Předcházející část projednávání bodu pořadu schůze

 

(pokračuje Olga Richterová)

10.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 704/ - druhé čtení

A projednávání tohoto bodu jsme přerušili na této schůzi v úterý 29. října, a sice před vystoupením navrhovatele a zpravodajů. A z pověření vlády tedy nyní předložený návrh zákona uvede pan místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka. Prosím, ujměte se slova.

 

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, já si dovolím k tomuto sněmovnímu tisku 704, novely několika zákonů, ať už je to č. 108, nebo 372, a některých dalších, říci jenom pár klíčových věcí. Já jsem tento návrh představoval podrobněji na začátku prvního čtení. Tato materie je tady z důvodu toho, abychom dokázali nastavit lépe to takzvané sociálně zdravotní pomezí tak, aby péče o klienta z pohledu uspokojení jeho potřeb sociálních, ale i zdravotních byla jednodušší, abychom byli schopni vyjít vstříc situaci, kdy stávající systém často umožňoval to, že jsme měli zařízení, které poskytovalo špičkové zdravotní služby, ale už nebylo schopno nabídnout kvalitní také i sociální část, a zase obráceně.

My se tady snažíme vytvořit systém, který by z hlediska garance kvality byl pro klienta bezpečný, dával mu jasné záruky, že jak sociální, tak zdravotní složka bude v nejlepší možné kvalitě, kterou můžeme zajišťovat, ale zároveň aby systém byl i rozumně administrovatelný také i pro poskytovatele z hlediska vykazování, z hlediska potom i následných úhrad - o což se snažíme tady touto právní úpravou.

Také řešíme v nějaké míře otázku personálního, materiálně technického vybavení. Řešíme tady také i problematiku úhrad ošetřovatelské zdravotní péče poskytované v rámci sociálně zdravotních služeb, a také třeba i změny, které se týkají registrací. Samozřejmě v pozměňovacích návrzích, ke kterým se dneska také dostaneme, je celá řada věcí, která ještě tuto ambici doplňuje a rozšiřuje v tom slova smyslu, abychom dokázali reagovat na celou řadu i podnětů z terénu, které zase povedou ke zlepšení kvality péče o tyto klienty. Tolik asi za mě na úvod a já jsem potom připraven reagovat v diskusi k jednotlivým pozměňovacím návrhům. Děkuju za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. Návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání výboru pro sociální politiku jako výboru garančnímu. A dále byl tisk přikázán výboru pro zdravotnictví. Usnesení výboru pro sociální politiku bylo doručeno jako sněmovní tisk 704/2 a záznam výboru pro zdravotnictví byl doručen jako sněmovní tisk 704/1.

A já nyní požádám, aby se ujal slova zpravodaj výboru pro sociální politiku, pan poslanec Jiří Navrátil, aby nás informoval o projednání návrhu ve výboru a aby případné pozměňovací návrhy odůvodnil. Prosím.

 

Poslanec Jiří Navrátil: Vážená paní předsedkyně, dovolte mi, abych se odkázal na v podstatě řeč pana ministra, zkrátil svou zpravodajskou zprávu a nepředstavoval již návrh zákona č. 704, a to v tom, že první čtení k tisku 704 proběhlo dne 21. května 2024 na 103. schůzi Poslanecké sněmovny.

Návrh zákona byl přikázán k projednání výboru pro sociální politiku a výboru pro zdravotnictví usnesením Poslanecké sněmovny č 1000. Lhůta k projednání ve výboru byla zkrácena na 30 dnů. Výbor pro zdravotnictví projednal návrh zákona a vydal 20. června 2024 záznam z jednání doručený poslancům jako tisk 704/1. Garanční výbor pro sociální politiku projednal návrh zákona a vydal 20. června 2024 usnesení s pozměňovacími návrhy doručené poslancům jako tisk 704/2. A na ten se tedy odkazuji. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji pěkně. A nyní požádám pana zpravodaje výboru pro zdravotnictví, pana poslance Toma Philippa, aby nás informoval o projednání návrhu v tomto výboru a aby odůvodnil případné pozměňovací návrhy. Prosím.

 

Poslanec Tom Philipp: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, tento tisk byl projednán výborem pro zdravotnictví, jak už bylo řečeno, 19. června 2024. Výbor nepřijal usnesení k předloženému vládnímu návrhu zákona. Hlasování proběhlo tak, že z 18 přítomných hlasovalo 8 poslanců pro, 1 poslanec proti a 9 poslanců se zdrželo. Odkazuji vás tedy na tento sněmovní tisk, žádné doprovodné nebo jiné usnesení nebylo přijato. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji pěkně. A nyní otevírám obecnou rozpravu k tomuto tisku.

A ještě načtu omluvu. Omlouvá se pan poslanec Patrik Nacher od 18 hodin z pracovních důvodů.

A jako první je přihlášena paní poslankyně Lenka Dražilová, poté se připraví paní poslankyně Andrea Babišová. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Lenka Dražilová: Já děkuji za slovo, paní předsedající. A chtěla bych říct, že na úvod je určitě dobře, že je zde vůle řešit problém dlouhodobé péče - je totiž nejvyšší čas. Pár čísel na úvod pro ty, kteří se tady tímto tématem nezabývají.

V roce 2021 žilo v České republice podle dat Českého statistického úřadu přes 2,17 milionu obyvatel nad 65 roku věku. Do roku 2050 to má být již 3,2 milionu, a senioři tak budou tvořit 25 % populace. To bude logicky samozřejmě znamenat i větší potřebu sociální a zdravotní péče. A samozřejmě se také zvýší výrazně množství osob s různými nemocemi, jako například s demencí, tedy lidí, kteří jsou nejčastějšími osobami, které využívají tento typ služeb. Jen pro představu, jejich počet se má do roku 2050 zvýšit na 380 000.

V roce 2021 bylo v Česku 11 000 lůžek ústavní následné péče. Pokud vyjdeme z výše uvedených čísel a budeme chtít, aby byla zachována současná dostupnost péče, tak to vyžaduje navýšit lůžkový fond minimálně o 2 200 lůžek. V současné době v České republice připadá 4,6 akutního lůžka na 1 000 obyvatel, počet lůžek následné péče je téměř poloviční, asi 2,7 lůžek na 1 000 obyvatel. Podle ředitelky České alzheimerovské společnosti paní Martiny Mátlové jsou nyní kapacity potřebné péče zcela nedostačující. Aktuálně žije v České republice 165 000 lidí s demencí, ale pokud jde o zařízení o ně pečující, tedy o domovy se zvláštním režimem, ty nyní v celé republice disponují pouze 25 000 lůžky. To znamená, pouze necelých 14 % lidí, kteří žijí s demencí, má šanci získat lůžko.

 

K tomu všemu musíme počítat s možností, že pokud tato vláda prosadí své asociální změny v důchodech, tak nápor na tyto instituce ještě vzroste. Chudnutí seniorů totiž s sebou přinese nový efekt. Důchodci bez prostředků budou totiž hledat všechny možné cesty, jak důstojně dožít. A protože chudobince v České republice zatím nejsou, tak budou právě tyto instituce opět místem, kam se budou chtít tito lidé dostat, a to s nadějí, že tam budou moct alespoň zčásti důstojně dožít.

Vláda a pan ministr si dali ambici předložit návrh zákona, který by řešil problém na několik dalších desetiletí dopředu. Této ambici ovšem neodpovídá kvalita návrhu, o čemž nejlépe svědčí to, že ze standardních připomínkových míst přišlo 425 stránek podnětů na změny. Opět se tak opakuje to, že se předkládají věci nedotažené, dokonce neprodiskutované, napsané od stolu, abychom vyhověli hlavně Evropské komisi.

To, co však pozitivně kvituji, je, že se alespoň nyní snažíme formou pozměňovacích návrhů tento špatný návrh dopracovat a eliminovat tak alespoň ty hlavní problémy. Kromě chronického nedostatku lůžek totiž bojujeme i s dlouhodobým nedostatkem kapacit terénních služeb pro ty, kteří chtějí navzdory svým problémům zůstat doma. A zde je potřeba si říct, že nejde jen o rozmar klientů, ale především terénní forma péče je v zájmu státu, protože je stále ekonomicky méně nákladná než domovy pro seniory.

Samozřejmě že hlavním důvodem, proč se spěchá se schválením tohoto návrhu, je fakt, že v současné době hrozí Česku riziko, že bychom mohli přijít o více jak 9 miliard korun z Národního plánu obnovy. Jednou z podmínek financování totiž je, abychom systém dlouhodobé péče reformovali a lépe propojili zdravotní a sociální péči o lidi, kteří se o sebe nemohou plně postarat. Místo ambiciózního plánu reformy a organizace péče o seniory tu máme slabý návrh řešení, který navíc zavání tím, že není připravován tak úplně bez pomoci jistých skupin. A navíc vše v situaci, kdy to tři roky ministerstvo odsouvalo a nyní na poslední chvíli se zde všichni snažíme zachránit, co se dá.

Ale podobně jako u sloučení sociálních dávek a dalších zákonů, které předkládá tato vláda, chybí analýzy, výzkumy a odborná stanoviska. Ostatně samo ministerstvo připouští, že tyto studie teprve vznikají a že nyní jde o začátek dlouhodobého procesu. A jsme u dalšího oblíbeného triku této vlády - nastavit nějak pravidla s odůvodněním, že se to později nějak změní, ale přitom dostat celý segment do nejistoty, která neumožní nikomu do něj investovat, a to nemluvím jenom o soukromém kapitálu, ale i o investicích měst a krajů.

Abych byla konkrétní, zdravotní pojišťovny by mohly například některým zařízením pro seniory platit od příštího roku výrazně více peněz než dnes. Přitom už dnes řada zdravotních pojišťoven platí víc, než kolik vybere. Jinými slovy, jedou z rezervních fondů. Takže je zcela oprávněná obava stávajících provozovatelů těchto sociálních služeb, že si nakonec zdravotní pojišťovny najdou důvod, tedy opakované porušení smlouvy pro výpověď smlouvy.

Sociální zařízení budou muset podle návrhu zákona pro registraci sociálně zdravotních lůžek dodržet velmi přísné podmínky, především ohledně počtu lékařů a sester. Už nyní ale podle prezidenta Asociace poskytovatelů sociálních služeb je jasné, že tato kritéria většina z veřejných zařízení nesplní. Možná jen shodou okolností oproti tomu například domovy zřizované třeba společností Penta Hospitals podle článků publikovaných v médiích ano. A můžeme se jen dohadovat, zda je to náhoda, nebo ne.

Nyní budu citovat: "Domníváme se, že to budou využívat zařízení, která mají silnou zdravotní složku, tedy nemocnice se sociálními lůžky. Ze soukromých by to mohla využít například Penta, protože podle zákona je potřeba mít zaměstnané i lékaře. To téměř žádná zařízení, ani veřejná ani jiná soukromá, nemají. Ale Penta lékaře má a někteří jsou i v zaměstnaneckém poměru." Konec citace prezidenta Horeckého.

V tomto kontextu bych také ráda připomněla, že to bylo Ministerstvo práce a sociálních věcí, které na jaře plánovalo, že v soukromých domovech pro seniory padnou cenové stropy a klienti si tak za pobyt výrazně připlatí. Samozřejmě že proti zrušení cenových stropů jsme se jako hnutí ANO na červnovém jednání sociálního výboru jasně vymezili. Ministerstvo projednávání novely zákona o sociálních službách odložilo a projednáváme ho tedy až nyní . A je dobře, znovu opakuji, že se snad dokážeme dohodnout na pozměňovacích návrzích, které pomohou situaci alespoň do jisté míry zachránit. Myslím, že je z tohoto pohledu chyba, že ministerstvo více nenaslouchalo lidem z praxe, respektive možná naslouchalo jen některým.

