(pokračuje Karel Havlíček)

6.
Návrh poslanců Pavla Klímy, Jana Berkiho, Renáty Zajíčkové, Jany Berkovcové, Davida Šimka, Zdeňka Kettnera a Olgy Richterové na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 793/ - prvé čtení

Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 793/1.

Nyní prosím, aby za navrhovatele předložený návrh uvedl pan poslanec Pavel Klíma. Máte slovo.

Poslanec Pavel Klíma: Děkuju vám za slovo, pane místopředsedo. Vážené poslankyně, vážení poslanci, předstupuji před vás v krátkém čase s další novelou školského zákona, která si klade za cíl řešit dlouho opomíjený problém českého vzdělávacího systému, konkrétně 25 procent odkladů povinné školní docházky, když běžná praxe v evropských zemích je maximálně procent 5, a to číslo každoročně roste. Cílem novely není pouze systém zefektivnit, cílem je systém posunout z filozofie "dítě připravené na školu" na "školu připravenou na dítě", přitom pracovat systémově ve školkách tak, aby děti byly lépe připravené na povinnou školní docházku.

Nastavujeme plynulý přechod ze školky do školy, proto jsme rezignovali na suché legislativní zákazy a omezení, ale doprovodili jsme je systémovými opatřeními pro školky, školy a poradny, která posílí roli lékařů, specialistů, klinických psychologů i pedagogů. Nenechme běžný - důležitý - institut odkladů dále zneužívat pro děti, které rok navíc neposune. Komenský před 350 lety řekl, že dítě je v šesti letech zralé na školu, ale Češi - jeho národ - to vidí jinak. Systém, který lze obejít, není systém. Ideální model do budoucna mluví o nepotřebnosti odkladů až na výjimky zdravotního charakteru a o plynulém přechodu do školy. Nechceme odklady školní docházky zakázat, cílem je věnovat péči, energii a finance pro děti, které to potřebují a kterým rok odkladu opravdu pomůže.

Přinášíme spolu s kolegy novelu, která splňuje zásadní principy, je opřena o potřeby praxe, řeší dlouhodobý problém, vychází ze schválené vize Strategie 2030+ a přináší ředitelům i učitelům časově i obsahově přehlednou implementaci. Je výsledkem společné práce zástupců všech politických stran ve Sněmovně, a přestože v první řadě sleduje kvalitu vzdělávání, bude mít i pozitivní dopad na výdaje ze státního rozpočtu.

Princip praxe - odkladová novela není šita horkou jehlou u stolu, vznikala rok a půl ve skupině Ministerstva školství za aktivní účasti vzdělávacího prostředí a lidí z praxe, zástupců asociace základních škol, mateřských škol, poradenských zařízení. Například depistáže školní zralosti jsme pilotovali a ověřovali ve spolupráci s jihočeskou pedagogicko-psychologickou poradnou a školkami na Táborsku na vzorku téměř tisíce dětí.

Princip systémovosti - předkládáme novelu, která přináší systémové změny pro školky, poradny i základní školy. Zabývali jsme se vážně příčinami oněch rostoucích 25 procent. Nikdo nechce obvinit školky, poradny, rodiče ani školy. Problém je komplexní, je třeba ho řešit komplexně a to novela plní, proto nastavujeme jasná pravidla depistáží v předškolních třídách mateřských škol a další práci společně s rodiči, proto nastavujeme poradnám jednotnou a vymahatelnou metodiku, abychom zabránili odkladové turistice, proto nastavujeme nové výzvy elementaristům v prvních dvou ročnících základní školy v podobě kvalitního hodnocení, čímž implementujeme část Strategie 2030+ do českých sboroven, konkrétně přechod od bezduchého známkování ke smysluplné zpětné vazbě ukotvený v zákoně, jako to je běžné v celé Evropě.

Jako předkladatel si dovolím jednu osobní poznámku. České první třídy až na výjimky trpí výkonovým nastavením hned od prvních týdnů. Troufám si to tvrdit jako člověk, který osmnáct let vedl jednu jihočeskou školu a školku. Známka není zpětná vazba. Známku jako motivační faktor obecně považuji za problém, v první třídě pak známky označuji za vraždu dětské duše. Pojďme již konečně chtít po šestiletých dětech, ať se učí číst, psát a počítat proto, aby uměly číst, číst, psát a počítat, a ne kvůli tomu, aby měli jedničku. Cítíte ten rozdíl?

