(pokračuje Markéta Pekarová Adamová)

2.
Vládní návrh zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2025 /sněmovní tisk 805/ - prvé čtení

Prosím tedy, aby z pověření vlády návrh uvedl ministr financí, kterého tady bohužel také nevidím. (Oživení v sále.) Prosím tedy, předpokládám, že je v předsálí, jak to bylo předtím. Teď jsme ve fázi, kdy už vaše přihláška se dostala nadále, ale samozřejmě, že je to standardní postup, kolegyně a kolegové. Pokud někdo není v sále, tak byť má přednostní právo, tak zkrátka jeho přihláška padá na další možnost, až když tedy se dostanou k slovo ti, kteří mají přítomni být. Jelikož není navrhovatel přítomen, tak já poprosím o přestávku na dvě minuty, abychom jej zajistili, aby se mohl tedy v této fázi ujmout slova. Chápu, že předpokládal, že tady ti, kteří se přihlásili s přednostním právem, také budou připraveni vystoupit, nikoliv se tak nestalo. Takže dvě minuty, to znamená, budeme pokračovat v 10.04 hodin.

(Jednání přerušeno od 10.02 do 10.04 hodin.)

Tak ještě se tady domlouváme, jak se vypořádáme s těmi, kteří byli přihlášeni, ale nebyli v sále, takže poprosím ještě o další dvě minuty na jednání, na přestávku. V 10.07 tedy budeme pokračovat.

(Jednání pokračovalo od 10.04 hodin.)

(Jednání přerušeno od 10.05 do 10.07 hodin.)

(Jednání pokračovalo od 10.07 hodin.)

Tak měli bychom tedy nyní pokračovat. Ještě načtu v mezičase došlé omluvy. Z poslanců a poslankyň se omlouvá Dvořák Jaroslav do 11 hodin bez udání důvodu, protože předtím stáhl omluvu z celého jednacího dne. To znamená, Dvořák Jaroslav bere zpět svou omluvu z celého jednacího dne z osobních důvodů, nicméně omlouvá se do 11 hodin, a to bez udání důvodu. Pan poslanec Jiří Havránek se omluvil z celého jednacího dne, a to ze zdravotních důvodů, paní poslankyně Milada Voborská od 17 hodin z pracovních důvodů. Z členů vlády se omlouvají Výborný Marek, a to od 9.50 do 12 hodin z pracovních důvodů. Jenom abych tedy rekapitulovala, jakým způsobem teď budeme postupovat, jak jsme se dohodli i s těmi, kteří byli přihlášeni s přednostním právem. Nyní by vystoupil jakožto předkladatel pan ministr financí Zbyněk Stanjura, následuje samozřejmě vystoupení pana zpravodaje a následují přihlášky s přednostními právy, pan předseda Michálek, paní místopředsedkyně Richterová, pan předseda Okamura, paní předsedkyně Schillerová a pan místopředseda Havlíček, pokud bude přítomen.

Nyní, tedy prosím pana ministra, aby uvedl právě tento tisk.

 

Ministr financí ČR Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedkyně, vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi, abych jménem vlády České republiky uvedl tento sněmovní tisk číslo 805, a to je návrh státního rozpočtu na rok 2025. My vlastně postupujeme podle schváleného harmonogramu projednávání státního rozpočtu, takže vás určitě nepřekvapí informace, že tento návrh už projednal rozpočtový výbor. A ti z vás, kteří se toho jednání účastnili, tak vědí, že tam jsem měl velmi podrobné úvodní slovo, myslím si, že na plénu může být o něco kratší. Ale kdybyste pak žádali nějaké větší podrobnosti, jsem samozřejmě připraven, abych případně nějaké další detaily doplnil nebo odpovídal na vaše dotazy.

Návrh státního rozpočtu vychází z makroekonomické predikce Ministerstva financí, která byla publikována 22. srpna letošního roku. Já z ní odcituji jenom několik důležitých údajů, které byly potřebné pro sestavení návrhu rozpočtu. Jak jistě víte, změnili jsme v rámci konsolidačního balíčku i způsob projednávání státního rozpočtu v tom období, než přijde návrh státního rozpočtu do Poslanecké sněmovny. Pak jenom krátce okomentuji změny, které se staly mezi 31. srpnem a 30. září, kdy dorazil tento návrh do Poslanecké sněmovny.

V této makroprognóze se prognózuje růst české ekonomiky příští rok o 2,7 % HDP. Pokud to porovnáte s ostatními institucemi, které vlastně dlouhodobě dělají stejné makroekonomické - nebo zabývají se stejným problémem, to znamená, makroekonomickými predikcemi, tak zjistíte, že (je) to číslo někde na průměru odhadů ostatních institucí, ať už českých, nebo mezinárodních.

Důležitý faktor, který je sledovaný dlouhodobě, je průměrná míra roční inflace, která se příště odhaduje na 2,3 %, to znamená, inflace by měla příští rok být v tolerančním pásmu České národní banky. Jak jistě víme, inflační cíl stanovený (zákony?) je inflace 2 % HDP, toleranční pásmo je 1 % HDP, to znamená, 1 % inflace, takže 2,3 % je v tolerančním pásmu České národní banky.

Stejně tak odhadujeme, že v letošním roce - bylo taky v té makroprognóze - bude průměrná roční míra inflace 2,44 %. Co je důležité? V letošním roce odhadujeme růst objemu mezd a platů 7,1 %, v celé české ekonomice v příštím roce 6,4 %. Když to porovnáte s odhady průměrné míry inflace, tak v letošním i příštím roce je odhadován růst reálných příjmů zhruba o 4 % v průměru - samozřejmě netýká se to každého, bavíme se o průměrných číslech. To jsou podle mě základní a klíčové informace, na kterých byl postaven návrh státního rozpočtu.

Původní návrh měl pět základních priorit, díky ničivým původním tam přibyla priorita šestá, bohužel. Myslím, že nikoho z nás to netěší, ať už sedíme ve vládních, nebo opozičních lavicích. Chci ještě jednou poděkovat za rychlý průběh projednání novely státního rozpočtu na rok 2024, kde, jak si všichni pamatujeme, jsme na odstraňování povodňových škod a obnovu území po povodních vyčlenili 30 miliard korun. Bylo k tomu přijato doprovodné usnesení Poslanecké sněmovny. My jsme minulý týden ve středu schválili první rozpočtová opatření, (kdy?) čerpáme peníze z této vládní rozpočtové rezervy. A podle tohoto usnesení - nevím, jestli už to odešlo - ale budeme informovat Poslaneckou sněmovnu prostřednictvím rozpočtového výboru o těch usneseních. Jsou sice veřejná, ale myslím, že je v pořádku, že budeme informovat i speciálním dopisem, kde bude i popis těch rozpočtových opatřeních, nebude pouze usnesení vlády nebo rozhodnutí vlády.

Teď řeknu hlavní priority. Za prvé, pokračující konsolidace veřejných financí. Je to nepochybný trend, naposledy včera Eurostat publikoval výsledky, každý z nás si může ty výsledky přečíst a provést mezinárodní srovnání. Kdybych to měl zjednodušeně popsat, včerejší výstup Eurostatu, který posuzoval stav veřejných financí na konci pololetí roku 2024 , tak Česká republika má pod kontrolou jak dluh, tak celkovou míru zadlužení. Není to věc, kterou máme hotovou, kde bychom mohli říct, že už máme všechno splněno, ten trend musí pokračovat a je to taky obsaženo v doprovodném materiálu, v rozpočtovém výhledu na roky 2026 - 2027.

Druhou prioritou, která se bezesporu odráží v návrhu státního rozpočtu, jsou rekordní investiční nebo kapitálové výdaje. To číslo je zhruba 250 milionů korun. A co je důležité, rekordní částí této celkové sumy jsou národní kapitálové či investiční výdaje, které budou takřka 154 miliard korun, potom v úvodním slově to ještě okomentuji podrobněji. Pak samozřejmě zabezpečení prostředků potřebných k řešení dopadů povodně v roce 2024, v tomto případě se jedná o 10 miliard korun, které jsou ve všeobecné pokladní správě a jsou účelově vázány právě na tento jediný možný účel. Pokud se ukáže - a byla by to dobrá zpráva - že celkový rozsah škod bude nižší, tak se samozřejmě tyto peníze nebudou vyčerpat (vyčerpány?) a deficit bude nižší, než je předložený.

Velký důraz jsme kladli na posun ke znalostní ekonomice. Když se podíváte na meziroční zvýšení výdajů ve dvou klíčových oblastech, a to je věda, výzkum, inovace a vysoké školy, tak tam došlo k výraznému navýšení prostředků.

Návrh rozpočtu obsahuje plnění našich spojeneckých závazků a obsahuje obranné výdaje ve výši 2 % HDP. A když se podíváte na oblast sociálních výdajů, tak bezesporu tento návrh rozpočtu přispěje k udržení sociálního smíru v České republice.

A teď si zkusme říct pár základních čísel. Máme celkové příjmy, celkové výdaje a z toho vyplývající deficit - to je taky dnešním úkolem, aby Poslanecká sněmovna projednala tyto základní parametry státního rozpočtu. Debata o případných přesunech mezi kapitolami nebo uvnitř kapitol je samozřejmě součástí druhého a třetího čtení. Připomínám, že evropské peníze, respektive peníze z evropských fondů, se rozpočtují neutrálně, to znamená, ano, navýší celkový objem příjmů a celkový objem výdajů, ale jejich vliv (v) návrhu rozpočtu historicky je nula. Samozřejmě, realita každý rok je jiná, protože to není věc, kterou má v rukou kterákoliv česká vláda bez ohledu na politické složení této vlády, někdy je v tomto parametru Česká republika úspěšnější, to znamená, že čerpá více, než kolik předfinancuje, v některých letech z logických důvodů je větší částka na předfinancování než potom proplacené žádosti o platby.

Takže já bych se soustředil v debatě na čísla, která jsou bez těchto evropských peněz, ten objem pro příští rok je zhruba 153 miliard korun. Takže pokud řeknu, že celkové příjmy pro příští rok bez evropských zdrojů jsou 1 932 miliard - s dovolením, já budu zaokrouhlovat číslo za desetinnou částkou (čárkou) - tak je to meziroční nárůst o 6,6 %, je to ve vyjádření v penězích 120 miliard korun. Výdaje bez evropských peněz jsou 2 173 miliard a je to meziroční navýšení o 5,3 %, to znamená, že v návrhu rozpočtu příjmy státního rozpočtu rostou rychleji než výdaje a díky tomu můžeme mít nižší deficit než v roce 2024, a to je vlastně předmětem dnešního jednání. Přesto mi dovolte, abych v úvodním slově poskytl trochu detailnější pohled na příjmy státního rozpočtu v první části a v druhé části na výdaje státního rozpočtu.

Pokud se podíváme na strukturu příjmů, tak největší, objemově největší kapitolou jsou daňové příjmy, více než 1 bilion, 1 031 miliard, potom příjmy ze sociálního pojištění, které jsou 809 miliard, ostatní příjmy jsou 246 miliard. Myslím, že v příštím volebním období, možná i na konci tohoto volebního období, bychom mohli bez konkrétního návrhu zákona vést debatu, jestli by nebylo vhodnější sociální pojištění přejmenovat na sociální daň. Má to charakter sociální daně, v tomto případě, (když?) je tam strop, je to vlastně rovná daň. Každý ví, jak platí sám za sebe sociální pojištění či případně jak vysoké sociální pojištění platí jeho zaměstnavatel. A je to skutečně nejvyšší položka, pokud daňové příjmy potom rozpadneme na jednotlivé daně.

Když se podíváme na jednotlivé daně, tak největší příjem je logicky z daně z příjmu a daně z přidané hodnoty. Teď budu mluvit jenom o té částce sdílených daní, které končí ve státním rozpočtu. DPH příští rok 414 miliard. Druhý nejvyšší příjem z daňových příjmů je daň z příjmů právnických osob, zhruba 244 miliard. Potom daň z příjmů fyzických osob ve všech třech kategoriích, které představuje daň z příjmu fyzických osob, ať už srážková daň ze závislé činnosti, nebo z podnikání. Je to 185 miliard. Všechny spotřební daně dohromady jsou 157 miliard. Ostatní daňové příjmy jsou mnohem nižší.

Pokud se podíváme na vývoj složené daňové kvóty, tak v dokumentaci ke státnímu rozpočtu máte vývoj tohoto parametru od roku 2018, kdy byl 34,6 %, po rok 2021, kdy byl 32,7 %. Náš odhad pro rok 2025 je 33,1 %. To znamená, zvýšení za ty čtyři roky o 0,4 %. Je to odhad, protože to se počítá k dosaženému hrubému domácímu produktu. Přestože ty prognózy jsou kvalitní, věrohodné a realistické, tak přece jen je to prognóza, není to skutečnost. Když se pohybujeme v desetinách, tak je třeba říct, že pokud odhadujeme, že příští rok by měl být hrubý domácí produkt zhruba 8,4 bilionu, neboli 8 400 miliard, tak potom 0,1 je pouhých 8 miliard. Samozřejmě součástí toho návrhu je to, co jsem říkal, sdílené daně. Návrh zákona vychází z platné legislativy, co se týče rozpočtového určení daní.

Přílohou tohoto materiálu nebo sešitu B státního rozpočtu je také přehled všech daňových úlev nebo daňových slev. Tam chci jenom připomenout, že objemově nejvýznamnější jsou ty, o kterých nikdo nepochybuje, o kterých se debata nevede, protože je to správně. Neboli základní sleva na poplatníka, která je objemově samozřejmě nejvýznamnější a další věci, které mnozí z občanů znají, jako jsou slevy na děti či partnery.

Důležitým parametrem každého rozpočtu je výsledek hospodaření důchodového systému. Už jsem říkal, že příjmy z pojistného se odhadují zhruba celkem na 809 miliard. Z toho ale příjmy na důchodové pojištění, na samotný důchodový systém, jsou 710,5 miliardy.

Když se podíváme na výsledná čísla hospodaření důchodového systému, tak v absolutních číslech - ne v relativních vůči HDP - byl schodek nejvyšší v roce 2023. Tam už máme skutečnost. Bylo to takřka 73 miliard. V letošním roce očekáváme kolem 55. Díky opatřením, které provádíme v legislativní oblasti, je předpoklad pro příští rok, že systém bude v deficitu 13 miliard korun, což je tedy výrazné zlepšení, které přispěje k dlouhodobé udržitelnosti důchodového systému jako celku.

Pokud se podíváme na výdaje, tak jak jsem říkal, výdaje bez evropských peněz jsou 2 173 miliard. Tady je samozřejmě otázka, kolik z těchto výdajů má charakter mandatorních výdajů, kolik výdajů má charakter kvazi mandatorních výdajů a kolik je těch ostatních, které jsou vlastně plně k dispozici politické reprezentaci, a záleží na konkrétních prioritách každé vládní většiny, kam tyto peníze v návrhu rozpočtu navrhne směřovat. Když se podíváte na tabulku, která je v tom sešitu B na straně 20, tak tam vlastně vidíte jak absolutní čísla, tak relativní čísla, kdy mandatorní výdaje vyplývající přímo ze zákona jsou skoro 1 400 miliard korun.

Změna, která se stala od roku 2022, je v tom, že se změnil charakter obranných výdajů. Do roku 2022, dokud jsme neměli uzákoněný zákon o financování obrany, to mělo charakter kvazi mandatorních výdajů a záleželo na konkrétním rozpočtu, jestli to bylo 1 % výdajů, 1 % HDP, 1,3 %, nebo 1,4 %. V okamžiku, kdy jsme to uzákonili - a to výraznou většinou i za podpory významné části opozice - tak to má logicky charakter mandatorních výdajů, protože tyto výdaje přímo vyplývají ze zákona.

Pokud si ale spočteme všechny mandatorní a kvazi mandatorní výdaje, tak dojdeme k tomu, že to činí 93 % celkových příjmů státního rozpočtu. To je systémový problém, který není jednoduché řešit. Jenom připomenu, že to číslo bylo nejvyšší v roce 2021, kdy to bylo 100,4 %, neboli mandatorní výdaje byly vyšší, než celkové příjmy státního rozpočtu. Pak to číslo klesá na 98, 93, 96 a opět 93 %. Takže k samotnému politickému rozhodování bez toho, že by to byly kvazi mandatorní výdaje, slouží pouhých 7 % celkových příjmů a pak samozřejmě navržený deficit. To se k tomu musí prostě připočíst. Těch 7 % by platilo v případě, že bychom museli vždy navrhnout a schválit vyrovnaný rozpočet.

Teď o něco podrobeněji k těm kapitálovým výdajům. Jak jsem říkal, takřka 250 miliard - 249,6. Z toho 96 miliard je předpoklad čerpání evropských fondů a 153,5 miliardy z národních zdrojů. V té tabulce máte číselnou řadu od roku 2019. Když si vezmeme národní zdroje, tak ty se pohybovaly v těch letech takto. Nejníže to bylo 75 miliard a nejvíce to bylo v letošním roce 118 miliard. Takže tady je dramatický skok meziročně ze 118 na 153,5 miliardy.

Co se týče evropských peněz, tak po loňském nepatrném snížení, nebo letošním, kdy očekáváme asi 67 miliard ve státním rozpočtu z těch evropských peněz - je to tím, že končí jedno programovací období, respektive skončilo na konci roku 2023 a rozbíhá se nové programovací období - tak v tom prvním roce nového programovacího období jsou logicky proplacené žádosti od evropských fondů nejnižší. Pro příští rok odhadujeme 96 miliard.

Jenom připomenu, že v roce 2022 to bylo 91, v roce 2023 to bylo 99, v předchozích letech to bylo kolem 70 miliard. Ale jak jsem říkal, je to částka, která se pohybuje v čase. Logicky čím víc se blíží konec programovacího období, tím vyšší úspěšnost a vyšší celkový objem proplacených evropských peněz za již zrealizované a uzavřené projekty. Děje se to zase bez ohledu na to, kdo konkrétně drží vládní většinu a kdo konkrétně je v opozici. Naposledy jsme viděli tento masivní jev třeba v roce 2015, kdy byl poslední rok prodlouženého období předchozího programovacího období. Na tom chci dokumentovat, že evropské peníze odhadované pro příští rok se pohybují ve standardních mezích roku či posledních dvou let, kdy nekončí programovací období.

Největší částku výdajů tvoří výdaje na sociální transfery. Pro mě z ne úplně pochopitelných důvodů - ale respektuji tu tradici, protože je to dlouhodobá tradice - se mezi sociální výdaje počítají i penze. Já si myslím, že to je spíš pohled účetní než věcný. Myslím si, že většina veřejnosti nechápe - a velmi správně nechápe - že by důchod byla sociální dávka. Sociální dávky jsou něco jiného než penze, ale z důvodu zatřídění a účetního pohledu jsou penze rozpočtovány v rámci sociálních výdajů českého státu.

Když se podíváte na podrobnou tabulku na straně 24 toho sešitu B, tak vidíte, že výdaje na sociální dávky navržené pro příští rok jsou zhruba 918 miliard. Z toho pochopitelně 717 miliard jsou výdaje na důchody a pak bych to mohl vzít podle objemu. Státní sociální podpora 61 miliard, nemocenské pojištění 47 miliard, příspěvek na péči v sociálních službách 45 miliard korun. Pak ostatní dávky jsou adekvátně nižší. K tomu se připočítávají v téhleté struktuře výdajů ještě peněžní transfery fyzickým osobám, ať už je to příspěvek na penzijní připojištění, platba do systému veřejného zdravotního pojištění za státní pojištěnce. To celkově přidává dalších takřka 180 miliard.

Celkově výdaj do sociální oblasti činí podle tohoto návrhu 1 bilion 94 miliardy korun. Pak jsou podrobněji popsány jednotlivé částky toho sociálního systému a alokované částky návrhu státního rozpočtu.

Co je každoročně velmi sledovanou položkou, jsou výdaje státu v platové oblasti. Máte k tomu velmi podrobnou zprávu v dokumentaci ke státnímu rozpočtu, já zmíním jenom ta základní čísla. Ve schváleném rozpočtu na rok 2024 byly celkové výdaje na platy - zjednodušeně - a všechny druhy pracovního poměru a odvody 266,5 miliardy, návrh rozpočtu pro příští rok činí 286 miliard, meziroční navýšení o 19,5 miliardy, a to je 7,3 % navýšení celkového objemu platů. Pokud jsem říkal, že v celé české ekonomice se podle makro prognózy předpokládá, že objem mezd a platů poroste v průměru o 6,4 %, tady objem platů navržený růst je 7,3 %.

Je z toho vidět, že je to vyšší číslo, než je to v průměru v české ekonomice, tím pádem vyšší číslo objemově, než je to v soukromém sektoru.

Počet míst roste o 0,3 %, to znamená 100, 3 % proti státnímu rozpočtu pro rok 2024. Máte velmi podrobnou statistiku, kde kde to roste. V regionálním školství je to trošku zaokrouhleně plus 700 pracovních pozic, v našich ozbrojených silách, to znamená příslušníci a vojáci plus 850 pozic, zaměstnanci příspěvkových organizací plus 500 pozic. Současně platí, že snižujeme počet úředníků pod státní službou takřka o 500 pozic a počet pozic úředníků pod zákoníkem práce o 170 pozic. To znamená, celkově je to o 0,3 nahoru, ale je to způsobeno v dobrém slova smyslu nárůstem počtu příslušníků našich ozbrojených sborů a nárůstem počtu pracovních míst v regionálním školství. Pak máte velmi podrobně rozčleněné ty platové platové výdaje podle typu, podle charakteru těch, kteří ty platy ze státního rozpočtu obdrží, ať už to jsou organizační složky státu, nebo příspěvkové organizace. Tady vidíte, že v organizačních složkách státu v průměru ten objem roste o 7,6 % a v příspěvkových organizacích státu o 7 %.

Průměrný plat, když to přepočteme z těch procent na číslo, tak průměrně v obou dvou těch kategoriích roste průměrný plat o 3 000 korun podle návrhu státního rozpočtu. Chci jenom uvést na pravou míru, že občas se ve veřejném prostoru vyskytuje vyjádření odborů, že platy porostou o 1 400 korun, tady se ale směšuje celkový růst platů v průměru o 3 000 korun a růst platů jedné části platu, a to je tarifní. A myslím, že musíme si dávat pozor na to, když tu částku konkrétně komentujeme, zda je to celkový růst platů. To, myslím, každého, který bere plat, zajímá. A druhá věc, z čeho je to složeno. Ano, udělali jsme dohodu s odbory v těch přílohách, podle kterých se odměňují státní zaměstnanci jedna a čtyři (?), že v průměru tarifní plán, nebo ne v průměru, tarifní plat poroste v těchto skupinách o 1 400 korun. Jiná dohoda je v oblasti školství, to je jiná tabulka, jiná příloha k tomu, jak se odměňují, a jiná věc je, jak je to řešeno v ozbrojených sborech. Ale ten průměr je jasný a máte tam vlastně odvozeno i o kolik roste objem platů příslušníků a vojáků. Je to o 7,1 %.

Takže opravdu je tam velmi podrobná statistika a je tam taky velmi podrobná statistika, v kterých oblastech jsou státní zaměstnanci, respektive zaměstnanci, placeni ze státního rozpočtu. Já vím, že my to tady všichni víme, ale protože průběh debaty o státním rozpočtu nesledují pouze členové parlamentu, ale i veřejnost, tak chci říct, že to zdaleka nejsou pouze úředníci. V těch organizačních složkách státu je to 50 000 pracovních pozic. Máme takřka 69 000 pracovních pozic v ozbrojených sborech. Největší skupinou na počet pracovních úvazků jsou učitelé. Tam je 155 000 pracovních pozic, ostatních pedagogů 47 000, pak máme nepedagogy v regionálním školství, těch je takřka 60 000, vojáků 30 000, v ústředních orgánech státní správy, to jsou ministerstva a ostatní ústřední orgány státní správy, je to 22 000 zaměstnanců.

Myslím, že je korektní v tomto posuzovat velmi přesně, a neříkat, že všichni, kteří jsou placeni ze státního rozpočtu, jsou úředníci.

Pak vlastně máte po těch jednotlivých skupinách i vývoj počtu pracovních míst v letech, tak jsem říkal, největší počet pracovních pozic je v regionálním školství, kdy největší číslo bylo v roce 2023,  to bylo více než 271 000 pozic a mezi roky 2024 a 2025  je mírný nárůst, o kterém jsem před chvílí mluvil, těch pozic pro příští rok rozpočtovaných, ne obsazených, rozpočtovaných, je necelých 262 000.

Stejně tak tam máte podrobné tabulky ostatních kategorií zaměstnanců, kteří jsou placeni ve státním rozpočtu, a pak jsou tam i ty průměrné platy. Možná bychom mohli říct, že průměrný plat v ordinační (organizační?) složce státu v roce 2025 bude takřka 49 000, meziroční navýšení o těch 7,1 %, což je 3 250 korun, a pak tam vidíte další. V příspěvkových organizacích státu je ten plat o něco nižší, průměrný, a to je zhruba 46 000, meziroční nárůst o 2800. V průměru, když to sečteme, je to 3 000 korun měsíčně navíc.

V další části toho materiálu jsou popsané především běžné výdaje, potom užší běžné výdaje, to je to, co my všichni známe, na typické provozní výdaje, energie, služby a podobně.

Možná bych mohl zmínit jednu významnou položku výdajů státního rozpočtu a ona se tak poeticky jmenuje výdaje na obsluhu státního dluhu, zjednodušeně řečeno, to jsou úroky za dluh České republiky, a ty budou bohužel v příštím roce činit 100 miliard korun. Jenom připomínám, že v roce 2022 to byla polovina, to bylo 50 miliard korun. Pokud si teda řekneme, že navržený deficit bez těch 10 miliard na povodňové škody je 231 miliard, tak z této částky 100 miliard je ten nejvíce mandatorní výdaj, to znamená platba úroků. Víte, že díky fiskální politice vlády si Česká republika drží velmi vysoké ratingové hodnocení. To není věc a někdo říká PR, nebo že to není důležité, to má bezprostřední vliv na to, za kolik peněz si Česká republika je schopna půjčit. Někdy se někdo ptá, proč se v konkrétním roce půjčuje více peněz než je navržený deficit. No, protože některé ty dluhy jsou splatné v konkrétním kalendářním roce, a k tomu slouží vlastně konkrétní podrobný materiál Ministerstva financí, který si každý, kdo má zájem, najde na stránkách Ministerstva financí.

Pokud si řekneme a vrátíme se k té otázce 2 % obranných výdajů, tak tady podle zákona vycházíme ne ze srpnové, ale z dubnové makroprognózy. Vezmou se čísla z dubnové makroprognózy, z toho se odvodí 2 % HDP, takže ty obranné výdaje podle zákona jsou takřka 161 miliard korun. Z toho je částka více než 154 miliard přímo v rozpočtu rozpočtové kapitoly Ministerstva obrany a zhruba 6 miliard je v ostatních rozpočtových kapitolách. Jak mnozí z nás, a je jedno, jestli jsou ve vládní či opoziční lavici, správně upozorňují, to je věc, která nakonec podléhá schvalování NATO, zda tyto obranné výdaje jsou vydány na obranu nebo ne.

My to vlastně máme letos poprvé, příště (?) je to podruhé, takže ještě nemáme ani finální ... (nesrozumitelné) za rok 2024, ale pro rok 2025 jsme opatrnější než v roce 2024. A ten procentuální podíl celkových výdajů Ministerstva obrany na celkových obranných výdajích je prostě vyšší v roce 2025 než v roce 2024.

Myslím, že komentář k jednotlivým rozpočtům kapitol přednesou jednotliví členové vlády, správci těch konkrétních kapitol. Já jsem mluvil o státním dluhu a o tom, kolik nás bude stát obsluha státního dluhu. Tady je dobré mezinárodní srovnání, z kterého nevycházíme vůbec špatně, kolik procent vůči HDP jsou celkové výdaje státu na dluhovou službu. V našem případě docela jednoduše, pokud máte 100 miliard a máte 1 % HDP, zhruba 84 miliard, tak každý si dopočte, že to je těsně nad 1 % HDP výdajů na dluhovou službu.

Pak je velká kapitola Všeobecná pokladní správa, o té mluvím proto, že ji spravuje Ministerstvo financí, a tady vlastně klíčovým výdajem jsou platby za státní pojištěnce. Víte, že jsme poprvé v historii České republiky vlastně uzákonili valorizační vzorec, takže přesně podle toho valorizačního vzorce jsou navýšeny platby za státní pojištěnce o 2,4 %, a to činí 3,6 mliardy korun.

To bych řekl, že jsou základní parametry státního rozpočtu. Teď krátký komentář, co se stalo mezi prvním návrhem rozpočtu, který byl zveřejněn na konci srpna, a tím návrhem, který doputoval do Poslanecké sněmovny. O 10 miliardách určených na odstraňování povodňových škod, a to si myslím, že o tom nebude politický souboj, jsem mluvil. Takže na straně příjmů žádná změna mezi srpnem a zářím, a na straně výdajů, v srpnu byl navržený deficit 230 nakonec, ten deficit 231, a ta 1 miliarda byla alokována do rozpočtu vysokých škol. To jsou vlastně jediné změny, které nastaly v tom projednávání. Teď pominu změny uvnitř kapitol, ale to je docela logické.

A v poslední části svého vystoupení se chci vyjádřit k tomu, k čemu je směřována největší kritika tohoto rozpočtu, a chci říct, že beru stanovisko Národní rozpočtové rady vážně. Ale co je třeba říct, podle zákona o rozpočtové odpovědnosti máme nejenom Národní rozpočtovou radu, ale taky nezávislý orgán, a to je výbor pro rozpočtové prognózy. Když jsem říkal, že návrh rozpočtu vychází ze srpnové makroprognózy, tak tento nezávislý výbor všemi hlasy označil srpnovou makroprognózu za realistickou, neboli v této chvíli odpovídající všem známým skutečnostem, ani optimistickou, to znamená, že se prognózuje příliš vysoký hospodářský růst, nebo na druhé straně ani pesimistickou, kdyby se domnívali tito experti, že růst bude vyšší než prognóza, z které vychází státní rozpočet.

Stejně tak tento výbor pro rozpočtové prognózy označil daňové příjmy, z kterých vychází, a vlastně celé příjmy státního rozpočtu, které vycházejí z této makroprognózy, za realistické. Nebylo to poměrem 7 : 0, 5 : 2, ale většinově nezávislý orgán, který jsme si ze zákona zřídili, he označil za realistické.

Ve veřejném prostoru se nejvíce debatují dvě položky, tak dovolte, abych se k nim vyjádřil a zkusil to popsat, že škrtnu nějaké nuly, aby bylo jasné, v jakém poměru se bavíme. Tak první položka, o které se vede debata, jsou příjmy z emisních povolenek. Tady vychází Ministerstvo financí a vláda z expertního názoru Ministerstva životního prostředí, které odhadlo příjmy z emisních povolenek na rok 2025 v intervalu 17 až 32 miliard a doporučilo do rozpočtu uplatnit částku 30 miliard. My jsme ji nějak neměnili jako Ministerstvo financí, dali jsme ji do návrhu rozpočtu a vláda tento návrh snížila. Ano, nikdo z nás není schopen říct přesně, jaká bude cena emisní povolenky, a teď se říká, že tam je rizikových, a proč ne, můžeme takhle označit, nějak to nezpochybňuji, 10 miliard.

Já bych to chtěl zasadit, ale do kontextu celkového rozpočtu. Každý z nás si umí představit, že si naplánuje, že například rodina bude mít příjem 20 000 korun. V tomto případě 2000 miliard. A toto riziko, které nepopírám, je ve výši 100 korun z těch 20 000. Jinými slovy říkáme, máme naplánované příjmy ve výši 20 000, 19 900 nikdo nezpochybňuje, a rizikových může být 100 korun z těch 20 000. Omlouvám se, škrtl jsem ty nuly pro lepší představivost. Každý z nás si umí poctivě odpovědět na otázku, zda to taková domácnost zvládne, nebo firma, když místo 20 000 obdrží 19 900. Moje odpověď je, že ano. A zcela logicky, když je tam více nul, si s tím poradí i státní rozpočet, kdyby tato situace nastala.

Druhá věc, která se hodně debatuje ve veřejném prostoru, jsou platby za obnovitelné zdroje, a tady vlastně taková nepřímá úměra, čím je levnější cena silové elektřiny, což je dobrá zpráva pro všechny spotřebitele, ať už domácnosti, instituce, nebo firmy, tím větší je vlastně dotace na ty obnovitelné zdroje. A naopak, čím je dražší elektřina, tím je nižší dotace na tyto obnovitelné zdroje.

A my máme dvě možnosti. V okamžiku, kdy vidíme pozitivní trend, kdy se snižuje cena silové elektřiny, a vidíme to všichni na složenkách, tak buď budeme platit ten rozdíl, který vychází, nebo se pokusíme nějakým způsobem zmenšit tu celkovou platbu za obnovitelné zdroje. A musíme si říct, kdo to platí. Platí to pouze daňoví poplatníci, nikdo jiný to neplatí. Ano, platí to dvěma způsoby. Přímo, to každý vidí na složence, ať už domácnost, firma, instituce, škola, nemocnice, ta má tu kolonku, anebo se to platí, zbytek se platí prostřednictvím státního rozpočtu. Ale státní rozpočet nemá žádné jiné peníze než opět peníze daňových poplatníků, které odvedli do státního rozpočtu. Ano, je to méně vidět, míň vidět, myslím, že, a to nenavrhuji, že kdyby to bylo celé vidět na té složence, možná by to bylo od věci, i s tou poznámkou, že to platí stát, ne že by by byly ty faktury vyšší, tak by bylo zcela jasné.

Myslím, že je legitimní úsilí nás všech bez ohledu na to zase, jestli jsme ve vládní, nebo opoziční lavici, abychom se pokusili tento objem snížit. My dneska některé návrhy projednáme v přestávce projednávání státního rozpočtu na vládě, a potom to s panem ministrem průmyslu a obchodu představíme. Já už jsem se domluvil, že tyto návrhy pošleme i opozici, aby je měli k dispozici, a věřím, že se nám podaří snížit celkový objem těchto plateb, a to je dobrá zpráva pro všechny, kteří to platí, že to platí, připomínám znovu, daňoví poplatníci, a platí to buď přímo na té složence, nebo nepřímo prostřednictvím státního rozpočtu.

Ale kdybych použil stejnou metodu výpočtu a toho přiblížení k těm 20 000, tak expertní odhady říkají, že kdybychom neudělali nic, nechali to běžet samospádem, tak by bylo potřeba proti státnímu rozpočtu přidat na výdajích asi 116 možná, 17 miliard. Zazněla informace na jednání rozpočtového výboru z úst předsedy Národní rozpočtové rady, abych nebyl zpochybňován, že to číslo si připravilo Ministerstvo financí. V této chvíli jsme v situaci, kdy říkáme, že ta domácnost si naplánuje výdaje 22 000, a při tom, když nebude nic dělat, tak budou o 160 možná, o 200 korun vyšší, abych se nepřel, jestli je to 16, nebo 20 miliard.

A položím stejnou otázku řečnickou, jakou jsem mu položil před chvílí u těch příjmů. Tak si představte tu domácnost nebo firmu, instituci, která má mít 22 000 výdaje, a budou buď 22 160, nebo 22 200. Ale v případě, že má fakt jenom těch 22 000, tak z těch původně plánovaných 22 tisíc škrtne výdaje buď ve výši 160 korun, nebo 200 korun. Logická odpověď, jestli si s tím každý poradí, je: ano, každý si s tím poradí. A stejně tak bude postupovat vláda a státní rozpočet v roce 2025.

Pokud se ukáže, že ani ta opatření nepovedou k tak výrazné úspoře, no tak to stát nakonec zaplatí, respektive daňoví poplatníci to zaplatí, a my škrtneme jiné výdaje. Myslím si, že v tom přirovnání, jestli máte škrtnout 160 korun nebo 200 korun z 22 000, tak je to úkol řešitelný. Když k tomu zase zpátky přidám ty nuly, tak je to zhruba půl procenta příjmů a necelé 1 % výdajů. Ano, rozumím tomu, že dneska to uslyším opakovaně, jak je to rizikové, to nezpochybňuji, jenom říkám, že je to řešitelné. Slyšeli jsme opakovaně z úst opozice v předchozích rozpočtech, že to nedopadne, ten plánovaný deficit, tak jak byl naplánován. Dneska už víme a známe výsledky, že zatím se nám vždy podařilo dodržet plánovaný rozpočet, a nemám žádné obavy, že to bude stejné i v roce 2025.

 

Ale současně podtrhuju větu, že to nezlehčuji, nezpochybňuji a nepopírám. Ale současně říkám, že se pokusíme ten objem snížit, a pokud tam ty peníze nebudou stačit, tak je logicky stát zaplatí, protože to jsou mandatorní výdaje, má to charakter mandatorních výdajů a holt ušetříme někde jinde. A když se vrátím k tomu přirovnání s tou rodinou, tak se určitě shodneme, že to je částka řešitelná, není to 5 % rozpočtu, není to 10 % plánovaných výdajů, je to necelé 1 %.

A teď bez toho, abych něco kritizoval, jenom popíšu fakt. Když se podíváte na výsledky rozpočtu a na schválené rozpočty v předchozích letech a škrtneme covidové roky z pochopitelných důvodů, a ty do té statistiky nezahrneme a podíváme se vlastně do normálních let, kdy nepřišel žádný externí šok, ať už energetická krize, válka na Ukrajině nebo covidové roky, tak zjistíte, že rozdíl mezi schváleným rozpočtem a výsledkem rozpočtem (hospodaření?) na příjmové i výdajové straně je mnohem vyšší než tady zmiňovaných 10 miliard na straně příjmů nebo 16 až 20 miliard na straně výdajů. A to je prostě fakt, to není žádná kritika. Zase, když použiju přirovnání z firmy, instituce nebo domácností, i tato čísla, třeba 30, 40 miliard rozdílu mezi schváleným rozpočtem a výsledkem hospodaření procentuálně, jsou vysoko nad 95, možná nad 97 procenty.

Takže to berte spíš jako popis stavu, popis věci, toho, že ty všechny problémy řešitelné prostě jsou. Jiná debata je, a to je politická debata, kam ty výdaje směřovat, zejména ty, které nemají charakter mandatorních, kvazimandatorních, to je naprosto legitimní. Každá politická strana či hnutí, v případě naší Sněmovny má svůj politický program a logicky, pokud chce naplňovat svůj politický program, tak směřuje peníze v návrhu rozpočtu nebo úprav rozpočtu do těch oblastí, které konkrétní politická strana či hnutí považuje za prioritní. To je naprosto normální. To se dělo, když jsme seděli v opozičních lavicích nebo ve vládních lavicích.

Děkuju za možnost takhle podrobněji uvést státní rozpočet. Chtěl jsem reagovat i na ty nejčastější výtky. My jsme si to říkali na rozpočtovém výboru, bezesporu zazní i dnes. Takže jenom zopakuji, vím o nich, nezpochybňuji, nezlehčuji, ale jsem přesvědčený, že je to zvládnutelné. A na závěr bych chtěl poprosit jménem vlády České republiky, abyste v prvním čtení schválili základní parametry státního rozpočtu, protože ten rozpočet, návrh rozpočtu je dobrý a realistický. Děkuji. (Velký potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane ministře. Předsedkyně Poslanecké sněmovny svým rozhodnutím číslo 79 předložený návrh zákona přikázala k projednání rozpočtovému výboru. Rozpočtový výbor předložil usnesení, které bylo doručeno jakožto sněmovní tisk 805/1. A já nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj rozpočtového výboru, pan poslanec Josef Bernard.

 

Poslanec Josef Bernard: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dobrý den, dámy a pánové, projednáváme státní rozpočet pro příští rok. Připomínám, že podle jednacího řádu jsme ve speciálním režimu.

Před dnešním prvním čtením se návrhem zabýval rozpočtový výbor a já jsem povinen vás nyní seznámit s jeho usnesením číslo 420, které je poměrně obsáhlé. Já ho přečtu pouze nyní, a pak se na něj budu už v budoucnu jenom odvolávat. Pokud... Ještě možná jedna dodatečná informace. Rozpočtový výbor tento materiál projednal 9. 10. na 51. schůzi.

Nyní znění z rozpočtového výboru. Rozpočtový výbor za prvé doporučuje Poslanecké sněmovně, aby k vládnímu návrhu zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2025 v prvém čtení přijala následující usnesení: "Poslanecká sněmovna

I. schvaluje základní údaje návrhu zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2025 podle sněmovního tisku 805 kterými, jsou:

A) výše příjmů stanovená částkou 2,086 082 985 466 bilionů korun, výše výdajů stanovená částkou 2,327 082 985 466 bilionů korun. Rozdíl mezi příjmy a výdaji stanovený částkou minus 241 miliard korun,

B) způsob vypořádání salda těmito financujícími položkami

a) zvýšením stavu na účtech státních finančních aktiv o 7,391 990 186 miliard korun,

b) změnou stavu státního dluhu o 248,391 990 186 miliard korun,

c) finanční vztahy státního rozpočtu k rozpočtům krajů s výjimkou hlavního města Prahy, a to příspěvky v celkové výši 2,235 159 400 miliard korun,

d) finanční vztahy státního rozpočtu k rozpočtům obcí s výjimkou hlavního města Prahy v úhrnech po jednotlivých krajích, a to příspěvky v celkové výši 10,206 527 miliard korun,

e) finanční vztah státního rozpočtu k rozpočtu hlavního města Prahy, a to příspěvek v celkové výši 1,299 282 700 miliard korun,

f) zmocnění ministru financí podle § 4 zákona a zmocnění Ministerstvu financí postupovat při stanovení výše příspěvku na výkon státní správy krajům postupem uvedeným v příloze číslo 5, hlavnímu městu Praze, postupem uvedeným v příloze číslo 7 a jednotlivým obcím postupem uvedeným v příloze číslo 8 zákona;

II. bere na vědomí, že návrh státního rozpočtu České republiky za rok 2025

A) obsahuje finanční vztahy k rozpočtu Evropské unie, a to očekávané příjmy z rozpočtu Evropské unie v celkové výši 153,213 363 920 miliard korun a odvody do rozpočtu Evropské unie v celkové výši 65,300 miliard korun,

B) stanoví rozsah pojistné kapacity exportní garanční a pojišťovací společnosti, a. s. ve výši 200 miliard korun,

C) obsahuje v příloze číslo 9 zákona seznam dotací vyjmenovaných kapitol státního rozpočtu poskytovaných v roce 2025 s označením jejich příjemců a uvedením jejich výše, které nepodléhají povinnosti zveřejnit výzvu k podání žádosti o poskytnutí dotace podle rozpočtových pravidel;

III. přikazuje k projednání kapitoly a okruhy vládního návrhu státního rozpočtu České republiky na rok 2025 takto - tady si, dámy a pánové, v tomto výdaji dovolím odkázat na znění usnesení.

Já tady nechci vyčítat seznam všech těch výborů, které zde jsou, všichni je máte k dispozici, a budeme se jimi zabývat nadcházející výborový týden. Rozpočtový výbor zmocňuje zpravodaje výboru, aby s tímto usnesením seznámil Poslaneckou sněmovnu, a to jsem nyní učinil. Děkuju za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. A předtím, než otevřu obecnou rozpravu, tak zde mám několik přihlášek s přednostním právem. A já si dovolím zrekapitulovat, aby i ostatní se tomu případně přizpůsobili. Jako první vystoupí pan předseda Michálek, poté paní místopředsedkyně Richterová, poté pan předseda Okamura, poté paní předsedkyně Schillerová, poté Karel Havlíček a poté pan premiér Petr Fiala. Poté bychom otevřeli obecnou rozpravu a už by to bylo pro všechny ostatní, kteří se přihlásí. Takže nyní poprosím pana předsedu Michálka.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, my jako Pirátská strana jsme ve vládě návrh státního rozpočtu nepodpořili. A rád bych teď zdůvodnil to, co nám vadilo tehdy, a věci, které jsme byli ochotni skousnout, ale z hlediska opozice máme povinnost na ně upozornit, aby se o nich mluvilo, aby se diskutovaly, abychom pokud možno hledali lepší řešení, jak to v rámci rozpočtu a taky v rámci rozpočtového výhledu nastavit lépe.

Ty moje připomínky budou strukturovány tak, že nejprve bych mluvil o procesu přípravy rozpočtu, potom bych mluvil o konkrétních číslech z hlediska zprávy Národní rozpočtové rady. Potom bych mluvil o dotační ekonomice, která byla jedním z klíčových prvků programu naší bývalé vlády, a nevím, jestli do budoucna bude i součástí programu. A potom bych mluvil o nedotažených reformách a nakonec o té výdajové stránce rozpočtu, do jaké míry výdaje státního rozpočtu nereflektují potřeby lidí.

Já určitě nechci být v jednom balíku s dalšími opozičními stranami. Takže pojali jsme to zcela autonomně, byť tedy ten závěr, ke kterému dospíváme, je obdobný. To znamená, že návrh státního rozpočtu by měl být vrácen k přepracování a měla by tam být opravena ta čísla, která nejsou správná, případně že bychom chtěli navrhnout, pokud neprojde návrh k přepracování, aby se aspoň o část té dotační ekonomiky, které v návrhu státního rozpočtu snížil deficit státního rozpočtu, tak abychom se méně zadlužovali.

 

Poslanec Jakub Michálek: Za prvé tedy k tomu procesu. Návrh státního rozpočtu by měl mít definovaný proces, měl by být transparentní. Já jsem na to upozorňoval ještě, když jsme byli ve vládě jako předseda poslaneckého klubu, že ten návrh státního rozpočtu, jeho zveřejnění bylo odkládáno, dostávali jsme různé pracovní verze, u kterých jsme byli ujišťováni, že to nejsou vůbec závazné varianty, že zkrátka bude probíhat ještě politické jednání, které to úplně přepíše. Ve skutečnosti se to celé jenom oddalovalo, aby bylo co nejméně času na racionální diskuzi a zodpovědné posouzení těch výdajů. Problém dnešního sestavování státního rozpočtu, že to je proces, který je zcela politický. Ono samozřejmě je jasné, že každé sestavování rozpočtu je výsostně politická záležitost a že nakonec musí rozhodnout politici, ale nemělo by to fungovat tak, že ministr financí dá zadání svým úředníkům, všechny výdaje odmítněte a budeme to všechno řešit až na politickém jednání. A to je přesně, jak to probíhalo, a promítá se to potom do defektní podoby sestavování rozpočtu, že na jedné straně je možné dávat obrovské desetimiliardové částky do některého resortu na projekty, které Ministerstvo financí nemá dobře zmapované, a na druhé stránce jsou, řekněme, blokovány výdaje, které mají návratnost dokonce v řádu jednotek let, nebo dokonce v tom samém rozpočtovém roce.

Čili toto je základní věc, která by měla být součástí toho rozpočtového procesu, když se připravuje na Ministerstvu financí, že každý ten výdaj je doprovázen ideálně v uvozovkách od nuly strukturou toho, že máme uvedeno, kolik peněz nás to bude stát, co za to dostaneme a kdy se nám ty peníze vrátí. A bohužel tato, řekněme, odborná část sestavování rozpočtu v té dnešní podobě zahrnuta není. Nejsou tam zahrnuty věci a koncept, hodnota za peníze, které jsou běžné v západních státech. Teď myslím, že v Rakousku dělali naposledy rozpočtovou reformu a bohužel v České republice ještě nemáme takto nastavený ten proces tak, aby na ty politické diskuse zbylo to samozřejmě zadání, kam mají jít výdaje státního rozpočtu, a na druhé straně potom nějaké finální rozhodnutí, jak mají být vysoké ty kapitoly, ale musí to být postaveno na odborném zhodnocení těch jednotlivých projektů. Takže tolik k tomu procesu, který my jsme považovali dlouhodobě za problematický. I já jsem to zmiňoval jak na koaličních jednání, tak i v některých veřejných rozhovorech, protože bez ohledu na to, kdo vládne, tak tohle není dobrá praxe a měli bychom se jít vyvarovat.

Za druhé, už tady pan ministr mluvil částečně, jak zdůvodňoval ta svoje čísla, někteří říkají teda hausnumera z hlediska odhadů některých výdajů a příjmů. Národní rozpočtová rada tam upozornila na pět problematických položek - nadhodnocení příjmů z prodeje emisních povolenek 10 miliard korun, nadhodnocení příjmů z odvodů organizací se státní účastí do státního rozpočtu 5 miliard korun. Tam samozřejmě je super dividenda. Je to nějaká věc, která je dána politickou úvahou. Ale Národní rozpočtová rada to zkritizovala.

Pak se tam bavíme o podhodnocení výdajů dotace na obnovitelné zdroje energie, to je taky věc, která si zaslouží nějakou další diskuzi a která může být možná provázána se změnou zákona, protože se tady bavíme o tom, jakým způsobem v uvozovkách říznout do fotovoltaiky, ale zatím tady nemáme žádné konkrétní plány, které by s tím byly provázány, takže těžko to hodnotit. Samozřejmě je tam velké riziko arbitráží a bylo by dobré, pokud k tomu budeme přistupovat, já se tomu nebráním, tak abychom si opravdu dobře pohlídali, že nás to nebude stát peníze v budoucnu.

Potom je tam podhodnocení výdajů v oblasti školství, pracovníci ve školství nejsou zahrnuti v rozpočtu v plné míře. My jsme tam ostatně, a o tom budu mluvit potom na výdajové stránce, tak hodnotíme dost nepříznivě, že návrh státního rozpočtu neplní ten slib, který vláda garantovala ve svém programovém prohlášení, že tam bude 130 % průměrné mzdy u učitelů. Když se podíváme na ty chybějící prostředky, tak to je asi 1 200 korun na jednoho učitele oproti tomu, co vláda slíbila, minus, a to se bavíme opravdu o průměrném učiteli, nikoliv třeba o nastupujících učitelích, kde ta situace je ještě daleko horší. Takže tady bych chtěl apelovat na vládu, aby plnila ten slib, který jsme měli ve společném programu, a skutečně se postarala o to, že ty prostředky tam budou jak na učitele, tak v té oblasti, kde můžou ředitelé dávat odměny, aby se dostali zejména k těm učitelům, kteří třeba přicházejí s elánem, ale ty částky, za které nastupují, skutečně nejsou konkurenceschopné, tam se bavíme o nějakých 80 % průměrné mzdy v předminulém roce. A na tu průměrnou mzdu dosáhne ten učitel až v nějakých tedy 40 letech. Takže tolik, jak vypadá v praxi odměňování učitelů.

No a poslední položka, kterou kritizuje Národní rozpočtová rada, tak je odhad výdajů v sociální oblasti na důchody, kde to podle Národní rozpočtové rady nesedí o pět až 7 miliard korun. Takže to je nezávislý orgán, který jsme zřídili, aby nám dával expertizu v oblasti toho, jak je sestaven návrh státního rozpočtu, a když to sesumírujeme, tak ty nesrovnalosti dosahují částky 50 až 57 miliard korun.

Ono samozřejmě je potřeba k tomu dodat, že nemůžeme čistě brát, když se díváme na státní rozpočet, i nějaký ten odhad deficitu a podobně jako číslo, které by mělo stoprocentně vypovídající hodnotu, a to z toho důvodu, že jsou různé prvky, které částečně jsou předvídatelné, částečně nejsou předvídatelné nebo ovlivnitelné, a že tam dochází k určitému třeba šolíchání plateb z Evropské unie na konci roku, kterými je možné ovlivnit výsledek hospodaření. Takže je to určité směrné číslo, ale je tam obrovský manévrovací prostor. Ten manévrovací prostor my vidíme i v tom, že třeba jsou navrženy vysoké výdaje na obranu, což je správně, ale víceméně je to koncipováno tak, aby se s tím vláda pochlubila, ale ve skutečnosti to směřuje spíš k tomu, co se stalo v minulém roce, nebo v předcházejícím roce, abych byl přesnější, že ty výdaje na obranu se nezvládnou uskutečnit a naopak potom budou uskutečněny, budou využity k zalátání těch děr, které ve státním rozpočtu jsou. Takže tolik k těm číslům ve státním rozpočtu, která prostě jsou problematická. A byť pan ministr říkal, že je nijak nechce zlehčovat, tak pan premiér se k tomu vyjadřoval ve veřejném prostoru způsobem, který byl opravdu velmi těžko pochopitelný. Dokonce ho za to kritizovaly Hospodářské noviny, které jsou obvykle nakloněny pravicové politice, tak ho za to kritizovaly, jakým způsobem to zpochybnil, že to dává do kontextu k tomu, že rozpočet státního rozpočtu jsou 2 biliony a že nějaké desítky miliard korun tam nehrají takovou roli.

Takže podstatná je ta směrná část, abychom viděli, jaké mají být výdaje, jaký má být deficit, ale pak samozřejmě teda se to může zkreslovat v oblasti výsledku hospodaření.

Za druhé považuji za zásadní problém, že vláda nesplnila svůj slib zatočit s dotační ekonomikou. To je to, co my jsme tady slyšeli pořád dokolečka, ať už od pana ministra Stanjury, ať už od pana místopředsedy Skopečka, viděli jsme tady jejich velký pozměňovací návrh, který při minulém rozpočtu, který předkládalo ANO, tak měl uspořit nějakých 100 miliard korun ročně.

Ony to bylo ve skutečnosti, když si to člověk rozkryl, tak to byly takové jako velmi, velmi kreativní převody, takové rozpočtové perpetuum mobile, jak brát z kapitol, jako je obsluha státního dluhu a kde samozřejmě si nemůžeme dovolit neplatit splátky za státní dluh. Ale to, co se očekávalo v praxi, že vláda zatočí s tím dotačním podnikáním, tak se v praxi nepotvrdilo. Zkrátka, když to řeknu úplně lapidárně, tak v tom návrhu státního rozpočtu stále zůstávají rádoby inovace, ty peníze na ty různé toastové linky, a to tam ještě nemáme ten největší průšvih, nejvyšší průšvih státního hospodaření, což je podle mě Modernizační fond, ze kterého se platí bezhlavě a nesmyslně úplně dotace na věci, které ale vůbec nedávají smysl.

Já si vážím všech podnikatelů, kteří fungují poctivě a vytváří pracovní místa a nepotřebují k tomu žádné dotace. To je je skvělé, ale bohužel ta aktivita vlády pokřivuje celé to prostředí tím, že vytváří spoustu různých dotací a vytváří je takovým způsobem, že v reálu nemají ani ty efekty, které si od nich slibujeme. A neříkám to jenom já, neříkají to jenom Piráti, ale říká to i prezident Nejvyššího kontrolního úřadu, kde Nejvyšší kontrolní úřad velmi podrobně zmapoval to, jakým způsobem funguje dotační podnikání, a upozornil na to, že úspěšnost plnění cílů některých dotačních programů v oblasti dotační ekonomiky se pohybuje kolem 7 %. To znamená, ti podnikatelé tam předloží - dotační podnikatelé tedy - ty svoje skvělé plány, jaké budou mít zisky milionové, a ve skutečnosti ty plány, na základě kterých bylo rozhodnuto o přiznání té dotace, jsou naplněny jenom z pouhých 7 %. Z 93 % ty očekávané příjmy nejsou naplněny.

Takže můžeme tady říct ten příklad, o kterém mluvil pan prezident Nejvyššího kontrolního úřadu Kala. Dotace na průmyslový výzkum v letech 2016-2022, to bylo tedy z velké většiny před nástupem této vlády, na ně bylo vynaloženo asi 10 miliard korun a ty projekty byly z velké části neúspěšné, a bohužel toto je trend, který pozorujeme, že pokračuje i v těch rezortech za současné vlády.