Podle prezidenta asociace - znovu cituji pana Jiřího Horeckého - "je termín posun vpřed pro tento zákon až příliš nadnesené slovo". Shodnu se s ním ale v tom, že jednoznačně pozitivní změnou je rozšíření zdravotní péče do dalších sociálních služeb, jako jsou denní stacionáře, centra denních služeb, odlehčovací služby pobytového typu nebo azylové domy. Stejně tak velký přínos pro praxi vidím například ve sdílení zdravotních informací. Jen ubezpečuji zdravotníky, jak jsme si nechali vysvětlit, že se nejedná o nahlížení do zdravotnické dokumentace, ta má velmi přísné podmínky, ale pouze o sdílení potřebných informací pro péči.

Na druhou stranu návrh přináší ale i diskutabilní změny, jako jsou například odbory kritizované personální standardy a materiálně technické standardy a především zrušení kontraktační povinnosti pojišťoven a povinnost pobytových sociálních služeb se registrovat jako zdravotnické zařízení.

Celkově je evidentní, že zákon zavádí řadu byrokratických kroků, které přitom nemají žádný nebo přinejmenším odůvodněný smysl. A v tomto smyslu podáváme pozměňovací návrhy, které zde jak já, tak moji kolegové zdůvodní. Jako příklad bych uvedla zavedení povinné registrace stávajících pobytových zařízení sociálních služeb k poskytování zdravotních služeb. Proč měníme to, co léta funguje?

Problémů a nejasností okolo tohoto zákona zůstává hodně, ale jak jsem avizovala, je zde snaha alespoň ty největší problémy řešit. Na druhou stranu je ale fakt, že zde zůstává minimálně pachuť, co zde ministerstvo ať už záměrně, nebo ne, předkládá.

Přijetí zákona v této podobě přinese zásadní změnu na trhu, a tou je posílení pozice velkých hráčů, kterým nejde o výstavbu nových zařízení, ale především o získání stávající sítě a uzavření smluv do ní. Je to příprava na privatizaci sociálních pobytových služeb. A já si troufám tvrdit, že je to destrukce systému pobytových služeb péče o seniory. To, co se tímto zákonem otvírá, není vlastně nic jiného, a já už jsem to zde říkala v prvním čtení, než privatizace byznysu se stářím. I pokud vynechám možné ekonomické aspekty, tak se budu opakovat, je opravdu nyní ten pravý čas pro takto zásadní změnu systému? A především jsme opravdu připraveni na komercializaci těchto služeb? Protože ta s sebou přinese i jednu zásadní otázku - jak se postaráme o ty, kteří na tyto služby i díky nižším důchodům nebudou mít?

Na úplný závěr svého vystoupení bych chtěla zmínit, že já sama předkládám tři pozměňovací návrhy. Ten první pozměňovací návrh reaguje na opomenutí důležitých procedurálních a formálních procesů v § 101a sociálních služeb. Návrh rozšiřuje povinnost informovat o všech podmínkách a úhradách spojených s poskytováním služeb.

Druhý pozměňovací návrh se týká toho, že jsme od 1. července schválili, že mohou poskytovat činnosti vůči pečujícím osobám pouze registrované organizace. Těmito organizacemi, které poskytují pečujícím různé služby, jsou i spolky, občanské iniciativy a tak dál. Takže já pro jistotu předkládám i tento pozměňovací návrh, ačkoliv bylo z ministerstva slíbeno, že přijde nějaký výklad do konce srpna, ale nepřišel, tak tento pozměňovací návrh pro jistotu se týká, že všechny tady ty organizace by mohly bez registrace působit až do 1. července 2027.

Poslední můj pozměňovací návrh se týká zvýšení finanční částky za přestupky, z těch 250 000 zvedám na 2 miliony.

Nebudu více pozměňovací návrhy zdůvodňovat, protože je máte dostatečně dlouho nahrané v systému, a myslím si, že moje odůvodnění pro tuto chvíli stačí. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Další vystoupí paní poslankyně Andrea Babišová, poté pan poslanec Jiří Navrátil. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Andrea Babišová: Děkuji za slovo, paní předsedající. Já bych chtěla poděkovat své kolegyni paní Lence Dražilové za to, že shrnula náš postoj k tomuto návrhu zákona za hnutí ANO. Já bych chtěla už jenom tady načíst a odůvodnit tři své pozměňovací návrhy - mé a mých kolegů, které podáváme společně.

První pozměňovací návrh, který podáváme k tomuto návrhu zákona, se týká kontraktační povinnosti pojišťoven. Smyslem vládního návrhu zákona je podle důvodové zprávy vytvoření takových podmínek, aby uživatelům sociálních a zdravotních služeb byly tyto služby dostupné v takové vzájemné kombinaci a koordinaci, která odpovídá jejich skutečným potřebám, a to u všech druhů péče a ve všech formách poskytování. Za tímto účelem se především zavádí nový typ péče, a to sociálně zdravotní lůžková péče, jako kombinace pobytové sociální služby a lůžkové zdravotní péče. Tímto pozměňovacím návrhem neměním vládním návrhem zákona upravené podmínky pro poskytování sociálně zdravotní lůžkové péče.

Za účelem dosažení cílů, které si tato novela zákona dala, zavádí vládní návrh zákona v případě stávajících pobytových sociálních služeb právo zdravotní pojišťovny neuzavřít navzdory kontraktační povinnosti po dobu tří let zvláštní smlouvu, pakliže byla zdravotní pojišťovnou ukončena. Předložený návrh zákona opravňuje zdravotní pojišťovny v případě splnění podmínek uvedených v novém znění § 17a odst. 2 zákona o veřejném zdravotním pojištění neuzavřít po dobu tří let od ukončení zvláštní smlouvy ze strany zdravotní pojišťovny novou zvláštní smlouvu. Toto ustanovení de facto umožňuje zdravotním pojišťovnám obcházet kontraktační povinnost.

Jednou z podmínek ztráty kontraktační povinnosti je ukončení zvláštní smlouvy ze strany zdravotní pojišťovny, a to odstoupením výpovědi či jiným obdobným způsobem sjednaným zvláštní smlouvou podle odst. 1, nebo stanoveným právním předpisem z důvodu podstatného, opakovaného porušování povinnosti tohoto poskytovatele souvisejících s poskytováním a úhradou hrazených služeb podle právních předpisů nebo této zvláštní smlouvy. Takto naformulované oprávnění zdravotní pojišťovny je zcela nepřijatelné.

V případě zvláštní smlouvy je zdravotní pojišťovna stále v postavení smluvní strany. Zcela jistě jí náleží právo ukončit smlouvu z důvodů sjednaných ve zvláštní smlouvě, zpravidla hrubým porušením sjednaných povinností ze strany poskytovatele. Zdravotní pojišťovna však jako smluvní strana nemůže posuzovat, zda došlo, či nedošlo k porušení právních předpisů, a zda toto porušení bylo, či nebylo podstatné. O porušení právních předpisů může závazně rozhodnout pouze příslušný správní orgán či soud, nikoliv zdravotní pojišťovna, a to v tomto případě dokonce s důsledkem ztráty kontraktační povinnosti.

Ve světle navržené změny § 17a zákona o veřejném zdravotním pojištění však bude moci zdravotní pojišťovna aplikovat ztrátu kontraktační povinnosti, a to ke škodě poskytovatele, potažmo jeho klientů, bez možnosti opravného prostředku ze strany poskytovatele. Klient pobytového zařízení sociálních služeb se takto stává rukojmím v případném sporu zdravotní pojišťovny a poskytovatele. Krom toho, že po dobu ztráty kontraktační povinnosti dojde ke snížení kvality a dostupnosti zdravotních služeb, neboť ztráta smlouvy se zdravotní pojišťovnou znamená pro poskytovatele propuštění nelékařských zdravotnických pracovníků, kteří klientům zdravotní služby poskytují.

Přestože je v případě ztráty kontraktační povinnosti zdravotní pojišťovna dle návrhu zákona povinna zajistit klientům ošetřovatelskou péči, je z praxe známo, že zdravotní pojišťovny tuto povinnost nejsou schopny splnit. Současně je zjevné, že po dobu ztráty kontraktační povinnosti bude docházet ke kategorizaci zařízení pobytových sociálních služeb, a to dle toho, zda je klientům k dispozici nelékařský zdravotnický personál po celý týden a v noci, nebo zda bude poskytovaná ošetřovatelská péče pouze v rámci výjezdu domácí péče.

Tímto pozměňovacím návrhem se vylučuje ztráta kontraktační povinnosti. Tento pozměňovací návrh je uveden ve systému pod číslem 5253 a přihlásím se k němu v podrobné rozpravě.

Druhým pozměňovacím návrhem pod číslem 5254 se zavádějí povinné materiálně technické podmínky pro poskytování sociálních služeb. V rámci předloženého návrhu zákona se nově stanoví materiálně technické podmínky pro poskytování některých sociálních služeb, též pro pobytová zařízení sociálních služeb. Návrhem zákona se MPSV zmocňuje k jejich vydání formou prováděcího právního předpisu. Dle navržených přechodných ustanovení se tyto standardy budou vztahovat na stávající poskytovatele sociálních služeb, kteří budou povinni splnit požadavky na stavebně technické, funkční, dispoziční uspořádání prostor, v nichž jsou poskytovány sociální služby.

Vzhledem k tomu, že předložená podoba materiálně technických podmínek je v naprostém rozporu se současnými požadavky, je tento zásah do fungování pobytových sociálních služeb nepřípustně retroaktivní. Zavedením povinného materiálně technického standardu pro stávající poskytovatele pobytových zařízení sociálních služeb lze očekávat zcela mimořádné dopady na tyto poskytovatele. Přesto se touto skutečností zabývá důvodová zpráva pouze okrajově, a to konstatováním, že je pravděpodobné, že s sebou ponese investiční náklady ve výši cirka 6,2 miliardy korun v průběhu přechodného desetiletého období. Předpokládáme, že ve větší míře bude standard naplněn již nyní a ponese s sebou především vnitřní dílčí úpravy dispozic, doplnění zařízení. Toť citováno z důvodové zprávy.

Předpoklad vyjádřený předkladateli v důvodové zprávě by snad mohl být relevantní, pakliže by předložený materiálně technický standard byl stanoven aspoň dle doporučeného postupu číslo 2/2016 - materiálně technický standard pro služby sociální péče poskytované pobytovou formou vydané MPSV pro zřizovatele sociálních služeb a krajské úřady. Byť se jedná o nezávazný dokument, vyjadřuje představu MPSV o materiálně technickém standardu pro poskytovatele nejen pobytových sociálních služeb.

Některé krajské úřady se tímto dokumentem řídí při udělování registrace novým poskytovatelům. Každý zodpovědný poskytovatel, který aktuálně či od účinnosti tohoto dokumentu zprovoznil pobytové zařízení sociálních služeb, postupoval podle tohoto doporučeného postupu. Jeho zodpovědnost je však dle předloženého návrhu materiálně technických standardů nyní potrestána, neboť i když zprovoznil zařízení pobytových sociálních služeb v posledních letech, či je ve fázi výstavby, bude muset přistoupit minimálně k dispozičním změnám objektu, přestože zařízení budoval v dobré víře v souladu s tímto doporučeným postupem.

