(pokračuje Jan Bartošek)

2.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony /sněmovní tisk 728/ - druhé čtení

Z pověření vlády předložený návrh zákona uvede ministr spravedlnosti Pavel Blažek. Pavel Blažek, pan ministr se omlouvá a bude tento návrh zákona uveden paní ministryní Janou Černochovou. Já vás prosím, paní ministryně, abyste se ujala slova a uvedla tento bod. Prosím.

 

Ministryně obrany ČR Jana Černochová: Já vám dneska nedám pokoj, já se omlouvám. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi, abych zahájila dnešní jednání o návrzích ve druhém čtení, a to stručným uvedením vládního návrhu, kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Jak bylo již dříve řečeno, hlavním cílem návrhu zákona je zjednodušit a zrychlit proces rozvodu manželství a také rozhodování o poměrech nezletilého dítěte pro dobu po rozvodu. Nadále bude podmínkou rozvodu manželství soudní úprava (V sále je hluk.)... poměru nezletilého...

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já se omlouvám, paní ministryně.

Ale poprosím zvlášť v pravé části sálu, kolegové, zvlášť pravé části sálu, o ztišení.

Prosím.

 

Ministryně obrany ČR Jana Černochová: Nezletilého, avšak obě řízení se navrhuje spojit v jedno. Dále se navrhuje zrušit obecný požadavek na zjišťování příčin rozvratu manželství a u smluveného rozvodu se nebude zjišťovat ani samotná existence rozvratu manželství.

Soudní poplatky se navrhují nastavit tak, aby podporovaly smírné a rychlé způsoby řešení. Návrh zákona se dále věnuje předběžné úpravě poměrů dítěte. Vyjasněna by měla být aktivní legitimace v případě speciálního předběžného opatření, nově by měla být uceleně upravena obecná zatímní úprava poměrů ve věcech péče souladu o nezletilé prostřednictvím nového institutu takzvaného prozatímního rozhodnutí, který bude poskytovat dostatečný prostor pro uplatnění práv všech účastníků řízení.

V souladu s mezinárodními závazky České republiky se navrhuje ve vztahu k dětem výslovně zakotvit nepřijatelnost tělesného trestání, duševního strádání a jiných ponižujících opatření.

Jedná se pouze o deklaratorní právní úpravu, na kterou naváží nelegislativní opatření. Nezavádí se však žádné sankce pro rodiče. Cílem není trestat rodiče, ale podpořit výchovu prostřednictvím jiných výchovných prostředků než tělesných trestů.

V souvislosti s neplacením výživného se zavádí možnost postoupení pohledávky na výživné. Tato možnost bude využitelná v případě rodičů, kteří jsou solventní, ale odmítají výživné platit ze subjektivních důvodů. Také se zvýší sazba úroku z prodlení při neplacení výživného.

Konečně se navrhuje přestat rozlišovat mezi péčí společnou, střídavou a výlučnou. Zruší se i s tím spojené rozlišování mezi rodiči, kdy má jeden z rodičů zdánlivě silnější postavení, než má ten druhý rodič. Například pojmy jako rezidentní rodič a nerezidentní rodič.

Rodiče by se neměli dohadovat o tom, jak bude forma péče o dítě nazvána, ale mělo by všem jít o obsah. Rozvodem není rodičovská odpovědnost rodičů dotčená a o dítě i nadále musí pečovat oba rodiče. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, paní ministryně. Návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání ústavně-právnímu výboru jako garančnímu výboru. Usnesení výboru byla doručena jako sněmovní tisk 728/1 až 4.

Ještě chci uvést, že dnes bude hlasovat a jednat s náhradní kartou 45 pan ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka.

Nyní prosím, aby se ujala slova zpravodajka ústavně-právního výboru, paní poslankyně Eva Decroix, informovala nás o projednání návrhu ve výboru a případné pozměňovací návrhy, aby odůvodnila. Prosím.

 

Poslankyně Eva Decroix: Pane předsedající, já vám velmi děkuji za slovo. Já si dovolím shrnout vámi zmiňované tisky 728 až 724 (728/1 až 4?). (Tisky) 728/1 až 3 jsou usnesení o přerušení projednávání. My jsme se opakovaně k tomuto tisku vraceli v rámci diskuse.

Já si dovolím načíst pozměňovací návrh 728/4, který přijal ústavně-právní výbor číslo 209 dne 7. listopadu 2024. Tento pozměňovací návrh je poměrně obsáhlý, to znamená, dovolí-li ctěná Sněmovna, tak ho nebudu citovat celý.

Nicméně "I. tohoto pozměňovacího návrhu doporučuje Poslanecké sněmovně parlamentu, aby návrh schválila;

II. doporučuje Poslanecké sněmovně přijetí následujících změn" - a zde si dovolím shrnout a), b), b).

První bod je úprava dohody o vyživovací povinnosti, kdy měníme § 219 tak, aby soud mohl schválit nejenom dohodu o úpravě poměrů, ale taktéž o vyživovací povinnosti.

Pod písmenem b) tohoto pozměňovacího návrhu je obsažena úprava dovolacího řízení, a to § 236 až 243g a následná přechodná ustanovení zde v rámci této úpravy pozměňovací návrh, kde si dovolím všechny odkázat na jeho znění, které je nahráno, je upravena jak přípustnost - zde je důležité podotknout a dovolím si zde citovat, že dovoláním lze nově napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to připouští zákon. A nevylučuje-li to zákon dle § 237 daného pozměňovacího návrhu, je dovolání přípustné, jestliže jeho přípustnost vysloví dovolací soud. Následně se pozměňovací návrh věnuje právě podmínkám přípustnosti. V § 238 stanoví zákon, kdy dovolání není přípustné, přičemž zde dochází k zásadnímu rozšíření těch případů, kdy dovolání je přípustné, to je právě ta zásadní materiální změna, kdy nově bude možné dovolání i v bagatelních řízeních, v opatrovnických řízeních a také ve sporech o nákladech řízení. Následně pozměňovací návrh upravuje důvody a náležitosti dovolání. Stejně tak a opětovně je důležité podmínky a způsob, jakým dovolacím dovolací soud odmítne dovolání, kde je výslovně stanoveno, že usnesení o odmítnutí dovolání nebo o zastavení dovolacího řízení podle odstavců jedna a dva může být odůvodněno pouze odkazem na ustanovení zákona, podle nichž bylo rozhodnuto. A výrok o náhradě nákladů nemusí být odůvodněn. Následně pozměňovací návrh obsahuje přechodná ustanovení, změnu zákona o soudech a soudcích.

Poslední, pod písmenem c), je stanovena účinnost, kdy oproti vládnímu návrhu tento pozměňovací návrh posouvá účinnost na 1. 1. 2026.

"III. následně pozměňovací návrh pověřuje předsedu výboru, aby usnesení předložil předsedkyni Poslanecké sněmovny, zmocňuje zpravodajku a zmocňuje k provedení příslušných legislativních technických úprav." Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, paní zpravodajko. Otevírám obecnou rozpravu, kde eviduji dvě přihlášky. Jako první vystoupí paní poslankyně Iveta Štefanová, připraví se paní poslankyně Helena Válková. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Iveta Štefanová: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych představila zde své pozměňovací návrhy. Můj první pozměňovací návrh se týká stanovení nebo změny výživného, kdy v čl. 1 bod  2 návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, zní: V § 76 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, se za slova "platil výživné v nezbytné míře" doplňují slova "do rozhodnutí a stanovení nebo změně výživného ve věci samé".

Navrhovatel zákona argumentuje usnesením Ústavního soudu, které ale vycházelo z vadného výkladu možnosti změnit rozhodnutí o výživném předběžným opatřením, tedy z § 76 odst. 1 platit výživné v nezbytné míře, kdy se využívá výklad, že nelze tímto postupem změnit pravomocné rozhodnutí. Ve všech jiných věcech péče o nezletilé je změna pravomocné úpravy novým předběžným opatřením naprosto běžná a přípustná. Upravit výši výživného při nezbytnosti úpravy na míru nezbytně nutnou je zajištěním jak ústavního práva povinného na pokojné užití majetku, práva na zachování důstojnosti a ochranou před nezaviněnou exekucí, či dokonce trestním stíháním a zbavením osobní svobody, ale i zajištěním ústavního práva dítěte na životní úroveň nezbytnou pro jeho vývoj. Navíc s možností doměřit výživné zpětně, ukáže-li se dokazováním, že to adekvátní výživné je vyšší.

Řešení navržené předkladatelem zákona je vadné, neboť nechrání ústavní právo povinného, aniž by takové ohrožení ústavních práv povinného bylo nezbytné. Navíc ani snížením do budoucna neřeší problém, do kterého se povinný mohl dostat nezaviněně, ztrátou příjmů, například i zdravotními problémy, nadále je pod hrozbou exekuce, a to dokonce bez toho, aby kdykoliv zastupoval zájmy dítěte.

Je třeba poukázat na to, že lpění na hrazení výživného dle pravomocné úpravy při ztrátě příjmů má za následek přetížení populace nezaviněnými exekucemi, zbavování osobní svobody s rozsáhlými důsledky, jak do ztráty plnil vyživovací povinnosti vůči oprávněnému do budoucna, tak v přechodu řady povinných povinností do šedé ekonomiky s důsledky pro státní rozpočet.

Můj druhý pozměňovací návrh reaguje na zrušení předběžného opatření, je v čl. 17 bod 22 zákona, kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony zní: § 465j zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, návrh na úpravu poměru dítěte předběžným opatřením podle občanského soudního řádu musí obsahovat náležitosti dle § 465c odst. 1 a § 468 odst. 3. Jde o odepření rychlé ochrany práv. Existuje řada situací, na které je rozhodnutí ve lhůtě, byť maximálně tří měsíců, zcela nedostatečné, aniž by bylo možné spoléhat na návrh OSPOD na rychlé předběžné opatření.

Tyto situace jsou například, kdy jeden z rodičů se zmocní dítěte a neumožňuje péči druhého rodiče, zde skutečně nelze čekat tři měsíce na ochranu práva dítěte a druhého rodiče. Je zde riziko poškozování vztahu dítěte k druhému rodiči, odborníky klasifikovaného jako duševní násilí na dítěti.

Další, například protiprávní změna bydliště nebo protiprávní změna školského zařízení. Nelze čekat tři měsíce, než si dítě v nezákonném změněném prostředí navykne a převáží tak zájem dítěte na stabilitě poměrů nad jeho právem na nezasahování do soukromého a rodinného života. Nebo například úprava výživného v situaci, kdy například otec opustí matku na rodičovské dovolené s dětmi, nebude plnit vyživovací povinnost dobrovolně, není zde nástroj na zajištění výživy dětí.

Problém je o to větší, že dnes pojistné sociální dávky jsou dostupné až tři měsíce po nějakém soudním rozhodnutí a úpravě poměru, tedy v navržené úpravě až po šesti měsících nebo jiném prokázání zrušení společného posuzování. Jde o zdroj možného ekonomického vydírání žen a matek. Žádoucí je tedy naplnit záměr předkladatele návrhu zákona, aby soud nerozhodoval bez znalosti stanoviska druhé strany, k tomu ale je nutné zachovat předběžné opatření.

Ke svým pozměňovací návrhům se následně přihlásím v podrobné rozpravě. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní vystoupí paní poslankyně Helena Válková. Prosím.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane místopředsedo. Mě trošku mrzí, že bude ty velmi kritické připomínky poslouchat paní ministryně obrany - při veškerém respektu k ní - tak přece jenom jako já nerozumím přesunům vojenských sil mimo třeba Evropskou unii i v rámci Evropské unie, tak asi ona nebude rozumět přesně některým argumentům, které budu říkat. A vůbec se nedivím, že pan ministr Blažek tady není. (Ministryně Černochová z místa: Je nemocen.) Opravdu se tomu vůbec nedivím, protože pan ministr Blažek by v případě, kdyby byl nemocný třeba, jak mně napovídá paní ministryně obrany, tak by určitě se mohl postarat o to, aby tento bod se dneska neprojednával. A já, milé kolegyně a milí kolegové, to neoddrmolím tak jako paní zpravodajka, při vší úctě k ní, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, aby tomu nikdo nerozuměl. Protože to je komplexní novela - mimochodem tady máme sněmovní tisk, který jsme až do druhého čtení projednali se souhlasem všech opatrovnických soudů v minulém období a je pod číslem 40 z roku 2021, čili jeden z prvních sněmovních tisků.

Ale to samozřejmě se nemohlo projednat, protože tady vznikala nová komplexní rozvodová novela, a já si dovolím vám, stejně jako bylo v prvním čtení, kdy jsem bohužel nedostala žádnou odpověď věcnou na své dotazy, které jsem adresovala panu přítomnému, tehdy ministrovi Blažkovi i paní zpravodajce. Nedostala jsem odpovědi, ale možná že je dostanu dneska. Je druhé čtení, takže já vás seznámím s tím, jak - a tady pozor, to není jedna opatrovnická soudkyně, to není jeden opatrovnický soudce, to není část opatrovnických soudců. To jsou připomínky, které třeba byly tlumočeny vůči jednotlivým pozměňovacím návrhům i vůči komplexní novele jako takové v rámci jednání ústavně-právního výboru, v září, na podvýboru pro justici, v listopadu. Prezentovali je jako například zástupci Kolegia předsedů krajských soudů. Čili ty připomínky - kdy jindy než teď a právě tady na tomto místě - by neměly zaznít. S ohledem na to, že se jedná o zásadní připomínky, a moje vlastní připomínky, které jsem prezentovala na ústavně-právním výboru a které také si můžete, myslím, přehrát nebo přečíst v záznamu z prvního čtení, nebylo na ně reagováno a nebudu plýtvat vaším drahocenným časem tím, abych je tady opakovala, tak budu číst a budu vás seznamovat jenom s těmi připomínkami, s kterými jste se jako nečlenové ústavně-právního výboru seznámit nemohli a které z celkem pochopitelných důvodů tady paní zpravodajka, která je jednou z klíčových předkladatelů této novely, podílela se na ní - a hlavně jednoho pozměňovacího návrhu, který je více než kontroverzní, více než kontroverzní, řekněme, heslo dovolání, zúžení jeho přípustnosti, zpřísnění podmínek, zrušení povinnosti zdůvodnit alespoň stručně zamítnutí dovolání, tak pochopitelně s těmi připomínkami vás neseznámila. Já nicméně s těmi připomínkami souhlasím.

Takže opakovaně se někteří soudci, kteří mají agendu opatrovnictví, buď v rámci specializovaných senátů na úrovni krajských soudů nebo městských soudů, vyjadřovali a říkali, že v zásadě, a to asi potvrdí i paní zpravodajka, nejsou proti reformě, říkejme jí komplexní rozvodová reforma, pokud bude rozumná, pokud opravdu dojde k urychlení rozvodového řízení a zjednodušení. A v tomto směru s nimi souhlasím. Reformy je třeba, máme rozvodové řízení zbytečně dlouhé a určitě by bylo namístě jej reformovat. Znovu připomínám, teď už asi zbytečně, že tady je sněmovní tisk 40, na kterém byla v minulém volebním období naprostá shoda.

Takže já třeba začnu tím, že budu tlumočit obavu předsedů a předsedkyň, které jí vyjádřili na našem jednání podvýboru pro justice 4. listopadu 2024. No, paní ministryně obrany, já chápu, že to není právě ve vašem portfoliu, takže vás to asi nezajímá, co říkali ústy paní předsedkyně Krajského soudu v Plzni příslušní soudci, předsedové krajských soudů. Takže vás si dovoluji upozornit, že oni říkali a oni jasně konstatovali, že s touto reformou obecně by neměli problém za předpokladu, kdyby byla po stránce legislativní i věcně dopracovaná tak, aby to nekomplikovalo opatrovnické řízení. Konkrétní připomínky zazněly a jsou zaznamenány.

