych se také zmínila o ústavních pobytových zařízeních, protože díky zákonu o podpoře bydlení se otvírá otázka, že by se tito klienti mohli přesunout do samostatného bydlení, a tím pádem by mělo dojít k uvolnění kapacit ústavů. Ale na druhou stranu víme, a myslím si, že kdyby tady byl pan ministr zdravotnictví, tak by to určitě potvrdil, že chceme snižovat kapacity v psychiatrických léčebnách v rámci reformy duševního zdraví a budování center duševního zdraví, ale ta provázanost a ta návaznost v tom území nám prostě chybí. A my jsme si od toho zákona, myslím si, že určitě všichni, slibovali, že v tomhle tom tématu se posunujeme daleko víc dopředu, a to bych řekla, že taky v současné době tam vůbec nevidíme.

Za další, za mě tedy vázne i provázanost s Ministerstvem zdravotnictví, a to v tom ohledu, že i když bychom nějakým způsobem řekli, že se opřeme do té podpory v bytové oblasti, tak nám chybí sociální pracovníci, kteří budou s touhle cílovou skupinou pracovat, například terénní zdravotní sestry a další lékaři, kteří podpoří toho klienta na cestě k samostatnému bydlení.

Řekněme si tedy upřímně, že tahle agenda, která je spravovaná tímto zákonem, bohužel ale neošetří právě všechny tady tyhle ty další cílové skupiny, které by měly být tím zákonem dle mého názoru podpořeny. Za mě zavádíme opravdu jednak drahý, ale i složitý byrokratický aparát. A nejsem nebo nerozumím tomu, co bude vlastně tím opravdu výsledkem, na co cílíme, protože za mě na těch centrech bydlení vlastně pouze dostaneme obsáhlý sběr informací. Protože v tom terénu jistě i podle toho, že ten zákon se jmenuje o podpoře bydlení, tak vytvoříme obrovská očekávání u těch klientů, obrovská očekávání u lidí, kteří se budou samozřejmě snažit sebrat všechny dokumenty, doklady a nějakým způsobem se dostat do tady tohohle toho vašeho připraveného systému, ale bohužel vůbec nemáme jistotu, že proti tady tomuhle tomu přijdou ty byty. To znamená, že můžeme tady počítat s tím, že obce se budou snažit, ale samozřejmě ty kapacity, pokud obce doteď měly, tak je samozřejmě využívají. Takže se nedá říct, že by někde na obcích jsme měli volné byty, které by čekaly, až přijde tady tenhle ten zákon.

A co se týká toho podnikatelského sektoru, na který my tady spoléháme, tak za mě je to prostě padesát na padesát, to není žádná jistota. Za mě se přikláním i k názoru, že vlastně místo prevence jen hasíme požár. Za klíčovou funkci zákona o podpoře bydlení považuje iniciativa Za bydlení prevenci. To je v případě radikálního zúžení cílové skupiny domácností nerealistické. Místo prevence se tak uchylujeme k hašení požáru, a to není rozumné jak ze sociálního, tak z ekonomického hlediska. A tady bych chtěla říct, že jestliže máme nějaká finanční očekávání, tak ta by tady měl pan ministr oficiálně deklarovat, protože co se týká financování bydlení, tak my se tady dostáváme opravdu v terénu do situace, kdy potom každý by tu podporu mohl chtít, každý vlastně řeší bydlení. A já se tady vždycky jako usmívám nad tím, že vždycky vytáhneme nějakého seniora, ale jak už jsem tady říkala ve své faktické poznámce, co se týká bydlení seniorů, tak tam si ještě obce vypomohou buďto domy s pečovatelskou službou, centry sociálních služeb, dalšími ještě jinými projekty, nebo financemi, které samozřejmě se vybudovaly historicky.

Ale pro cílové skupiny, jako jsou psychiatričtí pacienti, jako jsou děti z dětských domovů a lidé, kteří třeba pracují jenom na částečný úvazek, mají invaliditu, tak tady prostě necháváme tyhle ty občany ve vzduchoprázdnu a bohužel my v rámci komunální úrovně nejsme schopni těmto lidem pomoci. A vlastně když vidím například podporu neziskových organizací, tak i ony na tyto cílové skupiny nás neustále upozorňují.

Bytová nouze za mě nepostihuje jen vyloučené lokality a je zásadní, aby pomoc v oblasti bydlení byla dostupná právě i mimo vyloučené lokality, aby se postupně lidé dostávali z vyloučených lokalit do standardního bydlení. Koncentrovat pomoc jenom v nejzasaženějších oblastech bude mít za následek stěhování chudých a ohrožených domácností do těchto oblastí a rozšiřování vyloučených lokalit. Co potřebujeme, je podporovat rozptýlené sociální bydlení v oblastech s dostupnou základní infrastrukturou. Toto oslabuje vyloučení, stigmatizaci a navázané další negativní jevy.

K tomuto bych ještě ráda uvedla, že už minule jsme tady vlastně diskutovali o té síti kontaktních míst pro bydlení. Já samozřejmě, protože jsem z Jihomoravského kraje, tak jsem si prošla tu momentální vlastně legislativní úpravu, kde jsou vyjmenována všechna okresní města, což je vlastně Blansko, Brno, Břeclav, Hodonín, Vyškov a Znojmo. A co se týká nějakých dalších lokalit, tak byly vybrány Boskovice, Kyjov a Šlapanice. A chtěla bych říct, že tohleto si myslím, že není v pořádku, protože co se týká nějakého pokrytí území, tak si myslím, že Ministerstvo pro místní rozvoj by mělo určitě ještě zapracovat na těch oblastech, které, jak my říkáme, jsou při hranicích krajů. Protože vlastně z obou dvou stran, například já jsem z té části přechodové, Jihomoravský kraj, kraj Vysočina, tak tam opravdu vznikají velká bílá místa a není to možné z hlediska těch krajů zabezpečit a je to velmi komplikované. Takže si myslím, že Ministerstvo pro místní rozvoj jako dohlížitel z hlediska státu by mělo být naopak jakýmsi komunikátorem a mělo by jít vstříc tady tomuhle tomu, aby se těm lidem v tom území žilo lépe a nemělo by to zůstávat jenom na jednotlivých krajích.

Za další se tady vůbec nezohledňuje dopravní stránka věci, protože samozřejmě v rámci kraje jsou určité ty trasy dopravní. A já, když to vezmu třeba z té naší oblasti, tak vlastně budete cestovat přes Brno až do Šlapanic, anebo do Brna a potom do Boskovic, aby vůbec ten občan, a tady si řekněme, že to jsou lidé, kteří nebudou úplně v dobré sociální kondici, to znamená, budou oni třeba potřebovat doprovod, asistenta nebo sociálního pracovníka. Takže za mě tady bychom se měli opravdu dívat na to, jakým způsobem to v rámci toho konkrétního kraje a pak v návaznosti té dostupnosti mezi těmi kraji funguje.

Znovu bych chtěla položit otázku, s kým tak zásadní změna, která byla načtena vlastně v druhém čtení, byla konzultována? Kdo je teda opravdu tím podporovatelem? Protože já se setkávám v rámci své práce jak v území, tak i třeba se sociálními službami spíš jako s otazníkem, jak to celé bude fungovat. A jak jsme si tady i řekli, vlastně, jestli tady nebudujeme drahou státní realitku pro věci, které už vlastně v území nějakým způsobem běží. A jestli by se nemělo spíš hledět na ty potřeby z území, to znamená jak těch neziskových organizací, tak těch sociálních služeb, tak těch samospráv, ORP, krajů a vlastně dávat to dohromady spíš odspodu. Protože pokud se nezačneme bavit o potřebách těch lidí, ale těch potřebách ne rozporcovaných na tu bydlení, tu sociální oblast, ale uvidíme je komplexně, tak jedině v tom okamžiku můžeme těm lidem jednak pomoci a jednak dobře investovat ty finanční prostředky.

Protože pak samozřejmě dochází k tomu, že určité cílové skupiny se dívají jenom na to, co je pro ně výhodné. Ale pokud my nezačneme pracovat jako stát tímhle tím způsobem, že vlastně budeme se dívat především na ty potřeby, tak tu účelnost si tam potom ti určití vybraní klienti vždycky najdou. A ta kritika potom z naší strany si myslím, že není oprávněná, protože nikdy nenastavíte ty parametry tak, aby to vyhovovalo všem. A je potřeba, aby ty organizace, které pracují v tom území a podporují ty lidi, tak aby měly ty možnosti, aby měly manévrovací prostor nejenom z hlediska bydlení, ale i z těch sociálních věcí, z hlediska dávek.