Požadavky předloženého návrhu materiálně technického standardu však nejsou nikterak minimalistické a jeho naplnění bude větším problémem, než si předkladatelé uvědomují. Příkladmo lze uvést požadavek na prostorově oddělené jednotky péče a podpory, v případě pobytových zařízení sociálních služeb oddělení, jejichž lůžková kapacita může činit maximálně 16 lůžek, a s tím spojené technické provozní požadavky na jejich vlastnosti, vybavení či požadavek, aby zařízení disponovalo povinnými deseti procenty lůžkové kapacity v jednolůžkových pokojích.

 

V celé řadě případů nebude technicky ani možné splnit předložený materiálně technický standard. Pokud to tedy technicky bude možné, tak pouze s náklady vynaloženými na změnu dispozice objektu, která současně bude znovu vyžadovat nové schvalovací procesy týkající se požárně bezpečnostních předpisů či hygienických předpisů. Jakým způsobem budou tyto náklady poskytovatelům kompenzovány, vládní návrh zákona neobsahuje. Současně neobsahuje žádné kompenzace za snížení kapacit v případě povinného podílu jednolůžkových pokojů ve vztahu k celkové lůžkové kapacitě. V této věci se tedy pozměňovacím návrhem vyjímají stávající poskytovatelé pobytových sociálních služeb z povinnosti plnit materiálně technické podmínky poskytované sociální služby.

V rámci přechodných ustanovení se vyjímají z povinnosti plnit požadavky na minimální rozsah materiálně technického zabezpečení poskytovatelé, kteří sociální služby poskytují na základě platného oprávnění k poskytování služeb vydaného nejpozději k 31. 12. 2025. Současně se tyto požadavky nevyžadují u objektu, u něhož bylo nejpozději do 31. 12. 2025 vydáno stavební povolení k výstavbě či rekonstrukci tohoto objektu za účelem poskytování sociálních služeb. Toto je pozměňovací návrh pod číslem 5254. 

Dovolte mi, abych vás seznámila s posledním pozměňovacím návrhem, pod kterým jsem podepsaná, který se týká zbytečnosti dvojího registru poskytovaných služeb. V předloženém návrhu zákona se zavádí v případě stávajících pobytových sociálních služeb takzvaná povinná registrace k poskytování zdravotních služeb dle zákona o zdravotních službách, a to nad rámec současné registrace dle zákona o sociálních službách. Navzdory proklamacím předkladatelů uvedeným v důvodové zprávě tato nová povinnost přináší do stávajícího systému pobytových sociálních služeb zásadní změnu. Tato změna, i když nemusí být na první pohled patrná, rozhodně nezvyšuje kvalitu, bezpečnost ani dostupnost péče. Má zcela opačný efekt a přináší do systému poskytování zdravotních služeb nová významná rizika.

Povinná registrace stávajícího pobytového zařízení sociálních služeb k poskytování zdravotních služeb představuje zcela nadbytečný a byrokratický úkon. Současná registrace k poskytování sociálních služeb ve stávajících pobytových zařízeních v sobě totiž již obsahuje také registraci k poskytování zdravotních služeb. Tato skutečnost vyplývá z ustanovení § 36 zákona o sociálních službách, tedy předpokládá poskytování ošetřovatelské a rehabilitační péče zaměstnanci pobytového zařízení sociálních služeb. Proto každý žadatel o registraci k poskytování sociálních služeb dokládá registrujícímu orgánu rovněž též doklady vztahující se k poskytování zdravotních služeb v rámci jednoho registračního procesu. Registrující správní orgán tedy posoudí splnění podmínek jak pro poskytování sociálních služeb, tak i služeb zdravotních.

Navrženou změnou tak dochází výhradně k rozdělení tohoto jednotného registračního procesu na procesy dva. První dle zákona o sociálních službách a druhý dle zákona o zdravotních službách. V rámci obou registračních procesů jsou však vyžadovány zcela totožné podklady, pouze s tím rozdílem, že údaje k nelékařským zdravotnickým pracovníkům budou předkládány teprve v rámci registrace dle zákona o zdravotních službách, a to ještě v rozsahu nižším, než vyžaduje současná právní úprava. V současném systému se totiž v rámci registrace k poskytování sociálních služeb dokládá též bezúhonnost a odborná způsobilost všech nelékařských zdravotnických pracovníků. V rámci registrace dle zákona o zdravotních službách se však tyto podklady vztahují pouze k osobě odborného zástupce.

V praxi tedy žadatel o registraci k poskytování pobytových sociálních služeb, který bude současně poskytovat i ošetřovatelskou péči, doloží příslušnému registrujícímu orgánu, což bývá krajský úřad, požadované doklady. Poté, co tento registrující orgán vydá povolení k poskytnutí sociálních služeb, doloží žadatel témuž registrujícímu orgánu, témuž krajskému úřadu, ty samé podklady doplněné pouze o údaje týkající se odborného zástupce. Jinými slovy, ten samý registrující správní orgán, krajský úřad, bude podruhé rozhodovat na základě stejných podkladů, o nichž již rozhodl na základě předešlé žádosti o poskytování sociálních služeb.

Dalším důvodem pro zavedení povinné registrace stávajících pobytových zařízení sociálních služeb k poskytování zdravotních služeb má být dle předkladatelů skutečnost, že se na tyto poskytovatele neuplatňují požadavky na personální zabezpečení zdravotních služeb stanovené vyhláškou č. 99/2012 Sb., o personálním zabezpečení zdravotních služeb a požadavky na technické a věcné vybavení stanovené vyhláškou 92/2012 Sb., o požadavcích na minimální technické a věcné vybavení zdravotnických zařízení a kontaktních pracovišť domácí péče, ve znění pozdějších předpisů. Tyto požadavky jsou však efektivně a dostatečně nastaveny již nyní stávajícím systémem.

V současném systému žadatel o registraci k poskytování stávajících pobytových služeb v rámci registrace získává i oprávnění k poskytování zdravotních služeb. Následně zdravotním pojišťovnám doloží personální a materiálně technické zabezpečení zdravotních služeb v rozsahu seznamu zdravotních výkonů poskytovaných v odbornosti 913, a je v důsledku kontraktační povinnosti uzavřena zvláštní smlouva o poskytování a úhradě zdravotních služeb. Výkonný systém úhrad pak pružně nastavuje personální a materiálně technický standard, který se odvíjí z množství prováděných a vykazovaných výkonů, čili objem péče, kdy ošetřovatelsky náročnější klienti vyžadují více výkonů, tím pádem také více zdravotních sester.

Současně je v rámci každého zdravotního výkonu definováno potřebné a povinné materiálové a přístrojové vybavení, takže jak personální složka, tak i materiálně technická složka poskytování zdravotních služeb v pobytových zařízeních sociálních služeb je legislativně jasně vymezena, přičemž poskytovatelé toto prokazují při pravidelných aktualizacích příloh smlouvy se zdravotními pojišťovnami.

Současně jsou stávající poskytovatelé pobytových služeb poskytujících zdravotní služby dle § 107 zákona o zdravotních službách subjekty kontrolní činnosti jako kterékoliv jiné zdravotnické zařízení, a to ze strany Ministerstva zdravotnictví, příslušného správního orgánu, například Krajské hygienické stanice, registrujícího orgánu krajského úřadu, Státního ústavu pro kontrolu léčiv či příslušné profesní komory.

Dle předkladatelů má ke zvýšení kvality zdravotních služeb dojít tím, že stávající poskytovatel pobytových sociálních služeb pro personální zabezpečení doloží, že disponuje alespoň jednou všeobecnou sestrou se specializační způsobilostí kategorie S3. Povinnost disponovat všeobecnou sestrou kategorie S3 však z aktuálně platných právních předpisů nevyplývá. V rámci odbornosti 913 je k poskytování veškerých zdravotních služeb odborně způsobilá všeobecná sestra kategorie S2. Dle kvalifikovaných odhadů však cirka 25 až 30 % stávajících poskytovatelů pobytových sociálních služeb všeobecnou sestru kategorie S3 nezaměstnává. Pravděpodobným výsledkem zavedení tohoto personálního standardu bude též pouze snaha poskytovatelů takzvaně přetáhnout všeobecné sestry kategorie S3 ze zdravotnických zařízení, avšak bez jakéhokoliv efektu na stávající kvalitu poskytovaných zdravotních služeb. To vše za situace, kdy se všichni poskytovatelé zdravotních služeb potýkají s nedostatkem všeobecných sester.

Povinná registrace a s tím spojená povinnost dodržovat personální standard nejenže zásadním způsobem zasahuje do stávajícího systému poskytování zdravotních služeb v pobytových zařízeních, ale současně bude mít oproti stávajícímu stavu i negativní dopady na klienty tohoto zařízení.

Nyní už to zkrátím. S ohledem na shora uvedené skutečnosti se tímto pozměňovacím návrhem zachovávají stávající registrační podmínky pro poskytování ošetřovatelské péče v zařízeních sociálních služeb, to je registrace k poskytování pobytových sociálních služeb dle zákona o sociálních službách. Tímto pozměňovacím návrhem se nemění vládním návrhem upravené registrační podmínky pro poskytování sociálně zdravotní lůžkové péče, ani zdravotních služeb poskytovaných v rámci centra duševního zdraví.

Přihlásím se v podrobné rozpravě. Je to pozměňovací návrh pod číslem 5256. Děkuji za pozornost.

 

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji, paní poslankyně. My máme jako dalšího přihlášeného pana zpravodaje, poté se připraví paní poslankyně Jana Bačíková. Prosím.

 

Poslanec Jiří Navrátil: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Dovolte mi, abych i já krátce představil svůj pozměňovací návrh, který podávám společně s kolegy a kolegyněmi poslanci. Týká se pozměňovacího návrhu číslo 5399 a reaguje v podstatě na vyvolanou situaci, která se v poslední době velmi množí v některých sociálních zařízeních, a to provádění inspekcí právě v těchto sociálních zařízeních. Když ministerstvo provádí dnes inspekce, složení inspekčních týmů je vždy nahrazeno tím, že jsou tam minimálně tři inspektoři. V počtu, kteří inspektoři pracují dnes na Ministerstvu práce a sociálních věcí, je právě množství těch inspekcí velmi malé. Z tohoto důvodu reaguji a navrhuji zrušení ustanovení právě upravující bližší složení inspekčního týmu v sociálních službách, a to snížením počtu inspektorů například u pobytových zařízení na minimálně dva.

Samozřejmě bude vždy na té kontrole, aby uvážila, zda je tam třeba provést například hloubkovou kontrolu, tím pádem bude samozřejmě těch inspektorů daleko více. Ovšem jde nám o ten minimální počet, to znamená, že u pobytových zařízení by ten počet byl minimálně dva. Samozřejmě se k tomu pozměňovacímu návrhu taktéž přihlásím v rozpravě.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji pěkně panu poslanci. Nyní paní poslankyně Jana Bačíková, poté paní poslankyně Jana Pastuchová.

Ještě načtu omluvy. Omlouvá se pan poslanec - nikoliv, pan poslanec Julius Špičák bere zpět svou omluvu z celého jednacího dne z pracovních důvodů a omlouvá se do 18 hodin z pracovních důvodů.

A já nyní dávám slovo paní poslankyni. Prosím.