Já si dovolím vám teď znovu přečíst například - ne shrnutí připomínek, které dělal Městský soud v Praze a které víceméně se staly i součástí obsahově těch připomínek, které tam byly tlumočeny 5. listopadu, které vlastně se stále opakují, ale stručnější vyjádření, které je, myslím, výstižnější, než abych ho tady komentovala nějak příliš.

Čili za prvé se setrvává na kritice (v?) kvalitě jazykového zpracování, upozorňuje se na gramatické nedostatky - nebudu je tady číst, je to na dvě stránky - nebyly odstraněny. Z hlediska věcného soudci setrvávají na stanovisku, že změnu týkající se rozvodu manželství, respektive spojení řízení o tomto s řízením o úpravě poměrů ke společnému nezletilému dítěti manželů pro dobu po rozvodu - a teď cituji příslušné ustanovení - nepovažuji za správnou, a to zejména v případě rozvodů sporných. Takováto právní úprava již v minulosti existovala a byla dle našeho názoru zcela správně nahrazena právní úpravou stávající s odůvodněním zvýšení ochrany dítěte v souvislosti s rozvodem. A v tomto ohledu upozorňuji, že jistě existují i opatrovničtí soudci, kteří právě souhlasili a podporovali komplexní reformu, která je obsažena v našem sněmovním tisku 40, a byli by i pro to, aby se udělala jiná reforma, ale ne taková, jakou tady máme teď na stole.

Jak již bylo uvedeno, rozdělení rozvodového a opatrovnického řízení má své opodstatnění, ať již z důvodu rozdílnosti zásad je ovládajících, projednací versus vyšetřovací, či participačních práv dítěte na řízení, které bude prostřednictvím listin v řízeních mu doručovaných seznámeno nejen se skutečnostmi jej se bezprostředně týkajících, ale nadbytečně, též s informacemi z manželského soužití jeho rodičů. Vynechám další připomínky - navrhovaná právní úprava se prezentuje, to považuji za důležité, protože to tam opakovaně zaznívalo, a mně opravdu, ani zpravodajko, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, nejde o to, abych říkala, že naše reforma rozvodového řízení, sněmovní tisk 40, je o mnoho lepší, jednodušší, přehlednější, akceptovatelnější. Mně jde o to, aby nedošlo k tomu, na co upozorňuje řada opatrovnických soudců, a totiž, že vaše právní úprava, váš návrh se sice prezentuje zájmem na dosažení zrychlení procesu rozvodu manželství a úpravy poměrů nezletilého dítěte pro dobu po rozvodu, faktem ale je, že zrychlení řízení o rozvod manželství by prospěla v prvé řadě možnost rozhodnout o tomto případě v takzvaném smluveném rozvodu manželství bez jednání, obzvláště za situace, kdy navrhované znění § 389 pro tento případ připouští upuštění od výslechu účastníků. V takovém případě však jednání v řízení o rozvod smluveného manželství zcela postrádá opodstatnění, není-li nařízeno za účelem nákladného setkání právních zástupců rozvádějících se manželů před soudem.

Pokud jde o zastoupení dítěte kolizním opatrovníkem, budu o tom ještě hovořit ve svém pozměňovacím návrhu, který jsem podala, protože jsem upozornila už v rámci prvého čtení, že se budu snažit, protože vím - a je to demokratické, v právním státě jistě správně, že kdo zvítězí a má většinu, tak rozhoduje - a protože vím, že nás zase přehlasujete, tak jsem říkala, že se pokusím alespoň zachránit to, co se dá svými pozměňovacími návrhy, ty jsem také předložila. A tady reaguji na zastoupení dítěte kolizním opatrovníkem v řízení o úpravě jeho poměrů, kdy jsem dostala připomínek strašně moc, z městského soudu, z krajského soudu, kdy vlastně vracíme do hry takzvaného kolizního opatrovníka - my tomu říkáme opatrovník správně tím termínem, zákonem, ale všichni ví, kdo to je kolizní opatrovník - který podle navrhované úpravy vlastně by vypadl, ledaže by soud došel k závěru, že opatrovníka jmenuje, je-li zapotřebí k ochraně zájmů nezletilého - už vidíme, jak to budou opatrovnické soudy zkoumat, anebo když samo dítě o to požádá. Tak to také se mně zdá opravdu velmi zvláštní a výjimečný případ, že by samo dítě o to žádalo. Čili vracíme tu úpravu do té původní. Je to pozměňovací návrh, který jsme zpracovali spolu s panem poslancem Alešem Juchelkou, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo.

Potom pokud jde o prozatímní úpravu poměrů, to je § 465a až § 465i, zákon zvláštního řízení soudního. Samu myšlenku speciální úpravy, píší tady soudci, předběžného opatření vydávaného v řízeních ve věcech péče o nezletilé, považujeme nadále za přínosnou v tom směru, že k návrhu umožňuje předběžně upravit péči a výživné až po provedeném jednání, kdy budou pro rozhodnutí k dispozici důkladnější zjištění.

Přínosné je pak i pravidlo obsažené v § 465d odst. 2, týkající se opakovaných nedůvodných návrhů na vydání tohoto prozatímního rozhodnutí, když toto pravidlo v ostře konfliktních řízeních umožní rychlejší postup soudu.

Čili vidíte, že to jsem uvedla úmyslně jako příklad toho, že jsou opatrovnické soudy konstruktivně schopny ocenit zrychlení nebo zjednodušení toho opatrovnického řízení, když to je v zájmu dítěte.

Pak bych mohla uvést ještě další případy, i když třeba jsou zde připomínky k § 502 odst. 5, kdy zákonodárce by si měl ujasnit, zda má soud o nařízení výkonu rozhodnutí rozhodnout bezodkladně, či do dvou měsíců. Mezní dvouměsíční lhůtu za bezodkladné rozhodnutí považovat rozhodně nelze, ač z navrženého znění se takový výklad podává.

V podstatě ten velký nedostatek tohoto návrhu, navrhované právní úpravy je, že umožňuje vícerý výklad. Na to jsem se právě ptala už v rámci prvního čtení, jak to budete, paní zpravodajko, vykládat? Mě by tedy skutečně to zajímalo, jestli mezní dvouměsíční lhůta za bezodkladné rozhodnutí, jestli to je opravdu mezní a jestli tam ty dva měsíce podle vás hrají roli, nehrají roli, a jestli tedy vychází to znění, které navrhujete, nebo jestli se dá to znění, které se navrhuje, takto vyložit.

Upozorním ještě... nebo náklady, ty sama nepovažuju za tak klíčové.

Možná že ještě jedno ustanovení je třeba zmínit. V praxi může vyvolat při navrhované koncepci péče obou rodičů problémy navrhované znění ustanovení § 768 odst. 2 věta druhá - pracující se nahrazuje slovem pečuje-li, lze předpokládat, že dle navrhované úpravy budou o dítě pečovat oba rodiče, byť u jednoho z nich může být péče stanovena ve velmi nízkém rozsahu. To by bylo možná dobré, paní zpravodajko, tady ještě jednou vysvětlit, protože v tom prvním čtení jsem byla odkázána na druhé čtení, kdy bude dostatek prostoru pro to, dovysvětlit a zdůvodnit navrhovanou právní úpravu a tím odstranit třeba i pochybnosti, jak jste viděla, zrovna těch konstruktivních, vstřícných soudců, kteří jenom si nevědí rady, jak to navrhované znění vyložit.

Myslím si, že z hlediska... Nebudu číst už ani repliku třeba městského soudu, který se tady k tomu vyjadřuje. Dostali jste ji, máte ji k dispozici. Vůbec nic se nezměnilo, žádný pozměňovací návrh v tomto směru nezlepšil tu situaci a zůstává stále sporné třeba znění § 469 odst. 4, které, představuje zásadní změnu a její přínos je přinejmenším diskutabilní s ohledem na skutečnost, že nelze předjímat, jak se řízení původně zahájené ve vzájemné shodě rodičů vyvine. Je třeba minimálně klást důraz na jednoznačnou právní úpravu. Doporučuji vám i změnu. Soud však dítěti opatrovníka podle odst. 1 jmenuje, jestliže by mohlo dojí ke střetu zájmů. Já jsem to ošetřila jinak tím pozměňovacím návrhem. Ale chci tím říci, že mě trošku zklamalo, a jsem velmi věcná, že jste nereagovali na tyto připomínky vůbec, jako kdybyste je nedostali. Aspoň já jsem z toho měla ten velmi výrazný pocit.

Mám tady samozřejmě připomínky potom ještě k tomu zásadnímu pozměňovacímu návrhu, který jste tam vložili, a já vám hned teď řeknu, kdy tam byl vložen. Je to návrh dovolání, který byl vložen 10. října do systému, kdy já bych řekla, že jde opravdu o přílepek věcně, byť takový, že bych asi nežalovala, nepodávala tedy stížnost k Ústavnímu soudu, jako to bylo v případě střetu zájmů, protože tam můstek je. Tímto pozměňovacím návrhem by se vlastně umožnilo, aby se mohlo v opatrovnickém řízení dovolání podávat. Takže řekněme při - (se) zamhouřenýma oběma očima - při znalosti praktik, které jsou v této Sněmovně, tak si myslím, že ještě by to prošlo, že to tedy přílepek není. Ale je to něco, co se, a také jsme k tomu dospěli v ústavně-právním jednání při projednávání toho pozměňovacího návrhu, nejenom snese, ale zaslouží si označení reformy. Jde o reformu dovolání, jde o úplně jiný princip, kterým se vypořádává soud, Nejvyšší soud, s dovoláním, a cenu, kterou za to zaplatí, je, že se bude takto vypořádávat i s dovoláním v opatrovnických řízeních.

Já vám to říkám proto takhle, abyste tomu rozuměli, že v tom, jak to tady přednesla paní zpravodajka, paní poslankyně Decroix, tak samozřejmě to řekla správně po té věcné stránce jako zpravodajka a i jako autorka toho pozměňovacího návrhu, ale obávám se, že dosti nesrozumitelně. Takže já se vám pokusím teď vysvětlit, o co tam vlastně jde. Nejdříve spatra svými vlastními slovy a pak přečtu některá vyjádření.

Nejde tam o nic více a o nic méně, než že Nejvyšší soud může odmítnout dovolání prakticky vždycky, pokud to nebude důležité, významné a potřebné z hlediska sjednocení judikatury a naplní to ta příslušná dovolací... a nenaplní to ty důvody, které jsou uvedeny v občanském soudním řádu a které stanoví, v jakých případech je přípustné dovolání a v jakých nikoliv. A když to zamítne, tak to nebude muset ani zdůvodňovat, jenom odkáže na příslušný paragraf, příslušný odstavec a příslušné písmenko.

To je obrovská změna, to už jsme potom si přiznali i na ústavně-právním výboru, i proto jsme to také přerušili, což jsem byla velmi ráda, protože jsem měla možnost svolat podvýbor pro justici, kam jsem si pozvala skutečně reprezentativní zastoupení justice včetně České advokátní komory, včetně zástupce Ústavního soudu, zúčastnil se toho přímo pan předseda Ústavního soudu doktor Baxa, včetně zástupců některých významných advokátních kanceláří. A aniž bych parafrázovala nepřesně jejich výhrady, tak já je tady přečtu, abyste si všichni mohli dobře promyslet, jestli pro takovou reformu zvednete ruku, či nikoliv. Já si totiž myslím, že tento pozměňovací návrh je neústavní, je protiústavní, skončí u Ústavního soudu, protože neumožní těm účastníkům, když nebude vůbec zdůvodněno to zamítnutí, a i tady se snažím o to, protože vím, že nemáme tolik hlasů, abych aspoň tento stav opravila, a opravila ho způsobem, který je jediný možný, čili svým pozměňovacím návrhem, kterým vracím do hry alespoň stručné odůvodnění.

Představte si, že Nejvyšší soud - já teď mluvím trošku jako ke studentům a omlouvám se všem právníkům, kteří to vědí - má dvě kolegia, trestní kolegium a civilní kolegium, a ta rozhodují o dovolání.

Trestní kolegium musí minimálně stručně zdůvodnit, když zamítá dovolání. Civilní kolegium podle tohoto návrhu by to vůbec nemuselo dělat. Tak to už je jenom z hlediska systémového pod jednou institucí velmi zvláštní. A zeptejte se soudců z trestního kolegia, co si o tom myslí. To je řečnická otázka.

A pokud jde tedy o tu věcnou stránku a proč si myslím, že to je neústavní návrh pozměňovací. Samozřejmě těžko říkat předem - a ani já nemám nějakou kouli, abych věděla, jak to dopadne u Ústavního soudu, ale vsadím se s každým v tomto sále, že určitě ústavní stížnost bude podána. Pochybuju, že by se nenašel jeden advokát, který by toho nevyužil. A obávám se - a obávám se opět kvůli zpochybňování našich zákonodárných... Koneckonců víte, že jsem úplně marně apelovala, když se měnily platy soudců, a říkala jsem - nedělejte to, u soudců to neprojde, bude to neústavní, protiústavní. Květnový nález - budeme o tom za chvilku hovořit - zrušil tuhle partii. Už taky mám trochu zkušenosti, tak dovedu dohlédnout ta rizika. Neříkám, že tady to vím samozřejmě, ale tenkrát jsem si byla ne téměř jistá, ale na 90 procent jistá, že to takhle dopadne. A pak jste to nechali úplně volně plynout... Ale já k tomu vystoupím, až budeme ten příští návrh projednávat, teď jsme v časové nouzi a ještě nás budete tlačit, abychom něco zrychlovali, což pochybuju, že se podaří, protože jste měli na to času dost.

Vrátím se k tomuto tisku. Co říkala třeba Česká advokátní komora, která zpočátku relativně měla stanovisko, že snad by se to nějak dalo. Tak připomínky vám přečtu, protože znám kolegy, a možná že by měli potom pocit, že jsem si vybrala jenom ty nejkritičtější partie. Takže připomínky...

Ale já teda teď přeruším, protože bych byla ráda, kdyby zpravodajka anebo ministryně byly přítomny za stolkem aspoň tedy. Já vím, že to je nudné možná a že jsem možná věcně hodně kritická, ale na druhé straně si myslím, že to je chyba pana ministra spravedlnosti, že se nepostaral o to, aby tady mohl být přítomen, protože já být ministryní obrany a poslouchat věcné připomínky, které dává Česká advokátní komora za Ústavní soud, za advokátní kanceláře, no, tak já bych se asi taky minimálně nudila a úplně chápu, že tady paní ministryně není. Čili, pane místopředsedo, já poprosím o přerušení do okamžiku, než se dostaví příslušný ministr.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Tak to je procedurální návrh v tuto chvíli... A já tady vidím pana ministra Jurečku...

 

Poslankyně Helena Válková: Dobře, tak jestli je to jenom biologická pauza, to chápu, obzvlášť jako žena to chápu a samozřejmě budu hovořit až poté, co se dostaví, protože si myslím, že by si to měla paní ministryně všechno poslechnout, já jí to potom můžu i předat, protože ona bude potom tlumočit, co jsem tady říkala, panu ministrovi Blažkovi. A myslím si, že ten stenozápis nikdy se nečte dobře, aspoň mně se dobře nečte, takže ho chci toho ušetřit a nebudu zase tady povídat nějaké...