Protože my se dostáváme do situace, ať už jsou to děti z dětských domovů, nebo i třeba vězni, kteří opouští věznici, tak vlastně vidíme to, že ten Úřad práce není schopen rozhodnout ze dne na den, není schopen podpořit toho člověka hned. Takže i v těchhle těch věcech bychom měli hledat tu provázanost, aby potom ta podpora bydlení zapadla do toho celkového scénáře, který ten člověk má.

Já bych se ještě ráda podívala na ten pozměňovací návrh, který přinesl docela spoustu zásadních změn. Výsledkem bylo vlastně přepracování a předložení komplexního pozměňovacího návrhu, který ale dle mého názoru vůbec neřeší to původně zamýšlené zlepšení dostupnosti bydlení, ale vrací se k otázce sociálního bydlení. To, že obce úplně neměly zájem o budování sociálního bydlení, tak to bych chtěla uvést na pravou míru v tom, že vždy jde o ten konkrétní dotační program. A my, když cílíme do toho dotačního programu, tak se musíme dívat nejenom na tu dobu, po kterou ten program funguje, ale i na dobu udržitelnosti. A ono, když máte na třeba ORP velikosti devět, deset tisíc obyvatel, tak máte tu klasickou strukturu obyvatel a nejsme schopni zabezpečit do určité třeba cílové skupiny tak velký počet klientů. Takže to je jeden z důvodů, proč to sociální bydlení není, tak bych řekla, lákavé, nebo je to pro nás složité, ale máme pro to v území konkrétní důvody, proč ty dotační programy třeba nebyly využívány tak na maximum jako jiné.

Oblast sociálního bydlení dále by měl primárně řešit stát. Pro určité skupiny osob motivační prvek být ekonomicky aktivní je problém. Protože pokud máte nějaký zdravotní handicap, pokud řešíte opravdu svoje zdraví, tak ta ekonomická aktivita je problematická. Já se třeba potkávám se studenty, kteří ukončí střední školu a mají už v té době třeba první stupeň invalidního důchodu a tam potom vlastně řešíte to, aby ta práce se nějak vyvážila s tím zdravím, protože samozřejmě pokud nemáte ten částečný úvazek nebo nemáte tu odpovídající práci, tak samozřejmě to zhoršení zdraví je pak vidět na těch výsledcích. A ti lékaři samozřejmě pak tyhle ty klienty zas tlačí prostě k tomu, aby brali ohled na tu zdravotní stránku. Takže není to vůbec jako jednoduché u některých cílových skupin vyvážit ty požadavky na ekonomickou aktivitu.

A další věc, kterou bych tady chtěla zmínit a o které určitě vy taky víte, tak to je vlastně určitá cílová skupina, která naopak nemá zájem být ekonomicky aktivní a vlastně je nespolupracující. A tady si myslím, že na to nemáme asi nikdo úplně recept, jak s touhletou cílovou skupinou pracovat. Ale je potřeba, abychom si byli vědomi toho, že tahle ta skupina nám prostě v území také funguje.

 

Já bych ještě přešla k dalším připomínkám, a to, že nebyla zpracována a nebylo vlastně žádné zdůvodnění z hlediska RIA, ani případné srovnání změn s návrhem předešlým. To znamená, že my sice, jak říkal pan ministr, máme nějakou důvodovou zprávu, máme nějaký základ, ale ten komplexní pozměňovací návrh určitým způsobem posouvá hranice nebo i mění některé části, a tam za mě je velmi obtížné se v té normě v současné době orientovat.

Proti původnímu návrhu byl obsažen návrh na financování výkonu přenesené působnosti obcí v souvislosti s výkonem těch center. A tady bych se ráda přidala ke kolegům a upozornila na poddimenzovanost a i podfinancovanost sociálních odborů na jednotlivých ORP. A také bych chtěla deklarovat, že od tajemníků jasně zaznívá požadavek na vlastně zhodnocení financování státní správy na ORP, protože u nás průměrně dochází k tomu, že získáváme finance ve výši přibližně 60 procent výkonu platby za státní správu.

Dále doposud bohužel nedošlo k navýšení financování výkonu sociální práce na obcích ze strany státu, která je dlouhodobě hluboce podfinancována, a na to, pane ministře, upozorňoval i Svaz měst a obcí dlouhodobě, a myslím si, že na tomhle tom nějaký kulatý stůl včera v Senátu určitě recept nenašel. Sociální práce je výkonem přenesené působnosti, která však není ze strany státu hrazená v plné výši. Dle průzkumu Svazu měst a obcí se v řadě případů dotace na výkon sociální práce nepokrývá ani z 50 procent skutečných nákladů. Problémem financování sociální práce na obcích pak není jen ve výši úhrad ze státního rozpočtu, ale také roztříštěném způsobu financování jednotlivých činností. Zákon vytváří další oblast sociální práce s rozdílným způsobem financování. To může přinášet praktické problémy u kumulovaných úvazků zejména sociálních pracovníků.

V návrhu navíc zcela chybí jakákoliv vazba na výkon sociální práce na obcích. A tady bych chtěla upozornit, nevím, jakou má pan ministr představu o sociální práci na obcích, ale některé agendy nejsou ani zahrnovány v počtu jednoho úvazku. To znamená, že potom nám dělá problém i zastupitelnost. A samozřejmě, když máte takového zaměstnance, tak musí taky řádně čerpat dovolenou. Bývá taky nemocen a z hlediska takovéto agendy je to vlastně velmi problematické a složité zastoupit toho sociálního pracovníka.

V návrhu dále postrádáme zmínku o výkonu této nově přenesené působnosti ve vazbě na zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územně správních celků, v platném znění, včetně požadavků na zařazení, kvalifikaci a vzdělávání těchto úředníků. Nikdo jiný než úředník nemůže tuto činnost vykonávat.

Tady bych chtěla ještě upozornit, že co se týká klientů odborů sociálních, tak tam jde taky o to, že každý ten klient má svá specifika, to znamená, že potřebujete vědět, jakým způsobem se ten klient třeba v určitých stresových situacích chová. My máme klienty, kteří prostě mají problém si dojít na úřad, prostě nedávají to psychicky v rámci toho kontaktu. Měla jsem minulý týden na jednání třeba na OSPODu a tatínek, který se mnou normálně komunikoval své problémy, tak v okamžiku, kdy přišel na úřad, tak nebyl schopen dát dohromady dvě věty, aby nějakým způsobem popsal situaci, a když jako úřednice mu oponovala nebo prostě mu něco řekla, tak on jenom ty věci odkýval, protože vůbec nebyl schopen nějakým způsobem na tu situaci zareagovat, v jakém byl jako stresu, takže není prostě možné i v rámci těch sociálních odborů, abychom tam sdíleli potom některé informace, když se jedná třeba o psychiatrické pacienty, a myslím si, že i Úřad na ochranu osobních údajů vlastně nás na tyhlety případy jako upozorňuje, že je potřeba myslet i na legislativu v tomhle tom ohledu.

Svaz měst a obcí nesouhlasí se zrušením limitu počtu vkládaných bytů do systému ze strany vlastníka v předchozích verzích maximálně dva byty v dané nemovitosti. Domníváme se, že zrušení tohoto limitu by vedlo k podpoře a rozšíření obchodu s chudobou. Já bych chtěla říct a připojit se ke svým kolegům a kolegyním, že i jedna rodina, která vstoupí do bytového domu, může vytvořit opravdu nesnesitelné dusno, co se týká dalších návazných komunikací v bytovém domě (nesrozumitelné) občanského soužití. A prostě tady se zas dostáváme do té role, kdy si říkáme a kdo to bude řešit? To znamená pak na ty krizovější nebo náročnější situace musíte volat městskou policii. Tyhlety situace nastávají v podvečerních, večerních a hlavně nočních hodinách, to znamená, pro nás, jako třeba pro obce to generuje další zvýšené náklady, aby městská policie sloužila 24/7, aby byla vlastně k dispozici třeba i v těch víkendových časech, a to jsou vlastně další finanční prostředky, které my tady nezohledňujeme, protože to nemáme vlastně v tom hledáčku přímo tady tohohle toho zákona, ale rozumím těm starostům a starostkám obcí, kteří mě při jednáních na všechny tady tyhlety věci upozorňují.

A ještě bych tady chtěla zmínit komunitní plánování sociálních služeb, protože tady považuji připomínky ze Svazu měst a obcí taky za důležité, protože u předchozího návrhu v rámci připomínek Svaz měst a obcí upozorňoval na potřebu, aby obce mohly ovlivnit, kdo na jejich území bude poskytovat bydlení a asistenci. V navrženém znění je upraveno tak, že daný subjekt provádí registraci u MPSV a obcím toto pouze oznamuje. Dochází tak dle vyjádření Svazu měst a obcí k narušení systému zpracování komunitních plánů sociálních služeb. Tady bych chtěla opravdu upozornit na to, že co se týká komunitního plánování, tak tam jsme vlastně držení velmi zkrátka i služby, které považujeme v území za důležité, tak vlastně podporujeme z obecních a krajských rozpočtů a je tedy teď s podivem, jakým způsobem tohleto celé do sebe bude zapadat, protože samozřejmě každá obec musí vůči svým občanům si taky zdůvodnit, z jakého důvodu spolufinancuje konkrétní sociální služby, kdo je využívá.