 

Poslankyně Jana Bačíková: Děkuji za slovo. Vážená předsedající, kolegyně, kolegové, já mám tady také nějaké pozměňovací návrhy. Je to pozměňovací návrh můj, kolegů Kaňkovského, Dlouhého a Pavly Pivoňky Vaňkové. Je to velmi jednoduchý pozměňovací návrh tím, že je to pouze vkládaná jedna věta, ale má tedy zásadní důsledky. Navrhuje se vytvořit v domovech pro seniory se zdravotním postižením oddělené prostory výlučně pro děti. Všem je asi jasné, že soužití dětí a dospělých zdravotně postižených může přinášet velká rizika, proto je třeba ve všech těch dotčených zařízeních tyto oddělené prostory vytvořit, a budou vlastně sloužit výlučně dětem. Výjimkou je soužití rodičů s dětmi, kde je to zase samozřejmě žádoucí.

Dalším pozměňovacím návrhem je pozměňovací návrh můj, kolegyně Marie Jílkové, Martina Dlouhého a Pavly Pivoňky Vaňkové, kde tedy chceme legislativně zakotvit službu komunitního charakteru. Za služby komunitního charakteru jsou považovány: sociální služby, týdenní stacionář, domov pro osoby se zdravotním postižením, domov pro seniory, domovy se zvláštním režimem a chráněné bydlení, pokud jsou poskytovány takovým způsobem, aby umožňovaly osobě nezávislý způsob života odpovídající svou povahou běžnému životu osob jejího věku a zabraňovaly její segregaci. Navrhuje se, že pobytové služby poskytované jako služby komunitního charakteru mohou být poskytovány pouze v bytě, bytovém domě, rodinném domě, umístěném v běžné zástavbě obce. Umístěním poskytovaných služeb jako služby komunitního charakteru nesmí dojít k vytváření lokalit s vyšším počtem osob, jimž je tato sociální služba určena, a zároveň nesmí dojít ke vzniku prostředí odlišného od běžné komunity. Tím cílem návrhu je vlastně zlepšit kvalitu poskytovaných těchto služeb.

Dalším pozměňovacím návrhem je pozměňovací návrh 5404, který je tedy můj, kolegy Víta Kaňkovského, Martina Dlouhého a Pavly Pivoňky Vaňkové, a jde o vzdělávání sociálních pracovníků, kdy vlastně sociální pracovníci mají nyní nastaveno vzdělávání na 48 hodin za dva roky po sobě jdoucí, a je žádoucí takto nastavit i vzdělávání pracovníků v sociálních službách, a to hlavně z důvodu vhodnější organizace vzdělávání, personální práci a plánování. Tímto pozměňovacím návrhem se nemění rozsah hodin vzdělávání, a vlastně není tedy tudíž ani žádný dopad na státní rozpočet, spíše je předpokládána ta racionalizace finančních prostředků.

Dalším pozměňovacím návrhem je pozměňovacím návrh 5405. Je tedy můj, kolegy Martina Dlouhého, Pavly Pivoňky Vaňkové a Pavly Golasowské. Jedná se o pozměňovací návrh, kterým reagujeme na několikaměsíční, a musím říct, že opravdu velmi poctivou debatu s poskytovateli sociálních služeb, vlastně i kraji a obcemi, a kterým se z vládního návrhu navrhuje vypustit zmocnění ke stanovení personálních a materiálně technických standardů prováděcím právním předpisem. Z diskusí nad ukotvením těchto standardů vyplynulo, že by jejich stanovení, byť by se jednalo o standardy minimální, mohlo způsobit řadu komplikací, a to nejenom z důvodu nedostatku personálních zdrojů v systému sociálních služeb a sociální práce, ale ze značných finančních nákladů vlastně na straně poskytovatelů. A než bychom vlastně ohrozili stabilitu celého systému sociálních služeb, navrhujeme od závazných standardů upustit a ponechat stanovení detailních pravidel v oblasti personálních a materiálně technických standardů metodickému vedení.

Mám tady ještě jeden pozměňovací návrh. Je to návrh pana ministra Zbyňka Stanjury pod číslem 5428, který má odstranit legislativní bariéry pro slučování zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven. Platná legislativa sice slučování těchto pojišťoven umožňuje, nicméně podmínky dané touto legislativou jsou prakticky nenaplnitelné. Cílem tohoto návrhu je umožnit, aby rozhodnutí o sloučení zaměstnaneckých pojišťoven náleželo do kompetence jejich správních rad a především také to, aby sloučení bylo možné učinit v době, kdy jsou zdravotní pojišťovny ještě v dobré hospodářské kondici, která jim plně umožňuje plnit jejich úkoly při provádění veřejného zdravotního pojištění. Finální rozhodnutí o sloučení zaměstnaneckých pojišťoven bude činit vláda. Důležité ale je, že před rozhodnutím vlády bude sloučení posuzovat Ministerstvo zdravotnictví. Tím bude garantováno, že nebude moci dojít k destabilizaci systému veřejného zdravotního pojištění, kdyby například jedna ze zdravotních pojišťoven byla v natolik špatném stavu, že by ohrozila existenci i té druhé zaměstnanecké pojišťovny.

Zároveň se navrhuje, aby v případech, kdy by mělo dojít k zániku Vojenské zdravotní pojišťovny sloučením, mohla vláda před schválením takového sloučení přezkoumat i podmínky, které musí zdravotní pojišťovna určená k provádění pojištění vojáků a žáků vojenských škol splňovat. V případě, kdy bude hrozit, že tyto povinnosti uložené určené zdravotní pojišťovně nebudou splněny, vláda sloučení neschválí. Přitom zůstávají zachována veškerá práva a povinnosti, které v současné době právní úprava přičítá právě Vojenské zdravotní pojišťovně. Vojenská zdravotní pojišťovna zůstane i po přijetí zákona určenou zdravotní pojišťovnou, a to až do doby, než dojde případně k jejímu sloučení. Za účelem určení vhodné zdravotní pojišťovny se zajišťuje, aby vlastně shodná data a informace o činnosti jednotlivých zdravotních pojišťoven, jako má Ministerstvo zdravotnictví a Ministerstvo financí, mělo i Ministerstvo obrany.

Já vám teď děkuji za pozornost a ke všem pozměňovacím návrhům se přihlásím v podrobné rozpravě. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji pěkně a projev vyvolal jednu faktickou poznámku paní poslankyně Andrey Babišové a paní poslankyně Ivany Mádlové. Poté mám s přednostním právem přihlášeného pana místopředsedu Juchelku. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Andrea Babišová: Děkuji za slovo. Vystoupení mé kolegyně předřečnice vyvolalo moji otázku. Za prvé se mi velice nelíbí, a myslím si, že nikomu z našeho klubu, že tady k tomuto zákonu byl opět přidán nějaký přílepek, a tentokrát přímo pana ministra Zbyňka Stanjury a řeší se zde slučování zdravotních pojišťoven.

Myslím si, že k tomuto zákonu je to absolutně zcela nevhodné, zvláště když v této chvíli máme otevřený zákon o zdravotních službách, kde si myslím, že tento přílepek by se hodil daleko více. Tak to je jedna moje reakce.

A druhá moje reakce. Zatím nám tady pan ministr Jurečka nepředložil svůj pozměňovací návrh, nevím, jestli to udělá osobně, anebo to načte až v podrobné rozpravě, ale pokud by to mělo být až v té podrobné rozpravě, tak mi dovolte, abych reagovala na jeho pozměňovací návrh, když v něm zavádí možnost v rámci osobní asistence a pečovatelské služby provádět v přirozeném sociálním prostředí pomoc při ovládání běžných úkonů péče o zdraví, přičemž za tyto úkony se nepovažují za činnosti, které lze provádět pouze v rámci poskytování zdravotních služeb podle zákona o zdravotních službách, a to proškoleným zdravotním pracovníkem v sociálních službách. Není zřejmé, o jaké úkony by se mělo jednat. Návrh zmiňované vyhlášky není předložen. V obecné rovině je nepřípustné, aby zdravotní výkony vykonávali nezdravotničtí pracovníci. Pro takto závažnou úpravu však nejsou předloženy žádné podklady či bližší informace.

My jako zástupci za hnutí ANO, našeho klubu, se domníváme, že pořád by měla zdravotní péče zůstat v rukou zdravotníků. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já velmi děkuji za dodržení času a nyní chce zareagovat s faktickou ještě paní poslankyně Ivana Mádlová. Konstatuji, že se mezitím s přednostním právem přihlásil také pan ministr. Prosím.

 

Poslankyně Ivana Mádlová: Děkuji za slovo. Já bych chtěla doplnit svoji kolegyni Andreu Babišovou a chtěla bych hlavně vyzvat pana ministra a vás, paní místopředsedkyně, vaším prostřednictvím, protože to vypadá jako strašně jednoduchá záležitost, že budou zdravotnické úkony, jakými je je třeba podávání léků a další zdravotnické úkony, provádět pečovatelé.

Samozřejmě schválit si můžete co chcete, ale jenom je potřeba vnímat ty rozdíly i po právní stránce, když někoho zmocníte jako poskytovatel, anebo když to děláte jako zdravotnický pracovník.

Chtěla bych vás požádat opravdu o veliký respekt, veliký respekt k předávání kompetencí tak závažného charakteru, jako je podávání léků. Není to vůbec žádná legrace, protože vy skutečně předtím, než ten lék podáte, musíte alespoň v rychlosti provést nějaké klinické zhodnocení stavu toho pacienta. Jakých léků se to bude týkat? Bude se to týkat i léků na ředění krve? Tam samozřejmě jsou nějaké specifické postupy, které musíte udělat. Co když vám ten pacient ráno nahlásí, že když si čistil zuby, tak krvácí více z dásní? Co budete dělat? Co ten pečovatel bude dělat? Bezpečná péče je dneska zavedený terminus technicus v systému zdravotní péče. Jsou to nežádoucí příhody, které se velmi pečlivě sledují a vyhodnocují. Jedním z nejčastějších faktorů nežádoucích příhod je lidský faktor. Jednou z nejčastějších nežádoucích příhod jsou chyby v medikaci, ať už lékaři, nebo sestrami.

Není to vůbec jednoduché, proto prosím, aby se o tom nemluvilo jako o tom, že si jdete koupit rohlíky na krám. Není to vůbec žádná legrace, musíte k tomu připravit podrobné protokoly, jednoduché algoritmy, aby ten člověk věděl, co má dělat. Pokud je pustíte do takto rizikových výkonů, budou podávat analgetika? Opiáty? (čas)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. A nyní se dostáváme k přednostním právům, kdy je přihlášen nejprve pan místopředseda Juchelka, poté pan ministr, pokud nedojde k nějaké dohodě.

Pan místopředseda Juchelka, prosím.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já budu velmi stručný. Já bych chtěl jenom tady své pozměňovací návrhy trochu odůvodnit a potom se k nim přihlásit v podrobné rozpravě.

První je pozměňovací návrh, který zavádí psychosociální podporu. To vychází z potřeby zlepšit poskytování sociálních služeb a zajistit tak ochranu sociálně vyloučených nebo sociálním vyloučením ohrožených osob. Návrh řeší absenci konkrétní definice pojmu psychosociální podpora v zákoně o sociálních službách, která by jednoznačně upravovala tuto formu sociální činnosti. A tu odbornou způsobilost k výkonu povolání sociálního pracovníka při poskytování služeb psychosociální podpory jsme stanovili na vysokoškolské vzdělání, získané ukončením magisterského studia na vysoké škole humanitního zaměření současně s absolvováním psychoterapeutického výcviku v rozsahu minimálně 500 hodin a více. Toto je náš první pozměňovací návrh, který s kolegy předkládáme.