Kdybych měl říct ty příklady, tak vzal jsem si na paškál Modernizační fond. Modernizační fond - byla schváleno dotace 10,7 miliardy pro oligarchu pana Křetínského dva dny po tom, co byli Piráti vyhozeni z vlády, ze Státního fondu životního prostředí, a ty dotace jsou nastaveny tak, že my dotujeme třeba 60 % projektu na stavbu obří spalovny nebo přestavbu teplárny na plyn. Takže 60 %, více jak většinu těch peněz, většinu toho projektu zaplatí stát prostřednictvím Modernizačního fondu. Tak to už nejsou ani podnikatelé, to jsou opravdu - nevím, jestli dotační podnikatelé, nebo příjemci dotací, lidé, kteří většinou fungují jenom na základě dotací, a to ještě v oblasti, která se jeví jako poměrně nekoncepční, protože tak, jak je to naplánováno, že tak, jak rekordně budeme podporovat spalovny, tak tady budou vznikat jako houby po dešti a hrozí, že Česká republika se stane tedy největší spalovnou Evropy, že k nám budou dovážet odpad i ze zahraničí, a to my si tady ještě dotujeme za peníze daňových poplatníků, abychom sem dováželi cizí odpad, spalovali ho a kazili tady občanům České republiky vzduch.

Ten další případ dotací, které tedy už naštěstí končí, ale ten dotační program pokračuje, takže můžeme se jenom děsit, co dalšího z toho bude placenom, je 200 tisíc na Teslu pro podnikatele. Místo toho, aby se stát postaral o to, aby vznikla infrastruktura, tak, aby vznikaly rychlé a ultrarychlé nabíječky, které budou dostupné jak na dálnicích, tak ve venkovských oblastech, aby ti, kteří chtějí využívat elektromobilitu, tak si mohli to auto nabít a nemuseli se bát, že se jim vybije na cestě, tak místo toho my jsme zavedli paušální dotaci 200 tisíc korun na nákup elektromobilu pro všechny podnikatele.

Zase je to ukázka toho, jak se nehodnotí výsledek té dotace, to, kolik za ty peníze se vytvoří muziky, jaký je výsledek. Čili kdybychom chtěli postupovat, aby ty dotace měly největší efekt, tak bychom se podívali na to, kde jsou ti občané, kteří nejvíce třeba dojíždějí, nebo firmy, rozvážkové firmy a tak dále, které dneska najezdí nejvíc kilometrů s tím svým automobilem a vypustí nejvíce zplodin do ovzduší, vyprodukují nejvíc oxidu uhličitého, a místo toho, abychom zasáhli ty dotace tam, kde je největší problém, tak to dáváme čistě podle toho, jestli má někdo nějaký status, aby si vylepšil auto. Takže to skutečně nedává smysl a v tomto případě už mluvím o dotaci, která je ze státního rozpočtu.

Zpátky k tomu Modernizačnímu fondu, který je tedy mimo státní rozpočet, ale je v podstatě největší disponibilní částkou, ve které může vláda činit své politické úvahy, a je to v podstatě na vládě, dělá to vláda autonomně, víceméně na politické reprezentaci v Poslanecké sněmovně, dělá to svojí většinou a nese tudíž za to plnou odpovědnost, tak je zase rozšíření programu Oprav dům po babičce, kdy dneska i člověk, který má dva baráky, tak bude mít ze státu hrazenu opravu baráku. Druhého baráku. Já si myslím, že náš stát není tak bohatý, aby si mohl dovolit dotovat takovéto věci jako majitele několika - jako druhou a další nemovitost, nebo aby si mohl dovolit z většiny dotovat výstavbu obřích spaloven, aby si mohl dovolit dotovat Tesly pro podnikatele v takovém rozsahu, kde to není vůbec vázáno, není to adresná dotace, není to cílená podpora, je to prostě plošné, nejsme tak bohatí, abychom si mohli dovolit dotační ekonomiku, když na druhé straně nejsme schopni se ani postarat o to, aby měli rodiče kam dát dítě do školky nebo na hlídání, protože vláda se zavázala, že se postará o dětské skupiny. Stále to tady v parlamentu ani po třech letech není schváleno, a dokonce se osekává program, protože nejsou peníze ve státním rozpočtu, tak se musel osekat program na dětské skupiny a pětina peněz, které měly jít na ty dětské skupiny, tak se to zastavilo, ačkoliv vláda slibovala starostům, že to bude pokračovat.

Takže to já považuju za zcela nepochopitelné a s těmito penězi, které jsou v té dotační ekonomice, tak bychom měli naložit tak, že bychom je dali na věci, které občané reálně potřebují a které by jim reálně pomohly, nebo abychom o ně snížili to tempo zadlužování.

Když budu pokračovat v dotační ekonomice, tak jsou to ty slavné inovační vouchery Ministerstva průmyslu a obchodu. Musím říct, že jsem byl úplně zděšen, a to zase to není věc, že bych se já podíval do návrhu rozpočtu, ale za mnou chodí nešťastní podnikatelé a říkají, Kubo, co se to děje v tom státě? My nejsme přece - my tady dostáváme nějaké zakázky jako subdodavatelé od nějakých pseudopodnikatelů, kterým vůbec nezáleží na ekonomické výhodnosti modelu toho jejich podnikání, vůbec se o to nestarají, O.K., my to tedy uděláme, my na tom vyděláme, ale to přece nedává žádný smysl, proč podnikatelům politici takovýmhle způsobem dávají dotace, a že nějaká skupina úředníků na Ministerstvu průmyslu a obchodu bude posuzovat, kdo dělá lepší inovace. Já doufám, že pan ministr financí si to rozklikl v registru smluv, na jaké skvělé projekty jdou ty peníze v rámci takzvaných inovačních voucherů. Vždyť tam se hlásí lidé, že budou prodávat nějaký výrobek do Německa, a to je celý jejich inovační projekt, že něco začnou prodávat v Německu. Nebo se tam hlásí e-shopy s tím, že vyvinou část svého rozhraní, tak budou dostávat 5 milionů na to, že budou vyvíjet část, nějaké rozhraní. Já chápu, že jsou to peníze z Evropské unie, takže ty nikoho nepálí, ale my přece dokážeme ty peníze ze státního rozpočtu, které platíme a které se nám potom vrací z Evropské unie, využít daleko lepším způsobem na věci, které by měly skutečnou návratnost. Ne to, že budeme dotovat nějakou firmu nesmyslnou pseudoinovací, která se potom ve výsledku nechová ekonomicky, a akorát to pokřivuje trh.

Takže to jsou obrovské částky. Ty firmy, když jsem si vyjel ten seznam, tak řada z těch inovačních firem vyčerpala za posledních několik let třeba 20 milionů korun na vývoj počítačových programů, kde by si to měly podle mého názoru platit ze svého, a není žádný důvod, žádný ekonomický důvod, proč by stát měl tyto záležitosti dotovat. Naopak mi to přijde, jako že vlastně pravice tady zradila tu svoji základní politiku, že nebude navyšovat dotace, že je naopak oseká, že sníží výdaje státního rozpočtu, a tady se dotují, pravicově se tady dotují ti podnikatelé úplně nesmyslně.

Jestli chce vláda něco užitečného dělat v této oblasti, tak může třeba snížit míru dotací tak, aby to bylo zastropováno, aby někdo nedostával 60 %, ale aby dostával třeba maximálně 25 %. Já neříkám, že ty projekty jsou špatné. Ty projekty leckdy jsou užitečné, jsou potřebné pro tu konkrétní firmu, ale nemá je platit stát a politici na to nemají dávat peníze daňových poplatníků. Má si je platit ten podnikatel z velké části ze svého. A ta míra už se úplně vymkla z normálních poměrů.

Takže Ministerstvo financí by se mělo soustředit na proškrtání tohoto množství dotací a samozřejmě máme tam dotaci na agrokomplexy, to znamená zemědělské dotace. Dneska jsou realita. O tom si můžeme myslet co chceme, ale zkrátka se vyplácí a zlepšují poměry lidí, kteří pracují v zemědělství, to je v pořádku, ale současně jsou nastaveny takovým způsobem, že z nich stále nejvíce benefitují ty největší agrokomplexy.

Vláda udělala užitečné opatření, a to my jsme samozřejmě podporovali, že se zredukovala ta platba na hektary a tak, aby to bylo výhodnější pro ty, kteří mají třeba menší úspory z rozsahu, tak abychom tady zachovali rodinné farmy a menší hospodářství, střední podniky. Ale stále to, jakým způsobem ty agrokomplexy jsou prorostlé do rozhodování Ministerstva zemědělství, že tam nedochází k redukcím, které by nastavily ty dotace adekvátně, ale stále je zvýhodňováno těch několik největších agrokomplexů - mimochodem do kterých potom odcházejí někteří státní úředníci, kteří se na tom podílejí, protože oni (ony?) se o ně postarají - tak to je stále obrovský problém, kde nedošlo třeba přes kritiku Asociace soukromého zemědělství k dostatečné nápravě a stále je to nastaveno pokřiveně.

Dále budu mluvit o tom, jaké jsou příčiny strukturálního deficitu. Na to bychom nikdy neměli zapomínat a já se snažím to neustále připomínat, že tady v rámci minulé Poslanecké sněmovny vznikla podivná koalice ODS, ANO a SPD, která způsobila výpadek příjmů státního rozpočtu 100 miliard korun ročně, ke kterému došlo zrušením superhrubé mzdy. To znamená, když si to posčítáme za ten jednotlivý rok, a já neříkám, že to bylo špatně, snížit daně, to bylo dobré, my jsme jako Piráti navrhovali tehdy navýšit odečitatelnou položku na poplatníka. Díky tomu dostal do kapsy každý daňový poplatník stejně, ale tehdy se ještě zvýšila - tehdy se ještě obrovským způsobem přilepšilo těm, kteří jsou nad tím čtyřnásobkem průměrné mzdy, včetně tedy poslanců, takže každý z těchto lidí ušetřil nějakých 7 000 korun. A to je obrovská částka, kterou si prostě stát nemohl dovolit a která způsobila velký výpadek.

My jsme se snažili v rámci konsolidačního balíčku nastavit změnu toho zdanění takovým způsobem, abychom zpátky nezvyšovali zdanění práce, ale je pravda taková, že konsolidační balíček snížil ten výpadek příjmů způsobený zrušením superhrubé mzdy pouze částečně. Takže velká část toho tam zůstala a tu si teďka tlačíme před sebou. Je to nějakých 550 miliard korun minus, kterými jsme se zadlužili a které jsou výsledkem těchto kroků, ke kterým došlo v minulém volebním období ze strany ODS, ANO a SPD v rámci zrušení superhrubé mzdy.

My jsme navrhovali několik opatření v rámci našeho plánu Republika v pohybu, která by dokázala oživit ekonomiku. Já už jsem mluvil tady o té dostupnosti školek, protože to jsou v podstatě instantní peníze pro státní rozpočet, protože když rodič pošle dítě do školky a nemusí s ním zůstávat doma, tak jde do práce a následně nemusí dostávat žádnou formu podpory a naopak vrací peníze do státního rozpočtu. Ale stále jsme v situaci, kdy se ta dostupnost školek omezuje, kde stále jsou pro některé rodiče nedostupné.

Druhá věc, kterou považujeme za zásadní, která by měla mít dopad, tak je reforma penzijních fondů. Já vím, že Ministerstvo financí na něčem pracuje, ale zase jsme ve třetím roce vládnutí, na konci třetího roku vládnutí. Máme tady důchodovou reformu, která mění parametry důchodového systému, ale nebyla s tím předložena ta druhá důležitá část, a to je reforma penzijních fondů, která by zajistila, že člověk, který si spoří peníze na důchod, tak jako v západních státech, jako ve Švédsku a v řadě dalších států, má jednoduchou možnost uložit svoje peníze tak, aby se mu v průměru dobře zhodnocovaly s rozumnou mírou rizika. Dneska jsme šli cestou, že těch 600 miliard korun leží v podstatě v oblasti, kde je nulové riziko, kde to mají finanční instituce, které dávají velkou část svého portfolia do státních dluhopisů, takže tím, že se samozřejmě zvyšuje poptávka po státních dluhopisech, protože je (?) potřebují tyto finanční instituce, tak to(?) máme o něco výhodnější sazby, o něco výhodnější úroky na státní dluhopisy, ale současně tím významně oslabujeme kapitálový trh, který nemůže pracovat s těmito 600 miliardami. Ty peníze nejdou do žádných návratných záležitostí tak, aby se těm lidem zhodnocovaly, a většina lidí to nějak neřeší a spoléhá se na to, aby to stát nějakým způsobem vhodně zreguloval, navrhl to pro ně. Samozřejmě pokud to někdo chce mít v konzervativním fondu, nemám vůbec nic proti tomu, ať to tam klidně má. Teď by to těm lidem sežrala - z velké části ukousla inflace.

Bavili jsme se tady samozřejmě, když se bavíme o těch reformách, které by se promítly do státního rozpočtu a přispěly by k tomu, že se třeba méně zadlužujeme, tak se můžeme podívat na to, jak by prakticky fungovalo zavedení eura. Já vím, že proti euru je Česká národní banka, která by se tím připravila o své kompetence, ale to jsou obrovské částky. My máme za tu obsluhu státního dluhu nějakých 100 miliard korun ročně při současné situaci, za dva roky to bude třeba i nějakých 120 miliard korun, tak to vychází, kdybychom přešli třeba na ty úroky, které má díky euru za státní dluh Slovinsko, které je srovnatelné s Českou republikou z hlediska rozlohy, velikosti zadlužení a tak dále, tak bychom ušetřili nějakých 35 miliard korun ročně navíc jenom na té obsluze státního dluhu. Takže to jsou obrovské částky a ty státy samozřejmě vědí, proč to euro mají, protože je výhodnější, když už ten dluh máme, a my ten dluh máme, tak je výhodnější se zadlužovat společně v balíku, kde se ty státy navzájem jistí. Samozřejmě že by to stálo určité peníze na začátku, stálo by to peníze do toho zajišťovacího fondu, ale celkově, kdybychom to zavedli na začátku, tak už dneska bychom ty peníze měli zpátky. A to nemluvím o tom, že ty peníze jsou tam na zajištění, takže ty peníze nejsou ztraceny, ty peníze by nebyly utraceny, takto jsme zkrátka vydali obrovské množství peněz jenom za to, že si necháváme z nějakých národoveckých důvodů korunu.

A když už mluvím o těch reformách, tak bychom mohli pokračovat. Velmi se promítá do podnikatelského prostředí nedodělané inkasní místo. Jednotné inkasní místo byl projekt, který by mohl ušetřit nějakých 5 miliard korun. Bohužel vláda říká, že bude možná v roce 2026. Já tedy bych za to ruku do ohně nedal, že se podaří Jednotné inkasní místo spustit, případně to vypadá, že bude zavedeno jenom částečně, takže to bude nějaká jednotná platba, ale už s ním nebudou spojeny úspory na vymáhání. Protože když se bavíme o úsporách, které pravice slibovala, tak se bavíme třeba o tom, že by dluhy na daních a odvodech z příjmů na nedoplatcích mohla vymáhat jedna instituce. Dneska to řeší Finanční správa, Česká správa sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovny, čili tři různé instituce vymáhají ty dluhy po těch dlužnících, ačkoliv by to mohla dělat jedna instituce, takže tam samozřejmě zbytečně platíme obrovské administrativní výdaje.

Druhý příklad těch nedostatků v rámci reforem byla registrace dohod o provedení práce, která teda byla zavedena dříve než Jednotné inkasní místo. Tím vzniklo administrativní peklo pro zaměstnavatele a je pravda, a musím přisvědčit opozici, kterou to bylo kritizováno, že to tlačí zaměstnance ke zřízení živnosti práce na IČO místo toho, aby zůstali zaměstnanci. Takže také tady jsme měli důvěru v naše kolegy na Ministerstvu práce a sociálních věcí a na Ministerstvu financí, že nastaví rozumně ten způsob. A teď se ukazuje, že se to celé musí vracet zpátky na začátek. Takže to považuji za ne úplně povedenou reformu, u které vidíme, že by měla být provedena jinak. Bohužel o těch důsledcích, které to bude mít, se na vládě nemluvilo, na ty jsme připraveni nebyli.

Za zásadní problém považuju nízké platy ve státní správě. Počet státních zaměstnanců roste, zatímco celkové výdaje klesají. Díky tomu, nebo spíš kvůli tomu vzniká početný, ale špatně placený aparát, díky kterému stát ztrácí schopnost efektivně plnit svoje základní úlohy. Pan ministr financí o tom už mluvil i ve svých veřejných vyjádřeních a řekl, že se tedy už konečně musí vyřešit ty tabulky, které stát nepřenastavil. A tam je obrovský rest.

Ale nerozumím tomu, proč koalice Spolu tři roky, my jsme to tlačili, my jsme pořád přicházeli s tím, že by se to mělo posunout, upozorňovali jsme na to, jak to funguje v Estonsku, jsou tomu písemné materiály, kde jsme ukazovali, že v Estonsku to mají dobře nastavené pomocí percentilu, že to odvíjejí od soukromého sektoru, že to o něco sníží, protože samozřejmě tedy práce ve státní sféře je práce, která nemá takové riziko, tudíž je spojená i s o něco menším odměňováním. Ale v zásadě těmi trendy a konkurenceschopností by měla odpovídat tomu, aby stát přilákal kompetentní úředníky, protože dělá ty nejsložitější projekty ve státě. Takže by měl mít i dobře zaplacené lidi.

Pokud budeme pokračovat v trendu toho špatně placeného početného aparátu, tak nám to zkomplikuje řešení krize, což jsme viděli v rámci covidu i energetické krize, kdy ta reakce je pomalá a ekonomický dopad v rámci Evropské unie je, že jsme jedni z nejpomalejších, pokud se bavíme o tempu obnovy. Částečně je to dáno strukturou našeho průmyslu třeba, který má větší zastoupení energií, ale částečně je to dáno právě i tím špatně placeným, pomalým, pomalu inovujícím aparátem.

Kritizuje to celá řada institucí, zase dostáváme zprávy. Není adekvátně vybaven Energetický regulační úřad, aby zvládal ty velké energetické molochy. Ty si zaměstnávají ty nejlepší právníky, poradce, konzultanty a tak dále, zatímco Energetický regulační úřad nemá dobře placené lidi a nezvládá svoji úlohu. A když se díváme na to, jakým způsobem, jakým způsobem postupoval, ať už v době krachu těch prvních firem, kdy měli kontrolovat firmy jako Bohemia Energy, pak to dopadlo na lidi, ať už v oblasti kontroly proplácení peněz pro ty velké energetické molochy, které se potom, kde ty drahé ceny energií se potom promítly úplně všem do cen v obchodech, tak zkrátka máme zprávy o tom, že ERÚ nedělal svoji práci dobře a je to výsledek právě té politiky špatně placeného početného aparátu.

Mimochodem to prošetřuje teď i tedy Nejvyšší kontrolní úřad, který na to dělá analýzu, ale problémem tam u toho je, že ty analýzy dostáváme vždycky s několikaročním zpožděním, takže v době, kdy bychom to potřebovali, tak ty analýzy nemáme a zase se už řeší úplně nějaký jiný problém, nemáme tam ten vhled.

Samozřejmě to má velký dopad na digitalizaci. Nám se podařilo, to je potřeba poctivé přiznat, nám se podařilo zásadně zlepšit i ve spolupráci napříč vládou možnost osobního ohodnocení, které se navýšilo až na 100 procent, takže v rámci toho je možné řešit některé situace. No, ale když to potom vidíte v praxi, jak to funguje na těch úřadech, a já jsem se setkal, to jsou konkrétní příklady z praxe v rámci Státního zemědělského intervenčního fondu jsem se setkal s případem, kdy ten fond vypsal inzerát, že nabírá architekta pro celé IT toho úřadu a že nástupní plat je 35 až 45 000 korun měsíčně. Pro IT architekta!

Ty sumy, které dneska pobírají tihle lidi v komerčním sektoru, tak se pohybují ale řádově, na řádově jiných částkách. A potom samozřejmě se to promítá do toho, že ty úřady se bojí vypsat nějaké částky, protože když přidají jednomu, tak ostatní začnou remcat, že my jsme taky důležité pro tu instituci a my chceme taky přidat. Takže to je, ale nejsou tam s tím spojené odpovídající požadavky požadavky na výkon. Jediné, kde se utrácí obrovské částky, tak jsou dodavatelské smlouvy, tam proti tomu nikdo nic nezvedá. Ale nepostaví se vedle sebe ty alternativní scénáře, buď platit dodavatele, který má třeba vendor lock-in, (?) obrovské částky za dodavatelské kontrakty, anebo některou část z těch dodávek dělat interně a snažit se to nakombinovat tak, aby to pro stát bylo ve výsledku nejvýhodnější. To je důsledek toho početného a špatně placeného aparátu.

Samozřejmě další důsledek je neschopnost odolávat zájmům lobbistických skupin, což se potom projevuje v designu zakázek, rozdělování dotací, hodnocení zakázek, které je prostě minimalistické, je dělané často na cenu, není tam zohledněna kvalita. Nafukují se ty dotační dotační sumy, takže úředníci raději vypíšou méně dotačních titulů, ale s vyššími částkami, než aby si přidělávali práci s nějakým podrobnějším hodnocením.

A samozřejmě se to promítá i do neschopnosti bojovat proti kartelům a neférovému tržnímu jednání a promítá se to i do toho, co kritizuje generál Řehka v rámci armády, že nízké platy snižují odolnost země proti vnějším hrozbám. Takže to je příklad toho, jak se promítá mzdová politika do fungování státu.

A nestalo se to, co jsme měli napsáno v programovém prohlášení, nebyl splněn ten slib, neproběhla komplexní revize platových tabulek ani po třech letech od, ačkoliv jsme se my to snažili opakovaně, opakovaně urgovat, tak dodneška není ten výsledek. A to měl být přitom předběžný krok pro to reálné vládnutí. Ne krok, který se dělá v posledním roce vládnutí.

Z hlediska těch reforem, které měly přijít a nepřišly, tak určitě je důležité zmínit to, co by mohlo přispět k hospodářskému růstu z velké části, to je podpora menších firem a start-upů. My jsme usilovali o to, aby se stát postaral o takzvané zaměstnanecké akcie, aby vytvořil prostředí, které je konkurenceschopné vůči státům, které mají větší počet start-upů. Protože ty start-upy, když má země úspěšný trh se start-upy a Češi už dokázali, že spousta úspěšných firem může udělat úspěšný start-up a prodat firmu potom za obrovské peníze, vytvořit tady hup (?) technologický, máme tady různé antivirové firmy a tak dále, máme tady rozvážkové služby, nebudu říkat konkrétní jména, ale jsou velmi úspěšné firmy a ten trh, ty podmínky pro zakládání start-upu tady dneska neodpovídají tomu, co je běžné v zahraničí, například ty ESOPové programy a tak dále.

Naopak. Teď nám píšou firmy, které prosí o to, abychom vrátili zpátky tu polovičatou reformu, kterou narychlo připravilo v konsolidačním balíčku Ministerstvo financí. A my jsme varovali předtím, že to bude průšvih. Bohužel se to potvrdilo. Oni teďko žádají o to, aby se mohli vrátit k tomu původnímu modelu, aby to bylo dobrovolné.

A připravili jsme kompletní návrh toho, jak mají být podporovány start-upy, aby měly rovné podmínky pro ty ESOPové programy. Dodneška, dodneška Ministerstvo financí nepředložilo ten návrh, přestože dostali konkrétní návrhy legislativního řešení od našich odborníků.

No a samozřejmě by bylo dobré věnovat se i problematice zdrojů ve státním rozpočtu, kde si myslím, že vláda taky podcenila možnost v rámci státního rozpočtu přispět několika miliardami korun, když se podíváme třeba na daň z přidané hodnoty a spotřební daň z konopí, tak se bavíme, kdyby proběhla legalizace konopí, tak jako to probíhá v jiných státech, tak mohl státní rozpočet získat navíc nějaké dvě až tři miliardy korun. Pokud by byla schválena daň ze slazených nápojů, tak by se nám podařilo získat nějaké čtyři miliardy korun. To je spotřební daň, kterou mimo jiné doporučili odborníci z Národní ekonomické rady vlády. A dále by se dala ta příjmová stránka vylepšit například tím, kdyby stát lépe fungoval, pokud jde o ty největší korporace a jejich agresivní daňové optimalizace. Protože i zevnitř ze zdrojů Finanční správy dostáváme informace o tom, že Specializovaný finanční úřad není adekvátně vybaven, ať už personálně, kvalitou svých odborníků, tak, aby dokázal držet krok s těmi optimalizátory, s těmi velkými korporacemi, které používají různé transferové ceny a další praktiky k tomu, aby si snižovaly daně, a stát s nimi nezvládá držet krok a tyto částky vybírat.

Pokud jde o rozpočtový výhled, tak je potřeba připomenout, že vláda utekla před jednou ze zásadních otázek, které budou důležité pro budoucnost České republiky a budoucnost občanů, a to je problematika poplatků, které budou důsledkem těch takzvaných nových povolenek.

To znamená, povolenek, které mají odradit od znečišťování v oblasti dopravy, v oblasti malých emisních zdrojů, vytápění na plynové kotle v domácnostech, které na nás, ať už chceme, nebo nechceme, přijdou. A vláda (by?) neměla strkat hlavu do písku a bohužel rozpočtový výhled vůbec nezohledňuje, jakým způsobem budeme tuto problematiku řešit. My bychom měli říci, že daleko lepší, než strkat hlavu do písku a odkládat to na příští vládu, by bylo - pojďme použít třeba rakouský model, něco, co se v Evropě osvědčilo. Rakouský model spočívá v tom, že peníze, které jsou vybrány za emisní povolenky, se vrací zpátky k lidem, akorát jsou redistribuovány takovým způsobem, aby ty peníze nešly ke znečišťovatelům, kteří to platí, ale aby je dostali zkrátka lidi podle potřeby toho, jak se musí adaptovat na klimaticky šetrné hospodaření, to znamená, aby na reformách, na ochraně klimatu vydělávaly domácnosti a firmy. V Rakousku je to upravené velmi, velmi chytře, že menší domácnosti - pardon - domácnosti, které jsou v okrajových částech Rakouska, třeba v hornatých oblastech, dostávají větší částku, kolem 2 000 korun by to vycházelo v českém přepočtu, a ty, které jsou naopak uprostřed měst, kde nároky na klimatickou transformaci jsou menší, tak ty dostávají částku, která je menší. Odpovídá to zkrátka zátěži, která je spojena s tou transformací tak, aby se tomu dokázaly přizpůsobit a aby třeba za ty peníze navíc, které dostanou, tak je použily na nějaké opatření k tomu, aby si snížily výdaje v oblasti vytápění, izolace prostoru, aby investovaly do solární elektrárny, protože díky tomu, že dostanou ty peníze, tak si to můžou dovolit. Anebo zkrátka - a to je taky zcela legitimní - ty peníze využijí na to, aby si zlepšily svoji životní úroveň, která bude zasažena těmi výdaji na nové povolenky a klimatické bonusy nebo (nesrozumitelné), to jsou peníze, které umožní kompenzovat dopad nových povolenek.

Pokud to vláda odloží až na příští vládu a nepředloží žádnou koncepci - a my víme, že vláda odkládala klíčové dokumenty, jako je plán ochrany klimatu pro Českou republiku - tak to nechá na příští vládu a budeme to tady zase horko těžko flikovat, protože nebude nic připraveno. Tak to já považuji za nezodpovědné a domnívám se, že naopak kompenzace rodinám s drahými cenami energií v podobě klimatického bonusu nebo podobných opatření, která pomůžou zlepšit situaci, by byl daleko lepší postup, než pouze schvalovat další a další poplatky, které se na domácnosti budou valit, protože to budou nejenom peníze za nové povolenky, bude to i navýšení poplatku za distribuci v rámci cen energií, protože distributoři chtějí vyšší marže, a vypadá to, že ERÚ jim to schválí. Jsou to ty nové poplatky, třeba v oblasti, že budou platit lidi, kteří nemají televizi, tak budou platit za televizi, nové poplatky pro podnikatele a tak dále. Takže spíš, než jenom navyšovat poplatky, bychom měli myslet i na to, aby domácnosti to finančně ustály, protože jedním z klíčových bodů, s čím kandidovala strana - nebo koalice pana premiéra, byl boj proti drahotě. Tehdy se tomu říkalo Babišova drahota, dneska opozice tomu říká zase Fialova drahota, ale zkrátka jednoznačné je, že disponibilní příjem domácností se opravdu nepodařilo zlepšit tak, jak by bylo adekvátní pro ty domácnosti. A proto to tady i v rámci státního rozpočtu kritizujeme, proto my jsme třeba historicky, když jsme byli ve vládě, navrhovali úsporný tarif, který by poskytl peníze domácnostem tak, aby ten, kdo šetří energiemi, kdo snížil svoji spotřebu, kdo se chová zodpovědně, tak dosáhl na nějakou podobu kompenzace. A to by se podle našeho názoru mělo objevit i v rozpočtovém výhledu, protože nestačí ekologické technologie zavádět, ve velkých provozech je potřeba, aby ekologické, čisté technologie byly dostupné zejména pro rodiny a pro menší firmy tak, aby se podařilo je zavádět skutečně plošně.

Jak už jsem říkal, pro státní rozpočet jsme nehlasovali. Jedna z těch věcí byly peníze na bydlení, které se potom podařilo nějakým způsobem vyřešit, že se daly do doprovodného usnesení vlády. My si myslíme, že už v příštím roce budou úspěšné projekty, které budou čerpat, protože už teď jsou úspěšné projekty, které jsou připraveny čerpat, takže by bylo vhodné s nimi ve státním rozpočtu počítat, pokud to vláda skutečně myslí s podporou bydlení vážně, tak, jak jsme se zavázali v programovém prohlášení vlády, které jsme ještě měli společně. No a samozřejmě ten další důvod, který jsme měli jako výhradu ke státnímu rozpočtu, je to, že došlo k těm - v uvozovkách - tupým škrtům na našich resortech. To znamená, jediné resorty, kde došlo k velkým škrtům, tak bylo Ministerstvo pro místní rozvoj, které teď získal STAN, a Ministerstvo zahraničí, kde tehdy my jsme dostali informace, že na Ministerstvu zahraničí to bude znamenat, že budou muset snižovat počty diplomatů, což v době, kdy máme velký geopolitický konflikt, asi není úplně nejrozumnější krok, anebo že budeme muset rušit komplet celá velvyslanectví. Takže to je důvod, proč my jsme pro rozpočet nehlasovali.

Já jsem ještě potom posílal písemně - zase je to možné doložit - naše připomínky k rozpočtu, (nesrozumitelné) další věci, na které jsme upozorňovali, že tam nejsou řešené, jako jsou oblasti péče - nebo řešení závislostí lidí, adiktologické služby, protože to lidi vnímají jako zdravotní, jako bezpečnostní problém pro zdravé komunity, a měli bychom se starat o to, aby to na lidi nedopadalo, aby tam nebyla rizika z hlediska veřejného zdraví - a adiktologické služby bohužel jsou poddimenzovány. A potom si stěžují i třeba zástupci z koaličních stran, že mají problém ve svém regionu, že mají problém ve svém městě, že se tam - v uvozovkách - množí narkomani a nikdo z hlediska státu nebo obcí se nestará o to, aby se minimalizovala rizika pro veřejné zdraví, a tak, aby se o to zkrátka dokázali starostové - aby měli reálné možnosti, jak se o to postarat, a neohrožovat veřejnost.

Vláda slíbila v návrhu, ve svém programovém prohlášení, že české rodiny by měly kde bydlet, tomu odpovídají ty peníze na bydlení, které ve státním rozpočtu nejsou, a aby měly děti dobré vzdělání. A tomu zase odpovídá to neplnění slibu garance 130 % průměrné mzdy z předminulého období. Já už jsem o tom stručně mluvil. My jsme se opravdu v rámci všech vyjednávání snažili, aby ta částka byla garantovaná, dokonce některé politické strany vůbec nechtěly, aby učitelé měli garanci 130 %. My jsme to navrhovali (už?) i v minulém volebním období, kdy to zase pro změnu zablokovalo hnutí ANO, takže se to nedostalo do zákona a nedostaly se tam ty závazné tabulky, které by zajistily, že peníze skutečně potečou k učitelům, že se neztratí někde na cestě, tak, aby se z toho sanovaly nedostatečně placené jiný profese. Takže to je problémem toho návrhu, že nezohledňuje důležité priority pro rodiny, obecně, pro vzdělávání, které by mělo být prioritou, jak se vláda kasala ve svém programovém prohlášení.

Za druhé tam chybí peníze na dětské skupiny. Už den po volbách, 22. září, byl projekt dotování - nebo podpory těchto - to je nezisková aktivita, to nejsou žádní podnikatelé, ale jsou to dětské skupiny, které platí obce prostřednictvím menších subjektů, které se starají kolektivně o děti tak, aby jejich rodiče mohli jít do práce, tak už den po volbách byl ten projekt zničehonic stopnout, ačkoliv se starostům slibovalo, že ten projekt bude pokračovat.

Za třetí, už jsem mluvil o penězích na léčbu lidí se závislostmi, které tam nejsou. A velmi nás zajímá otázka psychologů. Tady bych poprosil tedy pana ministra, jestli by nás mohl ujistit jako Poslaneckou sněmovnu, která kontroluje vládu, že peníze na psychologickou podporu a péči, na nová místa na vysokých školách, protože je nedostatek psychologů, má to obrovské důsledky v tom, co pozorujeme, nejenom na kauzách, které se objevují, ale i na tom, jak se cítí děti ve školách, jakou mají dostupnost, jak dlouho musí čekat na péči psychologa a tak dále, tak bych chtěl být skutečně ujištěn, že ty peníze, nějaké, myslím, že jsme se bavili o nějakých 400 milionech korun, takže ty peníze jsou zohledněny ve státním rozpočtu, aby se tu psychologickou péči podařilo řešit.

(Někteří poslanci v sále se usmívají.) Není to legrační věc. Myslím si, že bychom se během toho neměli smát, protože tohle je opravdu věc, o kterou se musíme postarat, protože tam jde o ty nejzranitelnější v naší společnosti.

Další výhrada, když už to takhle shrnuji - blížím se ke konci - byla ohledně bydlení. Tam se podařilo schválit usnesení vlády, které zavazuje Ministerstvo financí, že v následujících letech Ministerstvo financí alokuje peníze na programy půjček obcím tak, aby obce, ve kterých je nedostatek bytů, mohly zafinancovat výstavbu nových nájemních bytů. Čili to jsou peníze, které se potom budou zase zpátky vracet do státního rozpočtu, jsou to jenom půjčky. Ale proto, abychom podpořili výstavbu bydlení a udělali něco s krizí bydlení, aby se promítla tato důležitá priorita, která opět je mezi prioritami v programovém prohlášení vlády, a vláda je slíbila, tak musíme na to alokovat v tento okamžik peníze, které se ještě díky tomu, že to rozděluje Národní rozpočtová banka a další instituce, ještě nafouknou, vnikne do toho i soukromý kapitál, nebude to čistě jenom státní projekt a vytvoří to tlak na to, aby se stavělo víc bytů, aby šly ceny dolů, aby šly dolů ceny nájemného, ceny nových bytů.

Pokud by se souběžně s tím podařilo dokončit i zákon o podpoře bydlení, který by snížil ceny nájemného u víc jak jednoho milionu lidí, čili týkal by se i střední třídy, tak to by samozřejmě vytvořilo velký tlak na to, aby se snížily ceny nájemného, nebo alespoň aby nepokračoval nárůst, který tady dlouhodobě v České republice máme.

Tam jsou samozřejmě i další opatření, o kterých bych mohl mluvit déle, jako jsou opatření proti bujícím investičním bytům v centrech velkých měst, které nakonec vedou k tomu, že centra velkých měst se mění buď v turistické skanzeny, nebo letní letoviska, jako to vidíme na Praze 1, 2, 3, na centru Brna a dalších velkých městech. Leží nám tady zase zákon, který by to mohl změnit. Není to o jednom všespásném řešení, ale je to o sérii opatření a soustavné práci v celé řadě oblastí, aby se nám podařilo snížit ceny bydlení tak, aby si třeba mladá generace mohla dovolit rozumné bydlení.

Dneska, jak je to nastaveno, tak bohužel ceny bytů šly obrovským způsobem za posledních 10 let nahoru a mzdy s tím vůbec nekorespondují. Když srovnáme minulou generaci a tuto generaci, tak ceny bytů rostly o 66 % rychleji, než rostly průměrné mzdy. To znamená, že dneska mladá generace má daleko náročnější dovolit si nové bydlení, než to bylo u té předchozí generace. Je to jedna z věcí, které mladí hodnotí velmi problematicky, že ta situace se nezlepšuje. I ta opatření, která se nám podařilo vyjednat ve vládě, tak teď to vypadá, že spadnou pod stůl, protože už od nich zbylá část koalice začíná dávat ruce pryč. Třeba od zákona o podpoře bydlení, od těch peněz, které mají jít na výstavbu a tak dále.

Poslední věc, která by velmi pomohla vyrovnat rozpor mezi generacemi, je navýšení rodičovského příspěvku tak, abychom zavedli pravidelné navyšování rodičovského příspěvku, stejně jako rostou důchody, aby se mladé rodiny nemusely spoléhat na to, že nějací politici zvýší rodičovský příspěvek, ale aby to měli stejně jako senioři, aby měli jistotu, že se nebudou devalvovat jejich příjmy. Mně to u těch seniorů přijde celkem rozumně nastavené po tom, co jsme schválili společně v rámci úpravy valorizačního schématu.

Tady se třeba liším od opozičních stran, které trvaly na tom, že musíme zachovat původní valorizaci, kterou si ale stát vůbec nemohl dovolit. Domnívám se, že stejným tempem, jako by měly být navyšovány důchody, tak by měl být navyšován i rodičovský příspěvek. To je věc, kterou budeme navrhovat v rámci druhého čtení státního rozpočtu, aby se promítla do priorit vlády. Protože zatím se podařilo rodičovský příspěvek navýšit z 300 000 na 350 000 korun, ale i tak bylo strašně náročné to v koalici prosadit. Bez nás by to pravděpodobně nebylo vůbec a zůstaly by na 300 tisících. Když se podíváme na to, jakým způsobem rostla inflace, tak ten rodičovský příspěvek by měl činit nějakých 410 000 korun, pokud by rostl stejným tempem, jako rostly důchody. Takže tato věc by se měla objevit v návrhu státního rozpočtu na příští rok a podle našeho názoru i v rozpočtovém výhledu dlouhodobě.

Chápu, že návrhy na automatické valorizace mají svoji nevýhodu, že to je někdy těžké předvídat a že to snižuje disponibilní příjmy vlády. Ale když jsme tady viděli obrovské prostředky, které vláda dává na dotační ekonomiku, které dává na podnikatele, které dává na 60 % dotování obřích spaloven, přestavbu tepláren, které dává na druhé nemovitosti v rámci programu Oprav dům po babičce, které dává na takzvané inovační vouchery, které jdou na nesmysly, které by si měly dělat podnikatelské subjekty za vlastní peníze, které jdou na agrokomplexy pro největší firmy, tak se domnívám, že přece nemůžeme říkat, že máme peníze na toastové linky, že máme peníze na starý průmysl, který vlastní z velké části oligarchové, a současně nemáme peníze na to, abychom se postarali o vzdělání, o děti v dětských skupinách, nebo abychom nedokázali rychleji snižovat státní dluh.

Stát si přece nemůže dovolit dál rozdávat peníze na dotační podnikání, když ti dotační podnikatelé generují rekordní zisky. Doporučuji podívat se na účetní závěrky. Ti, kteří jsou příjemci dotačních programů, třeba v rámci inovačních voucherů nebo ti, kteří vydělávali na energetické krizi, mají rekordní zisky a stát je ještě k tomu dotuje v některých případech z víc jak 60 %. Současně stát říká, že není schopen se postarat o děti.

Takže závěrem chci říci, že navrhneme přepracování státního rozpočtu. Předpokládám, že navrhneme i, pokud neprojde návrh na přepracování, aby se změnily výdajové limity tak, aby se snížil o tu dotační ekonomiku deficit státního rozpočtu, čili abychom se pomaleji zadlužovali oproti tomu, co předložila vláda. Pokud nebudou schváleny tyto návrhy, tak navrhneme změnu alokací v rámci druhého čtení státního rozpočtu tak, aby byly podpořeny oblasti, které jsou důležité pro lidi a rodiny, pro vzdělanost tak, aby reálně výdaje odrážely potřeby společnosti. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Taktéž děkuji panu předsedovi Michálkovi.

Vystřídali jsme se při řízení schůze. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení hosté, přeji vám dobrý den. V tuto chvíli se nacházíme ještě před obecnou rozpravou. Tím pádem faktické poznámky budou moci být až u toho, když otevřeme obecnou rozpravu. Tím pádem pokračujeme v přednostních právech. V tuto chvíli ho využívá paní místopředsedkyně Olga Richterová.

Než se ujmu slova, načtu omluvy. Z pracovních důvodů od 17 hodin se omlouvá pan poslanec Ivan Jáč, pan poslanec Jan Lacina od 14 do 16 hodin z pracovních důvodů, z osobních důvodů od 9 do 11 hodin pan poslanec Jan Skopeček.

Vážená paní místopředsedkyně, prosím, máte slovo.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji velmi pěkně za slovo. Navážu na pana předsedu Jakuba Michálka. Současně samozřejmě moje sféra zájmu je sociální oblast, takže se budu věnovat tomuto a zohlednění významu rodin v navrženém rozpočtu. Nicméně na úvod dovolte takové přehledové shrnutí, co říkají autority, co říkají různí odborníci, kteří se rozpočtům dlouhodobě věnují. Já samozřejmě jenom vypíchnu to, co už Jakub Michálek nastínil, ale zase třeba z jiného úhlu pohledu. Protože zkrátka na úvod je potřeba říct, že ten návrh není realistický a neobsahuje priority, které by reálně odrážely zásadní potřeby pro budoucnost naší země, to, co jsou skutečné investice do budoucnosti.

Už byly zmiňovány samozřejmě nejrůznější výhrady. Mně přijde, že to dobře shrnul novinář David Klimeš, který ta čísla, která nesedí, popsal titulkem kreativní účetnictví namísto rozpočtu.

Ale ta realita za ním je vlastně dost smutná a to, co si myslím, že stojí za připomenutí i třeba z toho jeho přehledu, který on zdůrazňuje, je, že podle notifikovaných čísel Eurostatu, která naleznete třeba na webu Českého statistického úřadu, vlastně deficit za minulý rok byl vyšší, bylo to prostě 347 miliard korun.

A když na toto upozorňují lidé, co se tomu dlouhodobě věnují, když se opírají o to, že oficiální statistiky se vlastně ve vztahu k těm minulým letům liší, a to k horšímu, tak člověk musí být velice opatrný a velice kritický k tomu, jaký návrh je předložený letos. A když se podíváme na ten návrh letošní, tak tam právě obdobná autorita, a sice Národní rozpočtová rada, hodnotí právě ten letošní návrh jako buď příjmově nadhodnocený, anebo naopak výdajově podhodnocený. A zase jenom prostě pro úvodní rekapitulaci, mně to přijde prostě smutné a alarmující, když Národní rozpočtová rada uvádí, že příjem z emisních povolenek je nadhodnocený zhruba o 10 miliard korun, nebo že meziroční nárůst příjmů z organizací propojených se státem, řekněme třeba příklad Lesy ČR a podobně, je zase nadhodnocený zhruba o 8 miliard, že to je velice nepravděpodobné, že by o 8 miliard korun tento druh příjmů narostl do státního rozpočtu, a naopak Národní rozpočtová rada upozorňuje...

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já vás jenom přeruším, protože vnímám vyšší hladinu zvuku.

Já poprosím, abyste své rozhovory přenesli do předsálí, pokud chcete diskutovat, aby paní místopředsedkyně měla klid na svůj proslov. Děkuji moc.

Můžete pokračovat. Prosím.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Já jsem ráda, že ten příspěvek budí živý zájem.

O co jde, že pak tam je naopak nesoulad v těch výdajích, zase Národní rozpočtová rada upozorňuje. Jde o to, z čeho mají být kryté dotace na obnovitelné zdroje energie, nebo, a to bych ocitovala, podle výpočtů Národní rozpočtové rady není rozpočtována odpovídající částka na dávky důchodového pojištění. Takže co říká tato odborná autorita? Že skutečný meziroční nárůst objemu prostředků tak pokryje dodatečné výdaje související s valorizací méně než z poloviny a rozpočtovaná částka na rok 2025 je tedy podhodnocena v rozsahu pět až 7 miliard korun. Jde tedy o výdaje související s valorizací. A ten rozdíl se zase promítne do do minusu, do salda.

Poslední věc, na kterou bych upozornila v tomto shrnutí, on to opravdu není nějaký pirátský, v uvozovkách, kapric, že chceme ten rozpočet přepracovat. Jde o rozpočet, pro který Ivan Bartoš nehlasoval a kde jsme od začátku upozorňovali, na které zásadní věci typu podpora bydlení, peníze chybí.

Když ocituji naposledy Davida Klimeše, on píše: "Rozpočet by neměl být v této podobě schválen a jeho přepracování by mělo být svěřeno někomu, kdo chápe základní souvislosti veřejných financí, i kdyby to znamenalo měsíc rozpočtového provizoria v lednu."

Samozřejmě ten dnešní smutný stav toho nerealistického rozpočtu, dá se nazvat i Potěmkinovou vesnicí, má nějaké příčiny. Jednou z příčin strukturálního deficitu je i chybějících více než 100 miliard korun ročně, které zapříčinilo zrušení superhrubé mzdy. Na tom se podílela řada stran od ANO přes ODS až po SPD. Nicméně co s tím teď? My tedy navrhujeme opravdu funkční reformu penzijních fondů. Jakub Michálek to zmínil. Já jenom shrnu, o co jde. Jde o to, aby se co nejlépe zhodnocovaly životní úspory, aby člověk, když mu je vypláceno penzijní spoření, dostal opravdu takové peníze, které mu zvýší životní úroveň ve stáří.

A dám příklad, co bychom si přáli. Ty zmiňované fondy, ať už švédské, kanadské a jiné, umožňují, aby se investovalo do výstavby třeba bytové, ale i jiného typu, protože to jsou opravdu zajímavé, zhodnocující se investice. Vedle této jedné části reformy, která chybí a bude citelně chybět v našem zajištění seniorů, a sice opravdu přínosných penzijních fondů, je potom ta druhá dnes neblahá, ale do budoucnosti samozřejmě potenciál mající část, a to je, abychom přeměnili dotační ekonomiku na ekonomiku, která opravdu přeje inovacím. A co tím myslím? My máme programy, které mají dotovat inovace. V minulosti se to jmenovalo třeba Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost, ty programy. A já jenom dám příklad, jak to u nás funguje. Je to ze závěru kontrolní akce NKÚ číslo 18/06. A jenom taková ilustrační záležitost.

Inovace znamenají samozřejmě i spolupráci s vědeckými institucemi, s výzkumnými organizacemi a v plánech, které předložily ty podniky, které dostaly podporu v tomhle segmentu Podnikání a inovace, tak 2950 podnikatelů plánovalo spolupracovat s výzkumnými organizacemi a podle té zprávy NKÚ, čili Nejvyššího kontrolního úřadu, skutečně s výzkumnými organizacemi spolupracovalo jen 326 podniků, čili plán 2950, realita 326. To je 11 %, takže takováhle je zhruba efektivita toho, jak to u nás vypadá.

Podpora inovací by byla skvělá, kdyby vedla skutečně k tomu, aby se poznatky z vědy a výzkumu překlápěly do toho, co podniky dělají, co firmy vyrábějí, a také kdyby to, co ty podniky slíbí, pak bylo dodrženo, ale ukazuje se, a to jsou další části té zprávy NKÚ, že vlastně finální kontrola toho, jaká je udržitelnost, jak to opravdu reálně prospělo, a ta takzvaná dotace na inovaci vlastně nefunguje. To u nás neběží.

Proto tolik mluvíme o tom, že naše dotační ekonomika nemá reálný, hmatatelný přínos a neprospívá naší zemi právě v cestě do budoucna. Dám jenom kratičký příklad, jak to dělají naši sousedé. V Německu je třeba mnohem víc podporováno to, aby se například společnost Maxe Plancka podílela, aby byla podílníkem na těch inovativních firmách, aby dávala podporu skrze know how, skrze právě třeba ty vědecké vstupy, ale aby do dlouhodobého vývoje ekonomiky přispívala i tím, že ty podíly potom může samozřejmě ta vědecká společnost dál prodávat, na těch startupech může tedy částečně také profitovat a to, co tak německý stát do podpory inovací reálně vloží, se jako perpetum mobile vrací do veřejných rozpočtů nebo skrze tu společnost nazpět.

Na tomto chci ukázat, jak by to mohlo fungovat. Nemusíme jenom dávat dotace, můžeme mít chytré způsoby, které přitom podpoří opravdu životaschopné podnikání.

Druhý příklad té naší vize jsou zaměstnanecké akcie. Máme konkrétní návrh a to, co pomůže startupům, malým firmám, je úprava zaměstnaneckých akcií, aby skutečně podpořila zaměstnance, aby to pro ty menší rozjíždějící se firmy mohlo fungovat.

Když jsem takhle nastínila přehled věcí, co jsou za nás velmi důležité nebo alarmující, tak mi dovolte, abych přikročila k další části, a sice k tomu, co naopak v navrženém rozpočtu, protože rozpočet, to jsou reálné priority této země, chybí.

A tady zaznělo, a bylo to i v tom úvodním slově pana ministra Stanjury, hodně přirovnávání k rodině. Proto si dovolím připomenout, že v rodině také člověk ví, že co vloží do ostatních, jak do vztahů, časově, emocionálně, ale také do péče o nějaké společné zázemí a podobně, tak to se zpravidla nějak vrací, nějak zúročuje, a to i tím nehmotným způsobem. Ale náš stát do rodin dlouhodobě vkládá stále méně a méně, a to je jedno z těch zásadních témat, které chci zdůraznit v tomto svém dnešním příspěvku k prvnímu čtení návrhu zákona o státním rozpočtu, že bez funkční a celistvé podpory rodin náš stát nemůže dlouhodobě dobře fungovat.

My jsme byli ti, kdo prosazoval valorizaci, navýšení rodičovského příspěvku na těch 350 000 korun, byla to pirátská podmínka schválení toho takzvaného konsolidačního protidluhového balíčku. A to proč? Protože podpora rodin je dlouhodobě na sestupu. Dlouhodobě, není to jenom otázka posledního roku, dvou, nicméně ten sešup se dá ilustrovat na číslech od roku 2010. A když se na to podíváme optikou podílu výdajů státního rozpočtu, tak ještě v 2010 tvořily výdaje na rodičovský příspěvek zhruba 2,4 % právě státního rozpočtu těch výdajů. 2023 už to bylo 1,4 %. A protože rapidně klesá porodnost, tak vedle toho, že nám kvůli stagnaci toho fixního příspěvku klesá hodnota všeho, co si mohou rodiny pořídit za rodičovský příspěvek, tak bude klesat i celková částka, kterou vydáváme na tuhle část rodinné politiky. To číslo, kdy 2010 byl podíl 2,4 % a v minulém roce 1,4 %, je obzvlášť nápadné, když to srovnáme s celkovou podporou důchodů, protože ty oscilují kolem 30 % setrvale. Důchody právě proto, že jsou pravidelně navyšovány o inflaci, a je to dobře a jsme rádi, že to tak je, a to podporujeme, tak mají setrvale hodnotu zhruba 30 % výdajů státního rozpočtu.

A když ještě zmíním úplně tu konkrétní částku miliard korun ročně, tak výdaje na výplatu rodičovského příspěvku v roce 2010 činily 28 miliard, to bylo v roce 2010 v, roce 2022 33 miliard a v roce 2023 už to je 32 miliard pokles. Proč? Samozřejmě je to kvůli klesající porodnosti, ale také proto, že se ta částka dostatečně nenavyšovala o inflaci, o to setrvalé zdražování, které probíhá každý rok.

Pokud by měla být zachována skutečná hodnota rodičovského příspěvku, měl by dnes mít hodnotu 410 000 korun. A tak jako jsem už řekla, že je dobře, že důchody rostou o inflaci a o třetinu mezd, tak si myslíme, že je třeba aby se výdaje státu na rodiny setrvale nesnižovaly, ale aby zůstaly na stejné hodnotě, takže tak jako se řeší inflace například ve valorizaci plateb za státní pojištěnce ve zdravotním pojištění nebo v důchodech, tak se má řešit i u rodičovského příspěvku. Jednoduše proto, že to období péče o nejmenší děti je období, kdy na začátku si málokdo může jakkoliv přivydělat, a i když je to dítě třeba dvouleté, tak většina lidí chce pracovat pouze na částečný úvazek. Myslím si, že to tak dobře. Takže abychom byli schopni podporovat ty částečné úvazky a přivýdělky rodin, tak musí mít důstojnou část příjmů zajištěnou z rodičovského příspěvku.

Tím klesajícím rodičovským příspěvkem ale nekončíme, co se týče možné podpory rodinné politiky, protože když se podíváme na funkční systémy, kde neklesá porodnost tak rapidně, jako se tomu nyní děje u nás v České republice, tak je masivnější podpora té předškolní péče. Co rodiny potřebují, jsou služby, a nejsou to jenom místa ve školkách, ale jsou to právě i ty kvalitní opravdu maličké dětské skupiny, kde pro malé děti je důležité, aby ta skupina nebyla moc velká, aby byl jeden člověk, jeden pečující, kvalifikovaný na malý počet dětí, u těch nejmenších maximálně na čtyři, u těch větších na šest.

To jsou principy, na kterých jsou postavené dětské skupiny jako forma péče o ty děti mladší tří let věku, a bohužel tam je právě aktuálně na činech ukázáno, že to není priorita. A já bych ráda, aby se to prioritou skutečně stalo, protože když obcím vláda slíbila, že budou podpořeny dětské skupiny a jejich výstavba, že bude to financování krýt náklady plně, tak to je slib, který se nemá rušit a měnit, natož bez ohlášení. A to se bohužel přesně stalo.

Ten pokles porodnosti je tak markantní, že ho neočekávali statistici, je to pokles, který už je někde zhruba 84 000 dětí, které se narodí v tomto roce oproti 112 000 dětí, které se narodily v roce 2019, takže rozdíl desítek tisíc dětí, pokles porodnosti za dobu 4 - 5 let, to je obrovská věc. A pokud neposkytneme obcím a rodinám podmínky, předvídatelnou podporu, a právě ta místa ve školkách a dětských skupinách, nemůžeme čekat, že se to jakkoliv změní, ten začarovaný kruh nepůjde rozetnout.

Navíc to celkové snižování výdajů na rodinnou politiku přichází v situaci, kdy právě mladé rodiny mají peněz nejméně. To ukazují statistiky. Jednak jde o náklady spojené s rozšířením rodiny, a pak zároveň logicky velmi často musí vyjít jen s jedním platem. Proto je tak důležitá výše rodičovského příspěvku, a proto není vůbec divu, že lidé zvažují, kolik dětí si pořídit, zda vůbec a případně jestli naplní své přání, kolik původně dětí mít chtěli.