My ty služby rozdělujeme na ty, které jsou samozřejmě konkrétní a cílené, jako je třeba pečovatelská služba, ale pak máme třeba poradenské služby, které jsme velmi rádi, že máme, hlavně je to třeba ta oblast dluhové problematiky, a byli bychom rádi, kdybychom i tyhlety služby jako udrželi a ufinancovali. A v okamžiku, kdy vzniknou další požadavky, tak samozřejmě je velmi problematické vyjednat v území tu podporu. Za další to, s čím se potýkají třeba klienti, kteří se obrací na mě nebo na města a obce, to nejsou úplně, bych řekla, oblasti, které jsou jako jednoduché z hlediska třeba právní podpory, takže si opravdu vážíme toho, že máme třeba možnost využívat služeb přímo konkrétních právníků, třeba pod poradnami charity, kteří se vyloženě specializují na tu oblast, která tíží ty občany, kteří mají tu kombinaci těch problémů. Protože vracím se k tomu příkladu toho seniora, pokud máte prostě seniora, který celý život je společensky aktivní, pracoval, má důchod, tak pro něho řešit tu situaci je přece jenom jako v jiné úrovni, protože on má ty sociální dovednosti, ale my se tady opravdu v rámci území setkáváme s lidmi, kteří třeba byli 10 let v rodině, která nefungovala, to znamená, vůbec si neodnesli žádné, bych řekla, návyky v 10 letech odešli nebo byli odebráni a byli v dětském domově, takže vlastně tam zažili to období, kdy vlastně máte v uvozovkách materiálně všechno. To znamená, že dostali všechny věci, které potřebovali k životu a nikdy se vlastně nezajímali o to, jakým způsobem to pořizuje se v tom běžném životě, a pak vlastně dochází k tomu, že po opuštění dětského domova a vlastně i k návratu do té původní rodiny dochází k tomu, že ty rodiny je většinou využijí a co se týká problémů bydlení, tak ten se s těmito lidmi táhne vlastně dál.

A tady si myslím, že by bylo potřeba pro tuhletu cílovou skupinu konkrétně něco opravdu udělat, aby se v tom území té podpory dalo využít.

Současně není nastavena vymahatelnost strpění asistence ze strany podporované osoby, která bude pro udržení bydlení u určitých skupin osob mít zcela zásadní roli. A to je právě o tom, že máme občany, kteří jsou motivovaní, a kteří jsou prostě nemotivovaní, a s tímhletím bychom měli také pracovat.

Svaz měst a obcí se ještě zmiňuje o problematice spojené s informačním systémem evidence, který by měl být plně funkční až v roce 2030. Tak tedy bych byla ráda, kdyby nám to ještě pan ministr nějakým způsobem přiblížil, jak to bude s tím informačním systémem.

Dochází ke směšování skutečností, kdy státní sociální podpora směřuje i k občanům v těchto stavbách, přičemž bychom měli trvat na tom, že půjde pouze o objekty stavebně zkolaudované k bydlení trvalému, tedy o byty. Přijetím tohoto ustanovení by došlo k podpoře, nebo spíš popření celého systému zákona, který zná pouze pojem byt či bytová jednotka. Takže já bych byla ráda, kdybychom si tady jasně řekli, které byty, nebo jaké byty opravdu mohou být zařazeny tady do tohohletoho systému, abychom zamezili obchodování, nebo těm problémům, které potom vidíme v území, že nám tito lidé bydlí různým způsobem.

Ještě bych se vrátila k tématu podpory osob v území, a sice to, že vlastně ekonomická krize a tlak na ta úsporná opatření, což tady taky mnohdy slýcháme, vedou k postupnému zpřísňování podmínek pro získání dávek. Tento trend je patrný nejenom u nás v České republice, ale i v jiných evropských zemích. Současné nastavení systému klade důraz na co nejrychlejší návrat příjemců dávek na trh práce, často však bez ohledu na jejich individuální situaci a potřeby. Takový přístup se ale nezřídka ukazuje jako problematický, jelikož nezohledňuje komplexní povahu sociálního vyloučení a v důsledku může vést až k tomu, že se lidé do systému minimálního příjmu neustále vracejí. Dávkový systém musí být dostatečně flexibilní, aby lidem pomohl ve chvíli, kdy je to nejvíce potřeba, a to adekvátní formou, což se doposud neděje. A vidíme to vlastně my v územích a dostáváme to zpátky od těch neziskových organizacích, od sociálních odborů.

Spolu s partnery z dalších organizací už i řadu let Charita České republiky upozorňuje na nedostatky domácího dávkového systému. Analýza současného stavu odhalila několik zásadních problémů. Jedním z nejvýraznějších je paradoxně nedostatečné čerpání dávek oprávněnými žadateli. Zatímco veřejná debata se často soustředí na údajné zneužívání dávek, realita je zcela opačná. Dávky čerpá jen malá část domácností. Dle údajů se jedná okolo 6 procent, přestože v souhrnu by nárok mělo mít až 29 procent domácností. Například přídavek na dítě pobírala v roce 2023 jen čtvrtina oprávněných a příspěvek na bydlení čerpala pouze pětina domácností.

Tento stav je způsoben kombinací několika faktorů, mezi které patří zmíněná celková složitost systému, administrativní náročnost žádostí a v neposlední řadě i přetrvávající společenské stigma s pobíráním dávek, které je s tím spjaté.

Dalším palčivým problémem je nepružnost systému a pozdní výplaty dávek. Z praxe známe situace, kdy se výplaty zpozdily v řádu až několika měsíců, což příjemcům způsobilo vážné existenční problémy. Situace je do značné míry způsobena nedostatečným fungováním úřadů práce potýkajících se s přetížeností, podstavem a neefektivními procesy. To vede k prodlevám ve vyřizování žádostí a nedostatečné podpoře klientů. Já na to tady znovu upozorňuji, a to zejména z toho důvodu, že vlastně nám tady vznikne situace, kdy opravdu zase si bude každý hrát na tom svém písečku. To znamená, jak zajistíme, aby v okamžiku, kdy tomu klientovi nepřijdou ty finanční prostředky, se mu neztěžovala ta situace třeba v oblasti bydlení.

Připravovaná reforma sociálních dávek byla schválena, takže teprve vlastně uvidíme, pan ministr práce a sociálních věcí tady deklaroval, že kalkulačku teprve bude moci udělat, až ty parametry uvidí, až bude vlastně vědět, jak byly schváleny pozměňovací návrhy. To znamená, my tady i v téhleté části, která souvisí s bydlením a na kterou my navazujeme a o kterou se v podstatě i za mě Ministerstvo pro místní rozvoj opírá, nemáme jasno.

Další problematickou oblastí je možné zhoršení dostupnosti bydlení. Navrhované normativy jsou v mnoha případech příliš nízké a nereflektují skutečnou situaci na trhu s bydlením. To může také vést k tomu, že příjemci dávek nebudou schopni udržet si důstojné bydlení. Charita apeluje na to, aby byly normativy navázány na reálné tržní ceny nájmu a pravidelně aktualizovány. A tady chci upozornit i na to, jak se vlastně mění mapa nájemního bydlení a jak se neustále zvedá nájemní bydlení. A to není, prosím vás, jenom problém Prahy a Brna. To je otázka ORP a daleko menších obcí, jako jsou třeba městysy, které řadíme do té kategorie 1500 obyvatel. Takže tady si myslím, že tomuhletomu by se mělo Ministerstvo pro místní rozvoj také věnovat a myslím si, že v současné době v žádných studiích k tomuto zákonu s tímhletím taky úplně nepracujeme.

Co se týče příspěvku na bydlení, v roce 2023 ho pobírala asi jen pětina ze všech oprávněných osob, které na něj měly nárok. Jednalo se o výplatu ve výši 18 miliard korun. Desetina domácností příspěvek nečerpala kvůli nedostatku informací a administrativním překážkám, čtvrtina se domnívala, že nemá na dávku nárok, čtvrtina tak nečinila z důvodu hrozícího stigmatu.