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Takže byste to chtěla přerušit do přítomnosti paní ministryně Černochové. Rozumím tomu dobře?

 

Poslankyně Helena Válková: Kdybyste byl tak laskav, tak bych byla ráda, protože jinak tady budu číst... Já teda můžu přečíst něco...

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Tak já jenom poprosím, zdali by paní zpravodajka mohla nějakým způsobem zařídit, aby tady mohla být paní ministryně přítomna, abychom o tom nemuseli hlasovat. A domnívám se, že paní ministryně, kterou jsem někde v tuto chvíli potkal na chodbě, tak že se dostaví určitě za chvilku na své místo.

 

Poslankyně Helena Válková: Já teda mezitím budu mluvit...

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Ano, protože pan ministr je tady přítomen a to pravidlo dovolí...

 

Poslankyně Helena Válková: Není to úplně problém, jsme zvyklí o jednom paragrafu přednášet tři hodiny. Já tady zatím můžu udělat takový přehled pro kolegyně a kolegy, který možná by tady jinak zaniknul, já se ke každému tomu návrhu potom přihlásím.

Já jsem se snažila zlepšit se svými kolegy spoluautory ten předložený návrh s tím, že tam jednak zavádíme nesporný rozvod, který by usnadnil v případech dětí, které jsou buď zletilé už, nebo vůbec neexistují, to manželství rozvést před notářem, když to řeknu velmi, velmi zjednodušeně, za určitých podmínek. Pak to dovolání tedy, kde vracím zpátky aspoň stručné zdůvodnění, stejně jako je to v § 265i trestního řádu. Pak samozřejmě je tady návrh můj pozměňovací, kde se mění účinnost. Pak navracíme opatrovníka, takzvaného kolizního opatrovníka, do hry. No, myslím si, že to jsou takové ty SOS návrhy.

Jinak jeden z těch návrhů si osvojil ústavně-právní výbor k mému příjemnému překvapení, který jsem tam podávala a který se v podstatě týkal také zlepšení té situace pro opatrovnické soudce, aby měli jistotu, a pro ty děti, v případě, že se dohodnou manželé, tak aby mohl určit výživné ten soudce, což tam nebylo. Takže to jsou všechno věci, které si myslím, že posunuly určitým způsobem tu navrhovanou právní úpravu a že pro ně můžeme zvednout ruku. Pokud ani pro tyto návrhy pozměňovací ruku nezvednete a schválíte si to v tom původním znění, včetně toho pozměňovacího návrhu, který zavádí tedy ex lege možnost zamítnout ten návrh, když to není nutné, zamítnout to dovolání, když to není nutné ke sjednocení judikatury a tak, jak jsem o tom hovořila, ale opakování matka moudrosti, nezdůvodnit ani to zamítnutí, no tak to už je vaše odpovědnost a já budu se zájmem sledovat, jak si s tím opatrovničtí soudci poradí.

I kvůli tomu, protože předvídám, jak to asi dopadne ve třetím čtení, tak jsem navrhla, aby se účinnost posunula alespoň. Původně to mělo 1. ledna 2025 - nesmysl. Absolutní nesmysl. Pak paní zpravodajka dala 1. 7. 2025 - podle mě malý nesmysl. Nestačily by. 1. ledna 2026 - nedá se nic dělat, budou se muset přizpůsobit. Máme tady znění, které pokud bude schválené, nabyde účinnosti a budou mít rok soudy na to, aby všechno připravily. A to zase musím říci, že soudy, když jsou donuceny i úpravou, která se třeba minimálně části z nich nelíbí, tak přesto to udělají. To znamená, v rámci svých možností ten systém potom - nebudu tady malovat nějaké dramatické zhroucení systému - určitě bude fungovat. Jestli to bude ve prospěch dětí. Já si myslím, že ne, hlavně kdyby prošlo to dovolání v té podobě, v jaké je, protože tam samozřejmě předvídám spíš horší scénář. Ale zase je to na vás, na Sněmovně, jsme demokraticky zvolení poslanci a poslankyně.

Ale já už tady začínám, pane místopředsedo, hovořit o svém mandátu a ústavně-právních mantinelech, protože čekám pořád... (Ministryně Černochová mezitím přišla do sálu a teď se přihlásila, že je zde.) A výborně, takže já začnu. Paní ministryně jenom, já jsem čekala kvůli tomu, že bych byla ráda, abyste si poslechla autentické znění připomínek České advokátní komory, které tady přečtu, které jsem dostala doručené a které jsme projednali na podvýboru pro justici. Je to i nazváno Připomínky k pozměňovacímu návrhu poslankyně Evy Decroix, k vládnímu návrhu, kterým se mění zákon č. 89/2012, občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, náš tisk 728. A zdůraznila jsem, že znám své kolegy a kolegyně advokáty, a možná že by mně měli za zlé, kdybych to jenom parafrázovala. Čili já vám přečtu ty jejich připomínky. A sami si z toho dovoďte závěr, jestli Česká advokátní komora, která sdružuje advokáty, a musím říci, že i když se mi nelíbí někdy jejich stanoviska, třeba vůči advokátním úschovám to nebylo ze začátku úplně to, co jsem očekávala, a posunuli jsme se a trvalo to dost dlouho, ale díky pozměňovacím návrhům nakonec, s kterými potom souhlasil i pan ministr Blažek, jsme se posunuli myslím k bodu, který je velmi dobrý a bude i hlavně pro ty, kteří budou dávat advokátní úschovy, přínosný. Tak vždycky je dobré vědět, že je advokáti respektují, většina z nich.

K bodům 1 a 2, respektive přeskočím teď zbytečnosti a půjdu jenom... Jádro navrhované úpravy, říká Česká advokátní komora, spočívá - slovy důvodové zprávy - v rozšíření okruhu případů, kdy je možné podat dovolání, a dále v obrácení samotné koncepce přípustnosti dovolání. Hovoříme tedy o tom pozměňovacím návrhu dovolání.

Pokud jde o rozšíření možností podat dovolání, přináší pozměňovací návrh oproti stávající úpravě možnost podat dovolání proti rozhodnutím, výrokům o náhradě nákladů řízení, proti rozhodnutím v rodinněprávních věcech, ve věcech upravených zákonem o registrovaném partnerství a v bagatelních věcech. Tyto změny lze hodnotit kladně, byť u rodinněprávních věcí lze předpokládat, že bude potřeba na Nejvyšším soudu vytvořit nový soudní aparát věnující se záležitostem rodinného práva. Tak s tím nejenže bych neměla problém, naopak bych to velmi vítala. To říkám už já.

Dále cituji: Rovněž nelze přehlédnout i to, že tato úprava povede k prodloužení řízení - to je to, co říkám já, to největší riziko také - což v rodinných sporech nemusí být v zájmu dítěte. Obecně však možnost podání dovolání v rodinných věcech převažuje nad negativy takovéto změny.

Druhým stěžejním bodem pozměňovacího návrhu je obrácení koncepce přípustnosti dovolání, kdy dovolání by nemělo být přípustné ex lege. Čili to obrácení teď je. Nejvyšší soud je musí svým rozhodnutím připustit. Čili teď, když to splníte, tak musí být, a teď je bude muset výslovně svým rozhodnutím připustit. Přičemž přípustnost vysloví jen tehdy, vyžaduje-li to potřeba sjednocení judikatury soudů v otázkách zákonem vymezených. To je ten navrhovaný § 237 odst. 2. Důvodem navrhované změny je potřeba umožnit Nejvyššímu soudu selekci nápadů tak, aby mohl zvládnout vysoký nápad věcí, což je i v té důvodové zprávě, byť se velmi kritizovalo, a uslyšíte to za chvíli ještě, nedostatek těch podkladových údajů a statistik, které by ta tvrzení dokládala a objektivizovala.

Vracím se k citaci: Návrh se tak vrací ke koncepci vyjádřené v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ ve znění, které platilo do 31. 12. 2012 - a my právníci víme, které platilo - kdy toto ustanovení bylo zrušeno nálezem pléna Ústavního soudu ze dne 21. února 2012, spisová značka plénum Ústavního soudu 29/11. Podle tehdejší úpravy Nejvyšší soud připustil dovolání, jen pokud dospěl k závěru, že posuzovaná věc je zásadního právního významu. Podle předloženého návrhu pak Nejvyšší soud také nejdříve zváží význam posuzované věci, neboť dovolání připustí jen, dospěje-li k závěru, že judikaturu v dané věci je třeba sjednotit. To je předložená otázka. Je zásadní pro rozhodování soudu.

Ústavní soud v citovaném zrušovacím nálezu zdůraznil, že pravidla přístupu k vyšším soudním instancím musí být formulována co nejurčitěji tak, aby byla co nejjasněji seznatelná pro jednotlivé osoby. Proto konstrukcí přípustností dovolání vyžadující, aby před odmítnutím dovolání byl proveden jeho věcný přezkum, nelze, a to z ústavních důvodů, regulovat nápad, o nichž má být rozhodováno samotným Nejvyšším soudem. To jsou body 53 a 54 citovaného nálezu.

Ústavní soud také posuzoval, zda uvedená úprava je pro její adresy dostatečně předvídatelná, což by bylo zajištěno nerozpornou judikaturou Nejvyššího soudu, který aplikuje. Na základě empirických dat, která si však opatřil, ukazovala se nejednotnost judikatury Nejvyššího soudu k řešení otázky, na níž přípustnost dovolání závisela. Zásadní právní význam, judikaturní přesah. A proto dospěl Ústavní soud k závěru, že tehdejší § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ byl neurčitou právní normou, která nepředstavuje v možnostech obecné justice - a to je teď to nejdůležitější, milé kolegyně a milí kolegové, je to jeden z principů právního státu - předvídatelné právo, a je tak v rozporu s požadavky principu právního státu. Úprava přípustnosti dovolání je, jak bylo řečeno výše, prakticky stejná jako v bývalém § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ.

Jako důvod pro její přijetí je uvedeno odbřemenění Nejvyššího soudu tak, aby mohl plnit svou funkci sjednocovatele judikatury zásadně ve všech oblastech civilního práva s tím, že se dovolání otevírá i pro věci rodinného práva. Česká advokátní komora píše: "Máme za to, že v rámci důvodové zprávy bude proto zapotřebí se vypořádat s argumentací Ústavního soudu v citovaném nálezu, především pokud jde o poukaz na tehdejší absenci nerozporné judikatury Nejvyššího soudu."

A já se tedy znovu ptám v rámci druhého čtení, na které jsem byla odkázána, jestli tedy mě paní zpravodajka, paní poslankyně Decroix tady na mikrofon v rámci druhého čtení ještě před třetím čtením dovede - a asi ano, a já se na to těším - vysvětlit, jak se tedy vypořádala s tou absencí nerozporné judikatury Nejvyššího soudu.

Návrh přitom počítá s výraznějšími omezujícími změnami přípustnosti dovolání oproti situaci do 31. 12. 2012, neboť a) Nejvyšší soud bude rozhodovat o připuštění nebo nepřipuštění dovolání - to je § 237 odst. 1 navrhované úpravy, b) pro přípustnost je nezbytná potřeba sjednocení judikatury soudů - § 237 odst. 2 navrhované nové úpravy, c) je možné odmítnutí dovolání bez uvedení důvodu - § 243c odst. 4 OSŘ. O novele tedy.

Právě odmítnutí přípustnosti dovolání bez byť stručného odůvodnění - proto to vracím svým pozměňovacím návrhem - považujeme pro budoucí praxi za velmi problematické a přikláněli bychom se k možnosti alespoň stručného odůvodnění obsahujícího odkazy na prejudikaturu. Jako pravděpodobný postup se jinak jeví to, že neúspěšní dovolatelé se budou obracet se stížnostmi na Ústavní soud, neboť jim nebudou zřejmé ani rámcové důvody, proč se Nejvyšší soud odmítl jejich dovoláním zabývat. To je prostě... Já už to slyším teď.

Paní zpravodajko, paní kolegyně, milá paní poslankyně Decroix, vy to neslyšíte, že řada advokátů už teď zpochybňuje tu potenciálně budoucí právní úpravu? (Předsedající: Mým prostřednictvím.) Budeme zase čekat na Ústavní soud? Jdu k věci.

Pozměňovací návrh rovněž opomíjí judikaturu Ústavního soudu, ze které plyne, že přípustnost dovolání zakládá i rozpor s nálezy Ústavního soudu, rozsudky ESLP nebo SDEU, což tady zase jsou citace ústavních nálezů, nebudu vás zdržovat. Když už se má zákon měnit, doporučujeme jej o toto doplnit, jinak hrozí riziko, že Nejvyšší soud bude argumentovat novelou, která se stane účinnou po citované judikatuře Ústavního soudu, a tedy derogací jejich závěrů.

K bodu 4 - odstavec druhý navrhovaného § 240a je nejasný. Takže vy navrhujete pro Advokátní komoru nejasné ustanovení. Je-li dovolání přípustné i proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž tento soud zruší rozhodnutí soudu první instance a věc vrací, postupuje věcnému příslušnému soudu nebo řízení zastaví, činí tak proto, že nejsou dány zákonné důvody pro uvedený postup. Text, podle něhož lze v těchto případech dovolání podat pouze z důvodů, že k rozhodnutí soudu prvního stupně nebyly dány zákonné důvody, nic k důvodům pro podání dovolání nedodává.

Není také jasné, jak má soud, jemuž byla věc vrácena nebo postoupena, postupovat, je-li dovolání podáno. Má tedy řízení přerušit a počkat na výslech dovolacího řízení, nebo má jednat, jakmile mu věc doputuje? Pokud bude jednat a dovolací soud v průběhu této doby dovolání připustí a ve věci rozhodne, co se bude s řízením u soudu prvního stupně dít? Je chvályhodné, že navrhovaná právní úprava se snaží omezit soudní ping-pong, ale je třeba vyřešit i uvedené otázky, popřípadě zvolit řešení jiné, které tyto otázky otevírat nebude. To jenom cituji stanovisko České advokátní komory. To jsme slyšeli ve zkrácené podobě - já ho mám tady písemně - právě na projednání podvýboru pro justici. O tom jsem hovořila na ústavně-právním výboru a žádný takový pozměňovací návrh s výjimkou toho mého, který vrací alespoň stručné zdůvodnění, podán nebyl. Proč?

K bodu 10, podle § 243c odst. 4 může být usnesení o odmítnutí dovolání nebo o zastavení dovolacího řízení odůvodněno pouze odkazem na ustanovení zákona, podle nichž bylo rozhodnuto. Důvodová zpráva k tomu říká jen tolik, že jde o kruciální bod navrhované úpravy umožňující Nejvyššímu soudu selekci či filtraci nápadů, neboť jinak by Nejvyšší soud nemohl zvládat vysoký nápad věcí. Má jít o přístup, který volí i právní řády mnoha evropských zemí. Odůvodnění odmítnutí dovolání jen na odkaz na příslušné ustanovení zákona je pochopitelné a patrně bez problémů v případech, kdy jde o nepřípustnost podle § 238. Tam jsou důvody pro odmítnutí jasně dány a rozhodnutím se dovolání odmítá, je přezkoumatelné.