Investice do rodin navíc nejsou jenom nějaký výdaj, ale jsou to skutečné investice, něco, co peníze přináší, protože jednak samozřejmě stabilní a spokojené rodiny jsou základ prosperující společnosti, ale v konečném důsledku i udržitelného důchodového systému, ale i v té bezprostřední blízké budoucnosti. Místa ve školkách, místa v dětských skupinách znamenají lidi, kteří mohou chodit do práce, nejčastěji ženy, které nemusí být doma, ale mohou přinejmenším na částečný úvazek pracovat, a tedy i vyšší daně, odvody z té práce, snížení nákladů na platby za tyto lidi a také vyšší příjmy do budoucna. Protože když je kariérní pauza kratší, když to přerušení kontaktu s profesí, kontaktu s pracovním prostředím je kratší, tak se to těm rodinám, těm konkrétním lidem, ale i státu dlouhodobě vyplatí.

Ta daň z rodičovství, kterou u nás nejvíce ženy platí, je totiž dána také tou přehnaně dlouhou pauzou, kterou jsou často ženy nuceny si vybrat. Je naprosto v pořádku, když se někdo rozhodne a tu pauzu si zvolí svobodně. O co nám jde, je, aby si každý mohl vybrat skutečně podle sebe, a vybrat si mohou jenom ti, kteří mají reálně dostupná finančně i místně právě i ta místa kvalitní péče o děti.

S konkrétními návrhy budeme samozřejmě jaksi chodit i k dalším návrhům, které leží v této sněmovně, ale u projednávání návrhu zákona o státním rozpočtu chci k této tematické oblasti zdůraznit, že zvýšení rodičovského příspěvku vypadá jako výdaj, ale je to zaručení stabilního, předvídatelného prostředí pro rodiny, aby věděly, že jim nebude klesat měsíční hodnota peněz, alespoň ne tak moc, jako klesá aktuálně, a aby s tím počítaly, že tento stát mladé rodiny podporuje.

Garance míst ve školkách či dětských skupinách, a to my bychom si přáli, abychom se postupně dostali ke garanci nejen od tří let, která je diskutovaná, ale ke garanci od dvou let věku, zase přispívá k tomu, aby se lidé rozhodli mít třeba ne jedno dítě, ale dvě, anebo ne dvě, ale tři. Jsou to věci, co lidé potřebují, chtějí, a stát to má zajistit, protože mu potom ta možnost jak pracovního uplatnění, tak ten výhled na lepší prognózy, co se týče poměru pracujících a seniorů, do budoucna garantuje, že budeme jako stát lépe fungovat. Jsou věci, co jsou tedy v zájmu nás všech, celé společnosti, celého státu.

A proto chceme, aby to bylo zohledněné v rozpočtu, stejně jako, a to je poslední věc často skloňovaná, když lidé vyjadřují své obavy okolo zakládání rodin, a sice dostupné bydlení. Právě investice do dostupného bydlení Ivan Bartoš na Ministerstvu pro místní rozvoj připravil, a ty programy jsou spuštěné, obce se hlásí, chtějí stavět nájemní bydlení.

Nicméně co je klíčové, musí na to být reálné peníze. Je to připravené jako úvěry, čili to už jde tím německým směrem, takového perpetuum mobile, čili udržitelného programu, který dlouhodobě po počátečním vkladu financí do bydlení bude moci to bydlení dlouhodobě podporovat z toho, co obce budou postupně splácet a tyhle výhodné úvěrové programy jsou oceňované. Nicméně budou potřebovat právě tu vstupní částku ze státního rozpočtu. Jde zhruba o 7 miliard korun na příští rok a zatím není nikde vidět. Ano, je přislíbená usnesením vlády, ale stejně tak jako je známo z debat na vládě, to nemusí dopadnout.

Takže právě těchto 7 miliard korun je něco, o co nám v oblasti investic do bydlení, bydlení pro mladé rodiny, dostupného bydlení pro kohokoliv, koho obce vyhodnotí jako potřebného, můžou to být senioři, můžou to být potřebné profese, to je něco, co je za nás naprostá priorita.

Já to tedy shrnu. Vedle investic do rodin, ať už v podobě rodičovského příspěvku, nebo do míst ve školkách a dětských skupinách, vedle garance těchto míst, což není téma pro debatu o státním rozpočtu, ale je to důležité související téma, protože to samozřejmě generuje nějaké věci, co vypadají jako náklady, ale jsou (to) investice, tak vedle toho je klíčové nepodceňovat dlouhodobé investování do dostupného bydlení v naší zemi. Vrátí se nám to.

A abych dala příklad toho, co bohužel aktuální koalice udělala prostě před pár dny obcím, které právě ta místa v dětských skupinách chtějí stavět, tak ocituju ještě z několika dopisů, které obce sepsaly, protože jde o věc, která nakonec je nevyčíslitelná, ale opět se na státním rozpočtu a stavu celé země reálně odráží. Je to důvěra. Jde o to, že došlo k podkopání důvěry mnoha a mnoha obcí v to, že tento stát a tato vláda plní, co slíbily. Mě to hrozně mrzí.

Dětské skupiny byly prezentovány jako něco, co má stoprocentní podporu, a i se tomu velmi osobně věnoval pan ministr Jurečka. Proto mě to tak překvapilo, že - a teď myslím, že je rozumné, abych ocitovala, jak to ty obce vnímaly. Paní starostka z Bohuňova třeba píše: Současně jsem byla neustále ujišťována, že pro tuto dotaci - tedy na zřízení dětské skupiny - je dostatečná alokace peněz, kterou není možné vyčerpat. Nás tato možnost nadchla, protože jak jinak přivést na malou obec život než mít možnost nabídnout centrum pro děti a jejich rodiče? Takže paní starostka popisuje, jak připravili projekt, kolik je ten projekt samozřejmě stál a že najednou zničeho nic došlo ke změně. To stoprocentní financování se změnilo a obec musí najít - tato obec konkrétně - miliony korun, aby mohli dětskou skupinu zřídit, zhruba 5 milionů korun, které nemají. To podstatné je předem neohlášená změna, je to úplný rozpor se slibem, který byl dáván, že do konce roku je spousta peněz, ať se všechny obce přihlásí, a stoprocentní financování dostanou.

Jiné město - Velké Meziříčí - to popisuje: Tato změna je doslova podrazem na samosprávy, protože je to velmi razantní a předem nehlášená změna podmínek výzvy k horšímu. Obce a města se proti ní logicky bouří a stejně tak i my. Tohle říká Velké Meziříčí.

A kdybych to shrnula, tak řada těch obcí, které si připravovaly projekty a nyní jsou ve fázi, že zvažují, zda se do té výzvy přihlásí, i když musí sehnat čtyři, pět milionů ve svém rozpočtu a zavázat se k tomu, že třeba šest let nebudou mít vůbec žádnou možnost jiných investic, tak alespoň by potřebovaly bezúročnou půjčku od státu na tyto peníze. Je to varianta, co by stejně znamenala porušení toho slibu, který jim byl dán. Ale vzhledem k tomu, že v součtu půjde o desítky milionů nebo třeba zhruba 100 milionů korun, tak to není něco, co by tento stát nezvládl a nedošlo by k tak šílenému narušení důvěry, jako když slibujete, a to doslova, že tu výzvu není možné vyčerpat, že peněz právě na projekty dětských skupin je dostatek a že je maximální podpora, ať je obce zřídí. A najednou konec a ze dne na den ministerstvo řekne - vytáhněte ze své vlastní kapsy čtyři, pět milionů korun.

Na tomto příkladu obětované důvěry kvůli několika desítkám milionů, maximálně zhruba 100 milionů korun jsou ty odhady, co by to stálo, co je ještě potřeba obcím přispět, na tomto příkladu chci ukázat, že tohle se v žádném státním rozpočtu konkrétně neobjeví, ale obce už prostě do budoucna nebudou chtít ani klíčové strategické věci pro tento stát uskutečňovat. Přitom jiné ruce ve zhmotňování takovýchto míst pro děti nemáme, jsou to buď ty neziskové, nebo zisk negenerující subjekty, které zřizují dětské skupiny jaksi soukromě, anebo právě obce.

A když tohle závěrem shrnu, podpora rodin od rodičovského příspěvku přes garanci míst až po podporu konkrétního zřizování dětských skupin a míst ve školkách, to je jedna noha, o kterou se musí opírat jak udržitelný rozpočet, tak funkční společnost. Druhá noha je podpora bydlení, a to od těch 7 miliard na podporu investic do bydlení přes samozřejmě zákon o podpoře bydlení, kde velmi doporučuju, koho to zajímá, aby se podíval na takzvanou Zprávu o dopadech regulace RIA, tam jsou velice podrobně vyhodnocovány přínosy a dopady různých variant, různých zvažovaných podob toho zákona a samozřejmě je tam ukazováno i co se stane, když zákon přijat nebude, jaké jsou rozpočtové dopady, když tahle země dále nebude mít žádnou normu trošku komplexněji ukotvující podmínky pro bydlení.

Konkrétní číslo, co je v té zprávě, se dá říct, že je 81 000 rodin, domácností, které budou nějak ohrožené závažnou bytovou nouzí, když se nic neudělá, když se vůbec nic nepřijme, versus zhruba 30 000 domácností, které naopak budou ohrožené, když se podaří maximálně záměry toho zákona naplnit. Čili tou politikou, kterou zde budeme přijímat, anebo nebudeme, můžeme ovlivnit jak kvalitu života desítek tisíc rodin a u těch nejvíce ohrožených také to, jaké budou rozpočtové dopady, protože bytová nouze pak způsobuje dopady ve výši několika miliard korun na státní rozpočet. Já tedy jenom takhle chci nalákat, že koho by to zajímalo, může si ty úplně přesné výpočty dohledat ve Zprávě k dopadům regulace, k zprávě RIA.

A to téma podpory bydlení chci jenom uzavřít tím, že si opravdu velmi přejeme, aby investice do bydlení byly přímo ve státním rozpočtu. A je to přesně ten druh věci, kterou budeme také podávat jako pozměňovací návrh.

Pan ministr Stanjura zmínil, že veliký nárůst byl v platbě úroků ze státního dluhu, že tam platíme ročně zhruba 100 miliard korun, a ta obsluha státního dluhu, že to narostlo o zhruba 100 miliard korun... na 100 miliard korun, to je prostě zapříčiněno i tím, že nemáme kurz koruny navázaný na euro. Čili další velké téma, o kterém bychom měli v naší zemi diskutovat, je vstup do takzvaného mechanismu ERM II, a to čistě i z toho důvodu, abychom uspořili na obsluze státního dluhu. Ale já se už do toho tématu pouštět teď nebudu.

Já už jsem zdůraznila vše, co si myslím, že na úvod debaty o státním rozpočtu v tomto roce je potřeba zdůraznit, ať už k podpoře rodin, ať už k podpoře bydlení, anebo k tomu, nakolik realistický, nebo spíše zcela nerealistický tento rozpočet je. Jenom to téma dotační ekonomiky, která je potřeba proškrtat a přesměrovat do skutečných inovací a do skutečných investic, které reálně pomáhají nejenom konkrétním rodinám a lidem, ale i celé zemi, ať už jsou to konkrétní místa ve školkách, či dětských skupinách, konkrétní dostupné byty či sociální služby, tak to jsou věci, co by měly být dlouhodobým cílem naší země, a já slibuji, že za nás, za Piráty tahle témata samozřejmě dlouhodobým cílem budou a my se jich držet budeme, ať už u debaty o rozpočtu, anebo u všech návrhů zákonů, u kterých bude možné tato témata uplatnit. Děkuju za pozornost a přeju nám věcnou a opravdu na řešení těch potíží zaměřenou debatu.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji paní místopředsedkyni. V tuto chvíli se nacházíme u přednostních práv, já jenom přečtu jejich pořadí. Nachystá se pan předseda Tomio Okamura, po něm paní předsedkyně Alena Schillerová, pan místopředseda Karel Havlíček a na závěr pan premiér Petr Fiala.

V tuto chvíli jenom připomínám, než začne pan předseda hovořit, že ve 13 hodin bude vyhlášena přestávka. Pane předsedo, prosím, máte slovo.

 

Poslanec Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, vláda premiéra Petra Fialy z ODS se před volbami a po svém nástupu před třemi lety zaklínala důrazem na rozpočtovou odpovědnost. Při pohledu na návrh státního rozpočtu na příští rok s deficitem 241 miliard korun, který ministři schválili, si můžeme jen zopakovat, že lhali ráno, lhali v poledne, lhali večer a lhát budou, dokud je voliči nevymažou z politické mapy. Hnutí SPD vládní návrh státního rozpočtu na rok 2025 nepodpoří a ve svém vystoupení konkrétně rozeberu důvody. Zároveň hned na úvod navrhuji jménem SPD usnesení v následujícím znění a o našem návrhu se tedy bude hlasovat.

"Poslanecká sněmovna neschvaluje základní údaje návrhu zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2025 a ukládá vládě České republiky změnit je tak, aby odpovídaly skutečnosti a platné rozpočtové legislativě. Termín předložení nového návrhu stanovuje Poslanecká sněmovna za 21 dní, tedy na 12. listopad 2024." A doufám, že ti rozumnější z vás toto naše usnesení podpoří, protože ten váš rozpočet prostě nelze podpořit tak, jak jste ho vy vytvořili.

A teď k důvodům tohoto našeho postoje. Výdaje našeho státu jsou dlouhodobě vyšší než jeho příjmy. Naše země žije kvůli Fialově vládě stále více na dluh. V roce 1993, tedy v době vzniku samostatné České republiky, činil dluh České republiky 158,8 miliard korun. Loni se ale vyšplhal už na 3 110,9 miliardy, tedy přes 3 biliony korun. Výdaje za obsluhu státního dluhu letos dosahují 95 miliard korun ročně, což již představuje 4,6 % HDP. Přitom ještě vloni byly ty výdaje na obsluhu státního dluhu 68,3 miliardy korun. Celkový státní dluh České republiky dosáhl dle informace Ministerstva financí v minulém týdnu ke konci letošního třetího čtvrtletí rekordní hodnoty 3,3 bilionu korun. Na každého českého občana tak připadá rekordní poměrný dluh ve výši 306 460 korun.

Fialova vláda bude historicky první vládou v dějinách našeho státu, za jejíhož působení vzroste státní dluh o více než 1 bilion korun. Krátce řečeno, dluh vzroste jenom za vašich pár let vaší vlády o třetinu, český dluh České republiky o třetinu od vzniku samostatné České republiky, což je úplně neuvěřitelný, co předvádíte. Vládní koalice tvrdila všem občanům a hlavně svým voličům, že chce s prohlubováním rozpočtového schodku skoncovat. Ekonomka Ilona Švihlíková to shrnula v jedné větě, cituji: "Vláda nezvládá náročné ekonomické úkoly a nezvládá dokonce ani priority, které si sama stanovila."

Je to tristní pohled, zatímco schodky za vlády Andreje Babiše činily také astronomických 813 miliard korun, za Fialovy vlády to bude nejméně 1,1 bilionu korun, a to bez pandemie. Jak už jsem dříve konstatoval, vláda při sestavování rozpočtu přeceňuje příjmy a podceňuje výdaje, tedy správnými slovy falšuje státní rozpočet.

Vláda tak obelhává všechny naše občany. Fialova vládní koalice ve svých prognózách nadhodnocuje očekávaný ekonomický růst i pro příští rok, velice optimisticky počítá se silným oživením ekonomiky cca 2,7 %, přičemž není jasné, kde se to oživení má vzít, protože letos vidíme růst pouze pod 1 % a vidíme situaci v Německu.

Vládní rozpočet potěší například zahraniční zbrojaře. Předražené stíhačky F35 od amerického výrobce Lockheed Martin nás budou stát 150 miliard korun. Jak víme, Rumunsko je kupuje daleko levněji. Vládním poslancům a ministrům musím zopakovat to, co ostatně slyšíte ze všech stran, a je jedno, zda to je SPD, ekonomové, nebo dokonce vaši příznivci, rozpočet, který předkládáte, je katastrofa, tak jako celá vaše vláda a žádný rozumný člověk pro ni ruku zvednout nemůže, je nerealistický, pokud jde o příjmy, je nemravný, pokud jde o strukturu výdajů, a je katastrofálním zadlužením, které přináší.

Máte nadsazené příjmy, chápu proč, chcete víc utrácet. Ve vašem případě víc rozdávat do zahraničí. Například rozpočet Ministerstva obrany se na dluh za poslední tři roky zvýšil o 100 procent. V roce 2021 inkasovalo Ministerstvo obrany 75 miliard, letos v roce 2024 to je 151 miliard. A teď ani nevíte, za co ty peníze utratit. A znovu zdůrazňuji, že to je na dluh. A takové ty laciné argumenty, co slyšíme od zastánců války a samozřejmě ve vládní koalici, a kteří prosazují, aby se na dluh dělaly nákupy neustále drahé, předražené nákupy v zahraničí, tak zdůrazním, že hnutí SPD dlouhodobě a od počátku prosazuje modernizaci naší armády, ale prioritou armády by neměly být zahraniční mise a americké zájmy, ale obrana našeho území a našich občanů, a k tomu je potřeba přizpůsobit výzbroj. A to vy neděláte, vy děláte pravý opak, a ještě na to dáváte peníze, na které ani Česká republika nemá.

Přitom na naše lidi peníze nedáte. Není na důchody, na zdravotnictví, na rodiny s dětmi, jen zvyšujete lidem daně a povinné odvody. Příští rok totiž nemusí být tak růžový, jak nám váš rozpočet maluje. Úspory jsou třeba například na zbytných výdajích do zahraničí, na byrokracii, ale vy je neděláte. Naše ekonomika je svázaná s ekonomikou Německa. Počítat s růstem ekonomiky v čase, kdy má německá ekonomika velké problémy, může opravdu jen politik, který se pokouší lidem nalhat, že jeho deficit bude menší o vylhané budoucí příjmy. A všichni víme, že vaše vláda příští rok končí a váš rozpočet v prvé řadě zkomplikuje život další vládě. Minimálně ti z vás, co si brousí zuby na vládu s hnutím ANO, by se měli zamyslet, na co se budete vymlouvat, až budeme za rok, za dva řešit vytunelované zdravotnictví, sociální systém, školství, kulturu. Popravdě vše.

I ta obrana si samozřejmě zaslouží investice, ale potřebuje koncepci a následnou investici do skutečně funkční obrany naší země. A vy dobře víte, že nám skutečně hrozí recese, která oseká příští rozpočty. Loni zaznamenala německá ekonomika pokles o 0,3 %, a její výkon byl nejslabší ze všech zemí eurozóny. Podle odborných odhadů v příštím roce německá ekonomika vzroste o 0,8 %. Německá ekonomika je největší v Evropě a je daní závislá i velká část českých firem a samozřejmě ovlivňuje významně i naši ekonomiku.

I když zvolňuje inflace, spotřeba v Německu je slabá, vysoké náklady na energie, slabé globální zakázky, vysoké úrokové sazby i geopolitická nejistota stále ničí německou, ale samozřejmě i českou ekonomiku.

Podle zprávy německých hospodářských institutů je v obtížné situaci především zpracovatelský průmysl, logicky hlavně v energeticky náročných oborech. Na světových trzích čelí rostoucí konkurenci průmyslových výrobků z Číny a je iluze, že tomu napomohou evropská cla. Naopak reciproční čínská opatření hrozí tvrdě zasáhnout například německé automobilky, tedy i nás.

Německá vláda na rozdíl od té české chystá opatření na podporu ekonomiky. Podle hospodářských svazů ale plánovaná opatření nejsou dostatečná. Svazy požadují hlubší reformy a stejně jako naše firmy a podnikatelé si stěžují mimo jiné na to, že v mezinárodním srovnání jsou v Německu vysoké ceny energií, velká byrokratická zátěž a stále větší nedostatek kvalifikované pracovní síly.

Co to znamená? Pokud nezrušíme nesmyslné sankce a kroky, které zvyšují ceny surovin a energií, není šance z krize vybřednout. Žádný solár ocelový ingot neroztaví. Potřebuje levný plyn, ropu a uhlí. Kdo to nepochopil, ať si dá mokrý ručník na hlavu. A vzhledem k tomu, že to vaše ideologická skupina nepochopila ani v Bruselu, ani u nás, není zatím šance vybřednout z ekonomické stagnace. A to znamená, rozlučte se s nějakým významnějším růstem příjmů.

Kde je problém? Podívejme se, jak to dělají jinde. Fialova vláda kupí dluhy, stejně velké Irsko řeší, co s přebytečnými penězi. V čem je rozdíl? Jak je to možné? Za letošek očekává irská vláda přebytek ve výši 6,8 miliardy eur, v přepočtu zhruba 170 miliard korun. Podobné výsledky hospodaření měla země i v předchozích dvou letech, přesto je její vedení s výdaji opatrné. Zdrojem nadbytečných vládních peněz jsou především rychle rostoucí příjmy z daní od nadnárodních firem působících v celé Evropské unii se sídlem v Irsku, které do země lákají daňové výhody. Evropskou pobočku má v Irsku například farmaceutická firma Pfizer, kterou naše vlády živí miliardami za nevyužité či sporné vakcíny. Daní tam giganti jako Apple, Google nebo Facebook. Celkové příjmy z korporátní daně loni v Irsku dosáhly téměř 24 miliard eur, což je rekordní úroveň, ve srovnání s přibližně 4,5 miliardami eur před 10 lety.

Možná si vzpomenete, že nedávno Evropská komise řešila údajně nestandardní daňové zvýhodnění a podporu firmy Apple v Irsku, ovšem kupodivu ani na tom Irsko neprodělá. Naopak v následujících měsících dostane Irsko 13 miliard eur od Applu jako doplatek na daních za dřívější roky. Když si uvědomíme, že Fialova vláda zvyšuje daně a odvody fakticky všude, kde se dá, tak je jasné, která země bohaté firmy láká a která je musí logicky odpuzovat. Proč? To je otázka na pana premiéra Fialu a jeho ministry. Chovají se jako ekonomicky naprosto nevzdělaní amatéři a faktem je, že jimi skutečně jsou. Otázkou je co, nezkušení a v jimi řízených oblastech nevzdělaní lidé, nepostižení ani potřebnou praxí dělají ve vládě. Tedy odpověď se nabízí. Dělají škodu. Jen a jen škodu naší zemi, našim občanům, našim i zahraničním firmám. Výsledek je jasný a vidíme ho všichni. Větší dluhy a pak znovu jen dluhy.

Váš rozpočet je ukázkou vašich politických ideologických priorit. Na Green Deal, na to zelené šílenství, na likvidaci české energetiky, průmyslu a občanů, na to peníze ve Fialově vládě jsou. Na podporu nesmyslné prohrané války na Ukrajině, na to peníze jsou. Na podporu vašich ideologických neziskovek nebo pro vašeho odporného ideologa Foltýna, na to peníze jsou. Přidáváte si také na rozpočtu Úřadu vlády. Přidáváte paní Pekarové na rozpočet Sněmovny, aby měla na zahraniční cesty. Přidáváte prezidentovi Pavlovi. Máte také peníze na vaše zvýšení platů. To všechno jsou položky ve vašem návrhu státního rozpočtu, kde je nárůst. To znamená, na občany není, ale na vaše papalášské manýry peníze máte, a ještě je dokonce navyšujete.

Mimochodem, teď jsem se zase aktuálně zeptal, kolik je plat toho nového vládního cenzora - cenzora na Úřadu vlády. To je ten - Gregor se jmenuje. Gregor na Úřadu vlády, tak má, 30 tisíc měsíčně ho platíte na nějakou dohodu. Takže to je jedno, jestli si někdo myslí, že je to velká, nebo malá částka, ale na co dáváte peníze. Na to, aby v souladu s vaší vládní linií, přičemž vaší vládě už plně věří podle průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění Akademie věd pouze 2 % lidí, tak vy platíte z veřejných peněz cenzora, který říká, že protivládní názory jsou špatně a provládní názory jsou správně.

Mimochodem jsem se i na Úřadu vlády písemně zeptal, jak je to s platem pro toho Otakara Foltýna, a bylo mi odpovězeno, že není v pracovním poměru na Úřadu vlády. Tu odpověď jsem dostal minulý týden. To znamená, voják ve služebním poměru tady říká o jiných občanech, že jsou svině a tak podobně. Voják ve služebním poměru placený armádou, který byl realokován jenom z armády, byl v uvozovkách přesazen na Úřad vlády. Co to má znamenat?

Takže tohle jsou věci.... Nic proti vojákům nemám. Naopak. Ale jací lidé tady říkají, ve jménu Fialovy vlády takovýmto způsobem mluví o občanech a říkají, co je správně a co ne? Jinak znovu říkám, proti vojákům samozřejmě vůbec nic nemám. Naopak. Naopak, mezi vojáky máme řadu voličů.

Přidáváte si také na rozpočtu Úřadu vládu, přidáváte paní Pekarové na rozpočet Sněmovny, jak už jsem říkal, a to je také velká otázka. My jsme se opakovaně ptali, proč paní Pekarová tady takovýmto neuvěřitelným způsobem navyšuje rozpočet Sněmovny, protože před třemi roky říkala, že bude šetřit, ale zapomněla dodat, že nebude šetřit sama na sobě. Takže ona tady na ty svoje nesmyslné zahraniční cesty, které jsou ostudou a bez výsledku, tak se tady navyšují peníze na komfort vládní pětikoalice, ale na občany peníze nemáte.

A pak tu máme důchodce, seniory, invalidy, zdravotníky, školníky, lékaře, sestřičky, rodiny s dětmi. A samozřejmě na ty už vašem rozpočtu také nezbývá. Váš rozpočet říká jediné: co slovo, to lež, co čin, to krádež. Když se na rozpočet podívám, říkám si, kdo vás platí? Pravda je, že vás platí zcela nepochybně čeští občané a naše firmy. Výsledek ovšem napovídá, že vám zřejmě víc voní peníze směrem do ciziny a na cizí zájmy. Pro ně jste sestavili váš rozpočet, ovšem za peníze našich občanů, a tento rozpočet je nechutnou vizitkou vaší vlády; vlády, která je protičeská, vlády, která okrádá svůj vlastní národ, aby peníze sypala cizincům a do ciziny, na úkor našich potřebných občanů, kterým jste ještě zvýšili daně. Nikdo rozumný, žádný slušný člověk nemůže a neměl by pro váš rozpočet zvednout ruku.

Takže když to shrnu: Fialova vláda rekordně zadlužuje naši zemi, aniž by šetřila na zbytných výdajích, proto SPD nepodpoří vládní návrh státního rozpočtu na rok 2025. Mimochodem, ve vašem vládním prohlášení, ale z toho jste udělali úplný cár papíru, tak slibujete, že uděláte audit duplicitních agend ve státní správě, abyste našli právě ty úspory. Neudělali jste nic. Vy jste se na to vykašlali. Vykašlali jste na to, ještě jste způsobili škody tou digitalizací, škody v řádu miliard, takže jediné, co vám při vaší neschopnosti a prolhaných slibech voličům zbylo, když jste obelhali všechny, tak je zvýšit daně, teď tady chcete zvyšovat věk odchodu do důchodu, důchody už jste snížili dvakrát - valorizace důchodů, takže to je výsledek té vaší vlády.

My v SPD odmítáme neustálé zvyšování zadlužení státu a budoucích generací i opakované rozpočtové schodky předkládané Fialovou vládou, aniž by vláda šetřila na zbytných výdajích, jako jsou desítky miliard na Ukrajince. Mimochodem, celkem tam dáte, už jste dali a dáte ještě 122 miliard korun, to je úplně neuvěřitelné, na úkor našich občanů samozřejmě, předražené vyzbrojování, dáváte peníze neziskovým organizacím s ideologickým programem - gender, migrace, LGBT a tak dále, dávky nepřizpůsobivým vyplácíte a tak dále. Jenom připomenu, že jste tady před dvěma roky odmítli, tady se už jednalo a hlasovalo se tady o návrhu SPD na ukončení zneužívání dávek nepřizpůsobivými, dva roky jsme na tom pracovali, 70 změn jsme navrhli v tom zákoně , a vy jste to hlasováním odmítli. Slíbili jste, že to připravíte, že něco připravíte sami, a není tady na stole vůbec nic. A zase zbytečné miliardy navíc už se vyčerpaly.

Vládní návrh státního rozpočtu je navíc nerealistický a nepravdivý, jak dokládá i Národní rozpočtová rada vlády, podle které jsou vládou předpokládané příjmy rozpočtu výrazně nadhodnocené a současně zde nejsou rozpočtovány některé nezbytné výdaje. Podle Národní rozpočtové rady vlády, což je paradox, že je to orgán řízený samotnou vládou, ale vy ty odborníky prostě neposloucháte, tak podle Národní rozpočtové rady vlády by měl být tudíž navrhovaný rozpočtový deficit, aby byl pravdivý, o 45 miliard korun vyšší, než uvádí Fialova vláda, to znamená schodek téměř 300 miliard korun úplně neuvěřitelný!

Odmítáme opakované Fialovy a Stanjurovy astronomické rozpočtové schodky, jejich falšování odhadů rozpočtových příjmů a výdajů.

Jak jsem již řekl v úvodu, hnutí SPD z výše uvedených důvodů tento váš státní rozpočet na rok 2025 nepodpoří a bude se hlasovat o námi navrženém usnesení, které ještě v obecné rozpravě načte poslanec SPD Hrnčíř.

Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad SPD.)

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji. Nacházíme se před obecnou rozpravou, v tuto chvíli s přednostním právem je přihlášena paní předsedkyně Alena Schillerová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo, ale vzhledem k tomu, že do pauzy zbývá osm minut a mně rozhodně osm minut nestačí na to, abych se vyjádřila k tomuto velmi - velmi nepovedenému návrhu zákona o státním rozpočtu na rok 2025, tak vás prosím, pane místopředsedo, beru osm minut na pauzu na jednání klubu hnutí ANO. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji, tento požadavek jsem zaznamenal, v tuto chvíli tedy vyhlašuji pauzu do 13 hodin. A poněvadž podle politických klubů a jejich dohody je pauza od 13 do 14 hodin, tak přerušuji toto jednání do 14 hodin. (Připomenutí jednání organizačního výboru.) Ano, ve 14 hodin se tady sejdeme, budeme pokračovat přednostním právem paní předsedkyně Aleny Schillerové. Jenom připomínám, že ihned teď po skončení se koná organizační výbor, tak prosím všechny členy organizačního výboru, abychom se sešli na obvyklém místě. Přeji hezký zbytek dne.

(Jednání přerušeno v 12.53 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 14.00 hodin.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Vážené dámy, vážení pánové, je 14 hodin a opět se vracíme k projednávání vládního návrhu zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2025. Jsme v prvém čtení a jsme stále před otevřením obecné rozpravy. Jak zaznělo již před přestávkou, tak je nyní na řadě se svým vystoupením paní předsedkyně Alena Schillerová a poté zrekapituluji pořadí. Poté je zde přednostní právo - pan místopředseda Karel Havlíček a poté pan premiér Petr Fiala. To jsou tedy zatím přihlášky ještě před otevřením obecné rozpravy

A prosím, paní předsedkyně. (Poslankyně Schillerová namítá, že není přítomen žádný člen vlády.) Vnímám vaši námitku, že zde není přítomen žádný člen vlády. Je tomu tak. Je tady pan zpravodaj, a já ho tedy požádám, pana zpravodaje, zda by mohl... Je zde pan předseda Benda, prosím. Ten tedy bude řešit přítomnost členů vlády. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Marek Benda: Vážená paní místopředsedkyně, vážené a vážení pánové, já se omlouvám, ale poprosím o pauzu na jednání poslaneckého klubu ODS v délce 30 minut.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. Čili vyhlašuji na žádost pana předsedy Marka Bendy pauzu do 14.31 hodin, protože bylo požádáno o pauzu v délce 30 minut. Je tedy vyhlášena. Sejdeme se opět o půl třetí.

 

(Jednání přerušeno v 14.01 hodin.)

(Jednání pokračovalo ve 14.31 hodin.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Vážené dámy, vážení pánové, vážení členové vlády, je 14.31, vypršela pauza a já nyní opět dám slovo paní předsedkyni klubu hnutí ANO Aleně Schillerové, která je přihlášena. Prosím.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Dobrý den, dámy a pánové. Kde máme vládu? Máme tady pana ministra financí, to je v pořádku, ale kde máme vládu? Já si vzpomínám, když se projednával rozpočet za naší vlády, že jsme tady seděli jak vlaštovky na bidýlku, jestli to tak k sobě chodí, to přirovnání. A byli jsme připraveni reagovat, protože celá řada dotazů tehdejší opozice se netýkala jenom Ministerstva financí, jenom premiéra, ale týkala se i vlastně ministrů těch jejich jednotlivých kapitol. Já to považuju prostě zvlášť ještě k těm skutečnostem, které řeknu k rozpočtu, tak to považuju skutečně za naprosto, naprosto něco neslýchaného. A že vláda zasedá, pane ministře, já jsem vás zaslechla, i když to není komunikace napřímo, že vláda zasedá, je nám úplně jedno. Proč nezasedáte v pondělí? Naše vláda zasedala v pondělí, vláda Andreje Babiše, protože jsme nechtěli narušovat schůze Sněmovny. Že zasedá vláda, je mi srdečně jedno, to říkám otevřeně, protože vláda se zpovídá Poslanecké sněmovně, ne naopak.

Měla bych sto chutí, sto chutí vzít pauzu, sto chutí vám říct, že se tady sejde vláda a vláda bude poslouchat naše argumenty. Nicméně je támhle 17 přihlášených mých ctěných kolegů, nebo vidím tam převážně teda kolegy z hnutí ANO - zatím to, co je vidět na tabuli - kteří chtějí vystoupit, připravovali se stínoví ministři na ty svoje jednotlivé kapitoly, takže já jenom chci upozornit, že budeme trvat na tom, aby tady vždy byl minimálně přítomný ministr, když bude mluvit jeho stínový protějšek, když už tohle připustíte, aby tady vláda neseděla. Je tady prázdno, a to ještě můžeme být rádi, že tu sedí ministr financí, že tu nesedí někdo, nebudu říkat kdo. Takže já to považuju za naprosto něco neslýchaného a neúctu k tomu zákonu roku, který tady teď v prvním čtení projednáváme, tak a máme tady dalšího pana ministra, tak už tu máme aspoň dva, když se projednává. (K ministrovi Stanjurovi přistoupil ministr Výborný.) No, snad mi nejdete říct, pane ministře, že jdete vystřídat ministra financí? Tak já počkám, až si to řeknete, protože v tom případě beru pauzu. (Potlesk zleva, ministr Výborný odchází.) Tak nejdete to říct, tak to asi je ta lepší zpráva z těch velmi špatných, které teď jsem tady sdělila.

Vážené dámy, vážení pánové, kolegyně, kolegové, já nejdřív přednesu svůj projev, který jsem měla připravený a mám připravený, a pak budu reagovat na některá vystoupení nebo na vystoupení pana ministra financí, abych reagovala na některé jeho argumenty, nebo respektive ne argumenty, které tu zazněly.

Návrh zákona o státním rozpočtu, který budeme dnes projednávat, je bezesporu tím nejdůležitějším ze všech čtyř státních rozpočtů vlády Petra Fialy. Je tomu tak proto, že se jedná o rozpočet finální, který zrcadlí všechnu odvedenou práci tohoto kabinetu za uplynulé tři roky. A přijmeme-li premisu, že státní rozpočet je zákonem roku, můžeme směle říct, že nám dnes na stole leží úplně nejdůležitější zákon současné vládní koalice vůbec. Nejdůležitější zákon této koalice vůbec, který má ovšem jednu naprosto esenciální a nepřekročitelnou vadu a není to vada, kterou by šlo přejít s odkazem na různost politických názorů či pohledu na ekonomické řízení země, byť i takových je tam víc než dost, a dostanu se k nim vzápětí. To, co je v tuto chvíli absolutně nejdůležitější, naprosto nadstranické a s čím musí souhlasit každý poslanec, kterému na naší zemi a jejím obrazu skutečně záleží, je, aby rozpočet České republiky nebyl nevěrohodný, neúplný a nereálný cár papíru. Právě takový totiž bohužel je, a to nikoliv podle nás jako opozice, ale podle nezávislé Národní rozpočtové rady. Národní rozpočtová rada totiž 3. října publikovala stanovisko, podle kterého jsou v předloženém návrhu rozpočtu nesrovnalosti v rozsahu okolo 50 miliard korun.

Připomenu, že úřad Národní rozpočtové rady konstatoval ve zkratce následující: za prvé - v konsolidaci rozpočtu se příští rok nepokračuje, za druhé - příjmy z emisních povolenek jsou nadhodnoceny, a to přibližně o 10 miliard korun, za třetí - výdaje na důchody jsou podhodnoceny, a to v rozsahu 5 až 7 miliard korun, za čtvrté - výdaje na obnovitelné zdroje energie a na platy nepedagogických pracovníků ve školství jsou v rozporu s platnou legislativou.

Jen v případě OZE hovoříme podle samotných zdrojů z vlády o částce pohybující se kolem 20 miliard korun. Za páté - rozpočet nerespektuje principy reálnosti a úplnosti.

Jinými slovy, tyto závažné nálezy úřadu Národní rozpočtové rady jednoznačně potvrzují, že ministr financí Zbyněk Stanjura v návrhu státního rozpočtu nadhodnotil příjmy a podhodnotil výdaje, a to způsobem natolik extrémním, že byla podkopána elementární důvěra ve výkaznictví naší země. Jako politici můžeme v této Sněmovně vést diskusi o tom, zda by investice mohly být vyšší nebo nižší, zda by bylo vhodnější dát více peněz do školství, na výstavbu bytů, do vědy nebo zdravotnictví, ale nemůžeme ji vést v podmínkách, kdy rozpočet pracuje s nerealistickými příjmy a výdaji.

Možnost vést seriózní debatu nad rozpočtem, který se jen hemží nesrovnalostmi a cinknutými čísly, je ale prakticky nemožné.

Proto mi dovolte, abych hned v úvodu vyzvala Poslaneckou sněmovnu k přijetí usnesení, kterým uloží vládě splnit ten zcela nejzákladnější úkol bez ohledu na politické priority té které strany či hnutí. Tím úkolem musí být přepracování návrhu rozpočtu podle zmíněných připomínek úřadu Národní rozpočtové rady z 3. října 2024, respektive s reálnými rozpočtovými potřebami a s platnou legislativou.

Pokud tak Poslanecká sněmovna neučiní, dává vládě jasně najevo, že naprosto rezignovala na základní úlohu a spokojí se s nepravdivými hausnumery, a to dokonce u zákona roku a dost možná nejdůležitějšího zákona této vlády. Návrh usnesení, ke kterému se znovu přihlásím v debatě, až bude otevřena, zní:

"Poslanecká sněmovna

I. neschvaluje základní údaje vládního návrhu zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2025 podle sněmovního tisku 805;

II. doporučuje vládě následující změnu: přepracovat návrh zákona o státním rozpočtu na rok 2025 podle připomínek Úřadu Národní rozpočtové rady z 3. října. 2024;

III. stanoví, že nejpozdější termín předložení nového návrhu zákona o státním rozpočtu je dvacátý den od doručení usnesení Poslanecké sněmovny předsedovi vlády.

Chci věřit, že když ne žádné jiné, tak toto usnesení bude přijato, a my tak na rozdíl od dnešního dne budeme mít brzy na stole materiál, který splňuje alespoň základní požadavky kladené na rozpočty vyspělých zemí, tedy především reálnost a úplnost.

A nyní mi, dámy a pánové, dovolte, abych se vyjádřila k údajným prioritám, které má návrh rozpočtu naplňovat. Těmi prioritami mají být: rozpočtová konsolidace, podpora budoucnosti naší země masivními investicemi, udržení sociálního smíru, školství společně s vědou a výzkumem a také obnova území po katastrofálních povodních.

Nemohu začít jinde než u rozpočtové konsolidace neboli snižování schodků. Právě to byl totiž klíčový slib této vlády. Vláda totiž opakovaně ujišťovala, že bude snižovat schodky tempem okolo 1 % HDP, tedy 70 - 100 miliard korun ročně. A realita? V roce 2022 od nás dostala Fialova vláda připravený schválený rozpočet s deficitem 376,6 miliardy korun a příští rok ho plánuje odevzdat s deficitem 241 miliard korun. To je, dámy a pánové, -135,6, miliardy korun za čtyři roky. K tomu -18 miliard mimorozpočtové půjčky.

Výsledkem je, že zatímco slib byl 70 - 100 miliard korun, realitou je sotva 30 miliard korun, neboli 0,37 % HDP, tedy nikoliv 1 %, jak ODS slibovala na billboardech, ani 0,5 %, jak plánovalo konsolidovat hnutí ANO, a bylo to ze strany pana Stanjury opakovaně, a nejen z jeho strany, kritizováno pro nedostatečnou ambicióznost. Ne. Skutečné tempo konsolidace, které vykáže vláda Petra Fialy, je 0,37 % ročně.

A když už chce vláda mluvit o konsolidaci, navrhuji podívat se na nový dluh, který za čtyři roky vytvoří. Není problém to totiž spočítat poměrně přesně, protože toto je poslední rozpočet, podle kterého bude hospodařit. Sečteme-li, všechny čtyři schodky této vlády, tedy 360,4 miliardy korun v roce 2022, 288,5 miliardy korun v roce 2023, 282 miliard korun v roce 2024 a navržených 241 miliard korun pro příští rok společně s mimorozpočtovou půjčkou SFDI ve výši 18 miliard, dostáváme se k astronomickému číslu 1 bilion 190 miliard korun, neboli také 297 miliard korun ročně. To je mimochodem třikrát rychlejší tempo zadlužování, než které vykázali ministři financí za hnutí ANO, covidovou dobu nevyjímaje. Za pouhé čtyři roky nás tato vláda zadluží o bratru 400 miliard korun vyšším dluhem než hnutí ANO za osm let. Podtrženo, sečteno, má-li být jednou z priorit navrženého rozpočtu konsolidační úsilí, tak ministr financí Zbyněk Stanjura je králem Anglie.

Prioritou číslo 2 jsou údajně kapitálové výdaje neboli investice. Jistě, 250 miliard korun v této položce může na první pohled působit přesvědčivě, ale nenechme se mýlit. Za prvé, máme tady 25% inflaci, v důsledku které je reálná hodnota této částky sotva na úrovni covidových let.

Za druhé, a to hlavně, investice jsou vyhnány nahoru především prostřednictvím nákupu Ministerstva obrany neboli nákupem zbrojní techniky. Když pominu, že tyto peníze jdou z velké části do zahraničí, typicky na nadzvukové stíhačky, z čehož české HDP pochopitelně neuvidí ani korunu, jistě se shodneme, že nákupy vojenské techniky opravdu nejsou ideální prorůstovou multiplikační investicí, a tím prosím nijak nezpochybňuji, že bezpečnost země je na prvním místě. Ale prosím, nepleťme si ji s prorůstovými investicemi. Tedy když například postavíme novou silnici nebo železnici a díky tomu zvýšíme produktivitu nebo zaměstnanost v zaostávajícím regionu nebo městě. Nebo když postavíme technologický park a díky tomu pomůžeme vysoké škole získat patent na nějakou novou technologii. Nebo postavíme elektrárnu a zajistíme si příjmy z vyrobené elektřiny. Když ale místo toho koupíme střelivo, granátomet nebo stíhačky, budeme mít sice lepší bezpečnost a ochranu, ale negenerujeme žádné budoucí výnosy, návratnost ani výnos.

A právě proto musíme sledovat investice očištěné od obrany. A tam i druhá vládní priorita padá. Realita je totiž přesně obrácená. Návrh rozpočtu doslova podřezává větev pod budoucností naší země. Ve srovnání s covidovými lety 2020 i 2021 se objem prorůstových investic, tedy investic očištěných od výdajů na obranu a zbrojení, snižuje. Zatímco v roce 2020 investovala vláda Andreje Babiše 2,7 % HDP a v roce 2021 2,4 % HDP, v příštím roce to bude sotva 2,3 % HDP. To považuji zvlášť v době slabého ekonomického růstu, neřku-li stagnace a standardních rozpočtových podmínek za naprosto trestuhodný záměr. Také samotné výdaje na dopravní infrastruktury jsou v poměru k HDP nižší, než byly v roce 2020, kdy byla naše ekonomika navíc sevřena covidovými uzávěrami.

Podobně se rozcházejí i deklarované priority v dalších oblastech, jako je sociální smír nebo vzdělanostní ekonomika. Pokud tedy sociálním smírem nemyslí vláda rekordní nárůst sociálních dávek v důsledku bezprecedentního chudnutí obyvatelstva. Podle samotného Ministerstva kultury, tedy úřadu řízeného ministrem z ODS, přijdou například zaměstnanci státu v letech 2021 - 2025 reálně o 25,7 %, svých příjmů. To je čtvrtina platu. Opravdu myslí vláda vážně, že deklarované přidání o 1400 znamená udržení sociálního smíru? Ne. Tato vláda zaměstnance nemá ráda, stejně jako nemá ráda důchodce, ale ani živnostníky, studenty nebo dohodáře. Mluvila jsem o tom tady včera, konkrétně o dohodářích.

A co věda a výzkum, kvůli kterým má kabinet speciálního ministra?

Oproti covidovému roku 2020 opět pokles. A to z 2,5 % výdajů na 2,2 % výdajů rozpočtu.

Jak vidíte, údajné vládní priority vydrží jen do té doby, než se do rozpočtu skutečně začtete. Vláda nám i letos lakuje barevné kulisy, zatímco za oponou nás čeká amatérská improvizace, nedohrané hry a rozbité vybavení. A místo investic, vzdělání a sociálního smíru se opět zaměřuje výhradně na pomoc zahraničním obchodním řetězcům, bankám, energetickým gigantům a zbrojařům. Taková je totiž její politika od prvního dne, kdy vstoupila do Strakovy akademie a do sídla Ministerstva financí v Letenské 15.

Drtivá většina slibů vládní koalice nejen že nebyla dodržena, ale i tento Stanjurův rozpočet přináší jejich přímé popření. Vláda dělá čistokrevný opak toho, co slíbila ve svém programu. Je to stejné, jako když tvrdí, že dbá na sociální smír, ale reálné platy nechá klesnout o pětinu a každému důchodci sebere 1 100 korun měsíčně. Nebo když tvrdí, že omezuje výdaje na provoz, ale ve skutečnosti je oproti roku 2021 chce zvýšit o neuvěřitelných 50 miliard korun v jediném roce. Je to trestuhodné, není to fér, ale hezky to do jejího stylu zapadá. A proto navrhuji vrátit návrh rozpočtu na rok 2025 vládě k přepracování.

Nyní mi dovolte, kolegové, kolegyně, abych se pověnovala některým věcem, tak jak jsem je zachytila z projevu pana... z úvodního projevu pana ministra financí Stanjury. Pan ministr financí se ráno chlubil nebo upozornil, že snad Českou republiku pochválil Eurostat, jak se nám v jeho režii daří konsolidovat veřejné finance. Ano, já jsem ten článek na Seznam Zprávy ráno taky četla a musela jsem se tedy podívat na fakta, co skutečně ten Evropský statistický úřad v těchto dnech zveřejnil. A rozhodně to není žádná pochvala vlády Petra Fialy. Eurostat zveřejnil své periodické statistiky mimo jiné o pořadí členských států z hlediska dluhu a deficitu.

Mám tady jejich zveřejněný graf. A jak jsme si v roce 2023 stáli? Náš deficit byl v pořadí devatenáctý nejlepší v EU a dosáhl zhruba průměru deficitu v eurozóně, respektive byl ještě o něco horší než průměr. A dluh? Ten jsme měli loni sedmý nejnižší. O jakém zlepšení ale pan ministr mluví? Vždyť v roce 2021, po dvou letech covidových lockdownů od nás dostal šestý nejnižší dluh a šestnáctý nejlepší deficit, dokonce deficit takový, který byl nad průměrem eurozóny. Za jeho ministrování jsme v obou ukazatelích výrazně propadli. A co teprve rok 2019? Dluh čtvrtý nejnižší hned za Belgií, Lucemburskem, Estonskem. Do covidu jsme tedy díky hospodaření naší vlády vstupovali s velkými rezervami. A deficit? Kdepak. V roce 2019, v době před covidem měla Česká republika veřejné finance dokonce v přebytku a daleko před průměrem EU i eurozóny. Takže by bylo dobré příště se na ta čísla podívat pořádně a nedopouštět se mystifikací, protože k žádnému zlepšení za ministrování ministra Zbyňka Stanjury nedošlo, ba právě naopak.

A jak konstatovala samotná Národní rozpočtová rada, konsolidace se v příštím roce fakticky zastaví úplně. Tak to jen pro pořádek k tomu, čím tady pan ministr financí Stanjura svoji dnešní řeč k návrhu rozpočtu na rok 2025 začal.

Musím se ještě dotknout několika věcí. Měli jsme o tom i velice podrobnou debatu na rozpočtovém výboru, ale sem to patří mnohem víc. Národní rozpočtová rada upozornila, bezesporu to tady zazní ještě několikrát během dnešního dne, že u takzvaných příjmů z emisních povolenek - jsou nadhodnoceny tyto příjmy zhruba o 10 miliard, protože se tam počítá s reálnou výší ceny za emisní povolenku. Mí kolegové, kteří budou komentovat kapitoly další, to bezesporu vzpomenou znovu.

Vedle toho na výdajové straně chybí výdaje na takzvané obnovitelné zdroje OZE. Také jsme se toho už dneska několikrát dotkli. Na rozpočtovém výboru ještě... Národní rozpočtová rada to odhaduje něco kolem 20 miliard, ty částky se různí, někdo říká 21 a půl, někdo říká, že to může být něco po dvaceti, prostě je v rozpočtu 8 a půl. Tečka. Nestačí to.

Pan ministr říkal na moje opakované dotazy na rozpočtovém výboru, že má několik způsobů, jak to vyřešit. Pořád jsme oscilovali kolem toho, že asi zásadní bude nějaká legislativní úprava a že na tom pracují právníci. Dnes ráno, abych byla poctivá, mi řekl, že mi ji během dnešního dne pošle. Měla být nějaká tisková konference. Neviděla jsem ji, protože jsem tady. Každopádně to jsou jenom tyto dvě položky, bavíme se o nějakých 30 miliardách. A samozřejmě tam jsou další položky, o kterých jsem se zmínila, ať už jsou to nadhodnocené důchody, i Národní rozpočtová rada hovořila o nereálnosti příjmů u podniků, které jsou... U příjmů z odvodů organizací s přímým vztahem ke státu v rozsahu asi 8 miliard, ale držme se tady těch dvou zásadních položek. Pan ministr tady řekl, a já už jsem na rozpočtovém výboru říkala, že mám dvojí déjà vu. On řekl, že prostě... A dneska to zopakoval, že samozřejmě si je vědom těch rizik a že když ta rizika nastanou, že to stejně ve finále zaplatí státní rozpočet a že si s tím poradí. Tak já mám první déjà vu. Když měl stejný dotaz před rokem a půl pan ministr, jak, kde má 20 miliard na mimořádnou valorizaci pro důchodce? Odpověděl úplně stejně, že si prostě státní rozpočet s výdaji přes 2 biliony s tím poradí. A jak si s tím poradil? Nedůstojně. (My) jsme tady po prezidentských volbách schvalovali ve stavu legislativní nouze ožebračení důchodců zhruba v průměru o tisíc korun, až jsme skončili u Ústavního soudu. Tak si s tím poradil. (Velký potlesk od poslanců ANO.)

No a druhé déjà vu jsem měla v momentě, kdy jsem se ptala na rozpočtovém výboru, jak vyřeší ty chybějící výdaje na OZE. A on říkal, že má tedy několik těch způsobů. Dneska mi říkal, že mně pošle úpravu legislativy. Dneska k tomu měla být nějaká tisková konference, tu jsem neslyšela. Vzpomínáte si, jak jsme tady řešili tuším v roce 2022, že chybí na veřejné zdravotní pojištění 14 miliard v rozpočtu? Jak se tady schvaloval rozpočet a až poté legislativa, která brala pojišťovnám peníze? Dodneška se o tom tady bavíme, dodneška slyšíme, že ty peníze chybí. A můžeme si říkat, jestli je někdo v přebytku nebo není. Rezervy se tenčí čím dál víc. Nebudu se k tomu vracet, to už je bohužel za námi. Ale úplně stejný problém řešíme teď, že tam máme 8 a půl miliardy, a teď teprve se má schvalovat, snad se to má načítat někde ve druhém čtení zítra do toho zákona. My se musíme ráno poradit, protože já to považuju za skandální, ale uvidíme, co nám vlastně kdo pošle. Čili mám druhé déjà vu. A zase se to opakuje, donekonečna se to opakuje. A já se ptám, jak a budu se ptát ještě zítra znovu, protože zítra to pravděpodobně budeme řešit u toho pevně zařazeného bodu, jak tady tak slyším v kuloárech. Tak se ptám, jak se to prostě bude řešit? Jakým způsobem se - a já nejsem žádná lobbistka solárních baronů, kdy se tady vytvořili solární baroni díky vládám ODS, ale jsme v nějakém vládním, jsme v nějakém právním státě. Dneska prostě už to patří kdoví komu a jsou tady nastavené nějaké právní podmínky. Takže já se samozřejmě ptám, jak jsou eliminována rizika? Jak jsou eliminována rizika toho, že zvýšené náklady v budoucnu neponese stát v důsledku prohraných arbitráží a soudních sporů? Nebude to znamenat zvýšení cen elektřiny pro občany, firmy v důsledku ohrožení plánovaného rozvoje neobnovitelných zdrojů?

Jak je zajištěna notifikace takovéto právní úpravy, to znamená, jak je zajištěno ohrožení pozice České republiky při jednání s Evropskou komisí a schválení pro Českou republiku nezbytných schémat podpory. A jak je zajištěno nebo zabezpečeno ohrožení investic do různých hightech oborů a tak dále. Prostě my se určitě na to budeme ptát, až to uvidíme, tu právní úpravu. Ale každopádně chci slyšet nejlépe dnes, nejpozději zítra, protože včera bylo pozdě, chci slyšet, jak operátor trhu, který administraci podpory pro stát zajišťuje, bude nucen si zajistit prostředky pro výplatu podpory mimo státní rozpočet, jak to udělá. Půjčkou od komerčních bank, která by v takovém objemu byla nepravděpodobná? Zase se udělá nějaká taková transakce, která půjde mimo státní rozpočet?

Toto všechno chceme slyšet. Ale hlavně chceme slyšet, když to vláda chtěla udělat, proč to neudělala včas, proč to neudělala tak, aby měla oporu v tom, že do rozpočtu na výdajovou stranu dá pouze 8,5 miliardy.

Prostě sečteno, podtrženo, to je vaše rozpočtová politika. Vy si prostě vysníte nějaký schodek, stejně to není kdoví co, a pak prostě děláte triky, kejkle na výdajové a na příjmové straně, aby vám to vyšlo. A modlíte se, abyste to vybrali potom v tom rozpočtovém roce někde jinde, aby ten schodek prostě dopadl. Proto my to chceme přepracovat, proto nevoláme po přepracování z politických důvodů, protože každá vláda má svoje politické preference a státní rozpočet je výsostné politikum, ale voláme o přepracování v souladu s nezávislým úřadem Národní rozpočtové rady. A já jsem strašně na vás všechny zvědavá, jak pro to usnesení budete hlasovat, protože to rozhodně bez komentáře nenechám.