Já vzhledem k tomu, že mnoho argumentů už tady řekli mí kolegové, a myslím si, že pan ministr by měl taky dostat prostor na všechny ty věci zareagovat, tak bych v současné době ten svůj příspěvek ukončila a ráda bych se, paní místopředsedkyně, připojila k tomu návrhu, který tady přednesl pan poslanec Králíček, vaším prostřednictvím, a to na vrácení do druhého čtení, a případně na zamítnutí zákona. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Takže dáváte, paní poslankyně, dva návrhy? (Souhlas.) Děkuji moc. Nyní vystoupí s faktickou poznámkou paní poslankyně Berenika Peštová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo, paní předsedající. Já jsem urputná, pane ministře, já stále čekám, sedím tady, a stále čekám na tu odpověď. Využiju toho, že sem dorazil pan poslanec Bartoš, který se podílel na tomto zákoně. Možná že vám pomůže a nahodí, vysvětlíte mi to a řeknete mi, kolik to je těch peněz.

Já stále chci vědět, kolik korun se musí vynaložit, aby se dostala jedna koruna příjemci podpory. Chci vědět, kolik ta jedna koruna s sebou nese nákladů státu.

Chci to vědět z jednoho prostého důvodu, protože my jsme zákonodárci, jsme odpovědní a musíme se chovat s péčí řádného hospodáře, a všechno to jde z peněz daňových poplatníků. Řekněte mi, kolik to bude stát? Ve studii dopadů je nic, tam není nic napsáno, ale věřím tomu, že dáte hlavy dohromady a tady mi řeknete, kolik to bude stát. Protože ta studie dopadů toto má řešit. Každá studie dopadů má řešit, jaký to bude mít dopad na sociální státní rozpočet, prostě to tam má řešit. Já chci vědět, kolik to bude stát, ta jedna koruna versus to, co zaplatí stát.

Prosím, odpovězte mi, ptám se potřetí. Myslím si, že to není tak těžká otázka. Dělali jste tady nějaké projekty, z těch projektů něco vzešlo. Musíte přece vidět, jaká tam byla nákladovost a na něčem jste to museli postavit, takže musíte vědět, kolik to bude stát. Prosím o tuto jednoduchou odpověď. Děkuji.

 

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně.

A nyní vystoupí paní poslankyně Marie Pošarová, připraví se pan poslanec Havránek. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Marie Pošarová: Děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, stát tímto zákonem nejenže selhává v řešení problémů dostupného bydlení, ale de facto legitimizuje obchod s chudobou, když umožňuje spekulantům a developerům využívat vlastně zranitelné skupiny obyvatel jako pouhé zboží na trhu. Tento zákon jen legitimizuje obchod s chudobou pod pláštíkem současné koalice STAN, ODS, KDU-ČSL, TOP 09 a Pirátů, a to formou využívání soukromých bytů do systému právě obchodu s chudobou alias podpora bydlení.

Dnes jsme tu, abychom se zabývali jedním z nejdůležitějších témat v současné české společnosti, otázkou tedy bydlení. Každý den čelí miliony občanů rostoucím nákladům na bydlení, a to jak ve formě vysokých nájmů, tak ve stále rostoucích cenách nemovitostí. Téma dostupnosti bydlení by mělo být nejen politickým, ale především lidským a sociálním problémem, který si zaslouží vážnou pozornost. Místo toho se však dnes dostáváme k zákonu, který nám měl přinést naději. Mám na mysli návrh koaličního zákona o podpoře bydlení. A dovolte mi, abych dnes sdílela tedy několik kritických pohledů na tento návrh, protože se obávám, že tento zákon není odpovědí na naše největší problémy v oblasti bydlení, ale spíše (jejich?) zpečetěním. Neřeší základní problém, a to cenu bydlení. Hlavním a nejviditelnějším problémem, který zákon neřeší, je cenová dostupnost bydlení. V současnosti se ceny nemovitostí, ať už ve formě nájmů, nebo prodeje, nacházejí na historických maximech. Mladé rodiny, senioři, lidé s nižšími příjmy a studenti čelí situaci, kdy vlastní bydlení je jenom vzdáleným snem. A zde přichází tento zákon, který místo toho, aby zasáhl přímo do cenové politiky trhu, se soustředí na podporu bydlení, kde (do?) toho zahrne byty od soukromníků. Je to takzvaná černá díra.

Tento zákon neřeší skutečnou příčinu, proč jsou ceny tak vysoké. Developerské firmy, spekulanti a investoři ovládají trh s nemovitostmi a neexistují žádné regulace, které by mohly zastavit tento neudržitelný růst. Místo skutečných nástrojů na regulaci cen, jako je cenová kontrola, se tento zákon opět zaměřuje na podporu soukromých projektů, které mají pro konečného uživatele pouze malý přínos, což ve výsledku znamená, že ceny se i nadále budou zvyšovat, a to nejen v komerčním, ale i v nájemním sektoru. Nezohledňuje skutečné potřeby obyvatel. Zákon je napsán tak, že přehlíží realitu života většiny občanů, kde podpora pro nízkopříjmové domácnosti, pro mladé rodiny, pro seniory, kteří by si rádi našli dostupné bydlení. Tento neomarxistický zákon je sám o sobě problém, protože nebere v potaz potřeby obyvatel, kteří by se měli dostat k bydlení na základě svých skutečných schopností a potřeb. Výstavba nových bytů musí být, ale bez regulace ceny nemovitostí se efekt prostě těchto kroků minimalizuje. I nájemní bydlení je opomíjeno.

Dalším zásadním problémem tohoto zákona je jeho ignorování nájemního sektoru. Vzhledem k tomu, že pro mnohé občany je vlastnické bydlení příliš vzdálený cíl, stává se nájemní bydlení jedinou realistickou možností. Zákon se však o tomto sektoru vyjadřuje pouze okrajově, a to navíc pouze v kontextu podpory rozvojových projektů. Ochrana nájemníků před neúměrným zvyšování nájmů, regulace trhů a především zajištění dostatečné nabídky cenově dostupných nájemních bytů je zde naprosto opomenuto. Nárůst nájmů v posledních letech je obrovský a tento zákon žádným způsobem nechrání lidi, kteří se dostávají do tíživé situace, kde jsou nájmy neúnosné.

A pak tady máme zbytečnou, složitou a administrativní zátěž. Tento návrh zákona je administrativně velmi náročný a v mnohých případech i neprůhledný. Místo jednoduchých a efektivních řešení, která by okamžitě přinesla změny v životě běžného občana, dostáváme složité administrativní postupy, které se budou řešit spíše na papíře než v reálném životě. Tato zbytečná byrokracie zpomalí implementaci jakýchkoliv efektivních opatření a zároveň zvýší náklady pro státní správu i pro obce.

Stát legitimizuje obchod s chudobou. A co snad je nejkritičtější, že tento zákon ve své podstatě dává zelenou spekulacím a obchodování s chudobou. Developerské společnosti a investoři si v podstatě mohou být jistí, že díky tomuto zákonu získají ještě větší prostor pro komerční projekty, které ve skutečnosti nijak neřeší problém těch, kteří si bydlení nemohou dovolit. Namísto toho, aby stát zasáhl do trhu a vytvořil regulace, které by zamezily spekulacím s nemovitostmi, tento zákon přitakává těm, kteří na problémech obyčejných lidí vydělávají.

Pokud má tento zákon skutečně přinést změny, musí se zaměřit na několik zásadních věcí, a to regulace cen. Bez skutečné regulace cen nemovitostí a nájmů bude trh dál zůstávat neregulovaný a ceny neudržitelně vzrůstat. Podpora nájemního bydlení. Je nutné vytvořit podmínky pro dlouhodobé, dostupné a (cenově?) přijatelné nájemní bydlení. Podpora pro nízkopříjmové skupiny. Zákon musí více chránit ty, kteří se nacházejí v sociální nebo ekonomické tísni a potřebují konkrétní a rychlé řešení. A samozřejmě zjednodušení administrativy. Místo složitého a neprůhledného systému by měl stát nabídnout jednodušší nástroje pro realizaci bydlení pro všechny vrstvy obyvatel.

Vážené dámy a pánové, tento zákon nám měl přinést naději na změnu v oblasti bydlení. Místo toho se zdá, že pouze prodlužuje současný status quo, který zajišťuje přístup k bydlení pouze těm, kteří už mají dostatek prostředků na to, aby si ho mohli dovolit. Pokud nezajistíme reálné změny v přístupu k cenově dostupnému bydlení, zůstaneme svědky dalšího - zhoršující (se?) životní úrovně těch, kteří si dnes již nemohou dovolit vlastní střechu nad hlavou. Není to jen otázka ekonomická, ale především otázka sociální spravedlnosti. Je na nás, abychom udělali správné kroky k tomu, aby každému občanovi byla zajištěna důstojná a dostupná možnost bydlení. Tato reforma musí být skutečně o lidech, ne o spekulantech a komerčních zájmech. Dostupnost bydlení je v České republice (aktuálně?) jedním z největších společenských a ekonomických problémů. Vysoké ceny nemovitostí, růst nájmů a omezený přístup k vlastnímu bydlení pro mladé rodiny, seniory nebo lidi s nižšími příjmy jsou jen některé z klíčových faktorů, které vedly k neudržitelnému tlaku na trh s bydlením.