Problematické je však navrhované řešení ve vztahu k úpravě o vyslovení nepřípustnosti na základě úvahy dovolacího soudu, jak je právě navrhováno v tom § 237 odst. 2, na který tady i paní zpravodajka správně upozornila. Je to kruciální ustanovení. Jak bylo řečeno v připomínce k bodu 1, dovolatel nemůže předvídat, zda Nejvyšší soud dospěje k závěru, že věc, kterou mu dovolatel předkládá, je věcí nezbytnou ke sjednocení judikatury. Je-li dovolání odmítnuto, nedozví se z odůvodnění nic, neboť v něm bude jen odkaz na ustanovení OSŘ, které úvahu Nejvyššího soudu o přípustnosti dovolání umožňuje. Přitom požadavek odůvodnění rozhodnutí v případech, kdy je dovolání odmítnuto, je podle Ústavního soudu jedním z požadavků zabezpečujících naplnění principu spravedlivého procesu, na němž stojí právní stát. Teď tady jsou vyjmenované ty nálezy, hlavně ten jeden nález, kde Ústavní soud zdůrazňuje právo dovolatele na spravedlivý proces a vyvozuje tam určité závěry.

Já vás opravdu nechci zdržovat, ale tohle jsme všechno podrobně opakovaně probírali. Takže závěr. Česká advokátní komora, poslední její věta. Z hlediska právní jistoty a předvídatelnosti navrhované úpravy by bylo třeba, aby navrhovaný text alespoň přesněji vymezil případy, kdy k odůvodnění dovolání bude stačit jen odkaz na příslušnou právní úpravu s tím, že v ostatních případech bude třeba alespoň stručné odůvodnění, tedy s poukazem na prejudikaturu Nejvyššího soudu nebo nálezy Ústavního soudu. Upozorňuji, že jsem včera dala takovýto pozměňovací návrh, protože jsem stále čekala, že se toho ujme tedy nějaká poslankyně nebo poslanec - protože nechci být teď adresná - z koalice, ale už jsem nemohla čekat déle, protože tedy to stručné zdůvodnění tam je. Přihlásím se k tomu pod číslem 5542, protože jinak ta neústavnost podle mě tam bude velká.

Navážu tím, co bych právě byla ráda, kdyby paní ministryně obrany potom tlumočila ještě jednou panu ministru spravedlnosti, který dostal včas upozornění - jehož část tedy tady přečtu - předsedy Ústavního soudu, z čehož si dovozuji, že opravdu pravděpodobnost, že by tato část této novely mohla být zrušena, pokud bude podána ústavní stížnost, není úplně nízká. Posuďte sami. Dovozuji, že ta pravděpodobnost není nízká. Budu opatrná, protože samozřejmě Ústavní soud je soud, který nás někdy také překvapuje svými rozhodnutími. Ale poslechněme si, jaké stanovisko k tomu zaujímá předseda Ústavního soudu.

Závěrem končí tím, že věří, že všechny ty skutečnosti vezmeme v úvahu. Takže on se na vás obrátil, reaguje na dopis, kterým, pane ministře spravedlnosti - teď chci říct, prostřednictvím paní ministryně obrany - jste Ústavní soud informoval o pozměňovacím návrhu předloženém poslankyni Evou Decroix k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zase ve znění pozdější předpisů, a tak dále. Teď je tady to podstatné. Pozměňovací návrh - čili to je ten číslo 5117 ze dne 10. října 2024 - by podle vás vedl k zásadním změnám dovolacího řízení v civilních věcech. Obrátil jste se proto na Ústavní soud s žádostí o sdělení, zda pozměňovací návrh považuje za přínosný - čili pan předseda Baxa mluví za Ústavní soud - a zda přináší vhodné a systémové řešení.

Následující argumenty jsou odrazem diskuse pléna Ústavního soudu, jemuž jsem vaši žádost předložil k posouzení. Je mou povinností především připomenout, že Ústavní soud ani já se v tuto chvíli nemůžeme vyjadřovat k hypotetické otázce, zda by přijetí navržené úpravy civilního dovolání bylo z hlediska procedurálního i obsahového v souladu s ústavním pořádkem. Čili můžu říct, že si myslím, že není, ale Ústavní soud nesmí a říká to jasně. V této odpovědi se proto budu věnovat jiným aspektům pozměňovacího návrhu a zvažovaných změn v úpravě civilního dovolání. Přípravě každého právního předpisu, jakož i jeho pozdějších změn, by mělo předcházet nejen jasné vymezení účelu zamýšlené právní úpravy, ale i detailní analýza právního a skutkového stavu v oblasti práva, které se změny týkají. Součástí takové analýzy by mělo být bezpochyby i zhodnocení nezbytnosti navrhovaných změn.

Odůvodnění pozměňovacího návrhu v úvodu deklaruje, že jeho smyslem je rozšíření přípustnosti dovolání ve věcech rodinného práva. Jak je vám ovšem známo, pozměňovací návrh neusiluje... (Silný hluk v sále.) Já počkám možná chvilku.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Poprosím samozřejmě o klid v sále.

 

Poslankyně Helena Válková: Jak je vám ovšem známo, pozměňovací návrh neusiluje o pouhé otevření této oblasti, dosud vyloučené z dovolacího řízení. Okruh rozhodnutí, proti nimž by bylo možné dovolání podávat, by se rozšířil velmi významně. Kromě - to je důležité také zdůraznit - věcí rodinného práva, by se tato možnost otevřela například u značné části takzvaných bagatelních sporů o peněžité plnění mezi 10 000 až 50 000 korunami, u rozhodnutí o nákladech řízení či u rozhodnutí odvolacího soudu, která ruší rozhodnutí soudu prvního stupně a věc mu vrací k dalšímu řízení, jakož i o část rozhodnutí odvolacího soudu, kterými se odvolací řízení nekončí. To je ten navržený § 238.

Současně by rozšíření znamenalo vyšší zátěž na soudy prvního stupně a to i proto, že řízení v nižších stupních jsou v rodinných věcech od soudních poplatků zásadně osvobozena a bez povinného zastoupení advokátem. To by pro dovolací řízení platit podle návrhu nemělo? Soudy prvního stupně by nově rozhodovaly o osvobození od soudních poplatků a více o ustanovení advokáta.

Z odůvodnění je bohužel patrná podmíněnost rozšíření přípustnosti dovolání v rodinných věcech zavedením zcela jiné koncepce celého dovolání v civilních věcech. S dodatkem, že pokud by se tak nestalo - citace - přineslo by pouhé otevření dovolání i pro oblast rodinného práva potřebu personálního doplnění Nejvyššího soudu o soudce, asistenty a další personál, což by následně vedlo k nutnosti zajistit pro Nejvyšší soud novou budovu, včetně nového vybavení.

Bez těchto opatření by došlo k výraznému prodloužení délky dovolacího řízení a následně k postupnému zahlcení a kolapsu Nejvyššího soudu. Vedle vyšších nároků na státní rozpočet by takový přístup přinesl i další negativní důsledky spojené s příliš vysokým počtem soudců Nejvyššího soudu a ve výsledku by nevedl k požadovanému cíli, nezajistil by jednotu rozhodování. To tady cituje argumenty Nejvyššího soudu, respektive zdůvodnění toho pozměňovacího návrhu paní poslankyně Decroix vaším prostřednictvím, pane místopředsedo.

Klíčová pasáž odůvodnění se tak opírá o pouhé odhady a předpoklady, které však nejsou doprovázeny čísly ani fakty. Zásadní tvrzení o možném kolapsu Nejvyššího soudu není podloženo žádnými konkrétními údaji. To nebudu komentovat, to píše Ústavní soud. Množství dovolání, o nichž bude Nejvyšší soud rozhodovat, může v důsledku navržené úpravy nominálně skutečně významně narůst - to si myslíme všichni - neboť okruh rozhodnutí, u kterých má nově být dovolání objektivně nepřípustné, má být relativně úzký. Souběžně se proto navrhuje zcela obrácená koncepce přípustnosti dovolání, než je tomu dosud. Dovolání by nebylo přípustné, už po x-té tady říkám, ex lege. Záleželo by na tom, jestli jej Nejvyšší soud svým rozhodnutím připustí. Pokud nikoliv, odmítl by jej Nejvyšší soud ve zdůvodnění pouze odkazem na příslušné ustanovení zákona.

Ústavní soud dále pokračuje: Jde o změny natolik zásadní povahy, že by znamenaly faktickou rekodifikaci dovolání v civilních věcech. Přinesly by změnu omezení přístupu jednotlivce k soudní ochraně před nejvyšší soudní instancí, která neexistuje ani v řízení o trestním dovolání před Nejvyšším soudem, ani - a to si musíme říct, to je důležité, protože ti se o to pokusili jednou a neskončilo to dobře - v řízení o kasační stížnosti před Nejvyšším správním soudem, ani v řízení o ústavní stížnosti před Ústavním soudem.

Koncepční změna pravidel, jimiž se řídí přístup k Nejvyššímu soudu, by měla vzejít z procesu odrážejícího význam řádného fungování nejen této instituce, ale i všech dalších vrcholných soudů. Měla by tedy být výsledkem široké odborné diskuse, opírat se o objektivní údaje o dosavadním stavu a potřebě jeho změny a především o kvantifikovanou, ověřitelnými údaji podloženou predikci, co navržená změna přinese, mimo jiné i v oblasti personální a organizační, a jaký bude mít dopad na délku řízení. Pozměňovací návrh bohužel výsledkem takového odpovědného a systémového přístupu není. Předně se neopírá o žádnou analýzu současného stavu dovolacího řízení. Odůvodnění návrhu neuvádí, jaké je aktuální zatížení soudkyň a soudců civilního kolegia Nejvyššího soudu a jaká je délka dovolacího řízení. Pro srovnání konkrétními číselnými údaji o nápadu a zatížení přitom byly v minulosti podloženy například i mnohem méně závažné reformy kasačního řízení, jak jsem o tom hovořila, na Nejvyšším správním soudě, které vyústily v zavedení institutu odmítnutí pro nepřijatelnost pouze ve věcech mezinárodní ochrany a později k jejímu rozšíření do dalších samosoudcovských agend. Původně na té... To nebudu.

Odůvodnění pozměňovacího návrhu ovšem neobsahuje žádné údaje o aktuální či očekávané zátěži Nejvyššího soudu při zachování současné úpravy dovolání. Je-li aktuální stav neudržitelný, tak jak se píše v tom odůvodnění... (Hluk v sále.)

Pane místopředsedo, já vím, že mluvím dlouho, ale já chci všem zprostředkovat ta jednání z ústavně-právního výboru i z toho podvýboru pro justici, tak myslím si, že ti, kteří - ano, poslanci a poslankyně, které to nezajímá, tak můžou přece jít do předsálí, ať to můžu... (Předsedající: Určitě ano.) Děkuju.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Určitě ano.

Pá poprosím, vážené kolegyně, vážení kolegové, pokud vás tady tento bod skutečně nezajímá a chtěli byste diskutovat nějaké jiné věci, tak já vás prosím, abyste se přesunuli do předsálí a tam ve vašich diskusích pokračovali.

Můžete, paní poslankyně, pokračovat dále.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuju, pane místopředsedo. Pozměňovací návrh není opřen ani o žádnou ověřitelnou predikci, co navrhované změny přinesou. Nevyčísluje v trendech uplynulých let, kolik věcí okresní, krajské a vrchní soudy ve všech civilních agendách rozhodují, jaký počet meritorních a nemeritorních rozhodnutí vydávají, v kolika věcech jsou podávány řádné opravné prostředky, s jakým výsledkem je o nich rozhodováno, jakou část z nich bude nově možné napadnout dovoláním, a tedy ani to, jaký nárůst počtu dovolání na Nejvyšším soudu lze očekávat. Namísto alespoň kvalifikovaného odhadu se v odůvodnění pozměňovacího návrhu uvádí toliko to - a teď citace z odůvodnění: lze důvodně předpokládat, že otevření dovolání i pro oblast rodinného práva přinese ve srovnání výrazně větší, to je s tou novelou 404/2012 Sb., nárůst počtu dovolání.

Prosím vás, nejde jenom o názor předsedy Ústavního soudu. Je to, jak on sám píše, výsledek diskuse pléna Ústavního soudu. Musím tedy s politováním konstatovat, že požadavek na koncepční změnu dovolání se opírá toliko o spekulativní a nijak nevyčíslený předpoklad, co způsobí otevření dovolání v rodinněprávních věcech, tedy jen v jedné oblasti, kde bude nově dovolání možné podávat. Jak by se projevily navrhované změny ve svém souhrnu, nechává pozměňovací návrh zcela bez odpovědi. On se zabývá skutečně jenom tímhle, i když otevírá daleko více agend, jak tady bylo už i v tom stanovisku České advokátní komory, které jsem si dovolila přečíst celé, uvedeno.

Současně při argumentu potřebnosti otevření dovolání pro rodinné věci se pomíjí, že konkrétně u věcí péče soudu o nezletilé jde často spíše než o správnost správního posouzení, a to je důležité zdůraznit, o dostatečnost či správnost skutkových zjištění, což se míjí se zachovaným jediným dovolacím důvodem, který je právní posouzení věci.

Pozměňovací návrh se nezabývá dopadem na fungování civilní justice jako celku. Nepřináší zásadní odpověď na otázky, jaká je nyní celková délka řízení, jak se na ní podílí jeho jednotlivé fáze, a především jaký dopad na délku řízení bude mít navržená úprava. Důvodová zpráva zcela pomíjí riziko, že rozšířená možnost podávat dovolání, mimo jiné třeba proti zrušujícím rozhodnutím odvolacích soudů, povede, a to už opakovaně a ještě jednou to tam budu číst, k prodloužení celkové délky řízení. Měnit jen jeden z mimořádných opravných prostředků bez toho, že by byla vyhodnocena efektivita celého systému, všech řádných i dalších mimořádných opravných prostředků ve všech civilních agendách řízení před soudy v České republice, je velice riskantní a neodpovědné. Nesystémovost navržené opravy dovolání je patrná i při srovnání s fungováním kasační stížnosti či ústavní stížnosti. Usnesení o odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost i usnesení o odmítnutí ústavní stížnosti pro zjevnou neopodstatněnost se odůvodňují a musí být přijata jednomyslně. V praxi nevyužívané ustanovení, které umožňovalo Nejvyššímu správnímu soudu usnesení odmítající kasační stížnost pro nepřijatelnost neodůvodňovat, bylo dokonce v nedávné době zákonodárcem, námi, zrušeno.

V rozporu s tímto trendem usiluje pozměňovací návrh o zavedení možnosti neodůvodňovat odmítnutí dovolání a současně ruší požadavek jednomyslnosti při odmítnutí pro nepřípustnost. Neodůvodněné odmítnutí pro nepřípustnost by tedy bylo možné i přes nesouhlas jednoho z členů senátu. Návrh vyvolává i další interpretační otázky neobjasněné v odůvodnění, například zda potřeba sjednocení judikatury soudu představuje novou podmínku přípustnosti dovolání, či jen formulační upřesnění dosavadní úpravy.

Já jsem něco vynechala, ale ne mnoho, a já když vidím ten zájem části poslankyň a poslanců, tak mohla bych pokračovat v citaci toho, co tady mám od advokátních kanceláří, ale tam se asi nebudeme divit, že to je logicky v tom duchu i toho, co napsala Česká advokátní komora - nekoncepční, nesystémová, nabourává, blokuje již tak těžký a složitý mimořádný opravný prostředek, je v příkrém rozporu s ústavním právem, judikaturu ESLP včetně ratifikovaných mezinárodních smluv. Čili já si to ušetřím. Kdo bude chtít, tak se na mě může obrátit a může si to přečíst, a já se tedy budu věnovat svým pozměňovacím návrhům.

V zásadě tedy shrnu za sebe, že jsem se snažila jimi zlepšit tu situaci, která zřejmě nastane přijetím té komplexní rozvodové novely, přičemž jsem úmyslně i upozornila na to, že některé pozitivní prvky v ní jsou. Některé ale jsou velmi riskantní. Tak, řekněme.