Princip předvídatelnosti - ředitelé, učitelé i odborníci z poradenských zařízení oceňují předvídatelnost novely. Účinnosti jednotlivých opatření jsou rozprostřeny v čase až do září 2027, jednotlivosti dokonce do roku 2029. Naše novela přináší sice změnu, ale změnu čitelnou, predikovatelnou a po takových normách vedení škol i zřizovatelé právem volají. Během těch dvou let bude čas pro školy, školky i poradny připravit učitele i poradenské pracovníky na plánovanou změnu. Ministerstvo školství již má připravené teze k prováděcím vyhláškám. Mnohé hlasy nabádaly k rychlejšímu zavedení do praxe, ale se znalostí školského terénu tvrdím, že dva roky jsou dobrým kompromisem. Ten problém nás trápí dvacet let, tak tomu ty dva roky ještě dejme. Dva roky příprav budou vyplněny především vzděláváním učitelů ve školkách a školách. Navíc z kapacitních důvodů nelze poslat oněch zhruba 20 000 odkladových dětí do základních škol najednou, ale rozložit je právě na tři roky je správné a demografie tomu právě teď pomáhá.

Předposlední odstavec, princip zodpovědných financí - novela sice sleduje v první řadě potřeby dítěte, musíme si však jako zodpovědní politici říci, že sledujeme i finanční dopady. Víme, kolik věnujeme prostředků... Víte, kolik věnujeme prostředků na rozšiřování kapacit mateřských škol ročně? Odhad je kolem 9 miliard za rok z různých veřejných zdrojů. Do tříd mateřských škol se přitom nevejdou všichni tříleťáci, jejichž rodiče by rádi nastoupili zpět do práce. Bují spádová turistika. Přitom oněch zmiňovaných 20 až 25 000 dětí s přednostním právem předškoláka zabírá židličku ve školce. Toto je několik faktorů, které přinesou úsporu. U dřívějšího nástupu do zaměstnání se například mluví až o 2 miliardách na příjmové stránce rozpočtu. Selským rozumem doplněno: pětině dětí platíme náklady na předškolní třídu dvakrát.

Na závěr princip nepolitičnosti ve vzdělání - přinášíme novelu, kterou podepsali zástupci - a nejen podepsali, ale připravili - všech sněmovních poslaneckých klubů včetně opozice. Musím všem upřímně poděkovat. Dokazujeme veřejnosti, že jsme schopni se na odborné věci dohodnout a společně ji přivést až do fáze komplexního návrhu novely plné systémových opatření. Je to dobrá zpráva nejen pro učitele, ředitele, rodiče a jejich děti, ale i pro sněmovní kulturu. Opravdu všech klubů, včetně Pirátů.

Závěrem, jen komplexní řešení se může stát velkou příležitostí pro český vzdělávací systém, protože nastavujeme jeho počátek. Máme příležitost být parlamentem, který změnu vážně nastartuje. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení, pan poslanec Hájek.

Poslanec Martin Hájek: Vážený pane předsedající, vážení ministři, vážené kolegyně a kolegové, s obsahem novely nás již podrobně seznámil zástupce navrhovatelů, nebudu tedy opakovat, co zde již bylo řečeno. Předkládaná novela školského zákona reaguje na dlouhodobé problémy českého vzdělávacího systému, zejména na vysoký počet odkladů povinné školní docházky - až 25 procent oproti evropskému průměru 5 procent. Hlavním cílem je posílit přípravu dětí na školu a zavést systémová opatření, která umožní plynulý přechod z předškolního na základní vzdělání.

Novela byla vytvořena na základě spolupráce Ministerstva školství, odborníků a zástupců škol a školských zařízení. Její implementace je rozvržena do několika fází s důrazem na plynulost a finanční efektivitu. Ještě doplním, že na novele je shoda napříč politickým spektrem, že návrh podali zástupci všech politických klubů. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a otevírám tímto obecnou rozpravu. Jako první se přihlásil s přednostním právem pan ministr Bek.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Mikuláš Bek: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, budu velmi stručný, ale já bych chtěl poděkovat za výbornou spolupráci předkladatelů s Ministerstvem školství a chtěl bych ocenit to, že se podařilo v této věci najít shodu napříč politickým spektrem. Moc si toho vážím a děkuju vám za to.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a nyní můžeme přistoupit k řádně přihlášeným v rámci obecné rozpravy. Jako první je pan poslanec Zdeněk Kettner.

Poslanec Zdeněk Kettner: Děkuji za slovo, dámy a pánové, já budu velice stručný. Jako spolupředkladatel mohu potvrdit to, že si myslím, že Poslanecká sněmovna by si z nás trošku měla vzít příklad, že skutečně, když je vůle a když je tam ta odbornost, tak to prostě jde. Tato novela byla dlouhodobě připravovaná, v dlouhodobějším časovém horizontu, vše bylo konzultováno opakovaně, byla tam vůle naslouchat těm odborným názorům i z opačného politického spektra, byla tam ochota najít nějaké kompromisy, protože vždycky se člověk nemůže zavděčit všem. Je to skutečně potřeba, protože ty odklady jsou skutečným problémem. Skutečně, kdyby takhle fungovala Sněmovna po všech stránkách, ve všech oblastech, tak si myslím, že bychom tady nemuseli trávit takové zbytečné večery a dlouhé noci. Ještě jednou děkuji za tu spolupráci a samozřejmě náš klub tuto novelu bezpodmínečně podpoří.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a poprosím paní poslankyni Berkovcovou.

