(pokračuje Aleš Juchelka)

11.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 247/2014 Sb., o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
/sněmovní tisk 716/ - druhé čtení

Z pověření vlády předložený návrh zákona uvede místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka. Já vás poprosím, pane ministře, abyste se ujal slova.

 

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji. Já se pokusím být stručný. Jsme ve druhém čtení u tohoto sněmovního tisku. Snažíme se tady udělat nějaké logické změny v případě fungování dětských skupin z hlediska administrativy, zjednodušení. Potom se přihlásím k jednomu pozměňovacímu návrhu, který to posune i významně kupředu z hlediska digitalizace.

Zároveň tady také zavádíme nový princip, který funguje v zahraničí, například v Německu, a to je takzvaná sousedská dětská skupina, takový zvláštní typ péče o děti v rámci podobného principu, jako fungují dětské skupiny. Od toho si slibujeme to, že bychom díky tomuto institutu mohli doplnit území tam, kde nám chybí kapacity pro děti předškolního věku, kde nám chybí kapacity mateřských školek i dětských skupin, tak abychom touto formou mohli podpořit rodiče, když řeší to dilema, jakým způsobem zajistit péči o své děti a zároveň už návrat do zaměstnání, takže proto jdeme touto cestou zřízení sousedských dětských skupin.

Dále tady upravujeme některé části z hlediska kompetencí MPSV - Úřadu práce právě v návaznosti na kontrolu, kontrolování těchto sousedských dětských skupin. Takže to jsou ty podstatné věci, které tato novelizace přináší.

Kdybych to měl shrnout do několika málo vět - výrazné rozšíření podpory rodičů z pohledu zajištění služeb péče o jejich děti a umožnit konečně dobře slaďovat rodinný, osobní a pracovní kariérní život v běžné praxi. To jsou asi ty podstatné důvody, proč tuto novelizaci realizujeme. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já také děkuji. Návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání výboru pro sociální politiku jako výboru garančnímu. Dále byl tisk přikázal výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. Usnesení výborů byla doručena jako sněmovní tisky 716/1 až 4.

Nyní prosím, aby se ujala slova zpravodajka výboru pro sociální politiku paní poslankyně Pavla Pivoňka Vaňková, která v tuto chvíli zastupuje zpravodajku Marii Jílkovou, a informovala nás o projednání návrhu ve výboru a případné pozměňovací návrhy odůvodnila. Prosím.

 

Poslankyně Pavla Pivoňka Vaňková: Vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi, abych vás seznámila s průběhem projednání. První čtení proběhlo 28. 6. na 108. schůzi. Návrh zákona byl přikázán k projednání výboru pro sociální politiku a vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. Výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu přerušil jednání k tisku dne 5. 9. Usnesení bylo doručené poslancům jako sněmovní tisk 716/1. Garanční výbor pro sociální politiku přerušil také jednání k tisku dne 5. 9. a usnesení doručené poslancům bylo jako sněmovní tisk 716/2. Následně výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu projednal návrh zákona bez stanoviska a vydal 25. 9. usnesení, sněmovní tisk 716/3, na který se odkazuji, a garanční výbor pro sociální politiku projednal návrh zákona s pozměňovacími návrhy a vydal 25. 9. usnesení, sněmovní tisk 716/4, který vám byl doručen. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji. A vy zůstáváte u mikrofonu, poněvadž tím druhým výborem byl - věda, vzdělání, kultura, mládež a tělovýchova, kde jste taktéž zpravodajkou, a já vás požádám, abyste nás informovala o projednání návrhu ve výboru a případné pozměňovací návrhy odůvodnila. Prosím.

 

Poslankyně Pavla Pivoňka Vaňková: Vážený pane místopředsedo, já už jsem to odůvodnila v jedné zpravodajské zprávě.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Ale přečíst to musím, takže výborně.

Tak v tom případě já otevírám obecnou rozpravu, do které se přihlásil jako první pan poslanec Jiří Havránek. Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Jiří Havránek: Já vám děkuji, pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, krásný večer i ode mě. Já taktéž budu velmi krátký. Jelikož v tomto návrhu zákona je otevřen také v části druhé zákon o daních z příjmů, rozhodl jsem se tohoto využít a předložit zde opravu jednoho problému, který nastává, konkrétně v § 15b odst. 7, kdy z textu ustanovení zákona o daních z příjmu nelze dovodit, že se v případě převodu prostředků na nový produkt - a týká se to spoření na stáří - spořicí doba sčítá. Současná právní úprava tak ve svém důsledku omezuje poplatníky převodu prostředků mezi jednotlivými daňovými podporovanými produkty spoření na stáří stejného druhu nebo v převodu prostředků z penzijního připojištění se státním příspěvkem na daňově podporované doplňkové penzijní spoření. Tento stav je v rozporu s ustanovením pro změnu § 27 odst. 4 zákona č. 427/2011 Sb., o doplňkovém penzijním spoření, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého se při převodu peněžních prostředků poplatníka na nový produkt spořicí doba započítává.

Opravou dochází k řešení této lapálie. Z důvodu odstranění výše uvedeného rozporu, kdy z pohledu daňové podpory produktu se spořicí doby nesčítají, a z pohledu doplňkového penzijního spoření ano, se tedy navrhuje v § 15b zákona o daních z příjmů zakotvení nového odst. 7, který přesně stanoví podmínky, za kterých se budou spořicí doby při změně poskytovatele nebo produktu stejného druhu sčítat pro účely posouzení, zda nemá dojít k navrácení daňové podpory podle příslušného zákona.

Já jen doplním, že samozřejmě tento pozměňovací návrh vznikal pod dohledem Ministerstva financí. Děkuji za pozornost a samozřejmě se k němu přihlásím v následné rozpravě.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji, pane poslanče Havránku. Vaše vystoupení vyvolalo faktickou poznámku pana poslance Ondřeje Babky. Pane Babko, prosím.

 

Poslanec Ondřej Babka: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Já budu reagovat na to, co tady teď sdělil kolega Havránek. Já jsem si jenom letmo prošel ten jeho pozměňovací návrh a musím konstatovat, že za mě se jedná o přílepek, ale na to už jsme tady poslední dobou od vás zvyklí, takže za mě jenom tolik. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Pan poslanec Havránek se taktéž přihlásil s faktickou poznámkou po vystoupení pana poslance Babky. Prosím, pane Havránku.

 

Poslanec Jiří Havránek: Já budu úplně rychlý. Zareaguju čistě na to nepěkné slovíčko přílepek. Myslím si, že věcí nás jako poslanců, pokud dochází k nějakému problému, já ho zde nazval lapálií, diskrepancí, problémem mezi dvěma ustanovení jednoho zákona, je příkladné a správné využít možnosti toho, že tento návrh je otevřený, tudíž to nepěkné slovíčko přílepek ve chvíli, kdy ten zákon je otevřen, myslím, že bylo, pane kolego, zbytečné. Ale už nebudu dále zdržovat a těším se na další projednávání.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji. Tím jsme vyčerpali faktické poznámky a Jana Bačíková je tou, která v tuto chvíli zaujme místo před mikrofonem, aby nás seznámila se svým pozměňovacím návrhem. Prosím.

 

Poslankyně Jana Bačíková: Pane předsedající, kolegyně, kolegové, já mám pozměňovací návrh z mého pera, potom Niny Novákové, Martina Dlouhého a Michala Rataje pod číslem 5299. Týká se toho, že v návaznosti na zvýšení rodičovského příspěvku na 350 000 za zkrácení toho čerpání na tři roky při péči o děti se navrhuje zvýšit částku dávky, kterou mohou zvolit rodiče, kterým nelze stanovit denní vyměřovací základ, nebo mají denní vyměřovací základ nižší, než je navrhovaná částka, a mohou si to zvýšit z 13 000 na 15 000 korun.

Dále se navrhuje umožnit těhotné ženě čerpat rodičovský příspěvek již před narozením dítěte. To ustanovení směřuje na ženy, které nemají nárok na peněžitou pomoc v mateřství a jsou už tak ve vysokém stupni těhotenství bez dávky nebo jejich vyměřovací výše peněžité pomoci v mateřství je minimální. Částky vyplacené před narozením dítěte se započítávají do celkové výše rodičovského příspěvku a náleží rodiči při péči o poté narozené dítě.

Navrhuje se účinnost úpravy týkající se rodičovského příspěvku stanovit k 1. červenci 2025 a účinnost nároku na rodičovský příspěvek v těhotenství k 1. lednu 2027 tak, aby bylo možné technicky zajistit jeho realizaci, a tak, aby byla obdobná jako u ostatních dávek sociální podpory. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já také děkuji. Paní poslankyně Nina Nováková je další, která se přihlásila do obecné rozpravy. Máte slovo. Prosím.

 

Poslankyně Nina Nováková: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, vážené poslankyně, vážení poslanci, jak jste možná postřehli, patřím ke spolupředkladatelům předchozího pozměňovacího návrhu, který byl před chviličkou načten, zdůvodněn, a já tento pozměňovací návrh považuji za velmi, velmi zdařilý. Přesto mi to nedá a do systému jsem vložila svůj pozměňovací návrh a vážím si toho, že mě podpořila také paní poslankyně Romana Bělohlávková. Tento pozměňovací návrh v podstatě má jeden cíl, a to je upozornit na určitou nesystematičnost podpory za souběžného vyplácení rodičovského příspěvku a výrazné finanční podpory služeb financování ze státního rozpočtu na umisťování dětí do tří let věku.