Takže, začnu asi, abyste měli aspoň tu kontinuitu zachovanou, tak začnu vlastně tím posledním, protože jsme mluvili teď o dovolání. Já jsem opravdu po tom, co už jsme vyčerpali všechny možnosti v rámci ústavně-právního výboru a podvýboru pro justici, tak jsem předpokládala, že tedy koalice změní a bude reagovat na takové nepřímé varování, jak to může dopadnout. Nestalo se tak, takže včera večer, já jsem ho měla připravený delší dobu, jsem tam vložila pozměňovací návrh pod číslem 5542, který říká, že se v tom bodě 1 novelizačního pozměňovacího návrhu, novelizačním bodě 10 v § 243c odst. 4, slova, může být odůvodněno pouze odkazem na ustanovení zákona, podle nichž bylo rozhodnuto, nahrazují slovy - dovolací soud stručně zdůvodní. Abych to přeložila do lidštiny, tak mně jde o to, aby tedy... když Nejvyšší soud, kdyby to prošlo, obrátil se ten celý systém, tahle reforma, Nejvyšší soud by nevyslovil přípustnost, že by to zamítnul bez dalšího, jakože je to nepřípustné, tak aby nedošlo k tomu, že to odůvodní toliko odkazem na příslušné ustanovení, což je tedy kruciální bod té navrhované úpravy, protože si myslím, že je třeba alespoň stručně zdůvodnit to odmítnutí. A upozorňuji tady také na rozhodovací praxi Ústavního soudu, z níž dlouhodobě vyplývá, že absence náležitého, třeba i stručného, odůvodnění odmítnutí představuje zásah do veřejného selektivního práva na přístup k soudu chráněného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Odkazuji už jenom na ten nález Ústavního soudu sp. zn. I, Ústavní soud 1393/24, zejména bod 34, kdyby si to chtěl někdo dohledat. Velmi podobné závěry jsou v dalších starších nálezech, například sp. zn. IV Ústavního soudu 332/24, bod 16, nebo III, Ústavní soud 1538/14, body 22 a 23. Takže můj pozměňovací návrh se snaží zabránit potenciálně protiústavní právní úpravě, který podle mého názoru a nejlepšího vědomí a svědomí minimálně hrozí v tom navrhovaném pozměňovacím návrhu, o kterém jsme tady asi nejdéle hovořili.

Takže to je ten jeden pozměňovací návrh. Druhý, o tom jsem mluvila už víckrát. Začnu teď chronologicky. To je pozměňovací návrh pod číslem 4645. Je to můj návrh a návrh pana poslance Radka Vondráčka, kde se snažíme zjednodušit v případě, že jde o rozvod, nesporný rozvod, kde nejsou děti nebo jsou už zletilé, průběh toho rozvodu tím, že odbřemeňujeme soudy, aby měly, a že teda budou mít toho co dělat, možnosti, aby se sepsal notářský zápis za splnění podmínek, které v tom § 71d, notářský zápis o ukončení manželství rozvodem, přesně vypisujeme, jsou přísně stanovené. Pokud budou splněné, pak se tím zápisem o ukončení manželství rozvod stane a nabude účinnosti. Čili je to pozměňovací návrh 4645, nesporný rozvod notářským zápisem. Zase to řeknu zkráceně.

Pak tady máme pozměňovací návrh, kdy při vědomí toho, že hrozí, že bude tato úprava ve svém celku schválena, pokud jsem vás teď nepřesvědčila alespoň o něčem, argumenty, které navíc jsou i argumenty minimálně podstatné a významné části justice a advokacie, tak navrhuji posunout účinnost, samozřejmě z nesmyslné původní účinnosti 1. ledna 2025, na 1. ledna 2026. Je to pozměňovací návrh 5229.

Pak je to návrh, kde se ale musím zastavit a alespoň stručně vás upozornit na to, že tady jde o děti. Je to ale opravdu v tom pravém smyslu slova ohrožené střetem zájmu rodičů, mě a pana poslance Aleše Juchelky, kde se domníváme, že to navrhované znění § 469 odst. 4 zákona o zvláštních řízení soudních, představuje zásadní změnu, jejíž přínos je velmi, velmi sporný, protože omezuje obligatorní ustanovení opatrovníka v situacích, kdy řízení je zahájeno rodiči podle obsahu návrhu a k němu přiloženého stanoviska druhého rodiče ve vzájemné shodě o obsahu dohody a úpravy poměru nezletilého. Tam má být jenom zákonem zástupcem zastoupeno dítě, a jsou-li zákonem zástupcem rodiče, má být zastoupeno přednostně oba rodiči, ale to pouze v situaci, kdy by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi rodičem a dítětem nebo mezi dětmi týž rodičů, pak soud jmenuje dítě opatrovníka. Ale ono z povahy věci tady dochází automaticky ke střetu zájmů mezi rodiči a dětmi, a i jak jsme tady slyšeli od opatrovnických soudců, ta věc má svoji vnitřní dynamiku, vyvíjí se a to, co je ze začátku s dohodou, se v průběhu může stát bez dohody. Může se daleko.. ten konflikt se eskaluje. Nelze se proto spoléhat na to, že se takový střet zájmů v konkrétním případě včas identifikuje a již vůbec ne na to, co je v důvodové zprávě, že samo dítě o ustanovení opatrovníka požádá. To budou výjimečné případy. Takže my to vracíme nazpátek a vypouštíme to vypuštění opatrovníka. Takže to je pozměňovací návrh 5231.

Pak je tady pozměňovací návrh, který vlastně akceptoval už ústavně-právní výbor, takže já už nebudu zdržovat a nebudu ho číst - kdy tedy bude moci soud o poměrech dítěte po dobu po rozvodu manželství rozhodnout i v případě, když se dohodnou ti rodiče a schválí dohodu rodičů, leda že je zřejmé, že dohodnuté plnění vyživovací povinnosti není v souladu se zájmem dítěte. Je to pozměňovací návrh 5230.

Já si myslím, že jsem prošla všechny návrhy, které jsem tedy do systému vložila. Já se ještě podívám. Ano, myslím si, že tím můžu tedy uzavřít svoje vystoupení a děkuji vám za pozornost. Omlouvám se, že jsem byla možná místy zdlouhavá a nesrozumitelná, ale mám teď čisté svědomí, že jsem vás předem upozornila na ty nejspornější partie ještě předtím, než ve třetím čtení pro to zvednete, nebo nezvednete, nebo se zdržíte hlasování v rámci hlasování. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji. My jsme se vystřídali při řízení schůze. Přeji vám hezký večer, vážené kolegyně, vážení kolegové.

Pokračujeme v obecné rozpravě, která je v tuto chvíli otevřená a nyní pokračuje paní kolegyně Nina Nováková, poté s přednostním právem Eva Decroix. Paní poslankyně, prosím.

 

Poslankyně Nina Nováková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi, abych co nejkratším způsobem zdůvodnila svůj pozměňovací návrh. Je uveden v systému pod číslem 5438. Zdůrazňuji, je to můj pozměňovací návrh, nejedná se o koaliční nebo klubový. Už jsem za něj získala několik velice bouřlivých reakcí, ale přesto se domnívám, že je nezbytné, aby každý poslanec, podle svého svědomí, se řídil principem předběžné opatrnosti. Oč se jedná. V tomto sněmovním tisku 728, který se primárně věnuje okolností rozvodů, je také pozměněn dosud platný § 858, kde se hovoří, v tom původním znění, o obrovské šíři rodičovské odpovědnosti, a to za všechny roviny života dítěte.

Myslím, že je nutné číst tisky společně s dalšími paragrafy. A když se podíváme na ten současně platný zákon, tak tomu § 858 velmi dobře sekunduje § 857, kde se hovoří o přiměřenosti, o rozumné přiměřenosti. Víme, že rodič má podporovat rozvoj dítěte ve všech rovinách jeho života a má to dítě také chránit. Má povinnost je chránit. Hlavním principem fungujícího rodičovství a vztahu mezi rodiči a dětmi je, že rodiče dodržují princip přiměřenosti v oblasti ochrany toho dítěte i třeba v oblasti postupného vybízení k volnému, svobodnému jednání. Rodiče mají na principu přiměřenosti také klást na dítě nároky a mají také přiměřeně ho podporovat a dejme tomu chválit a mají mu také stanovovat hranice.

Já se domnívám - patřím tedy k té části rodičů nebo mluvím za tu část rodičů, kteří své dítě milují a nikdy, nikdy by mu nechtěli ublížit. Ti, kterým se ten můj pozměňovací návrh nelíbí, vnímají rodiče jako potenciální osobnosti, které sklouznou k nějakému jednání, které je nepřiměřené. S tím já samozřejmě také nesouhlasím.

A znovu tedy říkám, mezi přiměřené formy ochrany může patřit i korektivní fyzický kontakt. Ono je úplně něco jiného, když řekneme tělesný trest a když mluvíme o korektivním fyzickém kontaktu, který stanovuje hranice a kterým se také může zabránit nebezpečí nebo vyslat bezprostředně po jednání dítěte signál jako reakci na jeho chování, a to na chování, kterým může ublížit sobě nebo druhým. Takto já vnímám ten korektivní fyzický kontakt. Milující rodič dobře své dítě zná a je schopen rozpoznat, kdy jsou lepší razantní slova, kdy jemná domluva a kdy tato zmíněná fyzická korekce. To není mlácení dětí prosím. To je úplně jiná kategorie. Vyhlašujeme-li absolutní zákaz tělesných korektivních forem výchovy, neměli bychom, dámy a pánové, také mluvit o veliké nebezpečnosti nepřiměřené podpory dítěte, nepřiměřeného obdivu, nebo dokonce o fatálním dopadu takzvané nevýchovy, která je dnes tolik v módě. Láskyplná přiměřenost ve všem určitě dětem prospěje nejvíc.

V této novele my slyšíme, že to je deklarace, že chceme říci, že tělesné tresty jsou špatné a že to vlastně je bez sankce. Kdybychom ovšem nečetli celou novelu pozorně. A čteme-li ji pozorně, tak tomuto § 858 sekunduje § 869, který přidává odstavec k původnímu znění. Přidává totiž možnost omezení rodičovské odpovědnosti a teď cituji: "hrozí-li v důsledku jejího výkonu narušení citového nebo psychického vývoje dítěte a nelze-li odvrácení této hrozby dosáhnout jinak". Já tím znovu chci říct, jestli někdo ve zlé vůli se mně snaží podstrkovat, že schvaluji mlácení dětí nebo násilí na dětech - no to máme v zákoně ošetřeno. Já mluvím o milujících rodičích, o slušných lidech, pro které tohleto skutečně může být problém. To je moment, který je - ten moment, kombinace § 869 a 858 - je výjimečně zneužitelný. Tady je například prostor pro neférové vypořádání si nefungujících vztahů mezi rodiči. Nezapomeňme, že novela se týká rozvodu. A ačkoliv slyšíme, že nehrozí rozumným rodičům žádná sankce, znovu opakuji, na základě principu předběžné opatrnosti tvrdím, že v § 869 se možnost excesu, přehnaného vysvětlení nebo nějakého jaksi z jiné strany pohledu na věc vysvětlení skrývá.

Ještě jednou, je to můj pozměňovací návrh, který vnímá slušné rodiče, kterým záleží na dětech, jako lidi, kteří nikdy nepřistoupí k žádnému typu korektivního jednání, aniž by to nebylo v lásce a aniž by to nebylo tak, že mají na mysli dobro dítěte. Ano, můžeme mít na to jiný názor. Děkuji. K tomuto pozměňovacímu návrhu se přihlásím.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji. V tuto chvíli vyvolala vaše řeč jednu faktickou poznámku, a to od kolegyně Taťány Malé. Poté v řádné rozpravě jsou přihlášeni s přednostním právem Eva Decroix a Olga Richterová. Prosím, paní poslankyně, máte dvě minuty.

 

Poslankyně Taťána Malá: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já musím zareagovat na slova paní poslankyně Novákové, která nám tady velmi sofistikovaně vysvětlila, že když dítěti fláknete s láskou, tak je to v pohodě. Já musím říct, že jsem zásadně proti tomu, co tady řekla, a nesouhlasím s jejím pozměňovacím návrhem. Naopak bych chtěla ocenit to, že do té novely občanského zákoníku se dostala nepřijatelnost trestání u dětí.

A chtěla bych se zeptat, paní poslankyně, my už jsme to řešili i na podvýboru a řešili jsme to na komisi pro rodinu, co je to ta přiměřenost? Jestli jako jedna facka je ještě přiměřená nebo dvě facky? Jakou silou to musí být? Nebo jak to budeme posuzovat?

A co se týká té deklarace, je to skutečně deklaratorní. Není to zákaz fyzického trestání, je to deklarace a je to naprosto stejná deklarace jako ta v občanském zákoníku, že si manželé mají být věrní. Je to nastavení nějaké normy. Máte pocit, že někdo trestá manžele za to, že jsou si nevěrní? Já myslím, že ne, že je to prostě nastavení nějaké normy a toho, jak bychom se měli chovat, a myslím si, že je v pořádku, když ve společnosti začne rezonovat to, že děti máme vychovávat bez toho, aniž bychom je bili a trestali. To je všechno, děkuji.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji za dodržení času. V tuto chvíli s faktickou poznámkou paní místopředsedkyně Richterová, poté paní kolegyně Nina Nováková. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji, pane předsedající. Já bych také ráda stručně reagovala na paní kolegyni Novákovou, protože to trošku podsouvalo to vystoupení, jako kdyby ti, kdo si myslí, že bití dětí ničemu nepomáhá, nebyli milující rodiče. A velice si vážím těch slov, která před chviličkou pronesla paní kolegyně Táňa Malá. Zcela souhlasím.

A přidám ještě jeden aspekt. I okolní země jako Polsko nebo Maďarsko mají třeba 15 let zhruba zákaz bití dětí. Proč? Protože i když je rodičovství těžké, i když ty situace mohou být sebenáročnější, tak bití jako takové ničemu nepomáhá. A ta deklarace není jenom o tom, jako třeba u manželství, že je dobré si být věrný, takže je dobré nebít děti, ale i o tom, že my dospělí se přece nebijeme. Když někdo chce udělat něco pro něj nebezpečného, tak ho chytneme. A to je právě ten rozdíl, to je právě to, na co bych se ráda doptala paní poslankyně, vaším prostřednictvím. Přece ta možnost chytit jak dospělého, tak dítě, když třeba vbíhá někam, kde je to nebezpečné, zůstává. Ale s dospělými se nemlátíme. Nebo někdy ano, ale pak je to domácí násilí. A víte, kde se děje? Děje se také třeba bohužel při péči o seniory a je to někdy i v těch rodinách, kde bylo hodně mlácení, když ty jejich děti byly děti. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji za dodržení času. V tuto chvíli tady máme sérii faktických poznámek, nejdříve paní kolegyně Nina Nováková, poté paní kolegyně Helena Válková, pan poslanec Michal Zuna a paní poslankyně Martina Ochodnická. Prosím, vaše dvě minuty, paní poslankyně.