Poslankyně Jana Berkovcová: Dobrý večer, dámy a pánové, já jenom navážu na své předřečníky a skutečně tady zdůrazním, že nastává historický okamžik, kdy i v oblasti školství dochází ke shodě mezi koaličními a opozičními poslanci. Našli jsme vzácnou shodu v postupu, jak eliminovat odklady školní docházky.

Já bych blíže představila novelu a i důvody, které nás k této legislativní úpravě vedly. Česká republika se dostala v posledních letech vlivem různých společenských změn do spirály nadužívání odkladů školní docházky. Z dřívějšího vnímání odkladů tak, jak byly vnímány dříve - jako nějaké stigma či označení dítěte za divné, protože má odklad - se najednou odklady staly mezi rodiči takovým módním hitem, znakem péče a zájmu o dítě. Bohužel ani odborníci nedohlédli tak daleko, aby rodiče před tímto neuváženým krokem varovali. Tak, jak to bývá ve vzdělávání obvyklé, jakákoliv změna se projeví až s odstupem několika let.

Prvotní nápad využít ve vyšší míře odklady školní docházky se zrodil v základních školách v době, kdy vstupovaly do škol poslední silné ročníky ze začátku devadesátých let. Tehdy byla snaha rozvrstvit žáky tak, aby nebyl jeden ročník přeplněný a další prázdný, a tak se odklady školní docházky jevily jako skvělé řešení. Bohužel ani v tomto nepřevážil zájem dítěte, ale zájem dospělých.

V současné době školský zákon umožňuje odložení začátku povinné školní docházky ředitelem základní školy o jeden školní rok, pokud je žádost zákonného zástupce doložena doporučujícím posouzením příslušného školského poradenského zařízení a odborného lékaře či klinického psychologa. Ustanovení umožňuje odklad pouze v případě, není-li dítě tělesně nebo duševně přiměřeně vyspělé. Zákonní zástupci uvádějí jako nejčastější důvody k odkladu školní docházky důvody týkající se stavu a potřeb dítěte, dále také důvody ve vztahu k rodinné situaci a potřebám rodičů. Zároveň je při doporučení odkladů ze strany školských poradenských zařízení zohledňována řada faktorů, které nesouvisejí se zralostí dítěte. Podle analýzy téměř třetina všech poradenských pracovníků při rozhodování o školní zralosti dítěte přihlíží kromě výsledků vyšetření i na přání rodičů získat odklad školní docházky a většina pracovníků bere ohled na rodinnou situaci, jako je rozvod rodičů nebo střídavá péče. Pracovníci školských poradenských zařízení i zmiňují, že většina zákonných zástupců přichází pouze pro formální potvrzení odkladů a o odkladu je již rozhodnuta. Jedním z důvodů vysoké míry odkladů je snaha rodičů ochránit děti před školním neúspěchem.

Česká republika je podle České školní inspekce státem s výrazně nejvyšší mírou odkladů školní docházky v Evropě. Průměrný celorepublikový podíl žáků sedmiletých a starších z celkového počtu přijatých do první třídy základních škol je 24 procent, tedy celá čtvrtina dětí jednoho populačního ročníku nastupuje do první třídy o rok později a v první třídě slaví osmé narozeniny. To je opravdu pozdě, když vezmeme, že dítě po šestém roce - právě mezi šestým (a) osmým rokem - je nejvíce nastartováno, jeho kognitivní funkce jsou připraveny se rozvíjet a ty děti - zdravé děti - mnohdy zbytečně tráví další rok v mateřských školách.

Je tedy nezbytné nastavení jednotných a systémových pravidel udělování odkladů školní docházky, ale hlavně zajištění plynulého přechodu mezi předškolním vzděláváním a základním vzděláváním. Odklady školní docházky budou nově umožněny na žádost zákonného zástupce pouze v případech, kdy zdravotní stav dítěte dlouhodobě neumožňuje jeho účast na vyučování a tato skutečnost je doložena doporučujícím posouzením odborného lékaře nebo klinického psychologa. Odklad tedy může být udělen například dítěti se závažným chronickým onemocněním, onkologickým onemocněním, imunologickým onemocněním nebo středním, těžkým a hlubokým mentálním postižením, po úrazu vyžadujícím dlouhodobou rehabilitaci, anebo v případech, kdy je dítě vždy v péči odborného lékaře, specialisty či klinického psychologa, který je kompetentní posoudit závažnost zdravotního stavu u specifických onemocnění.

Co je však velmi důležité a na co musíme dbát, je, aby dítěti, které získá odklad školní docházky, byl v tom dalším roce předškolního vzdělávání zpracován individuální plán a věnována mu tedy tak zvláštní péče. To je velmi důležité, protože pokud není v době odkladu školní docházky dítěti zajištěna systematická a zacílená vzdělávací podpora v mateřské škole, postrádal by takový krok - tedy odklad školní docházky - smysl.