Tou hlavní motivací pro mě je opakovaná debata s Rodinným svazem nebo s Národním centrem pro rodinu, protože ti pracovníci velice správně upozorňují na to, že rodičovský příspěvek byl přece zaveden jako náhrada ušlé mzdy pečujícího rodiče. A je tedy na svobodné volbě rodiče, zda o dítě do tří let věku pečuje sám, nebo přenechá péči jiné osobě.

Ten příběh toho prolamování počtu hodin, kdy stále ještě náleží rodičům ten rodičovský příspěvek, je zajímavý. Původně to bylo 46 hodin, potom se to změnilo na 92 hodin. Já jsem velmi ráda, že předchozí pozměňovací návrh vlastně reaguje na to, že došlo k prolomení a vůbec tam vlastně se o nějaké limitaci počtu hodin, kdy rodič vlastně vydělává peníze a tedy získává finanční prostředky a současně dostává finanční prostředky, které mu mají nahradit tu ušlou mzdu.

Berte to tak, že tento můj pozměňovací návrh je spíše symbolický. Jenom chci upozornit na to, že tedy rodičovský příspěvek znovu byl zaveden jako náhrada ušlé mzdy pečujícího rodiče. Je na svobodné vůli rodiče, zda o dítě do tří let věku pečuje sám, nebo přenechá péči jiné osobě, třeba i prarodičům.

A pak tady je ještě jedna věc, o které jsme zatím podrobněji nehovořili, a to je, že vlastně nebereme v potaz dopad počtu hodin, kdy není dítě s tím nejbližším, s tou nejbližší pečující osobou, tedy s rodičem nebo i s prarodičem, může to být ten, koho považuje dítě za nejbližší osobu. A ten dopad hodin, jestli je malé dítě, nezapomeňme, že se bavíme o dětech od půl roku, které může to vnímat, že ten člověk ho v podstatě navždy opustil a ten dopad je jen těžko odhadnutelný.

Proto o každém takovém prolomení bychom měli opravdu velmi přemýšlet. Znovu říkám, 46 hodin, pak 92 hodin, teď jsme na 120 hodinách, zaplaťpánbůh za tento pozměňovací návrh, ale domnívám se, že dále by se opravdu již pokračovat nemělo v tom, aby člověk za, přitom rodič přitom, že získává rodičovský příspěvek, ještě byl ekonomicky činný (?). Děkuji. Přihlásím se v podrobné rozpravě k pozměňovacímu návrhu.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já děkuji. Vaše vystoupení vyvolalo faktickou poznámku paní poslankyně Martiny Ochodnické. Pokud bude jako jedna jediná, tak poté s přednostním právem se hlásí paní poslankyně Olga Richterová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Martina Ochodnická: Děkuji vám, pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych jenom ráda doplnila paní kolegyně Ninu Novákovou, vaším prostřednictvím, těch 92 hodin, o kterých zde bylo mluveno a které současně platí, nestačí ani na to, aby maminka mohla být zaměstnána na poloviční úvazek, pokud tedy nemá dětskou skupinu nebo jakékoliv jiné zařízení vedle svého bydliště. Toto nejvíce postihuje a poškozuje samozřejmě maminky, které jsou ze sociálně slabších poměrů a nebo jsou to samoživitelky a musí si nějakým způsobem vypomoci, aby zvládaly tu situaci.

Já jsem moc ráda, že se podařilo do toho návrhu dohodnout nějaký limit, který umožní alespoň poloviční úvazek plus tu dopravu z místa bydliště do dětské skupiny či jiného zařízení a potom zase zpátky domů, především pro ty, které nemají jinou možnost, jak tu situaci svou vyřešit, a jsem moc ráda, že ve spolupráci s ministerstvem a poslanci sociálního výboru k této dohodě došlo. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji za dodržení času. V tuto chvíli s faktickou poznámkou pan poslanec Milan Brázdil. Pane poslanče, vaše dvě minuty. Prosím.

 

Poslanec Milan Brázdil: Děkuji za slovo. Já jsem poslouchal dvě kolegyně přede mnou, tak jsem si kladl otázku, tak vlastně, co je důležitější? Mít děti, starat se o to, anebo jako chodit do práce a vydělávat peníze? Proč vlastně vůbec máme děti? Proč vůbec žena je ta, která má vychovávat děti, a ona za to chce prachy? Nebo řečeno chce utéct od toho děcka? Jak to zvládaly vůbec ty babičky našich babiček? Co se to stalo s tím lidským pokolením? Vy bojujete tak jako, chcete mít děti nebo chceme mít děti, nebo budeme vydělávat prachy? Nebo co je vlastně tady důležité? Za co vlastně bojujeme? Děti se nerodí. Proč? No, nejsou ekonomické podmínky.

Tehdy, když lidem bylo těžko, tak právě jejich snaha byla, aby děti měli, aby se měli rádi, aby... A peníze? No tak trochu chleba a trochu nějakých brambor. Co se to stalo s lidským pokolením? Vy bojujete, ne, musíme teď udělat podmínky pro to, aby matky mohly opustit děcka! Protože ony na to mají nárok a děcka dáme do úschovny a pak se pro to budou vracet. Toto je myšlenka? Takhle to má fungovat? Já nevím, já vím, že to je složité, není to jednoduché, a ptám se sám sebe, kam jsme to dopracovali. Toto je cesta, kam vlastně vůbec chceme jít?

Já nevím, odpovězte si sami, ale toto mi moc nesedí. Žena, rodič mají přece vychovávat děcka, mají je mít rádi a dělat pro ně všechno. Jasně. Taky se musí obléct a něco nakrmit, ale je mi to líto.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji. Pane poslanče, vaše faktická poznámka vyvolá další čtyři faktické poznámky. V tuto chvíli je na řadě paní poslankyně Martina Ochodnická. Než dorazí, tak načtu ty další faktické, poté paní Romana Bělohlávková, pan ministr Marian Jurečka a paní místopředsedkyně Olga Richterová. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Martina Ochodnická: Vážený pane místopředsedo, moc děkuji. Pane kolego Brázdile, prostřednictvím pana místopředsedy, ano, samozřejmě, já jsem matkou tří dětí, nikdy jsem nebyla na rodičovské dovolené celé tři roky, na mateřské žádné. Já bych byla ráda, abychom si připustili, že každá ta rodina je jiná a její potřeby se v čase mohou měnit. Ať se stane v tom našem životě cokoliv, můžeme v nějaké fázi toho života si říci, že potřebujeme tu situaci řešit jinak, než je obvyklé, uniformní, než bychom si všichni mysleli, že je třeba správně. Každý z nás si to samozřejmě myslí jinak.

Tento návrh se samozřejmě týká i lidí, do kterých náš stát investuje obrovské množství prostředků, jako jsou například lékařky, které když vypadnou na šest let z toho procesu pracovního, tak už se velmi těžko vracejí zpátky. A pro ně velká příležitost alespoň částečně do toho zaměstnání chodit a udržet si tu kvalifikaci, kterou získaly a která je velmi specifická. A proto tento návrh nikomu nenařizuje, že má své dítě odložit do jakéhokoliv zařízení. Ale dává možnost. A to si myslím, že je velmi důležité. Každý z nás jako rodič nebo budoucí rodič si tu situaci nastaví tak, jak bude cítit, jak bude moci, jak si bude chtít práci s rodinou zkombinovat, anebo dokonce jak bude muset.

A já jsem ráda, že tenhle návrh řeší především ty nejslabší, které jsou samozřejmě handicapovány oproti nám, matkám, které si to mohly nějak zařídit, pokud chtěly nebo musely. Děkuju moc.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji paní poslankyni za dodržení času. Romana Bělohlávková je další, kdo se přihlásil do série faktických poznámek. Paní poslankyně, vaše dvě minuty, prosím.

 

Poslankyně Romana Bělohlávková: Děkuji za slovo. Dvě věci bych ráda řekla. První je ta, že bych strašně byla nerada, abychom tady jednali a mluvili ve smyslu toho, že stavíme vlastně matku proti dítěti, jak kdyby děti byly nějakou překážkou na cestě k úspěšné kariéře nebo k zapojení do pracovního procesu. Jsem taky máma třech dětí, k tomu jsem ta lékařka. A myslím si, že jsem dokázala najít řešení. A upřímně jsem k tomu nepotřebovala žádná státní nařízení, ani zvláštní dávky, ani nějaké výhody. Zkrátka byla to moje volba, můj problém a úplně upřímně taky moje peníze, které jsem musela dát tomu, kdo se o moje děti staral, když já jsem nemohla.

Jsem velice ráda, že zde leží pozměňovací návrhy, které opravdu, a to je ta druhá věc, kterou chci říct, dávají nějakou hranici, nějaký limit. Protože my jsme se dostali za mě do úplně absurdní situace, kdy jsme řekli, dítě může být celodenně v kolektivním zařízení, matka bude pobírat rodičovský příspěvek a k tomu bude chodit do práce. Nezlobte se na mě, ale tam už jsme ztratili nejenom logiku věci, ale úplně nás začal opouštět zdravý selský rozum.