 

Poslankyně Nina Nováková: Já nepotřebuji dvě minuty. Já bych prosila, aby se mi... já jsem nemluvila o tom, že někomu fláknu, že někoho biju. To je možná nastavení některých lidí, já nevím, těch, kteří mluví, ale moje nastavení to není. Já mluvím o korektivním fyzickém kontaktu, který může být, včetně toho, že třeba malé dítě jednou plácnu po zadečku, to ho nebolí, neohrožuje ho to. A vyprosila bych si, aby se tady, nebo jestli vy dítě fláknete, já s tím teda rozhodně nesouhlasím. Nesouhlasím s tím, aby někdo dítě fláknul, nesouhlasím s tím, aby někdo dal dítěti facku, protože facka například z hlediska sociologického a psychologického je skutečně dehonestující.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já děkuji za dodržení času. V tuto chvíli je na řadě paní poslankyně Válková. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuju. No, já když to poslouchám, tak to bychom ale, milá paní poslankyně Nováková, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, museli mít kategorizaci toho jednání, co je a není ještě přípustné, ale každý z nás vnímá různě odstupňované reakce jinak, a natož tedy rodiče, to pochybuju, že bychom v tomhle chtěli regulovat rodiče.

A hlavně já tady ještě zdůrazním ten prvek, který se tady už několikrát tedy objevil, ten prvek absence sankce. Takže zatím, zatím jí tady budeme hlasovat pouze o tom, že Česká republika řekne tímto způsobem se děti nevychovávají. A já teď nebudu říkat bohužel, protože vím, že to je velmi citlivá problematika. Za to žádná sankce, když se takhle budou vychovávat, pokud nedojde samozřejmě k nějakému ublížení na zdraví nebo něčemu podobnému ponížení, které už by se mohlo vykládat jako psychické týrání nebo domácí násilí, tak za to žádná sankce následovat nebude. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já také děkuji za dodržení času. V tuto chvíli pan poslanec Zuna je připraven se svou faktickou poznámkou a já vám, pane poslanče, měřím čas právě v tuto chvíli. Prosím.

 

Poslanec Michal Zuna: Já vám děkuju, pane místopředsedo. Já chci zareagovat na ten návrh paní poslankyně Novákové. My jsme tady v Poslanecké sněmovně přijali celou řadu legislativních opatření, které pomáhají obětem domácího násilí, obětem sexuálního násilí, a ať už v rámci koalice, ale zejména i napříč, ve spolupráci s opozicí, a uvedlo se tady opravdu velký kus práce v této oblasti. A mě velmi mrzí, že když máme naprosto nevinnou deklaratorní pasáž v tomto tisku, že je potřeba tady navrhovat vypuštění této deklaratorní pasáže v momentě, kdy domácí násilí tak je morem této společnosti, kde je prorostlé všemi vrstvami společnosti. Tak my naopak, jestli něčím můžeme jít příkladem, tak je, abychom jasně pojmenovali, že fyzické násilí a zejména fyzické násilí na dětech je zcela nepřípustné. A to, že násilí tvoří jen další násilí, tak je obecně známé.

A to, jestli to budete nazývat korektivní pohlavek, nebo flákanec, je úplně jedno jako druhé, prostě je nepřípustné. A já si dovolím i rovnou deklarovat, že za klub TOP 09 tento pozměňovací návrh určitě nepodpoříme.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Tak děkuji za dodržení času. V tuto chvíli paní místopředsedkyně Olga Richterová, připraví se paní poslankyně Barbora Urbanová. Prosím, máte slovo.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji za slovo. Já jsem pozorně poslouchala paní poslankyni Novákovou a ta říkala doslova, jestli vy dítě fláknete, já s tím rozhodně nesouhlasím. A tak se nabízí úplně jednoduchá otázka na paní poslankyni, vaším prostřednictvím. Proč to tedy chcete vůbec umožnit? Vůbec to nedává smysl. Já jsem obrovsky ráda, jaká je tady shoda napříč politickými stranami, že prostě bití dětí v jakékoliv míře nepomáhá, že jako společnost se chceme naučit, jak výchovu dělat jinak, efektivněji a ve finále prospěšněji pro naše všechny rodiny, protože tak, jak se my chováme ke svým dětem, jakkoliv to je náročné, tak se pak ony budou chovat k nám, až my budeme třeba nemohoucí.

A znovu paní poslankyně Nováková řekla jasně, že facka je ponižující, ale tam bylo něco, jako že plácnutí přes zadek, že to je v pohodě. Jenže ono to pro to dítě vůbec není srozumitelné, to říkají všichni, kteří se tomu odborně věnují, že přece to, o co jde ve výchově, je, aby dítě tak, jak roste, chápalo, proč rodič udělal to či ono.

A to plácnutí je právě bohužel, nebo prostě tak to je, že není srozumitelné. Takže já bych se paní poslankyně ráda zeptala, proč, když ví, že facka je ponižující, že flákat děti s tím nesouhlasí, to nechce, tak proč tento návrh vůbec předkládá? Děkuju.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já také děkuji. V tuto chvíli je poslední s faktickou poznámkou přihlášena paní poslankyně Urbanová. A já vám, paní poslankyně, vyměřuji čas právě v tuto chvíli. Prosím.

 

Poslankyně Barbora Urbanová: Dobrý večer. Já si myslím, že se nemusíme tady zdržovat velmi dlouho nad tímhle. Ty pozice jsou asi jasný. Ale na jednu stranu já bych jako stála i o to, abychom i té veřejnosti vysvětlili, že my jenom rýsujeme hranice toho, co je přijatelné a co není, že opravdu nezasahujeme do té výchovy. Pokud prostě za nevynesený koš dítěti seberete mobil, tak to ještě není to duševní strádání. A v té důvodové zprávě je to velice dobře popsané.

My ale tu hranici narýsovat musíme, protože 14 procent dětí tady žijí v opravdu velmi násilné domácnosti. Já vám tady přečtu jeden příběh, takové starší paní, dneska jí je už přes padesát, která prostě zažívala ve svém dětství tohle. U nás bylo bití na denním pořádku, každá minuta pozdního příchodu domů znamenala hodinu klečení na vařečce, před sebou držet ruce a na nich knížky. Když nám ruce klesaly dolů, dostávaly jsme bičem přes záda. Sestra dostala za pět minut pozdního příchodu pět hodin, v půlce omdlela, musela v trestu pokračovat druhý den. Ta paní si to nevymyslela, šla na kameru, je to vidět, mluví pravdu, ten člověk za to byl i trestán. A já k tomu jenom poznámku. Její otec si myslel, že jenom vychovává, že to je v pořádku. A takhle on se hájil.

A já si myslím, že ta debata je o tom, jak se na to díváme. A opravdu ty vychovávající rodiče, kteří milují své děti a nechtějí jim ublížit, my touhle novelou nějak netrestáme a nenaháníme s vidlemi, stejně jako tady nenaháníme s vidlemi ty nevěrníky, jak tady padlo s těmi manželi, ale těmto lidem my opravdu jim musíme dávat najevo a od toho deklaratorní ustanovení prostě jsou, že dělají něco nepřijatelného. Moc děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji za dodržení času. V tuto chvíli s přednostním právem je přihlášená paní poslankyně Eva Decroix. A po ní pan ministr Marian Jurečka.

 

Poslankyně Eva Decroix: Vážený pane předsedající, já vám velmi děkuji za slovo. Já se pokusím jak z pozice zpravodajky, tak někoho, kdo se tímto návrhem zákona zabýval od začátku, alespoň shrnout tuto diskusi.

Začnu od konce. Já velmi děkuji za tu diskusi nebo tu krátkou výměnu názorů, která tady proběhla ohledně tělesného trestání dětí. Já osobně s tím návrhem nesouhlasím, s tím pozměňovacím návrhem, paní kolegyně to ví, nicméně mně se líbí ten její pojem korektivní fyzický kontakt a v tom případě si ale myslím, že nejlepším korektivním fyzickým kontaktem je vždy obejmutí, pokud se tohoto můžeme držet, tak to můžeme klidně navázat na to, co vy jste říkala o těch milujících rodičích, a potom není potřeba, abychom vůbec diskutovali. A jenom minutku.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Tak já poprosím o klid a využiju toho, že paní poslankyně se natáhla pro počítač. Poprosím... já vám dám potom slovo. (Poslankyně Decroix: Já bych považovala...) A poprosím, abychom veškeré diskuse přenesli do předsálí, abych nemusel tady jmenovat. Děkuji. Prosím.

 

Poslankyně Eva Decroix: A jenom do té diskuse, prosím. Myslím si, že je důležité, než se tady spustí ta emoční vlna každého z nás a jedna strana se rozčílí, druhá strana bude něco považovat za nepřístojné. Prosím, já chci přečíst, co do toho zákona vkládáme. Není to zákaz, dokonce ani ta nepřijatelnost tam není, je tam napsáno deklaratorní ustanovení, dle kterého, cituji: "Platí, že lidské důstojnosti dítěte se dotýká tělesné trestání, působení duševního strádání nebo jiné ponižující opatření." Já jsem přesvědčena, že ať se v této Sněmovně nacházíme na tom politickém spektru, na části té konzervativní nebo na části té liberální, tak toto, dovolím si říct, nevinné, a přesto důležité ustanovení by nikoho z nás nemělo trápit. A věřím, že obsahuje i ten korektivní fyzický kontakt. Tak to byla ta část té poslední diskuse.

Nicméně jak jste si všimli, a já jsem se teď koukala, jak je to přesně, on celý ten návrh je velmi obsáhlý, celá novela činí dohromady 154 stránek. Tím nepočítám připomínkové řízení, které, jak ví paní kolegyně, obsahovalo další stovky stránek. A já považuju za velmi absurdní, pokud se tady rozhodneme na plénu ty stránky číst, nemyslím si, že je to důstojno nás poslanců. Myslím si, že od toho proběhly, a jenom zopakuji, proběhly čtyři ústavně-právní výbory. Paní kolegyně, a já jí za to velmi děkuji vzhledem k důležitosti té reformy dovolání svolala podvýbor pro justici. Tam byla ta stanoviska, která ona zde slovo od slova přečetla, taktéž citována. Byla diskutována, byla s nimi ta diskuse a ty námitky byly vypořádány. Ale prosím, nepleťme si - to, že jsou vypořádány v rámci diskuse, neznamená, že se my právníci vždy na všem shodneme. No, neshodneme i můžeme mít různé vize justice, různé vize opatrovnického řízení. A pokud vize předkladatelé a zde si ještě dovolím, nezaznělo to zde, omlouvám pana ministra z důvodu nemoci, paní kolegyně, prostřednictvím pana předsedajícího, já si opravdu nemyslím, že je nutné vnímat nepřítomnost pana ministra nějakým způsobem úkorně nebo osobně. Vy víte, že se účastnil těch diskusí, vy víte, že tu debatu vedeme přes rok.

Já vzhledem k tomu, jak dlouho, přes hodinu, přes hodinu po několika měsících a opakovaných kulatých stolech zde byla přednášena stanoviska, která všichni ti účastníci ústavně-právních výborů i podvýboru pro justici znají, a vlastně to považuji za nedůstojné pro ty ostatní. Protože jakkoliv si vážím každého poslance zde, nepředpokládám, že každý poslanec zde je seznámen s obsahem dovolacího řízení, a z toho, co to znamená konkrétně. Ta diskuze je velmi náročná odborně, a mně právě ten způsob projednávání, který se poměrně podobá tomu, jak to tady probíhalo v prvním čtení, malinko dostává do složité situace, protože já tady samozřejmě taktéž mám nějakých 200 stránek, můžu přečíst celý článek, a na ten tady možná upozorním minimálně na kameru. (Ukazuje složku.) Již v roce 2006 byl napsán článek Michalem Bobkem, jedním opravdu z renomovaných právníků, který čítá dobrých 150 stránek a který předkládá opačnou vizi než tu, kterou zastává paní kolegyně Válková. A já nepovažuju za důstojné ho zde číst. Já předpokládám, že odborníci, kteří byli, ať již na kulatém stole, nebo zde máme k dispozici zápis, jsou s ním seznámeni a ve finále nám rozhodne hlasování. Ve finále je to politická diskuze, je to i právní diskuse.

Já vidím kolegy unavené a vlastně my se tady dostáváme do takové zvláštní situace, kdy s paní kolegyní Válkovou můžeme tuto právní diskusi někdy až dialektiků, to není často nosná diskuze, my můžeme vést kdekoliv jinde a nemusíme zde zdržovat něco, kde vidím, pan předseda Babiš dorazil, nepředpokládám, na tento bod dorazil, předpokládám, na následující bod. Předpokládám, že média, všichni sledují, jak budeme pokračovat. Tuto diskusi jsme vedli, neznamená, že když jsme ji vedli desetkrát a neshodli jsme se, že ji povedeme zde znovu.

Víte a já tady jenom ukážu takhle na kameru, paní předsedkyně omluví (Ukazuje texty.), my se dostáváme do takové situace, že vaše vlastní předsedkyně vás žádá, jestli byste nemohla ukončit ten projev, neb je to příliš dlouhé. Je to tak a pro mě je potom velmi složité jako pro zpravodajku nebo obecně někoho, komu opravdu záleží na té legislativě, reagovat na všechny ty konkrétní argumenty.

Já bych opravdu požádala paní kolegyni, jestli chce opravdu věcně diskutovat, já jsem jí kdykoliv k dispozici. Byla pozvána na všechny kulaté stoly. Padly zde argumenty, které nejsou pravdivé, respektive odpovídají subjektivnímu názoru paní kolegyně, který je zcela legitimní. Ale velmi bych se ohradila proti tomu, aby zde zaznívaly nějaké rádoby podložené názory o tom, že kterákoliv část předložené právní úpravy je neústavní. A zde si dovolím výjimečně citovat jednu větu já, kdy stanovisko Ústavního soudu jednoznačně říká, že Ústavní soud se nemůže vyjadřovat k hypotetické otázce, zda by přijetí navržené úpravy civilního dovolání bylo z hlediska procedurálního i obsahového v souladu s ústavním pořádkem. Prosím, tuto otázku nyní my soudíme na základě dostupných judikátů Ústavního soudu, které ale byly vydávány na základě zcela jiné legislativy. Předpokládám taktéž, že paní kolegyně je seznámena s judikáty Evropského soudu pro lidská práva, která popírají její stanoviska.

Celá důvodová zpráva, jak jsem již říkala, má 100 stránek. Já jsem přesvědčena, že každý z těch bodů, který zde byl rozporován paní kolegyní, je vysvětlen a je velmi detailně vysvětlen. To znamená, dovolím si paní kolegyni požádat, abychom ta jednání vedli konstruktivně a abych neustále nebyla konfrontována s tím, že nedostala na něco odpověď jenom proto, že s tou odpovědí nesouhlasí.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já děkuji paní poslankyni, její vystoupení vyvolalo několik faktických poznámek, takže pan ministr si ještě chvilku počká. Poprosím Helenu Válkovou, poté pan poslanec Jakub Michálek a poté pan poslanec Vladimír Zlínský. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji. Já jsem se i přihlásila, potom teda předpokládám, že to tam ještě bude zapsáno, kdyby mi ty dvě minuty nestačily. Tak za prvé, milá paní poslankyně, za prvé - právě to, že jste vůbec nerespektovala argumenty, které řekli v rámci ústavně-právního výboru poslanci, právě proto si myslím, že bylo nutné ty připomínky tady přečíst. A naopak mně připadá nedůstojné, že nebylo vůbec respektováno ani ve vašich odpovědích to, co jsem říkala, a dotazy, které jsem kladla. Přečtěte si prosím stenozáznam. To za prvé.

Za druhé, já bych nebyla, nejsem ráda, že mě školíte o tom, co smím a nesmím říkat za pultíkem. Já si budu říkat, co budu chtít, a vy mně nebudete rozhodně říkat, co říkat mám, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo. Takže napříště si to vyprošuji, a když tak vás na to příště znovu upozorním.