Prostě je vám to jedno. Je vám to jedno, protože příští rok jsou volby. Vy si říkáte "po mně potopa" pod heslem "to už vy tady, maminko, doufám, nebudete". Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z řad ANO.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní došlo tady k dohodě. Je přihlášen s přednostním právem pan předseda Marek Benda. Prosím.

 

Poslanec Marek Benda: Vážená paní místopředsedkyně, vážené dámy, vážení pánové, děkuji panu místopředsedovi Havlíčkovi, že mě pustil před sebe, ale chtěl bych navrhnout, abychom dnes na návrh koaličních klubů, ale předpokládám, že fakticky i opozičních, protože ten zájem tady je všestranný, abychom pokračovali v našem jednání i po devatenácté a po jedenadvacáté hodině do dokončení bodu státní rozpočet v prvním čtení. Myslím, že to je důstojné.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. Přivolávám kolegyně, kolegy z předsálí, abychom se o tomto procedurálním návrhu vyjádřili hlasováním, a tedy je to o tom, zda dnes budeme... Ano, všechny odhlásím, prosím, přihlaste se opět svými registračními kartami. Návrh pana předsedy Bendy je, abychom dnes jednali a hlasovali i po devatenácté a jednadvacáté hodině. A já vidím, že počty se ještě neustálily, tak posečkám, prosím, přihlaste se.

 

Zahajuji hlasování o tomto procedurálním návrhu. Kdo je pro, nechť zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je případně proti?

V hlasování číslo 60 se účastnilo 111 hlasujících, pro 104, proti 5. Konstatuji tedy, že tento návrh byl přijat a my budeme jednat a hlasovat i po devatenácté a po jedenadvacáté hodině večerní.

 

(Hluk v sále.) A než se tady ztiší sál, aby mohl vystoupit pan místopředseda Havlíček, tak poprosím všechny, kteří chtějí hovořit mimo mikrofon, aby náš jednací sál opustili. Chviličku posečkáme. Děkuji. (Bez odezvy.)

Poprosím kolegyně, kolegy opravdu o opuštění sálu, aby zde byla důstojná atmosféra pro projednávání. Na pravé straně, paní kolegyně Peštová, omlouvám se, že jmenuji, ale máte tam hlučný hlouček.

Pane místopředsedo, ráda bych vám dala slovo, ale musím ještě jednou požádat o pomoc...

Paní kolegyně Peštová, prosím. Děkuji. Bylo to slyšet až sem.

Již se tady atmosféra zklidňuje.

Pane místopředsedo, prosím, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážený pane ministře a členové vlády, než se pustím do poněkud nudných čísel, což je vždycky součástí mého vystoupení k rozpočtu, tak samozřejmě to musím uvést i některými svými politickými postřehy, protože musím konstatovat, že se jako hromádka z karet začíná vládě Petra Fialy hroutit vše, co bylo spojeno s hlavními pilíři jejich odboje, musím říct jejich odboje proti tehdejší naší vládě.

Dovolte mi, abych zrekapituloval některé důležité sliby, já spíše říkám marketingové výkřiky tehdejší opozice vůči naší vládě, a porovnejme si je prosím s realitou všedních dnů dnes. Všechny se týkají přímo či nepřímo rozpočtu, protože nás to začíná dohánět, spíše bych řekl, tuto vládu to začíná dohánět.

Tak za prvé, Babišova drahota. Vzpomínáte si na to? Rok 2021 - obrovská kampaň malostranských píáristů tehdejší opozice, a ta se šířila v roce 2021 před volbami kvůli inflaci, která, a to věděl každý podprůměrný ekonom v té době, rostla pochopitelně v celé Evropě v důsledku covidu.

Jenom pro dokreslení, ať se držíme čísel, předávali jsme tuto vládu a byli jsme podle Eurostatu na průměru inflace v celé Evropské unii. Jenom podotýkám, že o několik měsíců později už to bylo na dvojnásobné hodnotě. Ale dobře, byl to marketing, řekli jste si svoje. Ale jaký je aktuální stav tedy, kdybych to měl porovnat s tou tehdejší Babišovou drahotou a překlopit to tedy do vaší mluvy, do Fialovy drahoty? Všichni přece velmi dobře víme, že souhrnná inflace za dobu fungování této vlády je jedna z nejvyšších v celé Evropské unii, je více jak 30 %, přeloženo do češtiny - ten, kdo měl úspory, přišel o 30 % jejich hodnoty a to, co jsme si kupovali za 75 korun, dneska stojí více jak 100 korun. Takže to jenom pro dokreslení.

Další pilíř- kritika - vysoké ceny energií, která tehdy padala na naši vládu, a dokonce někteří tvrdili, že to je v důsledku pádu Bohemia Energy. To, prosím pěkně, fakt si nedělám legraci, tvrdil. 2,5 roku, než tedy šel do Bruselu, i ministr průmyslu Jozef Síkela, on opravdu věřil tomuhle nesmyslu. Čirý energetický populismus. Každý recepční v energetické firmě velmi dobře věděl, že vláda na to nemohla mít absolutně žádný vliv, protože se jednalo o jasné opatření progresivistické Evropy, která cíleně po dobu víc jak 10 let zakazovala jakékoliv vlivy regulátorů na nezávislé obchodníky. Popravdě řečeno, ať jsme zase objektivní, ono to mělo po dobu 10 let docela pozitivní vliv na cenu energií, protože oni torpédovali ty ceny a všem to v uvozovkách pomáhalo do doby, než se dostali do problémů, a pak to samozřejmě zahaprovalo v celé Evropě.

Ale spíše se pojďme podívat zase do současné doby, jaký je aktuální stav v těch toliko kritizovaných cenách energií vůči naší vládě. No, tak máme s touto vládou nejvyšší ceny v Evropě v přepočtu na kupní sílu. Pokud někdo jaksi namítnete, že ta kupní síla, není správné to tak porovnávat, no, tak co se týká absolutních cen, tak jsme trvale mezi top pěti v posledních měsících a dokonce jsme byli i na pozici číslo jedna v minulém a předminulém roce, no a v každém případě za tři roky fungování této vlády nejvyšší růst cen energií z celé Evropy - Česká republika.

Třetí pilíř - už byla taková neverending story, kritika, že jsme způsobili závislost na ruských energiích. Dokonce ještě nedávno to zkonstatoval premiér Fiala, který opět prokázal vysokou míru neznalosti, dezorientaci, já nevím, jak bych to nazval, další populistický výkřik. Pomíjím, pomíjím to, že jsme toto všechno zdědili po předchozích vládách, kde seděli vaši kolegové. Ale popravdě řečeno, ani oni s tím nemohli vůbec nic dělat, přece každý pologramotný člověk, který se podívá na evropskou, například plynovou infrastrukturu, tak jaksi musí pochopit to, jakým způsobem sem putuje plyn. A pane premiére, jak říkám, to už asi fakt po padesáté šesté, to, že se kupuje plyn z Norska, prosím pěkně, neznamená, že sem dorazí norský plyn, to fakt není ani technicky možné. Říká se tomu swapování, mrkněte se někdy třeba na Wikipedii a pochopíte ty nesmysly, které zde říkáte.

Co je ale podstatné, je to, že ta dlouhodobá závislost - na ruském plynu zejména - byla budována stran Německa. A tam hledejme důvody a možná příčiny i toho, kam se Evropa dostala stran vysoké závislosti. Ale v každém případě, ať tak, či onak, tak se podívejme, kde jsme dnes. Vy tvrdíte, že jste nás zbavili závislosti na ruských energiích. Nemáte na to vliv, nemáte. Tak jako nikdo neměl vliv na to, když to rostlo, nemá nikdo vliv na to, když to třeba klesalo v určitou dobu. Ale v každém případě sem proudí nikoliv 50 % ruské ropy, ale už 60 %, myslím tím z celkového objemu, čili jste posílili závislost na ruské ropě, měl-li bych to říct populisticky, ale samozřejmě vy na tom tu vinu nemáte. No, protože to rozhoduje PKN Orlen, což je naprosto nezávislá firma, která (?) nakupuje, světe, div se, podle ceny.

No a co se týká ruského plynu, v jednu chvíli to šlo skutečně dolů. Vy jste se toho chytli a říkali jste: vidíte, my jsme zabezpečili nezávislost. (Se smíchem.) Jozef Síkela dokonce tvrdil zcela vážně na jedné tiskové konferenci, že na západních univerzitách - pozor - už se učí, kterak Jozef zbavil Česko závislosti na ruském plynu. No, tak ona skutečně byla nižší v jednu chvíli - a víte proč? No, byla nižší proto, protože se naboural Nord Stream jednička. Nepředpokládám, že Jozef Síkela seděl v té ponorce tenkrát, ale v každém případě díky tomu, že Nord Stream jednička (Smích a potlesk zleva.) přestala dodávat plyn do Evropy, do Německa, tak samozřejmě ta severní větev byla už (v?) mixu a směsky jiných plynů. No, ale po pár měsících obchodníci rozhodli, že budou kupovat opět plyn nikoliv ruský, ale takový, který jim cenově vyhovoval, a najednou nám začal tou východní větví opět narůstat podíl ruského plynu až na nějakých 60 %. Co tím vlastně říkám? Není - vláda na to nemá žádný, žádný vliv.

No, velmi důležitý další pilíř vaší kritiky, ale hlavně vašich smělých plánů, byl založen na tom, že ukončíte dotační byznys. Vzpomínáte si na tu nevyvedenou tiskovou konferenci - tuším, že to bylo na konci roku 2022, jistý už si úplně nejsem - nějak... Česko na křižovatce, tenkrát jste to nazvali, kde jste ukázali to, kterak budete konsolidovat? No a tam jste řekli, že ukončíte dotační byznys. A všichni tleskali, protože to znělo opravdu úžasně. Ale je mi líto, opět je to populismus. Ne ve smyslu toho, že já bych byl rád, že tady dotační byznys existuje, ale přece každý úředník na ministerstvu ví, že národní dotace, národní dotace byly už v dobách minulých dávno poměrně minimalizovány a že se v zásadě jednalo pouze o dotace evropské. A co s nimi chcete dělat? Tak je budeme odmítat, ty evropské dotace? Navíc víme, že evropské dotace jsou do značné míry už poměrně přesně určeny, do jakých segmentů, odvětví a tak dál, mají strany účelovosti jít. To znamená, vy jste vlastně slibovali něco, co bylo absolutně nereálné, protože zbytek českých dotací, ten šel hodně do inovací - ale ne hodně, byla to relativně malá částka, ale víceméně pouze už to byl výzkum, věda, inovace, což si tedy zrovna nemyslím, že bylo něco, co by se mělo ukončovat.A pak tam byly poměrně malé národní dotace do zemědělství, které jste ale nakonec stejně ponechali. Takže ukončení dotačního byznysu - a sliby dopadly naprostou blamáží. Ale nikoliv proto, že se s tím dalo něco zásadního udělat, protože vracet peníze do Bruselu si nedovedu vůbec představit, že by se mělo činit, i když netvrdím, že se mi líbí bruselské dotace, ale to bychom museli zrušit v celé Evropě, ale v každém případě jste si z nás dělali blázny.

Další velmi zajímavý argument, kterým jste nás torpédovali v době našeho vládnutí - a taky se to týká samozřejmě rozpočtu: přebujelý státní sektor, počet státních zaměstnanců, přijdeme a zatočíme s tím. No, další megapopulismus. Mimo jiné všímáte si, jak populisticky jste se vyjadřovali? Jakou míru populismu, kterému vy se tak vysmíváte, nebo ho kritizujete, jste používali ve svých argumentech? Každý, kdo byl trochu znalý státní mašinérie, tak velmi dobře věděl, že naše vláda snižovala počet úředníků. Počet úředníků - ale ano - rostl, já si to uvědomuji, počet zejména pedagogických pracovníků, kde z toho půl milionu - zaokrouhluji to - byla téměř polovina lidí, kteří jsou z pedagogické oblasti. A to bylo logicky proto, protože bylo více dětí ve školách, a tím pádem byla povinnost zvyšovat počet těchto pedagogů, případně i nepedagogů. Pak taky třeba u nás rostl počet policistů.

No ale pojďme se podívat zpátky - ne zpátky, do aktuálního stavu. Kde je tedy ten váš zásadní , řekl bych, krok k tomu, že jste začali snižovat počet státních zaměstnanců? Vy de facto děláte něco podobného, co jsme dělali my: snižujete jako my počet úředníků - proti tomu já nic nemám - a tady uznat musím, že někteří skutečně poklesli, no, ale zase vám letí stejně nahoru pedagogové a ti, kteří jsou v oblastech, kde to rostlo i nám. To znamená, že byste tedy udělali nějakou revoluci? Vůbec ne. A když se podívám třeba na některé vybrané úřady, tak na Úřadu vlády máte o 15 % více pracovníků. Takže v aktuálním stavu, když se na to podívám, jste neučinili nic.

No a teď bych mohl pokračovat výčtem vašich nesplněných slibů, ale to zde říkáme snad na každé schůzi. Mohl bych zde opakovat, jak jste slíbili: nezvýšíme daně. Pan premiér Fiala ještě na podzim roku 2022, nikoliv před volbami, na podzim 2022 říkal: nezvýšíme daně, tečka. Znáte to legendární video, několik milionů shlédnutí - přiznám se, je z naší dílny, ale samozřejmě je to z vysílání TV Nova. Marian Jurečka, začátek roku 2023: nezměníme valorizace pro důchodce. Prásk, v únoru změna.

Vracet se, prosím pěkně, k digitalizaci stavebního řízení už snad ani nemá cenu - asi největší fiasko ve smyslu zavádění jakéhokoliv systému (ve) veřejné sféře za posledních 30 let, zpomalení stavebnictví, ekonomiky a tak dále. Kterak jste vyběhli s osobami samostatně výdělečně činnými, vejte do dějin. Kdybyste jim neslibovali ještě v roce 2020, 2021, jak je podpoříte, jak jim nezvýšíte daně, jak jim nezvýšíte odvody, jak konečně se budou moci OSVČ nadechnout. No, tak vy jste udělali to, že jste jim zvýšili minimální sociální odvody naprosto brutálním způsobem. Za rok 2024, 2025, 2026 - já to zaokrouhluji teď - přibližně o 11 000 ročně, takže za tři roky - myslím tím za tyto tři roky, které jsem říkal - se zvýší odvody u osob samostatně výdělečně činných o 33 000 korun plus jste tedy samozřejmě ještě pro ty, kteří nemají minimální odvody, zvýšili rovněž sociální odvody. Hm, úplně přesně pravý opak.

Mohl bych tady ukázat, jak jste naslibovali, jak podpoříte sport. Podívejte se do svých programových prohlášení. Tak jenom za naší poslední vlády 2020 - 2021 jsme dávali do sportu kolem 11 miliard korun, vy nyní po třech letech vládnutí dáváte 6,9 miliardy korun. To znamená, když (bych?) si připočetl inflaci, tak jste někde na půlce toho, co jsme dávali my.

Neuvěřitelné se stalo skutkem a po pěti letech růstu výdajů - myslím tím takzvaný GERD ukazatel, což je celkový výdaj na vědu vůči HDP, který jsme si piplali a od roku 2016 nám rostl poměrově z nějakých 1,67 až na 2,0, což bylo součástí naší inovační strategie Země pro budoucnost, a dosáhli jsme toho, sice s jazykem na vestě, ale bylo to přesně 2,0. Měl jsem z toho strašnou radost. Prásk, už vám to letí dolů.

Takže poměrově dáváte na vývoj a výzkum a na vědu méně peněz. Podívejte se prosím ještě, kolik dáváte na aplikovaný výzkum, a porovnejte si to s tím, kolik se dávalo v roce 2021. Vy se chlubíte, že na rok 2024 jste dali více na výzkum aplikovaný, ale vy jste v podstatě jenom srovnali ten stav, který byl s rokem 2021. Mezitím byla 30procentní inflace. Neuvěřitelné.

Co se týká dopravy, tak to by byl dlouhý výčet toho, co tvrdíte, že se ukonalo a bylo to naprosto jinak. Ale teď to tady nechci všechno opakovat. Jenom připomenu panu ministru financí jednu jedinou věc, protože ono je to hodně o číslech. Vzpomínám si, jak mě péroval - já jako ministr dopravy, on jako opoziční politik - kterak jsme podceňovali na Ministerstvu dopravy takzvané střednědobé výhledy. Musím objektivně říct, že jako opoziční politik měl kus pravdy. My jsme fakt podstřelovali. Ale, pane ministře financí, víte, proč jsme podstřelovali? Protože Ministerstvo financí bylo na straně bezpečnosti, ale vždycky jsme nakonec ty peníze našli. Konečně jsme také rostli o 50 % za dva roky a vytvořili jsme téhleté vládě základnu pro investování do dopravy, protože nikdy se nerostlo v dopravě tak, jako v roce 2020, 21. Ale je pravda, že na ta další léta jsme byli spíše střízliví a dávali jsme nižší odhady. Vy jste tohle kritizoval a já jsem bral tu kritiku.

Načež přišel pan ministr Kupka, který se do toho pustil se svazáckou odvahou a první rok namodeloval ty střednědobé výhledy neuvěřitelně vysoké. Já jsem už seděl jako člen dozorčí rady Státního fondu dopravní infrastruktury a říkal jsem, pane ministře, to nemáte šanci splnit. Ne, ne, ne, my to budeme dělat jinak, pane Havlíčku, než jak to děláte vy. Tak jsem říkal, dobrá, konečně odpovídá to té jejich kritice, budu jim držet palce. No, tak se podívejte, jak dopadl střednědobý výhled na Ministerstvu dopravy, a podívejte se na tu realitu, která je. Abychom si rozuměli, já o něco méně kritizuji, kolik dáváte dnes do dopravy - tam malý posun je - ale srovnejte to s těmi střednědobými výhledy. Vždyť jste měli mít dneska téměř 220 miliard korun a jste na 160 miliardách. Proč? No, protože vám to Ministerstvo financí tlačí dolů samozřejmě. To znamená, že to, co jste se vysnili, je výrazně nižší a podívejte se, jaký máte teď střednědobý výhled a zjistíte, jak jsou ta čísla směšně nízká. Ona samozřejmě budou ve finále vyšší, ale děláte to přesně podle not Ministerstva financí. Tak to jenom pro připomenutí panu ministru financí, až nás zase v příští vládě bude kritizovat.

Mohl bych ještě pokračovat v rámci těch slibů. Konec aut na spalovací motory, další nádherný příběh. Neexistuje, že by byl konec aut na spalovací motory, vymezíme se proti tomu. Neměli jste ani odvahu zvednout ruku proti konci aut na spalovací motory.

No, a rozšíření emisních povolenek na domácnosti, to vejde do historie. Ano, vy jste byli jako vláda v roce 2022 u předsednictví, u toho, že se rozšířily i na domácnosti, a dneska tvrdíte - budeme s tím muset něco udělat. To budete muset, pane premiére, s tím něco udělat. To je pravda, to víme všichni. Ale není mi jasné, proč jste s tím něco nedělali v tom roce 2022. Ano, budete se vymlouvat na to, co bylo v roce 2019, co bylo v roce 2015, kdy se zase vrátíte k Paříži a tak dále. Ale je mně líto, vy jste měli předsednictví Evropské unie a nevšiml jsem si, že byste se tenkrát proti tomu vymezili. Zatleskali vám všichni, nechali jste se pochválit, mezitím jste zjistili ten průšvih, a teď samozřejmě se z toho budeme těžko všichni dostávat.

Ale v každém případě, ať už nechám téhleté politické omáčky, jedna ze zásadních kritik směřovala k našim rozpočtům. To znamená, ano, byl to další velmi významný pilíř vaší opoziční práce a postavili jste na tom vaše vládnutí. Nás jste kritizovali, fajn. Přebírali jsme finance v roce 2013 - dobře poslouchejte, já vím, že to víte, ale ono je dobré si to připomínat - ve stavu zadluženosti 44,1 %, přebírali jsme naprosto utlumené investice. Jenom pro dokreslení, vy jste ve vaší tehdejší vládě - byli tam asi dva nebo tři ministři ze současné vlády v těch letech 2011 až 2014 - nám předali 800 metrů rozestavěných dálnic. To si fakt nedělám srandu, 800 metrů. Podotýkám, že my vám jsme předávali víc jak 100 kilometrů v roce 2021. Předali jste nám úplně vybrakovaný rozpočet na Ministerstvu dopravy. To bylo úplné fiasko, co jste nám předávali.

Já už ani nevím, jací všichni ministři se tam vystřídali, ale v každém případě tandem Bárta, Kalousek, ten vejde do dějin. Díky němu bylo potom na dopravě několik let temna. Dokonce to ani nevyčítám panu ministru Stanjurovi. Ten to tam odbouchnul a ze těch posledních pár měsíců už s tím nemohl udělat téměř nic. Bavím se o tom posledním roce vašeho vládnutí, předtím, než jsme nastoupili my.

Co jsme začali dělat my? Okamžitě jsme začali snižovat zadluženost ze 44,1 % - když jste nám to předali - až na - dobře poslouchejme - 29,6 %, což byl rok 2019. Dvakrát jsme měli přebytkový rozpočet v té době. Celkový dluh se v zaokrouhlení nejenže nezvýšil, on se snížil přibližně o 100 miliard. Takže ještě jednou. My jsme snížili celkový dluh z bilion 840 miliard na bilion 740 miliard. Ano, je pravda, že jsme zvýšili v těch letech 2020, 2021, samozřejmě zadlužení. To nikdo nezpochybňuje. Byla covidová doba, podobně jako v celé Evropě, ale přesto jsme vám to předávali nakonec ve stavu kolem 41 %. To znamená, stále to bylo méně než v tom roce 2013,i po těch covidových letech.

No, a proč jsme zvýšili zadluženost? Myslím, že to je jasné každému v roce 2020, 21. Jestli někdo dneska bude strkat hlavu do písku, že jako s tím nemá nic společného, tak vám připomenu pár věcí. Za prvé, za druhé, za desáté... byla samozřejmě pandemie. Celá Evropa se v tu dobu snažila podporovat firmy, živnostníky, domácnosti a tak dále. Když se podíváte, tak v průměru zvýšení zadlužení za ty dva roky - samozřejmě neberu ten poslední, musíme to průměrovat - když vezmu všechny ty programové podpory, které byly v celé Evropě, tak to bylo plus minus podobné.

Ale co je zajímavé, vy jste v té době pandemie na nás tlačili - dávejte víc, dávejte plošně, dávejte všem. Jako dneska to vidím. Určitě si to ještě vyhledáte na internetu, protože jsme to samozřejmě dali na všechny sítě, všechna vaše vyjádření, a myslím, že je fér to připomínat lidem. Dopočtěte si, o kolik by byla větší sekyra, kdybychom akceptovali vaše návrhy. Vím, že můžete říct, vy jste vládli a nic nám nepředhazujte. Máte pravdu, byla to naše odpovědnost, ale nemůžete poté tvrdit, že jsme zasekli sekyru, když jste chtěli, abychom dávali ještě více. Vždyť to přece musíte vědět, že jsme dávali 50 % z nákladů, a vy jste chtěli 70 až 100 %. Tak si dopočtete, kolik by to bylo v těch dvou letech. Bylo by to přibližně o 200 miliard korun navíc.

Ale co je důležité. Ten schodek, který nám vyčítáte v letech 2020, 2021, tak ten pochopitelně nebyl - to je velmi důležité říct a opakovat - jenom díky výdajům. Jinými slovy, nebyl samozřejmě jenom díky tomu, že jsme podpořili ekonomiku, firmy, průmysl, živnostníky a tak dále. Samozřejmě byla tam i podpora ve smyslu oddlužení nemocnic, což jsme museli udělat po těch mnoha letech, kdy byly zadlužené. Víte velmi dobře, že jsme velmi zásadním způsobem zvýšili investice do dopravní infrastruktury - jako dneska si to pamatuji na Ministerstvu dopravy - z nějakých 87 na 132 miliard. To přece bylo obrovská částka, a udělali jsme to proto, protože jsme potřebovali udržet ekonomiku nad hladinou. Ale to je jasné, to byly vyšší výdaje. Vy nás za ně kritizujete, ačkoliv tehdy jste nás vyzývali, aby byly ještě vyšší, ale to je nějakým způsobem politika.

Ale pochopitelně to saldo, to znamená, ten schodek, který byl, byl způsoben nejenom vysokými výdaji, ale i nižšími příjmy. To je důležité říct, protože na to se velmi často zapomíná. Nám hrubý domácí produkt klesl. Když se podíváte na hrubý domácí produkt a na příjem v roce 2019 a pak v roce 2020 a v roce 2021, tak v roce 2020 byly nižší příjmy než v roce 2019. HDP kleslo o 5,6 %. Ale ony byli i v roce 2021 - světe div se - stále nižší než v roce 2019. No, a protože rozdíl mezi příjmy a výdaji je pro mě ten schodek, tak je jasné, že ten schodek nebyl dán jenom vyššími výdaji, za které my se stavíme. Nebudu strkat hlavu do písku a znovu bychom v té situaci, kdyby nastala - ano, udělali bychom jinou strukturu těch programů, byly tam chyby, něco bylo pozdě. S tím souhlasím, ale v každém případě si stojím za tím, že jsme nenechali tu ekonomiku padnout - živnostníky, podnikatele a tak dále - a oni to velmi dobře vědí.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Zajímavá je, pane ministře financí, ještě vaše kritika, o kterou vlastně všechno dneska opíráte, a to je poměr schodku vůči hrubému domácímu produktu, to je celkem relevantní údaj a má smysl, jak si s ním pracovat, ale samozřejmě je také třeba přihlédnout k okolnostem. To znamená, jestliže vy říkáte, vy jste udělali, a já vím, že vaši píáristé to dávají všem lidem do televizních debat a vždycky to vytáhnou, připomíná mi to prostě jako studenty někde fakt v nějakém prvním ročníku střední ekonomické školy, kdy ukazují, no, ale vy jste měli v tom roce 2025 5,6 %. No, to je pravda, že jsme měli 5,6 %, myslím tím ten jaksi poměr toho schodku vůči HDP, no, ale samozřejmě to bylo proto, že v té době byl pokles hrubého domácího produktu, to je naprosto irelevantní údaj, v té době to porovnávat. Můžu porovnávat v nějakých dobách prostě, kdy HDP je aspoň na nule nebo lehce roste, to znamená, porovnávat to v covidovém období je úplně nesmyslné.

Notabene ono i těch 5,6, když už jsme u toho, tak bylo, tuším, někde asi pátý nejlepší v celé Evropské unii, to znamená, chci tím říct, že i tenhleten údaj, o který se opíráte, kterak byl špatný, tak byl pátý nejlepší v Evropské unii, ale samozřejmě, že byl poměrně vysoký, protože byl pokles hrubého domácího produktu. Takže toto fakt jako musím brát s velkým nadhledem, ale beru to, protože jste samozřejmě kritizovali úplně všechno v té době, byli jste opozice. Podstatné je něco jiného, vy jste vlastně spojili svoje angažmá se zásadní změnou v přístupu k rozpočtu. Ano, nasázeli jste si do různých vládních poradních týmů analytiky, kteří pak budou hlásit a hlásají, kterak to děláte výborně, začali jste pracovat s vámi spřízněnými novináři, dobře. Nevyčítám vám to, jen to konstatuji. No a vy jste to skutečně změnili tak, jak jste tvrdili, myslím tím přístup k rozpočtu. Změnili jste to ale k horšímu a pokusím se vám dát důkazy, proč je to horší.

Takže za prvé. Několikrát zde dnes už padlo to, že součtový schodek budete mít za ty čtyři roky 1190 miliard korun, plus minus, ale je jasné, že pokud se odrazíme od toho rozpočtu, který si určitě schválíte, tak to tak zřejmě dopadne. Zaokrouhlím to, je to tedy za vašeho vládnutí, 300 miliard korun schodek.

My jsme za osm let, když jsme byli u vlády, učinili v průměru 100 miliard korun, čili je to trojnásobně víc budete mít, ano, máte argument, kdy říkáte, ale musíš do toho zohlednit inflaci. No tak pomíjím to, že ta inflace je vysoká mimo jiné proto, že jste neuřídili ceny energií, a díky tomu dneska máme jednu z nejvyšších inflací v celé Evropě, myslím tím tu součtovou. Tak ale chápu, že samozřejmě vám i díky té inflaci vyskočily mandatorní výdaje, to znamená, to samozřejmě pravdou je, ale já vám tu inflaci za chviličku připomenu, protože když tedy říkáte za a, dívejme se na inflaci, když nás tak pérujete za to, že budeme mít v průměru 300 miliard schodek, a dokonce vám i spřátelení novináři vás jako obhajují v tomto, tak se té inflace teda dneska chvíli budeme držet, protože musíme tedy pak ji použít úplně všude, abychom si to porovnali. A hned vám řeknu za chvíli kde.

Musím ještě konstatovat, že schodek součtový 1200 miliard korun budete mít v situaci, kdy máte růst hrubého domácího produktu. Opakovaně říkám, budete to mít výrazně víc, než jsme měli my v té absolutní hodnotě, ale my jsme měli pokles hrubého domácího produktu. Já si vůbec nedovedu představit, co byste dělali, kdybyste tady měli téměř 6% pokles HDP, a ten nám fakt přišít nemůžete, protože pokles HDP byl jasný, ten byl dán objektivní situací, že se celá Evropa zavřela a nikdo nic neprodukoval, prostě byl průšvih, to bylo asi celkem jasné.

To znamená, vy jste přesto s tím růstem HDP docílili těhletěch schodků. Čili měli jste příjmy, i když neříkám, že v ten HDP máte nějaký extra velký, bohužel naopak, teď ho máte slabý. Ale jste v situaci, kdy zvyšujete daně, to je přece zcela zjevné. Chápu, že to zvýšení se neprojevilo v těch prvních dvou letech, ale v tom třetím, čtvrtém roce už se projevuje. Přesto budete mít, když zvyšujete daně, docela zásadním způsobem, vyšší schodek. My jsme daně snižovali.

Za další. Přehazujete na lidi a na firmy docela zásadním způsobem celou řadu poplatků. Jenom si uvědomme, jak jste udělali obnovitelné zdroje energie, jak šalamounsky jste je zase šoupli zpátky, když jste to vraceli lidem do té regulované složky, ale zejména firmám, dali jste jim vyšší poplatky, než jak měli před energetickou krizí. Zkonzultujte si to Svazem průmyslu a dopravy. A určitě si vzpomínáte i, pane premiére, na to, jak jste na konci minulého roku, stál jste tam vy, stál tam pan ministr Síkela, pan ministr Stanjura, vy jste říkali ano, vracíme zpátky na firmy a na lidi, ty regulované poplatky, to bylo takzvané ukončení dotačního byznysu, a hodili jste tam více jak 60 miliard korun a vy jste říkali ale buďte klidní, neporostou ceny energií, protože jste říkali a vsadili jste na to, že bude klesat silová složka energie, a to, co jste přihodili v té regulované složce, což je těch 60 miliard korun, takže vlastně bude přebito poklesem té silovky.

V té době jsem tady stál a ukazoval jsem vám rozbor, který jsem samozřejmě měl v těch energetických společností, protože bylo jasné, jak se to bude vyvíjet, poněvadž to bylo už zafixované, a ukazoval jsem vám, kolik procent poroste o desítky procent v celkové částce, kolik o jednotky procent a kolik budou někde nad, těsně nad tou nulou. Úplně přesně toto se prokázalo. Takže když se podíváte na váš slib z konce roku 2023 a na současný stav, tak jste se zásadním způsobem sekli. Ten růst je výrazně větší, než jak jste říkal, a konečně každý to vidí na svých složenkách.

Za další. V době, kdy my jsme podporovali v té covidové době podnikatele a tak dále, tak když to překlopím do doby energetické krize, tak naše podpora vůči podnikatelům byla výrazně, výrazně větší. Konečně i váš pan ministr průmyslu mě pak za to kritizoval, sice to bylo neuvěřitelné, (se smíchem) protože vy jste chtěli, ať dáváme víc, když jste tam byli, pak jste si vzali nového ministra, který tady nezažil covidovou dobu, ten nás kritizoval za to, že jsme dávali moc, dokonce, že jsme dávali helikoptérovým způsobem, jako kdybyste neříkali dávejte plošně, dávejte rychle, dávejte víc, ale dobře. Prostě byli jste opozice, tak na to máte, měli jste na to samozřejmě právo. No, ale v každém případě vy jste dávali výrazně méně do té podpory, přesto máte ty schodky větší. Současně poměrově snižujete, poměrově, ať jsem přesný, výdaje na výzkum, vývoj a inovace. Ten GERT ukazatel, pan premiér ho určitě zná, to je celkový výdaj na výzkum, vývoj, inovace vůči HDP, jak už jsem zde říkal, za nás z 61,7 vzrostl na 2 %, u vás už klesá, máte 1,98, jsem zvědavý, jaký bude teď poslední.

Po pěti letech se vám podařilo snižovat celkové výdaje na výzkum, vývoj, inovace, ale to jsou celkové, ve které jsou i ty podnikatelské, ty vám to ještě naštěstí drží nad vodou, že to není úplný propadák, protože znovu říkám, i když jste stagnovali ve výdajích státních na výzkum, vývoj, no tak samozřejmě ten HDP trochu rostl, to znamená, pak se vám to samozřejmě propadá, tak když se na to podívám, jenom státní výdaje vůči rozpočtu, myslím tím vůči příjmu, tak v roce 2021 to bylo na úrovni 2,5 % a teď jste na úrovni 2,2, takže bohužel klesají.

A já si myslím, že to je velká chyba, protože to nás dožene v budoucnosti na přidané hodnotě. No a navíc i vylepšujete výsledky rozpočtovými triky, u kterých jste byli načapáni, a to tedy konkrétně Eurostatem. Všichni musíte přece vědět tu ostudu, která nastala, kdy Eurostat zkonstatoval, že za minulý rok jste neměli 289 miliard schodek, ale měli jste 347 miliard. Jinými slovy, nezapočetl vám do toho dividendu z ČEZu, nezapočetl vám do toho ty mimorozpočtové operace stran Evropské investiční banky, a ještě jste v tom měli částečně, což bych i chápal, to je ta daň z příjmu z právnických osob, která se vždycky odhadne, a pak se dopřesňuje. Ale vcelku je to, prosím pěkně, já nevím, o 60 miliard více. To přece není normální. Tohle nemůže přece nastat. Ale je to opět jenom důsledek toho, že se přezíravě díváte na jakoukoliv kritiku.

Kdybychom mlčeli, kdyby vám to nikdo neříkal, tak to snad beru, ale přece jak paní předsedkyně Schillerová, tak já jsme to říkali snad stokrát tady. Nemůžete tam započítat ty půjčky z Evropské investiční banky, dávejte si na tohleto pozor. Ne, ne, ne. No, tak zpráva je jasná, studená sprcha z Bruselu. Takže váš schodek za minulý rok byl vyšší než v době covidové. Uznávám, samozřejmě je tam inflace a tak dále, není asi úplně možné to takhle porovnávat, ale v každém případě 60 miliard navíc. A teď se dostáváte do stejné smyčky, jo, mimo jiné, za chvíli k tomu dojdu.

Často argumentujete, jak už jsem zde říkal, tím, že je třeba se na to dívat, a to je ten váš ukazatel skrze deficit vůči hrubému domácímu produktu. A teď ukazujete ty světlé zítřky a tvrdíte, že v tomhle roce budeme někde na úrovni 2,2 %. No, ale fakta jsou tvrdá, nekompromisní. Mezi lety 2022 až 2023 jste nesnížili ten deficit vůči HDP, a to už beru jasnou vaši vládu, to už se nemůžete vymlouvat na nic, tam jste šli ze 3,1 na 3,8, vám roste ten deficit.

Teď tvrdíte, že bude nižší, a já nechci spekulovat, třeba se vám podaří něco snížit do konce roku 2024, uvidíme, jak to bude. No, a proto mě teda fakt dneska dostal ten váš PR článek, co napsal pan Holub na Seznamu. To bylo fakt něco neuvěřitelného. A teď já vám ani nevyčítám to, že si v den projednávání rozpočtu objednáte u spřáteleného novináře oslavný článek na to, kterak vypadá váš rozpočet. Prostě je to marketing, já vím, že to děláte, to je život a člověk se s tím nějakým způsobem musí smířit.

Beru to fakt s nadhledem. Prostě máte svého novináře, který vás pochválí. Ale proboha, když už mu ty data dáváte a zásobujete ho z toho Ministerstva financí tím balíkem, kterým on se chudák prochroupává poslední hodiny před tím, aby to ještě stačil rychle vytisknout a šoupnout nebo ne vytisknout, ale dát do elektronické podoby, a ráno, aby to vyšlo - pro boha svatého, dávejte mu aspoň relevantní data. Vždyť vy jste z něj udělali úplného osla. Přečtěte si ten článek, co on tam ten chudák udělal a to si myslím, že jako on celkem rozumí těm věcem, ale zřejmě pod tlakem on tam udělal to, že opět teda porovnal správně ten deficit vůči HDP, což bych i bral, v pořádku, mimo jiné, aby vám trošku fouknul jakoby do plachet, tak zkonstatoval, že ten náš deficit, který vy kritizujete, byl docela slušný, to bylo těch 5,6 % v roce 2020, protože jsme byli údajně pátí nejlepší. Ale já tvrdím, to ani nás chválit nemusel, protože to je fakt irelevantní posuzovat v těhletěch letech. Ale budiž.

A teď vlastně přišla ta superchvála na vás, kdy on zcela zjevně viděl, že na konci roku 2023 to byl průšvih ještě u vás. No proč? No protože vy jste vlastně vzrostli v tom deficitu z 3,1 na 3,8. Tak to se jako blbě píše, aby vám teď ukázal, že to vypadá dobře, tak on to vztáhnul k polovičce roku 2024. Proboha svatého, to je fakt na vyhození na, já nevím, někde střední ekonomické škole u první zkoušky. Nemůžu nikdy tyhle poměrové ukazatele stran rozpočtu, případně HDP, vztahovat k polovině roku. To měl udělat jinou věc a on by vám tím pomohl, pane premiére, kdybyste mu řekli: Hele, udělej tu prognózu, jak to dopadne na konci roku 2024, třeba byste došli k závěru 2,2 nebo 2,5, to myslím tak, že to může být kolem těch 2,5, možná o něco víc. A ukaž, že budeme dobří na konci roku. Naprognózuj HDP, naprognózuj ten schodek a vztáhni to na konci roku 2024. Ano, byl by to PR článek, my bychom se rozčilovali, ale budiž. Ale to, že to vztáhnul k polovičce roku 2024, když tam jsou stovky různých vlivů, které vůbec ten rozpočet v té době, ten schodek je absolutně nerelevantní, nemluvě prostě i o HDP, tam jsou ještě sezónní vlivy a tak dále, tak tím se jenom odhalilo to, že jste prostě pracovali pod tlakem. Tak příště, až si budete psát PR články, tak prosím vás, dělejte to lépe, protože pak zbytečně padá stín na Ministerstvo financí, které mu ta data dává, a vypadá to, že se neumíte ani pochválit.

Co se týká vašeho silného argumentu, tak to jsou investice. A pojďme se na ně podívat férově, na ty investice. Protože vy říkáte ano, my budeme mít vyšší schodek, protože máme vyšší investice. To si myslím, že není úplně špatný argument, a popravdě řečeno, i my jsme, a to musíte vědět, investice zásadním způsobem zvyšovali a já vám je připomenu. V roce 2021 jsme měli 177 miliard investiční výdaje, jasné. To byl poměrně slušný výkon. V roce 2022 jste udělali 186, což byl ještě náš rozpočet, ale už samozřejmě ve vaší odpovědnosti. Vůbec nic proti tomu a myslím si, že to byl rozumný nárůst. V roce 2023 řekl, bych taky docela dobré, 210 miliard, ale pozor, v roce 2024, letošním, jste šli na 185. Vy jste klesli v investičních výdajích zpátky na rok 2022. Tak to je první věc. To znamená, vy jste si vlastně tu základnu nelogicky snížili, těžce jste zakopli v investičních výdajích, a teď, ano, jste tam natlačili 249 miliard. Já nezpochybňuju těch 249 miliard korun, všichni víme, že tam je tady, já nevím kolik, 58 miliard na Ministerstvo obrany, ať jsme objektivní, my jsme taky měli samozřejmě Ministerstvo obrany a v té době, kdy jsme měli 177 miliard, tak jsme měli 24 miliard na Ministerstvu obrany. Ale prosím pěkně, za prvé, neříkejte, že investice spojené s Ministerstvem obrany jsou nějaké multiplikační investice. Mrkněte se, prosím vás, přesně, kam jdou ty investice. Já uznávám, že jsou důležité, já uznávám, že jsou dokonce i nutné, můžeme se bavit, jestli prostě se to nedá udělat, třeba ještě rozložit do let a tak dále, ale to teď jako nechci zpochybňovat. Jenom tím chci říct, že investice do obrany teda fakt žádný extra multiplikační efekt nepřináší. Až na výjimky, kdy fakt tam náhodou máme nějaké dobré zakázky, kde se čas od času chytne i nějaká firma, která tam dodává něco s přidanou hodnotou. Ale ještě jednou, nezpochybňuju to, že to je investiční výdaj, a nezpochybňuju to, že to ta armáda potřebuje, jenom si musíme nalívat čistého vína.

Ale v každém případě vy jste tři roky stagnovali v investicích, protože jste v podstatě to nezvedli vůbec, ale já vám připomenu jinou věc.

I kdyby vzal tenhle ten váš argument, tak vy nám mlátíte o hlavu to, že když vám říkáme, že váš schodek je výrazně vyšší, než je náš, že tam nezapočítáváme inflaci. No tak fajn, tak když tvrdíte, že máme započítávat inflaci do vašich schodků, tak si ji musíte započítat, nebo spíš odečíst i teda z těch investic. A když se podíváte na rok 2025, a to beru ten nejlepší investiční rozpočet, který máte, těch 250 miliard, nebo 249, a připočtu k tomu tu inflaci, nebo spíš odečtu, no tak jste, světe div se, na stejné úrovni, jako jsme dávali my v roce 2021. Takže buď tu inflaci nedávejme nikam, a pak musíte přiznat, že máte trojnásobně vyšší schodek, než jsme měli my. Anebo si tedy řekněme něco jiného, dobře započtěme do tohoto inflaci - je to hra s čísly, nic jiného - ale pak to musíme započítat všude. To znamená, pak vaše investice teda fakt nerostou, to je prostě zcela zřejmé.

No, a teď si k tomu ještě musíme připočíst, nebo spíše v tom negativním smyslu odečíst těch 40 až 50 miliard těch dalších triků. Já jsem tady před chvílí říkal na rok 2025 samozřejmě, já jsem před chvílí říkal, že vás Eurostat načapal při činu. Že to, co jsme zde říkali celou dobu, tak vám dal černé na bílém a ty mimorozpočtové všechny triky vám zpátky do toho napočítal. A najednou, ejhle, není to 289, ale víc jak 340 miliard. Vždyť teď k tomu míříte opět, proboha. To fakt tady chcete zase za rok sedět s tím, že to nevyšlo, že tam je nějaký problém?

Tak obnovitelné zdroje energie, fajn. Vy jste se smáli nám, kterak se chodilo údajně potupně za paní ministryní financí handlovat o rozpočtu. Já fakt nevím, pane premiére, co je potupného na tom, když jeden jakoby ministr za druhým jde na Ministerstvo financí a s nějakým předstihem se svým týmem proti týmu Ministerstva financí se snaží dobrat nějakého výsledku. Ten něco potupného? Já vím, můžete se tomu smát, že možná je to, jako že tam taháme byznysové věci a tak dále. Je, je to čistě o tom, že si tam vyjasníme spousty věcí a pak se vzájemně nepřekvapujeme.

A ano, někdy to bylo třeba dvakrát, třikrát. Já si vzpomínám, když se tam chodil, napoprvé jsme se nedomluvili, podruhé, ale furt jsme si upřesňovali a pak bych řekl, i když jsme nebyli třeba nadšeni, to je pravda, že ale už to bylo nějak vykomunikováno a neměli jsme tam nějaké extra průšvihy, extra gagy. Ale vy řeknete, my to budeme dělat jinak. Tady prostě se nebude chodit na Ministerstvo financí. No, je to divné, dělalo se to tak, já nevím, za všech ministrů, ale budiž, vy si můžete samozřejmě zvolit vaši cestu, jak to budete dělat. Tak tam nikdo nechodil, tak tam ten Síkela nebyl, ve finále to dopadlo tak, že jste tam opomněli na 20 miliard na obnovitelné zdroje energií. To přece musíte vidět, dali jste 8,5 miliardy, budete potřebovat nějakých 31 miliard, to znamená, předběžně to mezi 20 až 25 miliardami, které vám tam chybí. To je objektivní, s tím se nedá udělat nic. Ale pozor, to je zákonná záležitost, to není něco, co se dá na poslední chvíli nějakým způsobem spytlíkovat. Čili ze zákonného úhlu pohledu vy jste to tam nedali. A to je prostě pro mě něco, co já fakt nedokážu pochopit.

Takže ministr hospodářství nebo ministr průmyslu nakonec nehlasuje pro rozpočet. Já se nedivím panu Síkelovi. Já vůči němu mám tisíce připomínek, tisíce, nebudu je tady vůbec vytahovat, není tady, ale v každém případě já se nedivím, že nezvedl ruku pro ten rozpočet. Ale fakt, nezlobte se, považuju za ostudu, když vám ministr hospodářství nepodpoří rozpočet. A nedivím se mu, proč to nepodpořil, protože by prostě šel úplně proti svému resortu. To nebylo, že má více šetřit, tomu bych rozuměl, kdyby dostal befel od pana ministra financí, budeš více šetřit, tečka. Prostě tady je zákonný požadavek a vy dneska nevíte, co s tím zákonným požadavkem máte udělat. A teď samozřejmě vy na to máte geniální výmluvu. Já jsem to tady dobře poslouchal, co říkal pan ministr financí. Prosím vás, na 2,2 bilionech vy tady nás chytáte za slovíčko u nějakých 20 miliard korun? No tak to neberu, tohle to. Vy to nemáte kryté nějakým příjmem. Vy to musíte porovnávat s tím deficitem.

To znamená, jestliže dneska tvrdíte, že bude deficit 241 miliard korun, a já tvrdím, že máte 40 až 50 miliard korun čistého deficitu, ne příjmu očištěného o nějaký výdaj, tak v tu chvíli to musíte porovnávat s tím deficitem, protože vy to nikde nenaberete. Kdybyste proti tomu měli nějaký příjem, tak to chápu, a řeknete 20 miliard je nějaký nutný výdaj, ale přikryl bych to třeba 15-17 miliardami, to je jasné. Ale vy to nemáte ničím. To znamená, já se musím dívat na ten schodek, těch 241 miliard, a k tomu tedy si musím říkat, co mi fakticky ještě ten schodek zvýší. A vy nemůžete jen tak mávnout rukou nad tím, že 241 miliard a případných 50 miliard nebo 40, ať to nepřeháním, ale mezi těmi 40 a 50 to máte otevřené, to zde přiznal konečně i pan ministr financí, takže si to jenom jako šalamounsky porovnáte s celkovými příjmy. To tedy fakt ne!

Ale dobře. A držme se tedy chviličku těch obnovitelných zdrojů, protože ty tady dneska rezonují celý den, dokonce pan ministr financí na to udělal tiskovou konferenci. A já jsem tedy čekal, jakým způsobem se to vyřešit nebo pokusí. Popravdě řečeno, ono není moc způsobů, jak to vyřešit, protože vy máte tři čtyři varianty.

První. Zvýšíte opět regulovanou složku elektřiny, ale pozor, už jenom pro firmy, protože u lidí už jste na stropu. To vám podle mého názoru neprojde, protože to ty firmy by vás rozcupovaly. A myslím si, že i pan ministr financí řekl, že to dělat nebude. Aspoň tak jsem to z toho vyrozuměl. Tak to je dobrá zpráva.

Druhá věc, že tedy nevyplatíte investorům, na co mají zákonný nárok. K tomu se vrátím, protože k tomu směřujete a chcete to okleštit.

Je ještě jedna varianta, která je taková trošku, bych řekl, no, dá se ještě udělat, ale já vám ji nechci radit, ale myslím si, že by byla možná ještě nejčistší, že to rozložíte do času. Znovu říkám, neradím vám to, ale vy ten solární tunel, který způsobili vaši straničtí předchůdci v letech 2009-2010, těch 600 miliard korun, tak vlastně rozkládáte... Pane premiére, mrkněte se na to, jak to tady probíhalo v letech 2006 až 2010. 600 miliard korun. A podívejte se, s kým jste tam byli v koalici. Podívejte se, s kým jste byli v koalici. A podívejte se, kolik se z toho vyrobí elektřiny. Ale dobře, vy jste u toho osobně tenkrát nebyl. To zase objektivně musím říct. Ale podívejte se tady ve Sněmovně, co se tady dělo. 600 miliard korun do roku 2030.

Ještě je varianta prodloužit to třeba do roku 2035, 2036, 2037 a jakoby to roztáhnout déle, pak byste si to mohli ještě trošku odlehčit, ale asi byste naštvali ty investory, ale v zásadě byste nikoho o nic nepřipravili.

A pak je varianta, se kterou jste přišli vy, a ta mě tedy trošku děsí, protože vy vlastně říkáte mimo toho, že uděláte takzvané individuální překompenzace, čímž vás nechci teď jaksi zatěžovat, to znamená, že si vlastně každý sám zkontroluje svoji míru ziskovosti, tu si nahlásí a pak na něj přijde namátková kontrola, a když to nebude sedět, tak dostane za uši, budiž, ale na tom se moc vydělat nedá, ale to, co mě úplně děsí a šokovalo, a to je pravda, kdy vy na to můžete získat ty peníze do rozpočtu? Vy jste naprosto vážně řekli, že zvolíte jiné pásmo ziskovosti pro investory do solárů. A tady, pane premiére a vážení kolegové a kolegyně z pětikoalice, dovolte, abych vám připomněl jednu věc. (Komentář ministra stanjury.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já poprosím, nepokřikujte po sobě!

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Pak mi to klidně vysvětlete, ale, pane ministře, vy jste tam ukázali čtyři varianty. První - individuální překompenzace, druhá - zvážení přesunu z pásma 8,4 až 10,6 do pásma 6,3 až 8,4. Tak. A to je v podstatě přechod do jiného pásma. Jinými slovy, ziskovost, která byla mezi 8,4 až 10,6, vy vlastně říkáte my jsme - a ta Evropská unie vám to umožňuje, to je pravda, my ji můžeme šoupnout do té nižší, to znamená snížit tu ziskovost ze 6,3 až 8,4 a tam si zvolíte něco v tom pásmu. To samozřejmě udělat můžete, ale fakticky to znamená, že ten výnos, nebo říkejme ta podpora, která tam půjde, bude nižší.

Ale proč to celé říkám? Určitě si vzpomínáte na rok 2021. Po dvou letech mých bojů se solárními investory na Ministerstvu průmyslu a obchodu jsme udělali obrovské kompromisy a výsledkem toho všeho bylo to, že jsme zvolili nakonec se souhlasem Sněmovny i Senátu, a to se vůbec nevracím k tomu ostudnému hlasování, které tady bylo, jakožto pásmo 8,4 až 10,6, a k tomu jsme dali 10procentní solární daň. Bylo to náročně vykomunikováno, a hlavně jsme všem investorům slíbili, protože to samozřejmě už nejsou investoři z let 2009-2010, to už jsou dvakrát, třikrát překoupené. To znamená, slíbili jsme jim, že uděláme tlustou čáru za tím a už se k tomu nebudeme nikdy vracet.

Možná si ještě vzpomínáte, pane ministře, na jednu věc. Tehdy pětikoalice mě tlačila k tomu, abych neudělal 8,4 až 10,6 ale aby to bylo 9,5 %. Já jsem říkal, to už ne fakt. Pak tady bylo zběsilé hlasování, tam jste se nějak špatně domluvili a ono to nakonec dopadlo, víte jak? Že zůstalo to pásmo 6,3 až 8,4 a k tomu 10% solární daň. To byl samozřejmě poprask. A paradoxně já, který jsem to chtěl maximálně stáhnout, jsem nakonec pak šel do Senátu a tam jsem všechny přesvědčoval, ať se chováme férově vůči těm investorům, a nechali jsme jim tu vyšší sazbu s tím, že tedy tam platí ta solární daň. Prostě to, co jsme slíbili, jsme dodrželi. A objektivně řečeno, i když jste tady udělali kolem toho zmatek a chtěli jste 9,5, tak nakonec jsme se na tom všichni shodli. Proboha, my jsme tři roky poté a zase jim to chceme měnit? Ano, tímhle se ten peníz získat dá, ale podle mého názoru děláme z Česka banánovou republiku. Ono už stačí to, co se dělá vůči minoritním akcionářům společnosti ČEZ. Také jsem s nimi válčil. Nejsem jejich fanouškem a obhájcem, ale musím uznat to, že oni mají právo na to investovat peníze a mít tady predikovatelné prostředí. A to, jakým způsobem vlastně dneska si stahujete peníze z ČEZu přes windfall tax a odrbáváte tím ty minoritní akcionáře, je pro mě něco těžko překousnutelného, a pak se nedivme, nedivme se potom, že se u nás jaksi nikdo nehrne do investic, protože každý má právo mít nějakou predikovatelnost svojí investice z úhlu pohledu chování státu.

Takže nemusím souhlasit s tím, co zde bylo v roce 2009-2010, ale musím respektovat práva těch investorů, a jestliže jim to dneska šoupnete do toho nižšího pásma, a klidně mi to vyvraťte, pane ministře, ale já jsem si to fakt z toho odnesl, máte tam čtyři opatření, z nichž tohle druhé je úplně jednoznačné, to znamená přesunout do pásma 6,3 až 8,4. Fakticky se jim sníží ziskovost. Tak to je to, co podle mého názoru není - ne, že není dobře, to je pro mě naprosto, naprosto špatně.

Mohl bych teď pokračovat, ale já už to nechám na své kolegy, jak je to u těch emisních povolenek, kde tedy je tam nadhodnocena cena docela zásadním způsobem. Fakt nechápu, že jste si tam fikli cenu více jak sto euro za tunu, což může činit dalších 10 miliard korun.

Ale závěr. Já jsem vždycky tvrdil, že hospodářské výsledky té země, a za tím si stojím, se musí posuzovat podle třech pilířů nebo třech úhlů pohledu: za prvé hospodářský růst, za druhé rozpočet nebo rozpočtování a za třetíí inflace. Když se podívám na hospodářský růst, tak nám stagnuje. Osobně to považuju za možná největší prohřešek vaší vlády, protože uvědomuju si, že jste také neměli jednoduché období, ale to, že si tady zaděláváme na problém do budoucna, že nám málo roste hrubý domácí produkt, to nás doběhne všechny. Příští vláda, která tady bude, tak já jsem fakt zvědav, jakým způsobem ten rozpočet bude tvořit, protože řezat můžete ještě chvíli, ale pak už nebude kde. Podívejte se na percentuální objem mandatorních výdajů. S tím už se za chvíli nebude dát vůbec pracovat. A jestli to nebudeme mít od čeho odečítat, nebudeme mít příjmy, tak jsme všichni v pytli. A ty příjmy velmi dobře víme, že ten stát není schopen vygenerovat sám. Ta struktura HDP by měla být více orientována na byznys sektor, na ty, kteří zaměstnávají, na zaměstnavatele, na to, aby oni investovali, aby investovali jejich zaměstnanci, aby se exportovalo, a tak dále. Všichni asi víte, o čem mluvím. To bohužel není dneska dobré.