Takže ať už projde pozměňovací návrh 120 hodin nebo 92 hodin, bude to dobře, protože si myslím, že ten, kdo bere rodičovský příspěvek, by se o to dítě opravdu měl co nejvíce starat, a ne chodit na 8 hodin každý den do práce. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji. V tuto chvíli pan ministr Jurečka je připraven určitě s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Tak já za sebe chci k tomu říci, že si myslím, že nikdo nemá vyhánět rodiče od dětí do práce. Čas s dětmi je časem nenahraditelným a má svoji cenu, kterou nejsme schopni vyjádřit do žádné důvodové zprávy nějakým finančním konkrétním objemem. A neumíme to ani dopočítat v dopadech na ekonomiku České republiky. Na druhou stranu, a to jsem si bral vždycky jako velmi důležitou věc, i já jako rodič, stát mi nemá házet klacky pod nohy, stát mi má dávat možnost volby, abych já ten svůj osobní, pracovní, rodinný život byl schopen nakombinovat tak, jak v dané situaci potřebuji, jak se na tom dohodne ta rodina, jak se na tom dohodnou ti manželé, ti partneři. Protože jak tady zaznělo, opravdu ty životní příběhy můžou být různé a nejsme schopni najít nějaké jako unifikované tabulky a hranice, kdy je to v zájmu, kdy to v zájmu není, na jakou dobu. Může se to měnit v průběhu života té rodiny, mohou přijít nevyzpytatelné okamžiky. Proto jsem se snažil, ať flexibilita rodičáku je opravdu maximální, ať dostupnost služeb je maximální.

Máme tady třeba návrh, který bude řešit, aby v mimořádné situaci, třeba úmrtí jednoho z rodičů nebo dlouhodobé nemoci, mohl rodičák převzít třeba někdo z prarodičů, někdo z blízkých osob. A zase, ať nevytváříme složitosti, kdy říkáme, že budeme ukazovat přesně v zákoně, kdo to může být a kdo nemůže být. Takže já se jako politik i jako rodič přimlouvám za to, abychom umožňovali opravdu flexibilitu, ať si to ti rodiče rozhodnou, ale ať my jim to neříkáme tady direktivně, přímo z Poslanecké sněmovny, že tohle je ta správná sazba, ta správná hranice, kdy ten rodič je tím správným rodičem a kdy naopak není. Určitě tu debatu veďme.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji, pane ministře. S další faktickou poznámkou je připravená paní místopředsedkyně Olga Richterová. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuju pěkně, pane předsedající. Ráda bych zareagovala na výrok pana poslance Brázdila, protože mně přišel fakt zbytečně vyhrocený. A když si to připomeneme, zazněla tady slova, že děláme podmínky pro to, a to cituji, aby matky mohly opustit svá děcka. Mě to mrzí, protože to stigmatizuje ty mámy, které si volí nějaké kloubení práce a péče. A kdybych volila podobně vyhrocený slovník, tak bych mohla naopak říct, že tím, jak to máme často nastavené, tak vháníme matky do náruče alkoholu nebo chudoby. Ale já to takhle nechci stavět. Já chci upozornit na to, že rodiny jsou různé, lidé jsou různí. Samozřejmě máme maximálně dbát na kvalitu péče o malé děti. Máme maximálně sledovat i třeba vědecké výzkumy, a já jsem o tom už mluvila na půdě této Sněmovny, které samozřejmě řeší i to, kolik má být pečujících osob pro nejmenší děti, nebo že skupinky musí být malé, aby se ty děti navzájem nestresovaly.

Ale ta možnost volby pro lidi je něco zásadního, protože tak jako každý z nás je jiný, jako jsou konkrétní děti různé, a stejně tak ten pocit osamělosti anebo toho, že se ztrácejí roky, které člověk strávil studiem a svým povoláním, bude u každého konkrétního člověka odlišný. Tak velmi prosím, ať nestigmatizujeme lidi, kteří chtějí kloubit práci a péči, ať umožňujeme co nejkvalitnější podmínky, ale ať nepřehlížíme ani to, že právě bohužel i to období péče o nejmenší děti je obdobím, kdy některé ženy, a není to zanedbatelná část žen bohužel, si třeba i v tom období navyknou na více alkoholu, než by bylo dobré, protože to období může být opravdu velice náročné.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji. A poněvadž to byla poslední faktická poznámka a vy jste přihlášena do obecné rozpravy, tak máte opět slovo. Prosím.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Ve standardním vystoupení bych ráda přednesla pozměňovací návrh, jeho obsah, který se týká rozšíření toho, co již navrhuje vládní novela. Jsem velmi ráda, že tady projednáváme novelu zákona o dětských skupinách, a jsem velmi ráda, že v ní je garance místa pro tříleté děti. Myslím, že to je správně, protože současná praxe, kdy i děti, které mají 3,5 roku, nejsou ve školce, protože to místo bude k dispozici až od 1. září, není fér. Považuju za velmi dobře, aby ta jaksi zajetá praxe se trošku pozměnila právě vstříc rodičům a vstříc tomu, že oni potřebují řešení i vzhledem k zákoníku práce právě v ten okamžik, kdy tomu dítěti jsou tři. Nicméně postupně se domníváme, že by bylo správně, aby tato nabídka a tato možnost byla i pro děti dvouapůlleté a postupně i dvouleté.

Proč je teď ten správný čas to zavádět? Protože klesají populační ročníky, protože dětí se bohužel rodí stále méně. Ale dá se to vzít i jako jistá příležitost, a to v tom, že se právě uvolní kapacity ve školkách, v dětských skupinách. Takže ta možnost zajistit kvalitní péči i pro ty menší děti, nejčastěji je zájem o to, aby postupně na část dne na částečný úvazek začaly chodit do nějakého zařízení okolo jejich 2,5 roku věku. Tak to je něco, co jako země nyní budeme moci postupně zavést, protože ty desítky tisíc dětí, které se bohužel nenarodí, budou znamenat uvolněnější kapacity ve školkách i dětských skupinách, a tedy možnost nabídnout je postupně dvouapůlletým, popřípadě i dvouletým dětem.

A právě proto, aby tyto kapacity zůstaly, aby se nerušily, aby se s nimi počítalo, navrhujeme ke zvážení této Sněmovny za poslanecký klub Pirátů nahradit, ale to s odkladem účinnosti až k letům 2028 a potom 2030 tu přípravu, aby ta kapacita, ta místa byla nabídnuta rodičům dětí dvouapůlletých a dvouletých.

A proč si přejeme, aby tam byla tato garance? Proč to neudělat jenom tam, kde to půjde, kde se pro to starostové, starostky rozhodnou? Protože v rodinné politice jde i o dlouhodobou předvídatelnost. A když si vezmeme ten první pilíř rodinné politiky, to jsou peníze, finance, tam bohužel dlouhodobě ta skutečná hodnota rodičovského příspěvku klesá. Bohužel i přes ta jednorázová navyšování, za která jsem ráda, ale stejně tak ta hodnota vzhledem k inflaci se snižuje.

Když se podíváme oproti roku 2010, tak i celkové výdaje na rodičovský příspěvek dnes oproti tehdejšímu rodičovskému příspěvku jsou významně nižší, a to o celé 1 % v tom podílu ke státnímu rozpočtu. To je hrozně moc. Na tom je vidět, že se stabilními penězi na rodičovské u nás mladé rodiny počítat nemohou a také úplně nepočítají. Je to škoda, ale je to fakt. Alespoň ten druhý pilíř, nabídka míst pro menší děti, kvalitní místa - a to spolehlivě tak, aby se s nimi dalo počítat - je věc, co by mohla velmi pomoci a my teď máme tuto příležitost jako země udělat tohle rozhodnutí pro dvouleté, dvouapůlleté děti, postupně tu garanci zavést.

Co se týče třetího pilíře, to jsou částečné úvazky, tam mě těší, že byly zavedeny podpory, slevy na pojistném, na částečných úvazcích pro pečující, a to včetně rodičů pečujících o malé děti. To je dobře, ale samo o sobě to nestačí, dokud nebudou místně a finančně dostupné příležitosti, kde bude zajištěna kvalitní péče o děti.

Tak to tedy shrnu. Máme unikátní příležitost, která vychází z nepříliš radostné situace, ale dává nám možnost rozšířit péči o děti na skupinu menších dětí tak, aby více rodin, které chtějí slaďovat práci a péči, si řeklo, stát mi nabízí takovou podporu a takové podmínky, že budeme uvažovat například o třetím dítěti. Tak se to ukazuje z jiných zemí, že široká nabídka dostupných míst péče vede k vyšší porodnosti. Takto uvažují zejména vzdělanější skupiny obyvatel.

Poslední, jak jsem už řekla, lidé jsou různí, rodiny jsou různé. Tohle je samozřejmě pouze možnost. My chceme nabídnout možnosti, ať si rodiny mohou vybrat a ať mohou zohlednit i to, že každé dítě je různé. Některé dítě je sociálnější, potřebuje víc kontaktů, jiné není. Takže to, co předkládáme, je pouze a jenom doplnění palety možností, v žádném případě povinnost. Nechceme společenský tlak na takové řešení, ale chceme tu možnost pro ty, kdo si to vyberou. Děkuji za případnou podporu.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji. Vaše vystoupení vyvolalo jednu faktickou poznámku paní kolegyně Jany Pastuchové. Vaše dvě minuty, prosím.

 

Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji, pane místopředsedo. No, tak proto jsem říkala, že je tak nebezpečné otevírat tento zákon, na kterém jsme se v minulém volebním období tak těžce domlouvali. Už je to zase nějaké rozvolňování. Kolegyně z KDU tu chtějí, abychom byli s dětmi do tří let doma, protože je to fajn. Já to podporuji. Taky jsem nemohla být doma se svým dítětem, protože rodičovská nebyla tak dlouho a brala bych to. Na druhou stranu nám tady teď paní místopředsedkyně říká, že obce by měly zřídit místa i pro děti od dvou let. Tak teď nevím, jak tomu mám tedy rozumět.