Současně nová právní úprava zamezuje využití takzvaného dodatečného odkladu, kdy ředitel základní školy měl možnost dodatečně odložit povinnou školní docházku během prvního roku plnění povinné školní docházky, tedy během první třídy bylo dítě vráceno zpět do mateřské školy. Tento dodatečný odklad představuje velkou psychickou zátěž pro dítě, jeho stigmatizaci a ztrátu motivace pro vzdělávání. Takové dítě, které vystavíme tomu, že je z první třídy vráceno zpět do mateřské školy, ztratíme v podstatě pro další vzdělávání.

Návrh redukce odkladů školní docházky je doprovázen i dalšími doprovodnými opatřeními, která mají dětem zajistit hladký přechod z mateřské školy do první třídy a zmírnit obavy rodičů ze školního neúspěchu dětí. Těmi opatřeními je - už to tady bylo i zmiňováno - omezení opakování prvního ročníku a zrušení klasifikace známkou v prvním a druhém ročníku. To znamená, že dítě nemůže v první třídě propadnout a nebudou děti v první a druhé třídě známkovány. Ten celosvětový trend potvrzuje odklon od známkování v těch nejnižších ročnících a Česká republika je stále jednou z mála evropských zemí, které ještě dovolují známkování v těch úplně prvních ročnících základního vzdělávání. Zrušení klasifikace a její nahrazení slovním nebo kriteriálním hodnocením oslabují stres a tlak na výkon, které jsou právě jednou z hlavních příčin nadměrného počtu odkladů školní docházky. Dalším opatřením přijatým bude parametrizovaný asistent pedagoga v každé běžné třídě prvního ročníku základní školy s počtem žáků patnáct a více. Co je důležité a bude nově fungovat, je povinnost předávat si výsledky pedagogického diagnostikování a vyhodnocení podpůrných opatření z mateřské školy do nástupní základní školy, což učiteli základní školy pomůže při prvotním mapování potřeb a možností dětí. To doposud nefungovalo a dítě, které přišlo z mateřské školy do základní školy... tak se znova rozběhl ten kolotoč různých vyšetření v pedagogicko-psychologických poradnách, protože školy nezískaly podklady již z mateřské školy. To by tedy mělo nově fungovat.

Účinnost omezení odkladů školní docházky předpokládá postupný náběh rozložený do tří let, a to podle data narození dětí. Toto řešení je nastaveno z důvodu kapacitních možností základních škol i s ohledem na postupné získávání zkušeností učitelů prvního stupně, na jejichž podporu ve vzdělávání rovněž nesmíme zapomínat. Metodická podpora učitelů prvního stupně základních škol bude nesmírně důležitá.

Závěrem jen chci podotknout, že výrazné omezení odkladů školní docházky je vnímáno i odbornou veřejností pozitivně, nicméně zaznívají upozornění na všechny další nezbytné doprovodné kroky, které umožní dětem plynulý přechod z mateřské do základní školy. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Poprosím další přihlášenou a to je paní poslankyně Kocmanová.

Poslankyně Klára Kocmanová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, jak už tu padlo, tento návrh má podporu i Pirátů. Já jsem ráda za tu shodu napříč politickým spektrem. Ráda bych poděkovala všem předkladatelům, protože ten návrh opravdu jde dobrým směrem. Každé čtvrté až páté dítě v Česku dostává odklad. V tuto chvíli to určitě není ideální situace.

Nicméně já bych stejně ráda využila této příležitosti a ještě se předkladatelů doptala na několik věcí, protože nejsem členkou školského výboru, a proto vlastně neřeším tuto problematiku v detailu, ale studovala jsem stanoviska právě některých odborných společností a na základě těchto podkladů mi vyvstaly nějaké otázky, a to zejména to, jestli je na tuto změnu připraven terén. Platforma pro včasnou péči, která napsala stanovisko k tomuto zákonu... budu citovat: "Poslanecký návrh novely školského zákona, která upravuje podmínky odkladů povinné školní docházky, přináší řadu velmi potřebných změn, ale současně vážně zvyšuje riziko školního neúspěchu a dalšího nárůstu předčasných odchodů ze vzdělávání.

Co se týče přínosů novely, tak nadužívání odkladů školní docházky je zcela zřejmé a jejich omezení jednoznačně žádoucí. Novela správně navrhuje řadu opatření, která pomohou základním školám s adaptací žáků zahajujících povinnou školní docházku, zejména: zrušení klasifikace známkou v prvním a druhém ročníku, zrušení možnosti opakování prvního ročníku, parametrizace asistenta pedagoga v prvním ročníku, předávání informací o dětech z mateřské školy do základní školy. Doplněním podpory i pro mateřské školy snížíme také vzdělávací neúspěšnost.