Jak se ukazuje, samotný růst poptávky po bydlení, neznamená, že se ceny budou snižovat nebo že vzniknou podmínky pro přístup k levnějšímu bydlení. Tento sněmovní tisk, který byl předložen koaliční vládou, měl být odpovědí na tento naléhavý problém. Místo toho však návrh zákona působí spíše jako kosmetická úprava problému, která v zásadě ignoruje hlavní příčinu současného stavu - astronomické ceny bydlení. Základním problémem, který tento zákon nemůže pohnout, je cena samotného bydlení. Koaliční návrh se zcela vyhýbá tomu, co je potřeba nejvíce - cenové regulace a zásadní změny v politice, dostupnosti a ceny samotného bydlení. A výstavba nových bytů. I když je potřebná, nemůže vyřešit problém, pokud nebudou stanoveny mechanismy, které by kontrolovaly cenu těchto nemovitostí, vysoké ceny pozemků, stavebních materiálů a především spekulace s nemovitostmi způsobují, že i nové bytové jednotky jsou pro většinu obyvatel cenově nedostupné. Namísto toho, aby zákon přistupoval k regulaci těchto trhů, se pouze soustředí na podporu už existujícího komerčního trhu s bydlením, který ve skutečnosti není zacílen na potřeby běžných občanů. Současné ceny nájmů však vzrostly do takových výšin, že většina nájemníků se nachází v těžké situaci. Ačkoliv návrh zákona podporuje některé formy regulace, jeho opatření jsou příliš obecná a neobsahují konkrétní kroky, jakým způsobem by se nájmy měly dostat do přijatelných mezí. Zákon nezmiňuje nic o skutečné ochraně nájemníků před neúměrným zvyšováním nájmů, což je problém, který roste v důsledku vzrůstající poptávky. A neexistující regulace. K tomu se přidávají výjimky pro developerské společnosti, které i nadále budou moci ovládat trh a nastavovat ceny dle vlastního už uvážení.

Tento návrh je v tomto ohledu naprosto nevyhovující. Absence skutečné cenové regulace je největší výhrada, kterou lze k návrhu zákona mít, je jeho naprostá absence skutečné cenové regulace. Tento návrh se vyhýbá přímému ovlivnění cen nemovitostí a nájmů, které jsou jedním z hlavních důvodů, proč je dostupné bydlení tak vzdáleným ideálem. Bez regulace trhu, který je nyní zcela ovládán soukromými investory a developerskými giganty, není možné dosáhnout cenové dostupnosti pod širším spektrem obyvatelstva. Regulace by mohla zahrnovat například omezení výše nájmů v konkrétních oblastech nebo stanovení maximálních cen nově postavených bytů.

Toto opatření by měl být současný, komplexní strategie zaměřená (?) na stabilizaci trhu a zajištění dostupného bydlení pro všechny vrstvy obyvatel. Návrh zákona je také velmi složitý, a jak jsem již řekla, i administrativně příliš náročný. Místo jednoduchých a účinných opatření, která by mohla okamžitě přinést změny, se objevuje řada složitých, náročných procesů, v kterém budou muset občané a municipality úřady zvládat (?). Tento zbytečný byrokratický aparát nejenže prodražuje realizaci plánovaných opatření, ale v mnoha případech zpomalí jejich efektivitu.

Pokud má tento zákon skutečně přispět k řešení problémů s dostupným bydlením, je nezbytné přistoupit k zásadní změně politiky, která se nebude vyhýbat zásahu právě do cenové regulace trhu s nemovitostmi. To zahrnuje nejen regulaci cen, ale i konkrétní opatření, která zajistí, že nová výstavba a nájemní bydlení budou skutečně přístupné pro všechny obyvatele.

Pokud návrh zákona zůstane v této podobě, bude mít stejný dopad, jaký měly předchozí politické kroky, tedy žádný. Budeme i nadále svědky nárůstu cen, zhoršení životní situace průměrných obyvatel a neudržitelného tlaku na trhu s bydlením. A to by bylo pro českou společnost tragédií, kterou si nemůžeme dovolit.

Tento zákon tak potřebuje zásadní přepracování a zaměření se na skutečné problémy, které trh s bydlením sužují. Bez toho bude prohlubovat nerovnosti a problémy, které nám již dnes způsobují obrovské sociální a ekonomické napětí. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak hezké odpoledne, dámy a pánové. Vystřídali jsme se v řízení schůze. Všechny vás zdravím. Budeme pokračovat faktickou poznámkou pana Ivana Bartoše.

Nicméně ještě než mu dám slovo, tak paní místopředsedkyně mě poprosila, že při vystoupení paní poslankyně Knechtové nebylo úplně zřejmé, k jakému návrhu se přiklání, a aspoň podle naší dedukce by to měl být návrh na opakování druhého čtení, nikoliv na zamítnutí. Tak jenom jestli to tak je - i pro kolegy tady z organizačního odboru - aby bylo zřejmé, že to je návrh na opakování druhého čtení. (Ano.) Tak děkuju pěkně. A jestli tomu tak je, tak má slovo pan poslanec.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Děkuji za slovo. Já bych chtěl jenom krátce reagovat ve faktické k mé předřečnici, prostřednictvím pana předsedajícího, pár věcí. Samozřejmě již dneska se může pomocí plánovacích smluv obec domluvit s developerem, jaké byty vzniknou, popřípadě jaký bude nějaký mix dalších sociálních služeb souvisejících a infrastruktury. Je to na dohodě. Pokud má třeba obec pozemek, tak jaké byty tam vzniknou? Ten nástroj, o kterém vy hovoříte, který pomůže zmírnit nárůst cen bydlení, je právě obnova obecního bytového fondu. Na to jsou ty investiční nástroje pro výstavby dostupného, levnějšího nájemního bydlení, což ale nesouvisí tady s tím zákonem. Jsou to ty projekty, které běží. V tuto chvíli tam za 20 miliard. Protože jedině variantní nabídka obecního bydlení, které se tady bohužel zprivatizovalo, má nějakou možnost ovlivnit ten trh.

A poslední věc, já si tedy dovolím, vy jste tady použila slovo neomarxistický návrh, a hned v druhé větě hovoříte o regulovaném nájemném, o centrálně řízeném regulovaném nájemném, za kolik někdo smí byt postavit a pronajmout. A to v dostupném bydlení, ano, tam, když ten stát na to přispěje tou půjčkou, někdo postaví ten byt, tak ho nesmí pronajmout víc než na 0,8 standardní ceny v místě obvyklém. To jsou ty nižší nájmy.

Ale já vám uvedu příklad. Pan předseda Okamura si postavil někde nějakou kulatou vilu na kopci. On je jejím majitelem. On by se ji rozhodl pronajmout. A to, co vy říkáte, tak by bylo: on ji sice může pronajmout, ale pouze za nájem, který bude nějakým způsobem regulován. Nemůžete v jedné větě o zákonu, který nezasahuje do toho trhu, hovořit jako o neomarxistickém výmyslu, a pak v dalších částech svého rozhovoru nebo svého přednesu hovořit o tom, že je potřeba zavést regulované nájemné, které tady bylo po pádu režimu poměrně dlouhou dobu, vedlo k tomu, že majitelé těch domů, kteří je třeba dostali zpátky, protože jim je sebrali komunisti, tak nemohli uplatit náklady ten barák a muselo se toto rozvázávat. (Předsedající: Čas, pane poslanče.) Takže prosím, jestli je návrh SPD regulované nájemné, tak se pobavme s majiteli bytu.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju. Když tak využijte faktické poznámky opakovaně. Tak další s faktickou poznámkou se hlásí paní poslankyně Oulehlová.

Než dorazí k řečnickému pultu, načtu omluvy. Paní poslankyně Berkovcová Jana se od 13.30 omlouvá ze zdravotních důvodů a pan poslanec Vojtěch Munzar se od 11 do 14 hodin omlouvá z pracovních důvodů.

Tak, paní poslankyně, vaše dvě minuty. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Renata Oulehlová: Můj předřečník tady říkal, že se vlastně zprivatizovaly v minulosti byty. Třeba v našem městě to tak zlé není. Město vlastní mnoho bytů. Máme dokonce 330 bytů zvláštního určení pro seniory, kteří nedosáhnou na běžné bydlení komerční. Takže ten zákon by měl být postaven tak, že kontaktní místa nemůžou být, nebo nebude to kontaktní místo v našem městě, protože my byty máme. Kdo bude rozhodovat o tom, kde ta kontaktní místa budou?