Dětské skupiny - navyšuje se počet hodin, nebo pro ty maminky na těch 120, dobrý. Ale teď je tady, aby měly obce povinnost do dvou let. Jenom se zeptám. Já tedy nevím, ale moje maminka byla celý život učitelka v mateřské škole a chci se zeptat, co by to znamenalo pro tu mateřskou školu a personál? Já si myslím, že když tam budou děti od dvou let a bude jich tam větší počet, že už na to naše školství není dostatečně připravené, potažmo to vzdělání učitelek mateřských škol. Takže na to bych se vás ráda zeptala, jak o tomhle přemýšlíte? Když tedy řekneme, že budou obce mít... Oni můžou teď to dítě vzít, ale když to bude tradicí, tak vy chcete měnit i vzdělávání u těch učitelek mateřských škol? Jestli mi na to umíte, paní místopředsedkyně, odpovědět.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já děkuji. V tuto chvíli se vracíme zpátky do obecné rozpravy. Poprosím Lenku Dražilovou, která je přihlášena v obecné rozpravě jako další, aby se ujala slova. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Lenka Dražilová: Děkuji za slovo. Na úvod musím říct, že jsem se ocitla ve velmi zvláštní situaci, protože jsem zpravodajkou našeho klubu, kdy většinově souhlasíme s úpravami, které se týkají zefektivnění fungování stávajících dětských skupin. Souhlasíme a budeme podporovat všechny pozměňovací návrhy, respektive ty, které jsou obsaženy a týkají se přesunu agendy z Ministerstva práce a sociálních věcí na úřady práce. Krokem správným směrem je digitalizace a určitě také změna konceptu vyplácení státního příspěvku. Já jsem k tomu měla nachystanou delší řeč, ale nechci zdržovat.

Samozřejmě rozumná je i navrhovaná účinnost v souvislosti se změnou vyplácení. Myslím si, že je také dobré zmínit, že nám bylo sděleno, že bylo uzavřeno memorandum s Ministerstvem zdravotnictví ohledně podpory mladých lékařů, kdy dětské skupiny fungují i při nemocnicích. Tak bylo v novele upraveno, že pokud by někde fungovala i dětská skupina nepřetržitého provozu - zatím to tak není, ale kdyby to tak bylo - tak by bylo možno i takto fungování příspěvku nastavit.

Proč jsem na začátku říkala, že jsem se ocitla ve zvláštní situaci? Je to proto, že jako zpravodaj klubu musím říct, že součástí této novely je i vznik takzvaných sousedských dětských skupin, se kterými souhlasím, ale cítím, že většinově to tak v našem klubu není. Proto teď budu mluvit sama za sebe a budu se snažit své kolegy přesvědčit, aby svoje rozhodnutí do třetího čtení ještě změnili.

Myslím si, že schválení dětských skupin byla určitě dobrá myšlenka. Fungují skvěle, jsou vyhledávané. Já jsem se někde dočetla, že dokonce jsou i desítky dětí v pořadníku. Čím to je? Myslím si, že to je tím, že rodiče chtějí něco jiného, než nabízí klasické mateřské školky. Především mladé maminky určitě oceňují, že se jedná o individuálnější kolektiv, že je tam většinou 12 dětí, o které se starají dvě chůvy, a to je fakt. V mateřských školkách máme často i 24, 26 dětí, o které se starají dvě učitelky, s nějakou výpomocí přes oběd. V dětských skupinách do kapacity čtyř dětí navíc mohou být ve skupině dokonce děti od šesti měsíců, nicméně 75 % fungujících dětských skupin je právě ten kolektiv 12 dětí.

Sousedská dětská skupina je typem dětské skupiny s určitými podmínkami fungování. Musím říct, že jsem si dělala poměrně široký průzkum mezi mladými rodiči, většinou mezi maminkami, jestli by souhlasili se zavedením dětské sousedské skupiny a jestli by do takové skupiny svoje dítě dali. Odpověď zněla ano, pokud by tu pečující osobu velmi dobře znali a znali také prostředí, kam by to dítě dávali.

V krátkosti budu citovat ministerstvo, které říká, že v sousedských dětských skupinách bude možné v domácnosti pečovat až o čtyři děti. I zde bude zajištěna odpovídající kvalifikace pečující osoby, bude zde stanovený plán výchovy a péče, budou zde dodrženy standardy kvality. Zákon se zaměřuje dokonce i na bezúhonnost nejenom pečujících osob, ale všech členů jejich domácnosti tak, aby bylo zajištěno i bezpečné prostředí pro děti.

Já si myslím, že když mluvíme o slaďování rodinného a pracovního života a o tom, že chceme podporovat porodnost, která mimochodem, jak tady bylo řečeno, neuvěřitelně klesá, tak musíme mít pro mladé rodiče i širokou škálu nabídek, jak tady tohle řešit. Ne všude je možné vytvořit dětskou skupinu. Víme, že ta se vyplatí minimálně od šesti dětí. Takové otázky typu, co budeme dělat, když pečující osoba onemocní, kolik tam bude postýlek, kdo bude kontrolovat úklid, tak to si myslím, že přesně na tyto otázky si odpoví sami rodiče. Oni sami budou tou největší kontrolou. Troufám si tvrdit, že to přeháníme s regulací a snažíme se převzít zodpovědnost úplně za všechno. Také si myslím, že takových sousedských dětských skupin moc nevznikne.

Uvědomme si, že jen rozšiřujeme nabídku poskytování péče dětem, nic víc. Státní příspěvek půjde s dítětem, buď do mateřské školky, nebo do dětské skupiny, nebo do sousedské dětské skupiny, ale pořád bude jenom jeden.

Na závěr bych chtěla říct, že v podobě maminek máme obrovské množství kvalifikovaných zaměstnanců. A některé z nich hledají a chtějí si vybrat umístění svých dětí, aby si udržely svoji kvalifikaci, svoji profesní úroveň a třeba ve dvou letech dítěte šly pracovat alespoň na zkrácený úvazek. Umožněme jim to, prosím. Věřím, že jsem některé své kolegy přesvědčila, a děkuji.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji. V tuto chvíli je tady s faktickou poznámkou paní kolegyně Andrea Babišová. Prosím, paní poslankyně, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Andrea Babišová: Děkuji za slovo. Já musím říct, milá paní kolegyně, že mě jste nepřesvědčila. Já si prostě myslím, že pokud chci, aby mi sousedka hlídala mé dítě, tak je to mé rozhodnutí, a samozřejmě vím, v jakých podmínkách bude tato služba vykonávána. Pokud by se mi narodila čtyřčata, mám nárok na to, abych dostala nějakou zdravotní pomoc, tedy zdravotní sestry či nějaké sociální pracovnice.

Pokud já zůstanu doma, vezmu si na starost čtyři děti - až čtyři děti - ve věku jednoho (roku) až tří let, je to pouze moje zodpovědnost a samozřejmě zodpovědnost i těch rodičů - pokud to nehradí stát. Pokud se tady na tomto bude podílet stát, stát má garantovat to, aby bylo dítě v pořádku, mělo zajištěné hygienické podmínky a aby to dítě dostalo i adekvátní péči.

Budeme se bavit o tom, jestli tento člověk, který bude poskytovat tuto službu, bude mít povinné pojištění proti úrazu pro malé děti, pokud se něco stane. Víte, že děti jsou z živé stříbro: otočíte se a spadne z postele, otočíte se, strčí ruku do zásuvky, cokoliv. A pokud tam má byt sama a mám hlídat čtyři děti do tří let, je to prostě tragické. A samotní lidé, kteří budou tuto službu poskytovat, zjistí, že budou rádi, když zvládnou děti dvě - ale ne čtyři. Prostě za mě: rodiče se sami svobodně rozhodnou, ale pokud má tuto službu hradit stát, tak potřebujeme garanci, že bude všechno v naprostém pořádku. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji. S další faktickou poznámkou je paní kolegyně Jana Pastuchová, což je poslední faktická poznámka, poté do obecné rozpravy je přihlášena paní poslankyně Renáta Zajíčková. Prosím, ještě dvě minuty.

 

Poslankyně Jana Pastuchová: Já děkuji. Teď to bude vypadat, že se tady přeme ve vlastním poslaneckém klubu. Mě kolegyně také nepřesvědčila, ale ona to už ví dávno. Mě jenom tady zarazilo to, že se tady mluvilo o tom, že by snad mohl být načten pozměňovací návrh, což uvidíme, že by dětské skupiny mohly poskytovat nepřetržitou péči, což u dětských skupin, které jsou třeba v nemocnici, kde jsou tam zdravotní sestry, které opravdu si potřebují přivydělat a potřebují to dítě někam umístit, protože - tím odpoví mi panu kolegovi Brázdilovi, vaším prostřednictvím - ty maminky by se rády staraly, ale mně moje dítě hlídala moje maminka, která šla do důchodu v 56 letech. Dnes tomu už tak není, takže my, babičky, musíme být v práci a nemůžeme hlídat tolik naše vnoučata.

Ale co chci říct? My jsme měli setkání s Ministerstvem práce a sociálních věcí, které nám představovalo některé věci. A tam jde o to, že já jsem se zeptala, jestli by to vlastně celodenní nebo čtyřiadvacetihodinové hlídání platilo i pro dětské sousedské skupiny. A nad tím se pozastavili, protože já říkám: takže maminka bude hlídat čtyři děti doma někde a večer přijde celá rodina domů. A jak to tam bude tedy fungovat těch čtyřiadvacet hodin denně? Jako tam má být - já si to neumím představit. Bude to v bytě, bude tam přes den něco vyhrazeno a večer přijde celá rodina domů a bude tam mít sousedské hlídání? Tak říkám, nevím, jestli to bude načteno.

Já se sousedským hlídáním mám velký problém. Podepsala bych to, co řekla kolegyně Babišová, vaším prostřednictvím, protože aby nám chodili dětské skupiny kontrolovat z úřadu práce a ne z hygieny a těžce jsme tady nastavovali dětské skupiny, které fungují, tak nevím, proč tohleto děláme (a) otvíráme to znovu. (Předsedající: Čas.) Děkuju.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji. A paní poslankyně Zajíčková vrací tady v tuto chvíli tuto debatu do obecné rozpravy. Prosím.