Novela bohužel prozatím neobsahuje analogickou podporu směřovanou k mateřským školám, aby z nich mohly vycházet děti lépe připravené na školu. Klíčové je především zvýšení účasti dětí na předškolním vzdělávání již od tří let věku, které umožní maximální využití jejich potenciálu a má výrazný dopad na pozdější úspěšnost ve vzdělávání. Ve věku tří let však v mateřských školách chybí víc než čtvrtina dětí, zejména z méně podnětného prostředí, které podle šetření OECD v pěti letech zaostávají ve vývoji průměrně o jeden rok. Jestliže už dnes je podle šetření České školní inspekce mezi učiteli prvního ročníku více než 10 procent dětí nedostatečně připravených na školu, po výrazném omezení odkladů bez dostatečné podpory v mateřské škole by tento podíl významně narostl. Naopak novela doplněná o dostatečnou podporu v mateřských školách představuje velkou příležitost, jak spolu s omezením odkladů snížit také vzdělávací neúspěšnost.

Proto Platforma pro včasnou péči zastřešující 50 organizací včetně mateřských škol a poskytovatelů služeb pro ohrožené děti doporučuje: za prvé, parametrizovat podpůrné profese také v mateřské škole, zejména na podporu včasného nástupu dětí z méně podnětného prostředí a následně na podporu jejich vzdělávání v mateřské škole; za druhé, nastavit kritéria, aby umožnila odklad ze závažných důvodů u zranitelných dětí, například nezralost z důvodu zdravotního postižení nebo málo podnětného prostředí; za třetí, načasovat účinnost novely s ohledem na další velké změny, které se ve školách chystají, například revize rámcových vzdělávacích programů."

Další informace k tématu doplňuje ještě výzkumná organizace PAQ Research. Zkusím shrnout, protože jejich argumentace je opravdu podrobná. "Každé čtvrté až páté dítě v Česku dostane odklad, víc než v zahraničí. V Česku převládá pohled, že dítě má být připraveno na školu, nikoliv škola na dítě. Přístup by bylo dobré postupně změnit a podíl odkladů snížit. Školský systém by měl využívat všechny nástroje, jak podpořit děti v různé fázi vývoje: včasnou diagnostiku, podpůrné nástroje i proškolení pracovníků.

V podílu odkladů panují velké regionální rozdíly, chybí shoda na jednotných kritériích. O odkladu může rozhodnout rodina, postoj poraden, ekonomické znevýhodnění dítěte, dostupnost logopedů, pedagogika v mateřských školách nebo vysoké nároky základních škol.

Vysoký podíl odkladů se ekonomicky prodražuje. Snížení míry odkladů by mohlo přinést státnímu rozpočtu dvě až tři miliardy korun ročně, jak ukazují výpočty. Dopady ale doprovází řada nejistot, protože často chybí kvalitní data a analýzy. Naše simulace ukazují, že přínosy reformy odkladů by měly být spíše pozitivní, hodně zároveň záleží na tom, o kolik se odklady sníží a jakou dostane žactvo bez odkladů podporu. Bez podpory by mohlo dojít ke zvýšení vzdělávacího neúspěchu. To by vedlo k dlouhodobému zhoršení uplatnění žactva a náklady reformy by mohly převýšit přínosy. Bohužel neexistuje studie z Česka, která by dokázala zodpovědět, jaká je dostatečná podpora, aby ke zvýšení neúspěšnosti nedošlo.

Lepší podpora žactva by měla pomáhat při přechodu mezi mateřskou a základní školou. To zahrnuje sjednocení přístupu poraden, posílení kapacit logopedů a podporu mateřské školy prostřednictvím vzdělávání učitelek a učitelů pro výuku předškolních kompetencí. Včasné zachycení mezer ve školní připravenosti by mělo zajistit vyšetření - screening - odborníky z poradny přímo v mateřské škole. Na samotných základních školách se poté musí proškolit noví asistenti a učitelé ve vzájemné spolupráci při integraci žactva s různou úrovní školní připravenosti.

Tato studie vznikala před zveřejněním poslaneckého návrhu, který má podíl odkladů v Česku výrazně omezit. Odklad by podle něj bylo možné udělit pouze dětem s dlouhodobým závažným zdravotním znevýhodněním. Zároveň plánuje výrazné zvýšení podpory v mateřské škole na začátku základní školy, proto tato analýza není přímou reakcí. Z jejích výsledků ale vyplývá, že ačkoliv cíl snížení podílů odkladů je důležitý, nelze zaručit, že alespoň přechodně nedojde ke zvýšení vzdělávací neúspěšnosti. Tak velký zásah do systému by bylo lepší předem pilotně ověřit a vyhodnotit. Kromě toho by návrh měl víc dbát na přípravu terénu a rozvoj pracovníků.

Zavedení novely bez přípravy může mít negativní dopad na část žactva. Určitě se nebude jednat o současných zhruba 24 procent žáků, kteří nastupují do škol po odkladu, ale někteří žáci z tohoto podílu se mohou setkat s nedostatky novely, na které upozorňuje například psycholog Hynek Cígler z Masarykovy univerzity. Jedná se především o lepší přípravu systému - to znamená asistentů, učitelů, rodičů - na integraci žáků v různých fázích vývoje a s různými úrovněmi kompetencí a dovedností."