Další se týká dálkového přístupu k přehledu o nějakém dalším významném zdroji veřejného financování. Tady tento pozměňovací návrh taktéž dáváme s kolegy z našeho výboru pro sociální politiku.

Taktéž zavádíme pozměňovacím návrhem termín, který už všude funguje, ale není nikde legislativně ukotven a je právě tady v tomto zákoně ukotven jako povinnost toho vyřizovat stížnosti a tak dále, a to je jenom malinký pozměňovací návrh o nemocničním ombudsmanovi, který zavádí nový pojem nemocniční ombudsman.

A poté je velmi aktuální pozměňovací návrh, kdy opět bych velmi rád se svými kolegy prodloužil o rok fungování kojeneckých ústavů právě z toho důvodu, že opět nemáme dostatečný počet nejen pěstounů, ale také pěstounů na přechodnou dobu, kam bychom tyto děti umisťovali. A je to vlastně požadavek i zespodu ze sociálněprávní ochrany dětí, abychom ještě tady s tímto natvrdo skončením kojeneckých ústavů skončili, abychom to ještě prodloužili, poněvadž tady tato potřeba tam v tuto chvíli je.

To jenom v krátkosti, abychom nezdržovali, prostě toto jsou ty naše pozměňovací návrhy.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji a nyní vystoupí pan vicepremiér a ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka. Prosím.

 

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji. Já jsem původně měl v plánu to udělat až na konec obecné rozpravy, ale protože to tady už bylo zmíněno, tak jen reaguju věcnými technickými, tak si dovolím ten svůj pozměňovací návrh, o kterém jsem mluvil v úvodním slově, tak ho okomentovat o něco více.

Já myslím, že všichni podle mě jako rozumní lidé máme velký respekt před tou odbornou zdravotní způsobilostí, ať už je to v případě lékařů nebo v případě zdravotních sester. Nicméně myslím si, že vlastně asi, neříkám, že každý, ale významná většina nás už ve svém životě zažila nebo zažívá to, že třeba poskytuje podávání léků svým prarodičům, chystá jim to do dávkovačů. Já jsem toto zažíval, když jsem ještě prarodiče měl. Zažíváme to v případě svých dětí, to znamená, v těch rodinných vazbách dneska toto funguje, funguje to i u neformálních pečujících.

Já jsem měl možnost navštívit konkrétní domácnosti, kdy manželka pečuje o svého manžela, který je na plicní ventilaci, odsává řeší ... (?), řeší všechny další úkony, které s tím jsou spojené, a nemá vůbec žádnou odbornost. Má jenom to, že prostě byla proškolená a dělá to roky, dělá to velmi pečlivě, nejlíp, jak vlastně může.

A my vlastně bez těch lidí se nedokážeme obejít a ti lidé na druhou stranu vlastně jsou v situaci, kdy oni toho svého blízkého nechtějí dát do nemocnice, ale chtějí řešit to, aby třeba měli vůbec možnost si vyřídit své osobní záležitosti, vyjet na dovolenou.

A dneska nemáme kapacity, a přiznejme si na rovinu, nebudeme je ani personálně mít, abychom dokázali všechny tyto situace pokrýt, aby tam přišla odborná zdravotní sestra.

Takže já se snažím hledat cestu i s ohledem na zmapování zahraniční praxe i těch zkušeností, které tam mají, vlastně jako při respektu k tomu, abychom byli obezřetní, abychom se snažili ty kroky dělat tak, aby byly bezpečné jak pro ty, o které je pečováno, tak i o ty, kteří takovouto činnost poskytnou.

To znamená, v tom pozměňovací návrhu se navrhuje, aby úkony péče o zdraví, které by si mohl dělat člověk doma sám, ale nemůže kvůli svému handicapu, případně by mu je mohl poskytovat například rodinný příslušník, což je ten příklad, nebo ty příklady, které jsem tady zmiňoval, tak aby to bylo možné poskytovat i prostřednictvím edukovaného pracovníka v sociálních službách s tím, že vyhláškou budou definované ty výkony v rámci této činnosti. A též budou stanoveny parametry i toho speciálního kurzu, který k tomu logicky je potřeba mít.

Znovu říkám, i my vůči těm poskytovatelům to nabízíme jako možnost, nebudeme jim to ukládat jako povinnost. Oni se mohou sami rozhodnout, jestli toto chtějí zabezpečit, jestli se svými klienty se chtějí k tomuto odhodlat.

Základní činnost spočívající v zajištění úkonu péče o zdraví bude volitelnou základní činností sociální služby, poskytovatel se tedy bude moci rozhodnout, zda tuto základní činnost bude poskytovat jako doplněk povinných základních činností, nebo nikoliv.

 

Tato nová základní činnost bude moci býtskytována, v rámci pečovatelské služby a osobní asistence. Já se potom k tomu pozměňovacímu návrhu přihlásím v podrobné rozpravě, ale chtěl jsem to tady vysvětlit a do nějakého kontextu těch životních příběhů těch domácností, rodin, některé byly i v posledním roce i vlastně mediálně velmi přiblíženi, měl jsem možnost některé, nechci tady říkat na mikrofon ty rodiny je navštívit a vlastně vidět v reálu, co ti lidé bez toho, že by měli nějaké předchozí odborné vzdělání, dokážou zvládnout poté, co jsou základně proškoleni, vzali si toho svého blízkého domů a toto zvládají a dělají to roky. Tak tolik nějaký kontext a dovysvětlení. Děkuju za pozornost.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taky děkuji, pane ministře, a vaše vystoupení vyvolalo jednu faktickou poznámku paní kolegyně Ivany Mádlové. My jsme se vystřídali na okamžik v řízení Sněmovny. Vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Ivana Mádlová: Já už k tomu vystoupím naposled. My jsme si asi vůbec nerozuměli, pane ministře, protože vy na to pohlížíte z toho laického hlediska. Jiná věc je, když poskytujete péči jako rodinný příslušník, a jiná věc je, když to poskytujete jako registrovaný poskytovatel ať už zdravotních, nebo sociálních služeb, kdy máte nějakou odpovědnost za škodu, újmu na zdraví, musíte mít nějaké pojištění a podobně. Toho člověka, kterému dáváte tyto rizikové kompetence, vystavujete nějakému riziku, to znamená, že musí mít na to nějaké proškolení. Vždyť si jenom vzpomeňte, kolik zdravotníků bylo třeba odsouzeno! To není vůbec žádná legrace! A v tom zahraničí mají opakovaná školení, mají k tomu podrobné guideliny, algoritmy. A jestli si představujete, že to bude tak, že to dáte do vyhlášky a nějaký poskytovatel řekne pečovatelce, hele, a teď budeš podávat léky, tak je to ta nejhorší cesta, kterou můžete jít.

Proto upozorňuju na to jako člověk, který příští rok bude 40 let ve zdravotnictví a nějakých pár let na zdravotně sociálním pomezí - věřte, že těch případů nežádoucích příhod člověk viděl za svůj život mnoho. A jiný přístup je laický a jiný přístup je profesionální. A pokud chcete zajistit bezpečnou péči a kvalitní péči, tak k tomu musíte zařídit ale spoustu věcí okolo, a ne jenom to dát do té vyhlášky.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já děkuji. S faktickou poznámkou se v tuto chvíli přihlásil i pan kolega Milan Brázdil. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Milan Brázdil: Promiňte, že vás obtěžuji, ale mě to nedá, prosím vás, dám vám všem otázku: A když se to nepovede, když náhodou ti zdravotníci nebudou, když se to podělá doma nebo v tom sociálním zařízení, kdo myslíte, že to všechno vyřeší? No, já vám to řeknu, přijede k tomu instituciálně zneužitelná záchranná služba, skončí to na urgentu a začne další kolečko, kam s ním? A takhle to bude furt dokolečka. Nejsou lidi a když i jsou teda, no, tak je vytížíme tak, že vlastně nebudou mít o to zájem. Můžeme postavit baráky, beton, všechno, můžete udělat i nějaké normy na to, jak to má vypadat, to všechno jde, ale lidi prostě nevykouzlíte. A někdo se o ně musí starat.

A jestliže tohle to, že by rodinný příslušník chodil do sociálních služeb a tam pomáhal a umýval svého dědečka. No, ale to jsme se neposunuli, to jsme se teda hodně vrátili nazpátek.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji moc za faktickou poznámku. V tuto chvíli s přednostním právem je přihlášená paní místopředsedkyně Olga Richterová. Prosím.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já velmi děkuji i panu místopředsedovi, že mi umožnil vystoupit tím, že převzal na chvilku řízení schůze. A já bych ráda jenom stručně odůvodnila dva pozměňovací návrhy, které jsem nahrála do systému a ke kterým se posléze přihlásím. Ten jeden tak trošku soutěží s návrhem, který předkládá právě pan místopředseda Juchelka, a jde právě o to, jak přesně ukotvit tu psychosociální podporu, která se zavádí, ale není definovaná.

A my jsme, my jsme se na klubu o tom bavili, že nám nepřijde rozumné dávat příliš vysoké vstupní bariéry. Proto je tam návrh těch 300 hodin psychoterapeutického výcviku a je to také návrh, který zavádí volitelnost, ale současně ukončené vysokoškolské vzdělání. Tak to je jedna věc, kdy cílem je samozřejmě rozšířit možnou podporu, a to toho psychosociálního charakteru, která bude co nejkvalifikovanější, ale zároveň dostupná. Je to o hledání balancu mezi dostupností a bezpečím.

A to je oslí můstek, kterým bych se ráda velice stručně vyjádřila i k tomu diskutovanému tématu podpory neformálních pečujících a rodin. Bohužel z důvodu toho, že samozřejmě ta odborná zdravotní péče je velmi drahá a ne vždy místně dostupná, natož aby byla dostupná o víkendech, natož, aby byla dostupná ve svátcích, tak dochází k situacím, kdy ty rodiny, které pečují například o lidi, a uvedu příklad takové diagnózy, o lidi se svalovou dystrofií, což je nemoc, kdy jsou ti lidé roky, někdy i desítky let doma v domácí péči, tak právě na sklonku té péče, kdy celou dobu se o svého blízkého starali, tak najednou nemají jak si ulevit, protože právě v závěru je potřeba podpory i s těmi zdravotními úkony. Oni jako rodiče, oni jako sourozenci to zvládat musí, 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, roky, ale zdravotní službu, která by v takovémto rozsahu je podpořila. aby mohli odjet třeba na dovolenou, je velice těžké sehnat.

Já s tím mám i takové zkušenosti ze širší rodiny, kdy právě jedna blízká osoba poskytovala pomoc zdarma lidem, kteří takhle chtěli alespoň odjet na dovolenou, a starala se o jejich těžce nemocné dítě. Chci na tom popsat, že vlastně ta širší komunita může dát podporu, ale nedáváme tam tu odbornou možnost projít kurzy, vytvořit protokoly, zajistit tu v rámci možností bezpečnou péči, ale zároveň i podporu neformálních pečujících tak, aby to fungovalo.

Tak to by byl můj apel. Mysleme prostě na to, že v té praxi ty rodiny tu pomoc nutně potřebují.