Pro mě znamená kontaktní místo to, že se v našem městě ještě víc prohloubí to, že k nám přijdou lidé bez vazby na město, často bez vazby na kraj. Kdo bude rozdělovat? Jak může vláda rozhodnout: ty, ty to budeš, ty to budeš, a ty to nebudeš, protože, protože... Proč? Takže by napřed mělo být tedy dořešeno, jaká města bytový fond mají a jaká města bytový fond nemají. Pak tedy ať tam kontaktní místo je.

Ale já vám garantuju, že my v Sokolově to nepotřebujeme, protože máme bytů tolik, že se dokážeme postarat o lidi, kteří pomoc potřebují - ale důležité je - kteří tu pomoc chtějí a budou si jí vážit.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení slova. Další v pořadí s faktickou poznámkou vystoupí paní poslankyně Berenika Peštová. Připraví se paní poslankyně Pošarová. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo. Já si nemyslím, že budu potřebovat ty dvě minuty. Já jsem viděla, jak tady můj ctěný kolega krásně odpověděl mé popředřečnici, ta byla až po mně dlouho. A já stále čekám. Já stále čekám na tu odpověď, pane ministře. Já nevím. Určitě úředníci to tam hodí do kalkulačky, spočítají mi to. A já nechci, abychom se dostali, až bude skončená rozprava, kdy já potom nebudu moct reagovat. Já strašně ráda reaguju. (Ministr reaguje z místa.) Ne. Ještě předtím, než je ta rozprava ukončena.

Takže já bych ráda stále věděla, kolik jsou ty náklady? Pokud tady chcete, abychom se nějakým způsobem o tom bavili a abychom se rozhodli, tak prostě musíme vědět, kolik nás to stojí - ta jedna koruna pro toho příjemce těch dotací? Kolik ten stát zaplatí? Ne? Chováme se s péčí řádného hospodáře. Vidím tady svého ctěného kolegu, který vždycky říká, jak se máme správně chovat. Takže já prostě tady se ptám.

V RIA to není, ve studii dopadu. Tak já tady chci ty informace aspoň vydolovat z vás. Chci prostě vědět, jak, na základě čeho se máme rozhodovat? Takže já čekám stále na tu odpověď. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Také děkuji za dodržení času. A nyní vystoupí s faktickou poznámkou paní poslankyně Pošarová. Tak prosím.

 

Poslankyně Marie Pošarová: Děkuji. Já tedy budu reagovat i na předřečníky. Ale tak já se zeptám i pana ministra. Jak to tedy bude s cenou bytů od soukromníků, kteří budou vkládat do kontaktních míst ty byty nebo do nějakého toho fondu? Jak to tedy bude s cenou? Jako to si pak ten soukromník může říct jakoukoliv cenu? Když vy vlastně budete potřebovat ty byty, tak jste ochotni zaplatit jakoukoliv výši? Nebo právě jak to bude regulované? Kolik oni si tam budou moci maximálně říct? Plus další náklady. Jaká bude třeba částka, když vybydlí tedy ty byty? Pak vlastně stát zaručuje, že to vrátí do původního stavu. Jaké náklady s tím počítáte? Bude to omezené nějak finančně nějakou výší? Nebo prostě oni si řeknou, bude to stát půl milionu, tak my od státu budeme chtít zaplatit půl milionu? Děkuji.

Děkuji. Já tedy budu reagovat na předřečníky, ale zeptám se i pana ministra, jak to tedy bude s cenou bytů od soukromníků, kteří budou vkládat do kontaktních míst ty byty nebo do nějakého toho fondu, jak to tedy bude s cenou? To si pak ten soukromník může říct jakoukoliv cenu? Když budete potřebovat ty byty, tak jste ochotni zaplatit jakoukoliv výši, nebo právě jak to bude regulované? Kolik oni si tam budou moci maximálně říct? Plus další náklady. Jaká bude třeba částka, když vybydlí tedy ty byty, když pak stát zaručuje, že to vrátí do původního stavu? S jakými náklady s tím počítáte? Bude to omezené nějak finančně, v nějaké výši? Nebo prostě oni si řeknou, bude to stát půl milionu, tak my od státu budeme chtít zaplatit půl milionu? Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. To byla zatím poslední faktická poznámka. Vracíme se do rozpravy, do které je řádně přihlášen pan poslanec Havránek. Tímto mu dávám slovo, prosím.

 

Poslanec Jiří Havránek: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, vážený pane ministře, děkuji za slovo a možnost vyjádření se, protože nejenom dnes zde, ale i při druhém čtení, ale taky včera při kulatém stolu v Senátu mé jméno několikrát zaznělo. Bohužel včera jsem se z rodinných důvodů nemohl účastnit a myslím, že mnohá čísla, která zaznívají éterem, je si tu potřeba verifikovat a říci, proč se skutečnosti mají tak, jak se mají.

Nejprve na úvod, prostřednictvím pana předsedajícího, k panu poslanci Bartošovi. Byť o tom byl přesvědčen a křičel to tu na mě, já nebyl ten, kdo vypnul tu elektriku. Fakt jako Havránek není ten, kdo se to tady snaží zablokovat s vypnutím elektřiny a nebude to blokovat ani tím, že by dlouze vystupoval. Nicméně tenhle zákon od samého počátku, ještě předtím, než šel na vládu, neměl ani trošku na růžích ustláno. Neměl podporu napříč koaličním spektrem a se zde přítomným bývalým panem ministrem Ivanem Bartošem jsme se několikrát hádali a oba dva i další kolegové, kteří se těch jednání účastnili, jsme věděli, že v Poslanecké sněmovně bude muset doznat dalších výrazných kompromisů.

Následně ten zákon dostal po prvém čtení naloženo ve všech výborech, od výboru rozpočtového, kde jej nepodpořil byť jeden jediný poslanec napříč politickým spektrem, přes hospodářský výbor, kde jej podpořil jeden poslanec, až po výbory, které se následně k projednávání nedostaly. Sociální výbor, pokud se nepletu, tento návrh taky nepodpořil v původním znění. Z toho důvodu je logické, že to, co jsme věděli od samého začátku, tudíž že se bude muset najít nějaký kompromis, se stalo.

Teď ke ctěné paní kolegyni Doušové a stejně tak ke mně. Věřte tomu, nebo ne, byť jsme předkladateli těch pozměňovacích návrhů, tak my ani jeden jsme nebyli architektem té dohody. Ta vznikla na bázi Ministerstva pro místní rozvoj a Ministerstva práce a sociálních věcí. Je cestou, jak pomoci při tom poměrně zúženém počtu bytů určitému spektru lidí a zároveň nevyvolávat chiméru toho, že pomůžeme - byť bychom si to možná mnozí přáli - daleko většímu spektru. Ale při dvou tisících bytech nebo třech tisících bytech, to je nerealizovatelné.

Můj projev nebude nikterak dlouhý. Bude se týkat reakcí na to, co zde od mnohých kolegů a kolegyň zaznělo. Nejprve Ivan Bartoš zde, prostřednictvím pana předsedajícího, držel ceduli - 1,5 milionu lidí bude v bytové nouzi. Za prvé. To teď opravdu, když se na to podívám, kdybych se býval někdy dostal do pozice ministra pro místní rozvoj a někdo mi do předkládací zprávy zákona napsal, že pode mnou jako pod ministrem neroste výstavba takovým způsobem - samozřejmě se neřeší problém s vystěhováváním nespolehlivých nájemníků a tak dále - že to povede až k tomu, že 1,5 milionu lidí bude v bytové nouzi, tak já bych ho to donutil škrtnout, protože tohle už nikdy v životě nemůžu přece jako ministr dopustit a přiznat, když mám bytovou politiku v odpovědnosti. Nicméně 1,5 milionu lidí je přes palec 450 000 domácností.

Za mě je potřeba ale zmínit, co všechno se stalo pozitivního pro to, aby se toto dále nedělo. Moje heslo je méně Marxe, více Miesese, takže asi tušíte, že pro mě zákon, který opravdu podporuje bydlení, je ten zákon, díky kterému se začne víc stavět. Tady dva takové byly, byť jeden bohužel s nepovedenou digitalizací. Je jedno, jestli ta digitalizace je prostupná, nebo není prostupná, ale bohužel stále ještě není plná, a v intencích toho, jak ten prapůvodní návrh byl již v roce 2019 a nemáme plnou digitalizaci stavebního řízení a já věřím a doufám, že se všechny potřebné kroky dotáhnou alespoň tak, aby ten termín, který jsme zde schválili při bypassu, byl naplněn.