 

Poslankyně Renáta Zajíčková: Dobrý podvečer - nebo vlastně už večer. Já to tady poslouchám s velkým zájmem, protože všechno to, co tady zaznívá, ve mně poměrně dost rezonuje, a mnoho otázek, které tady vyvstávají, si kladu já sama. A bohužel neznám na ně úplně správnou odpověď.

Já se řadím tady i ke svým kolegyním - jsem, myslím taky poměrně zdatnou rodičkou, mám také tři děti a se všemi třemi dětmi jsem víceméně strávila na rodičovské dovolené, vždycky bez pár měsíců, protože už jsem měla touhu jít do zaměstnání - a celý svůj život, když jsem vychovávala děti, jsem vnímala, že společnost to, že můžeme být tři roky doma na rodičovské dovolené, vnímá jako jisté privilegium. Prostě to bylo privilegium, ostatní země nám to záviděly, nevěřily tomu, že naše maminky můžou být takhle doma dlouho s dětmi.

Já jsem to taky vítala, byla jsem za to ráda, nikdy času, který jsem strávila s dětmi, nelituji. A najednou během několika málo let se z tohoto názoru, většinového názoru, z toho privilegia se stala dneska překážka a něco, co je vnímáno jako nežádoucí. A mluví se tady o tom, že musí se slaďovat tedy rodinný, profesní život a tak dál. OK. Já tomu rozumím, doba se mění, potřeby mladých lidí jsou jiné. Já se s tím nějak umím vypořádat. Ale sami vidíte, že se vlastně nejsme schopni dohodnout právě na tom, jak má tedy vypadat ta správná varianta, jak má teda vypadat ta správná doba, kdy má být maminka s dítětem doma, kdy už má tedy jakoby mít právo jít do zaměstnání - nakonec ta debata, diskuse to teď ukazuje.

My jdeme stále dál a dál. Nejdříve jsme měli mateřské školky, dneska máme dětské skupiny. A dokonce zákon, který teď projednáváme, přináší nový institut, a to jsou sousedské dětské skupiny. Pokud se tedy dohodneme na tom, že to takhle opravdu chceme, že chceme vytvářet co nejvíce příležitostí a forem, modelů, modulů - můžeme to nazvat jakkoliv - pro maminky tak, aby mohly nastoupit včas do zaměstnání, tak i to jsem ochotna jako přijmout a říct: OK, dobře, sousedské dětské skupiny nechť fungují, a pojďme tedy pro ně nastavit nějaká pravidla. Ale ať jsou ta pravidla taková, aby nevytvářela bariéry, nakonec ve finále bariéry pro jejich fungování.

Já jsem přijala jako fakt, že sousedské dětské skupiny tedy budou existovat, že se vkládají jako novinka do tohoto zákona. A šla jsem tedy do nějakého detailu, zúčastnila jsem se na Fóru rodinné politiky workshopu, který byl určen sousedským dětským skupinám. Byly tam nadšené maminky, které byly v nějakém pilotu, kde se to už ověřuje, a když jsem tam seděla, tak mi to nějaký smysl dávalo a říkala jsem si nakonec: proč ne, není to povinnost, prostě je to další možnost, jak maminkám tedy umožnit dřívější vstup do zaměstnání, anebo jak sladit, dejme tomu, svoje nějaké zájmy, svůj rozvoj, další vzdělávání s rodinným životem. A tak jsem šla tedy do střev toho institutu sousedské dětské hlídání a narazila jsem tam právě na jednu z bariér, která se mi tam jeví jako poměrně dost podstatná - a vlastně nadbytečná.

Tady už zaznělo z mnohých úst, že především zodpovědnost je na nás, na rodičích. Na (důrazně) mě je, abych rozhodla, jestli chci dítě dát do nějakého školského zařízení. Na mě je, abych si zjistila, jaké tam jsou podmínky, požadavky, hygienické záležitosti, jak ta školka vypadá nebo to zařízení, kdo tam funguje, jestli na mě působí kompetentně, důvěryhodně a tak dál. To je na mě jako na rodiči, tahleta zodpovědnost. A na mě taky je, abych byla zodpovědná i k ostatním, a například svoje dítě tedy podle očkovacího kalendáře naočkovala. Tady si myslím, že ta zodpovědnost začíná a vlastně i končí - bohužel, do toho má tendenci vstupovat stát, a blížeji specifikovat a určovat tedy podmínky, za kterých ta sousedská dětská skupina nebo dětská skupina může fungovat. No a samozřejmě dochází k tomu, že se nejsme schopni dohodnout na tom, jaká ta pravidla budou a jaké podmínky a požadavky mají existovat.

O čem chci hovořit? O svém pozměňovacím návrhu, který by měl zmírnit povinnosti provozovatelů sousedských dětských skupin ve vztahu právě k přijímání dětských sousedských skupin.

Pokud tedy ty sousedské dětské skupiny mají existovat, nemáme jim vytvářet bariéru pro to samotné fungování a z mého pohledu povinnost vyžadovat povinné očkování v době, kdy je dětem od půl roku do dvou let, a moje zkušenosti, a myslím si, že zkušenosti většiny matek jsou, že to očkování je velmi proměnlivé a je vlastně ovlivněno momentálním zdravotním stavem dítěte, tak že vlastně tato povinnost, kterou budou muset ti provozovatelé naplňovat, a to znamená vyžadovat doklad o očkování, z mého pohledu bude vytvářet právě bariéru pro efektivní fungování sousedské dětské skupiny.

Čili ty sousedské dětské skupiny od počátku jsou vnímány, jako že to má být menší kolektiv, mají to být děti do čtyř let, předpokládá se, že to budou děti, které se víceméně budou znát, že to budou děti z nějakého blízkého bydliště nebo okolí a že se vlastně i pravidelně stýkají. Skupiny podobného ražení třeba v Evropě, které jsou, mají ten rodinný model a neobsahují prvky typické pro velká předškolní zařízení, by vlastně mohly existovat i právě bez té povinnosti dokládat to očkování. Z tohoto důvodu se domnívám, že právě ten administrativní požadavek na potvrzení o očkování v sousedských skupinách je nadbytečný a je nepřiměřený.

Jenom pro úplnost uvádím, že u malých dětí bývá to očkovací schéma často rozděleno až do dvou let věku, a v době vstupu do sousedské dětské skupiny je proto časté, že mají aplikovánu pouze část vakcín, případně kvůli různým onemocněním muselo být očkování odloženo. Zavedení tedy tohoto požadavku, doložení kompletního očkování by znamenalo pro pečující osoby i rodiče velkou zátěž, kterou sousedské dětské skupiny ve své podstatě nepotřebují. Tento pozměňovací návrh tedy zajistí, že sousedské dětské skupiny nebudou omezovány případnou administrativou a zůstane zachována jejich role.

Máme také zkušenosti ze zahraničí. Vzorem asi pro sousedské dětské skupiny pro předkladatele bylo Německo a Rakousko, kde tato alternativa předškolských zařízení už je dlouhodobě ověřená, prověřená. Žádná povinnost očkování vlastně v těchto zemích, dokládat povinnosti očkování pro vstup do školského zařízení neexistuje. A navíc se ukazuje, že není tady větší zamořenost infekcí, že tady nedochází k nějakým epidemiím a podobně, že vlastně se ukazuje, že to povinné očkování nebo to vyžadování povinného očkování tu proočkovanost u dětí nikterak nezmenšuje.

Jak jsem řekla, nejdůležitější je důvěra mezi rodiči a pečující osobou. Je klíčová právě ta důvěra, a pokud bychom přidali tyto administrativní kroky spojené s doložením očkování, mohli bychom tuto důvěru narušit.

Věřím, že tento pozměňovací návrh napomůže k tomu, aby sousedské skupiny zůstaly snadno dostupné pro rodiče, a to právě bez těch administrativních bariér. Děkuji vám za pozornost, za podporu. Vím, že to bude kontroverzní, vím, že se o tom bude hovořit ještě na zdravotním výboru. Jak jsem řekla na začátku, prostě to vnímání toho, co vlastně mladí rodiče potřebují, je opravdu hodně různé, ale jak jsem řekla, pokud jsme se rozhodli, že rozšíříme institut školských zařízení nebo předškolských zařízení, tak bychom měli vytvářet jednoduché cesty pro to, aby byly naplňovány a aby sloužily mladým rodičům. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, paní poslankyně. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, vyměnili jsme se v řízení schůze. Máme zde tři faktické poznámky. Nejprve vystoupí paní poslankyně Jana Berkovcová, potom paní poslankyně Romana Bělohlávková a paní poslankyně Andrea Babišová. Jsme v obecné rozpravě a prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Berkovcová: Děkuji za slovo. Upřímně řečeno, já skoro nevěřím vlastním uším. Pokud se domluví mezi sebou kamarádky, příbuzné, že si budou hlídat děti, tak nechť tak činí, ať si je hlídají. Ale proč by jim za to měl stát platit? A pokud má za to stát platit, tak musí vyžadovat určité garance. Já nemám nic proti dětským skupinám, těm klasickým, standardním dětským skupinám, kde platí nějaké hygienické, bezpečnostní, protipožární předpisy, a ty dětské skupiny se snaží mít alespoň částečně nějaký vzdělávací program, který se často už blíží třeba i mateřským školkám. Ale to nechci srovnávat. Já si myslím, že dítě starší tří až čtyř let patří do mateřské školy, ale budiž, tradiční dětská skupina. Ale pokud si mají sousedky mezi sebou hlídat děti za státní peníze, my tady mluvíme, že jim ještě házíme klacky pod nohy? Že očkování, povinnost očkování, je nějaká bariéra, nějaký klacek pod nohy? To by mělo být naprostou samozřejmostí a vyžadování hygienických předpisů rovněž.