A druhý pozměňovací návrh, který budu načítat, s číslem 5422, se věnuje tomu, jakým způsobem ukotvit tu péči v přirozeném sociálním prostředí, včetně její koordinace, toho sociálně zdravotního pomezí a doplnění, ať zvážíme, zda by neměly být doplněny azylové domy do toho výčtu zařízení sociálně zdravotních služeb, kde by to bylo možné poskytovat. To je ke zvážení.

Budu velmi ráda za debatu opravdu širší o té psychosociální podpoře, protože i nárůst obecně duševních onemocnění a nárůst potíží v této oblasti ukazuje, že se tomu musíme věnovat, a bylo by dobře to ukotvit. Ještě jednou děkuji za tu možnost zde vystoupit panu místopředsedovi, že mi to umožnil.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: A vaše vystoupení vyvolalo jednu faktickou poznámku, takže já ještě v řízení schůze setrvám a poprosím paní poslankyni Adámkovou, aby se ujala mikrofonu. A já stopuji dvě minuty, prosím.

 

Poslankyně Věra Adámková: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Zdravotně sociální pomezí je velmi obtížná disciplína, snažíme se o jeho zlepšení, alespoň co já vím mnoho let. Že se nám to nedaří zcela, je dáno tím, že to tak velmi obtížné, komplexní. Jenom musím říci, že entuziasmus je krásná věc, ale mnohdy udělá trošku škody. Co se týče pomoci rodinným příslušníkům, to je v pořádku, samozřejmě lidé si mají pomáhat, a upřímně, mnoho lidí by nemohlo býti doma, kdyby nemělo ty pomáhající rodinné příslušníky. Ale zrovna ta situace, řekněme, těch konečných fází, bohužel někdy těžkých onemocnění jest nad míru nadšených laiků. A A může to někdy udělat více škody než užitku.

To, co se domnívám, že bude potřeba v rámci možná i širší podpory, to je větší podpora domácí péči, kde sice o tom všichni hovoří, všichni kývou hlavou, že to je tak v pořádku, ale domnívám se, že ta podpora bude asi potřeba větší, protože tady jistě budeme muset apelovat více na pojišťovny, aby umožňovaly takovýmto zdravotnicím, což jsou všechno zdravotní sestry, které toto poskytují, aby si mohly zřizovat tuto domácí péči a mohly být k dispozici v tom terénu. Protože ten těžce nemocný člověk opravdu je někdy nad síly té rodiny, anebo i těch laiků, kteří chtějí pomáhat, a tam se potom tomu nevyhneme. Čili i ta problematika tady ukazuje, že opravdu se bude muset rozšířit i to spektrum té domácí odborné péče, protože jinak by mohlo dojít paradoxně k poškození zdraví toho člověka. Tady nám žádný kurz jenom tak nepomůže. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já také děkuji. Tím jsme ukončili faktickou poznámku a já poprosím Janu Pastuchovou, svou ctěnou kolegyni, aby se ujala slova v obecné rozpravě, kde se vracíme, a odůvodnila své pozměňovací návrhy. Prosím.

 

Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji, pane místopředsedo, já budu opravdu asi nejkratší, protože všechno tady řekli mí kolegové. Já představím svůj pozměňovací návrh, kterým reaguji vlastně na pozměňovací návrh, který přijali koaliční poslanci na výboru pro sociální politiku, a je tudíž v systému pod výborem pro sociální politiku. A to je to, na co jsme velice, velice upozorňovali, že pokud není soukromý subjekt zaregistrovaný v síti, tak tam padne zákonný limit pro zachování minimálně 15 % prostředků z důchodu toho klienta. Mě to přijde neetické, nehezké a myslím si, že ať se poslanci, kteří pro to zvedli ruku, zeptají někoho z těch seniorů, kteří třeba v tom domově důchodců chodí na kávu, chodí ke kadeřníkovi, objednají si pedikúru, manikúru, protože i takové klienty tam máme.

Takže já vůbec nechápu, pro koho jste to dělali. Pravděpodobně pro ty velké byznysmeny, pro které to nebude platit, i když víme, že ta péče tam stojí daleko, daleko více a i ty rodiny doplácejí. Ale pořád by tomu klientovi, pořád by mu mělo zbýt aspoň pro jeho důstojnost něco.

 

A na základě toho si myslím, že tyto, pokud ten, já doufám, že ho neschválíte, ten pozměňovací návrh. Doufám v to, že jsme Vám to snad dostatečně, a že fakt pro tu úctu klientů a toho jejich posledního života, aby si došli na to kafe, víte, jaké máme rodiny, že tam přijdou třeba, nevím, prostě mi to nepřijde mi to etické a moc mě to mrzí, že jste pro to zvedli ruku, ale proč to také říkám.

Tam jde o to, že my teda bychom jim schválili těmito byznysmanům, sociálním službám neregistrovaným, kde teda se vybírají vyšší peníze, tak bychom jim schválili i to, že oni si vybudují svoje zařízení z dotačních titulů a potom ještě nebudou limitováni tím, že klientům tam bude muset zůstat aspoň těch 15 %, takže já dávám pozměňovací návrh k pozměňovacímu návrhu, že pokud je ta budova nebo to zařízení vybudováno na základě dotací nebo něčeho, tak nesmí vlastně poskytovat tu službu bez těch 15 %, co klientům zbyde, protože někdo si vezme dotaci, vybuduje si soukromý subjekt a ještě tam bude vybírat vysoké peníze bez toho, aby tomu klientovi něco nechal. A druhá část je, že poskytovatelé sociálních služeb budou povinni zveřejnit stanovené výše úhrad souvisejících s poskytováním sociální služby na svých internetových stránkách a prokazatelně zpřístupnit tyto informace osobám, kterým poskytují sociální služby.

Já to mám jako pozměňovací návrh, který je nahraný v systému jako první, takže myslím, že jste se s ním seznámili, a v rychlosti jsem vám chtěla říct jenom důvod, a opravdu Vás všechny, prosím, ve třetím čtení nezvedejte ruku pro to, aby těm klientům nezbylo aspoň těch pár drobných na to kafe, děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji, vystoupení paní poslankyně vyvolalo faktickou pana místopředsedy, prosím.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Jenom krátkou faktickou, protože já prostě fakt nerozumím tomu, že my máme tady 19:12 hodin a probíráme tady tento šíleně široký pozměňovací návrh, jsme všichni strašně limitováni časem, teda novelu zákona, jsme fakt jakoby limitováni časem, mě pořád jakoby svrbí jazyk u různých věcí, třeba když tady paní místopředsedkyně mluvila o neformálních pečujících, tak my jsme tady měli a máme ho tady v tuto chvíli v systému třeba zákon o centrech komplexní péče, které řeší to, že zdravotní pojišťovny budou neformálním pečujícím platit to, aby si opravdu mohli odpočinout právě v těch centrech komplexní péče a mohli třeba se svými zdravými dětmi, když tam nechají toho nemocného se svou asistentkou, odjet prostě na dovolenou. A toto všechno my jako nějak komplexně řešíme a tady tento návrh o centrech komplexní péče tady v minulém volebním období jsem předkládal já a neprošel o 20 minut ve třetím čtení, je v tuto chvíli taktéž nahraný v systému, ale nějak o něm, prostě v tuto chvíli, nijak nemluvíme a takhle bych mohl pokračovat dál a dál. Je velká škoda, že my takovéto velké tisky dáváme právě na tyto časy, nemáme vůbec čas nic o tom jako prodiskutova do hloubky, protože mě by taky zajímalo, protože jsem to celé zažil, co třeba má ctěná kolegyně Mádlová, Vaším prostřednictvím, právě myslí tou zdravotní péčí, protože například některé prostě zdravotní úkony u osobních asistentů nemocných dětí, které se nacházejí v rodině, v té terénní péči, tak já si dokážu zase naopak představit, že by se tam jakoby děly, ale zase je to právě po té dohodě to, co vlastně myslí pan ministr mezi tou rodinou, těmi asistenty, jaká tam je zodpovědnost, jak tam budou nastavena různá školení a tak dále a my možná prostě teď projde něco, co my do hloubky nebudeme prostě znát, protože některé pozměňováky tam byly nahrány předevčírem.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji za dodržení času a vystoupení vyvolalo další faktickou paní poslankyně Věry Adámkové, prosím.

 

Poslankyně Věra Adámková: Děkuji za slovo paní místopředsedkyně. Přesně to, co řekl můj ctěný kolega pan poslanec Juchelka, pan místopředseda, to, co tu postrádám teď, zdravotně sociální pomezí je tak složitá záležitost, kde se skutečně prolínají velmi těžké stavy těch lidí, ne vždycky to je jednoduché, naopak, tak ty jednoduché případy asi ani nemáme na mysli a mně tady velmi schází teda možnost, aby opravdu došlo k nějaké diskusi i s panem ministrem zdravotnictví, protože toto jsou věci, které skutečně nemůžeme požadovat vysvětlit od pana ministra práce a sociálních věcí, byť mu to tedy spadlo všechno, takže samozřejmě to tak se někdy stává, vždycky to má někdo jmenovitě, ale tohle to je opravdu záležitost i zdravotní. Co se týče kompetencí. Tady padla slova nebo padla slova o tom, že budou nějaké kurzy. Prosím Vás, udělat certifikovaný kurz na opravdu kvalitní péči, složitou, která má v sobě i nějaké přístroje, protože ti lidé mohou být doma na přístrojích, opravdu nemůžeme chtít, aby řešilo MPSV, to bychom tedy chtěli něco, co by nebylo správně a tady já opravdu postrádám resort zdravotnictví a je to zdravotně sociální pomezí, byť tedy pod zákonem o sociálních službách, takže si myslím, že asi by bylo vhodné řešit toto komplexněji. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji velmi za dodržení času a my se vracíme k řádně přihlášeným. Jako další vystoupí pan poslanec Martin Dlouhý, připraví se paní poslankyně Iveta Štefanová. Prosím.

 

Poslanec Martin Dlouhý: Děkuji, paní místopředsedkyně, za slovo. Dovolte, abych tady okomentoval krátce pozměňovací návrh k projednávanému zákonu, jehož podává skupina poslanců Martin Dlouhý, Jana Bačíková, Marie Jílková, Vít Kaňkovský a Pavla Pivoňka Vaňková. A je vlastně relativně krátký a týká se následující záležitosti, že jsme si vědomi, že populace, která užívá sociální služby, je populace ohrožená a zvláště v pobytových službách může docházet k určitému nelidskému nebo ponižujícímu zacházení, a to může mít takové formy, že není možné to nějak jako postihovat trestně, protože to může jít i o takové věci jako například, že není poskytováno dostatečné soukromí nebo může být nějaké poskytování služeb nějakým (nesrozumitelné.) nedůstojným způsobem, takže aby jaksi mohlo dojít k vyšší kontrole tohoto chování, které není trestním, tak do zákona vysloveně, vysloveně zmíníme, že povinností poskytovatele je respektovat a chránit soukromí, integritu a důstojnost osob, kterým se poskytují sociální službu a aby kontroly nebyly úplně bezzubé, tak se i stanovuje, že za tyto přečiny je možné poskytovatele pokutovat. Jistě nevyřešíme všechny problémy, které v této oblasti nastávají, ale myslím si, že je to určitý pozitivní posun, jehož cílem je lépe chránit klienty v těchto sociálních službách. Tento pozměňovací návrh najdete pod číslem 5400. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Jen upozorňuji, že to také bude třeba načíst v podrobné rozpravě. A nyní s vystoupením paní poslankyně Iveta Štefanová, se již může připravovat pan poslanec Igor Hendrych, který vystoupí následně. Prosím, paní poslankyně.