Za třetí, to, co jste citovala jako tu jednu větu, že Ústavní soud samozřejmě nemůže předvídat a vůbec se nebude vyjadřovat k ústavnosti, to jsem četla. To je vidět, jak dáváte pozor vůbec na to, co já říkám. Já jsem to citovala, a dokonce jsem to i komentovala. A abych byla úplně věcná, právě proto, že jste zařadili tenhle bod v době, kdy ještě ta novela není v takové podobě, v jaké by měla být, že jste nezodpověděla ani jeden věcný dotaz, právě proto jsem tady byla nucena číst ty nejdůležitější argumenty. Doufám, že je to všechno a že už je to úplně jasné.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já děkuji. Pan poslanec Michálek je další na řadě se svou faktickou poznámkou. Pane předsedo, prosím.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem chtěl říci za Piráty, že my podporujeme tu úpravu dovolání, protože vycházíme z toho, že soustava soudu má mít charakter pyramidy. To znamená, když jdu nahoru k vyššímu a vyššímu soudu, tak ten počet těch případů se má výrazně zužovat. A pokud chceme mít Nejvyšší soud tak jako v západní Evropě, tak ty nejvyšší soudy v západní Evropě, a viděli jsme to v Nizozemsku a tak dále, tak ty si vybírají ty případy. Není to tak, že to je továrna, ke které každý má právo se dostat a v každém případě ten Nejvyšší soud rozhoduje znovu a znovu další kauzu. Naopak ve všech oblastech má docházet k tomu zužování.

A ten současný návrh přispěje k tomu, že v oblasti rodinného práva Nejvyšší soud konečně získá možnost si vybírat ty případy, sjednocovat judikaturu, to je to, co nám chybí, a dneska to supluje Ústavní soud. A současně samozřejmě je to i ukázka nějakého dalšího budoucího směru, že i v dalších oblastech budeme směřovat k tomu, aby si Nejvyšší soud spíše vybíral případy ty, které jsou opravdu právně významné, a měl tu sjednocující úlohu, a nikoliv byl další instancí, která jako že spravedlivěji než ten předchozí odvolací soud a soud prvního stupně znovu a znovu posuzuje danou záležitost.

Takže já se domnívám, že ten návrh směřuje správným směrem. Já bych šel dokonce klidně dál a bavil se o tom, jak zjednodušit to přehazování horkého bramboru mezi Ústavním soudem, Nejvyšším soudem, Nejvyšším správním soudem, protože to všechno jsou velmi, velmi kvalifikovaní lidé a velmi prestižní soudy, které odvádí dobrou práci.

Ale přece jenom možná by bylo lepší se zamyslet nad tím, jestli bychom nedokázali najít model, aby tam bylo méně přehazování těch případů, méně překlápění těch precedentů a aby se ideálně rozhodlo co nejrychleji, v co nejméně instancích. Protože ten český model zahrnuje pět různých článků, což je nejvíce na světě. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Také děkuji za dodržení času. Pan poslanec Zlínský je poslední, kdo je přihlášen s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslanec Vladimír Zlínský: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Vážené dámy a pánové, dovolte, abych se taky vyjádřil k tomuto tématu. Ono se to týká tématu, které mě dlouhodobě zajímá, a to je nějaká psychická a fyzická rezilience neboli odolnost naší populace. Já bych se chtěl trochu zastat paní poslankyně Niny Novákové, protože - přiznám se, že jsem taky odpůrcem jakéhokoliv násilí a obzvláště na dětech, nicméně všechno dobré má i svou stinnou stránku, a to si myslím, že je přesně tato situace, kdy děti pak prostě rezilienci díky takovému přepečlivému vychovávání a pěstování v peřinkách rezilienci ztrácí, jsou konfrontovány s násilím často na školách a pak se neumí dostatečně bránit. A tím nevyzývám k tomu, abychom vychovávali děti k agresi, ale chtěl bych, abychom si vždycky uvědomili, že každé dobro, které chceme šířit, může mít negativní konsekvence. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já také děkuji. S faktickou poznámkou ještě Olga Richterová, poté pan ministr Jurečka - zpátky obecné rozpravě. Paní místopředsedkyně, prosím, vaše dvě minuty.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Je to skutečně, řekla bych, raritní názor, že mlácení dětí přispívá k jejich vyšší odolnosti neboli rezilienci. Nicméně jenom znovu připomenu - u rodičů se mají děti cítit v bezpečí. Primární vztahová osoba je někdo, kdo má být pro dítě srozumitelný, čitelný, milující. To, že svět pak není místo, kde jste vždycky jako v peřinkách, to je jasné, ale právě způsob, jakým se vám dostane buď podpory, anebo občas nesrozumitelné facky od nejbližších, je to, co buď pomůže s důvěrou, že svět může být dobré místo, v kterém se dá férově obhájit, anebo to primárně člověka znejistí. Takže ještě jednou k panu poslanci, prostřednictvím pana předsedajícího - myslím, že je velký omyl myslet si, že jakékoliv bití dětí rodiči může jakkoliv pomoct k jejich odolnosti. Myslí si to i třeba v Maďarsku či Polsku, kde už dávno zakázali bití dětí. A současně dodávám jedním dechem - ano, rodičovství a výchova jsou náročné disciplíny, člověk se vždycky nezachová tak, aby na sebe byl úplně hrdý, ale myslím si, že je opravdu potřeba, abychom tenhle krok, který třeba Polsko a Maďarsko udělalo, také dokročili.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já děkuji. A se svým argumentem bude pokračovat ve faktické poznámce pan poslanec Zlínský, poté pan Janulík. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Vladimír Zlínský: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Já to ještě jednou zopakuju: já jsem řekl, že jsem proti jakémukoliv násilí a obzvlášť na dětech. Ale řekl jsem tady, že každá dobře míněná věc může mít své negativní konsekvence. A na tom si stojím. A netýká se to jenom tady této citlivé věci. A já neříkám, že se děti mají bít, ale já tvrdím, že se má zvyšovat jejich psychická a fyzická rezilience a odolnost. Já jsem neřekl, že se děti mají bít - to je rozdíl.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji moc. Pan poslanec Janulík. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Miloslav Janulík: Děkuji za slovo, pane předsedající. No, podívejte, já, aniž bych předestíral nějaké svoje názory, názory genetiku a etologů: druh homo sapiens sapiens má za sebou asi 700 generací, což možná není tolik, ale je to asi posledních 21 000 let. A všech 700 generací se dětem vytyčovaly hranice. Někdo to vytyčuje vyšším hlasem, někdo v tom, že mu dá na zadek. Já nehoruju pro bití dětí, ale těch 700 generací proběhlo v jakémsi modelu a my máme dneska atomové bomby, létáme na Měsíc, takže se to osvědčilo, ta metoda. Čili 700 generací - tady to nějak fungovalo, osvědčilo se to. Dnešní mladí přestávají dětem vytyčovat hranice, přestávají je trestat. A oni se střílí tak jak zvířata na nějakých fakultách a nemají, nejsou schopni čelit něčemu, protože jim nikdo nevytyčoval hranice. Dneska někdo nechce ubytovávat rodiny s dětmi, že ty děti jsou naprosto nezvladatelné. A jak říkám, je to osvědčená metoda, 700 generací to fungovalo a vy to teď chcete měnit. A otázka zní proč, když jsme tedy došli tak daleko, jak jsme došli ve vývoji a evidentně je to osvědčená metoda. Já nehoruju pro bití dětí, ale pro vytyčování hranic! Děkuju.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já také děkuji. A vaše vystoupení vyvolalo čtyři faktické poznámky. V tuto chvíli Olga Richterová, poté paní poslankyně Urbanová, poté pan poslanec Brázdil a nakonec Martina Ochodnická se Zdeňkem Kettnerem. Takže, vážená paní místopředsedkyně, prosím, máte slovo.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. Návrh paní poslankyně Niny Novákové za KDU-ČSL prostě je něco, co umožňuje bití dětí. To je důvod, proč tady vystupujeme, proč jsme proti tomu. Vymezování hranic a výchova obecně - je prokázané mnoha studiemi, že samozřejmě je to možné jinak a funguje to mnohem lépe jinak. To bylo k předchozímu panu poslanci - protože tady nikdo nehoruje za výchovu bez hranic, ale za to, aby se při ní zbytečně nebily děti, když to nepomáhá.

A poslední věc. Ono se právě ukazuje, že spousta věcí, co platily v minulosti, není tak úplně ideálních. Jestli můžu jenom připomenout, třeba taky spoustu let neplatilo volební právo žen nebo taky domácí násilí bylo uznávané, jako že to je možné. A my jsme se prostě posunuli. Víme, že to nepomáhá dětem, celé rodině, a že když chceme, abychom měli se svými dětmi dobré vztahy, tak se máme snažit o výchovu, která dává hranice jinak, ne mlácením. (Hluk v sále.)

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji. Ale také poprosím stěnou Sněmovnu o klid - i na pravé i na levé straně politického spektra, nerad bych jmenoval. Děkuji moc.

V tuto chvíli pokračujeme ve faktických poznámkách. Barbora Urbanová je další přihlášenou. Prosím. Já vám měřím vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Barbora Urbanová: Já mám pocit, že tady ta debata je úplně mimoběžná. Nikdo neříká, že nemáte nastavovat dětem hranice a říkat jim ne. Nikdo neříká, že když vám skočí do vozovky, vy se rozčílíte a plácnete jim přes plenku, že vás za to někdo bude jakkoliv trestat. My jenom říkáme, že v případech, kdy opravdu nastává nepřiměřené výchovné - a já to musím nazvat - týrání dětí, nepřiměřené, v té důvodové zprávě to je, je tam napsáno, že za to, že seberete dítěti mobil za to, že nešlo s košem, to prostě nepatří do definice, která tam v té jedné větičce je. Prosím, neveďme mimoběžnou debatu. Já mám pocit, že se tady každý bavíme o něčem jiným a že když tady přineseme příklady toho, že něco je opravdu špatně - a má to velké následky, protože právě násilí, to je jako virus, funguje transgenerační přenos. Když děti bijete doma, je velice pravděpodobné podle všech výzkumů, že se to dítě stane buď násilníkem, nebo znovu obětí. A potom takoví lidé opravdu nemůžou fungovat normálně v naší společnosti, jsou traumatizovaní.

A ještě jedna poznámka. Bavíme se tady o fyzických projevech, ale psychika je taky u dětí důležitá, nějaká duševní pohoda. Přece nikdo nechceme ponižovat naše děti. A já mám pocit, že já tady mluvím o úplně jiné výseči chování vůči dětem než někteří z vás, ale v občanském zákoníku, v té novele nebude napsáno, že nemáte vychovávat děti a nastavovat jim hranice a posilovat jejich odolnost, která - ale já to uznávám - je v tomhle světě prostě třeba, kyberšikana, bla bla bla, další výzvy, kterým čelí, ale to vůbec v debatě vlastně nefiguruje. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já také děkuji. Pan poslanec Milan Brázdil je dalším přihlášený do faktické... (Poslanec Brázdil gestikuluje.) Ne, nechce. Tím pádem přeskakuje faktická poznámka na paní kolegyni Martinu Ochodnickou. Vaše dvě minuty, prosím.

 

Poslankyně Martina Ochodnická: Děkuji vám, pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, ani já jsem nechtěla vystupovat, ale dovolím si jeden velmi krátký příspěvek. U nás bylo bití na denním pořádku, každá minuta pozdního příchodu domu znamenala hodinu klečení na vařečce. (Reakce z lavic ANO.) Začalo to brzo. Moje nejstarší vzpomínky jsou na to, jak mě máma mlátila. Moje máma byla alkoholička, táta bral drogy a mlátil jí, ona mlátila mě. To byl začarovaný kruh. Když starší bratři odešli z domu, tak jsme si pořídili pejska. Na něm si také vybíjel zlost a postupem času to přešlo na mě. Záminku si dokázal najít ve všem. Táta cholerik i bez alkoholu, ale když pil, tak to bylo ještě horší.

To jsou vzpomínky dospělých lidí na dětství. Ten zákon, ta legislativa, která tu leží, a ta část, ten paragraf, který tu řešíme, je odpovědí a symbolem právě těmto lidem. My se tu nebavíme o výchovné facce, my zodpovídáme za to, že legislativa dá najevo, že není normální bít děti a vystavovat je takovému prostředí, a že jsme si vědomi, že je to špatně. To je všechno, co bych tomu chtěla říct, a jsem ráda, že to v legislativě odteď bude. Je to symbol, není to zákaz. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já děkuji za dodržení času. V tuto chvíli s faktickou poznámkou Zdeněk Kettner, je to poslední faktická poznámka. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Zdeněk Kettner: Děkuji za slovo. Jestli se nepletu, tak my v naší legislativě máme zákon proti týrání dětí, máme tresty pro rodiče podobného typu, kteří tady byli citováni, takže cesta do pekla je dlážděna čistými úmysly. Vy si myslíte, že skutečně tyhlety s prominutím řeknu psychopaty v rodičovském podání tohleto zastaví? Já vám řeknu ne, nezastaví. Prostě my musíme dbát na dodržování současné legislativy, protože to, co tady my děláme, bude bič na ty slušné rodiče, kteří skutečně to zkusí po dobrém, a když už bude to nejhorší zbytí, tak ho plácnou přes tu prdelku, a budou z toho popotahováni. Znám ze své rodiny a ze svého nejbližšího okolí, co se děje v Americe. A co se týká vymezování těch hranic, víme, že nejhorší jsou na tom Spojené státy americké, tam se to prostě střílí jak na běžícím pásu. A já jsem si zachoval rozhovor se starým šerifem někde z Texasu, kdy novinář CNN, velice progresivně zaměřený, začal mluvit o tom, jak je to hrozný, že těch zbraní je víc a tak dále, a ten šerif mu říkal: Ne, za našeho mládí těch zbraní bylo desetkrát tolik v oběhu, ale my jsme byli vychováváni k úctě, byli jsme vychováváni k nějakým hranicím, k úctě k lidskému životu, a v životě by nás nenapadlo, každý z nás měl jeden dva revolvery, v životě by nás nenapadlo je obrátit proti živé bytosti. Ale my teď tady vychováváme generaci bez hranic, rozmazlených spratků, kteří nemají úctu absolutně k ničemu, natož k lidskému životu. (Potlesk. Projevy souhlasu.)

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: A vaše vystoupení vyvolalo faktickou poznámku paní místopředsedkyně Olgy Richterové. Prosím, máte slovo.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Protože tohle byla slova, která by mohla zbytečně vyvolat nějakou nejistotu ohledně toho návrhu, tak ještě jednou pro pana poslance i pro všechny, kdo to mohou sledovat. Ne, ten návrh je přesně v tom duchu, jaký platí třeba v Polsku nebo v Maďarsku. A jediné, co říká, je, že se nemají bít děti. A ano, samozřejmě že by bylo nejlepší, kdyby se to nedělo, ale 14 procent dětí prostě týraných bohužel je, zažívá násilí, jsou to zhruba dvě děti, někde tři děti v každé třídě, v určitých regionech až čtyři, takže ten problém je fakt závažný. Na příkladu Maďarska chci ukázat, že sleduju, jak jsou země rozmanité a že kde nemusím souhlasit s nějakými zákony a postoji, tak naopak nějaké věci mají řešeny dobře. A také podporují spoustu rodin, které jsou v tíživé situaci od začátku, od narození dětí. Takže to, kde jsme, není debata o tom, že by tady kdokoliv propagoval jakoukoliv výchovu bez hranic. Ne. Jenom se už dneska dobře ví, že hranice jde nastavovat jinak, a ano, je to těžké, sama jsem máma dvou dětí, není to legrace, člověk ne vždycky obstojí. Ale to, co je opravdu velmi důležité, nevzbuzovat obavy z toho návrhu, tak jako v těch okolních zemích, které jsem jmenovala, nikdo nechce popotahování za drobnosti, ale to, že dneska panuje někdy lhostejnost, i když se z vedlejšího bytu ozývá pravidelně křik, pláč dětí a skutečné násilí, protože si lidi nejsou jisti, zda mají reagovat, tak i tohle je výzva. Ano, když jsou to evidentní známky přehnaného násilí, je potřeba reagovat.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já děkuji paní poslankyni a v tuto chvíli je přihlášena s faktickou poznámkou paní poslankyně Nina Nováková.