Takže já si myslím, že v uplynulém období stát investoval obrovské peníze do budování klasických dětských skupin, a ty se nyní už bojí o to, že nebudou mít dostatek dětí. Díky politice této vlády klesá porodnost, ty děti ubývají, takže školky jsou už méně naplněné, dětské skupiny jsou méně naplněné a my tady zřizujeme další institut sousedského hlídání, místo abychom tedy podporovali to, aby děti chodily do mateřských škol, nebo tedy do tradičních dětských skupin. Děkuji. (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Další faktická poznámka paní poslankyně Romany Bělohlávkové, připraví se paní poslankyně Andrea Babišová. Prosím.

 

Poslankyně Romana Bělohlávková: Děkuji za slovo. Já asi začnu tím, že legrace stranou. Budu reagovat na ten poslední pozměňovací návrh, vaším prostřednictvím, pane předsedající, paní kolegyně Zajíčkové. My vlastně chceme prolomit docela zásadní věc, a to je ta, aby děti, které jsou v kolektivních zařízeních, byly očkovány dle platného očkovacího kalendáře České republiky. Je to opravdu prolomení něčeho, na čem dosud náš stát trval, a není to vůbec legrace a není to jedno. Je to o tom, že asi kolegové učitelé úplně nejsou v detailu a v obraze, co se týká očkovacího kalendáře dětí. Ten začíná v devíti týdnech věku, to znamená, že první očkování ty děti mají ve dvou měsících, a razítko nebo potvrzení, které vydává jejich registrující dětský lékař, hovoří o tom, že k tomu danému datu je dítě očkováno dle platného kalendáře. To znamená, tam se nevypisuje proti všemu, čemu je nebo není očkováno, ale je tam vlastně potvrzení toho, že to dítě je očkováno nebo rozočkováno v souladu s platnými zákony České republiky. Týká se to pouze povinných očkování a týká se to data, ke kterému je to potvrzení vydáváno. To znamená, opravdu si myslím, že pokud stát podporuje nebo chce něco podporovat, je na místě, aby také vyžadoval jisté povinnosti z té druhé strany. Děkuji. (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, paní poslankyně. A zatím poslední faktická poznámka - paní poslankyně Andrea Babišová. Prosím.

 

Poslankyně Andrea Babišová: Děkuji za slovo. Paní kolegyně, prostřednictvím pana předsedajícího, řekněte mi, pokud vyžadujeme opravdu povinné očkování ve školkách, pokud vyžadujeme povinné očkování v dětských skupinách, jakým právem jej nebudeme vyžadovat v sousedských dětských skupinách? Vy si myslíte, že čtyři děti se od sebe černým kašlem nenakazí? Přece to, že jsou to pouze čtyři děti, nebo vy ve svém pozměňovacím návrhu, prostřednictvím pana předsedajícího, hovořím přímo k vám, vy tam uvádíte, že děti jsou částečně promořeny, protože bydlí vedle sebe, že jsou to sousedé. Přece jsme tady zdravotníci a to, že bydlíme vedle sebe, tak ten virus nebo ta bakterie si řekne, hele, my jsme sousedi, na nás nepůjdeme. Má to být dětská sousedská skupina, jsou to čtyři děti, je to minikolektiv, a prostě pokud se má stát podílet na tom a tuto službu platit a poskytovat ji našim občanům, tak musíme zajistit, že naše děti tam budou zdravé, a prostě potřebujeme, aby byli všichni očkovaní stejně a ta povinnost platila pro všecky, i pro sousedské dětské skupiny! Děkuji. (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Jsou zde ještě další dvě faktické poznámky. Jako první paní poslankyně Renáta Zajíčková, potom pan poslanec Miroslav Janulík. Prosím.

 

Poslankyně Renáta Zajíčková: Já bych tady chtěla reagovat na svoji ctěnou kolegyni - nevím teď, kdo to říkal, ale mluvilo se tady o té bariéře, že tedy by byla prolomena bariéra, paní Bělohlávková to byla, ale ona už prolomena byla, a to ustanovením povinného předškolního roku, kdy vlastně vyžadujeme do dětských skupin a do mateřských škol povinné očkování, a najednou úderem roku, kdy dítě má povinně nastoupit předškolní rok, tak najednou to očkování nevyžadujeme jako povinné.

Prostě byl tady vyšší cíl. Chceme, aby děti chodily poslední rok do mateřské školky. Takže najednou zákonodárce byl ochoten od tohoto požadavku ustoupit. Takže prolomení té bariéry už tady nastalo a nastalo podle mě i v horší situaci, protože se umožňuje dětem, které chodí do třídy s dvaceti čtyřmi svými dalšími kamarády, že vlastně nemusí prokazovat očkování, a přitom je to větší kolektiv, kde to riziko je daleko vyšší.

Takže to jedna věc. Bariéra už byla prolomena a druhá věc se, týká se to opravdu čtyř dětí. Znovu říkám, máme zkušenosti ze zahraničí, z Rakouska, Německa, asi se shodneme na tom, že to není země pro nás nikterak riziková, že bychom měli obavy, že když tam pojedeme, že se nakazíme, nebo když tam posíláme děti na tábory a podobně. Přesto tam tato povinnost není, proočkovanost se nesnížila, riziko epidemií se taky nezvyšuje. Takže prosím vás, ano, my jsme si tady někdy před 20 lety řekli, že budeme povinně očkovat. Já proti tomu nejsem, moje všechny děti jsou proočkované, dodržovala jsem jednoznačně očkovací kalendář, všechno. Ale my tady hovoříme o sousedském dětském hlídání, které má maximálně čtyři děti, které se znají, které jsou v tak malém věku (Předsedající: Čas.), kdy prostě ta proočkovanost nebo ten očkovací kalendář (Předsedající: Čas.) je velmi variabilní.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Následují další tři faktické poznámky. Nejprve pan poslanec Janulík, potom paní poslankyně Bělohlávková.

 

Poslanec Miloslav Janulík: Děkuju za slovo, pane předsedající. No, pro mě je to motání se v kruhu. Já si myslím, že uvědomme si, jestli si chce někdo hlídat děti, tak si je hlídá i teď. Jestli si to k tomu chce někdo v uvozovkách takto institucionalizovat, tak prostě musí ty podmínky plnit. Dva lidé můžou za to, že si tak žijeme. První byl Pasteur a druhý byl Flemming. Moje prababička měla čtrnáct dětí a sedm se nedožilo dvou let. Takže debatovat o tom, jestli když se to institucionalizuje a budou se hlídat čtyři dětí, jestli mají, nebo nemají být očkované, za mě jako zdravotníka je naprosto bezpředmětná. Prostě musí být zaočkované, protože to má tolik konsekvencí a tolik dopadů i v tom Rakousku, jak tady paní kolegyně říká, vaším prostřednictvím pane předsedající, tam si odpovědnost na sebe berou rodiče. Podepisují papír, a tak to my tady vůbec nemáme. Ale já si myslím, že ta debata je naprosto zbytečná. Řekla to dobře moje předřečnice, kolegyně, že prostě je to... Chcete, aby to bylo řekl bych se státním požehnáním, tak to prostě musí plnit podmínky tak, jak to musí plnit každý druhý a kdo si to nechce dělat s tím požehnáním státu, tak ať si to hlídá. Vždyť se domluví dvě holky někde na sídlišti a můžou si ty děti hlídat a nikomu do toho nic není a je to jejich rozhodnutí a jejich riziko. Ale jestli teda chceme je to tady jako posvěcovat a paragrafovat, tak to prostě musí ty podmínky plnit. Tečka.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Jako další paní poslankyně Romana Bělohlávková, paní poslankyně Andrea Babišová a další faktické poznámky. Prosím.

 

Poslankyně Romana Bělohlávková: Na tom prolomení bariéry povinného očkování si trvám. Samozřejmě, že děti, i neočkované, chodí do škol, a tím že se udělala povinná předškolní výchova, tak samozřejmě se na ně vztahuje jak povinná školní výchova, tak povinná předškolní výchova a tyto děti jsou vyjmuty nebo zkrátka do té školy chodí, i když očkovány nejsou. Další věc je ta, že ale nemůžou jezdit na společné akce mimo školní zařízení a musím říct, že je mně vždycky těchto dětí docela líto. A to proč je opravdu velký rozdíl, když nemám naočkované šestiměsíční dítě a když nemám naočkované dítě, kterému je pět let, je v tom, že když vám dostane pertuse, černý kašel, roční dítě, tak skončí na dýchači a vy se budete modlit, abychom ho z toho dýchače dokázali sundat a aby tam nebylo trvalé postižení. Když dostane černý kašel pětileté dítě, i když je neočkované, dostane antibiotika, dostane kortikoidy a bude to dlouhá léčba, nepůjde v ní o život, kdežto u těch malých dětí opravdu jde o velmi vážné průběhy těchto přenosných onemocnění a zrovna černý kašel, který je dlouhodobě na vzestupu, kdy dneska očkujeme těhotné, což by určitě, prostřednictvím pana předsedajícího, kolega Janulík potvrdil, protože se opravdu velice bojíme nákazy maličkých dětí těmito přenosnými nemocemi, protože pro ně to opravdu naprosto vážně mohou být nemoci smrtelné. A kdo ponese zodpovědnost?