 

 

Poslankyně Iveta Štefanová: Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, za mě - krátce se také vyjádřím k tomu návrhu.

Zdravotně sociální pomezí je rozhodně velké a velice důležité téma. S vývojem společnosti a vývojem zdravotní péče a jejích potřeb roste čím dál tím víc i potřeba na počet lůžek následné a pobytové služby zdravotně sociálního pomezí. Ten problém nadužívání akutních nemocničních lůžek pro účely sociální se řeší poměrně už dlouhou dobu, ale ten trend nárůstu potřeby této péče dál běží a problém je již v podstatě na hraně ohrožení toho, aby se kapacity oddělení k poskytování akutní zdravotní péče vyrovnaly těm potřebám následné a sociální péče pro čím dál tím větší počet pacientů. Tento předložený návrh ale tu situaci podle mě neřeší, nebo respektive neřeší ji správně v té podobě, jak koalice avizuje ho přijmout. Narážím na ten výborový pozměňovací návrh.

Tím udělením výjimky z té vyhlášky 505 pro některé poskytovatele docílíme pouze komercionalizace této služby. To určité zastropování těch plateb ze strany klienta je určitou pojistkou plošné dostupnosti takové služby a v opačném případě se může stát, že taková služba bude dostupná pouze pro majetné a v příhraničních oblastech často pouze pro zahraniční klienty.

Další problém shledávám i v tom, že zajištění provozu takového zařízení je nutné garantovat zdravotní sestrou odbornosti S3. I ty podmínky na zdravotnický personál jsou prostě obtížně splnitelné. V době, kdy se Česká republika potýká s nedostatkem veškerého zdravotnického personálu, hlavně toho vysoce odborného, natolik, že je ohrožen i provoz a dokonce v některých případech existence některých zdravotnických zařízení, nám takový návrh přinese pouze další potíže.

V případě, že ten poskytovatel, který si bude moct zvednout ceny těch služeb vlastně nad tu stanovenou praktickou mezd a naplní to zařízení bohatými klienty, a může vlastně být výdělečný natolik, že může dokonce i přeplácet ten požadovaný zdravotnický personál, tak jej bude odvádět z oddělení a z ambulancí akutní a primární péče, a to může v podstatě znamenat i přímé ohrožení dostupnosti zdravotní péče obecně.

Tyto navrhované úpravy jsou podle mě špatně a bude velice záležet na tom, jaké pozměňovací návrhy budou v té další rozpravě načteny, a jaké budou skutečně přijaty, protože takto, bez dalších úprav takto koncipovaný návrh klub SPD nepodpoří. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji paní poslankyni za její vystoupení. Jako další je na řadě pan poslanec Igor Hendrych, poté pan poslanec Vít Kaňkovský. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Igor Hendrych: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, vážené dámy, vážení pánové, vážený pane ministře. Já v zásadě budu navazovat na to, o čem tady hovořila jako první paní kolegyně Pastuchová, vaším prostřednictvím, paní místopředsedkyně, respektive paní poslankyně Štefanová, rovněž vaším prostřednictvím, protože můj pozměňovací návrh, který zde chci následně představit, v podstatě reaguje rovněž na ten z našeho pohledu velmi kontroverzní návrh, který byl přijat na výboru pro sociální politiku a který je tím pádem v danou chvíli v systému v podstatě výborovým pozměňovacím návrhem. A tím, kdo ho tam v podstatě uvedl, byla právě paní poslankyně Bačíková a kolegové.

My jsme tady o tom už spolu hovořili, nebo debatovali s panem ministrem, pamatuji si na to tak trošku, to už je pár měsíců, v prvním čtení. A v zásadě je to skutečně o té úhradové vyhlášce, o jejím odstranění, které v podstatě umožňuje, a ono tam i v tom odůvodnění je napsáno, mám to tady před sebou, umožňuje vstup soukromého kapitálu do sociálních služeb. Já jsem tady vyslovil, a opakuji to znovu, obavu o to, že skutečně může nastat situace, že kraje, které dneska mají v podstatě zákonem určeno, že mají zajišťovat dostupnost poskytování sociálních služeb na svém území v souladu se střednědobým plánem rozvoje sociálních služeb, respektive mají určit síť sociálních služeb na území kraje a tak dál, v podstatě tu svoji zákonnou povinnost budou plnit tím způsobem, že řeknou - ano, máme tady nějakou krajskou síť, kterou v danou chvíli v podstatě ani nemusíme nějak rozvíjet extra, protože budeme umožňovat de facto registrace, ta samozřejmě probíhá paralelně, ta musí být i pro ty, kteří nejsou v síti, ale budeme koukat na to, jak se nám tady se rozrůstá síť registrovaných služeb de facto komerčního typu, ve kterých nebude platit žádný limit na úhradu za sociální služby. A potom můžeme suše konstatovat a říct - my v podstatě plníme svou zákonnou povinnost, protože na území našeho kraje máme dostupnost poskytování sociálních služeb, máme tady tedy nějakou síť a v podstatě nemusíme - v podstatě můžou šetřit své vlastní prostředky, můžou investovat do nějakých jiných projektů, nic proti tomu, ale de facto budou šetřit i peníze státu, respektive kapitoly 313. Bude to vypadat jakoby strašně fér a strašně fajn, že tady do poskytování sociálních služeb v daleko větší míře bude vstupovat sociální kapitál (opravuje), tedy kapitál soukromý.

Ono když se na to podíváme na západě nebo i do nějaké anglosaské literatury, tak se jakoby říká - jo, v pořádku, pojďme do toho, ať sociální služby poskytují v určité omezené míře i soukromí poskytovatelé a ať si určují ceny za to, jak je libo, na nějaké komerční bázi. Ale je to dobře v tom smyslu, protože se tím pádem uvolní kapacity pro ty středně příjmové a nízkopříjmové. Ale je to o té míře. A já tam tu míru v tom zákoně nevidím. Nějaká určitá míra může být, ale tak jak je to napsáno, tak to žádnou míru nestanovuje a skutečně se obávám toho, že do budoucna může nastat to, že daleko větší kapacity budou obsahovat ty soukromé a drahé služby a ty stávající kapacity, které de facto zajišťujeme z veřejných peněz, když to řeknu obecně, budou stagnovat. A všichni se budou tvářit, že v podstatě je všechno v pořádku, protože těch míst na počet obyvatel je dostatek, respektive se rozrůstají atd., atd.

Z toho mám obavy, a proto považuji tento pozměňovací návrh za velice špatný, a už o tom tady hovořily i mé předřečnice. Já jsem na základě právě toho, jinak bych tady s tím pozměňovací návrhem nestál, připravil stručný, myslím si, že jasný pozměňovací návrh, který v § 95 kraj (?) a v písmenu h) (?) přidává jednoduchou větu, ale poměrně zásadní - určuje síť sociálních služeb na území kraje, je uvedeno nyní, a já přidávám - jejichž rozsah financovaný z veřejných rozpočtů odpovídá potřebám obyvatelů kraje. Je to obecnější ustanovení samozřejmě, ono by to asi nešlo napsat nějak úplně konkrétně přesně, ale v podstatě je to jakýsi závazek, nebo já to tak aspoň vnímám, mí kolegové se mnou, že ty kraje nebudou rezignovat na rozvoj sociálních služeb v rámci té své sítě. Že skutečně budou nadále usilovat o to, aby ta krajská síť odpovídala potřebám obyvatelů kraje, což se jaksi nevylučuje s tím, že budou v určitém velmi omezeném rozsahu, nebo aspoň z mého pohledu by to tak mělo být, rozšiřovat služby soukromé.

Já se k tomuto pozměňovacímu návrhu samozřejmě ještě přihlásím v následné podrobné rozpravě. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Také děkuji pěkně. A toto vystoupení vyvolalo faktickou poznámku pana zpravodaje. Prosím.

 

Poslanec Jiří Navrátil: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Já jenom krátce musím na svého ctihodného kolegu z Moravskoslezského kraje a v podstatě bývalého náměstka pro oblast sociální v Opavě reagovat. To nejsme schopni - žádný kraj - zvládnout. Nejsme nikdy schopni zvládnout (a?) pokrýt všechny sociální služby, které jsou potřeba v tom území, (a?) z veřejných (je?)Zdrojů zaplatit. Prostě to žádný kraj nezvládne, a nezvládneme to nejenom finančně, nezvládneme to ani tím počtem těch zaměstnanců. Prostě nemáme tolik pobytových zařízení, abychom mohli pokrýt potřebu úplně všech krajů až do toho jediného obyvatele daného kraje. Já chápu, že je to moc hezké, chtěli bychom to asi úplně všichni, ale ani ty veřejné zdroje, které jsou, nejsou v dostatečném množství. Nehovoříme jenom o kapitole 313, to jsou státní peníze, které plynou do krajů a které kraj následně přerozděluje.

 

Ano, výhodou Moravskoslezského kraje je to, že jsme zavázali další veřejné zdroje, to znamená, obce a města, aby se spolupodílely na financování sociálních služeb. Ale ne všude to tak je a nejsme to schopni udělat.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji za dodržení času pro faktickou poznámku. A vyvolala další přihlášku k faktické poznámce, již přichází k řečništi ještě pan poslanec Hendrych. Prosím.

 

Poslanec Igor Hendrych: Děkuju za slovo. Já té argumentaci víceméně rozumím. Ale zároveň bych chtěl říct, že v každém kraji je to jinak a je to možná - nebo je to dobře, že to je jinak, protože fungujeme na principu subsidiarity, že si to určujeme jako odspodu. Je dobře, že jsme v Moravskoslezském kraji do toho zapojili obce, v jiných kraji tomu tak není, mnohdy, ale přesto mám opravdu vážnou obavu, tak, jak jsem říkal ve svém projevu, že v podstatě tímhle se otvírá Pandořina skříňka k tomu, že kraje - a nebavím se o Moravskoslezském kraji, tam jsem celkem klidný, jo - ale skutečně v jednotlivých krajích je to různé. A v tu chvíli, když otevřeme Pandořinu skříňku, tak kraje budou rezignovat na to, aby rozvíjely síť sociálních (?).

Můj pozměňovací návrh není nijak zavazující úplně extrémně, je to návodné k tomu, aby skutečně kraje se snažily. Ale je to v podstatě jakási - jak to říct? - reakce na to, že... mám obavu z toho, že je to skutečně - možná děláno i na míru, aby do této vnikl soukromý kapitál a aby de facto převálcoval veřejné zdroje tady v tomhle. Je to o nějakém balancu a já to v tom skutečně nevidím, jo. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju za dodržení času. Přeju vám hezký večer, vystřídali jsme se v řízení schůze.

A posledním přihlášeným do obecné rozpravy je zatím pan poslanec Kaňkovský. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Vít Kaňkovský: Dobrý večer. Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně, kolegové, já na začátku začnu maličko obecně. My jsme tady v úterý měli možná v zákulisí trošku takovou krizi v tom, kdy vlastně budeme druhé čtení tohoto návrhu zákona absolvovat. Musím říci - a teď budu sebekritický - že se nakonec ukázalo jako prospěšné, že jsme měli osmačtyřicet hodin na to se seznámit vzájemně, protože byla kritika ze strany opozice, že bylo nahráno velké množství koaličních pozměňovacích návrhů. Ale my zase jako koaliční poslanci jsme měli možnost se seznámit s poměrně velkým množstvím opozičních pozměňovacích návrhů - a neříkám to teď nějak ironicky, nějak špatně - a chci poděkovat panu zpravodaji, ale i vstřícnosti opozice, že dnes odpoledne jsme se k tomu sešli, vyjasnili jsme si postoje, hlavně věcné postoje k řadě pozměňovacích návrhů. Dokonce jsme zjistili, že některé pozměňovací návrhy z koalice i z opozice jsou - buď totožné, nebo věcně velmi podobné. Takže já děkuji za vstřícnost obou stran. A je možné, že právě (proto), že to projednáváme až po osmačtyřiceti hodinách, takže diskuze je věcná a já za to děkuji. Tolik na úvod.