"Rizika akcentovaná Hynkem Cíglerem jsou následující: Nedozrání nervové soustavy, tím komplikované osvojování čtení a psaní. Nedostatečná emoční vyzrálost a komplikace při udržení pozornosti. Proces podle Cíglera nelze příliš urychlit. Děti s výše uvedenými charakteristikami mohou do školy nastoupit, ale systém na to musí být připravený, aby nedošlo k opakované chybné implementaci, jako například u inkluze. Učitelé nejsou připraveni pracovat s dětmi ani spolupracovat s asistenty. Kompetence asistentů jsou velké téma, protože se jedná o potřebu velkého množství nových pracovníků se schopností rozvíjet u dětí čtení, psaní, počítání a v neposlední řadě musí umět spolupracovat s učiteli na základních školách. Velkým rizikem je u dětí taky pocit selhání, který je ovlivní v budoucím životě. Dopady novely lze předčasně ověřit pomocí výzkumu. Opatření lze experimentálně zavést ve vybraných oblastech Česka. Následně se vyhodnotí důsledky a rizika a na jejich základě se novela může upravit. Je potřeba proškolit pracovníky a vytvořit metodické materiály.

V souhrnu je tedy potřeba investovat značné prostředky do přípravy terénu a (na?) blížící se změny, abychom se vyhnuli právě tomu zmiňovanému neúspěchu, jako například v případě inkluze. Prioritně by se mělo opatření zavádět pilotně s důkladnou evaluací a následně postupně v souladu s proškolením pracovníků a zajištěním kapacit asistentů v prvních třídách. Prvním plošným řešením by mohlo být udělování odkladu pouze na základě screeningu dětí v mateřské škole pracovníky z poraden a výběr jednotného diagnostického nástroje pro posuzování školní připravenosti.

Co se týče dalších doporučení na přípravu systému na redukci odkladu školní docházky, tak jsou to tedy: příprava základních škol na vstup nových dětí i asistentů pedagoga, posílení kapacit klinických logopedů, školských logopedů, logopedických asistentů v mateřských a základních školách a podpora mateřských škol v přípravě dětí na školu." Toliko odborná stanoviska. Já budu velmi ráda za reakci.

Ještě mě napadá jedna věc a to je otázka, že podle Strategie 2030+ na základě odborných doporučení se navrhovalo neznámkovat děti čísly až do třetí třídy, přitom novela navrhuje do druhé třídy. Proč se tato novela odchyluje v tomto případě a navrhuje jenom ty dva? Předem moc děkuji za zodpovězení.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Máme zde dvě faktické poznámky, nejprve pan poslanec Klíma.

Poslanec Pavel Klíma: Já bych vám s dovolením, paní kolegyně, prostřednictvím pana místopředsedy, odpověděl a budou mi na to stačit dvě minuty.

První půlku jste četla vyjádření Platformy pro včasnou péči. Já jsem si ty kolegy sem pozval, včera tu seděli tři čtvrtě hodiny, odcházeli, byli velmi spokojeni, vlastně nás pochválili. Jejich poslední tři body, které jste zmiňovala jako možný problém, jsem jim vysvětlil. Parametrizovat podpůrné profese v mateřských školách - v tuhle chvíli by mohli časem řešit parametrizace všech asistentů a dalších podpůrných profesí, ale jim šlo hlavně o ty podpůrné profese u tříleťáků, dvouleťáků. To tahleta norma prostě neřeší a nechali si to úplně v pohodě vysvětlit, že to patří do trošku jiné novely. Kritéria, která by umožňovala odklad ze závažných důvodů, a tak dále - to jsme si také vysvětlili, to tam v podstatě máme všechno vysvětleno. Načasovat účinnosti - o tom jsem tady mluvil, to je přesně tak nastaveno, aby tam byl dostatečný čas na implementaci.

No a tu druhou půlku, kde jste se bavila... nebo kde jste zmiňovala hlavně studii PAQ Research, v podstatě bylo vidět, že to psali před prostudováním té novely. Opravdu drtivou většinu těch jejich poznámek tam máme zaimplementovanou a všechny... to, jak jste říkala, že by screeningy - my říkáme depistáže - v tu chvíli (byly) právě pod dohledem poradenských pracovníků. To tam všechno je už uvedeno.

No a proč ne první až třetí třída? Byl to původní návrh, ten opravdu vznikal po dohodě se všemi politickými kluby a jejich odbornými sekcemi. My jsme se o tom bavili a ty první dvě třídy jsou prostě kompromisem. Já osobně jsem přišel s prvními třemi ročníky, ale pak jsme udělali opravdu tento kompromis a jsme rádi, že jsme aspoň českou školu a její první stupeň posunuli aspoň do tohohle znění: první, druhá třída - neznámkovat.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Poprosím pana poslance Kettnera s faktickou.