Co se týká inflace, vyhodnotím-li vaši inflaci za čtyři roky, i když samozřejmě ještě nevím, jak dopadne v příštím roce, ale už dnes s velkou dávkou pravděpodobnosti můžeme konstatovat, že bude mezi třemi, v nejlepším případě mezi pěti nejhoršími zeměmi z celé Evropské unie. A není pravdou, že to je jenom v rukou centrální banky. Samozřejmě, že centrální banka má silné nástroje, ale stejně tak má vláda silné fiskální nástroje, které nezvládla zejména zavčasu využít. Prostě to zastropování jste nezvládli a kvůli tomu se nám ta inflace rozjela v tom roce 2022 a pak se to už těžko chytalo, protože ta energie v tom sehrála naprosto zásadní roli.

A pak jsme u rozpočtování a já už jsem tady to rozpočtování zrekapituloval. Nebudu se k už vracet, ale jenom bych chtěl říct to, že rozpočty bylo právě to, o co jste opřeli vaše vládnutí, za co jste nás brutálním způsobem kritizovali. A já beru kritiku, máte na ni právo, ale vy jste nepřesvědčili ve vašem rozpočtování a ve vašich výsledcích, že to děláte lépe. Tvrdím, že to děláte hůře. Z tohohle důvodu navrhujeme přepracování rozpočtu. Děkuju. (Potlesk poslanců hnutí ANO.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Dnes s náhradní kartou 38 bude jednat a hlasovat pan místopředseda Jan Skopeček.

Nyní ještě před otevřením rozpravy eviduji dvě přihlášky s přednostním právem. Nejprve pan premiér Petr Fiala, potom paní ministryně Jana Černochová. Prosím, pane premiére, máte slovo.

 

Předseda vlády ČR Petr Fiala: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já také ještě vystoupím před začátkem rozpravy k tomu, abych vysvětlil některé souvislosti rozpočtu, který jsme předložili, návrhu rozpočtu, který jsme předložili na příští rok. Chvilku se z těch zamotaných výkladů, polemiky sama se sebou, ekonomických pohádek a všeználkovského poučování vrátíme zpátky k realitě a k tomu, jaká je skutečná podoba rozpočtu a na čem je založena, proč je dobrý pro Českou republiku.

Já jsem tu bohužel musel v minulosti, v minulých letech pravidelně mluvit o zachraňování veřejných financí, protože to odpovídalo realitě. Několikrát jsem odkazoval na chaotické vládnutí a populistickou politiku, které Česko nasměrovaly dávno před naším vládnutím k obřím dluhům, skokové inflaci a také k rekordnímu zdražování. Kritizoval jsem deficity, které jsme zdědili, a to ani ne třeba proto, že hospodaření České republiky nebylo vyrovnané, pro to bych měl pochopení. Měl bych pro to pochopení i vzhledem k těm třeba covidovým dobám, ale já jsem ty deficity kritizoval z toho důvodu, že nebyly spojené s kvalitními investicemi, neprovázely je tedy naděje, že by všechny ty obrovské výdaje mohly skončit někde, kde se zhodnotí, kde přinesou něco užitečného, a to se také bohužel potvrdilo.

Naše vláda to chtěla dělat jinak. A také to dělá jinak. Proto jsem se tady při každém představování státního rozpočtu pečlivě soustředil na to, abych vám popsal nejenom to, kde šetříme, jak šetříme, ale také abych v podstatě jedním dechem k tomu dodal, jak investujeme a že investujeme do té doby zanedbávaných oblastí, jako je třeba energetika, doprava nebo obrana. Tak já bych ukázal, že v maximální míře, možné míře, podporujeme vědu, podporujeme výzkum, inovace, vytváříme tak podmínky pro růst znalostní ekonomiky a také pro dlouhodobý rozvoj regionů. Tedy, že děláme všechny ty věci, které jsou potřeba k tomu, abychom mohli v horizontu několika let restartovat Českou republiku.

Bohužel jsem přitom musel také zmiňovat v těch uplynulých letech mimořádné náklady, které naše plány nutně pozdržely, ale které byly způsobeny třeba tím, že jsme poskytli garance a kompenzace v energetické krizi, že jsme poskytli takové garance a kompenzace lidem a firmám, které byly nejenom srovnatelné, ale svým způsobem mimořádné v evropském měřítku... A nakonec ale všechna ta zdržení (Premiér ukazuje uvozovky.), o kterých jsem tady mluvil, jsme překonali a všechny ty výzvy jsme zvládli.

Když jsme vstupovali do vlády, tak jsme věděli do čeho jdeme, a věděli jsme, že nebude lehké ty negativní trendy, které tu rozpoutala, způsobila předcházející vláda, obrátit. A v každém kroku - od mimořádných opatření na přelomu let 2021, 2022 až po schválený rozpočet na letošní rok a nakonec i až po tu jeho novelizaci, kterou si vyžádaly bohužel povodně, tak ve všech těchto krocích jsme vždy drželi dvě věci základní, dvě zásady, a v těch jsme odmítali udělat kompromis. Ta první zásada, ten první směr byl, aby Česká republika snižovala schodky, s nimiž hospodaří, a aby opět začala plnit maastrichtská kritéria. A ta druhá podstatná věc, ve které jsme nikdy neudělali kompromis byla, že jsme vždy mysleli na to, jaká bude budoucnost naší země, zda ten rozpočet vytváří dostatečnou šanci na rozvoj a růst, ať už se to týká ekonomiky, životní úrovně, nebo v širším smyslu růst myšlení, velikosti naší země, našeho významu ve světě. A to byly dvě klíčové věci, podle kterých jsme upravovali rozpočty v těch krizových letech a podle kterých jsme rozpočty sestavovali. A tyto principy se plně projevují a propisují do návrhu státního rozpočtu na rok 2025. Ta naše cesta se nijak nemění a naše vláda systematicky pracuje na obou cílech a na tom, abychom vyřešili dlouhodobě špatné hospodaření země, a zároveň na tom, abychom dostatečně investovali do budoucí prosperity. A myslím, že to je jeden z největších rozdílů, ta druhá věc, jeden z největších rozdílů mezi vládou, vládní koalicí a současnou opozicí - všechny členy vládní koalice spojuje starost o budoucnost. Myslíme na věci, také je děláme, které se projeví za pět let, za 10 let, za 15 let, jako je dálniční síť, jako jsou rychlodráhy, jako je moderní vzdělávání, jako je výzkum a inovace, jako jsou nové jaderné bloky, jako je třeba udržitelný penzijní systém.

Každý další rok naší vlády, každý další rok naší vlády přináší o něco lepší čísla, a tedy i lepší možnost, jak se k tomu všemu, co jsem tu zmiňoval, přiblížit. A opravdu je to dobře vidět právě na této události, kdy tu představujeme, jak se říká, nejdůležitější zákon roku, tedy pravidelně rozpočet na příští rok. A jenom připomenu, když jsme byli zvoleni v roce 2021, tak tehdejší vláda hospodařila s deficitem veřejných financí ve vztahu k HDP ve výši přes 5 %. Díky přijatým opatřením jsme se už letos dostali pod maastrichtská kritéria, 3 % a příští rok zase ještě o něco klesneme. I když třeba kvůli povodňovým výdajům ne o tolik, jak jsme si představovali, ale pořád to bude výrazné.

Při představování tohoto rozpočtu, tedy rozpočtu na rok 2025 bych chtěl zmínit a zdůraznit tři prioritní oblasti, které dnes mají největší vliv na to, jak se Česku bude dařit v příštích letech, a jak se tu bude v příštích letech a desetiletích žít, pracovat a podnikat. Některá opatření v těchto oblastech jsou důležitá z principu, k jiným musíme přistupovat se zvláštní péči, protože jsme je převzali ve špatné kondici, a protože si tyto oblasti vyžádají radikální změny - to se týká třeba dopravní sítě. A kdybychom nedělali ty kroky, které děláme, tak už by se z nich dávno stala zátěž, kterou by ani nešlo uspokojivě vyřešit.

A teď tedy k těm třem prioritám, které tu chci letos zmínit a které jsou důležité. Za prvé je to rozvoj v minulých letech zanedbávané infrastruktury České republiky, kam řadím například investice do dopravních sítí, například, anebo zejména, protože to je věc, která každodenně trápí občany. Tou druhou prioritou je rozvoj vzdělávání, vědy, výzkumu, tedy jednoduše řečeno znalost ekonomiky, a tou třetí je posilování bezpečnosti. A to bezpečnosti v obou významech, ať už ve smyslu té tradiční obrany, nebo vnitřní bezpečnosti, ale k tomu také dnes patří a viděli jsme to znovu na těch nedávných tragických událostech v souvislosti s povodněmi, k tomu patří i připravenost státu pomáhat v krizích, reagovat na krize, být na krize připraven.

Dovolte mi, abych tady krátce, velmi krátce představil, jak ke každé z těchto priorit přistupujeme v rozpočtu, jak ji zohledňuje vládní návrh státního rozpočtu na příští rok. Nebudu tady vyjmenovávat všechna čísla, každou kapitolu, návrh rozpočtu je veřejně znám, chci se tu soustředit na souhrnné výdaje a na jakousi celkovou logiku, se kterou jsme k sestavování rozpočtu přistoupili. První z těch našich zastřešujících priorit je zlepšování infrastruktury a celkový rozvoj České republiky. Proto náš návrh rozpočtu na rok 2025 zahrnuje rekordní, rekordní navýšení investic. Chci zdůraznit, že investice, tedy kapitálové výdaje, tvoří více než desetinu celkových výdajů státního rozpočtu, a v tom je zapojeno rekordní navýšení investic z národních zdrojů, samozřejmě vedle těch evropských.

Investice dosahují 250 miliard korun, což je o 65 miliard více než tomu bylo v letošním roce, nebo také o 40 miliard více než byl dosavadní rekord, náš rekord z roku 2023. A tím překonáváme i investice předchozích vlád, které měly to štěstí, že spravovaly zemi v době nesrovnatelně příznivější ekonomické situace.

Rekordní objem, rekordní objem výdajů 160 miliard korun, je v rozpočtu SFDI, Státního fondu dopravní infrastruktury, tedy směřuje opět do dopravy a projeví se v další výstavbě dopravní infrastruktury, která v posledních třech letech prochází výraznou proměnou, kterou může vidět každý na vlastní oči a také ji lidé vidí. V tuto chvíli je rozestavěno 44 úseků dálnic v celkové délce 250 kilometrů. V příštím roce zahájíme výstavbu dalších silnic a dálnic, které budou přesahovat celkově 100 kilometrů. Bude to například klíčový Pražský okruh úseku z Běchovic k D1 nebo část dálnice D35 nebo třeba obchvat Břeclavi, abych také zmínil něco víc na Moravě.

Rozvíjet se také budou železniční koridory včetně těch vysokorychlostních, aby u nás vlaky na páteřních trasách jezdily už za několik let podobnou rychlostí, jako jezdí u našich sousedů.

Celkově v tomto volebním období, a to je taky samozřejmě rekord, zprovozníme 207 kilometrů dálnic a zahájíme výstavbu minimálně dalších 260 kilometrů. Během naší vlády také zmodernizujeme 307 kilometrů železnic, což je ještě více, než byl i tak velmi ambiciózní závazek v našem programovém prohlášení.

Tolik velmi stručně, opravdu, jak jsem slíbil, jenom souhrnně k té první prioritě. Druhá priorita, další kapitola, ve které Česká republika zvyšuje šanci na růst, to je podpora znalostní ekonomiky, ekonomiky s vysokou přidanou hodnotou, a s tím souvisejí právě navýšené finance do vzdělávání a navýšené finance do výzkumu, vývoje a inovací.

Rozpočet na vzdělávání je rekordní, opět rekordní, do oblasti školství jde 291 miliard korun. To je - a to si prosím představme - to je o 50 miliard více než šlo do školství v roce 2021 za předcházející vlády. A současně jsme historicky nejvýrazněji meziročně navýšili rozpočet pro vysoké školy o 4 miliardy korun. Rekordní budou výdaje na vědu, výzkum, inovace v celkové výši 51,6 miliardy korun, to je taky skoro o 4 miliardy, aby mě někdo nechytal za slovo, 3,8 miliardy, tedy o 8 % více než v letošním roce. Celkový rozpočet Ministerstva školství si meziročně připíše téměř 22 miliard, což například zahrnuje i to často diskutované navýšení platů učitelů na námi slíbenou a uzákoněnou průměrnou úroveň 130 % průměrné mzdy. Tady je nárůst proti letošnímu roku o 7 % a posílení financování vysokých škol, jak už jsem tady zmiňoval, rekordní meziroční nárůst o 4 miliardy.

A myslím, že i tyto finance a finance ve školství nejsou všechno, ale i tyto peníze spolu s dalšími reformami, které děláme, modernizace rámcových vzdělávacích programů, reforma oborů na středních školách, nové typy, nové typy škol, že to všechno dohromady vytváří obrovskou šanci na proměnu českého školství, šanci, že české školství bude odpovídat požadavkům 21. století a tomu, co od něj oprávněně očekává naše veřejnost.

Třetí priorita, kterou jsem tady jmenoval, je zajištění naší bezpečnosti, a to včetně funkční obrany, plnění spojeneckých závazků v Severoatlantické alianci a další související věci. Plánované výdaje na obranu dosáhnou v roce 2025 výše téměř 161 miliard korun. Tím pádem splníme, opět splníme požadavek 2% hranice HDP, po němž jsme léta volali z opozičních lavic a který jsme také při první příležitosti, když jsme měli pro to většinu, prosadili. Hlavní část této částky ve výši přesahující 154 miliardy korun samozřejmě připadá na rozpočet Ministerstva obrany, které si opět meziročně o něco polepší. Nicméně bezpečnost my nechápeme - a taky nemůžeme chápat - jenom nějak úzce, reduktivně. Dbáme na všechny její dimenze, které jsem tady na začátku jmenoval. Dospěli jsme proto také mimo jiné k tomu, že stát je třeba lépe připravit na to, aby dokázal rychle pomáhat v krizových situacích. To se tam také odráží, nechci to řadit k bezpečnosti, i když s bezpečností v širším smyslu to také souvisí, ale pro nás je také důležitý sociální smír, a proto náš rozpočet počítá nejenom s růstem důchodů, ale také se zvýšením výdajů na objem mezd zaměstnanců státu celkově o 7 %, včetně bezpečnostních složek a pedagogů. Průměrné důchody poprvé přesáhnou částku 21 000 korun.

Dámy a pánové, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, toto byl jenom velmi stručný přehled toho, jaká východiska, jaké priority určovaly podobu návrhu státního rozpočtu na rok 2025. Pokud jde o souhrnná čísla, tak opatření v jednotlivých kapitolách dávají dohromady návrh rozpočtu, který počítá - ta čísla tu zazněla od pana ministra financí velmi přesně, ale já je zopakuji, protože ona jsou důležitá i pro tu celkovou představu - s příjmy ve výši 2 086 miliard korun, což je meziročně o něco více než o 146 miliard, a s výdaji ve výši 2 327 miliard korun, což je meziročně zase o 135,1  miliardy korun více. Výsledný deficit státního rozpočtu tedy na příští rok předpokládáme ve výši 241 miliard. Tady říkám - bohužel, ten deficit je o 10 respektive 11 miliard vyšší než jsme plánovali, ale je to kvůli výdajům na hrazeni povodňových škod. Pokud by ty škody byly nakonec nižší, tak se samozřejmě adekvátně k tomu sníží i tento deficit, ale myslím, že toto navýšení deficitu je srozumitelné, správné pro všechny, pro všechny pochopitelné.

Po tomto přehledu bych chtěl ještě zmínit pár souvislostí, které ten rozpočet má a bude to zároveň moje odpověď na - v kontextu poslední dekády - ne zcela pochopitelnou kritiku opozice, že naše vláda nešetří správně, nebo dokonce že nešetří dost rychle, jak se to při představení návrhu objevilo třeba na sociálních sítích. Tak nějaké skutečnosti k tomu.

Za prvé, deficit v roce 2025 bude i přes povodňovou pomoc nejnižší za posledních pět let. A nejpodstatnější je ten nejobvyklejší ukazatel, to je schodek vládních institucí vůči HDP, deficit veřejných financí ve vztahu k HDP pro příští rok bude ve výši 2,3 %, zatímco, jak jsem už zmínil, když jsme nastupovali do vlády, byl daleko nad maastrichtskými kritérii, někde přes pěti procenty. To znamená, jinými slovy, a to si myslím, že je také celkem jasné a logické, že zpomalujeme zadlužování a v absolutních číslech - ta možná nejsou tak důležitá, ale často se s nimi v mediálním prostoru operuje, tak je také připomeňme - jsme během jediného funkčního období zajistili snížení deficitu o 180 miliard korun.

To jsou čísla, ale hlavně to číslo, které udává procento HDP, to jsou čísla, která sledují investoři, to jsou čísla, která dokazují, že naše opatření fungují, to jsou čísla, která ukazují, že české veřejné finance jsou na cestě k ozdravení, a vnímají to tak i ti, kteří naši zemi z různých důvodů pozorují a musí hodnotit. To je také důvod, proč s námi třeba Evropská komise na rozdíl od několika sousedních zemí nezahájila žádné řízení kvůli nadměrným deficitům.

A s tím souvisí druhý bod, a to druhé uvedení našeho rozpočtu do nějakých širších souvislostí, který bych tu chtěl zmínit. Inspirativním faktem k zamyšlení je to, že Česká republika konsoliduje státní rozpočet velmi úspěšně i v mezinárodním srovnání, nejen ve srovnání ze západní Evropou a s Amerikou, ale jsme v tomto také nejlepší zemí ze skupiny, z Visegrádské skupiny, ze zemí tedy, které procházejí podobným vývojem v mnoha směrech, podobným vývojem jako Česká republika.

Zase pár čísel. A tyto souvislosti jsou důležité. Nemáme klapky na očích, díváme se, co se děje kolem nás, a čelíme podobným výzvám, podobným krizím, podobným rizikům, a podívejme se na naše výsledky. Na Slovensku rozpočtový deficit za rok 2024 dosáhne 5,5 % HDP, v roce 2025 se očekávají 4,7 % HDP po výrazném, a pokud sledujete slovenskou politickou scénu, tak víte, o čem mluvím, po výrazných opatřeních včetně zvýšení daní. V Maďarsku deficit v letošním roce dosáhne 4,5 % HDP, v roce 2025 by to potom mělo být něco přes 4 %, 4,2 % HDP.

A já v diskusích ale často využívám vedle Slovenska a Maďarska příklad Polska, protože Polsko je jednak velká země, ale o to tady nejde, je země, která nás v minulosti v některých věcech předehnala, protože v klíčovém období měli prostě silnější proinvestiční myšlení, než měly některé naše vlády. Ale i Polsko, které udělalo řadu správných rozhodnutí v minulosti, tak pro rok 2025 navrhuje schodek státního rozpočtu ve výši 5,5 % HDP, což bude jen o málo lepší výsledek než ten letošní, kdy očekávají, že to bude 5,7 %. Tak si to, prosím pěkně, srovnejte. My příští rok pod maastrichtskými kritérii 2,3 % HDP. V tomto směru jsme jednoznačně nejlepší ze skupiny těchto zemí.

My jsme nikdy nerezignovali na to, že deficit budeme postupně zmenšovat. Ty kroky jsme udělali. Ta čísla jsou jasná, a žádný mág, který s nimi všelijak kouzlí, je nedokáže zpochybnit.

Ale abych vzal tu kritiku vážně. No samozřejmě že bychom mohli postupovat rychleji, dokonce bychom mohli hned mít vyrovnaný rozpočet, to by pan ministr dokázal takový rozpočet předložit, mohli bychom mít vyrovnaný rozpočet úplně jednoduše. Prostě bychom se rozhodli, že nebudeme investovat a máme vyrovnaný rozpočet. To ale nechceme, a nechceme to z těch důvodů, o kterých jsem tu mluvil na začátku. Investice, to je naše budoucí prosperita. A my naopak do investic dáváme rekordní množství peněz.

A ještě je tu jedna cesta, která by byla taky možná, teoreticky, asi i prakticky. Konsolidace veřejných financí by taky mohla být rychlejší, kdybychom opravdu výrazně zvýšili daně, a ani touto cestou se naše vláda neodhodlala, nebo nechce jít, nehodláme tou cestou jít. Nepovažujeme ji za dobrou. Naopak konsolidujeme veřejné finance i při tom, že dokážeme rekordně investovat krok za krokem. Je to doprovázeno sociálně citlivými opatřeními a je to taková konsolidace a takové snižování zadlužování, která neohrožuje ekonomický růst země, naopak ho podporuje.

Česká republika na tom dnes není vůbec špatně. HDP v evropském kontextu roste, pro příští rok předpokládáme nárůst hrubého domácího produktu, reálný růst o 2,7 %. Mimořádnou inflaci se nám podařilo překonat, vrátila se ke dvěma procentům, a to se už příští rok pozitivně projeví v naší ekonomice, stejně jako se tam projeví a projevují opatření z konsolidačního balíčku, a k tomu dodávám, že nezaměstnanost je dlouhodobě pod 3 %.

A to všechno jsou dobré předpoklady. Jsou to předpoklady pro to, že pokud budeme správně investovat, a to děláme, pokud budeme dostatečně a správně investovat, tak se náš potenciál ještě mnohonásobně zvýší.

Dámy a pánové, s ohledem na všechna čísla, která jsem tady zmínil, a i na to mezinárodní srovnání, které jsem tady nabídl, a při zasazení našeho rozpočtu do nějakých mezinárodních souvislostí, myslím, že je jasné, že náš rozpočet je více než, mnohem více než nějakým rozumným kompromisem. Není to samozřejmě návrh rozpočtu pro zemi, která si bez čekání může dovolit všechno, co bych chtěla, protože prostě k takové zemi máme ještě daleko. A není to návrh pro zemi, která je na dně, to také v žádném případě, a kdo to tvrdí, tak jenom zbytečně straší lidi. V našem rozpočtu nabízíme realistickou, v investičním smyslu vskutku vyváženou, vyváženou strategii pro Českou republiku, pro Českou republiku, jakou bude v roce 2025. A strategii, která je šita na míru našim potřebám, která zohledňuje naše problémy, které si poctivě přiznáváme, ale která také je směřována k tomu, abychom dokázali využít příležitosti, které máme.

Děláme všechno pro to, abychom postupně uzdravili české veřejné finance, a návrh rozpočtu na rok 2025 do toho jednoznačně zapadá. A současně děláme všechno pro to, abychom podpořili růst, to je extrémně důležité, abychom podpořili náš růst, růst ekonomiky, růst firem, růst lidského potenciálu. Všechno, co je realistické, zvládnutelné, co je sociálně citlivé, vše, na co máme. To se odráží v tomto návrhu státního rozpočtu.

A já vás, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, žádám, abyste si každý pro sebe zvážil, co naší zemi nejvíce schází a za co si, s čím, s jakou perspektivou rozpočet, který tady předkládáme, pracuje a co naší zemi takovýto proinvestiční odpovědný rozpočet dobrých hospodářů, co naši zemi nabízí? A pokud to uděláte, tak věřím, že nebudete mít problém náš návrh podpořit. Děkuji vám. (Velký potlesk v sále.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní následují ještě dvě přednostní práva. Jsme stále ještě před otevřením rozpravy. Jako první s přednostním právem vystoupí paní ministryně Jana Černochová, potom pan místopředseda Aleš Juchelka. Prosím, paní ministryně.

 

Ministryně obrany ČR Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo, vážený pane premiére, kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych v rámci svého přednostního práva zareagovala na některé výroky, které tady zaznívaly od paní předsedkyně poslaneckého klubu hnutí ANO Schillerové, anebo od pana předsedy SPD Okamury. Paní předsedkyně Schillerová tady hovořila o tom, že investice, a zejména do F35, negenerují žádný výnos. Já bych chtěla paní předsedkyni říct, že to není pravda.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já se omlouvám, paní ministryně.

Kolegové, poprosím o ztišení.

Prosím, pokračujte.

 

Ministryně obrany ČR Jana Černochová: Naše vláda, Ministerstvo obrany, vyjednalo průmyslovou spolupráci na 14 projektů v hodnotě přes 725 milionů amerických dolarů, paní Schillerová, což když si přepočteme kurzem dolaru 23 korun za 1 dolar, tak je to prosím pěkně 16,6 miliardy korun českých. Pro vaši úplnou informaci, protože máte ráda čísla, tak je to něco kolem 15 % hodnoty kontraktu se Spojenými státy.

Tady bych chtěla připomenout, a sedí tady můj předchůdce, pan kolega Metnar, že když jste za vaší vlády - a vy jste byla ministryní financí - nakupovali americké vrtulníky Venom a Viper, tak víte, jaká tam byla průmyslová spolupráce? Víte, kolik to generovalo pro Českou republiku? Nulu. Takže možná ta vaše slova jste směřovala sama k vám, sama k sobě, možná ke svým kolegům, ale rozhodně ne k nám, protože F-35 opravdu finanční prostředky do naší ekonomiky, do českých firem generují, a to v té podobě, jak jsem vám to řekla.

Co se týče výroků pana předsedy Okamury, když to budu parafrázovat, tak tady řekl, že rozpočet obrany je navyšován na dluh, že peníze jdou zejména zahraničním zbrojařům na zahraniční mise, na americké zájmy a peníze na obranu jsou peníze, které Česká republika nemá a neumí je utrácet. Takže já to tady řeknu ještě jednou. Je to sprostá lež od pana Okamury. Navyšováním rozpočtu Ministerstva obrany naopak, pane Okamuro, dluh splácíme. Splácíme dluh naší obraně z minulosti a tento dluh se pohybuje ve stovkách miliard korun. A rozhodně není pravda, že peníze neumíme utrácet. Naopak velmi dobře víme, co je třeba pro modernizaci naší armády udělat. A s ohledem na podfinancování armády v minulosti a narůstající rizika ve světě bude do budoucna potřeba, aby rozpočet Ministerstva obrany rostl.

Ostatně když se podíváte na okolní země, tak není tomu jinak v těchto zemích. Polsko jde na 4 %, Balti jsou už přes 3 % a jenom my pořád máme tu ambici, ta 2 % a doufáme, že to klapne. Tyto prostředky jdou na techniku pro armádu, jdou pro naše vojáky a těží z nich i naše ekonomika, protože drtivá většina zakázek je i pro náš průmysl a ten se podílí na subdodávkách pro výrobu techniky ze zahraničí. Mimochodem ty F-35, teď odpovídám sice panu Okamurovi, ale jak jsem říkala, tam se to pohybuje kolem 15 %, což tedy je 15 miliard korun.

Pan Okamura tady také řekl, že kupujeme předražené F-35 za 150 miliard korun a že Rumunsko je kupuje levněji. Já už jsem to tady říkala minule, že Rumunsko zatím ještě nic nekupuje, pouze má ten záměr v rámci Ministerstva zahraničních věcí a ten záměr projednává Kongres. Tu konkrétní smlouvu, ten konkrétní deal, ten se teprve bude podepisovat a ještě tam nejsou ani v rámci Rumunska vyjednané další finanční prostředky, které se týkají nemovité infrastruktury. Takže opět tady zazněla stokrát omílaná lež pana Okamury.

Naše vláda má kontrakt za Českou republiku na nákup 24 stíhaček F-35 a související zboží a služby včetně munice, servisu a podobně za 5 miliard amerických dolarů, tedy cirka 106 miliard korun. Žádných, pane Okamuro, 150 miliard korun. Takže prosím pěkně, je opravdu třeba vědět, o čem tady hovoříte, jestli o kontraktu s vládou, co je v kontraktu zahrnuto, abyste mohl srovnávat srovnatelné. Vy tady opět porovnáváte jablka a hrušky, a prostě to se opravdu porovnávat nedá. Jak jsem říkala, mimo kontrakt s vládou všechny země v rámci F-35 musí budovat infrastrukturu podle těch předpisů a podle požadavků. To není součástí kontraktu, a to ani pro Čechy, ani pro Rumuny, ani pro někoho jiného. A to si zřejmě pan Okamura k té částce připočetl, protože jinak mně zůstává rozum stát nad tím, kde toto číslo vzal. Takže takovéto balamucení tady prostě... Asi už jsme si na to částečně zvykli, ale prostě myslím si, že by veřejnost měla znát pravdu.

A znovu tady opakuji to, co vám už říkám dva roky, že cena F-35 je pro všechny odběratele letounů stejné konfigurace naprosto totožná a ty rozdíly jsou pouze v infrastruktuře. Anebo to může být i v tom, že třeba některé země si do toho nakupují více komponentů, více náhradních dílů, ale cena stejných konfigurací je stejná.

Takže to jsem tady považovala za důležité říct a reagovat na dva kolegy, kteří se tady dotýkali rezortu Ministerstva obrany v těch svých vystoupeních, tak aby to zaznělo v té debatě a bylo uvedeno na pravou míru. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, paní ministryně. (Velký potlesk zprava.) Nyní s přednostním právem pan místopředseda Aleš Juchelka. Prosím.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji, pane předsedající. Navážu na slova mé ctěné kolegyně, paní ministryně Černochové. Uvidíme samozřejmě i v průběhu té debaty i u druhého a třetího čtení ohledně toho balamucení kolem státního rozpočtu o něco samozřejmě více.

Třeba například začnu tím, že se mi strašně moc líbí, jak pan premiér i pan ministr financí tady obhajují vždycky ty schodky, proti kterým tak strašně brojili, a vlastně bychom řekli, že na té rozpočtové zodpovědnosti vyhráli volby. A jenom připomenu ta čísla. Za vlády Andreje Babiše byl ten schodek kumulativní 813 miliard a za vlády Petra Fialy bude 1 132 miliardy korun. Jenom pro upřesnění, za vlády Bohuslava Sobotky byl 85 miliard ten schodek kumulativně, a viděli jsme, jakým způsobem hlavně ODS a TOP 09 mluvily tady vzletně právě o té rozpočtové zodpovědnosti.

Co se týká těch priorit jednotlivých, které vláda tady říká, já se zastavím u některých z nich, protože ty ostatní budou určitě komentovat mí kolegové. Ale u konsolidace veřejných financí, tak jak tady vláda říká, že samozřejmě nezávislé organizace říkají, že má dluh pod kontrolou, že to zadlužení je v pořádku i samozřejmě podle Eurostatu, tak já neříkám, že ne. Ale tady teď v tuto chvíli ukážu i na kapitole Ministerstva práce a sociálních věcí, jakým způsobem se někdy dokáže s těmi čísly šachovat. Jenom tady řeknu i to, co tady říkal pan premiér, ta čísla, protože se budu držet čísel, budu více faktický. Například u toho průběžného systému, který se týkal důchodů, tak v roce 2017 byl schodek 3,6 miliardy korun, v roce 2018 za Babišovy vlády už byl v plusu 18,6 miliardy, v roce 2019 byl taktéž v plusu 16,4 miliardy, potom běhe covidových let to šlo do minusu, to bylo jasné, protože všichni si pamatujeme, jakým způsobem se nám zastavila ekonomika, to bylo 40,5 miliardy v minusu. Ale vládu jsme předávali v roce 2021 se schodkem průběžného systému minus 2,3 miliardy. Teď a tak, jak to říkal ve svém úvodním slově pan ministr správně, to byl za rok 2023 schodek 73 miliard a očekává se, že za rok 2024 to bude 55 miliard. A takhle bychom mohli pokračovat i v roce 2025. Konsolidace veřejných financí naopak zamávala peněženkami občanů natolik, že někteří a některé skupiny obyvatel spadly více do toho dávkového systému.

Co se týká výdajů a té kapitoly výdajů na Ministerstvu práce a sociálních věcí, tak v poměru HDP v tom percentuálním poměru oproti roku 2024 ten výhled na rok 2025, tak tam vidíme klesající trend. Úplně stejně ho vidíme, ale opravdu velmi málo, jsou to setiny procenta v porovnání výdajů státního rozpočtu v tom percentuálním. To znamená, že de facto nám bych řekl malinko zůstávají stejné nominálně, ale v reálných hodnotách tam tak maximálně dorovnávají inflace, a myslím si, že ani to ne.

Ty nedostatečné prostředky na dávky důchodového pojištění samozřejmě kritizuje nejen opozice, ale taktéž Národní rozpočtová rada. Tam není rozpočtována odpovídající částka na dávky důchodového pojištění. Ten plánovaný meziroční nárůst o 11,2 miliardy korun je mírně nižší než objem dodatečných prostředků, které vyplývají z toho, jakým způsobem vláda navrhla valorizaci důchodů na rok 2025. Ten byl ze strany MPSV zveřejněn. Je to opravdu těch cirka 12,2 miliardy korun a o 1 miliardu se tady lišíme.

Zároveň však aktuální propočty Národní rozpočtové rady ukazují, že objem letos vyplacených prostředků na důchody bude o cirka 5 miliard korun vyšší, než předpokládá rozpočet. Skutečný meziroční nárůst objemu prostředků, cituji, tak pokryje dodatečné výdaje související s valorizací méně než z poloviny a rozpočtovaná částka na rok 2025 je tedy podhodnocena, a to (o?) 5 až 7 miliard korun.

Já si pamatuju, jak jsme řešili ty dávky důchodového pojištění a jak pan ministr říkal v těch svých prohlášeních, cituji, a to bylo v období té vysoké inflaci, když jsme tady řešili ty mimořádné valorizace u těch důchodů, kdy tam najednou v rozpočtu chyběly peníze a ta Národní rozpočtová rada také na to poukazovala. A pan ministr řekl - to jsou drobné, se kterými si rozpočet poradí. A jak si nakonec poradil, když to skončilo u Ústavního soudu? No, že právě všichni senioři byli kráceni o zhruba 1 000 korun v průměru na jednoho důchodce měsíčně, protože tam chyběly prostě prostředky na ty důchody. Víte, jak to dopadlo u Ústavního soudu, to už nemusím opakovat.

Tak. Co se týče například příjmů na sociální pojištění, tady jsem hovořil o těch rozdílech 809 miliard, ano, skutečně tam je to příjem ze sociálního pojištění. Když tady pan ministr naznačil, že by to mohla být sociální daň, nic samozřejmě proti tomu nemám, naopak, pojďme to nazývat tak, jak to ve skutečnosti je.

Co se týká například té jedné z priorit, což jsou povodně, které Moravskoslezský kraj opravdu zasáhly velmi citelně, tak tam, pokud se bavíme o schodku těch deseti miliard v tom rozpočtu, který tam bude, a už jsme schvalovali samozřejmě ve stavu legislativní nouze další schodek u rozpočtu, tak jenom připomenu, že skutečně když byly ty dvě velikánské povodňové vlny v roce 2002 a 1997 tuším, tak se prostě s rozpočtem nehýbalo, tam ten rozpočet zůstal tak, jak je, a ten si s ním poradil.

Co se týká Úřadu práce a jeho platů, prostředky na platy a ostatní platby za provedenou práci, tak ty jsou stanoveny ve výši 4,6 miliardy korun. Jsou rozepisovány zhruba pro 10 700 zaměstnanců. To znamená, že v tomto duchu bude průměrný plat rozpočtován ve výši 35 916 korun. U České správy sociálního zabezpečení je to nějakých necelých 36 000 korun, pro zaměstnance v pracovním poměru ve výši dokonce 43 700 korun.

Pokud se ale podívám na ty jednotlivé kapitoly v tom rozpočtu, tak například tady máme velký pokles právě v tom procentu u výdajů třeba na dávky státní sociální podpory a dávky v pěstounské péči, a to z 2,17 % samozřejmě vůči percentuálnímu státnímu rozpočtu na 1,88. Tady je pokles o necelé 4 miliardy korun. To by mě zajímalo samozřejmě, co se v tom ukrývá, jakým způsobem ta vláda přistupovala k tomu, že máme zhruba o 3,5 miliardy menší dávky státní sociální podpory a dávky v pěstounské péči, čím to je. Protože naopak nám o 5 miliard naskočily dávky taktéž státní sociální podpory, ale vlastně z jiných kapitol. Jestli to je jenom nějaká účetní záležitost, anebo co se skutečně za tím skrývá, poněvadž příspěvek na bydlení nám například vzrostl o 100 000 žadatelů meziročně a vlastně tady toto neustále trvá, protože to vidíme i z těch statistik úřadů práce, které ten příspěvek na bydlení vyplácejí.

Co se týká například dávek pomoci v hmotné nouzi, tak tam to skutečně naskočilo, ze 7,5 miliardy je to rozpočtováno na rok 2025 na 15,9 miliardy. To by mě taktéž zajímalo, proč ty dávky v hmotné nouzi takhle poskočily.

Naopak se snížily o 300 milionů dávky osobám se zdravotním postižením, a přitom se tam samozřejmě zvýšil příspěvek na péči ve druhém, třetím a čtvrtém stupni, v tom prvním, ne jak je to možné. Tam pravděpodobně se snižuje nominálně a více to je vidět na těch výdajích ve státním rozpočtu, které jsou právě u těch dávek osobám se zdravotním postižením vůči výdajům vlastně tak, jak to tady říkáme v těch procentech, ke státnímu rozpočtu.

Naopak aktivní politika zaměstnanosti nám vzrostla třikrát, zhruba o 170 %, je to třikrát více, ale ta nezaměstnanost se pořád drží v Evropské unii na těch nejnižších číslech - 2,6 %. Je to, bych řekl, nevídané, ten rozpad toho čísla, je to pravděpodobně dáno tím, že jsme asi čerpali nějakou vyšší dotaci v rámci aktivní politiky zaměstnanosti, a ten 7procentní pokles, který tady vidíme například u osob se zdravotním pojištěním, o kterých jsem hovořil, tak je prostě v přímém kontrastu tady těchto čísel.

Co nám ale zůstává stejné, a já tomu skutečně nerozumím a vypadá to tak, že ani inflace tady s tímto číslem nějakým způsobem nezahýbala, je stejná položka u sociálních služeb, v oblasti sociální péče. Je tady úplně stejné číslo, necelých 26 miliard korun. Tam se samozřejmě ptám, co se stalo například u těch cen s energiemi, jestli to skutečně ti provozovatelé ušetřili, nebo naopak to třeba nebudou do budoucna nárokovat, anebo se samozřejmě to číslo bude podle těch aktuálních jednotlivých poskytovatelů sociálních služeb ještě nárokovat a upravovat.

Já se potom dostanu samozřejmě postupně k těm jednotlivým věcem, protože budu reagovat faktickými poznámkami právě tady v této rozpravě. Nicméně pokud se tady bavíme obecně o tom státním rozpočtu, tak je to prostě rozpočet, který bych nazval, že je předvolební, říkal jsem to tady už několikrát, je to rozpočet podle Eurostatu i podle Národní rozpočtové rady, který se nezakládá na skutečných, reálných číslech. Spousta ekonomů ten rozpočet napadá i přesto, že ho tady hlavně ministři a pan premiér z ODS vyzdvihují.

Ty účetní operace v jednotlivých kapitolách, například v dopravě, tak to nechám prostě na svých jednotlivých kolezích gesčních, kteří tady jsou, ale v tuto chvíli jsem položil několik otázek právě ohledně státního rozpočtu k tomu Ministerstvu práce a sociálních věcí a byl bych moc rád, aby mi bylo například skutečně vysvětleno, kde se potom do budoucna vezme u těch řádných valorizací, které jste si schválili, těch 5 až 7 miliard navíc. Děkuji moc.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. Mám zde žádost místopředsedy poslaneckého klubu SPD, aby přednesl stanovisko poslaneckého klubu pan poslanec Jan Hrnčíř. Chci se zeptat - necháte to na později, nebo to přednese teď? (Nonverbální reakce s poznámkami z míst mimo mikrofon.) Je to o tom, že jestliže přednášíte stanovisko poslaneckého klubu, máte přednostní právo, nemusí být otevřena rozprava. Ale já s tím nemám problém.

Já učiním to, že otevírám rozpravu, a s přednostním právem bude předneseno stanovisko klubu SPD. Takže nyní jsme otevřeli rozpravu. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Hrnčíř: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, já bych chtěl poprosit, aby zodpovědní ministři přišli do sálu, protože si myslím, že projednávání státního rozpočtu, třeba bez účasti ekonomických ministrů, si myslím že není úplně důstojné téhle Sněmovny (Z ministerských lavic mimo mikrofon Já jsem tady.) (Předsedající: je to v souladu s jednacím řádem..) Ekonomických ministrů. (Otáčí se vlevo. Smích v sále.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Můžeme pokračovat v projednávání, prosím.

 

Poslanec Jan Hrnčíř: Tak děkuji za slovo, vážené kolegyně a kolegové, není obvyklé, aby Národní rozpočtová rada rozcupovala návrh státního rozpočtu, jako tomu bylo letos. Cituji: "Předložený návrh rozpočtu v některých oblastech postrádá reálnost a úplnost, což negativně ovlivňuje kvalitu rozpočtového procesu, transparentnost a porozumění veřejným financím, zejména pak snižuje pravděpodobnost dodržení zákonem stanoveného limitu strukturálního salda, klíčového ukazatele zdraví veřejných financí" uvádí rada. Pro vládu, které zbývá poslední rok vládnutí, je to vážné varování, zvláště když se prezentuje jako rozpočtově odpovědná. Příjmy státního rozpočtu do značné míry reflektují ekonomický růst, který vláda může částečně ovlivnit svoji hospodářskou politikou. Ministerstvo financí loni předpovídalo růst ekonomiky zhruba o 2,3 %. Realita však, pokud bude příznivá, dosáhne sotva na 1 %, což znamená daňový výpadek v desítkách miliard. Nyní je zjevné, že nadsazené příjmy dosahují desítek miliard, jak upozorňuje Národní rozpočtová rada. Minulý rok jsme byli svědky podobné situace, kdy ministr Stanjura omezil platby na podporované zdroje energie, což nakonec vedlo k tomu, že spotřebitelé, hlavně domácnosti, nesli finanční zátěž ve svých účtech za energie. Letos se historie opakuje. Ministerstvo financí plánuje s výdaji 8,5 miliardy, zatímco reálné náklady dosáhnou cirka 25 miliard, které domácnostem nelze rozepsat, jelikož už dosáhly zákonného stropu pět stovek za megawatthodinu. Další otázkou jsou přehnané příjmy z emisních povolenek, kde rozpočet počítá s příjmem cirka 30 miliard, avšak reálný odhad je minimálně o 10 až 12 miliard nižší.

Co však zcela nepochopitelně selhává, je špatný výpočet důchodů. Národní rozpočtová rada poukázala na to, že navýšení penzijních prostředků o cirka 11 miliard stěží pokrývá schválenou valorizaci, ale nebere v potaz navýšení základu o 5 miliard, což způsobuje nedostatek až 7 miliard korun na penze v aktuálním rozpočtu. Takže to, co se v poslední době odehrává kolem rozpočtu pod taktovkou dnes už čtyřkoaliční vlády, se ani zdaleka nepodobá žádné rozumné definici zodpovědné rozpočtové politiky. Premiér Petr Fiala a ministr financí Zbyněk Stanjura se tváří, jakoby ztráta cirka 50 miliard korun v návrhu státních financí byla jen drobným přešlapem. Pravda, když se podíváme na příjmy a výdaje v řádu 2 bilionů, může se těchto 50 miliard jevit jako zanedbatelná částka, stejně jako rostoucí schodek, který se v posledních týdnech opět dramaticky zvětšil, a celkové zadlužení státu tak přesáhlo astronomických 3 300 miliard korun a jedná se o historicky vůbec nejvyšší úroveň zadlužení České republiky.

Pak je ale těžké věřit, že vláda dodržuje to, co kdysi jako opozice vehementně prosazovala a co neustále opakuje ve vládním prohlášení nebo během obhajoby takzvaného daňového balíčku, jinak by totiž nebylo možné, aby vláda nadhodnotila příjmy a protiprávně podstřelila výdaje, ať už jde o emisní povolenky, solární dotace nebo důchody. Zapomenutých několik desítek miliard by možná nebylo tak katastrofální samo o sobě. Skutečným problémem jsou však neustále se kupící pochybení, které lze vysvětlit jen dvěma způsoby - buď vláda absolutně nerozumí platné legislativě a ekonomickým procesům, nebo jí to prostě vůbec nevadí, anebo ministři záměrně a účelově klamou veřejnost, tedy prostě lžou. Vláda se zřejmě tímto rozpočtovým trikem zoufale snaží udržet planou naději na úspěch v nadcházejících sněmovních volbách.

Vládou zanedbávaných problémů je totiž příliš mnoho. Předražený horor jménem digitalizace stavebního řízení, důchodová reforma, která se neustále mění a nemá ani jistotu, že projde Sněmovnou, jelikož s ní nesouhlasí ani všichni koaliční poslanci. Vláda řeší především platy politiků, zatímco státní zaměstnanci jako policisté, hasiči, nepedagogičtí pracovníci a další profese čekají dál v řadě na zvýšení svých platů. S platovými tarify pod úrovní minimální mzdy nikdo nic ani nedělá. Takový návrh státního rozpočtu SPD podpořit v žádném případě nemůže. A dovolím si načíst usnesení. Poslanecká sněmovna neschvaluje základní údaje návrhu zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2025 a ukládá vládě České republiky změnit je tak, aby odpovídaly skutečnosti a platné rozpočtové legislativě. Termín předložení nového návrhu stanovuje Poslanecká sněmovna na 21 dní, tedy na 12. listopad 2024. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, Váš návrh jsem si poznamenal.

Dále s přednostním právem se hlásí paní předsedkyně Alena Schillerová. Prosím.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já bych chtěla požádat, aby, když už tady nesedí vláda a měla by tu sedět, znovu to opakuji, mně je úplně jedno, že je zasedání vlády. Předkládáte tady rozpočet, státní rozpočet na rok 2025 a měli jste se tomu přizpůsobit svůj program. Vy se zodpovídáte Poslanecké sněmovně, nikoliv my vládě. Takže já bych chtěla požádat alespoň, za chvíli vystoupí můj ctěný kolega, předseda výboru pro veřejnou správu, Ladislav Okleštěk, který bude hodnotit kapitolu Ministerstva pro místní rozvoj. Já žádám, aby přišel alespoň ministr Kulhánek, a prosím, jak budou vystupovat potom různí gesčí stínoví ministři, aby ti ministři sem chodili a prostě tady se reagovali, když už tady nebude sedět celá vláda, dobře, já už nemám na vás, prostě, nervy neustále, musela bych to tady vypauzovat, což je proti smyslu celého jednání, protože my chceme, aby se mluvilo o tom rozpočtu, tak prosím, ať sem chodí ti jednotliví ministři. Takže já vždycky s dovolením vystoupím a řeknu - kolega Láďa Okleštěk, pak je tam kolega Stržínek, i když je mezi nimi ještě Karel Rais, tak prosím, aby oni teď se budou bavit především o kapitole Ministerstva pro místní rozvoj, pak samozřejmě další kolegové, tak já vždycky tady přijdu a požádám, aby ten gesční, ten konkrétní ministr, přišel. Takže já nevím, mám vzít minutu pauzu nebo jak to vymyslíte? (Otáčí se.) (Ministryně Černochová z lavice: Já jim to píšu.) A jsou tady někde vedle - nebo? (Ministryně Černochová z lavice: Já nevím, sedím tady.) Já vím, ale co jako - kdo to má vědět, paní ministryně?

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vás poprosím, abyste spolu nekomunikovaly mimo mikrofon.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Dobře, ano, souhlasím, nebudu komunikovat mimo mikrofon.

Takže já vezmu teď, já nevím, tři minuty pauzu, já věřím, že si tady vláda zasedá vedle, tak není problém, aby pan ministr přeběhl, takže, prosím, tři minuty pauzu na jednání klubu ANO, i když asi toho moc nedojednáme za tři minuty.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dobře, já v tom případě přerušuji jednání do 17.00 na poradu klubu hnutí ANO. Děkuji Vám.

(Jednání přerušeno v 16.57 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 17.00 hodin.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Dobrý den, dámy a pánové, vystřídali jsme se při řízení schůze.

Můžeme pokračovat po krátké pauze v jednání Sněmovny. Je tady pan ministr, nicméně vnímám, že... (Přihlášen je poslanec Okleštěk, ale o slovo se hlásí poslankyně Schillerová.) Vystoupí pan Okleštěk nebo paní předsedkyně Schillerová? Ještě krátce paní předsedkyně Schillerová. Děkuji za tu domluvu. Prosím.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Už přišel pan ministr financí. Nevím, jestli se teď podařilo tedy sehnat gesčního pana ministra Kulhánka? (Z pléna zní, že ministr Kulhánek je na cestě.) Prosím? Je na cestě pan ministr? To znamená... aha, pana ministra už máme tady. Výborně, takže můžeme pokračovat. Děkuji vám.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Skvělé řešení. Nyní může tedy zahájit svou řeč pan poslanec.

 

Poslanec Ladislav Okleštěk: Děkuji, vážená vážená paní předsedající. Vážená paní ministryně, páni ministři, já bych se chtěl vyjádřit ke kapitole 317 Ministerstva pro místní rozvoj. Jedná se o program 117D23 - Podpora bydlení 2022+. Tento materiál má alokaci, která je navrhovaná pro rok 2025 150 milionů. Ovšem rámcový program výzev, který má Ministerstvo pro místní rozvoj zveřejněný a byl naposledy aktualizovaný v lednu roku 2024, uvádí 500 milionů a 150 milionů pro výzvy na rok 2025. V tomto okamžiku se tedy nabízí otázka, kde je ten rozdíl? Protože v alokaci uvedené v rámcovém harmonogramu versus alokaci uvedené v předkládaném materiálu je rozdíl 500 milionů korun. To považujeme za velice atraktivní číslo. (Někomu v sále zvoní telefon.) Mrázek, ústředna.

Pak tedy se ptám, jak a na základě čeho - jestli byla nějaká analýza, průzkum nebo prostě nějaké šetření - byla navrhnuta alokace na rok 2025 ve výši 150 milionů pro oblast podpory, a dále bytové domy bez bariér a technická infrastruktura, když poslední výzvy pro tyto oblasti podpory byly bytové domy bez bariér a alokace výzvy pro rok 2023 byla 80 milionů. Tím to skončilo. Následně technická infrastruktura, alokace pro rok 2022 180 milionů. Jak bude rozdělena plánovaná alokace 150 milionů mezi ty jednotlivé oblasti podpory bydlení, mezi bytové domy bez bariér a mezi technickou infrastrukturu?

Dále mě zajímá, kde jsou nespotřebované finanční prostředky programu, které byly ve výši 500 milionů korun? Výzva tohoto programu byla avizovaná od začátku roku 2023 a dosud nebyla vyhlášena. Takže to je také zajímavé číslo anebo zajímavý údaj.

K programu 117D68 - Podpora stabilizace a rozvoje ohrožených území - bych se chtěl zeptat, protože alokace navrhovaná pro rok 2025 je 740 milionů. Jedná se o nový program - jak uvádíte v materiálu na straně 24 - který obsahově navazuje na předchozí program Podpora rozvoje regionu 2019+ a klade důraz na podporu investiční aktivity v hospodářsky a sociálně ohrožených územích a strukturálně postižených krajích.

Současně rámcový harmonogram výzev uvádí program Podpora hospodářsky a sociálně ohrožených území s alokací pro rok 2024 ve výši 140 milionů. Stejnou alokaci pak pro rok 2025, a to je celkem 280 milionů. Zase si musíme položit otázku, jestli to tedy znamená, že program Podpora hospodářsky a sociálně ohroženého území nebude realizován, nebo je tento program transformován do nějakého nového programu, například Podpora stabilizace a rozvoje ohrožených území. To bych rád věděl.

Dále Ministerstvo pro místní rozvoj mělo ve svém rozpočtu alokaci dvakrát 140 milionů korun, jestli jsem to dobře pochopil. Pokud tedy ano, kde bylo těch 280 milionů čerpáno? Na základě čeho byla navrhnuta alokace nového programu pro rok 2025 ve výši 740 milionů korun? Ministerstvo pro místní rozvoj uvádí, že se jedná o program navazující na program Podpory rozvoje regionu 2019+. (Poslanci na levé straně sálu hlasitě diskutují.) Nerad bych některé kolegy rušil, tak pokud vás ruším, tak řekněte, já si dám pauzičku a budeme pokračovat.

Tento program byl určen primárně pro obce do 3 000 obyvatel bez ohledu na zařazení obce do toho rámce hospodářsky a sociálně ohrožená území či strukturálně postižený kraj, přičemž v rámci hodnocení zde bylo bodové zvýhodnění zařazení žadatele do uvedeného území. Zaměření programu bylo a bude totožné, předpokládáme tedy, nebo alespoň obdobné. To znamená obnova místních komunikací, rekonstrukce veřejných budov a tak dál. Poptávka vždy výrazně převyšovala alokační nabídku, takže uvidíme, co to udělá. Alokace na veřejné budovy byla například 400 milionů, ale poptávka 4 miliardy. To jenom pro obrázek, abychom si udělali takový náhled.

Nový program sice vymezuje žadatele, co se týká umístění v rámci území - myslím tím hospodářsky a sociálně ohrožená území či strukturálně postižený kraj - současně však rozšiřuje okruh oprávněných žadatelů. To znamená obce, dále pak svazky a společenství obcí, příspěvkové organizace obcí. Podpora těchto hospodářsky a sociálně ohrožených území vychází ze Strategie regionálního rozvoje České republiky 2021+. Podpora má zmírňovat regionální disparity, podporovat vyvážený rozvoj území, a tím i celkově podporovat obnovu a rozvoj obcí a zlepšovat kvalitu života.

Regionální disparita - obecně můžeme konstatovat, že v odborné literatuře neexistuje ustálené terminologické vymezení regionálních disparit. Každá regionální disparita může mít jinou příčinu. Mohou to být rozdílnosti v přírodních podmínkách jednotlivých regionů nebo rozlišné ekonomické struktury, rozdílná demografická situace, různá mobilita pracovních sil, kapitálu, institucionální podmínky či politická rozhodnutí nebo také psychologické faktory.

Jedná se o rozdílnost v přírodních podmínkách jednotlivých regionů, rozdílné demografické situace, rozdílné ekonomické struktury, nízké mobility pracovních sil a podobně, tak jak jsem se tady zmínil, jaké byly pro účely nového programu definované regionální disparity. Ale potřeboval bych vědět, jaké se očekávají výsledky, k jakým změnám v rámci regionálních disparit dojde. Jedná se o program, který definuje problém, navrhuje řešení nebo eliminuje problém. Bylo by dobré vědět, protože to jsou tři rozdílné disciplíny.

Uvádí se zde, že se jedná například o podporu obnovy místních komunikací, to bychom teď hodně potřebovali v těch povodněmi ohrožených území, jaký efekt bude mít obnova místních komunikací na řešení regionálních disperit? Mám zde na závěr tohoto programu technickou poznámku.

V názvu je stabilizace, rozvoj a ohrožená území. Máme za to, že pakliže se jedná o ohrožená území, pak se chce jeho rozvoj, nikoliv jeho stabilizace. Takže to mi nějak nesedí k sobě, současně stabilizace a rozvoj se vylučují.