Já bych se chtěl přihlásit k pozměňovacímu návrhu, který je zanesen pod sněmovním číslem dokumentu 5393. Je to pozměňovací návrh, který podávám společně s kolegyní Janou Bačíkovou, s kolegou Martinem Dlouhým a s paní kolegyní Pavlou Pivoňka Vaňkovou. Je to velmi jednoduchý pozměňovací návrh na žádost Ministerstva práce a sociálních věcí a reaguje na pozměňovací návrh, který přijal výbor pro sociální politiku, a týká se center duševního zdraví, kde ještě bylo potřeba upřesnit výčet ustanovení čerpání prostředků z veřejných zdrojů, a dále zpřesnit definici poskytovatelů, na které dopadá přechodné ustanovení. Takže tolik tento pozměňovací návrh, ke kterému se následně přihlásím v debatě podrobné.

A potom ještě pár glos k průběhu dnešní diskuse. Hodně se tady mluvilo o tom, že je tady ambice formou pozměňovacího návrhu pana ministra Mariana Jurečky rozšířit kompetence pracovníků v sociálních službách. Já bych chtěl říci - a myslím si, že si to tedy uvědomujeme všichni, že tak, jak nám stárne populace, a tak, jak se s tím setkáváme v akutní zdravotní péči, kdy máme přeplněná interní, neurologická, chirurgická oddělení, a máme velký problém zajistit pro pacienty pak následnou rehabilitační a další péči, takže bude velký tlak právě na zdravotně sociální lůžka, ale samozřejmě i na další rozvoj sociálních lůžek jako takových.

Všichni také víme, jak nám stárne populace zdravotních sester. My se často bavíme o tom, že naše zdravotnictví je ohroženo krizí, personální krizí v lékařských kruzích. Ale já jsem z poměrně velké regionální nemocnice. A když jsme si dělali nějaký demografický vývoj našich zdravotních sester, tak víme, že nejsilnější ročníky jsou mezi ročníky 1965 (a) 1980. Postupně nám začnou sestřičky odcházet do starobního důchodu a bude velký generační problém.

S podobnou situací se setkávají také sociální služby. To znamená, chtěl bych poprosit o to, abychom diskusi alespoň začali. Já nechci předjímat, jestli konkrétní pozměňovací návrh pana ministra Jurečky bude přijat, ale velmi bych si přál, abychom i na půdě zdravotního výboru se tím velmi intenzivně zabývali, a alespoň u jednoduchých zdravotních úkonů - a ten pozměňovací návrh mluví pregnantně, to nejsou zdravotní úkony podle zákona o zdravotních službách, to jsou běžné úkony zdravotní, které si člověk provádí ve svém vlastním prostředí. To znamená, tady si opravdu myslím, že bychom měli jít cestou zahraničí, a zahraniční zkušenosti v tomto jsou naprosto jednoznačné. Také ten pozměňovací návrh mluví o tom, že ten člověk musí mít střední vzdělání, plné střední vzdělání, a že musí absolvovat specializovaný akreditační kurz.

To znamená, diskutujme o tom, věřím, že se k tomu dostaneme i na výboru pro zdravotnictví. A pokud by ještě v této novele k tomu nedošlo, tak to alespoň vezměme jako hozenou vlaštovku, že se k tomu stejně budeme muset vzhledem k personální vyprahlosti vrátit.

A potom bych se ještě rád krátce vyjádřil k jednomu z pozměňovacích návrhů, který načetl vážený kolega, místopředseda Sněmovny Aleš Juchelka, je to ten pod číslem sněmovního dokumentu 5395 a týká se ustanovení nemocničního ombudsmana. Já chci pana místopředsedu pochválit, protože si myslím, že vzhledem k tomu, jak se zvyšují nároky společnosti na kvalitu péče ve zdravotnictví, tak je namístě, abychom měli i zákonně ustanovení o nemocničním ombudsmanovi. Vloni vydalo Ministerstvo zdravotnictví metodický pokyn, kde se o nemocničním ombudsmanovi hovoří. A celá řada nemocnic už nemocničního ombudsmana má. Já jsem tady ve Sněmovně možná jediný, který v naší nemocnici už zhruba 11 let funkci nemocničního ombudsmana provozuje - nebo respektive má za úkol. A už jsme rozšířili ten tým na dvě osoby, protože jsme zjistili, že je velmi dobře, aby se tam setkávala pozice zdravotníka, ale také nezdravotníka, protože kauzy, které se v nemocnicích řeší, jsou velmi rozmanité, a je potřeba síly spojovat. Takže tady toto velmi chválím. Pouze v návrhu jako takovém, myslím si, že jsou některá kritická místa, která by stálo za to ještě prodiskutovat, protože možná to bylo jenom přepisem, nevím, ale v původním znění zákona o zdravotních službách je v § 93 pod bodem 4 ustanovení, že poskytovatel lůžkové nebo jednodenní péče je povinen vypracovat postup pro vyřizování stížností. Tím ale, jak je tam nové znění bodu 4, který právě ustanovuje nemocničního ombudsmana, respektive povinnost zdravotnického zařízení, aby zřídilo pozici ombudsmana, tak už povinnost toho, aby zdravotnické zařízení muselo vypracovat postup pro vyřizování stížností, vypadla. To znamená, tohle si myslím, že je trošku problematické.

A druhou věcí, o které bych se rád zmínil. Zařízení jednodenní péče jsou velmi (rozmanitá). Od těch, která jsou dneska velké celky a pracují 24 hodin, 7 dní v týdnu, až po velmi malé, která třeba jednou týdně provádí tři operační výkony. Osobně si myslím, že tady bychom měli trochu stratifikovat, protože takovému malému zařízení jednodenní péče dávat za povinnost, že musí mít ombudsmana si myslím, že je trošičku nadmíru. Jinak tuto aktivitu chválím. Je potřeba se bavit jenom o konkrétním znění tohoto pozměňovacího návrhu. Kolegyně, kolegové, děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Já děkuji. Zatím jste byl posledním přihlášeným do obecné rozpravy. Hlásí se pan... (Místopředseda Jurečka mimo mikrofon: Do podrobné.) Až do podrobné. Ale my jsme ještě v obecné, pane kolego - tak se ptám, kdo se ještě do obecné rozpravy hlásí. Pokud nikdo takový není, dovolím si obecnou rozpravu ukončit. Ptám se, zda je v této fázi zájem o závěrečná slova? (Gestikulace od stolku zpravodajů.) Kroutí hlavou oba, že nikoliv.

Takže budeme pokračovat podrobnou rozpravou, do které se s přednostním právem hlásí pan místopředseda Juchelka. Pane místopředsedo, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já moc děkuji, pane předsedající. Rád bych se přihlásil k pozměňovacím návrhům, které jsem odůvodnil v obecné rozpravě, a to s čísly 4543, 5395, 5419 a ten poslední úplně dole je 5445. 

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano, děkuji. Jenom připomínám, že pozměňovací a jiné návrhy přednesené v podrobné rozpravě musí být vždy odůvodněny, ale to jste pravděpodobně udělal v obecné rozpravě, jenom pro další vystupující. A jako další s přednostním právem se hlásila paní místopředsedkyně Richterová. Prosím, máte slovo.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji za slovo. Já se hlásím k návrhům, které jsem odůvodnila v obecné rozpravě, a nyní jen načtu čísla. Jde o návrhy 5422 a 5431. Shrnula bych je klíčovými slovy psychosociální podpora, terénní péče a azylové domy. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano, děkuji. Nyní vystoupí v podrobné rozpravě paní poslankyně Babišová Andrea, připraví se paní poslankyně Dražilová. Prosím.

 

Poslankyně Andrea Babišová: Děkuji za slovo. Přihlašuji se k pozměňovacím návrhům číslo 5253, 5254 a 5256. Ty jsem odůvodila už v obecné rozpravě. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí paní poslankyně Dražilová, připraví se pan poslanec Navrátil.

 

Poslankyně Lenka Dražilová: Já se přihlašuji k pozměňovacím návrhům 4551, 4552 a 4553.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji pěkně. Nyní zvu k řečnickému pultíku pana poslance Navrátila, připraví se paní poslankyně Bačíková.

 

Poslanec Jiří Navrátil: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Taktéž se hlásím ke svému pozměňovacímu návrhu, který jsem podrobně vysvětlil, je pod číslem 5399. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní má slovo paní poslankyně Bačíková, připraví se paní poslankyně Pastuchová.

 

Poslankyně Jana Bačíková: Děkuji, pane předsedající. Já se hlásím k pozměňovacím návrhům, které jsem odůvodnila v obecné rozpravě a jsou pod číslem 5402, 5403, 5404, 5405 a 5428. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji a nyní vystoupí v podrobné rozpravě paní poslankyně Pastuchová, připraví se pan poslanec Dlouhý.

 

Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji. Já se přihlašuji k našemu pozměňovacímu návrhu pod číslem 4540.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Dlouhý v podrobné rozpravě, připraví se pan poslanec Hendrych, zatím poslední přihlášený.

 

Poslanec Martin Dlouhý: Děkuji. Přihlašuji se se spolunavrhovateli k pozměňovacímu návrhu 5400. Jeho odůvodnění již bylo v obecné rozpravě.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju pěkně, to byl pan poslanec Dlouhý. Nyní vystoupí pan poslanec Hendrych.

 

Poslanec Igor Hendrych: Děkuji za slovo. Já se přihlašuji k pozměňovacímu návrhu, který je evidován jako sněmovní dokument 5144 a o kterém jsem hovořil v obecné rozpravě a v obecné rozpravě jsem ho i odůvodnil. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Z místa se hlásil pan ministr. Prosím.

 

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji. Já se hlásím k pozměňovacímu návrhu pod sněmovním dokumentem číslo 5406.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. A poslední přihlášený byl pan poslanec Kaňkovský v podrobné rozpravě.

 

Poslanec Vít Kaňkovský: Děkuji za slovo a hlásím se k již avizovanému pozměňovacímu návrhu pod číslem sněmovního dokumentu 5393. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji pěkně. Zatím jste byl poslední přihlášený. Ptám se, zda se ještě někdo hlásí do podrobné rozpravy? Pokud tomu tak není, podrobnou rozpravu končím. Ptám se, zda je zájem o závěrečná slova? Není. Ptám se pana zpravodaje, jestli zazněly nějaké návrhy, které bychom mohli teď hlasovat, na vrácení či něco podobného? Nikoliv.

 

Tím pádem končím druhé čtení tohoto návrhu, tedy bodu číslo 10.

 

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, tímto jsme vyčerpali schválený pořad 115. schůze Poslanecké sněmovny a já tuto schůzi končím. Připomínám zároveň, že zítra v 9 hodin budeme pokračovat v přerušené 117. schůzi. Do té doby vám přeji hezký večer.

 

(Schůze skončila v 19.44 hodin.)

Aktualizováno 4. 11. 2024 v 22:51.