Poslanec Zdeněk Kettner: Děkuji za slovo. Já bych reagoval na kolegyni, prostřednictvím pana předsedajícího, ono to testováno bylo, ty pilotáže proběhly. To není, že by se to stavělo na zelené louce. Ten systém je promyšlený. To, co jste říkala, tak jste vlastně navrhovala úplně nový systém, což jako proč ne, ale my jsme nějaký ten systém nastavili tak, aby ten systém jako takový fungoval.

Navážu na kolegu Klímu, proč ty dva ročníky? To je právě ten kompromis. Já třeba jsem takový ten zastánce, že bych vůbec neměl slovní hodnocení, že ty známky... protože co si budeme povídat, školská veřejnost na to není úplně připravena. Pokud to slovní hodnocení má mít skutečně nějakou úroveň - je to neuvěřitelné množství práce a energie pro ty učitele - musí se to naučit. To nebude jenom taková legrace. Právě je to skutečně kompromis. Padly tam tři roky, já jsem řekl, že nechci vůbec, a nakonec jsme po dlouhých debatách dospěli k tomu, že ty dva roky jsou schůdné pro všechny strany.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a nyní v obecné rozpravě pan poslanec Berki.

Poslanec Jan Berki: Děkuju, pane místopředsedo. Milé kolegyně, milí kolegové, já mám jenom tři poznámky, a to k věcem, které už jsem zaznamenal v průběhu diskusí různě na sociálních sítích a podobně.

Jedna se týkala rušení přípravných tříd, tak tam chci upozornit, že právě je rozmyšleno to, že tam záměrně je až rok 2029, aby byl čas vyhodnotit nájezd celého toho systému, a v případě, že se ukáže, že by potřeba byly, tak aby byl dostatečný prostor pro to, toto ustanovení vrátit zpátky. To je jedna věc.

Druhá věc, dopředu avizuji, že budu s kolegy ještě diskutovat o § 37 odst. 5, kde v tuto chvíli mají ředitelé a ředitelky povinnost informovat při zápisu o možnosti odkladu, což mi přijde vzhledem k celému tomu opatření nadbytečné, takže s největší pravděpodobností, pokud se na tom dohodneme, tak budeme podávat společný pozměňovací návrh ke společnému návrhu, který by tuto povinnost odstraňoval.

Poslední věc, kterou jsem zaznamenal různě v diskusích - a to třeba například i když jsme o tom diskutovali s panem zpravodajem - a ta se týká § 20, ale zákona o pedagogických pracovnících. To je ten asistent, kde přibývá ta věta: "nebo žáci prvního ročníku základního vzdělávání". U asistenta pedagoga je obava, aby to neznamenalo vyloučení asistenta jako podpůrného opatření, ale z mého pohledu... Já to čtu tak, že vzhledem k tomu, že před "nebo" není čárka, tak to není vylučovací, to znamená, může dojít k obojímu, ale budu rád, když o tom budeme diskutovat a například tu formulaci zpřesníme tak, aby to bylo zřejmé, že se to nevylučuje například s podpůrným opatřením IV. nebo V. stupně.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já vám děkuji. Vzhledem k tomu, že nevidím nikoho dalšího do obecné rozpravy, tak ji končím.

Táži se, jestli máte zájem vystoupit? Prosím? (Hlásí se pan poslanec Bartoš.)

Pardon, já jsem vás přehlédnul.

Poslanec Ivan Bartoš: Já velmi děkuju, děkuju i za odpovědi na ty otázky a možná bych k tomu tedy přidal jednu. Pokud ta otázka týkající se přípravy, respektive klasifikace těch povolání, ještě v těch mateřských školkách, tak abychom dokázali připravit děti na ten přechod do první třídy, tak jestli je v této věci plánována ještě třeba v nějaké urychlené době nějaká další novela nějaké specifické legislativy.

Uvedu příklad. Já jsem mnoho let... spolupracuji s centry Vějíř. Manželé Čížkovi v Kladně provozují právě takovouto, řekněme, mateřskou školku, která je speciální. Právě jde velmi o to, aby ty děti, které nepocházejí z toho prostředí, které je z pohledu přípravy na školní vzdělání inspirativní nebo motivující, tak se snaží, aby právě nedocházelo k odkladům nástupů.

My jsme se setkávali dlouhou dobu ještě i s paní ombudsmankou Šabatovou, dokonce s tím, že bylo doporučováno rodičům aktivně odkládat nástup dětí do první třídy. Ukázalo se - není to problém jenom Kladna, není to problém třeba nějakého etnika, ale je to problém skutečně i třeba vyloučených lokalit, nějakých periferií - kdy děti skutečně už i do předškolního vzdělávání, do té mateřské školky nastupují s výrazným handicapem a při různých roztřiďovacích třeba, řekněme, testech, které jsou ještě na předškolní úrovni, se setkáváme se situacemi, kde ty děti, které třeba vycházejí z nějakých rodin, které na to nedbají, při rozpoznávání obrázků v životě neviděly knížku a nemůžou potom uspět ani v testu "poznej, co je na obrázku", protože vůbec nemají tuto přípravu. Ten systém Vějíř, který funguje... nebo Vějíř, který funguje jako taková franšíza po České republice, poměrně mapoval jednotlivé praktické problémy právě přípravy dětí pro nástup do první třídy.