Pak bych se ještě zeptal v oblasti Podpory rozvoje regionu, jestli rámcový harmonogram výzev uvádí, že ve čtvrtém kvartálu roku 2024 bude vyhlášena výzva z programu Podpora rozvoje regionu 2024+ s alokací 600 milionů. Tak se ptám, lze tuto výzvu očekávat ještě v tomto roce? Protože jsme tedy ve čtvrtém kvartálu roku tuto výzvu avizovali. Pokud ano, pak se tedy ptám, kdy to bude a kdo bude oprávněný žadatel? Protože už je nejvyšší čas na tyto otázky odpovědět. Jaké budou konkrétnější v oblasti podpory? Tam také nemáme jasno. A pokud tedy nebude realizována tato výzva, tak se ptám, jak bylo naloženo s tou plánovanou alokací 600 milionů?

Standardně program Podpora rozvoje regionu zahrnoval dotační titul, který odměňoval obce oceněné v soutěži Vesnice roku, je s tímto dotačním titulem počítáno i nadále? To byla jedna z motivací těch obcí také, aby dostaly třeba nějakou korunu. Pokud ano, tak by mě zajímalo, ve kterém programu a s jakou alokací a kdy se dovíme, jak to vlastně bude?

V rámci výzev Podpora rozvoje regionu 2029+ byl předběžně nabízen zvýhodněný úvěr realizovaný Národní rozvojovou bankou, byla to jako podpora při spolufinancování projektů na obnovu místních komunikací, například kde výše dotace tak klesla na 50 %. Rámcový harmonogram tuto podporu uvádí ve dvou dvoukolových výzvách každá s alokací 100 milionů korun. Je, případně bude tato úvěrová podpora realizována? Já se vždycky podívám do lavic a vidím prázdnotu. To mě strašně mrzí.

Pokud nebude realizována, pak jak bylo naloženo s alokací dvakrát 100 milionů korun? To považuji za velmi důležitou otázku. V programu 117D75 - STOP Živel je navrhovaná alokace pro rok 2025 60 milionů korun. Já bych potřeboval vědět, jestli se jedná o program, který navazuje na stávající program obnova obecního a krajského majetku po živelních pohromách, nebo zahrnuje tento program i možnost vyhlášení spíše nestandardního dotačního titulu, to znamená titulu, který reaguje na vyhlášené krizové stavy v území, například jako letošní povodně. Pakliže ano, pak tedy předpokládáme, že alokace pro tento titul bude upřesněna na základě strategie obnovy území, kterou vláda v těchto situacích schvaluje, a tím také schvaluje finanční prostředky. Jestli je to tak správně?

No a ještě ten název STOP Živel, tam bych okomentoval, že to spíše evokuje realizace protiopatření, jako třeba protipovodňová opatření a podobně, než obnovu toho zasaženého území živlem, jak se uvádí v cílech programu na straně 25 materiálu. Takže to je k tomuto programu.

Pak zde mě zajímá program Z1713 Úvěry na rozvoj regionu, kde v materiálu na rok 2025 je jedna čistá nula, respektive nespotřebované neprofilující výdaje ministerstva, ale střednědobý výhled má na rok 2026 a 2027 100 milionů korun. Podpora formou zvýhodněných úvěrů a vazba na program, program Podpora stabilizace a rozvoj ohrožených území je určitě důležitá záležitost, ale zajímá mě, v jaké výši jsou nespotřebované neprofilující výdaje pro tuto podporu na rok 2025.

A dále by mě zajímalo, kdo bude tuto podporu realizovat, jestli to bude přímo Ministerstvo pro místní rozvoj, nebo Státní fond podpory investic, u kterého mám dojem, že neumí realizovat, pardon, že umí právě realizovat tuto úvěrovou podporu. Jedná se o zvýhodněný úvěr, což je bankovní produkt, který standardně nabízí každá Komerční banka na trhu.

A proto mě zajímá, jestli je pro tento případ vyřešena veřejná podpora. Ministerstvo pro místní rozvoj vlastně poskytování úvěru prostřednictvím Národní rozvojové banky řeší od roku 2022. Ani Ministerstvo pro místní rozvoj, dokonce ani Ministerstvo financí, nepřišlo na to podle mých informací, jak vyřešit veřejnou podporu v tomto případě, takže bych byl rád, kdyby se k tomu někdo třeba i vyjádřil.

Samozřejmě je tady ještě jedna taková zajímavost, že to Z v programu, jak říkám, Z1713, tak to v číselném názvu znamená, že ta podpora bude realizována v systému Z zjednodušená evidence dotací.

Tam je to takový kouzelný systém, kde se dělávají spíš neinvestiční podpory, měkké aktivity a podobně, a tam se dá v podstatě udělat cokoliv.

Dále máme program Z1712, to je Podpora organizací destinačního managementu, kde navrhovaná alokace pro rok 2025 je 90 milionů. Tady se jedná o nový program, ale obsahově navazuje na probíhající program národní program Podpory cestovního ruchu v regionech, kde Podpora destinačního managementu byla jedním z podprogramů. Tento program musel být notifikován Evropskou komisí právě z důvodu veřejné podpory, a to materiál neuvádí. Já se tedy ptám, jaký byl důvod pro navýšení alokace na 90 milionů korun, když průměrná výše alokace za poslední tři výzvy byla 65 milionů? Jaký byl důvod pro vyjmutí této podpory z komplexního národního programu Podpory cestovního ruchu v regionech, který byl již notifikován Evropskou komisí.

Podpora se chce realizovat prostřednictvím systému zjednodušené evidence dotací, tedy ZED, a tak se znovu připomínám a ptám, jak je vyřešena veřejná podpora, a jestli dojde k rozdílu mezi uznatelnými a neuznatelnými výdaji? Nestátní neziskové organizace, to je program Z1706, tam je navrhovaná alokace pro rok 2025 ve výši 55 milionů.

Výzva pro nestátní neziskové organizace podle zásad, které schvaluje vláda, tak má být vyhlášena, respektive žádostí mají být přijaty do konce září roku předcházejícímu, na který se poskytuje dotace, a vyhodnoceno má být do konce téhož roku, to znamená, v našem případě do devátého měsíce 2024 měl být ukončen příjem žádostí a do dvanáctého měsíce 2024 má být ukončeno a zveřejněno hodnocení. Výzva dosud nebyla vyhlášena. Pozor na to, nebyla vyhlášena.

Poslední dva roky jsou extrémní, co se týká vyhodnocení v roce 2023 bylo vyhodnoceno v červnu, v roce 2024 také v polovině roku. Žadatel tak první polovinu roku vlastně jel na vlastní náklady, a to s rizikem, že nebude podpořen. A za jakých podmínek vlastně mohlo dojít třeba ke krácení.

Takže jsou tady další otázky, kdy bude vyhlášena výzva. I pro rok 2025 už je pozdě.

A na závěr tohoto mého bloku mě zajímají investice do budov a vybavení Ministerstva pro místní rozvoj. Materiál má alokaci 34 milionů. Rekonstrukce budov, kotelen, oken, modernizace bezpečnostních prvků a tak dál za 34 milionů. Nabízí se samozřejmě otázka například v případě obnovy vozového parku, jestli je nákup realizován centrálním nákupem tak, jak to třeba bývalo za paní ministryně Kláry Dostálové. Ale to se ptám.

No a vrátím se teď tedy k rozpočtu Ministerstva pro místní rozvoj, kde bude muset pro rok 2025 zásadním způsobem navýšit pro realizaci půjčkové části MPO komponenty 2.10, to znamená reforma dostupného bydlení v České republice. Výdaje na tuto komponentu nejsou zahrnuty v návrhu zákona o státním rozpočtu na rok 2025 avšak, byly přislíbeny usnesením vlády, to je potřeba zmínit, číslo 64124 ve výši 8,05 miliardy na roky 2025 a 2026, a to cestou poskytování aktuálně nutných výdajů pro zajištění smluvních závazků s cílovými partnery.

Já bych tady zmínil vývoj výdajů v kapitole Ministerstva pro místní rozvoj od roku 2020  plánované do roku 2025. Ministerstvo pro místní rozvoj v roce 2020 disponovalo výdaji 31 miliard 541 milionů, ty drobné, nebudu číst, to byla skutečnost v roce 2020. V roce 2021 to bylo dokonce 32 165 milionů. Skutečně v roce 2022 už šla trochu níže na 27 842 milionů. V roce 2023 se to na té výši podrželo jenom o půl miliardy níže, což ještě je pořád stravitelné k tomu předchozímu roku. Ovšem v rozpočtu 2024 už to bylo jenom 15 246 milionů a na rok 2025 máme 13 303 (milionů) zaokrouhleno.

Pokud bychom to vztáhli k procentu HDP, tak se dostáváme od 0,54 přes 0,51 a 0,39 na 0,37. A v roce 2024 0,19 a v roce 2025 0,15 procenta HDP.

Zajímavé je také srovnání samozřejmě v procentech ke státnímu rozpočtu, kdy máme vlastně z 1,7 % státního rozpočtu přes 1,68 v roce 2021. V roce 2022 už 1,4, v roce 2023 už 1,29, 2024 už 0,68 a v roce 2025 0,57. Takže srovnání roku 2020 a 2024, ať jsme féroví, protože rozpočet 2025 může být ještě pořád jiný, tak je to z 1,71 do 0,69.

Takže je třeba si uvědomit, že vlastně pro rok 2025 máme 13,303 miliardy a z toho 7,3 miliardy máme z Evropské unie. A tady vycházím z toho, že meziroční rozdíl je 1,9 miliardy, také to není žádné povzbudivé číslo.

Co se týče výdajů, tak do programu máme připraveno 10 604 milionu zaokrouhleno, Národní dotační program, 2 170 milionů. Ale oblast regionálního rozvoje z hlediska pevností (?) města 120 milionů, obnova území po povodních 740 milionů, cestovní ruch 180 milionů plus 123 milionů přes destinační společnosti, ale to jsou neinvestiční záležitosti. Pak máme těch 60 milionů Živel, jak jsem zmínil, Horská služba 310 milionů a CzechTourism 403 milionů. Na bydlení v této fázi máme 1 070 milionů a Státní fond podpory investic má 800 milionů na dostupné bydlení a 150 milionů na podporu bydlení. To jsou ty výtahy pro domy s pečovatelskou službou a podobně. Do územního plánování máme připraveno tedy zhruba 123 490 000.

Z hlediska evropských programů je to 8,5 miliardy, kde největší zásah má IROP 2021 až 2027, to 7,5 miliardy, a potom operační program Technická pomoc 2021 až 2027, tam je 6,79 miliardy zaokrouhleno.

Takže tady vidím problém v tom, že návrh dle Ministerstva pro místní rozvoj nezohledňuje další významné potřeby dle zdrojů státního rozpočtu v celkové výši 8,8 miliardy a jedná se především o prostředky na realizaci politiky regionálního rozvoje. Chybí jakékoliv peníze na program Místní komunikace, rekonstrukce budov, sportovišť v obcích, revitalizace brownfieldů a podobně. Za současného stavu schváleného rozpočtu budeme muset dle Ministerstva pro místní rozvoj vlastně území prakticky rezignovat na podporu stabilizace a rozvoje ohrožených území, bezbariérových přístupů a výstavbu výtahů, budování infrastruktury v cestovním ruchu a podobně.

Když si vezmeme bydlení, tak na dostupné bydlení rozpočet dává 800 milionů, ambice jsou 8 miliard z Národního plánu obnovy a nelze v této chvíli uzavírat smlouvy, když nejsou finančně kryté. Přitom smlouvy musí být uzavřeny do 30. 6. 2026. Čas by tam byl, ale už nám klepe na dveře, protože Národní plán obnovy končí.

Ve střednědobém výhledu jsou opět jen stovky milionů. Tak mě zajímá, jak tedy bydlení bude financováno? Dále zde vidím problém ve splnění milníků k bydlení pro Národní plán obnovy, aby se mohlo čerpat těch 8 miliard z NPO a musí být vlastně schválen zákon o podpoře bydlení, a to v současné chvíli považuje drtivá většina poslanců za nějaký takový trošku bych nerad řekl, ale musím to říct, paskvil, který bude stát státní rozpočet zhruba 1,5 miliardy. K čerpání prostředků Evropské unie, chybí ministerstvu minimálně 860 milionů korun ze státního rozpočtu, které jsou potřeba na spolufinancování, a je třeba si uvědomit, že bez spolufinancování to prostě nebude. To může vést k tomu, že Ministerstvo pro místní rozvoj, respektive Česká republika, nevyužije evropské zdroje v  celkové výši 7 miliard. Také chybí více než miliarda na případnou pomoc základním školám už zavedených programech, které běží, ve kterých se čerpají evropské prostředky (?). V provozních výdajích samotného ministerstva a jeho organizací chybí další zdroje ve výši zhruba 1,3 miliardy korun, které jsou nezbytné na řešení otázek například kybernetické bezpečnosti, provozu IT systémů, úhrada služeb a podobně. Myslím si, že to jsou velice závažné informace, kterými je třeba se zabývat.

Čerpání evropských fondů se musí držet pravidla N+3, takže pro období 2025 až 2027 musí IROP vyčerpat 58 miliard. Pokud toto nesplní, bude opět Česká republika vracet peníze. Jak chtějí toto pravidlo splnit kolegové na ministerstvu, když na rok 2025 jste dali pouze 7,4 miliardy. Nejsou uvedena esdévéčka na další roky, takže z těchto střednědobých výhledů by tedy mělo plynout, že na rok 2026 a 2027 dáte 50 miliard.

To by mě zajímalo, jestli se to tam skutečně objeví. Evropské fondy... (Obrací se na ministra Stanjuru.) Páni ministři, nezlobte se, já mám strašně vnímavý sluch, a když vy mluvíte a já mám řečnit na mikrofon, tak je to špatně. Děkuji. Já mluvím, ano, já mluvím k státnímu rozpočtu, pane ministře financí. Takže čerpání, já se vrátím, nebo vám se vrátit úplně na začátek, teď mě napadá, jestli to někdo třeba nepostřehl, ale nebudeme z toho dělat kolotoč. Tak mě zajímá, jak tedy chcete toto pravidlo splnit, když jste na ten rok 2025 dali 7,4 miliardy, a ty střednědobé výhledy nemáme, takže předpokládám, že se tam objeví 50 miliard.

A když se podíváme potom na kapitálové výdaje ke státnímu rozpočtu třeba v procentech, tak v roce 2025 byly 1,21 %, 2021 už byly 1,17 a šly níž, v roce 2 (2022?) 1,06, 2023 1,03, predikce pro rok 2024 je 0,53, to už stojí za zamyšlení a predikce na rok 2025 0,42. Takže vnímám to tak, že reforma dostupného bydlení, jejímž cílem bylo vlastně komponenty jako celek zlepšit dostupnost bydlení, a to jak systémovou reformou, schválením zákona o podpoře bydlení nebo nastavení třeba metodické podpory a řízení správy bytového fondu, výstavby dostupného nájemního bydlení, tak v této oblasti investic je průlomovým opatřením vytvoření systému finančního schématu převážně návratného charakteru a dlouhodobé úvěrové financování, které by umožnilo výrazně zvýšit objem investic.

Komponenta 2.10 se skládá z reforem a investic, zákon o podpoře bydlení a vytvoření podpůrných kapacit k realizaci investic, třeba formou zápůček, Státní fond podpory investic ve spolupráci s Ministerstvem pro místní rozvoj. Investiční program pro zvýšení dostupnosti bydlení je ze dvou možných způsobů přes Státní fond rozvoje bydlení anebo potom Národní rozvojové banky spolu s Národní rozvojovou investiční. Vytvoření a nastartování tohoto systému dostupného bydlení se zapojením veřejných a soukromých finančních prostředků, který bude udržitelný, a po skončení Národního plánu obnovy, a to především díky návratnosti vkládaných finančních prostředků.

Myslím si, že v této chvíli bych tady ještě mohl okomentovat pár grafů z toho materiálu, ale nechám to třeba do budoucna, protože si myslím, že otázek padlo celkem dost, a nepochybuji o tom, že na ně dostaneme odpovědi, nebo alespoň směr, jakou tendencí se budeme dále ubírat. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já vám děkuji, pane poslanče. A nyní je s faktickou poznámkou přihlášen pan ministr financí. Prosím, pane ministře.

 

Ministr financí ČR Zbyněk Stanjura: Já se omlouvám panu poslanci. Mluvím k panu poslanci, vaším prostřednictvím. Bohužel to, co citoval, není součástí tisku 805. Byli jsme trpělivost sama, ale omlouvám se, podle mě to nepatří na první čtení. Ty údaje, jednotlivé programy, čísla, alokace nejsou součástí sněmovního tisku 805. Pravděpodobně, nevím, pravděpodobně jste čerpal z kapitolního sešitu, který se opravdu ale neprojednává v prvním čtení státního rozpočtu. Je mi to líto. Takže těžko můžeme reagovat v této chvíli na konkrétní dotazy z kapitolního sešitu, když to není součástí toho tisku 805. On i tak má stovky stran, ale kapitolní sešity projednávají jednotlivé výbory. Tam to bezesporu patří. Tam také chodí mnohem početnější zastoupení jednotlivých ministerstev, aby detailně vysvětlili všechny programy a alokace, ale fakt to není součástí toho sněmovního tisku. Jako ten, který to předkládal, jsem si úplně jist, že to není součástí sněmovního tisku. Ne že by to tady zaznít nemělo, jenom říkám, tohle buď v druhém čtení, nebo na výboru, ale v této chvíli nemůžete očekávat, a já bych řekl z logických důvodů, konkrétní odpovědi na ty konkrétní dotazy. Můžeme na ně odpovědět písemně někdy nebo v rámci výboru, ale když si kdokoliv z vás teď projde rychle ten sněmovní tisk, tak tam tyto informace, které pan poslanec Okleštěk citoval, nejsou součástí tisku 805. Neříkám, že se nedotýkají státního rozpočtu, to neříkám, že jste nemluvil k věci, jenom logicky ty detaily jsou na výborech právě proto, aby tam také mohl být aparát konkrétního ministerstva, protože opravdu nemůžete legitimně chtít po ministrovi, aby vyjmenoval z hlavy všechna čísla programu, všechny alokace.

Velmi důležitě jste tam poukázal na nespotřebované nároky z těch programů, že mnohé běží, a tam ty jsou, a u těch výzev je klíčová jiná věc, pak to časové hledisko. Rozpočtovat tak, že do rozpočtu... (Předsedající: Čas.) Děkuji. Už se podruhé nepřihlásím k tomuhle.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji pěkně. Jenom požádám o oslovování prostřednictvím předsedající. A nyní chce zareagovat s faktickou pan poslanec Okleštěk. Prosím.

 

Poslanec Ladislav Okleštěk: Děkuji. Já nebudu oslovovat prostřednictvím předsedající, protože oslovuji ministra. Takže, pane ministře, děkuji za vaši připomínku. Máte pravdu, ale já mám také pravdu, protože já jsem mluvil k rozpočtu a dopad do rozpočtu to má, a spíš bych to vnímal jako moji vstřícnost ve vztahu k panu ministrovi, protože nemůže ještě poznat celou agendu ministerstva za 14 dnů, nebo jak dlouho tam je, ale budeme mít projednávání těchto tisků na výborech, a já spíš avizuji, kam se budeme směřovat, a bude mít pan ministr prostor připravit se a odpovídat na ty otázky, které tady zazněly. Takže není to podraz, je to spíš férová nabídka pro dialog. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně i za dodržení času na faktickou. Nyní chce vystoupit ještě s faktickou poznámkou pan poslanec David Pražák a poté paní poslankyně Eva Fialová, takže toto směřuji na další řádně přihlášené do obecné rozpravy, aby věděli, že ještě budou faktické. Prosím.

 

Poslanec David Pražák: Dobrý podvečer. Děkuji za slovo. Páni ministři, paní ministryně, já bych se chtěl tedy zeptat pana ministra financí teď, protože já bych čekal na pana ministra zemědělství, ale asi bychom se dostali do stejného ne konfliktu, ale do stejného názorového toho s kapitolami, ale tak bych to vzal všeobecně.

Mě trápí to v rozpočtu, že tam máte namalováno, že budete brát z Lesů České republiky 7 miliard korun, a mě by zajímalo, kolik necháte pro lesní hospodářství, protože podle mě, tak jak jsem to tak nějak rozebíral, tak tam není skoro vůbec nic. Kapitola lesního hospodářství je poddimenzovaná a hrozí tam to, že nebudou peníze. Já se v tom nechci teď hrabat, abychom se nedostali právě do toho, že to.., ale hrozí tam, fakt jakoby 1,5 miliardy tam bude chybět v příštím roce, pokud to bude takhle nastaveno, jak to dneska je, tak bych se chtěl zeptat z těch 7 miliard, jestli nějaké peníze hodláte vrátit do toho lesního hospodářství, potažmo Ministerstva zemědělství. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já opět děkuji pěkně za dodržení času. Ještě paní poslankyně Eva Fialová se svou faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslankyně Eva Fialová: Moc děkuju za slovo. Já nechci rozebírat jednotlivé programy, ale nicméně, pane ministře, vláda má také jeden z úkolů dořešit dostupné bydlení a dostatečné byty, a to patří - a přes Státní fond podpory investic se promítá položka přímo do rozpočtu MMR, kde je alokováno pouze na tyto programy nějaká jedna miliarda. A když si vezmu informace, které běhají ve veřejném prostoru, a ta debata zde probíhá čistě legitimně a vezmu jednoduchou matematickou úvahu, a běhá tady informace, že potřebujeme ročně stavět 25 tisíc bytů nových bytů zhruba v objemu za 100 miliard, což v přepočtu na nějaký 66metrový byt běžné velikosti připadá zhruba cena čtyři miliony, tak se chci zeptat, jak to budeme realizovat a jak ten trh rozhýbáme, když je alokována pouze jedna miliarda na dostupné bydlení, přičemž při tom jednoduchém přepočtu cena stavění bytů se zhruba pohybuje v současné chvíli kolem 60 tisíc na metr čtvereční v průměru v České republice a jedna miliarda odpovídá při dotačních programech, které jsou tam naplánovány, podpoře v průměru 25-40 %. Já jsem to zprůměrovala na 30, že podpoříme zhruba při této podpoře, dáme vznik nových jenom 900 bytů v České republice. Jak tedy ten trh rozhýbáme, když jich potřebujeme 25, a jak to tedy chcete s ohledem na státní rozpočet a naše priority nějakým způsobem udělat a rozhýbat, protože těch peněz evidentně by bylo potřeba mnohem více? Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji velmi i za dodržení času a zareaguje pan ministr.

 

Ministr financí ČR Zbyněk Stanjura: Já teda podle jednacího řádu budu reagovat na to, co se dělo v debatě. Dostupné bydlení tady zatím nebylo, nebudou tam ty peníze chybět. Výhodou zákona, který jsme přijali, že všechny, když to zjednoduším (Ministr ukazuje uvozovky.), státní organizace mají mít své účty ve státní pokladně je to, že konečně máme přehled o volných prostředcích všech. Někde jsme povolili výjimku, někdo ne, to se posuzovalo individuálně. Takže je to částka, která neovlivní hospodaření českých lesů negativně.

Samozřejmě povodně změnily situaci, ale to jiná věc, na to máme tu povodňovou rezervu v roce 2024 , (nesrozumitelné) 25 a jsou výrazné škody na majetku Lesů České republiky. Tak to bych oddělil, to bude pokryté z tohohle. Část toho už je v rozpočtu, jo. Nemůžeme říct, že nejsou mašličky, že jeden příjem je směřován do výdajů Ministerstva zemědělství a není směřován jinam. Ale podle informací, které jsou mně dostupné, tak tam nehrozí žádný negativní výsledek hospodaření.

K tomu dostupnému bydlení - jedná se především o finanční nástroje. Nejsme schopni a ani nebudeme schopni to zafinancovat dotacemi. A jsou puštěné výzvy. A co je důležité, bude záležet, jak kdo v těch výzvách uspěje a jaký bude časový harmonogram výstavby. Přece není reálné, kdybychom ty peníze dali, aby se desítky tisíc bytů postavily a kolaudovaly v roce 2025. My jsme prosadili poprvé do legislativy definici dostupného bydlení, předtím se o tom mluvilo. A k tomuhle, abychom doposoudili (?) komplexně, musíme taky posoudit rozpočet SFPI jako takový, nejenom příspěvek státního rozpočtu, ale taky bychom museli do debaty vnést programy, které chystá Národní rozvojová banka. Na to dneska není prostor, ale určitě na tu debatu jsem připravený, protože na celém tom projektu dostupného bydlení se výrazným způsobem podílelo i Ministerstvo financí ve spolupráci s Ministerstvem pro místní rozvoj a s Ministerstvem průmyslu a obchodu.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Opět děkuji za dodržení času a vnímám další faktickou, se kterou se hlásí pan poslanec David Pražák. Poté opět paní poslankyně Eva Fialová. Prosím.

 

Poslanec David Pražák: Tak děkuji, pane ministře, za odpověď. Já jenom tedy, co jsem sondoval, tak to vypadá, že v současné chvíli na lesní infrastruktuře, tam je povodňové škody ą1 miliarda korun, takže by mě zajímalo, jestli tam fakt z těch 30 miliard tu miliardu najdete na tyhle ty věci. Protože jsem slyšel, že nějak už to je rozpuštěný těch 30 miliard, že už tam toho moc nemáte. Ale dobrý, tak když to tam bude...

Já jsem chtěl jenom upozornit na to, že dneska odbor lesního hospodářství věci, které měl proplácet v letošním roce, tak neproplácí a přesouvá je na příští rok. Že už tam dneska nemá peníze. Přesouvá je na příští rok, aby ty peníze mohl čerpat z rozpočtu na příští rok. A když to začne příští rok dělat, tak mu budou zase chybět peníze v další půlce roku toho příštího, protože tam ty peníze prostě nebude mít na ty další věci. A jenom to valíme před sebou a podle mě tam potom bude rána do zdi, až tam nebude nic jako. Tak jenom fakt ten 1,5 miliardy si myslím, že teďka tam bylo pro letošní rok, tuším, 2  300 000 korun, teďka návrh rozpočtu je miliarda a půl, a co jsem zjišťoval, nebo že mám pod sebou kapitolu Podvýbor lesního hospodářství, tak by potřebovali minimálně 3 miliardy, aby zasanovali letošní rok, co jim teďka chybí, plus měli peníze na ten příští. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. Paní poslankyně Eva Fialová, opět vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Eva Fialová: Já moc děkuji za slovo. Já s panem ministrem budu souhlasit v jedné věci, že určitě se o tom je potřeba bavit někde hlouběji, do hloubky, asi na jiné platformě. Nicméně já jsem chtěla upozornit na to, že já jsem brala těch 900 bytů s odkazem pouze jenom z toho dostupného bydlení, já o reformě dostupného bydlení, kde je určených nějakých 5 miliard, to je další jiná diskuze, nemluvila. Já jsem mluvila o 900 bytech, které ještě jsou jako podpořeny, když budu počítat jenom s 30 procenty. Pokud to přepočítám, tu 1 miliardu jenom na čisté byty ze státu, které podpoří stát ze státních peněz, a nebudu počítat další procenta, které si dodá stát nebo ty obce samotné nebo soukromý investor, tak se jedná o 300 bytů ze státního rozpočtu. Čistě. Což mi přijde strašně malé procento vůči tomu, když známe informace z mediálního prostředí, ze summitu o dostupném bydlení, že těch bytů, kterých je potřeba stavět pro dostupné bydlení, a to se nebavíme o těch luxusních bytech, které někde vznikají, je 25 000. Tak jako ta debata někde opravdu musí vzniknout, protože někde ten trh musíme rozhýbat.

Já i chápu ty argumenty k tomu, že nejsme schopni postavit všechno hned v roce 2025 nebo dostavět 26 a celé to zafinancovat, ale někde to rozhýbat musíme, protože ta poptávka těch obcí o tom, jak se o to víc jako postarat, je, pokud vidí sami nějakou alokovanou částku ve státním rozpočtu, že má mnohem větší šanci na úspěch a o to, aby začala projektově připravovat ta daná období, a potřebujeme tu garanci na delší období. Nejenom vyhlášení programu v roce, na konci roku 2024 mít garanci 25, 26, ale mít nějaký dlouhodobý program, který bude dávat ty garance a připravenost těm daným obcím, aby do těch projektů a podpory chtěly vstupovat a začít opravdu stavět společně i s těmi soukromými investory. (Upozornění na čas.) Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. A nyní se vracíme do obecné rozpravy, kde je přihlášen pan poslanec Karel Rais.

Já ještě načtu omluvy. V mezičase se jich nakupila celá řádka: od 14.30 hodin se dnes omlouvá paní předsedkyně Markéta Pekarová Adamová z důvodu zahraniční cesty, poté se omlouvá paní poslankyně Věra Adámková od 17.30 hodin ze zdravotních důvodů, Andrej Babiš od 15.10 hodin z pracovních důvodů, Jiří Kobza od 19 hodin z rodinných důvodů, Josef Kott od 15 do 16 hodin z pracovních důvodů, Jan Síla od 14.30 do 18 hodin a sice z pracovních důvodů, Karel Tureček od 20 hodin z rodinných důvodů, Barbora Urbanová od 15 hodin z osobních důvodů. A z členů vlády Martin Dvořák od 12 hodin z pracovních důvodů.

Tak to by byly omluvy a nyní má slovo pan poslanec Karel Rais.

 

Poslanec Karel Rais: Přeji dobrý den. Já bych docela uvítal, kdyby tady pan ministr Bek byl, jestli tady může být. (Ministryně Černochová říká, že je na cestě.) Děkuju moc, protože mám pár takových obyčejných dotazů. (Ministryně Černochová opět zdůrazňuje, že ministr je na cestě.) Dobře, tak já mezitím budu před tou vlastní diskuzí o tom státním rozpočtu, konkrétně o té kapitole 333 a o začlenění kapitoly do celého státního rozpočtu, bych se chtěl vyjádřit k politické kultuře Sněmovny, která se teď během, podle mě tak posledních dvou měsíců výrazně zhoršila. Dnes máme schvalovat v prvním čtení základní obrysy státního rozpočtu a ještě včera odpoledne, to je 22. října, jsme neměli rozpočet kapitoly 333 k dispozici. Dali nám jej v podstatě večer v 17 hodin, přestože výbor i jako sekretariát výboru i poslanci jsme o to žádali.

Tahle ta situace se dřív podle mě nikdy nevyskytovala a teď jsem to zažil několikrát. Já bych vzpomněl třeba druhé čtení novely vysokoškolského zákona, kdy v podstatě těsně před vlastním projednáváním poslanci koalice vložili zásadní změny zákona v oblasti existence VOŠek, vyšších odborných škol. Potom další pozměňováky se týkaly zásadních změn v existenci u NAÚ, Národního akreditačního úřadu. A jenom bych se zmínil o tom, že dřív třeba na NAÚ byl vypsán projekt, který bývalá paní ministryně Kopicová ho vypsala, a trvalo to několik let, to řešení, a v podstatě to řešily desítky odborníků vysokých škol. Bylo to, byli jsme vtaženi do tohoto problému a dnes tenhleten problém je řešený pozměňovacím návrhem, který je dán do informačního systému několik hodin před vlastním projednáním. To si myslím, že není moc.

A podobně by se dalo dívat na diskuzi pozice těch veřejných vyšších odborných škol, těch VOŠek. V systému vysokých škol se to také řeší desítky let a podle koalice by dnes mělo stačit několik hodin na vyřešení pozice a postavení vyšších odborných škol v rámci rezortu. To si myslím, že není v pořádku dávat to prostě všecko na pozdní... později, tady ty materiály. A je otázka, jestli pozdní dodávání materiálu opozice je úmysl, v případě pozměňovacích návrhů k novele vysokoškolského zákona, jsem samozřejmě o tom přesvědčený, anebo je to výsledek dlouhodobého nepořádku a amatérismu vlády. Také se tomu dá věřit.

Takže to si myslím, že by bylo, že toho času je prostě tady na tenhle... a seznámení se, byť se základními rysy toho státního rozpočtu v oblasti rezortu Ministerstva školství, že je málo.

Ale šel bych tedy k tomu vlastnímu návrhu státního rozpočtu. A zrovna přichází pan ministr, takže mi to vyšlo, tak to jsem samozřejmě rád. Takže já ho nechám vydechnout.

Do oblasti školství - tady pan ministerský předseda inzeroval, že jde 291 miliard korun a že je to o 50 miliard korun víc než v roce 2021 za předcházející vlády. Současně jsme meziročně navýšili rozpočet pro vysoké školy. Vypadalo to krásně, asi před hodinou to tady v podstatě takhle říkal, ovšem už nemluvil o druhé věci, o které mluvil pan kolega Havlíček, což si myslím, že je samozřejmě pravda, a to je inflace. Toto navýšení o 50 miliard je ale velmi znehodnoceno inflací, která jenom v roce 2022 byla přes 15 %, v roce 2023 byla 10,7 %, a tak bych mohl popisovat jednotlivé roky, čili za uvedené dva roky došlo vlivem inflace k znehodnocení finančních prostředků o více než 25 %. A z toho pohledu částka z roku 2021, to je těch 251 miliard, která by akceptovala jenom tu inflaci 25 %, a ona byla v reálu větší, znamená navýšení rozpočtu o cirka 62 miliard korun proti roku 2021, čili mám takový dílčí závěr, že navýšení rozpočtu o 50 miliard není kryto, nekrylo ani inflační nárůst a léta 2021 až doposud. Čili ta situace toho resortu je v podstatě v podstatě nepříjemná.

Další problém, a tady bych docela čekal reakci pana ministra, vidím v nevyřešení prostředků Ministerstva školství na platy nepedagogických pracovníků, zda dojde k přesunu výdajů na platy nepedagogů na zřizovatele. Vláda počítá s tím, že na ty nepedagogy, to znamená školníky, kuchařky, a tady na tento aparát ve školách, že to budou platit od nového roku zřizovatelé, ale podle mě tohleto rozhodnutí není ještě schváleno v zákonech, čili my rozdáváme karty a nemáme to legislativně kryté.

Když půjdu směrem k vysokým školám, tak požadavek české konference rektorů na stávající vládní koalici je několik let stále stejný a jednoznačný. A teď budu citovat, co říkají, 6 plus 6 plus 6 miliard v následujících třech letech je jednoznačné nepodkročitelné minimum. Pokud se toto nestane, přestanou vysoké školy postupně plnit své služby v dostatečné kvalitě.

Nervozita je tu proto, že opravdu z univerzit odchází zaměstnanci, a to ne ti nejméně výkonní, ale ti, které právě potřebujeme. Mladí akademici a vědci utíkají do zahraničí a celá řada odchází na střední školy, kde jsou platy vyšší a jistější. Pokud fungujeme na vysokých školách, tak to můžeme jenom potvrdit.

No a tak jaká je realita? Vloni jsme my jako poslanci ANO vložili pozměňovací návrh na navýšení 6 miliard vysokým školám do systému, který samozřejmě byl zamítnut. Čili domnívám se, a nejenom já, že české školství potřebujeme zreformovat, je to taky i otázka financí. A teď se mi dostala do rukou studie neziskové organizace PAQ Research, která přichází s návrhy, kde by se peníze daly ušetřit, a to přímo jak v resortu, tak i mimo něj. V navrhovaném rozpočtu Ministerstva školství pro příští rok chybí podle této neziskovky 53 miliard korun. Vláda Petra Fialy, tak jak je to obvyklé, například navýšením platů pedagogickým pracovníkům nenaplňuje závazky, které stanovila ve svém  programovém prohlášení. V něm se vláda zavázala, že Česko bude do vzdělávání investovat minimálně takový podíl HDP, kolik je průměr OECD, a k tomu schází 92 miliard.

Ale když se podívám taky na ty závazky, které už tady mockrát byly řečeny, tak jeden z nich je teda samozřejmě placeni učitelům 130 % průměrné mzdy v ekonomice, tak je taky otázka, kdy dojde tady k tomuto, protože reálně se odměňování pedagogů nad tuto hranici nikdy nedostalo. Od roku 2021 se vůči ní dokonce snižuje. To jsou citace, které jsem tady několikrát říkal, pan kolega Münich (?) a další to uvádějí coby nezávislí experti.

V roce 2021 platy dosáhly úrovně 125 %, to bylo v podstatě ještě když jsme končili, v roce 2024 to dělá jenom 110 až 115 % průměrné mzdy.

Tak jak jsem říkal, na obdobné problémy upozorňovali již v minulých letech renomovaní experti a několikrát jsme se o tom bavili v rámci interpelací s panem ministrem a v podstatě teď je otázka, jak tenhleten problém bude řešen letos. Oproti roku 2020, kdy Česko dávalo na vzdělávání 4,1 % HDP, to je období vlády ANO, chybí dneska desítky miliard korun, přesně 53 miliard.

Nejvíc podfinancováno je předškolní vzdělávání a vysoké školy. Ačkoliv patří investice do předškolního vzdělávání mezi nejefektivnější, tak do něj investujeme průměrně o třetinu méně než je průměr OECD, a do vysokého školství Česko investuje také méně o třetinu.

Na závěr svého vystoupení bych chtěl zdůraznit skutečnost, že považuji za alarmující, že dochází k destrukci stávající politické kultury ve prospěch okamžitých zájmů koalice, která nám například předkládá podklady pro státní rozpočet večer před vlastním projednáváním rozpočtu.

Dále mi vadí, že vláda rozhoduje o platech nepedagogických pracovníků způsobem, který nebyl ani se (nesrozumitelné) projednán, ani schválen zde ve Sněmovně. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji panu poslanci. A než dám slovo paní poslankyni Ivaně Mádlové, která se hlásí s faktickou, a poté panu ministrovi, který se hlásí s přednostním právem, tak ještě načtu omluvenku paní předsedkyně Aleny Schillerové, která se omlouvá od 18 do 19 hodin z pracovních důvodů.

A já nyní poprosím paní poslankyni s její faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslankyně Ivana Mádlová: Děkuju za slovo, paní místopředsedkyně. Já bych chtěla doplnit svého kolegu, pana profesora Raise. Pane ministře, chtěla bych se zeptat podrobněji na zdravotnické školství, protože víte, že to je otázka, která je předmětem velkého zájmu a v podstatě se řeší, že je potřeba navýšit kapacity u nelékařských zdravotnických pracovníků.

Zaznamenali jsme, že samozřejmě v rozpočtu počítáte s navýšením vlastně financí na otevření různých oborů, ale mě konkrétně zajímají nelékařští zdravotničtí pracovníci, protože je známo, že do 15 let odejde až 30 000 úvazků sester, což bude velký problém pro české zdravotnictví.

A chtěla jsem vás požádat, jestli byste mohl konkrétně říci, jak to vypadá s navýšením kapacity pro tyto nelékařské zdravotnické pracovníky, konkrétně například všeobecné sestry nebo zdravotnické záchranáře, to znamená, s jak velkou částku se počítá, respektive kolik kapacity to má pokrýt, protože se mluvilo zhruba o 20 až 40 procentech v závislosti na možnostech vysoké školy, a potom jestli počítáte s tím, že to bude účelově vázané, a jestli tam budete alokovat finance aspoň na ten jeden studijní cyklus, to znamená minimálně na tři až čtyři roky, to znamená, že to není jenom pro příští rok, ale počítá se s tím výhledově, že to tam bude skutečně dáno ještě na ty další tři až případně čtyři roky.

Samozřejmě, pokud by se vám to podařilo na delší dobu, jako to bylo u lékařských fakult, kdy to bylo, já nevím, asi na sedm nebo 12 let, teď přesně nevím, ale bylo to v dlouhodobém horizontu, tak samozřejmě by to bylo velmi žádoucí. Děkuji za odpověď.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji za dodržení času a nyní tedy s přednostním právem vystoupí pan ministr školství, mládeže a tělovýchovy Mikuláš Bek.

 

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Mikuláš Bek: Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi, abych ten vývoj rozpočtu v oblasti školství zasadil do trochu širšího kontextu vývoje výdajů na školství v naší zemi. Když se podíváme na porovnání jednotlivých rozpočtových kapitol ve státním rozpočtu od roku 2016 do současnosti, zjistíme, že rozpočet Ministerstva školství rostl vůbec nejvíce ze všech kapitol. Vlastně se nominálně zdvojnásobil v tom časovém okně osmiletém nebo devítiletém.

Naproti tomu třeba rozpočet Ministerstva práce a sociálních věcí, kde se velká debata vede o mandatorních výdajích, vzrostl jenom o 80 %. Srovnatelný nárůst výdajů je pouze v oblasti zdravotnictví, kde je to ovšem placeno ze zdravotního pojištění. To znamená, školství roste vůbec nejdynamičtěji ze všech resortů v celém tom časovém okně a samozřejmě je to také doprovázeno obrovskou expanzí toho sektoru.

V roce 2019 byl zaveden nový model financování regionálního školství, který zvýšil během pěti let počet lidí placených státem o 50 000 lidí. To je důsledek podle mého soudu špatně nastaveného modelu financování, který byl zaveden za minulé vlády, a dnes se ukazuje, že s tímto tempem nárůstu nových úvazků zdaleka ani nejsou schopny držet krok univerzity vzdělávající učitele, takže sice byla ta změna míněna dobře, že to povede ke zkvalitnění výuky dělením tříd nebo tandemovou výukou, ale celková produkce nových učitelů všemi univerzitami sotva pokrývá přirozené odchody do důchodu a k tomu přibývá 3 500 nových úvazků, který generuje tento systém financování.

To samozřejmě vede k extrémnímu nárůstu mandatorních výdajů, který vlastně i v případě 10% nárůstu té kapitoly sotva stačí pokrýt tyto všechny výdaje. Buďme si toho vědomi. To je tempo růstu té kapitoly, které z mého pohledu dlouhodobě vlastně není udržitelné. To, že by se ta kapitola zcela vymkla tempu ekonomického růstu té země, považuji za málo realistické, byť rozumím všem oprávněným nářkům nad tím, že v těch posledních letech ten nárůst nepokryl nárůst inflace, ale to se nestalo, prakticky žádné oblasti toho rozpočtování. Prostě státní rozpočet se neindexuje podle inflace, ale podle možností příjmů státního rozpočtu.

Myslím si, že nás čeká seriózní debata o tom, jak ten systém korigovat. Koneckonců první kroky k tomu byly učiněny už v minulém roce přenastavením PHmaxu a v tuto chvíli je v legislativním procesu novela školského zákona, která umožňuje cílenější financování, a také v případě potřeby by dala vládě možnost vlastně brzdit ten personální nárůst, ne škrtat místa, ale brzdit ten personální nárůst, který je podle mého soudu vlastně hlavní příčinou toho, že se nedaří naplňovat, to přiznávám, cíl 130 %, protože současně rychle zvyšujeme počet nových úvazků, a současně bychom chtěli zvyšovat platy, a to je mimo možnosti ekonomiky této země. V té míře musíme hledat nějakou balanci. Vyzývám všechny k seriózní debatě o tom, jak to udělat. Skutečně kapitola školství od roku 2016 vyrostla nejvíc ze všech rezortů, které vlastně jsou srovnatelné, kromě obrany, kde je to otázkou posledních let v důsledku té krize za našimi hranicemi.

A teď blíže k některým těm otázkám. Je potřeba říct, že nejbolavějším místem rozpočtu školství v posledních 10 letech je rozpočet vysokého školství. A tady si musíme říct, jak se ta situace zase vyvíjela. V letech 2014, 2016, 2016 za vlád hnutí ANO a sociální demokracie nominálně klesal rozpočet vysokých škol, nominálně klesal meziročně rozpočet vysokých škol. Taková situace se neopakovala, ale i za vlády minulé rozpočet vysokých škol prakticky nerostl, nebo nepatrně ve srovnání s rozpočtem regionálního školství, kam šla drtivá většina těch prostředků. A teprve v posledních třech letech se alespoň zastavil ten pokles podílu vysokého školství na kapitole školství a v příštím roce poroste, protože kapitola vysokých škol poroste o nějakých 13 %, zatímco celá ta kapitola vůbec školství o 8 %. Tím se obrací ten trend, to odpovídá vývoji demografie, odpovídá to potřebám.

Ano, já bych si taky uměl představit nárůst o 6 miliard, pak ale musíme ty peníze vzít někde jinde. Nárůst o 4 miliardy je nominálně nejvyšší vůbec v historii, nikdy nebyl vyšší nominální nárůst. Procentně je to nepatrně nižší nárůst, než byl rok 2017, kdy za doby působení pana ministra Pilného na financích došlo k dojednání většího nárůstu v tom posledním roce vlády. To já přiznávám, to byl větší nárůst. Tehdy jsem se toho jednání účastnil na straně české konference rektorů.

Já jsem přesvědčený o tom, že musíme ten trend obracet bez ohledu na to, kdo bude v té zemi vládnout po příštích volbách. Je potřeba, abychom znovu nastavili trend k rozšiřování přístupu k terciárnímu vzdělávání. My jsme bohužel od roku 2016 zamrazili ten systém, tehdy prohlásilo Ministerstvo školství, že máme v populaci v kohortě věkové devatenáctiletých dost vysokoškoláků, a dnes to kritizuje Svaz průmyslu, Hospodářská komora, zaměstnavatelé, kteří naříkají, že máme málo vysokoškoláků, a plyne to i z mezinárodních srovnání, v té věkové kategorii do 35 let máme méně vysokoškoláků než vyspělé země. To je něco, na čem bychom měli společně pracovat. Já jsem k tomu připraven. Nárůst o 4 miliardy je krokem, který obrací ten trend, a je důležité říci, že v příštím roce významně také roste čerpání evropských fondů na vysokých školách. Můžeme debatovat o tom, zda je to dobře, nebo špatně, že 15 let spoléháme na evropské fondy jako na významný nástroj financování vysokého školství. Sám s tím mám rozsáhlou zkušenost. Myslím si, že se ty peníze dají využít velmi efektivně. V řadě případů to tak bylo a je, a v příštím roce se výrazně zvyšuje čerpání evropských prostředků. Tam jsou připraveny výzvy, které vlastně už se budou čerpat, opravdu významného rozsahu, několika miliard korun na vysokých školách.

Situace na vysokých školách se v příštím roce výrazně zlepší. Teď jde o to, nastavit ten trend. K tomu by nám měla sloužit i novela vysokoškolského zákona, která zakládá možnost kontraktového financování na více let. A to je vlastně moje odpověď na ty otázky k té společenské objednávce například na nelékařské zdravotní obory, ale týká se to dalších oblastí školských profesí, ať už učitelů, školních psychologů, týká se to technických oborů, které souvisejí s energetikou, zejména jadernou, nebo s výrobou čipů. My v současné době vyjednáváme s reprezentacemi vysokých škol o nastavení toho modelu financování. Nepochybně to bude víceletý rámec. Myslím si, že by to mělo být tak jako v případě lékařů v podstatě na dekádu, protože se potřebujeme dostat na stavy, které budou dlouhodobě udržitelné. Potřebujeme dojednat s reprezentacemi ty přesné kapacity. Ministerstvo zdravotnictví vyčíslilo tu poptávku poměrně detailně. V těchto dnech probíhá sběr dat pro školské profese, takže během několika týdnů budeme mít namodelováno poptávku po učitelských specializacích či dalších pedagogických oborech. A také jednáme s ČEZem a s dalšími významnými zaměstnavateli o objednávce směrem k technickým oborům. To je důležité, aby ta dohoda byla férová, dohoda mezi univerzitami, státem, která by rozdělila ten nárůst prostředků na vysoké školy mezi nějaký základní nárůst kapacit v celém systému, protože se musíme připravit na to, že za dva roky dorazí na vysoké školy silnější populační ročníky.

A nad rámec toho všeobecného navýšení, dejme tomu řádu jednotek procent, bychom výrazně někde 20, někde možná 30 % v některých oborech, kde to bude možné, chtěli navýšit počty přijímaných studentů. Jen musíme být realisté. Víme, že cyklus přípravy absolventa je v některých případech tři roky, ale v některých případech pět let, a že samozřejmě velkou roli ve věci sehrají motivační pobídky na straně zaměstnavatelů, tak aby absolventi skutečně nastupovali do těch oborů, které vystudují.

Opravdu jsem přesvědčený o tom, že tady je velký prostor pro společnou debatu napříč politickým spektrem o té objednávce, o tom, jak zajistit dlouhodobou udržitelnost celého systému, protože předpokládat, že budou skokově růst rozpočtové kapitoly o desítky miliard každý rok, je podle mého soudu nerealistické. Tempo růstu té kapitoly musí nějakým způsobem zohledňovat tempo růstu ekonomiky, protože kapitola už v tuto chvíli má prakticky 300 miliard korun. Je to prostě jedna z největších kapitol, a 10% nárůst takové kapitoly skutečně ve státním rozpočtu představuje obrovskou položku, kde je vedle toho řada resortů, které mají v zásadě rozpočet kolem 10 miliard, kde se vlastně nedá ušetřit tolik prostředků. Takže tady musíme vést vážnou debatu nad modelem financování a nad dlouhodobou perspektivou udržitelnosti rozpočtu resortu školství. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji panu ministrovi, a mám elektronicky dvě přihlášky k faktickým, a sice paní poslankyně Jana Berkovcová a Ivana Mádlová, a poté z místa bude vystupovat pan poslanec Rais, z místa je to vždy poslední. Prosím.

 

Poslankyně Jana Berkovcová: Dobrý den, děkuji za slovo. Ráda bych zareagovala na pana ministra, a to na jeho vyjádření o tom, že rozpočet školství stále roste a roste a bobtná a za posledních osm let se zdvojnásobil.

Tak bobtnají a rostou rozpočty všech rezortů. Roste neustále celkový státní rozpočet jako celek. Každým rokem je celkový státní rozpočet vyšší a vyšší a všechny kapitoly jsou každým rokem vyšší a vyšší. Já jsem si nechala spočítat, jaký podíl činí rozpočet pro školství v rámci celkového státního rozpočtu a posledních osm let se pohybuje zhruba na nějakých 12 %. Takže podíl rozpočtu školství v celkovém státním rozpočtu činí za posledních osm let zhruba nějakých 12 %, 12,2 (%), 12,3 (%), 12,5 (%) - v tomto roce - nebo plánujete na příští rok 2025 - by měl činit 12,5 % rozpočet pro školství z celkového podílu státního rozpočtu. Ale to je třeba nižší, než to bylo v roce 2021, kde byl celkový podíl 12,7 %. Dokonce i v předchozích letech za předchozí vlády činil rozpočet školství v rámci celého státního rozpočtu v roce 2018 12,9 % nebo 12,91 %, v roce 2019 13,67 %. Takže rozpočet školství, pokud bobtná, tak bobtná v rámci celého státního rozpočtu pořád stejně.

A ještě k té vaší mantře, pane ministře, jak stále opakujete, že systém financování škol byl špatně nastavený za minulé vlády, a je to špatně a počty učitelů nekontrolovaně rostou. Tak ten systém byl nastavený správně, schválila ho Poslanecká sněmovna, schválilo ho i vaše hnutí - STAN - bylo pro, tehdy myslím možná ODS byla proti, ale všechny parlamentní strany jej schválily zde v Poslanecké sněmovně (Předsedající: Čas.). A pak přijdete vy a řeknete, že bylo všechno špatně. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Poprosím o dodržování času.

A nyní je prostor pro paní poslankyni Ivanu Mádlovou, zase ve faktické poznámce. A poté se hlásí... (Ukazuje na Karla Raise.)

 

Poslankyně Ivana Mádlová: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Já bych se teď ráda zeptala pana ministra Válka, jak to s tím zdravotnickým školstvím je? Jak daleko je průzkum na vysokých školách a ve zdravotnických zařízeních co se týče možnosti navýšení kapacit? Bohužel tady pan ministr Válek není. To jsou právě ty důvody, pro které jsme chtěli, aby tady členové vlády seděli, protože některé rozpočty jsou propojené, je tam společná agenda, a to určitě v případě Ministerstva školství a Ministerstva zdravotnictví je, protože se to týká zdravotnického školství. Takže mě to velice mrzí, že není možné tady otevřít seriózní odbornou diskusi nad kapacitami zdravotnických oborů, konkrétně všeobecné sestry a zdravotnického záchranáře, v ohrožení je ještě nutriční terapeut. Takže já budu muset teď zbytečně čekat na ministra Válka, přestože jsme mohli využít toho, že je tady pan ministr školství, mohl tady být ministr zdravotnictví a mohli jsme otevřít diskusi nad tím, jakým způsobem zařídíme, aby za 15 let nedošlo k velkému ohrožení českého zdravotnictví tím, že odejde 30 000 úvazků sester.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní opět faktická, pan poslanec Rais a následně pan ministr.

 

Poslanec Karel Rais: Tak mě pan ministr jako nějakým způsobem naorientoval na novelu školského zákona, to bych nechal na zítřek na interpelace, abychom... To je trochu mimo. Ale co je podstatné - ten problém, na který jsem poukazoval - v podstatě nehotová legislativa a v rozpočtu se počítá už jednoznačně, že platy nepedagogických pracovníků budou hrazeny od zřizovatele. K tomu bych docela rád slyšel vyjádření. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Také děkuji a pan ministr školství, prosím.

 

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Mikuláš Bek: Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, nejprve mi dovolte upřesnit tu tezi o nárůstu jednotlivých rezortů. Ony nerostou všechny rezorty stejným tempem jako celý státní rozpočet. Prostě rozpočet školství má index 2,03. To znamená, zdvojnásobil se od roku 2016, zatímco řada rezortů má třeba ten index 1,5 nebo 1,8. Podívejme se na to detailněji. Myslím, že to stojí za to, že je to poučné se na to podívat a je to prostě východisko pro nějakou další rozpočtovou debatu.

Omlouvám se, že jsem zapomněl zareagovat na tu část, která se týká převodu nepedagogů. Je potřeba říct, že ty prostředky ve státním rozpočtu jsou. Nejsou v té kapitole, jsou ve vládní rozpočtové rezervě. Pokud dojde k převodu toho financování, tak samozřejmě se to musí ošetřit legislativně, ale není to tak, že by ty prostředky ve státním rozpočtu nebyly. Tady samozřejmě musí být to řešení pro případ, že se ten legislativní proces z nejrůznějších důvodů politických neodehraje včas.

Je důležité, aby samozřejmě všechny školy a zřizovatelé měli včas představu o tom, co to znamená. Jenom pro vaši hrubou informaci, přibližně dnes dává stát na jedno dítě zhruba 18 000 korun na financování nepedagogické práce ve školách. Znamená to, že by plus minus - a teď mě neberte jako doslova - teď k 20 000 ve školském RUDu, které mají dnes obce, přibylo zhruba 18 000 korun. Samozřejmě ta metodika je teď předmětem intenzivní debaty mezi Ministerstvem financí a Ministerstvem školství. Ale chci říci, ty prostředky ve státním rozpočtu jsou, zatím nejsou v té kapitole, a pokud dojde k tomu převodu, tak do ní nemusí přejít z té vládní rozpočtové rezervy. Ta změna je dlouhodobě předvídaná, to je změna, která je předvídaná vzdělávací Strategií 2030+. Já myslím, že je to správný krok z hlediska systémového, protože tady je potřeba zdůraznit to, že mezi financováním pedagogické a nepedagogické práce existuje zásadní rozdíl. Tu pedagogickou práci normuje stát. Tam říká stát přes PH max, přes vzdělávací programy, jak má ta práce vypadat, jak má být náročná, kolik má být kde úvazků.