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Další tři faktické poznámky, paní poslankyně Andrea Babišová, pan poslanec Aleš Juchelka a paní poslankyně Renata Zajíčková. Prosím.

 

Poslankyně Andrea Babišová: Já bych jenom chtěla podotknout, že vše, co je německé a rakouské, není vždycky nejlepší. Dále bych chtěla říct, že pokud nařizujeme povinné očkování v mateřských školkách a v dětských skupinách, jak máme vysvětlit zástupcům těchto institucí, že u nich povinné očkování je a u sousedských dětských skupin není? Skupina je tvořena minimálně dvěma osobami. Pokud je člověk sám, je to jedinec. Když jsou dva, už je to skupina a je možnost, aby se jeden od druhého čímkoliv nakazili. Skupina čtyř dětí je kapitolka sama o sobě. Prostě neexistuje, nemůžu si pomoct, ale nemůžu souhlasit s tím, aby tato skupina byla vyjmuta z povinného očkování. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Jako další pan poslanec Aleš Juchelka, připraví se paní poslankyně Renáta Zajíčková. Prosím.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já ještě mám faktickou poznámkou k dotazu, že v tuto chvíli bude asi nějaká prováděcí vyhláška k tomu, jak má vypadat dětská sousedská skupina, protože když se člověk podívá na fotky Tagesmutter z Rakouska nebo z Německa, tak jsou to krásné velké místnosti, které jsou vybaveny skoro jako školka, jsou tam třeba čtyři postýlky, tak mě zajímá, jak má vypadat konkrétně prováděcí vyhláška, jak má vypadat zázemí, do kterého to dítě dám. Budou to vedle sebe čtyři nočníčky, které já budu pravidelně vylívat do WC, budou mít ledničku úplně stejnou, kde budu rozmražovat kuřecí maso a vedle toho dám čtyři krabičky od těch dětí, kterýma to nakrmím? Jak bude vypadat spaní? Jak bude vypadat bezpečnost? Jak bude vypadat to... Já mám pocit, že my v České republice, pokud budeme mít někde v paneláku utvořenou tuto sousedskou dětskou skupinu, tak nejsme schopni zajistit těm dětem bezpečnost, když se tam něco začne dít a potřebují odtamtud odejít pryč ze třetího patra. Domnívám se, že ta jedna hlídačka nebude stačit na to, aby ty děti vzala ven, všechny je třeba v zimě převlékla a tak dále. Všichni víme, jak to je u více dětí, když máte všechny oblečené, tak to jedno nakonec budete muset přebalit. Já se domnívám, že tam budou sedět u televize, ta paní toho bude mít úplně až nad hlavu. Nedejbože, že bude muset čtyřikrát ohřát v mikrovlnce, kterou tam bude mít jednu, oběd, a takhle bychom mohli pokračovat dál a dál. Já rozumím tomu, že to může fungovat, ale na bázi skutečné důvěry a toho, ať si to ti lidé zaplatí třeba někde na vesnici, kde je zahrada a tak dále. Nedokážu si to představit ve třípokojovém bytě v paneláku někde ve městě, kde prostě ty děti budou celý den zavřené.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Jenom pro pořádek chci upozornit, že vzhledem k sérii faktických poznámek, by faktické poznámky neměly nahrazovat standardní diskusi.

Ještě poslední faktická poznámka, paní poslankyně Renáta Zajíčková. Prosím.

 

Poslankyně Renáta Zajíčková: Já budu opravdu teď velmi stručná. Já bych chtěla říct, prosím vás, jednu důležitou věc, která tady úplně zapadla. Povinnost očkování je daná zákonem a já tady nehovořím o tom, že chci zrušit tuto povinnost, ta je daná zákonem. A zákon platí pro každého občana této země, to znamená pro každou maminku a pro každého tatínka. Ale to, že nedoložím papír o této povinnosti, přece neznamená, že to ruší tuto povinnost. Já jenom tímto pozměňovacím návrhem říkám, že není nutné, aby byla daná povinnost pro sousedskou dětskou skupinu vyžadovat potvrzení o očkování, ale to očkování zůstává dál povinné. Já jenom říkám, nechtějme po sousedských dětských skupinách, po těch poskytovatelích, aby vyžadovali doklad o tom, že jejich dítě bylo očkované. No, jasně, že musí být očkované, vždyť to říká zákon.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. V tom případě ještě jedna faktická poznámka, paní poslankyně Jana Pastuchová. Prosím.

 

Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji. Tak teď jsem z toho už fakt úplně mimo, protože v dětských skupinách, jak říkají kolegové, to vyžadujeme, a jde to pod zákon o dětských skupinách, takže tam bude, že v dětských skupinách to vyžadujeme, a v dětských sousedských skupinách to nevyžadujeme. V jednom zákonu tam uděláme tuhle rozdvojku. To je přece na hlavu padlé. Pojďme přemýšlet trochu, co tady schvalujeme proboha. Ty povinnosti platí pro všechny stejně v jednom zákonu, nemůžeme přece v jednom zákonu rozdělovat jedny a druhé. To by se nám mohlo bumerangem vrátit. Ty dětské skupiny to budou chtít taky a za půl roku tady máme další žádost těch dětských skupin, že to taky nechtějí. Prostě budeme za to, pokud to schválíme, já teda pro to opravdu nejsem, což řekl můj kolega, bavili jsme se o tom, pokud to schválíme, tak prostě já jsem dětská sestra vystudovaná, musím potvrdit to, co říkala paní doktorka.

Ale když zákon, tak pro všechny stejný, ale nemůžeme dělat výjimku v jednom zákonu pro někoho takového a pro někoho makového.

A nebude se to týkat, paní poslankyně, vaším prostřednictvím, čtyř dětí, těch dětských sousedských skupin nebude jenom jedna a čtyři děti, těch může být 20, 30. Tak to už máme 120 dětí. Jo? Nejde o čtyři děti. Říkám, je velká škoda, že vůbec někoho napadlo zřizovat tady dětské sousedské skupiny s nočníčky, s jednou ledničkou, čtyřiadvacetihodinový provoz, když se tam bude celá rodina i se čtyřmi dětmi koukat asi na televizi. Fakt tomu nerozumím, nerozumím tomu. Když si budou chtít hlídat, ať si hlídají ty mámy mezi sebou a vyrovnají si to mezi sebou.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Tak já děkuji a jako další v obecné rozpravě vystoupí trpělivě čekající pan poslanec Vojtěch Munzar. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já vzhledem k pokročilému času tady nebudu číst z dlouhé zdůvodnění. Jenom řeknu, že stejně jako kolega kolega Jiří Havránek využívám toho, že v souboru zákonů je otevřena daň z příjmu. Já tam s panem kolegou Kohajdou dávám pozměňovací návrh týkající se zaměstnaneckých akcí. Možná si vzpomenete, že jsme tuto věc jsme odložili, daň z příjmů a placení zdravotního a sociálního pojištění, od vydání té zaměstnanecké akcie do několika okamžiků typu realizace jejího prodeje, nicméně praxe ukazuje, že některé z firem, zejména zahraničních, by preferovaly ten původní režim, proto ten můj pozměňovací návrh s panem kolegou Kohajdou obsahuje dobrovolnost, že firmy si budou moct vybrat buď zdanění ihned, nebo odložené.

Zbytek si přečtete v tom usnesení. Jenom poprosím o určitou toleranci, že to dáváme teď v zákoně o dani z příjmu, který je otevřen, protože potřebujeme, aby toto bylo schváleno a vyšlo ve Sbírce zákonů ještě tento rok, aby to ty firmy mohly využívat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Faktická poznámka pana poslance Aleše Juchelky, potom přednostní právo pan ministr. Prosím.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já nerozumím tomu, vládní koalice pravděpodobně myslí to tak strašně vážně s těmi dětskými skupinami, že nakonec z nich udělá akciovky (Smích v sále.) a ty rodiny, které to budou nějakým způsobem prostě hlídat, ty děti, tak si budou pravděpodobně mezi sebou přehazovat zaměstnanecké akcie. Bude to takový jakoby rodinný podnik, akciová společnost, která se bude jmenovat sousedská dětská skupina v paneláku 3 plus 1 ze čtyřmi nočníky.

Já nerozumím tomu, že se vysmíváte tady těmto prostě zákonům, které vaši kolegové tady dávají, a dávat tam tady tyto přílepky, které vůbec nesouvisí s tím, co tady probíráme. My tady probíráme prostě vážné věci, které se týkají dětství našich dalších budoucích generací a vy k tomu dáte zaměstnanecké akcie, připojištění, penzijní fondy. Já vůbec tomu nerozumím. Já chápu, že meritem tady tohoto návrhu zákona je i to, že se otevře prostě zákon, kde se řeší příjmy, daň z příjmů, ale okamžitě na to napasovat zaměstnanecké akcie, když tady řešíme děti do tří let, a ještě tady dáváte pozměňovací návrhy, které řeší děti do dvou let, tak najednou vy z toho uděláte prostě absolutní jakoby mišmaš, tak já vás prosím, pánové Havránku a pane Munzare, prostřednictvím pana předsedajícího, abyste své pozměňovací návrhy v podrobné rozpravě nenačetli.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Faktická poznámka pana poslance Vojtěcha Munzara. Prosím. Stále jsme ještě v obecné rozpravě. Prosím.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Pane místopředsedo Juchelko, prostřednictvím pana předsedajícího, já jsem tady vysvětlil ten důvod. Tím pozměňovacím návrhem nijak nezpochybňuju důležitost projednávaného zákona a to, čeho (čím?) se chceme zabývat. Stejně jako většina tady kolegů a kolegyň i já mám dvě děti, to znamená, mě tento návrh extrémně zajímá, nicméně jsem tady vysvětlil tu potřebnost toho pozměňovacího návrhu, který načtu, a to proto, že skutečně je potřeba, aby ještě platil v tomto roce.