Nicméně dále tady byl zákon o státním SFPI, kde jsme právě pozměňovacím návrhem nahráli definici dostupného nájemního bydlení. Konkrétně jsem to byl i já na výboru pro veřejnou správu. To jsou věci, které pomůžou tomu, aby se v České republice stavělo, aby se zvyšovala nabídka bytů a ta poptávka, která stále roste nejenom v Praze, ale i v Brně, Hradci Králové - to jsou takové tři nejkřiklavější případy - byla tím pádem stále více uspokojována.

Poté tady od Ivana Bartoše byla druhá cedule - 750 000 lidí se nedostane k pomoci, protože kontaktních center je polovina oproti původnímu návrhu. Ivan Bartoš, prostřednictvím pana předsedajícího, si jistě pamatuje, jak jsme rukou společnou plánovali rušení stavebních úřadů, proti čemuž se napříč politickým spektrem opravdu zvedla vlna nevole. Tam jsme tehdy vycházeli z toho, že stavební úřady dělají nějaké úkony, mají být nějak dostupné, co se týče dojezdové vzdálenosti. Věřte tomu, nebo ne, ten samý model jsme aplikovali nyní u řešení zákona o podpoře bydlení právě u těch kontaktních center. Počítáme nikoliv s úkony, ale počítáme s incidencí bytové nouze a samozřejmě s dojezdovou vzdáleností.

Před chvílí tady od paní kolegyně Oulehlové, pokud se nepletu, zaznívalo právě, že jsou města a obce, které třeba mají bytový fond, ale nemají... proč by se tedy následně na ně měl vztahovat ten zákon. Ten zákon nepočítá s množstvím bytového fondu dané obce, dané municipality, ale počítá právě s tím, jaká je tam incidence bytové chudoby. Protože - nechci jmenovat žádné jedno specifické město - ale třeba v Moravskoslezském kraji jsou města a obce, které mají velký počet svého obecního bytového fondu, ale i tak jsou místa s největší incidencí bytové nouze s ohledem na RIA tohoto zákona.

Tudíž takto je nastavena síť těch kontaktních center a je tam - nezapomínejme prosím na to - stále možnost opt-in. To znamená, pokud nějaké město či obec, oerpéčko, usoudí, že je správné si zřídit takovéto kontaktní centrum, tak samozřejmě následně může. Jsem přesvědčen o tom, že by bylo tehdy bývalo správné rušit stavební úřady a tu síť opravdu lépe zprostupnit a udělat ji lépe financovatelnou, dostupnou, se zastupitelností, tak i zde si stojím za tím, že ta redukce je správná.

Jenom poslední poznámka k této věci. Jak zde zaznívalo, že by mohli přicházet do těch měst a obcí lidé, kteří jsou z jiných konců státu, z jiných krajů, tak opravdu je zde počítaná u těch oerpéček místní příslušnost a nemělo by tam docházet k turistice mezi jednotlivými ORP.

Co se týče jednoho ze základních čísel 3 000 bytů. Z jednoho pohledu, který zde prezentoval Ivan Bartoš, je to nějakých 8,5 % vůči nově kolaudovaným bytům. Z druhého pohledu - ten se týká tohoto zákona daleko víc - každý jste si schopen dopočítat, jak dlouho a kolik let budeme zabydlovat ty lidi, které tímto návrhem v podstatě do toho systému pustíme. Je v podstatě, nechci říkat, jedno, jestli to bude 300 000 lidí - určitě jste si to všichni trojčlenkou schopni dopočítat - nebo jestli to bude 160 000 lidí, nebo jak ty nejčernější scénáře ze strany neziskového sektoru mluví o 80 000 domácnostech. Stále je to ohromné číslo na mnoho let, a proto musíme dělat všechny kroky k tomu, aby se stavělo, aby se stavělo nejen dostupné nájemní bydlení, ale i klasické tržní nájemní bydlení a další developerské projekty, protože developer není sprosté slovo.

Nicméně je iluzorní z mého pohledu snaha pomoci tak široké skupině lidí, protože ty byty prostě nejsou. Z tohohle důvodu, bez nadsázky a jakéhokoliv citového zabarvení, se těším na to, až bude následně, třeba po pěti letech fungování tohoto systému, Nejvyšší kontrolní úřad hodnotit, jaká je efektivita tohoto systému, stejně tak, jako to hodnotí i u dalších projektů Ministerstva práce a sociálních věcí, ale i dalších ministerstev.

Od Ivana Bartoše zde znovu zaznělo, že ne vše vyřeší výstavba, ale je jednoznačně klíčová pro mě osobně. Protože pokud si řekneme, že jenom v Praze chybí 90 000 bytů, tak asi vím, že je musím začít stavět. Další nějaké procento musím najít tím, že kromě výstavby udělám podmínky takové, aby lidé, kteří drží byt jako investiční, jej byli ochotni pronajímat a to je hrozně jednoduché. Musíme zjednodušit podmínky vystěhování nespolehlivých nájemníků. To se děje pozměňovacím návrhem - konkrétně teď tedy po té úpravě - obsaženým v komplexním pozměňovacím návrhu zákona o podpoře bydlení. Ano, nesmí to být jen o výstavbě, jak jsem říkal. Jsou zde další věci, jako právě uvolnění těchto bytů.

Hledáme cesty, jak do výstavby dostat další finance. Já tady budu mluvit už i o pozměňovácích, které se týkají následujícího tisku, protože už nebudu vystupovat. Nicméně proto jsme jedním pozměňovacím návrhem navrhli narovnání daňových odpočtů družstevních úvěrů s tím, jako to známe u hypoték.

Má to smysl, je to do budoucna pro družstevní bydlení, které doteď bylo Popelkou bydlení v České republice, možnost nějakého růstu a stále více se děje to, že velcí developeři dnes staví družstevní bydlení.

Proto dalším pozměňovacím návrhem ale také dáváme možnost penzijním fondům investovat do výstavby, viz třeba diskuse, na které já jsem byl v pondělí v Brně, kde tam na mě jeden starší pán hřímal, jak je sakra možné, že severské penzijní fondy a tím pádem severští penzisté mohou tady spořit na základě toho, že následně dochází k výstavbě nebo i provozování bytů třeba v České republice, tak já jsem říkal, buďte klidný, tohle dotáhneme v zákoně o podpoře bydlení.

Zaznělo tady také jméno Dušana Kunovského, myslím od paní kolegyně Babišové, prostřednictvím pana předsedajícího, a konstatování, že se staví méně než za normalizace. Ano, staví, tehdy to bylo tuším 70 000 bytů ročně, někdy i více, ale v průměru těch 70 000, ale věřte tomu, nebo ne, ale ještě více se stavělo za první republiky, a to právě z toho důvodu, že docházelo k uvolňování těch soukromých peněz, a nejsou to jenom baťovské domky, jsou to i další prvky, které měly smysl. Ale když už si máme něco brát z té normalizace, tak typizovaná výstavba je něčím, co smysl má, a je to možnost rychle a pokud možno i s jednodušším stavebním povolováním vystavět velké množství bytů.

A když jsme u soukromých peněz, tak díky nim je vlastně možné stavět i dostupné nájemní bydlení, a byť jsme se tady o tom hádali s Klárou Dostálovou, ctěnou kolegyní, dnes europoslankyní, před více než rokem, tak tehdy se podařilo do zákona o SFPI tedy dostat podobu tak, že dostupné nájemní bydlení budou stavět i soukromí investoři...

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Já vás přeruším, pane kolego, a poprosím kolegyně a kolegy, kteří přišli, protože je určitě zajímá vystoupení pana poslance, tak aby ten příchod spojili i s tím, že budou potichu. Děkuju pěkně a pokračujte.

 

Poslanec Jiří Havránek: Zazněla tu cenová mapa nájemního bydlení. To je sice nad rámec tohoto zákona, ale nově, tuším od začátku letošního roku, na Ministerstvu financí vzniká cenová mapa nájemního bydlení, která je aktualizována jednou za tři měsíce, a já věřím, že do budoucna bude důležitým podkladovým materiálem nejenom pro dostupné nájemní bydlení, ale i pro další prvky, protože mně prostě nepřijde normální, že v několikrát tady zmiňovaném Mojžíři je vlastně cena nájmu průměrná na úrovni průměru Ústí nad Labem, byť kvalita těch bytů a celého toho žití je tam jiná a určitě to indikuje obchod s chudobou.

Zazněly tu několikrát azylové domy a lidé v nich. Těm tento zákon, věřím, pomůže, a i proto docházelo k tomu zúžení, aby tito lidé se dostali co nejsnazší cestou do těch dvou až třech tisíc bytů.

Zazněla tady asistence dva roky, zda je to málo, nebo moc. Pokud někdo, a já se za to moc omlouvám, nezíská návyky v bydlení a to, že musí a je schopen ufinancovat to bydlení, tak jsou zde jiné prvky a jiný záchranný systém, který mu má pomoct.