 

Poslankyně Nina Nováková: Děkuji za slovo. Já už se nenechám vyprovokovat, jenom je zajímavé, jak někdy se hodí úprava, zákonná úprava, někdy se Maďarsko a Polsko hodí, a někdy je to katastrofa. (Potlesk v sále.)

A druhá věc, kterou bych chtěla podotknout, je tady úplná - kolegyně, ve vší úctě, vaším prostřednictvím, ale tam je naprostá umanutost, že vy se bavíte o situacích, kdy skutečně je pácháno násilí na dětech, a to máme legislativně ošetřeno. Já se bavím o situaci mezi rodiči, normálními, slušnými, milujícími rodiči a dětmi, a říkat, že tam není nic, co by bylo ohrožujícího, je nepravda, protože podívejte se, co obsahuje § 869.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji za tuto faktickou poznámku, Přihlásil se s další faktickou poznámkou pan poslanec Vít Vomáčka. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Vít Vomáčka: Děkuju za slovo. Vážený pane předsedající, paní předsedkyně, bude to rychlé. Já opravdu nejdu s nějakými kontroverzními tématy, mě tady jenom velmi zaujaly některé věty, jako je třeba výraz legislativní symbol, já nevím, co je to legislativní symbol, a stejně tak, když jsem tady slyšel, aby se zbytečně nebily naše děti. Děkuju. (Pobavení v sále, potlesk.)

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já také děkuji za tu faktickou poznámku, což byla poslední. V tuto chvíli se vracíme do obecné rozpravy, do které je s přednostním právem přihlášen pan ministr Marian Jurečka. Pane ministře, prosím.

 

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, dobrý podvečer. Několik hodin poslouchám tuto debatu k této novele občanského zákoníku i konkrétně k tomuto tématu. A myslím, že je důležité - čili myslím si, že když jsem poslouchal argumenty jak těch, kteří vstupovali z levé či z pravé části spektra, ať už těch, kteří vystupovali na podporu pozměňovacího návrhu mé kolegyně Niny Novákové, nebo kteří vstupovali proti, že je tady jedna principiální shoda, že násilí... násilí ve všech jeho formách odmítáme, násilí fyzické, násilí psychické odmítáme. Máme na něj nástroje a myslím si, že nikdo tady neschvaluje to, aby nějaký rodič fyzicky či psychicky týral dítě ve své rodině a domácnosti.

Já jsem před dvěma lety čelil docela dlouho intenzivní mediální debatě na toto téma, protože jsem v jednom rozhovoru dal vyjádření, kdy jsem odpovídal především jako rodič i jako dítě s nějakou životní zkušeností. A říkal jsem, že si myslím, že v určitý výjimečný moment, a znovu opakuji, výjimečný moment, všechny ostatní jiné výchovné nástroje, které používáme - dlouhý rozhovor, někdo zvýší hlas, někdo použije jinou argumentaci, když všechny selžou, tak je tady, jak tady zaznělo, možné mít ten pohlavek, mít tu facku, jak tady také zaznělo, případně to lepnutí přes zadek, ať už s plínkou, nebo bez plínky, někdy je to potřeba i u toho dítěte bez té plínky. Ale znovu říkám, myslím si, že se všichni normálně shodneme v tom, že to je naprosto výjimečná situace, a souhlasím s tím, že rodič, který se k tomu kroku rozhodne, a myslím si, že každý z nás jako dítě si vybaví různé situace, kdy jsme to brali, že to bylo neprávem a byla to křivda, tak se má snažit hledat tu míru a ten moment, kdy to mělo být motivováno tím, že to dítě mám rád, že ho miluji a že nechci, aby nějakou situaci opakovalo, že to prostě může znamenat i třeba to vběhnutí do té vozovky, pokud nerespektuje to, že jde s rodičem a má se nějakým rozumným způsobem chovat.

Já si také myslím, že hodně věcí, které tady zazněly, možná za mě - tady od kolegů, myslím, že to byl kolega Zlínský, slova, která si myslím, že byla silná k tomuto tématu, že si myslím, že to, kde máme často hledat to, proč třeba máme nějaké výtky k našim dětem, tak to hledejme v nás samotných. Protože největším výchovným nástrojem je příklad, příklad jeho rodiče. Jestli mi něco moji rodiče dali úplně nejvíc, tak svůj osobní životní příklad, jak se chovali k sobě, jak se chovali k sourozencům, jak se chovali ke společnosti, že jim nebylo jedno, co se děje v obci, byli schopni se zapojit do spolků. Ale samozřejmě musím říct, že můj táta mi v životě dal asi takových čtyři pět facek. (Ohlas v sále.) A třeba dneska zpětně říkám, všechny ty čtyři byly poprávu, a naopak pro mě bylo mnohem horší, když si se mnou sedl a chtěl si se mnou hodinu tu situaci rozebírat. To pro mě bylo daleko horší. Já jsem si říkal - ať už mně tady radši jednu dá a já půjdu. Ale znovu říkám, zase je to o tom, jaké to dítě je. Ne pro každého je to či ono řešení to správné.

A já musím říct, ať se dostanu k závěru, nechci to natahovat. Já jsem s kolegy, s panem ministrem, s jeho týmem na spravedlnosti, s paní zpravodajkou, debatoval velmi intenzivně o té formulaci, protože jsme byli připomínkové místo, já jsem dal nějaké vyjádření. A já si myslím, že tady stále má být vždycky garance, že ten rodič, znovu říkám, v mezní situaci, kdy se nejedná o násilí, ten mimořádný krok může udělat a nemá být kriminalizován. Ale máme se snažit zmenšovat, jako jsme to dělali i v jiných oblastech, i při novele tohoto zákoníku, zmenšovat prostor toho výkladu, co to je přiměřené, co to je opakované. A tady musím říct, že já jsem nakonec na tu formulaci, která tady je obsažená, i za MPSV dal to kladné stanovisko, protože říkám - s tímhle po našich připomínkách - my jsme tam měli připomínky k tomu, jak tu formulaci upravovat finálně - tak říkám, že k tomuto ten souhlas dávám. Ale na rovinu, nevyřeší to ty rodiče, u kterých my třeba obtížně vidíme to, co se děje, někdy zjišťujeme ty následky, bohužel s nějakým zpožděním. Takže je to určitá snaha. A ano, já uznávám, je to deklarace.

Ale zároveň prosím pěkně - a tady nesouhlasím s mojí ctěnou kolegyní Ninou Novákovou, zákon i tento i mnoho jiných, když si přečteme úvodní paragraf třeba, má deklaratorní ustavení, říká princip, říká nějakou vůli, říká nějaký cíl. Já řeknu třeba příklad z tohoto občanského zákoníku, ještě jeden příklad. Nepletu-li se, je to § 913 občanského zákoníku. A říká, že rodiče mají vyživovací povinnost ke svým dětem. To si asi nikdo nepřejeme, to všichni říkáme automaticky, jasný. A dočtěme si ten paragraf. Ten paragraf říká, že pak také děti mají vyživovací povinnost ke svým rodičům. Jak to uplatňujeme? Jak to žijeme v dnešní společnosti? Nikdo to nemůžeme sankcionovat, není na to nástroj. Ale když vidíme děti, které by se mohly třeba postarat o své rodiče, tak často vidíme, že tam ty děti v ten okamžik najednou zapomenou nejenom na tu etickou, principiálně morální povinnost vůči svým rodičům, ale i na tu povinnost, kterou deklaruje zákon.

Tak asi tolik jsem chtěl říct pár ještě postřehů, poznámek, které vnímám i jako člověk, dítě, jako rodič. Ale závěrem také i to, proč jsme za MPSV nakonec s tím kompromisním textem souhlasili. Děkuju za pozornost.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já také děkuji. Vaše vystoupení vyvolalo jednu faktickou poznámku, a to pana poslance Bohuslava Svobody. Vaše dvě minuty, prosím.

 

Poslanec Bohuslav Svoboda: Ano, děkuji. Ono to vlastně bylo všecko, co tady zaznělo, co vyvolalo tu moji poznámku. Já v tuto chvíli mám pocit, že tu je málo rodin, do kterých já bych chtěl, když to tak poslouchám. (Ozývá se smích.) Že bych si to hodně rozmýšlel do nich jít. A to je prostě to, proč vlastně diskutujeme úplně špatně.

Prostě to, co děláme se svými dětmi, jak je vychováváme, to musíme dělat s láskou. Výchova není trestání, výchova je láska. Když ji dáte do všeho, i do toho štulce, o kterém mluvíte, když ji dáte i do toho přísného rozhovoru a bude tam láska, to dítě to bude cítit, tak z něj vyroste dobrý člověk. To, co se tady povídá, bohužel, bohužel mě tak trochu vede k tomu, že možná budeme ty děti vychovávat špatně. Milujte je a všechny výchovné akty dělejte s láskou. Děti vám ji potom oplatí. (Potlesk napříč sálem.)

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já moc děkuji panu poslanci. Berenika Peštová je další s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo. Já bych podepsala všechno, co tady řekl pan ministr Jurečka. Já jsem měla takové obdobné dětství, takže ve své podstatě tohleto jsem prožívala taky, stačil pohled mého otce a já už jsem začala couvat, v životě jsem od něj nedostala žádnou facku teda, jediné, co jsem dostala, tak jsem dostala jednu jedinou přes zadek, a to jenom proto, že mě vyzvedával ze školky a já jsem si tam dole hrála až do tří hodin do odpoledne, bylo to po o.

Ale v každém případě já třeba nesouhlasím s jednou věcí. Vy otevíráte strašně moc příležitostí pro ty děti. Já nevím, jestli paní Urbanová má děti, nebo nemá, jestli má tuhletu zkušenost. V každém případě třeba moje děti se dostaly do situace tím, jak teďko máte ty linky důvěry a podobně, takže když jsem něco se snažila vysvětlit, tak mi začaly vyhrožovat, že zavolají na linku důvěry, a to jsem na ně ani nesáhla. Ani nesáhla, jo? Takže jako čím víc jim otevíráte bran, tím ony toho zneužívají. A to jsem neudělala nic. Jenom jsem po nich něco chtěla. Ale protože ve škole jim vysvětlovali, že když rodiče budou zlí anebo budou něco chtít, tak zavolejte na tu linku důvěry a tam to všechno řekněte, jo? Takže ono by to taky chtělo ještě víc edukovat ty děti, kdy tam mají volat, a kdy tam volat nemají, protože takhle zneužívat to nemůžou vůči těm rodičům.

A další věc je, když se mi vztekalo dítě, když jsem s ním byla nakupovat, a dala jsem mu jednu přes prdel, protože se mi tam vztekalo a nechtěla jsem, aby mi tam dělalo scénu, tak mě tam začala okřikovat paní, jako co si to dovoluju. Co já si dovoluju svoje hysterický dítě tam oplácnout přes zadek a jenom proto, aby tam nedělalo scénu. Takže to si myslím, aby to potom nebylo zneužité vůči těm rodičům, kteří se k nim chovají slušně, ale aby někdo potom nezvedl telefon a my vyšli z krámu a už tam nebyli kluci v triku. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já také děkuji za dodržení času. V tuto chvíli se vracíme do obecné rozpravy, do které už se nikdo nehlásí, vidím, že ani z místa ne. Tím pádem obecnou rozpravu končím. Případně prosím o závěrečná slova paní ministryni? Ne, nemá zájem, ani paní zpravodajka nemá zájem.

Zahajuji podrobnou rozpravu. Já jenom připomínám, že pozměňovací návrhy a jiné návrhy přednesené v podrobné rozpravě musí být vždy odůvodněny. Do ní se hlásila jako první paní poslankyně Iveta Štefanová. Prosím.

 

Poslankyně Iveta Štefanová: Děkuji za slovo. Tímto se hlásím ke svým dvěma pozměňovacím návrhům, které jsem představila v obecné rozpravě. Tyto pozměňovací návrhy jsou v systému načteny jako sněmovní dokument číslo 5565 a sněmovní dokument číslo 5570. Podrobné odůvodnění je součástí těchto sněmovních dokumentů. Tímto děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Také děkuji. Helena Válková je další poslankyní, která je přihlášena do podrobné rozpravy. Prosím.

 

Poslankyně Helena Válková: Tak můžu všechny uklidnit, že už nepůjdu zdůvodňovat jednotlivé pozměňovací návrhy důkladně, jak by si to zasloužily.

První pozměňovací návrh pod číslem 4645 se týká toho nesporného rozvodu, čili rozvodu bez dětí nebo bez nezletilých dětí notářským zápisem. Je to 4645.

Druhý se týká účinnosti 5229, kterou navrhuju protáhnout vzhledem k zamýšlené reformě, která bude mít komplexní dopady na justiční systém, až na 1. 1. 2026.

Třetí návrh pod číslem 5231 - navracíme opatrovníka tam, kde ten návrh ruší tu obligatorní funkci opatrovníka v opatrovnickém řízení. Takže to opět navracíme.

A poslední návrh, to je ten návrh, který jsem tam vkládala včera pod číslem 5542, kdy to alespoň stručné zdůvodnění, tato povinnost, stejně jako to je v trestních věcech, se v tom návrhu vrací v případě zamítnutí dovolání. 5542. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Také děkuji. Nina Nováková je přihlášena jako další do podrobné rozpravy.

 

Poslankyně Nina Nováková: Děkuji. Dovolím si shrnout svůj pozměňovací návrh. Žádá, aby zůstala podoba § 857 a 858 tak, jak je ve stávající podobě. A hlásím se k pozměňovacímu návrhu 5438.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji. (Na tabuli je ještě přihlášená poslankyně Válková, ale ta ukazuje, že už vše řekla.) Helena Válková, paní poslankyně, byla pravděpodobně přihlášena omylem dvakrát, ano. V tuto chvíli tedy prosím paní zpravodajku Evu Decroix, aby také v podrobné rozpravě přednesla své návrhy.

 

Poslankyně Eva Decroix: Já si dovolím předně, než přednesu návrh, velmi poděkovat za tu diskusi, jakkoliv mohla být chvilkami komplikovaná, tak byla jistě důležitá, a současně jako zpravodajka si dovolím se přihlásit v podrobné rozpravě k pozměňovacímu návrhu 728/4, pozměňovací návrh ústavně-právního výboru, který jsem přednesla ve všeobecné rozpravě.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Také děkuji. Hlásí se ještě někdo z pléna do podrobné rozpravy? Vidím, že nikoliv. Tím pádem končím podrobnou rozpravu.

O závěrečná slova pravděpodobně nebude zájem ani v tuto chvíli od paní ministryně, ani od paní zpravodajky. Paní ministryně? Ne, nebude.

V tom případě končím druhé čtení tady tohoto návrhu.

 

Otevírám další bod dnešního programu, což je

Aktualizováno 23. 11. 2024 v 22:06.