Tak jestli v tuto chvíli - protože oni fungovali na principu třeba toho grantového systému, kde ta organizace žádá o peníze na svůj provoz, a myslím si, že ta jejich role je poměrně nezastupitelná - jestli bude tedy nadcházet nějaké koncepčnější uchopení právě té přípravy dětí tak, aby při nástupu do prvního ročníku ty odklady nebyly tak četné, neboť si myslím, že to nebylo ani tak o vůli rodičů, ale skutečně o tom, jak je ta předškolní vzdělávací soustava dokázala připravit na nástup do první třídy. Zároveň velmi oceňuju, což i tam bylo dobrou praxí, je skutečně péče o dítě nebo kontakt s tím dítětem i po nástupu, jakým způsobem zvládá tu první třídu, aby nedocházelo k nějakému zpětnému opakování první třídy.

Takže moje otázka velmi jednoduchá: Vy jste tady zmínil, že část této novely řeší spíše tedy školské vzdělávání, ostatně to je novela školského zákona, ale jestli je v diskusích nebo i v přípravě právě ta část, která se zaměřuje na podporu a na v uvozovkách pedagogy v tom vzdělávání nižšího stupně? Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. S faktickou nejdříve pan poslanec Kettner, poté pan poslanec Klíma.

Poslanec Zdeněk Kettner: Děkuju za slovo. Já bych reagoval na kolegu Bartoše, prostřednictvím pana předsedajícího, jde o to, že příprava na školní vzdělávání... My máme povinně poslední rok školky. Povinně, ale nejsou tam absolutně žádné sankce, čili je to takové do prázdna. Náš poslanecký... náš návrh SPD právě měl toto řešit. Mimochodem, byli jste to právě vy, Piráti, kteří jste to prostě zamázli, aby tam byla nějaká vymahatelnost posledního roku školkového vzdělávání.

Tato předkládaná novela právě tedy to přenesla na půdu základní školy. To znamená, že ten přechod není natolik drastický, bude pozvolnější, pro ty děti příjemnější, uchopitelnější. Přesunuli jsme to právě na ten první ročník a druhý ročník, na ten postupný přesun. To znamená, my jsme se mohli rozhodnout, buďto tedy změníme něco ve školce a necháme to na té základní škole být - tak jak to je - nebo prostě sáhneme do toho prvního a druhého ročníku, což je právě případ této novely.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan poslanec Klíma.

Poslanec Pavel Klíma: S dovolením tedy odpovím na konkrétní dotazy pana poslance Bartoše, vaším prostřednictvím, v rychlosti, my jsme pilotovali na Táborsku na tisíci dětech nejen depistáž a screening, ale my jsme tam pilotovali i vzdělávání učitelů mateřinek i základek, takže tohleto máme taky za sebou a počítá se s tím.

Za druhé, tady vám už můžu ukázat metodický pokyn k plynulému přechodu dětí z mateřské do základní školy. Ten metodický pokyn... Tenhle je pro poradenská zařízení a úplně stejně už se připravuje pro učitele mateřských škol a učitele základních škol, tak abychom neslibovali něco, co bude, ale až se budeme bavit na druhém čtení na výboru, tak tohleto už tam všechno můžeme představit.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a vzhledem k tomu, že nevidím nikoho dalšího do obecné rozpravy, tak ji končím.

Máte zájem o závěrečné slovo? Nikoliv. Pan zpravodaj? Rovněž.

Přivolávám kolegy a budeme se zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Nejprve rozhodneme o přikázání garančnímu výboru. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání výboru pro vědu, vzdělávání, kulturu, mládež a tělovýchovu jakožto výboru garančnímu. Navrhuje někdo přikázání jinému výboru jakožto garančnímu? Nevidím nikoho, přistoupíme k hlasování, ale počkám ještě chviličku, než dorazí kolegyně a kolegové.

Vidím zájem o odhlášení. Prosím, můžete se přihlásit.

Můžeme přistoupit k hlasování, kdo tedy souhlasí s tím, aby předložený návrh byl přikázán k projednání výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu jako garančnímu výboru.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování 16, 110 přihlášených, pro 107, proti nikdo. Přijato.

Konstatuji tedy, že návrh byl přikázán k projednání výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu jako garančnímu výboru.

Organizační výbor nenavrhl přikázat tento návrh dalšímu výboru. Má někdo nějaký jiný návrh? Nevidím nikoho.

V tom případě jsme vyčerpali vše. Děkuji všem za spolupráci v rámci tohoto bodu.

Můžeme přistoupit k bodu číslo 7 a to je

Aktualizováno 22. 1. 2025 v 22:51.