Co je další chiméra, která se objevuje ve veřejné diskusi? Stejně jako že tento zákon nepostaví jediný byt, všichni jsme to tady přiznali, tak nezavádí žádnou novou dávku. Nepřidá těm lidem peníze na to, aby byli schopni utáhnout své bydlení. A pokud spadnete do systému tohoto zákona, stejně základní podmínkou je, že ta zabydlená domácnost musí být schopna to bydlení ufinancovat. A tam je právě klíčová ta spolupráce mezi MPSV a MMR tak, aby byly následně na to napojeny i další věci, finance, peníze, sociální systém.

V posledních týdnech se díky nepochopení a mediálním zkratkám ze mě stal největší asociál v této zemi, překonal jsem dokonce zde přítomného pana ministra financí Stanjuru, nicméně nebudu vás trápit žádným hlubokým lidským příběhem, na to jsou tu jiní odborníci, ale nikdo z nás se nenarodil jako poslanec. Někdo měl rodiče disidenty a tátu zavřeného ve vězení, někdo měl maminku samoživitelku a prošli jsme si každý mnohým, a bohužel to kádrování, které se nám tady stalo, a o tom, jestli za 7 000 se dá vyžít, podívejme se prosím do legislativy, protože jak existenční a další minima tam jsou definována, a jsou dokonce nižší než tahle částka, byť těch 7 000 není nic, co by bylo na jakékoliv jásání, ale tenhle zákon se toho, znovu opakuju, netýká. Nepřidá žádné té rodině žádné další peníze na žití.

Kolegyně, kolegové, závěrem. Tento zákon není samospásný, přiznáváme to tu všichni. Já jsem zde zmínil už i pozměňovací návrhy, které jsou k tomu následujícímu tisku a které za mě bydlení pomůžou. Nicméně jsem přesvědčen, že tyhle dva zákony jako celek projdou.

Ale moc prosím pana ministra Kulhánka, prostřednictvím pana předsedajícího, aby s kolegy na MMR dotáhli práci na metodice tak, aby se eliminovaly ty situace, o kterých mluvila kolegyně Fialová, kolegyně Oulehlová a další, a zároveň těmto dvěma kolegyním si dovolím poděkovat za to, že se účastnily celé řady jednání i s Ministerstvem práce a sociálních věcí, a byť jsme nenašli konsensus, tak ta diskuse byla vždycky věcná, stejně jako na výboru pro veřejnou správu.

Já vám děkuju za pozornost, za to, že jsem se zde mohl i vyjádřit k těm jednotlivým návrhům a k dění posledních dnů a týdnů a k zákonu o podpoře bydlení jako celku.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní je s faktickou poznámkou přihlášena paní poslankyně Ožanová. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, já si dovolím zareagovat na kolegu Havránka, vaším prostřednictvím. Jsem ráda, že jste se pokusili aspoň v pozměňovacím návrhu trošku lépe vyřešit možnost toho vystěhování, protože v původním návrhu to bylo sice napsáno krásně, v důvodové zprávě bylo napsáno, jak to všechno ulehčí to vystěhování, ale fakticky to bylo napsáno tak, že by se nic vlastně dalšího nestalo, protože ten příkaz k vystěhování byl napsán takovým způsobem, že by byl ve své podstatě neúčinný. Za to děkuji.

Nicméně stále trvám na tom, jak jsem říkala již v prvním čtení, že by bylo lepší napřed změnit tento občanský zákoník, umožnit tak lidem dát na trh své byty a nemuseli bychom dávat možná jeden a půl miliardy na zřízení dalších pracovních míst.

A teď ještě k něčemu, k tomu průběhu rozpravy. Já jsem ji průběžně celou dobu poslouchala. Je tu jedna věc. Slyšela jsem hodně kolegů, vyjadřovali se k věci, ale jediný, koho jsem fakt neslyšela, byl pan ministr. Tady byl dokonce před nějakou dobou vyzván kolegyní Peštovou, vaším prostřednictvím, zda by odpověděl, ale já mám dojem, že to pana ministra ani nezajímá a že nechce vůbec nijak reagovat. A myslím si, že to je špatně. Já ho vyzývám, aby reagoval na ty dotazy kolegů, které tu zazněly, protože mlčením opravdu nic nevyřeší, nebo řekněme si - nebo zase budeme v režimu tajné? No, dneska to tak vypadá, ale tajné je to jenom pro pana ministra, aby náhodou nemluvil. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji a další přihlášenou je paní poslankyně Fialová v rozpravě.

 

Poslankyně Eva Fialová: Já vám moc děkuji za slovo. Jsem myslela, že dneska rozpravu ukončíme, ale asi to není možné, protože já už jsem se pak neúčastnila dalších faktických poznámek, ač bych toho měla hodně, po tom pokusu víceméně přerušit projednávání tohoto bodu, tak to mě vede k tomu, že se opravdu navzájem nechápeme a malinko máme všichni pocit, že se bavíme o nějaké obavě, co se nám může stát v těch vyloučených regionech, protože proč jsem dávala ten návrh do Mojžíře? Tak Mojžíř byl dřív také normální sídliště a jeho vybydlování a stav se stal postupným faktem. Nejprve jednou rodinou, pak druhou, pak třetí a takto dále, ale já asi v tom možná budu pokračovat až v následující den, kdy se k tomuto návrhu budeme vracet.

Ale díky tomu nepochopení a obavám, které tady vedeme, tak bych vás ráda, a opravňuje mě to právě ve třetím čtení, načíst další alternativní návrh legislativně technické, kde bych ráda navrhla odložení účinnosti tohoto zákona až k 1. 1. 2027 kromě těch čtyřech paragrafů, a protože to musím přečíst, jak přesně ta legislativní změna bude znít, tak to dávám, že v § 142 účinnost zní, že tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2027 s výjimkou § 115 a 116 a 120, které nabývají účinnosti patnáctým dnem po jeho vyhlášení. A je to alternativní návrh k legislativně technické, kterou jsem zde přednášela jako zpravodaj, kde těch patnáct dnů je opravdu dohodnuto u těch třech paragrafů s Ministerstvem pro místní rozvoj, protože si myslím, že je potřeba celý zákon odsunout, aby se mohl případně poupravit, protože jak jsem pochopila, tak není vůle vrátit návrh do druhého čtení a případně ještě některé věci poupravit. A ta diskuse, která se tady vede, byla opravdu celou dobu věcná a my víceméně míříme na to, abychom ukazovali na ty problémy, které to v praxi může způsobovat.

A s tím souvisí podpora i kolegy Havránka, který tady o tom mluvil, ten můj apel na pana ministra ohledně té směrnice sociálního vyloučení, dohlídnout na to nebo jestli můžeme být přizváni k tomu v případě, kdy se bude připravovat, jak znovu aplikovat a zabydlovat jednotlivé byty v tom daném vchodě, jak to bude fungovat po přijetí toho pozměňovacího návrhu, který nás omezuje na 1,43 životního minima, s tím, že ta směrnice by měla zaručit, aby nedocházelo k tomu většímu sociálnímu vyloučení a byla opravdu daná nějaká garance těm obyvatelům, jak má vypadat...

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Paní kolegyně, je 14 hodin, moc se omlouvám, musím vás ve vašem vystoupení přerušit, nicméně budete pokračovat ve chvíli, kdy tento bod zase otevřeme. Nicméně my musíme vyřešit, do kdy tento bod přerušíme. A hlásí se pán předseda Benda, který asi přednese procedurální návrh.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, nebudu ani zkoušet návrh, že bychom pokračovali ve třetím čtení teď, protože předpokládám, že by ze strany opozice byl vetován. Tím pádem navrhuji, abychom pokračovali v této schůzi ve středu 16. 4. v 9 hodin ráno, abychom se do ní mohli vrátit, do této mimořádné schůze, a pokračovat v těch třetích čteních, která před námi stojí, kterých není úplně málo a některá jsou poměrně zásadní. A nevím, proč mi opozice tak strašně blokuje lobbing, můj tak oblíbený návrh zákona. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji pěkně. To je procedurální návrh, o kterém dáme bezprostředně hlasovat. Procedurální návrh zazněl. Ano, eviduji žádost o odhlášení, všechny vás odhlásím a poprosím, abyste se svými identifikačními kartami přihlásili. Mezitím jsem přivolal kolegy z předsálí... Tak počet poslanců se ustálil.

 

A já zahajuji hlasování. Kdo je pro přednesený procedurální návrh? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 61, bylo přihlášeno 156 poslanců, pro bylo 91 proti 64. Procedurální návrh na přerušení do středy 9 hodin byl schválen.

 

Tím jsme se vypořádali s tímto bodem pro dnešek. A já vám přeji krásný zbytek dne.

(Schůze přerušena v 14.02 hodin.)

Aktualizováno 4. 4. 2025 v 14:51.