Samozřejmě oba jsme si vědomi složitosti legislativního procesu, který se někdy v této Sněmovně i díky nám zadrhává, to znamená, nelze to řešit samostatným návrhem zákona. Nicméně jsem i poprosil o určitou toleranci. Sám jsem se k tomu přiznal. Je škoda, že jste mě nevyslyšel. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Ještě faktická poznámka pana poslance Aleše Juchelky.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Prosím. Nemusíme se tady školit, vážený pane kolego, vaším prostřednictvím, z legislativního procesu, nicméně to, co vy tady v tuto chvíli prostě předvádíte, tak je něco, co skutečně nepatří tady do tohoto zákona. To za prvé.

Za druhé, kdyby to udělal kdokoliv z opozičních poslanců, tak mu rozumím, protože ten nemá tu většinu ve Sněmovně, aby si otevřel jakoukoliv novelu zákona, například o dani z příjmů, ale vy jste koaliční poslanci, můžete přesvědčit své další kolegy, aby navrhli, nebo aby zvedli ruku pro novelu zákona o dani z příjmu, kde to chcete dát, nebo u kolegy Havránka, samozřejmě jiného zákona, ale vy ne, vy to radši přilepíte k něčemu, co s tím vůbec obsahově nesouvisí. Když to uděláte vy jako koaliční poslanci, tak to skutečně, to prostě nemá cenu ani jako komentovat. Já vůbec tomu nerozumím, že tady máme nějaké zaměstnanecké akcie, a přitom řešíme prostě dětské skupiny ve 3 plus 1. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Tak já vám děkuji. Nyní s přednostním právem pan ministr Marian Jurečka, prosím.

 

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuju. Já jsem to myslel bez přednostního práva, ale do obecné rozpravy, což si myslím, že takto můžeme pojmout taktéž. Nicméně já jsem to zmínil ve svém úvodním slově, ale aby to byl procesně naprosto správně, tak chci tady v obecné rozpravě velmi stručně odůvodnit pozměňovací návrh, který v systému je nahrán. Týká se věcí, které souvisejí s digitalizací komunikace s dětskými skupinami tak, aby ta komunikace dnes mohla probíhat opravdu i v rámci webového portálu a jeho řešení, abychom tady zjednodušili i systém výplaty administrace, která dneska běží na kvartální úrovni. Napřed je záloha, pak je vyúčtování. U některých dětských skupin to způsobuje ty situace, kdy pak musejí vracet finanční prostředky ne úplně malé, není to pro ně vždycky komfortní. Chceme najet na měsíční bázi tohoto modelu tak, abychom opravdu byli schopni velmi rychle ty peníze doručovat těmto provozovatelům.

Dále také tady řešíme to, aby ty úkony, které jsou s tímto spojené, nebyly na MPSV, ale na úřadech práce, které mají strukturu pro to, aby dokázaly s dětskými skupinami v terénu daleko, pokud to bude nutné, v terénu daleko operativněji komunikovat i mimo to digitální rozhraní.

Pak samozřejmě tady také děláme změny, které se nezabývají i právě problematikou účinnosti tak, aby to nebylo od 1. ledna. 2025, což už teď by bylo extrémně krátké období, to znamená, tu účinnost tady v této oblasti posunujeme od 1. května 2025, což je také i logické z hlediska toho, jakým způsobem to financování běží dnes.

Takže to je pozměňovací návrh, který mám v systému, a pak se v podrobné rozpravě přihlásím i k tomu konkrétnímu sněmovnímu dokumentu. Děkuju za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane ministře. Faktická poznámka pana předsedy Michálka. Prosím.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já si dovolím reagovat na průběh rozpravy. Já to považuji za velmi překvapivé, že k tomuto tisku, který se týká dětských skupin, a všichni chceme, aby se úspěšně a rychle dokončil, tak se navrhuje poněkud odlišná úprava zaměstnaneckých akcií.

My jsme, už nevím, to je asi rok a půl, přišli s tím, že je potřeba řešit problematiku zaměstnaneckých akcí jako Piráti. I jsme to napsali do našeho plánu Republika v pohybu na nastartování ekonomiky, ale - a pak to skončilo tím, že Zbyněk Stanjura právě připravil jeden takovýto překvapivý pozměňovací návrh, který se schoval do konsolidačního balíčku a skončil úplnou blamáží, že teď za námi chodí ty firmy a prosí nás, aby to nemusely aktivovat, protože to je k ničemu, akorát to zhoršuje jejich situaci.

Takže takovýmto nevhodným způsobem už se tady jednou schválil jeden legislativní zmetek ohledně zaměstnaneckých akcií. A jestli má někdo zájem řešit zaměstnanecké akcie, pojďme si na to sednout, byla na (o?) tom pracovní skupina na Ministerstvu financí, která vydefinovala možné varianty. Ale není to přece o tom, abychom tady na poslední chvíli přepadali sněmovní tisk, který s tím nesouvisí, a tímto způsobem to na to uměle roubovali. Já bych se skutečně chtěl přimluvit za to, abychom se pokusili najít dohodu jak s opozicí, tak uvnitř koalice a schválili jsme takovou změnu zaměstnaneckých akcií, která nás dostane do podoby, která je v Evropě obvyklá, která pomáhá malým firmám, start-upům získat kvalitní lidi, aby byly atraktivní v boji s těmi zavedenými subjekty, aby měly obdobné daňové podmínky. Ale prosím, nedělejme to opravdu v tomto tisku, protože může z toho být akorát další blamáž, nepřipravený návrh. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji a ptám se, zda ještě někdo další se hlásí do obecné rozpravy? Žádnou takovou přihlášku nevidím, v tom případě končím obecnou rozpravu.

Ptám se pana ministra, paní zpravodajky, zda chcete závěrečné slovo? (Nemají zájem.) Není tomu tak.

Zahajuji tedy podrobnou rozpravu a připomínám, že pozměňovací a jiné návrhy přednesené v podrobné rozpravě musí být vždy odůvodněny. Jako první vystoupí pan poslanec Jiří Havránek, paní poslankyně Jana Bačíková a další. Prosím.

 

Poslanec Jiří Havránek: Děkuji za slovo. Už jen v rychlosti se přihlašuji ke sněmovnímu dokumentu 5174, který jsem zde odůvodnil, a taktéž podrobné odůvodnění naleznete v odůvodnění k tomuto pozměňováku. Děkuji za slovo a snad už krásný večer.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Ještě nekončíme, jako další vystoupí paní poslankyně Jana Bačíková, připraví se paní poslankyně Nina Nováková. Prosím.

 

Poslankyně Jana Bačíková: Já se přihlašuji k pozměňujícímu návrhu 5299, který jsem podrobně představila v obecné rozpravě. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní paní poslankyně Nina Nováková, připraví se paní poslankyně Renáta Zajíčková. Prosím.

 

Poslankyně Nina Nováková: Já se přihlašuji k pozměňovacímu návrhu číslo 5423, který jsem odůvodnila v obecné rozpravě.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. (O slovo se hlásí z místa poslankyně Richterová.)

S přihláškou řádnou? Dobře.

Nyní tedy paní poslankyně Renáta Zajíčková, připraví se pan poslanec Vojtěch Munzar. Prosím.

 

Poslankyně Renáta Zajíčková: Tímto se hlásím k pozměňovacímu návrhu číslo 4962. Zdůvodnila jsem ho v obecné rozpravě.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní pan poslanec Vojtěch Munzar. Prosím.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji. Já se hlásím k pozměňovacímu návrhu pod číslem 5239, který naleznete v systému Poslanecké sněmovny. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní paní místopředsedkyně Olga Richterová, beru to v pořadí, jak přišly přihlášky. Prosím.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. Já se hlásím k pozměňovacímu návrhu s číslem 5420 a jenom stručně shrnu. Jde o to, že ta garance místa pro děti tříleté, kterou za Piráty vítáme ve vládním návrhu, by měla postupně, opravdu postupně s náběhem v roce 2028 a posléze 2030 být rozšířena na děti dvouapůlleté a dvouleté tak, jak se budou rozšiřovat kapacity, protože bohužel kvůli predikovanému poklesu porodnosti v těch ročnících bude dětí ubývat, ta místa k dispozici budou, tak aby třeba zbytečně nebyla zavíraná, ale aby se ta nabídka pro rodiče, kteří chtějí slaďovat, rozšiřovala. Děkuji za zvážení.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní pan ministr Marian Jurečka. Prosím.

 

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Stručně; já se hlásím k sněmovnímu dokumentu 5298. Stručně: digitalizace dětských skupin. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám a ptám se, zda se ještě někdo další hlásí do podrobné rozpravy? Žádnou takovou přihlášku nevidím. Je-li tomu tak, tak podrobnou rozpravu končím.

Ptám se pana ministra a paní zpravodajky, zda chcete závěrečné slovo? (Nemají zájem.) Není tomu tak.

Vzhledem k tomu, že jsme projednali všechny přihlášky a návrhy, žádné jiné další návrhy nezazněly, tak já končím druhé čtení tohoto návrhu zákona a děkuji vám.

Vzhledem k tomu, že na základě dohody předsedů poslaneckých klubů je dohoda, že další body se dnes projednávat nebudou, tak já přerušuji 115. schůzi do zítřejších 9 hodin ráno a přeji vám pěkný zbytek dnešního večera. Děkuji vám.

 

(Jednání skončilo v 21.05 hodin.)

Aktualizováno 31. 10. 2024 v 13:06.