Naproti tomu u nepedagogické práce ta nákladovost závisí zcela na rozhodnutí zřizovatele. Tam vlastně stát žádným vzorečkem nedokáže zohlednit to, jestli zřizovatel investoval třeba do moderních technologií v kuchyních a tím pádem snížil náročnost těch úvazků, nebo zda sloučil zřizovatel své školy do většího celku, kde se třeba některé obslužné činnosti podpůrné vyřizují společně. Proto ta myšlenka, která je už v té strategii z roku 2020, je správná. Je to důležitý krok pro to, aby se posílila zodpovědnost zřizovatelů, samozřejmě za férových finančních podmínek, bez změny rozpočtového určení to nejde. Je to podle mě jeden z mnoha kroků, které musíme udělat k tomu, aby fragmentovaná struktura našich škol - připomeňme, že máme na počet obyvatel asi nejvíce škol v Evropě - vlastně se postupně vyvíjela k nějaké vyšší efektivitě a ty peníze jsme využívali tak, aby to prospívalo kvalitě škol, ale ne k financování upřímně řečeno ne vždy efektivních obslužných činností, na které stát fakticky nemá vliv, ale jsou zcela v rukou zřizovatelů. Takže myslím, že tady zase je potřeba říci, že musíme i na školském výboru debatovat nad konkrétními návrhy - vlastně ten mechanismus, kterým by ty peníze do škol mířily. V téhle věci vznikla pracovní skupina s účastí Ministerstva financí, Sdružení místních samospráv, Svazu měst a obcí a čekáme na novou sestavu v Asociaci krajů. Věřím tomu, že v brzké době i na školském výboru představíme modelaci různých variant toho, jak by ten nápočet na děti pro zřizovatele vypadal. Tam jsou důležité otázky, kterými se teď zabýváme, zda má být stejný nápočet na dítě v mateřské škole, v základní, ve střední, protože samozřejmě náročnost provozu těch mateřských škol třeba může být odlišná, takže tohle modelování teď probíhá.

Myslím, že to je důležité téma, které může být vlastně společné politickému spektru, protože to je věc, která není stranická, je dlouhodobě ve strategii předvídána a samozřejmě je potřeba ji provést dobře. Takže děkuju za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Taktéž děkuji. A s faktickou zareagují na průběh debaty paní poslankyně Jana Berkovcová a potom pan poslanec David Pražák. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Jana Berkovcová: Děkuji za slovo. Za mě tady trošku tu debatu i předbíháme. Já jsem potom přihlášená ještě do řádné rozpravy, kde se rozpočtu věnuji. Tady ta situace převádění nepedagogů pod zřizovatele, to je zásadní věc celého rozpočtu. Já se tomu pak ještě chci věnovat. Ale teď se o tom rozproudila debata, takže musím zareagovat.

Pane ministře, vy říkáte, že pokud se převedou nepedagogové na zřizovatele, že bude potřeba jim do daní přidat zhruba to rozpočtové určení daní, nějakých 10 miliard na nepedagogy. Ale v té vládní rozpočtové rezervě je pouze 8 miliard, takže to je asi nedostatek finančních prostředků.

To je jedna věc. Druhá věc je, sami zřizovatelé podotýkají, že to s nimi nikdo řádně neprojednal, s obcemi, s kraji, nikdo toto neprojednal, oni na to nejsou připraveni, není připraveno ani nějak žádné... nejenom legislativně že to není připraveno, to nemá vůbec zákonnou oporu, ale ani logisticky. Ti zřizovatelé nevědí, s čím mají počítat, jakých nepedagogických pracovníků se to má týkat? Všech, nebo jenom některých? Vy jste se odkazoval na Strategii 2030 a tam je uvedeno, že se to má týkat pouze některých nepedagogických pracovníků. Kterých? Jenom kuchařek a školníků? Nebo i uklízeček? A jsou další nepedagogové, jsou to ekonomové, hospodářky, účetní, IT správci, ti také půjdou pod zřizovatele, nebo ti ve školách zůstanou? Je tady velmi mnoho otázek a ta účinnost má nabýt za pár měsíců od září. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji pěkně za dodržení času a nyní pan poslanec David Pražák. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec David Pražák: Děkuju. Já nechci zdržovat a nechci asi pana ministra tady nějakým způsobem..., protože si myslím, že nám tu odpověď nedá, že pan ministr to vidí ze svého pohledu ministra školství. Já bych se teď asi zeptal pana ministra Vlčka, ale v dobrém samozřejmě. Pane ministře, jste jako zástupce STANu, jste z Pacova, nebo myslím, že jste tam fungoval. Pojďte nám říct, jakým způsobem vaši kolegové starostové ze STANu budou mít toto vyřešeno. Já tady nechci jmenovat vaše kolegy, kteří mi jasně řekli, že jsou s prominutím úplně vyřízeni z toho, že od příštího roku ty peníze v tom rozpočtu mít nebudou, a jedná se o stovky milionů. Kolegyně říkala, jedná se tam potom o 10 miliard korun. A vy víte sám, že ten zákon o rozpočtovém určení daní do té doby změněn nebude. Tak nám pojďte říct, jakým způsobem ve STANu to komunikujete, kde my starostové na těch obcích vezmeme ty peníze, abychom to do toho školství nebo na ty nepedagogické pracovníky mohli dát. Pojďte nám to říct vy, protože by mě to zajímalo, protože zajímá to i vaše kolegy, kteří jsou vaši straničtí kolegové u nás v regionu. A kdybych tady měl říkat to, co oni říkají, musel bych být vulgární, což nechci. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Opět děkuji za dodržení času a poprosím ještě paní poslankyni Evu Fialovou, která je také přihlášena s faktickou poznámkou, aby se ujala slova. Prosím.

 

Poslankyně Eva Fialová: Děkuji za slovo. Mně tahle debata vyvolala jednu otázku, protože v současné chvíli se připravují logicky i rozpočty obcí a ty obce v současné chvíli nevědí, jak si to mají do těch rozpočtů vlastně dát, nebo nedat, jestli od září mají počítat s finančními prostředky na zajištění nepedagogických pracovníků. Nevědí tedy podle této definice, nebo co říkala moje ctěná kolegyně Jana Berkovcová, kolik si jich tedy mají tam nandat, nebo nemají nandat, jak to mají tedy ty obce dělat. Protože RUD - v nedohlednu změna. A potom nebudou(-li?) ty finanční prostředky, protože si s tím budou muset nějak poradit, budou ty finance převádět z jedné kapitoly na druhou a budou se bát investovat a převádět ze svých neinvestičních částí peníze někam jinam. Tak kde je tedy odpovědnost těch jednotlivých obcí, jak to mají teď dělat, by mě opravdu zajímalo po této debatě. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Opět děkuji. Ještě to vyvolalo jednu faktickou, kterou přednese paní poslankyně Kamila Bláhová. Prosím.

 

Poslankyně Kamila Bláhová: Krásný podvečer, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já bych se ráda zapojila do této debaty jako starostka města. I nás v našem městě trápí to, jak se vypořádat s touto záležitostí, a to, že od září bychom si měli financovat nepedagogické pracovníky sami. V konkrétním vyjádření to pro město Litvínov za celý rok, pokud bychom brali všechny nepedagogické pracovníky, tak jak teď jsou u všech škol, tak je to zhruba 50 milionů, za tři měsíce, když si to vydělíme prostě tak, abychom dospěli k tomu číslu, myslím si, že to je někde kolem 12 milionů, ale nejsem si teď úplně stoprocentně jista, možná mě kolegové, kteří mají kalkulačku, to řeknou lépe, ale je to prostě velký zásah a my nevíme, jak se s tím máme vypořádat. Nevíme, jestli si máme udělat nějakou mimorozpočtovou položku, rezervu, abychom prostě v září na to byli připraveni, tak jak už tady zaznělo. Nevíme, jestli se to bude týkat tedy všech těch zaměstnanců, nebo jenom některých, protože například závodní stravování je dáno zákonem, takže by se asi stát měl o ty pracovníky tedy ne v tom závodním stravování, ale v tom školním stravování postarat. Je to opravdu zapeklitá situace a já jsem zvědavá, co nám na to pan ministr teď řekne a konkrétně nám na to odpoví. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji a pan ministr Bek je připraven, přihlásil se s přednostním právem a vystoupí.

 

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Mikuláš Bek: Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. No, vlastně je to poměrně jednoduché. Samozřejmě teď to v rozpočtech obce připravovat ani nemohou, jenom pokud dojde k té legislativní změně rozpočtového určení daní a školského zákona, tak by se od 1. září zvýšily příjmy obcí nad rámec toho, s čím teď počítají, a tyto prostředky by pokrývaly financování nepedagogické práce. V tuto chvíli pro obce z toho neplyne žádná nutnost teď do rozpočtu zahrnovat financování něčeho, co jim zákon neukládá. Takže tady je potřeba být vlastně aktivními účastníky, což Svaz měst a obcí a Sdružení místních samospráv už udělaly, té diskuse o tom jemném nastavení toho mechanismu. Pokud bude ta novela školského zákona a zákona o rozpočtovém určení daní přijata, tak půjdou prostředky dodatečné do rozpočtu obcí v té poslední třetině roku, protože ve školství hrajeme na školní roky, nikoliv kalendářní roky i při rozvrhování úvazků a podobně, a tím pádem budou moci rozpočtovým opatřením ty prostředky využít tak, aby splnily tu svoji povinnost. V tuhle chvíli je jasné, že nemůžou rozpočty obcí nic kalkulovat.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Hlásí se elektronicky pan poslanec David Pražák s faktickou, paní poslankyně Kamila Bláhová a z místa pan poslanec Rais. Prosím.

 

Poslanec David Pražák: Pane ministře, já tomu rozumím, nebo my tomu rozumíme, ale vy tam nemá teď ty prachy v tom vašem rozpočtu, když neprojdete legislativní změna a nebude rozpočtové určení daní změněno a nebude školský zákon, tak vy budete muset dát ty peníze těm nepedagogům od toho září, a vy tam ty prachy prostě nemáte, v tom je ten problém.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Jenom poprosím o mírné snížení hlasové intenzity, abych tak řekla.

A paní poslankyně Kamila Bláhová nyní vystoupí se svou faktickou poznámkou.

 

Poslankyně Kamila Bláhová: Já bych také ráda ještě reagovala na pana ministra. Pane ministře, pojďme se poslouchat. Já jsem říkala, že to řešíme tak, že se bavíme o nějaké mimorozpočtové rezervě, nebo prostě my ty peníze, když se to stane, a vy nám přestanete ty nepedagogické pracovníky financovat, tak my jako neluskneme a nedostaneme je prostě najednou do toho rozpočtu. Takže my si musíme ty peníze šetřit, starostové jsou zodpovědní a nečekají na to, jestli tady projde nějaká změna rozpočtového určení, nebo neprojde. A souhlasím tady s kolegou předřečníkem. Co budeme dělat, až prostě vy ty peníze tam mít nebudete? Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. A nyní se opět elektronicky přihlásil pan poslanec Lubomír Wenzl, poté pan poslanec Jan Bauer a stále z místa čeká pan poslanec Rais.

 

Poslanec Lubomír Wenzl: Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně. Já bych se chtěl pana ministra zeptat, protože moc to nechápu, jak to bylo zmíněno. Jsem zastupitelem obce, která má zhruba dva a půl tisíce osob, jak tedy obec má při plánování rozpočtu na příští rok postupovat, když tedy by měla od 1. září nepedagogy si platit sama. Vy peníze v rozpočtu od 1. září už nemáte, tak já pořád nerozumím tomu, jak ty peníze se dostanou na tu obec, z jaké položky státního rozpočtu. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji a nyní pan poslanec Rais. Prosím.

 

Poslanec Karel Rais: Oni už toho tedy moji kolegové předřečníci řekli hodně, už tady také nějaký rok jsem a vím, jak se čerpá státní rezerva z toho rozpočtu, a já vyslovuji pochybnosti o tom, jestli tam vůbec v září něco bude. Co bude potom? Prostě ta neurčitost je poměrně obrovská a fakt může vyvolat vlastně další deficit v tom státním rozpočtu. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. Ještě se přihlásila paní poslankyně Jana Berkovcová s faktickou, prosím.

 

Poslankyně Jana Berkovcová: Děkuji za slovo. Já teďka zareaguju na svého kolegu Lubomíra Wenzla. To byla totiž velmi správná připomínka. Ty obce si tvoří svoje rozpočty na příští rok nyní. Nyní.

V prosinci proběhnou rozpočtová zastupitelstva obcí a ty obce si schvalují rozpočet na příští rok a oni nevědí, s čím mají počítat, kolik dostanou do daní na ty školy, na ty nepedagogy, takže je to pro ně velmi složitá situace a teďka si ještě dovolím i připomenout, jsem si vybavila severní Moravu, kde je po povodních zhruba víc jak 50 poškozených poničených škol. Ty obce a školy bojují velmi s náročnými podmínkami, problémy, a teďka vy jim ještě naložíte, že vlastně od září oni budou řešit, jestli budou mít nějaké pendlující školníky nebo jak to bude s těmi nepedagogy. Řeší následky povodní a vy jim ještě přidáte starosti s řešením nepedagogů. Takže myslím si, že to je velmi špatně načasováno a hlavně nepřipraveno. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Tím skončila série faktických poznámek. A pan ministr Mikuláš Bek si ještě hlásí se svou reakcí.

 

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Mikuláš Bek: Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci.

Samozřejmě prostředky, které by obce v případě té změny dostaly, by pocházely z výnosů daní, stát by se vzdal nějaké části výnosů ze sdílených daní a ta změna je možná jenom tehdy, když současně změníme rozpočtové určení daní a školský zákon. Nehrozí, že by obcím byla uložena povinnost financovat ty pozice bez změny RUDu, to je nezbytná podmínka té změny, na které je politická shoda v koalici, že to je jediná možnost to udělat současně, ne že se přehodí na obce ta zodpovědnost bez těch finančních prostředků. Tolik na vysvětlenou. Já jsem připravený na půdě školského výboru v brzké době uspořádat k tomu debatu nebo seminář tak, abychom si mohli vysvětlit ty rozdíly mezi metodikou, kterou se dneska do škol ty prostředky přidělují, není to na dítě, je to přes vzoreček, který zohledňuje ředitelství, různě naplněné třídy a k tomu by přistoupila ta změna, která fakticky znamená nafinancování na dítě.

Budeme porovnávat dopady té metodiky, jinak z hlediska zřizovatele se nemusí stát nic jiného, než že bude dělat to, co dělá dnes například s energiemi pro školy, to není nějaká zásadně nová situace, zřizovatelé vůči školám mají už teď určitý rozsah povinností a v řadě případů financují i část úvazků v těch školách, zejména v těch podlimitních, takže nejde o žádnou revoluci, jde o určitý posun v tom spektru toho, co by zřizovatelé měli za povinnost financovat.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. A opět logicky série faktických, pan poslanec Lubomír Wenzl. David Pražák, paní poslankyně Eva Fialová.

 

Poslanec Lubomír Wenzl: Děkuji za slovo. Pane ministře, abych mluvil konkrétně v případě naší obce od 1. září do 31. prosince příštího roku by ten náklad byl zhruba milion korun na ty nepedagogy, přičemž celkový rozpočet obce na příští rok bude zhruba ą45, 47 milionů, to znamená je to částka 2 % zhruba plus minus z rozpočtu té obce, to si myslím, že není malá částka. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji pěkně, a nyní pan poslanec David Pražák, poté paní poslankyně Fialová.

 

Poslanec David Pražák: Já se omlouvám, teďka asi čekám, že i pan ministr tady něco řekne. Jasný, já jsem rád, já už nebudu to, asi mluvíme každý jinou řečí, pane ministře školství, prostřednictvím paní předsedající, když vlastně nemusím, to je jedno, Já rozumím tomu, a po stopadesátý to budu říkat. Když nebude změna zákona o rozpočtovém určení daní, nebude změna školského zákona, takže budete to platit vy jakoby Ministerstvo školství ty nepedagogy, tomu rozumím, když to neprojde, kde vy vezmete těch 10 miliard, který vám tam v tom vašem rozpočtu chyběj? Nebo vy to toho 30. června zabalíte jako školský rok, jak jste říkal, a po vás už to je jedno, jako co se bude dít od září jako? Nebo já tomu nerozumím. Chci vědět, vy tam v tom rozpočtu ty peníze na příští rok nemáte, sám jste to říkal, tak se vás ptám, pokud nebude v téhle té změně legislativní těch ostatních věcí, kde budou ty peníze? Kde je vezmete? Jestli vám je dá vláda, nevím z čeho, těch 10 miliard na to, abyste od září do prosince příštího roku, případně ty nepedagogický pracovníky, normálně platili dál.

Já si myslím, že jsem srozumitelný. Já nevím, co na tom je za problém.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji. Paní poslankyně Fialová, prosím.

 

Poslankyně Eva Fialová: Já budu mít takový dotaz na pana ministra. Pane ministře, nebylo by lepší z čistě logiky věci a z pohledu rozpočtování udělat tu změnu zákona, RUDu a o nepedagogických pracovníků s účinností od 1. 1. 2026 a požádat si v současné chvíli navýšení finančních prostředků na celý rok 2025, aby, se ten problém vyřešil? Bude to jednodušší, účetně, všichni s tím budou mít mnohem míň práce, všichni budeme mít tady jasno. A mně tohle přijde, že to jenom vylepšování nějakým způsobem schodku státního rozpočtu, protože všichni víme, že ty peníze prostě do toho školství potřebujeme na tyto nepedagogické pracovníky. Ptám se čistě logicky, jestli by vám nestálo, než absolvovat tady tuhle debatu o tom, čistě logický rozpočtový rok 2025, dotáhnout komplet vašeho státního rozpočtu a od 20.06. To převést teda na ty obce, až bude jasná dohoda. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. A pan ministr, prosím.

 

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Mikuláš Bek: Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, ve školství pracujeme bohužel se školními roky, tam vlastně rozvrhování i těch úvazků je prostě navázáno na školní rok. Tenhle nesoulad působí řadu potíží. Z pohledu obcí by bylo samozřejmě komfortnější pracovat od 1. 1., ale z pohledu školy je vždycky lepší vázat jakoukoliv změnu na začátek školního roku, tak to je.

A samozřejmě, pan poslanec na mě může zvyšovat hlas, jak chce. To samozřejmě je problém v tom, že neposlouchal, já jsem řekl na začátku, že ty peníze jsou ve vládní rozpočtové rezervy a musí tam být v dostatečném množství. No, a prostě takto je ta odpověď.

To, jestli nedojde k tomu převodu, tak vláda samozřejmě musí zajistit financování těch pozic. Tečka.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní je přihlášený pan poslanec Milan Feranec a poté paní poslankyně Berenika Peštová. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Milan Feranec: Děkuji. Pane ministře, vy jste říkal, že školství pracuje, jako kdyby s tím školním rokem, ale ne účetně. Přece účetně pracuje leden až prosinec. Byl jsem radní města Olomouce, máme tam asi 30 nebo 40 prostě příspěvkových organizací, pracuji, rozpočtuje se leden až prosinec a RUD se taky vlastně nastavuje od ledna, takže máte tam určitý nesoulad. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně a nyní paní poslankyně Berenika Peštová.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Prosím. Já děkuji za slovo, paní předsedající. Já bych se chtěla zeptat pana ministra, kolik je vlastně v té vládní, kolik je v tom, kolik to máme vlastně v té rozpočtový, nebo respektive v tý rezervě? Protože když to tak poslouchám, tak tam neustále budeme sahat, budeme sahat a budeme z toho všechno sanovat, a já už vlastně ani nevím, co v té rezervě je, protože v loňským roce nebo v letošním roce bylo řečeno, že tam je necelá miliarda, protože všechno už je tak nějak jako projezené, tak by mě zajímalo, kolik tam teda opravdu je, jestli máte nějaké predikce, kolik tam bude v příštím roce. To je jedna věc a druhá věc je, jako přestaňte už všechno řešit za chodu. Teď tady pan ministr Stanjura, on tady není, já bych taky docela od něj ráda slyšela, jakým způsobem chce teda řešit to OZE, jestli opravdu tady budou nějaký arbitráže a údajně jsem slyšela, že on prohlásí, že ty arbitráže budou třeba za 15 let a to už ho jako nezajímá, co bude za 15 let, jo. Já bych docela ráda věděla, jestli to budeme řešit tímto způsobem, že budeme šahat retroaktivně do zákonů. A vidím tady spoustu právníků a ti by mi k tomu asi měli říct svůj vlastní názor, jestliže tady jsou nějaké smlouvy, které tady jsou uzavřeny, a ty smlouvy mají nějakou životnost a vyprší někdy, tak si retroaktivně nemůžeme sahat do zákona a ty smlouvy tím pádem rušit jako. To už je jako na mě opravdu moc.

Už jsem si zvykla tady na spoustu věcí. No, nezvykla. Spíš si zvykám na spoustu věcí, jak přijímáte legislativu, ale tohleto už je fakt na mě silný kafe.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní můžeme přistoupit k dalšímu přihlášenému, kterým je pan poslanec Robert Stržínek. Pane poslanče, můžete se ujmout slova. Ještě řeknu, že poté je přihlášen pan poslanec Patrik Nacher. Prosím.

 

Poslanec Robert Stržínek: Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych se s ohledem na své členství ve výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj vrátil ještě k tématu rozpočtu Ministerstva pro místní rozvoj na rok 2025. Pro připomenutí si dovolím zmínit některé agendy, které spadají do gesce tohoto ministerstva. Je to mimo jiné politika bydlení, regionální politika, evropská integrace, cestovní ruch, územní plánování a stavební řád a také pohřebnictví a veřejné investování. Pro rok 2025 kapitola Ministerstva pro místní rozvoj počítá s výdaji v oblasti národních dotačních programů ve výši 2,17 miliardy korun, což je ale zoufale málo. Pro představu, na podporu bydlení jde ubohá necelá jedna miliarda korun a už to tady bylo několikrát zmiňováno. Opravdu si takto současná vláda představuje podporu bydlení?

Rozpočet kapitoly MMR pro rok 2025 bude muset být zásadním způsobem navýšen pro realizaci půjčkové části Národního plánu obnovy, tedy na reformu dostupného bydlení v České republice. Výdaje na tuto komponentu totiž nejsou v tuto chvíli zahrnuty v návrhu zákona o státním rozpočtu na rok 2025. Byly však přislíbeny usnesením vlády ve výši 8 miliard korun na roky 2025 a 26. Jen pro představu, státní rozpočet pro rok 2024, pro ten letošní, v kapitole MMR počítal s částkou 15, 2 miliardy korun. Rozpočet pro rok 2025, pro ten příští, počítá s částkou 13,3 miliardy korun, což je meziročně rozdíl -1,9 miliardy. Návrh nezohledňuje další významné potřeby ze zdrojů státního rozpočtu v celkové výši 8,8 miliardy korun. Jedná se především o prostředky na realizaci politiky regionálního rozvoje.

Za současného stavu předkládaného rozpočtu bude muset Ministerstvo pro místní rozvoj prakticky rezignovat na podporu měst a obcí, na stabilizaci a rozvoj ohrožených území, bezbariérové přístupy a výstavbu výtahů, na budování infrastruktury v cestovním ruchu a na mnohé další. V rozpočtu MMR chybí minimálně 860 milionů korun ze státního rozpočtu, které jsou potřeba na spolufinancování. To může vést k tomu, že Ministerstvo pro místní rozvoj, respektive Česká republika, nevyužije evropské zdroje v celkové výši 7 miliard.

Dále, co vidím, že chybí, je více než jedna miliarda na případnou pomoc základním školám v už zavedených programech, ve kterých se čerpají evropské prostředky. V provozních výdajích samotného ministerstva a jeho organizaci chybí další zdroje ve výši zhruba 1,3 miliardy korun, které jsou nezbytné na řešení otázek kybernetické bezpečnosti, provozu IT systémů, úhrady služeb a mnohé další.

Ale pozor, jsou i hodnoty, které rostou. Tak například roste celkový počet zaměstnanců Ministerstva pro místní rozvoj, a to z letošních 1 485 na 1 516, tedy o 31 zaměstnanců. Já se ptám, kde jsou sliby vlády o zeštíhlování byrokratického aparátu? Logicky proto rostou i výdaje na platy, které ze současných 920 milionů pro rok 2024 rostou na 981 milionů v roce 2025, tedy o 1,60 milionů. To je to vaše tolik slibované šetření?

Mám pro vás, pane ministře Stanjuro, jednu radu. Přejmenujte Ministerstvo pro místní rozvoj na Ministerstvo pro místní útlum. Asi už ministerstvu v následujících letech totiž nezbude jiná agenda, než stavební řád a digitalizace stavebního řízení, a k tomu navíc pohřebnictví. No, a to je smutná budoucnost tohoto ministerstva. Protože vám nemůžeme rozpočet jako takový zamítnout, nezbývá nic jiného než vám říci, znovu a lépe. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji panu poslanci. Nyní je přihlášen a na řadě je pan poslanec Patrik Nacher, poté pan poslanec Julius Špičák. Prosím, ujměte se slova.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážení páni ministři - jsem rád, že tady jsou čtyři ministři. Já to zase pojmu klasicky, mám to rozděleno do nějakých sedmi různých pohledů na celou věc. Já jsem si schválně pouštěl dneska - asi bych se tady k tomu neměl přiznávat - svůj projev z prvního čtení z loňska, abych viděl, co je tam, co se od té doby změnilo, nebo nezměnilo. Tehdy jsem nejvíc řešil - myslím si, že v tomhletom ta situace je stejná - že ten rozpočet úplně podceňuje mimosoudní orgány, na které navaluje další povinnosti, což je ČTÚ, ERÚ a tak dále. Ale to doufám a věřím, že s novým ministrem průmyslu se změní. Stejně tak jsem tehdy řešil neúčast ministrů v té chvíli, což teď je trošičku lepší, než bylo loni. Tehdy jsem pochválil pana ministra financí, který tady byl skoro po celou dobu. Teď je tady také.

Já jsem chtěl také reagovat, dělal jsem si poznámky na projev a budu reagovat na projevy, které mě nějakým způsobem zaujaly. Chtěl jsem reagovat na projev pana premiéra. Tam jsem si udělal jenom nějaké poznámky. Nebudu zdržovat, protože to bylo v nějaké míře obecnosti, tak na to asi smysl reagovat nemá. Budu reagovat na Jakuba Michálka a samozřejmě na pana ministra financí. Na konci se dotknu těch čísel v globálu, protože jsme v prvním čtení.

Pokud jde o Jakuba Michálka, tak asi čekáte, že tady budu mluvit o dvojím metru, ale já tam tu dvojku mít budu. Nebudu mluvit o dvojím metru, budu mluvit, skoro bych řekl, o rozdvojené osobnosti, protože Jakub Michálek se jal tady kritizovat rozpočet, ale on se tady tři roky na tom podílel. Vůbec jsem nepochopil, jak se člověk může přes noc stát z koaličního opoziční. To prostě je pro mě nedůvěryhodné. On tady zároveň, aby se vymezil, tak se vymezuje vůči vládě i vůči nám jako opozici. To mi přišlo velmi zvláštní. Napsal jsem si poznámku, že tam je méně transparentnosti. To by mě tedy zajímalo, co pro tu transparentnost udělal on.

Jestli si pamatuji, tak Piráti byli ti, kteří hájili třeba to, že přes léto rozpočet nebyl jakoby veřejný. O tom jsme tady vedli při i s panem ministrem a s koaličními politiky, že to je nějaké novum, že vlastně se to zveřejnilo od 1. září a ty letní měsíce, které vždycky v minulých letech byly postavené na tom, že jednotliví ministři chodí na Ministerstvo financí a bojují za svoje resorty, tak že to bylo nahrazeno tím, že se to děje také samozřejmě, ale ne pod kamerami. Takže to za mě není tak transparentní. Benefitem mělo být, že na konci toho bude pevná dohoda. To se nakonec ukázalo, že tak není, protože ten rozpočet se různě mění.

Ale tehdy Jakub Michálek a Piráti k tomu mlčeli, kritizují to až teď, takže to já prostě musím férově říct, tenhleten přístup se mi nelíbí, stejně tak jako kritika toho rozpočtu, že jde o politiku, že jde o politiku, to jsem si napsal, to snad není možný. No, jde o politiku, to je jasný, že jde o politiku, to, o co jiného jde? Kdyby byl někdo jiný ministr financí, tak ty priority má postavené jinak. To by mě zajímalo, to bych se chtěl zeptat ministrů, jak tedy jste vládli společně s Piráty? Jestli doteď to fungovalo tak, že rozpočet nebyl politikum a šlo jako o nějakou odbornost, nebo já jsem to jako nepochopil, tak by mě zajímaly ty výsledky těch dosavadních rozpočtů, protože tohleto mně přišlo úplně mimo. To ať se na mě nikdo nezlobí, prý to není dobrá praxe, napsal jsem si.

Tak za mě, já budu vždycky říkat rozpočet je politikum, je to nejvyšší politikum, je to nejvýznamnější zákon roku, který bychom tady měli podrobit zleva, zprava, který by neměl být obstruován, měl by směřovat k nějakému závěru, ale určitě to je politikum. Teď, když se podívám, jaký ten rozpočet je. Já jsem si napsal, že koaliční politici dost často říkají, že je pravdivý, realistický, říkal to i pan ministr. No, já se obávám při veškeré možné úctě, že pravdivý moc jako není. Protože když se podíváte i jak se vyvíjí pohled nejenom nás jako opozice, na ten rozpočet loňský, který vlastně nakonec podle Eurostatu je, skončil tedy hůř než ten covidový... (Ministr Stanjura: Neskončil.) Tak mi pak kdyžtak můžete, pane ministře, odpovědět. Tak moc pravdivý není. A tady bych do toho dal vsuvku, taková kapitola.

My to říkali a na naše slova dochází a vy nás jako koalice neposloucháte. V tomhletom případě jde o to, že my jsme říkali, že ty mimorozpočtové záležitosti v tomhletom případě 20 miliard půjčky přes SFDI, že prostě nám tohleto vadí, a že kdybyste vy byli v opozici, tak by vám to vadilo taky, protože dochází uměle ke snižování toho deficitu. Teď už to nekonstatujeme jenom my, konstatuje to i nějaká jiná instituce, to znamená, že vlastně na naše slova došlo. Já jenom, jako že my to říkáme. Obecně tady zanecháváme elektronickou stopu, proto někteří z nás tady takhle vystupují, aby se pak neřeklo vy jste to neříkali, vy jste chytrý až teď. Tak takhle připomenu, že stejně jsme varovali před digitalizací stavebního řízení, a to v prosinci, poprvé v prosinci loňského roku, kde jsme varovali před tím, že se to stihnout nedá půl roku před účinností, a přesto se to rozběhlo, stejně tak jako u platů ústavních činitelů.

Tady bych připomněl pozměňovací návrh Heleny Válkové k daňovému pro vás, konsolidačnímu balíčku, tisk 488, který řešil to, že se vyjmou soudci a státní zástupci. Teď to Ústavní soud, tak, jak se dalo očekávat, v květnu vrátil, a my to tady budeme někdy mezi rozpočtem a koncesionářskými poplatky prostě řešit. Jinými slovy, celá řada věcí, na které my upozorňujeme, včetně toho, té konstrukce rozpočtu, nakonec k tomu dojdete. Ale za mě, za mě je to pozdě.

Rozpočet byl dále popisován, že je to konsolidační rozpočet, a investiční. Konsolidace, tak jsem si našel, co jste slibovali před volbami, že budete konsolidovat 50 až 100 miliard, dokonce to máte na nějakých plakátech. Jednu dobu jste říkali jenom 100 miliard tedy, ale já jsem férový, tak já vezmu všechny částky, které jste zmínil, bylo to 50 až 100 miliard. No, teď ta konsolidace je, kdyby tam nebyly ty povodně, tak je to 22 miliard, s těmi povodněmi tím, že teď je plus 30 a příští rok plus 10, otázka je, jestli se všechny ty peníze na to použijí. Tak je to nějakých 22 anebo 41 miliard, to znamená, není to ta slibovaná konsolidace, kterou vy jste předtím říkali. Jestliže (?) se budete zlobit jakkoliv, tak to prostě není, to jsou jasná čísla.

Pokud jde o investice, investiční rozpočet. Ano, z hlediska absolutní částky je to rekordní, ale v tom případě, v té absolutní částce se na to musíme dívat na všechna ta čísla v tom rozpočtu, ale vy to děláte jako selektivně, že zrovna v tomhletom jdete absolutní částkou, ale kdybyste šli procenty, tak to rekordní investiční rozpočet opravdu fakt jako není. A to víme, to se shodneme, doufám, že to tak je. To znamená, já vždycky pracuji s procenty než s absolutními částkami, proto my máme i nesoulad s tím, že když se tady hádáme, jak byla zadlužená země vůči HDP, tak jsem říkal, když ANO vstoupilo do vlády 2013, kdy to přebralo, teď mě nechytejte za slovo, 44 a něco procent HDP, pak to kleslo na 29, pak přišel covid a pak to této vládě odevzdali 43 % HDP zadlužení, tak se vždycky rozčilujeme, rozčilujete tedy, že na ta procenta se to brát nedá, protože byl ekonomický růst, inflační peníze a tak dále, tak ty jsou teď taky mnohem, mnohem více ty inflační peníze, ale ta procenta jsou v tomhle nejférovější, není možné říct 250 miliard a teď jakoby čekat automaticky potlesk, když tam není ten kontext, takže to bych řekl jakoby investiční, čímž já nekritizuju, že to je málo.

Docela by mě zajímalo, to jsem možná přeslechl pana ministra financí, možná to řekl, možná ne, to já teď nevím, kolik z toho dělají, kolik do toho je započítáno prostředků na obraně a jestli z ekonomického hlediska, z ekonomického se to dá započítat jako do rubriky investice. Já si myslím, že ne. Teď neříkám, že nemáme dávat peníze, aby mě zas tady nikdo nechytal za slovo na obranu. Já jenom říkám, že ty peníze není možné jakoby prodávat, že to jsou investiční peníze z ekonomického, z ekonomického pohledu.

A teď těch pár čísel poprosím. Příjmy z emisních povolenek, už tady někdo o tom hovořil, že jsou nafouknuté, pan ministr, jestli jsem správně slyšel, říkal, že tam bylo nějaké rozmezí 17 až 30 nebo 17 až 31, 32, teď nevím, jestli jsem přesně slyšel, abych nedostal vynadáno, a že je v tom rozpočtu těch 30 a že těch 10 miliard navíc tady vlastně pan ministr popisoval, že z 20 000 je to 100 korun, psal jsem si to krásně, což je vlastně jakože nic, snad jsme schopni těch 100 korun z 20 000 nějakým způsobem s nimi pracovat. Z tohohle úhlu pohledu převedeno do čísel, kterým lidé rozumí, vědí, co je stovka z 20 000. Dobře, ale v tom případě se touhle optikou pojďme podívat i na jiné výdaje, kde my marně dlouhou dobu voláme. Před chvilkou tady někdo mluvil o tom, že tam je na dostupné bydlení miliarda, tak to je z těch 20 000 jenom 10 korun. Opravdu vláda nemá víc než 10 korun? Fakt tam nenajdeme, nikde nevyštroucháme ještě nějakou další desetikorunu, dvacetikorunu, padesátikorunu, jo, když se dívám na to optikou. Když to vezmu na svoje vlastní téma a budu mít připravený pozměňovací návrh, a to jsou peníze pro spotřebitelské organizace přes MPO.

Jsem rád, že tady je pan ministr nový, tak by to znamenalo, a budu mít pro vás krásnou tabulku vývoje, že teď tam je navrženo 8 milionů korun. Ve vrcholu v roce 2019, 2020 tam bylo 19 milionů. To znamená, spotřebitelské organizace, které často řeší, a já jsem (nesrozumitelné) statistiku, budete to mít v důvodové zprávě, je 60 000 dotazů a podnětů od občanů. To jsem zvědav, kdo to bude řešit do budoucna. To ještě tenkrát ani nebyly hromadné žaloby, ty jsou teď. Tak a i přes tu inflaci tam je pokles, tak kdybych vzal 10 milionů korun, tak je to deset haléřů, jo, z těch 20 000, deset haléřů. Takže touhletou optikou my tady fakt jakoby se budeme hádat o tom, jestli přidáme spotřebitelským organizacím deset haléřů? To si myslím, že je úplně pod rozlišovací schopnost úplně, úplně každého.

Takže tím já chci avizovat dopředu, že konzistentně politik má být konzistentní, se budu věnovat těm spotřebitelským věcem, takže budu navrhovat zvýšení rozpočtu u ČTÚ, ERÚ, nevím, jestli u finančního arbitra, to se ještě podívám do toho kapitulního sešitu do nějakého detailu, ale určitě v kapitulním sešitě, tuším, že to je 322 MPO u spotřebitelských organizací z osmi na 23 o 15 milionů, protože tam to musí, my musíme reagovat na ten vývoj. Vždyť jsme tady minulý rok schválili institut hromadných žalob, a víte, kolik se přihlásilo, má to platit od 1. července, víte, kolik se přihlásilo těch spotřebitelských organizací? Dvě. Víte, kolik máme hromadných žalob doposud? Ani jednu.

No, protože to prostě nikdo dělat nebude. To je to, co vám tady říkal, je to tady na mikrofon, opakovaně jsem to tady říkal, nemůžete říkat, že jste to neslyšeli.

Takže 10 halířů, jo? Tím příkladem pana ministra financí z 20 000 se bavíme u spotřebitelských organizací o 10 halířů. Tak to si myslím, že si každý odpoví, že to je úplně v pohodě a dostupné bydlení, 10 korun, nevím, Aleš Juchelka nějaká témata, příspěvek na péči, tak se bavíme v korunových záležitostech z těch 20 000, aby to všichni pochopili.

To znamená, tím jsem chtěl říct, platí-li, to, že pan ministr financí relativizuje, že nafoukl ten příjem o 10 miliard, a on to převedl, že to je 100 korun z 20 000, pak ale musí platit i argument, že někde musí najít prostě peníze na příspěvek na péči, na spotřebitelské organizace, na dostupné bydlení, protože se pohybujeme v korunových položkách v tom poměru. Buď platí obojí, nebo ani jedno.

Poslední poznámka. Když se podíváte na tu tabulku těch výdajů vybraných kapitol státního rozpočtu, to je teda opravdu velmi zajímavé. To bych přál občanům, voličům vidět. Porovnání státního rozpočtu 2024, 2025. Největší meziroční nárůsty jsou v kapitole, to jsem rád, Ministerstvo dopravy, ale zároveň Úřad vlády. Úřad vlády. To je skoro o třetinu, když takhle vidím od oka. A velké nárůsty jsou v Senátu, v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky a v Kanceláři prezidenta republiky. To znamená, jakoby v těchto položkách jsou ty nárůsty meziroční nejvyšší, vyjma Ministerstva dopravy, musím říct. Tam to také stouplo o třetinu, ze 103 miliard na 139. A je to neporovnatelné s jinými. Mě překvapil pokles téměř o 2 miliardy u Ministerstva pro místní rozvoj, to si musí tady vyzískat pan nový ministr. A o téměř 4 miliardy u Ministerstva průmyslu a obchodu, ke kterému mám jakoby věcně, odborně nejblíž. Ale je skutečně opravdu zajímavé, a to jsou, a tím bych se rozloučil v rámci prvního čtení - zkrátil jsem to na maximum - že to jsou přesně ty signály do té společnosti. Je to vaše zodpovědnost, já vám to neberu, ale opravdu, když se podíváte na srovnání těch rozdílů, tak si nemůžete nevšimnout, že největší skoky jsou Úřad vlády, Sněmovna, Senát, Kancelář prezidenta republiky a k tomu Ministerstvo dopravy.

Tak to je prostě nějaký signál do té společnosti. Jaké má tahleta vláda priority. Za mě. Protože za mě ty čtyři první řádky v té srovnávací tabulce jsou naopak ty, kde by se mělo nejvíc šetřit. A kdybyste vy byli v opozici, tak byste po tom volali.

Jinými slovy, když to shrnu, jestli je ten rozpočet pravdivý, to ukáže čas. Myslím si, že teď se ukázalo i s tím, jak i Eurostat a vy se s tím můžete rozporovat, realističtěji hodnotí ten rozpočet předchozí. To je otázka tedy, já vám budu držet, nebo nám, protože rozpočet České republiky, palce. Jestli je realistický? Troufám si říct, že ne, není, protože my se tady bavíme o emisních povolenkách, my jsme se ještě nebavili o OZE respektive OZE poplatcích za obnovitelné zdroje. Kde se vezmou? Tam je žádost MPO, to už tady někdo řekl, na 22 miliard, tuším, v rozpočtu je osm, tak to zase půjde jakoby mimorozpočtově něčím, nějakou půjčkou, nevím. Ale tak někde to být musí, protože těch 599 za megawatthodinu už je jakoby maximum pro občany, to znamená buď u firem, nebo ve státním rozpočtu, ale někde si to vzít musí. To znamená, jestli je realistický, si troufám říct za sebe, že není.

Ta konsolidace, to jsem tam řekl, ta konsolidace za mě není taková, jak bylo slibováno. Já vím, že tady jste řekl, že 93 % jsou mandatorní nebo kvazimandatorní výdaje, ale i tam já narážím na nepochopení. Vy moc dobře víte, že já jsem třeba minulý rok tam měl pozměňovací návrh se Zuzanou Ožanovou týkající se zastavování marných bagatelních exekucí, protože to jsou předvídatelné věci, kterými, kterými se i vaše vláda chlubí. Že se podařilo zastavit půl milionu exekucí.

Já vám to neberu, jsem rád, to byl můj pozměňovací návrh, skvělé. Kultivujeme prostředí exekucí, ale ty výdaje jsou mandatorní a jsou předvídatelné. Přesto tam v rozpočtu nebylo, v té kapitole Ministerstva spravedlnosti, my jsme to tam dali, náš pozměňovací návrh neprošel, a pak se to vzalo během roku z rozpočtové rezervy. No, tak to je právě o tom, jestli ten rozpočet je pravdivý a realistický. Z tohohle úhlu pohledu se nemůžete na mě zlobit, když řeknu, že není. A budu rád, když pan ministr bude na některé ty věci a čísla reagovat, případně když se do toho zapojí i pan nový ministr průmyslu a obchodu. Já vám děkuji za vaši pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: S faktickou poznámkou vystoupí pan ministr. Prosím, máte slovo.

 

Ministr financí ČR Zbyněk Stanjura: Jsem překvapený, že Patrikovi Nacherovi musím vysvětlovat akruální a hotovostní pohled na plnění státního rozpočtu. Že vám nevadilo, když Eurostat v roce 2022 ohlásil nižší saldo veřejných institucí vůči HDP takřka 0,5 %, HDP. A nemluvili jste o tom, že skutečný deficit byl nižší, než jsme oznámili. Je to právě kvůli akruální metodě. Jinými slovy, Eurostat hodnotí ty příjmy v roce, kdy vznikly, a my je inkasujeme někdy jindy. Je to u daně z příjmů právnických osob. V roce 2023 jsme dostali mnohem více peněz (nesrozumitelné) za období 2022 než bylo v rozpočtu 2022 a Eurostat zlepšil o 0,4 % zadlužení. A to nikdo z vás nekomentoval. A teď je to naopak. V roce 2024 přišly menší peníze za rok 2023, takže se odečetlo, ale ne hotovostně, deficit je pořád stejný v roce 2022 i v roce 2023, to číslo se nemění. Jenom se použije akruální metodika, a v jednom roce to bylo do minusu, nižší deficit vůči HDP v roce 2022 a v roce 2023 byl vyšší.

K těm kapitolám, o kterých jste mluvil, tak to jsou kapitoly, které neschvaluje vláda, ty schvaluje Poslanecká sněmovna. Senát, Sněmovna, Ústavní soud, Kancelář prezidenta republiky a tak dále. Tak jenom si řekněme, že my jsme ta čísla prostě převzali a můžeme je tady změnit v rámci druhého čtení. Mně nevadí, pokud se sníží někde výdaje, to mi opravdu nevadí. To doufám, že mi věříte. Ale chtěl jsem vzít k tomu akruálnímu. Deficit byl loni 288, byl. A rok předtím 360. A když to přepočtete Eurostatu, (?) tak v roce 2022 je lepší výsledek podle Eurostatu a v roce 2023 horší a nikdo neví, jak to bude za rok 2024, protože daně, které vzniknou v letošním roce, budeme inkasovat až v roce 2025. Tak to je pochopitelné, proč se pořád potom kolem toho točíme, že se změnil deficit. Nezměnil se. Klíčové je to procentuální zadlužení vůči HDP.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju za dodržení času a nyní s přednostním právem pan ministr

 

Ministr průmyslu a obchodu ČR Lukáš Vlček: Kolegyně, kolegové, já už můžu říct: Hezký večer! No, jestli rozpočet je politikum, nebo není politikum, samozřejmě je to politikum, co jiného než rozpočet, státní rozpočet má být politikem. A to na všech úrovních, ať na úrovni komunální, krajské, nebo celostátní. A já myslím, že většina z nás má nějakou zkušenost se sestavováním jakýkoliv veřejných rozpočtů, abychom si na to dokázali asi jasně odpovědět.

Já nebudu komentovat celý ten státní rozpočet, i kdybych se rád u některých věcí krátce zastavil. Samozřejmě z pohledu toho politika ta samotná struktura tím, že tedy 93 % padá na mandatorní, kvazimandatorní výdaje a byly roky, kdy to bylo výrazně větší, tak samozřejmě i určitou politickou práci to nějakým způsobem ovlivňuje, ale věřím, že tato vláda dělá takové kroky, aby právě ten rozsah řekněme té politické práce hlavně ve smyslu investic, a to nejenom do té gesce, kterou já bych krátce okomentoval, tak roste. Protože přece jenom mě jako ministra průmyslu zajímá nejenom samotný rozpočet mého resortu, ale samozřejmě mě zajímá i naplňování nebo výdaje do dalších důležitých oblastí, jako je třeba otázka dopravní infrastruktury, anebo i zmiňovaného a diskutovaného školství.

Já vycházím při přípravě toho rozpočtu, tak my jsme primárně vycházeli samozřejmě z určitých cílů a tohoto dokumentu, a budu tedy primárně tedy komentovat čísla v kapitole 322, kde pro nás tím základním zadáním je samozřejmě určitá hospodářská strategie a politika České republiky.

A pro ty, kteří to nezaregistrovali, já věřím, že většina z vás ano, tak vláda schválila novou hospodářskou strategii, u které nechci jít úplně do detailu, není smyslem mého vystoupení ji komentovat, ale jsem připraven, a řekl jsem to řadě kolegů nejenom z koalice, ale i z opozice, že jsem pro tu debatu otevřen, a budu rád, když se do ní vzájemně zapojíme v dalších částech tohoto dokumentu, hlavně pak v otázkách samotného řízení.

Jinak tento dokument nebo ta řekněme kapitola 322 tedy sleduje řekněme několik základních cílů, ať je to otázka energetické bezpečnosti a soběstačnosti, také to tady dneska padalo i z úst předřečníků, a nebo taková témata, jako je modernizace českého hospodářství a aktivně pomoc podnikatelům, respektive - a tím krátce navážu na svého předřečníka - i témata priorit ochrany spotřebitelů, kde si myslím, že určitě najdeme společnou řeč v dalších částech projednávání rozpočtu.

Každopádně já se tedy budu držet toho zadání a rámce, který je dán pro první čtení, takže dovolte, abych tedy začal hovořit řečí čísel. Na příjmové stránce rozpočtu Ministerstva průmyslu a obchodu počítáme s 21 616 942 000, kde je důležité zmínit, že velkou část, více jak 17,5 miliardy připadá na příjmy z rozpočtu Evropské unie, konkrétně tedy 17 642 608 000.

V té výdajové části rozpočtu, která počítá s částkou a se sumou 35 789 767 000 a je rozčleněna do několika bloků, které jenom krátce tedy okomentuji, tak tím prvním blokem je podpora podnikání, kde je alokováno 18 838 046 000. Dále pak na zahlazování následků hornické činnosti a mandatorních výdajů je alokováno 4 764 933 000. V kapitole výdajů spojených s činností rezortu, a k těm se za chviličku krátce vrátím, tak je alokace 2 772 778 000. V kapitole financování Správy úložišť radioaktivních odpadů, a toto je vlastně vyčleněno mimo rozpočet. A dále pak kapitola dotace na podporované zdroje energie je vyčleněno 8,5 miliardy a tedy na zmiňované financování Správy úložišť reaktivních odpadů je to 909 515 000.

Jinak ten sešit, když si projdete, a říkám, že není smyslem, abych ho tady celý předčítal, dostaneme se k tomu v dalších částech projednávání rozpočtu, tak samozřejmě počítáme i s výdaji na organizační složky řízené ministerstvem, kde počítáme tedy s výdaji 765 129 000. Jedná se tedy o výdaje pro Puncovní úřad, Českou obchodní inspekci, Státní energickou inspekci, Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví a dále pak Český úřad pro zkoušení zbraní a střeliva. Zmíněné výdaje na Správu úložišť reaktivních odpadů, ty jsou rozpočtovány na samostatném specifickém ukazateli.

Pokud zmíním další významnou položku, která by měla být podle mého názoru zmíněna, tak jsou to výdaje příspěvkovým organizacím řízeným přímo ministerstvem. Jedná se tedy o CzechInvest, Agenturu pro podnikání a inovace, CzechTrade, Správu služeb MPO a Český metrologický institut, kde počítáme s výdaji v souhrnu 607 106 000.

Dále pak dovolte, abych zmínil výdaje, které se týkají příspěvků v mezinárodních organizacích, jejichž je Česká republika členem. Zde počítáme s výdaji v souhrnu 30 milionů. A pak jsou tady samozřejmě dotace na již zmiňované ochrany spotřebitele, kde rozpočet počítá s částkou 8 milionů korun. To je částka, která je obdobná jako v letech předchozích, ale zde samozřejmě, jak již jsem zmínil a avizuji a dávám i svůj řekněme politický slib, že například v této položce budu velmi rád, pokud budeme hledat nějaké další úpravy.

A krátce se zmíním i o tom, co bylo zmiňováno nebo co jsem si poznamenal z té předchozí debaty, která zde na plénu vlastně celý den probíhá, a zmíním například otázku cen energií. Opravdu téma, které je velmi citlivé, které věřím, že v příštím roce - a bude docházet nejenom ke snižování té samotné silové složky energie, jak nepochybně zaznamenáváte, ale věřím, že i konkrétními kroky nejenom našeho ministerstva, ale i předchozích investic této vlády tak bude docházet nebo dochází ke snižování i těch dalších regulovaných složek. Zmíním například konkrétní případ, například na služby výkonové rovnováhy, kde se nám pod ČEPSem podařilo výrazně lépe vysoutěžit tyto služby, a mohl bych pokračovat. To znamená takové kroky, které budou mít nepochybně pozitivní vliv na cenu energie v příštím roce.

Bylo tady zmiňováno téma RUDu a nepedagogických pracovníků. Toto téma je podle mého názoru mnohem komplexnější a já osobně věřím, že se k němu vrátíme nejenom ve smyslu nepedagogických pracovníků, ale máme nedokončenou debatu v rámci rozpočtového určení daní krajů, kde osobně budu otevírat v této debatě i taková témata, jako je - buď současném návrhu, nebo v budoucích novelách, abychom nezapomínali v reformách RUDu současných či budoucích na vyšší motivace k podpoře malého a středního podnikání. Přece jenom ta čísla, která Česká republika má oproti mezinárodním srovnáním, tak by v tomto, mohla být nějakým způsobem určitě lepší a dokážu si tady představit nějakou vyšší motivaci.

Jinak k těm samotným reformním krokům... Vrátil se kolega Pražák, tak já bych mu tímto i rád odpověděl. Já osobně mám velmi silnou osobní zkušenost s řekněme určitými reformními kroky v rámci regionální školství ze své předchozí praxe. Prošel jsem si i několika bolestnými reformami, které samozřejmě bylo nutné vysvětlovat a byly vesměs pozitivní. Přinesly konkrétní úspory, ale samozřejmě i vyšší kvalitu. Takže to, co v debatě v RUDu aktuálně diskutujeme, tak je třeba také i řekněme příběh, který já jsem si osobně zažil i v situaci, kdy jsme od Kraje Vysočina u nás v regionu přebírali i střední školství, základní umělecké a tehdejší zvláštní školy.

To znamená, já si myslím, že ta debata má smysl. A ona samozřejmě vychází i z předchozí strategie, kterou vlastně přinesli vaši kolegové za vaší vlády, takže ta debata určitě by měla být, ale pokud mám i tedy reagovat, jak ta debata je vnímána uvnitř našeho hnutí, tak samozřejmě velmi silně. I mí kolegové se mě velmi silně ptají, a nejenom mě, ale i pana ministra školství, jakým způsobem to v rámci RUDu bude propsáno. Ta debata teda bude určitě pokračovat, ale mohu garantovat, že nás samozřejmě ten výsledek velmi silně zajímá.

Takže suma sumárum, za mě osobně budu velmi rád za konstruktivní pozměňovací návrhy, ke kterým se pojďme vrátit v dalších čteních, a já jsem pro tu debatu otevřen. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji a budeme pokračovat v přihlášených do obecné rozpravy. Bude následovat vystoupení pana poslance Špičáka. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Julius Špičák: Vážený pane předsedající, vážená... (Upravuje mikrofony.) Je to slyšet? (O slovo se hlásí poslankyně Pastuchová.) Nějaký problém?

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Dobrá. Ano, paní poslankyně Pastuchová zastupuje předsedkyni poslaneckého klubu paní Schillerovou, tak má přednostní právo. Pardon.

 

Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji. Já jsem, pane místopředsedo, byla dohodnuta i s panem kolegou Bernardem, že na vystoupení pana profesora Špičáka bychom chtěli, aby tady byl přítomen pan ministr pro vědu a výzkum. Bylo mi slíbeno, že tu bude, a já ho tu nevidím. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak jestli můžu poprosit někoho, kdo může přivolat pana ministra pro vědu a výzkum, poprosím možná jeho vládní kolegy, jestli by ho nějakým způsobem mohli kontaktovat, aby byla dohodě...

 

Poslanec Julius Špičák: Smím začít, když nepřijde?

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Můžete. Můžete.

 

Poslanec Julius Špičák: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, musím říct, že vůbec neočekávám, že po mém vystoupení bude podobně bouřlivá debata jako po vystoupení tedy školství. Už jsem si na to tedy zvykl. Mě velmi potěšila hřejivá slova pana premiéra, který samozřejmě zmínil, to je taková povinnost zmínit, že tedy věda a výzkum je jedna z priorit. To je taková politická povinnost.

Bohužel to zazní vždy pouze před volbami nebo v rámci tedy schvalování rozpočtu, a realita je tak pak v podstatě zcela tedy jiná. Já (nesrozumitelné), a to navzdory tomu, že prostě zkrátka pro moderní společnost je věda a výzkum naprosto zásadní, protože bez pokroku v těchto oblastech neexistuje pokrok v průmyslu, neexistuje pokrok v zemědělství, následně neexistuje ani pokrok tedy v životní úrovni. A podívejme se na země, kde je věda a výzkum skutečná priorita - podívejme se na Singapur, podívejme se na Holandsko, podívejme se na Izrael. Já musím říci, že bohužel, jak tedy výzkum sleduji po celou svou profesní kariéru, troufám si říci, že provádím výzkum po desetiletí na nejvyšší, tedy světové úrovni, takže jsem schopný se k tomu autenticky vyjádřit - ten výzkum v Čechách skutečně nevzkvétá. A já se tedy samozřejmě ptám, proč nevzkvétá?

Takový určitý problém je hodnocení, protože nikdo z nás, který ten výzkum provádí, ho není schopen obsáhnout. Ten výzkum je tak široce rozkročený a tak různorodý, že ho prostě nelze obsáhnout na nejvyšší (?) úrovni v celé té šíři, a je tedy tudíž velmi obtížné ustanovit jakási obecná pravidla a jakési srovnávání. Pochopitelně, když člověk dělá medicínu, těžko může posoudit problémy té jaderné fyziky a naopak. No, takže výzkum je samozřejmě také zásadní politikum, a už jsem, jak jsem začal, co není tedy politikum - všechno je politikum, takže pochopitelně před volbami se jím bývá zaklínáno a pak se na to zapomene. A řekl bych, že je to neuvěřitelné zejména u současné vlády, kterou vede akademik, to je prostě neuvěřitelné.

Takže zřídilo se Ministerstvo pro vědu a výzkum, které má nulové kompetence, které nemá vůbec žádný rozpočet, nemá vůbec žádnou autoritu, a jednalo se pouze o úlitbu, tedy koaliční smlouvy, aby se naplnil určitý počet mandátů. A naprostý výsměch je, že ono ministerstvo vede politička a nyní politik lokálního formátu, to je prostě naprostý výsměch. A já, a nic proti politikům lokálního formátu, já bych tu politiku dělat neuměl. A to je to snad možné u jiných rezortů a je to snad možné u jiných i nejvyšších politických funkcí, ale prostě u výzkumu a vědy to nefunguje, protože takovýto ministr nemůže mít respekt. A on tedy pracuje s vedoucími vědeckých institucí, to jsou lidé, kteří jsou mimořádně inteligentní, ale též jsou vybaveni mimořádným egem. Takže výsledek je takový, že ten ministr, předtím ministryně, se postupně stahuje z očí veřejnosti do určité ilegality.

A já musím říci, že naše vláda konala v této oblasti po té stránce strukturální zcela jinak a předsedou Rady vlády pro vědu a výzkum se stal premiér, Andrej Babiš, a byl velmi respektován. Měli velké plány, já věřím, že bychom těch velkých plánů, ty velké plány, tedy dostáli těch cílů. Ale bohužel přišel covid a covid byla taková katastrofa, covid byla skutečně globální katastrofa; ano, povodně jsou katastrofa, katastrofa lokální, úmrtnost v jednotlivcích. Covid, celosvětově je úmrtnost tedy v milionech, globální katastrofa, která ochromila celý svět. Já bohužel musím říci, což je teda lidem vlastní, vlastně jsme to neanalyzovali, když jsme to nealizovali, tak si samozřejmě říkáme o to, že podobná katastrofa se bude opakovat, ale to už je v lidské podstatě.

Takže náš výzkum je mimo jiné neefektivní proto, že je strukturálně zabetonován do množství zcela různých a neprovázených organizací s nejasnou hierarchií, s nejasnými kompetencemi. Takže Ministerstvo školství, Grantová agentura České republiky, Technologická agentura České republiky, Akademie věd, výzkumné ústavy všech ostatních rezortů - zemědělství, zahraničí, obrana, životní prostředí a tak dále, často s rozpočty o mnoha stech milionech korun.

Já jsem s řadou ministrů samozřejmě mluvil a pro ty ministry je to pochopitelně do určité míry okrajová záležitost, protože opět to ministerstvo má třeba v případě MŠMT obrovský rozpočet. Není to prostě úplně jako na programu číslo jedna, takže to vedení toho rezortu má vlastně o tom výzkumu poměrně mlhavou představu. Takže jedna z naprostých priorit do budoucnosti je restrukturalizovat tu alokaci těch prostředků tak, aby byly kontrolovatelné.

Zásadní problém toho výzkumu je dále, že vlastně neexistuje jednotné srozumitelné hodnocení. Existuje velmi komplikovaná metodika 17+, nic proti této metodice, u jejíhož zrodu jsem také byl, nicméně je obtížně, tedy nejednoduše srozumitelná a my v praxi nevidíme žádné pořadí těch institucí podle té kvality, která by tedy to hodnocení měla vyjadřovat. Kromě toho například akademie má vlastní hodnocení, má hodnocení zahraniční agenturou, TA ČR, Technologická agentura má hodnocení pouze částečné podle té metodiky 17+.

Já tedy si troufám říct, že jsem jako doma v Izraeli a když se zeptám svých izraelských přátel, a v Izraeli - to je skutečně mekka výzkumu - jaké mají hodnocení, tak mi řeknou: "No, vždyť je přece jasné, kdo je dobrý. Je dobrý ten, kdo má mezinárodní rezonanci." Ten je dobrý! Takže jestliže moje výsledky zajímají někoho v Berlíně a pozve mě přednášet do Berlína, pozve mě do Amsterdamu, pozve mě do Barcelony, tak prostě jsem kvalitní výzkumník. Velmi jednoduché. Takže nemusím mít složitý aparát a jakési složité hodnocení, protože tohle je prostě naprostá samozřejmost.

Já musím říct za naší vlády, a ještě předtím, existovala Mezinárodní rada pro vědu a výzkum. Musím říci, já se tedy pochlubím, to byl před těmi asi osmi lety můj nápad, ještě ji tehdy vedl pan Bělobrádek. A všichni byli překvapeni, že když se zřídila, jaký to mělo ohlas a jak to bylo funkční. To upadlo zcela do zapomnění v současné době a podle mě to byla velmi významná zpětná vazba. Byli tam takoví lidé jako profesor Pomahač, jako profesor Pacák. Byla to velmi významná zpětná vazba a já mám pocit, že to úplně zmizelo. No a musím říci znovu, my v té rezonanci toho výzkumu v zahraničí, my jsme za Řeckem, my jsme za Portugalskem. To není jenom o penězích, to není jenom o penězích! To je o způsobu toho hodnocení.

Takže znovu - například prezident světové federace mého oboru, a já reprezentuji velký obor, už byl i Turek, byla to Maročanka, samozřejmě byli to Američané, byli to Holanďané. Nikdy to nebyl Čech a nebude to Čech - mohl bych to být já, kdybych se lépe učil - ne, v tom to není, dneska, bohužel, je to spojené s obrovskou administrativou a člověk musí skutečně nechat úplně všeho, asi jako dělat vrcholnou politiku, a věnovat se jenom tomu. Takže to prostě také není úplně pro každého. Ale každopádně my v těch reprezentacích prostě své lidi tady nemáme. S tím souvisí i to, že já se zeptám nějakého významného... (Poslanec Špičák se obrací na poslankyni Pastuchovou.) Mohu se zeptat, Jano, tebe? Co si myslíš, tebe se zeptám... (Místopředseda Skopeček dodává prostřednictvím pana předsedajícího.) Prostřednictvím pana předsedajícího, kde je na žebříčku světových univerzit Karlova Univerzita? (Poslankyně Pastuchová se ptá, kdo kde je.) Karlova univerzita na žebříčku světových univerzit. No, nikdo to nevíme, že jo, samozřejmě. Je to asi 246., a před ní jsou univerzity Mexika, Brazílie, Indonésie, Malajsie. No, samozřejmě nebudu mluvit o Státech a i nebudu... Takže to není jenom o penězích, není to jenom o penězích. Je to o struktuře, je to o strategii, je to o konzistenci, je to o tom, že to musí mít přesah jednoho politického období. Prostě tak se musí pracovat.

S tím tedy souvisí také to, že je tady, a už to bylo dneska zmíněno, bohužel, velmi významný odliv mladých mozků do zahraničí. Samozřejmě těch nejlepších mozků. Můj kolega má tři syny doktory, všichni pracují v Německu, profesor Ryska byl zakladatel transplantace jater, jeho syn pracuje v Londýně, moje dcera pracuje ve Španělsku. A já jsem rád, my jsme všichni rádi. A oni neplánují své návraty, protože to prostředí, a nejde už o peníze, už nejde tolik o peníze, protože mladí vědci nejsou bonvivani, jde o perspektivu. A když není strategie a není systém, není prostě perspektiva a nejsou tedy kvalitní mladí.

No a teď tedy ten rozpočet, protože finance tedy až na druhém místě po té politice, 0,61 HDP a kolem 2 % rozpočtu, jak se to vezme, 43,3 miliardy. Rada vlády pro vědu a výzkum navrhovala významně více, je to jeden z nejnižších rozpočtů v historii, daleko nižší, než byly rozpočty, tedy za naší vlády. Nejvíc připadá na Ministerstvo školství, Akademii věd, grantové agentury. A já bych vás mohl zahltit čísly, ale neudělám to. Jenom pro srovnání, je to průměr Evropské unie, takže máme asi 0,61 % HDP, průměr Evropské unie je 0,7 HDP, to je o nějakých 18 % víc, což rozhodně není zanedbatelné, včetně chudých zemí a bohaté země mají 1 % HDP. To je de facto, když to vezmu v absolutních číslech, tedy trojnásobek, takže to je opravdu tristní, ale musím říci, že pokud nezměníme strukturu a jenom bychom ten resort pokropili penězi jak to kdysi vtipně nazval pan Kalousek, tak by to ke kýženému efektu tedy nevedlo.

Takže když to heslovitě shrnu, problémy vědy a výzkumu, je to podfinancování, roztříštěnost a nekompetentní ministerstvo. Budoucnost je v adekvátním financování na úrovni vyspělých zemí, ale využití toho financování je podmíněno restrukturalizací, kompetentním vedením, internacionalizací. To je obrovský problém. Obrovský problém české vědy je nedostatek internacionalizace. My jsme v podstatě - dokud, jak říkám, nebude proděkanem Fin - dokud nebude na ministerstvu náměstek, třeba ta maročenka (?) pro vědu, tak prostě tak to zkrátka je (?).

V Max Planckově institutu je 70 % cizinců a 38 % vedoucích pracovníků jsou cizinci. Pokud nepůjdeme touto cestou, není cesta vpřed. Já věřím, že po příštích volbách naše vláda bude na tyto výzvy připravena, vytvoří skutečně přitažlivé angažmá pro malé a pro mladé a vytvoří tedy systém, který bude funkční a který nás skutečně někam v té zásadně důležité oblasti, kterou věda a výzkum bezpochyby jsou, posune. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak další v pořadí a s faktickou poznámkou se hlásí paní poslankyně Válková. A pak bude pokračovat v obecné rozpravě paní poslankyně Balaštíková. Než dorazí, tak načtu omluvu. Paní Babišová Andrea se omlouvá od 18.30 hodin ze zdravotních důvodů. Paní poslankyně, prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuju, pane místopředsedo. Moje faktická poznámka bude ve stejném duchu, v jakém se neslo prohlášení a projev pana profesora Špičáka, mého ctěného kolegy, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo. Chtěla bych tam podtrhnout hlavně tu jednu myšlenku, aby nezapadla. Ty ostatní tedy rozvedl dobře. Já jsem právě přišla z předsálí sem, abych si ho poslechla vyloženě live, protože si myslím, že je třeba, abychom zdůraznili význam těch našich nejlepších mladých mozků právě tím, že ten roztříštěný systém, o kterém hovořil, sjednotíme a dáme mu tedy úplně nový obsah, a ten nový obsah bude v tom, že nabídneme perspektivu. Děláte to teď jako koaliční vláda v jednom návrhu novely zákona vysokých školách, kde se bude podporovat doktorandské studium, které je tedy úplně na úrovni, která je nedůstojná, dehonestující ty mladé mozky a ty nejlepší z nejlepších, jak by to mělo být.

Takže moje faktická poznámka jenom zdůrazňuje to, co tady zaznělo, že nejdůležitější je ty peníze dát do systému, který bude jednotně centrálně řízený a který který bude mít lepší kontrolu toho, kam ty prostředky skutečně jdou. V současné době to neexistuje. Za minulé vlády jsem několikrát byla na jednání Rady pro vědu a výzkum a viděla jsem, že to není úplně optimální. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak děkuji za dodržení času a nyní s přednostním právem vystoupí pan poslanec Michálek.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. Já předkládám návrh usnesení jménem poslaneckého klubu Pirátů na vrácení návrhu státního rozpočtu k přepracování, který zní:

"Poslanecká sněmovna doporučuje vládě následující změny státního rozpočtu:

I. zohlednit v návrhu státního rozpočtu připomínky Národní rozpočtové rady;

II. snížit celkový schodek státního rozpočtu aspoň o 12 miliard korun;

III. snížit objem dotací vyplácených z rozpočtu podnikatelům, takzvanou dotační ekonomiku, aspoň o 10 miliard korun, a to v návaznosti na doporučení Nejvyššího kontrolního úřadu;

IV. zajistit v rozpočtu dodatečné dostatečné prostředky pro splnění slibu vlády učitelům základních škol, že budou mít plat na úrovni 130 % průměrné mzdy předloňského roku a zajistit, že prostředky určené na jejich platy nebudou využity na vykrývání příjmů jiných profesí, kde vláda objem platů naopak účelově ponížila;

V. zahrnout do rozpočtu prostředky na navýšení rodičovského příspěvku od 1. července 2025;

VI. zajistit v rozpočtu dostatečné prostředky na podporu vzniku dětských skupin;

VII. zajistit v rozpočtu dostatečné prostředky na navýšení počtu dětských psychologů. Dále Poslanecká sněmovna stanoví lhůtu 21 dnů od doručení usnesení Poslanecké sněmovny předsedovi vlády pro předložení nového návrhu státního rozpočtu a poprosím, aby se o těch jednotlivých bodech hlasovalo po částech."

Návrh usnesení jsem předal panu místopředsedovi Poslanecké sněmovny, který předsedá jednání, a taky zpravodaji. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. A nyní vystoupí v obecné rozpravě paní poslankyně Balaštíková. Tak prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Margita Balaštíková: Tak dobrý den, dámy a pánové. Já jsem hrozně ráda, že pan ministr se dostavil, protože nejhorší pro vás je, když mluvíte vlastně k lidem, kterým to úplně nesouvisí (?).

Co se týká rozpočtu, tak já myslím, že to vezmu tak hodně všeobecně, a moje kolegyně Helena Schillerová dneska řekla, že by ten rozpočet měl být reálný, úplný a tím pádem získá na věrohodnosti a měl by být pravdivý. Abychom ho jako takový mohli hodnotit, tak by měl být pak už i reálný ten rozpočet toho současného roku a já už vidím, že on reálný není, protože už teď jsme do něj přidávali další výdaje. Takže my vždycky řešíme rozpočet na následující rok a jsou k tomu ohromné diskuse a hádáme se a probíráme to na výborech, ale ten závěrečný účet už je takové jenom halabala, zameteme to pod koberec a už se tím ani tak úplně nezabýváme, protože ono už se to stalo a stejně nemůžete nic změnit. A to je právě to, co nám na tom rozpočtu by mělo vadit, že se musíme vlastně podívat do těch minulých let, jak to bylo, co se tam dělo.

Já už tedy tradičně, a není to vina současného ministra, už za ministra Tomana jsem kritizovala, že nám ty kapitolní sešity dávají v menším a v menším písmu, a už to téměř bez lupy nepřečtu, takže když už teda chcete se něčeho dopátrat, tak si musíte vzít minimálně tři kapitolní sešity. A teď si to psát do takových sestav. Já jsem si jednu takovou krásnou pro pana ministra vyrobila. Dala jsem si s tím práci a ze závěrečných účtů jsem až od roku 2008 všechno vypočetla. Proč jsem to dělala ze závěrečných účtů? Protože to je jediné správné číslo, které dodalo Ministerstvo zemědělství, odsouhlasilo se na výborech, schválila ho Sněmovna, a tím bychom se měli zabývat, a když budeme říkat, kolik na co dáváme, neměli bychom vycházet z (?) z různé statistiky a měli bychom se držet právě toho, co nám předložilo Ministerstvo zemědělství.

A teď, když se do toho já dívám, tak samozřejmě pan ministr nám říká, kolik on přidává do rozpočtu peněz. No, ale ta čísla - a nejenom ta rozpočtová, ale hlavně ta skutečná - neodpovídají tomu, co je nám předkládáno, a tím pádem i současný rozpočet se vlastně neřídí realitou a jak říkám, není reálný, není úplný, tím pádem je pro mě naprosto nevěrohodný. A já bych chtěla jedno jediné, pane ministře, abyste nám třeba i připravil potom na zemědělský výbor, (důrazně) kolik budou už vaše současné výdaje letošního roku, protože vím, že už jste si tam přidal 550 milionů na národních dotacích, šly (nesrozumitelné) peníze na společnou zemědělskou politiku, které v původním rozpočtu nebyly. Zcela určitě vám tam chybí něco na vodu, protože jste si - už minule jsme vám schvalovali nějaký přídavek na vodu, takže já si myslím, že letos taky přijde. Povodně samozřejmě nejsou vaše věc, ale vy jste naprosto rezignoval na opatření proti povodním. My jsme dávali daleko větší částky. Já to tady nebudu číst, mám to tady všechno rozpočtováno, takže se o tom můžeme, pane ministře, bavit.

Udělala jsem dokonce tu věc, že jsem si udělal procenta vůči výdajům státního rozpočtu, celého vůči HDP, vůči všemu - a ani jedno z těch čísel pro vás nevychází dobře. Zkrátka nechal jste si to ministerstvo očesat a já myslím, že já a mí kolegové ze zemědělského výboru budeme rádi, když budete za zemědělství bojovat a necháte pana ministra financí přidat peníze, které vám stejně budou už v polovině prvního roku 2025 chybět - a budete o ně muset žádat a bude se to upravovat. Takže já bych byla ráda, aby už teď jsme se co nejvíce přiblížili realitě, protože když se podívám na ta čísla a na to, jak potom skončil rok 2023, tak to opravdu nebylo reálné. A vlastně teď jdeme ve stejných kolejích - a nebavím se ani o tom, že možná po vás nastoupí jiný ministr a vy mu tam necháte jenom díru v pokladně. A já bych byla nerada, aby se to stalo. Možná, že budete znovu ministrem a potom vám to na konci roku 2025 bude chybět. My tam samozřejmě to schválíme, protože asi, jak to tady řekl i pan ministr Bek, se stát o to bude muset postarat, nicméně neříkejme lidem něco, co už teď není pravdou.

A já, když se jenom podívám, co (je) tam za velké nesrovnalosti, tak mě to opravdu, opravdu vadí. A říkáte, že přidáváte - tak prosím vás, pokud by to byla pravda, já vám opravdu zatleskám a budu dělat všechno pro to, aby to pravda byla. Ale vy nepřidáváte. Vy se podle těchto čísel, pane ministře, skutečně vracíte někde na rozpočet roku 2022. To, co jste v roce 2023 vzal, tak to tam potom musíte přidat, protože vám peníze chybí. A co mě ze všeho nejvíc vadí, že se pak vypisují dotační tituly, které se škrtnou - teď myslím konkrétně na welfare zvířat - kdy zemědělci plnili podmínky. Vy jste jim uměle zvyšovali nákladovost. Pak se ta dotace škrtla. Teď ji znovu budete patrně chtít vypsat. Já nevím, kdo tomu bude ještě věřit, že se tak stane. A stejné je to i s potravináři, kdy jste peníze tam neměl, pak jste je tam vypsal a říkal jste, že se nedočerpaly. Ano, ony se nedočerpaly, protože lidé ztratili jistotu v tom, že to bude pokračovat nějakým způsobem a tato investice má smysl. Protože veškeré investice do živočišné i rostlinné výroby a i do zpracovatelského průmyslu jsou strašně vysoké, ty se skutečně pohybují v desítkách milionů. Takže žádný podnikatel nechce, aby se mu tato investice nevrátila a uváděla jeho podnik do větších problémů.

A co mně opravdu vadí, že jste slíbil, že uděláte revizi společné zemědělské politiky. Vy ty výsledky (?) přece máte z listopadu roku 2023. Neudělal jste pro to nic, ani to nevidím, že jste to dal do rozpočtu, takže já vidím, že ani nic udělat nechcete, stejně jak jste slíbili, že nějakým způsobem upravíte vyrovnání na sociálním, které slíbil váš předchůdce. Já vím, že jste to vy nebyl, ale byla to vaše strana, která to slibovala. Měly to být 2 miliardy. Já tam vidím 1,2 miliardy, takže zase to není pravdou. A tak bych mohla pokračovat. Čím hlouběji do rozpočtu půjdeme, tím větší nepravdy nalezneme. A já bych byla ráda, abychom začli být opravdu konkrétní a bavili se velmi seriózně, protože zemědělci si to zaslouží. A oni jsou ohrožováni opravdu každým dnem. Zemědělec musí být kreativec, protože se ráno probudí, počítal s tím, že bude svítit slunce - a ono nám padají (tragače). Takže on musí něco udělat.

A do toho funguje ministerstvo, které mu mění různě podmínky - tak mi řekněte, jak takový zemědělský podnikatel má vůbec na trhu fungovat a jak má věřit tomu, že to, co se říká, je pravdou, když se to tady mění, mění se to za pochodu. A já bych chtěla, aby to bylo trvalé, aby se toto nedělo. A dlouhodobou zemědělskou koncepci tento podnikatel zemědělský potřebuje, protože zemědělství není opravdu z hodiny na hodinu, ze dne na den. Vy musíte hrozně dopředu plánovat. Já myslím, že jste se s tím už seznámil. A tím, co jste udělal změnou společné zemědělské politiky - nebo lépe řečeno vaši kolegové, vy jste to jenom potvrdil, slíbil jste, že se k tomu nějak postavíte. To jste neučinil. Já to v rozpočtu nevidím, takže si nemyslím, že chcete ten slib dodržet.

A teď se ptám, co bude s těmi farmami, které se teď budou nabízet k prodeji. Takže vy vlastně to, co jste chtěl omezit, vy najednou zvětšujete. Možná je to dobře, protože některé farmy jsou rády a majitelé těch farem jsou rádi, když je koupí velký zemědělský podnikatel - a oni vidí, jak to jejich zemědělské dítě pokračuje v činnosti. Ti lidé tam nechali kus svého života a prostě nechtějí, aby ta farma přestala fungovat - nebo ten podnik - aby to šlo do kopru. Oni chtějí, aby to fungovalo i dál, a je jim jedno, že to koupí nějaký agrobaron, protože jim jde přece jenom o to, aby to tam fungovalo, aby dál lidé tam byli zaměstnaní, protože oni s nimi dělali ty výsledky. A vy jste to všechno prostě pohřbil.

Takže já budu ráda, když se nad tím zamyslíme na zemědělském výboru a změníme to, protože tím, že se to nedalo do rozpočtu - já chápu, že se šetří, já bych přijala i tu vaši myšlenku - musíme šetřit, proto vám tyto peníze nedám, ale prosím, nebudu respektovat a nebudu poslouchat to, že se říká: přidal jsem vám víc než ostatní, protože ta čísla nehovoří ve váš prospěch. A o tom se já chci na všech našich setkáních bavit. Vraťme se k číslům, které dalo Ministerstvo zemědělství, a říkejme si to tak, jak to je, protože s tím se každý spíš srovná, jak s tou - možná pěknou - vizí, o které on už ví, že není pravdivá.

Takže já bych jenom k tomu tady tohle chtěla říct. A samozřejmě, říkali jsme si ještě jednu věc, že zemědělský sektor není na tom dobře, teď ještě pořád sčítají - zrovna jsem si přečetla, že zelináři sčítají škody, takže škody budou mnohem větší. No a vy stejně pořád mluvíte o tom, že dáte úhory do těch podmínek. Takže my zase ještě snížíme naši soběstačnost v zemědělství. A já myslím, že to, co se stalo před týdnem na vašem volebním sněmu, ukázalo, že pan ministr Hladík asi není oblíben a že bychom se měli zamyslet nad tím, jestli to, co chce Ministerstvo životního prostředí, je vůbec reálné, a jak moc to poškozuje Ministerstvo zemědělství, jehož jste představitelem.

A určitě bych chtěla, abychom byli my srovnatelně nákladoví, jak jsou okolní země, a tím pádem nemůžeme dělat něco, co ostatní nemají. A jenom pro vaši informaci - Rakousko má 13,8 % na úhory a vy nám chcete od 1. srpna 2025 dát 65 %? No, promiňte, to asi nezvládneme. Takže těch farem se bude prodávat víc. Já chápu, že jste chtěl pomoci malým farmám, ale nevím, proč se ministr financí netáže, kolik finančních prostředků takto daných se nám vrátilo nějakou jinou formou do státního rozpočtu. Já se bojím, že si možná na konci roku 2025 řekneme, že to nebyly úplně dobře vynaložené prostředky. A tím nechci říct, že tu malí farmáři nemají být. Já si vážím každého zemědělce a potravináře, protože je to řehole, a každého, kdo produkuje, zaměstnává sebe, svoji rodinu, anebo i další lidi, tak opravdu já si těchto lidí vážím, protože musí vstávat, zvlášť, když mají živočišnou výrobu, každý den, zvíře zkrátka nepočká. Takže já chci, aby tady byly, ale aby byly srovnatelné podmínky mezi všemi skupinami.

A ještě jedna věc. Je krásné dát peníze na PGRLF a chtít úhradu úroků. A víte o tom, že jste ty farmy střední poslal ekonomicky do kolen a že vlastně oni, když dneska budou žádat o úvěry jakoukoliv bankovní instituci žádné nedostanou, protože se dostávají do minusu? Každá banka si udělá skóring, a jestliže jste šest, pět, čtyři miliony v minusu, tak vám nepůjčí, protože vám nevěří, že to splatíte. Ona bude minimalizovat svoje riziko. A to se teď děje.

Já s těmi lidmi skutečně mluvím. Vy nám tady říkáte, že je objíždíte. Asi ano. Ale jezdíte i k těmto farmám? Mluvíte s nimi o té ekonomice? Protože slyším z jejich úst, že vlastně nevědí, co budou dělat. Své podniky chtějí nabídnout k prodeji. A myslím si, že tím, co jste udělal, a ty grafy máte, setkali jsme se u pana Václava Moravce, kde jsem vám na vašem vlastním grafu ukazovala, že se vám podařilo tu střední třídu v podstatě zlikvidovat. Tak v podstatě bych chtěla vědět, co s tím uděláte a jak se upraví rozpočet Ministerstva zemědělství. Protože ono to ten další rok, pane ministře, bude dražší, ono to nebude zlevňovat. Jestli to budeme chtít postavit, a budete to třeba zrovna vy, kdo to bude chtít potom najednou zvedat, tak to bude podstatně dražší jak teď. A budu ráda, když se vám podaří u pana ministra financí, který je samozřejmě zodpovědný za nějakou konsolidaci, finanční prostředky pro zemědělství získat a dát je do takových dotačních programů, kde budou pomáhat, ne kde budeme vyhazovat peníze z okna.

Nemám na mysli nic, jenom ekonomiku a ekonomické podklady. Já si myslím, že pracovníci Ministerstva zemědělství jsou dostatečně erudovaní, aby vám spočítali, kde se vyplatí investovat a kde ne a kolik to bude stát, když to neuděláte včas. A tak jak mí kolegové, tady kolega Pražák - vy jste tu zrovna nebyl - tady vysvětloval kolegovi, že tam nejsou v tom rozpočtu peníze ani třeba na to lesní hospodářství, na tohle, na další věci, ani na tu vodu. Tak já se ptám, proč tam nejsou, když vy přece musíte vědět, že ty peníze vám budou scházet tak, jak vám scházely loni, schází vám letos, budou vám scházet i příští rok. Tak nevím, proč neděláme ty rozpočty reálné, úplné a tím pádem v podstatě - jak říká kolegyně Schillerová - budou věrohodné a pravdivé a lidé vám to uvěří. Takže to je za mě takové krátké shrnutí k rozpočtu Ministerstva zemědělství.

Pokud budete chtít, pane ministře, jsem vám k dispozici, poskytnu vám i ty sestavy. Dala jsem si s tím skutečně práci. Ale myslím si, že máte tam mnohem lepší ekonomy, než jsem já, mnohem lepší, a oni vám mohou tyhle ty věci zpracovat, abyste viděl, jak vaše rozhodnutí dopadají na zemědělský sektor. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Kott. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Josef Kott: Děkuji pěkně za slovo, pane místopředsedo. Vážení členové vlády, já bych chtěl zareagovat na kolegyni Balaštíkovou. Ona tady velice podrobně popsala problémy v sektoru zemědělství jako takovém. Ale při pohledu na rozpočet bych chtěl ještě požádat pana ministra o přehodnocení finančních prostředků na mimoprodukční funkce rybníků, protože myslím, že bychom si všichni měli uvědomit, že to, že voda nezaplavila Prahu, je hlavně díky tomu, že zafungovala rybniční soustava v rámci Jihočeského kraje. A ta záležitost, která tam je, tak myslím si, že jsou to skutečně dobré (peníze?) v rámci rozpočtu a jsou to peníze, které jsou notifikovány. A byla by škoda, abychom skutečně nepomohli vlastně opravdu těm majitelům rybníků, aby mohli ty rybníky znovu odbahnit, opravit hráze a připravit se na budoucnost s tím, že by mohlo nastat něco, co si nikdo z nás nepřeje. To je první záležitost.

A druhá záležitost, ono to tady už padlo, chybí tam finanční prostředky na obnovu lesa po kůrovcových kalamitách. Byť se zdá, že kůrovec už je pryč a že nám nic už nemůže hrozit a že teď už je to - bude všechno zalité sluncem, tak ty finanční prostředky, které tam jsou alokovány, tak jsou dle mého názoru velmi slabé s tím, že vlastně na rok 2026 do rozpočtu je predikováno - a 2027 - je predikováno pouze půl miliardy. Já se domnívám, že tyto finanční prostředky, které tam ministerstvo nějakým způsobem přesunulo, tak nestačí ani na přirozenou samoobnovu lesa. Takže bych si dovolil požádat o to, aby ještě ministerstvo přehodnotilo jednotlivé kapitoly. Děkuju za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní se vracíme do rozpravy a s přednostním právem je přihlášen pan ministr Výborný.

 

Ministr zemědělství ČR Marek Výborný: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Milé kolegyně, milí kolegové, přeji vám pěkný večer. S dovolením nejprve zareaguju na ty dvě věci, které tady zmiňoval pan poslanec Kott. Děkuju mu za to.

Pokud jde o rybníky a jižní Čechy, jenom tedy opravím trochu to tvrzení, že nám rybniční soustava v jižních Čechách zachránila Prahu. Prahu zachránila Vltavská kaskáda. To víme, tady jsme měli odpuštěno, to je to klíčové opatření díky opravdu tomu, že jsme dokázali v režimu 72 hodin před deštěm a povodňovou vlnou účinně manipulovat na Vltavské kaskádě, tak jsme Prahu zachránili. Takhle to je. Ale vůbec nezpochybňuji to, že Povodí Lužnice od Veselí nad Lužnicí, Sudoměř a další tak skutečně pozitivně ovlivnila manipulace a možnost využít jihočeskou síť rybníků včetně Rožmberku. Ty škody tam byly. A teď bez ohledu na to, co je v rozpočtu, tak tyto věci máme zahrnuty do povodňových škod, respektive do finančních prostředků na obnovu území. Tam se počítá samozřejmě i s rybniční sítí. Já jsem v kontaktu i s Rybářským sdružením a dalšími, takže to můžu garantovat, že toto je pokryto ať už v roce letošním, nebo v roce příštím.

A pokud jde o lesy, a to už se dostanu plynule k tomu, o čem tady květnatě hovořila paní poslankyně Balaštíková, v případě - a tak řekneme teď to lesní hospodářství samostatně - v případě lesního hospodářství počítáme na příští rok s částkou 1,5 miliardy korun. Byla takto komunikována i se sdružením SVOL, Sdružením vlastníků obecních, městských, soukromých lesů, kde - a to chci zdůraznit - tato částka plně pokryje dotační titul 30 (?) právě pro nestátní vlastníky lesů, a to v tom běhu tak, jak to bohužel je. To znamená, že vyplácíme vždycky žádosti, které byly podány v roce předešlém. Je to tak v letošním roce, kdy byly vyplaceny platby žádostí za loňský rok, příští rok to bude tak stejně. Já poctivě i k panu kolegovi Pražákovi (gestem se k němu obrací), vaším prostřednictvím - ano, je to tak, že příští rok nebudeme schopni tento roční skluz, který tady historicky vznikl, narovnat. Museli bychom mít dvojnásobné prostředky. Pokud by se samozřejmě podařilo toto využít třeba i z prostředků odvodu Lesů České republiky, můžeme o tom vést příští rok diskusi, debatu. Ale v tuto chvíli pro mě je důležité, že jsem schopen garantovat to, co nestátní vlastníci skutečně chtěli. To znamená, abychom dodrželi ty platby tak jako dosud.

Tak a teď k tomu, co tady zaznělo. Já k tomu mám takovou možná drobnou poznámku. Když jsem měl malé děti, tak jsem jim četl na dobrou noc pohádky. Jedny z nejoblíbenějších byly pohádky od Josefa Čapka o pejskovi a kočičce. Jedna ta pohádka vypráví o tom, jak pejsek a kočička vařily dort. A když jsem poslouchal pozorně paní poslankyni Balaštíkovou, tak jsem z toho měl podobné pocity a dojmy. Ano, všechno se to týkalo toho dortu, to znamená našeho krásného rezortu zemědělství, ale trochu to všechno bylo smíchané tak nějak dohromady bez ladu a skladu a možná bez znalostí toho, jak se věci skutečně mají. Tak já se pokusím na některé věci tady zareagovat a trošku je vysvětlit - nejenom pro paní poslankyni Balaštíkovou - ale pro všechny další, a uvést některá čísla, která tady skutečně jsou. A nejenom čísla, ale také věci, které tady komentovala, a možná buď nebyla na tom jednání zemědělského výboru, anebo už na ty věci, které tam byly prezentovány, průběžně zapomněla.

Je totiž pravdou to, že všechny zásadní věci strategického významu, včetně společné zemědělské politiky, vyhodnocení prvního roku společné zemědělské politiky, všichni členové zemědělského výboru nejenom že měli odprezentovány dokonce několikrát na jednání výboru - a myslím, že kolegové i z vaší politické strany, hnutí tedy, Josef Kott nebo David Pražák - to mohou potvrdit.

A zároveň já jsem tam velmi pečlivě vysvětloval důvody, které nás nakonec vedly k tomu, že jsme žádným razantním způsobem do společné zemědělské politiky nezasáhli a proč, a jakým způsobem tyto věci sanujeme. Je potřeba vědět, že ty dopady, a máme ta data a čísla od Ústavu zemědělské ekonomiky a informací, jsou jasná. To znamená, ano, došlo k výraznému propadu u řekněme středně velkých zemědělských podniků a farem, a tam se také snažíme napasovat tu podporu, která je mimořádná a byla už i v letošním roce.

Tak, teď na vysvětlenou, abychom věděli, pro paní poslankyni Balaštíkovou, ona tady smíchala rok 2022, my jsme v roce 2024. Když hovořila o tom, že jsme v rámci Programu 20 něco slíbili a nedodali, tak nemluvila o letošním rozpočtu, možná se jí to pomíchalo, ale mluvila o rozpočtu roku 2022. V roce 2023, kde jsme původně počítali s částkou stejnou jako v roce loňském, tak jsme mimořádně tento program navýšili z národních zdrojů, a to až na částku 1,222 miliardy korun právě na podporu dobré pohody zvířat, čili v Programu 20 pro zemědělské chovatele. Myslím, že ona to moc dobře ví. Tyto prostředky jsme byli schopni z vnitřních zdrojů resortu zemědělství a našich podniků přealokovat právě na podporu zemědělců v roce 2023.

Zároveň jsme i při těch jednáních během jara s nevládními organizacemi slíbili, že pro příští rok navýšíme mimořádně podporu českých zemědělců o 2 miliardy korun. A když se pečlivě podíváte do rozpočtu, tak tam ty 2 miliardy skutečně najdete jednak v kolonce národní dotace, oproti rozpočtu 2024, kde, byly 2,5 miliardy, tak teď máme 3 miliardy  750 milionů korun. To znamená, budeme schopni podpořit právě ten segment, kde máme to, co vy jste tady kritizovala, nebo vzpomněla jste příslib podpory sociálního pojištění, tak ještě jednou, asi potřicáté: Toto je něco, co nemáme notifikováno Evropskou komisí. Snažili jsme se o to dva roky neúspěšně, tak něco takového není možné. A my jsme právě ty národní dotace směřovali do toho sektoru, který je extrémně závislý na práci a pracovní síle, to znamená, kde je vyšší míra pracnosti, jako je pěstování citlivých komodit, například zelenina, ovoce a další, a zároveň na podniky, které mají tu komplexní pestrou výrobu včetně živočišné. Protože zcela jistě víte ze zemědělského výboru, že právě podniky, které mají živočišnou výrobu, tak samozřejmě mají vyšší nároky na pracovní sílu, na její množství, a proto se snažíme podporovat skrze národní dotace i skrze další programy právě tyto podniky.

Zbytek z těch 2 miliard korun, to znamená 750 milionů, o to máme navýšený rozpočet Podpůrného garančního rolnického a lesnického fondu, takže tam nebude tak jako v letošním roce miliarda 200 milionů, ale miliarda 750 milionů, a to je ta konkrétní podpora pro české zemědělce navýšená o ty 2 miliardy, které byly přislíbeny.

Jinak mimochodem, když si uděláte jednoduché srovnání, vy jste nám tady statisticky ukázala tabulku, to je skvělé, já ta čísla nepotřebuju vidět, protože je´ znám, nebo respektive si je můžeme vytáhnout, ona nic nevypovídají. Srovnávat časovou osu od roku 2008 je opravdu něco, co nám nedá vůbec nic. Zajímavé je třeba to meziroční srovnání, mezi lety 2024 a 25 tak v celkovém objemu výdajů kapitola zemědělství narostla o 5,3 miliardy korun a je rozprostřena nejenom do toho zemědělského sektoru.

Bylo tady zmíněno vodní hospodářství, tam počítáme s částkou 1 miliarda 800 milionů. A samozřejmě vedle toho paralelně jdou prostředky už v letošním rozpočtu, navíc schvalovali jste je před 14 dny rozpočtovou změnou tak, abychom byli schopni řešit povodňové škody na majetku Povodí - čtyř Povodí vyjma Ohře, kde žádné škody nebyly, plus na majetku Lesů České republiky, lesní cesty, a potom ty jednotlivé vodoteče v Lesích České republiky, které jsou ve správě Lesů, tak tam máme škody 13,8 miliardy korun. Realizace náprav, oprav a podobně bude trvat 10 let, minimálně 10 let se s tím budeme potýkat. A to není otázka financí, ale to je otázka kapacit, kdy jsme schopni tyto věci skutečně uvést do stavu tak, jak potřebujeme. Pracujeme na tom ihned, čili už letos budou proinvestovány prostředky ve výši 300 milionů korun, a na to budou navazovat další práce, včetně toho, že aktuálně velmi detailně monitorujeme jednotlivé toky Opavy, Opavice, Bělé a dalších toků ve Slezsku a na severní Moravě , kde si jasně stanovujeme situaci, jaká je. A s odborníky řešíme to, zda ten tok budeme vracet do toho původního koryta, do toho původního řečiště, nebo naopak, pokud si ten tok našel po 25 letech po roce 2097 opět cestu jinudy, tak jestli toto nezohledníme a jestli nemáme opravdu dbát na tu přirozenost té vody, která evidentně ukazuje to, že až přijde za 10, za 20 let znovu něco podobného, tak bychom měli ten samý problém. My ty věci musíme skutečně řešit na expertní, odborné bázi a s nějakou strategií a koncepcí, a tomu se také věnujeme.

Takže já nechci tady mluvit příliš dlouho, ale snažil jsem se alespoň některé věci, které tady zazněly od paní poslankyně Balaštíkové, vysvětlit. Nebudu říkat, že vyvracet, ale věřím, že to snad je všem jasné.

A snad jedna poznámka na závěr. Mrzí mě, že tady není váš pan předseda, protože to, jak jste osočila jeho podnikatelské aktivity, kdy jste se opřela do těchto velkých podniků , tak to mě trochu pobavilo, ale to říkám jenom pod čarou, s úsměvem. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Přebírám řízení schůze, přeji vám hezký večer, kolegyně, kolegové.

Nejprve zde máme dvě faktické poznámky.

A jenom se paní poslankyně zeptám, vy jste byla přihlášena ještě jednou, je to tak? (Reakce mimo mikrofon.) Ne? Tak už jste si to odbyla, svoji přihlášku. Je to tak? (Reakce mimo mikrofon.) Děkuji.

Takže máme zde faktickou poznámku pana poslance Davida Pražáka a poté faktickou poznámku paní poslankyně Balaštíkové.

 

Poslanec David Pražák: Já bych gentlemansky přenechal slovo paní kolegyni, ale asi by to neprošlo přes jednací řád. Děkuju.

Já jenom, pane ministře, ano, to, co jste říkal, co se týče těch peněz, právě v tom je ten problém, pane ministře, že my to valíme před sebou, že jo, že prostě ty peníze tam nejsou, příští rok budeme platit věci, které jsou z letošního roku, a co bude potom dál? Letošní rozpočet lesního hospodářství byl 2 miliardy asi 300 milionů, na příští rok tam je tedy ta miliarda a půl, ze kterých budete sanovat to, co teď, jakoby ten letošní rok, ale co potom bude dál? Nezbudou vám další peníze na další věci.

A vy jste tady řekl tu kouzelnou větu, která se mi líbila, že doufáte, že něco dostanete z Lesů České republiky. My jsme předtím řešili s panem ministrem financí, že... on to tak neřekl úplně, ale prostě stát si tam nebo vláda si tam vezme 7 miliard z VOJ (?) ČR, tak jestli tam opravdu už nějaká dohoda je, že jim tam nějaké peníze zůstanou aspoň pro to lesní hospodářství. Protože pokud ne, tak prostě vám tam ty peníze fakt chybět budou a jenom to valíme před sebou a s tím, že ten náraz do té zdi někdy bude.

A já mám jenom ještě jednu věc, co říkala kolegyně všeobecně k tomu zemědělství. On je další problém. Ty podniky teď bojují s tou katarální horečkou a ona to opravdu není sranda, co se týče tržeb, tam se to opravdu hrozně míchá a ty podniky na tom budou hrozně bity. Myslím si, že se nám to ještě ukáže, protože teď vlastně trh stojí dneska a až se rozjede, tak ta cena padne dolů a ti zemědělci budou na tom hodně a hodně krvácet. Takže to za mě, děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní s faktickou vystoupí paní poslankyně Margita Balaštíková a poté pan ministr Výborný. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Margita Balaštíková: Tak, pane ministře. Jako pekař dortů jste se neosvědčil. Takže já se vrátím na ty národní zemědělské dotace, jo? Strana 19, kapitola 4112.Tak. Rozpočet těch zemědělských národních dotací byl navýšen o 1,25 oproti minulému roku, a to z důvodu toho slibu z roku 2022, kdy byl dán z důvodu vysoké redistribuční sazby. Ano, to tak je, ale od roku 2022 byly ty dotace sníženy z 5 miliard na 2,2. To je to, jak jsem řekla, že vracíte to, co jste vzali, jo? Potravináři z toho měli 0,8 - jo, takže ten současný převod je podobný tomu roku 2022, to je to, jak jsem říkala, navýšení 1,25 - respektive vy jste slíbili 2 miliardy, což není podle původního slibu, a převádíte z toho těch 750 milionů na PGRLF, kde budou tyto prostředky na úplně jiné programy, než jste slíbili dle pravidel vlastně de minimis, a bylo přece slíbeno, že to bude na podniky, které zaměstnávají - zaměstnávají! - lidi. Takže není pravda, co se tady snažíte říct. A já si myslím, že jsem se tím opravdu zabývala do důsledků.

Co se týká dalších věcí, tak to, co říká kolega, vám tam budou chybět peníze. Chyběly vám loni, chybějí vám letos, budou chybět zas, takže pořád to budeme takhle nějakým způsobem posunovat. Možná to budete nakonec opravdu vy, kdo to potom bude řešit, že najednou ty peníze nejsou, prostě pod ten koberec už se to nebude dát zamést, jo.

Takže já vám tady mohu ještě rozebrat ty další věci, které jste říkal. Nevím, co to přinese těm ostatním kolegům, ale já bych byla ráda, abyste uváděl věci na správnou linii a abychom se opravdu bavili o těch částkách. A ta poznámka, že jsem si kopla do velkých firem? No, pane ministře, vy jste přece mířili na likviditu velkých podniků. (Předsedající: Čas.) A vám se podařilo... (Předsedající: Čas, paní poslankyně.) trefit ty střední. Víte?

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Tak nyní s faktickou poznámkou pan ministr Výborný. Prosím, máte slovo.

 

Ministr zemědělství ČR Marek Výborný: Jenom jedna poznámka k PGRLF. Víc ty věci komentovat nebudu. Tak přesně tyto finanční nástroje jsou ty, které ti zemědělci chtějí, od malých přes střední až po velké. Je to například podpora pojištění. Myslím, že i v kontextu třeba mrazů nebo teďka původní, je to snad všem naprosto jasné. Tak pokud tyto nástroje nechcete dopřát, tak mě to mrzí.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní se vrátíme k řádně přihlášeným, prosím pana poslance Kamala Farhana, připraví se paní poslankyně Jana Berkovcová. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Kamal Farhan: Vážená paní předsedající, dámy a pánové. Vláda dnes předkládá parlamentu návrh rozpočtu pro poslední rok svého vládnutí. Opět je to rozpočet výrazně deficitní, přestože strany vládní koalice slibovaly všem, nejen svým voličům, že s deficitem zametou. Místo toho jdou do posledního roku svého vládnutí s veřejným dluhem a deficitem, který z mého pohledu děsí všechny občany.

Lepší důkaz manažerské, ekonomické i politické neschopnosti by se hledal těžko. Nebudu se tady věnovat makroekonomickým dopadům vládní rozpočtové politiky, i když spíše místo slova politika použil slova vládní rozpočtové improvizace. Makroekonomické aspekty vládní rozpočtové improvizace zde již dobře osvětlili mí kolegové. Zaměřím se na dopady vládní rozpočtové improvizace na zdravotnictví. Babišova vláda odevzdala systém veřejného zdravotního pojištění a financování zdravotnictví v dobré finanční kondici, systém veřejného zdravotního pojištění byl v plusu, platby za státní pojištěnce kryly potřeby zajišťování zdravotní péče, dramaticky se zvedala dostupnost nejmodernější zdravotní péče a moderních terapií. A jaký je výsledek vládní rozpočtové improvizace po třech letech? Systém veřejného zdravotního pojištění se propadl do deficitu a vláda neví, co s ním. Jedna zdravotní pojišťovna za nezájmu celé vlády a ministra zdravotnictví v podstatě v přímém přenosu krachuje.

Sám pan ministr na to upozorňoval už ve své důvodové zprávě k pojišťovnám na začátku letošního roku. Závazky po lhůtě splatnosti nyní dosahují z veřejného prostoru cituji: Více než miliardu korun. Co bude za půl roku? Jak to vláda bude řešit? Ostatní balancují na hraně. Největší zdravotní pojišťovna prohlubuje svůj deficit a ministr válek chce politickými dohodami zabránit protestům praktických lékařů, proto škrtá výdaje v rámci úhradové vyhlášky, a to včetně centrové léčby. V překladu tím bere pacientům šanci na nejmodernější nákladnou léčbu. Všichni to ví a v centrech budou na konci chybět miliardy korun. Tím netvrdím, že praktici si peníze nezaslouží, praktici si peníze zaslouží a vůbec o tom není pochyb, ale místo toho, aby pan ministr našel chybějící peníze v některých předražených úhradách a neefektivních výdajích, škrtá tam, kde to bude naopak potřeba peníze přidat, pokud chceme držet krok s moderními standardy léčby nemocí.

Ministr válek za TOP 09 spolu s ministrem financí a nerozdílnou, v prvním roce vlády, sebrali rozpočtu tenkrát 14 miliard korun na platby za státní pojištěnce, v dalším roce ve valorizačním mechanismu poníženém již o 14 miliard, nezohlednili inflaci a připravili zdravotnictví o další desítky miliard. To jsou ty peníze, které dneska chybí lékařům, které chybí pacientům, které chybí českému zdravotnictví. Tito dva pánové zničili finanční stabilitu systému veřejného zdravotního pojištění. Důsledky jsou jasné. Propadající se hospodaření zdravotních pojišťoven, přímý krach v přímém přenosu, nedostatečné rozpočty na moderní léčbu, včasnou diagnostiku, nedostatek lékařů, nedostatek sester, omezená dostupnost péče, prodlužování čekacích lhůt, státní zdravotnictví je bez jakékoliv vize, jak se vypořádat se stárnutím populace, a zvyšujícími se náklady za zdravotní péči. Zamrzlá digitalizace, která je odložena až na rok 2026 a hledání modelů pro vyšší efektivitu alokace současných personálních finančních zdrojů ve zdravotnictví. Největším odkazem ministra válka a této vlády bude bezpochyby finanční destabilizace zdravotních pojišťoven.

A tu jste kolegyně a kolegové z vládní koalice způsobili svým hlasováním, jako jak o státním rozpočtu. Pokud podpoříte i tento návrh státního rozpočtu v této vládou navržené podobě, budete se na finanční destabilizaci zdravotních pojišťoven a systému zdravotního pojištění podílet nadále. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče, a nyní paní poslankyně Mádlová s faktickou poznámkou.

Pane ministře, s přednostním právem, ano, budete mít možnost vystoupit, ale nejprve mají přednost faktické poznámky.

Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Ivana Mádlová: Děkuji, paní místopředsedkyně. Já bych se chtěla zeptat pana ministra Válka, protože když se tady řešil rozpočet školství, tak samozřejmě došlo na zdravotnické školství, a sice na navýšení kapacit pro vybrané nelékařské zdravotnické profese, protože v rozpočtu Ministerstva školství je tam nějaké navýšení, ale není jasná konkrétní částka, není jasné, jestli to budou účelově vázané finanční prostředky a na jaké zdravotnické profese, míněno nelékařské povolání, tedy cílíte jako Ministerstvo zdravotnictví? Předpokládám, že jste dodali nějaké podklady Ministerstvu školství, aby na základě toho mohlo nějakým způsobem modelovat rozpočet o navýšení kapacit, protože se nepochybně nejedná jenom o nelékařské zdravotnické profese. Pan ministr Bek mě vlastně odkázal na vás na Ministerstvo zdravotnictví, kdy jste vyčíslili nějakou poptávku poměrně detailně, nicméně ji nebyl schopen tady sdělit. To znamená, já jsem se vás chtěla zeptat, jak ta poptávka vypadá, to znamená, o jaké profese nelékařské se jedná, protože opravdu velmi kritická situace je u všeobecných a dětských sester, poté u záchranářů a jestli se nemýlím, tak se jedná i o nutriční terapeuty. To znamená, jak to vypadá s navýšením kapacit u vysokých škol? O kolik ji můžou navýšit, jestli počítáte s nějakým víceletým programem a na kolik let? Protože u mediků za naší vlády to bylo na 10 let 6,8, miliardy, ale to jsme se bohužel dneska v rámci kapitoly školství nedozvěděli a předpokládám, že Ministerstvo zdravotnictví tedy tato data má, čili bych vás chtěla poprosit o konkrétní informace, jak to vypadá s kapacitami. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji paní poslankyně, nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Jiří Mašek. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji, paní předsedající. Já bych si dovolil využít jak pana ministra Stanjuru, tak pana ministra Válka a vznést na ně dotaz, do jaké míry se počítá v příštím roce s využitím možnosti, kterou jsme tady schválili, a to, že organizace zřizované státem v případě, zdravotnictví, tedy fakultní nemocnice, si mohou u bankovních ústavů půjčovat peníze na investice nebo na provoz, čili v jaké výši se s tím počítá? Protože jinak, pokud se nemýlím, tak by to normálně bylo nákladem státního rozpočtu a jsou to v podstatě takové odložené dluhy, takže je to jedna z věcí vedle třeba toho Státního fondu dopravní infrastruktury a jiných, řekněme, takových podobných operací, které vylepšují saldo státního rozpočtu, že. Děkuju za odpověď předem.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní s přednostním právem vystoupí pan ministr Válek. Prosím, máte slovo, pane ministře.

 

Místopředseda vlády a ministr zdravotnictví ČR Vlastimil Válek: Děkuji za dotazy a rád je zodpovím, i když ty odpovědi tady opakovaně padly, a jak pan poslanec Mašek, tak koneckonců paní poslankyně Mádlová ty odpovědi velmi dobře znají, protože pan poslanec Mašek se zúčastnil debaty, kdy jsme ten zákon schvalovali, kde jsem to vysvětloval. Já to rád zopakuji, opakování je matka moudrosti a líp se to pak pamatuje. Paní poslankyně Mádlová se zúčastnila několika seminářů, včetně akcí na zdravotním výboru, kde jsme říkali přesnou strukturu, a i ty finance. Pan profesor Dušek tam dělal svoje dlouhé prezentace a bude to znovu dělat. Ale zase to rád zopakuji, opakování je matka moudrosti a líp se to pamatuje, že?

Co se týče těch peněz a co se týče těch půjček. Samozřejmě Fakultní nemocnice - a nejenom fakultní, všechny přímo řízené nemocnice - měly bohužel chybu v zákoně, protože všechny ostatní nemocnice si mohly půjčovat peníze i od bank, ale přímo řízené nemohly. Bavíme se teď o investicích. Mohly dělat takzvané podnikatelské - on to řekne pan ministr financí asi lépe - úvěry od těch, co to stavěly - zjednodušeně, já to neumím v detailu vysvětlit - což jim opakovaně vadilo, protože tento typ úvěru byl dražší.

My jsme tady schválili - a myslím, že to byla dobrá změna - to, aby pro přímo řízené organizace platilo totéž, co platí pro všechny typy nemocnic v České republice, tedy pro krajské nemocnice, okresní nemocnice, jakkoliv fungující, aby si mohly brát bankovní úvěr, pokud chtějí investovat a kofinancovat něco, co je dotované ze státního rozpočtu.

Tak třeba budou v Motole, pokud všechno klapne - teď na tom intenzivně pracujeme - stavět pavilon dětské psychiatrie, který bude částečně kofinancován ze státního rozpočtu, a částečně zase na to kofinancování, které musí dělat ta nemocnice, si budou brát úvěr. Myslím, že to říkám správně, pane ministře? Ale on pan ministr to když tak ještě potvrdí.

Pokud vím, velmi o to stála Fakultní nemocnice Brno, která by jinak musela ze svých peněz - oni mají ty Fakultní nemocnice na účtech dneska opravdu velké částky, ale pro ně je výhodnější jít do půjčky, která je s poměrně nízkým úrokem - takže takhle chtějí financovat dostavbu nebo výstavbu gynekologicko-porodnické kliniky. Velmi o tom uvažuje olomoucká Fakultní nemocnice, pokud vím.

V Kroměříži jsme se rozhodli poté, co pan ředitel Fakultní nemocnice Olomouc Havlík dal psychiatrickou léčebnu ekonomicky do plusu a v podstatě dneska mají na účtu řádově mezi dvěma až třemi stovkami milionů. Já ten úplný detail nevím. Tak se rozhodli postavit nový pavilon, protože tam celý ten areál je památkově chráněný a rekonstrukce pavilonů je komplikovaná. Takže se dohodli nakonec na stavbě nového pavilonu, který bude částečně financován ze státního rozpočtu a částečně právě kofinancován cestou půjčky.

Velmi podobně chtějí pokračovat s onkologickým centrem, pokud jsem dobře informován, v Ostravě, kde je to vlastně jeden z mála kotců, kde není komplexní centrum jako nová budova. Tam ta debata probíhá velmi intenzivně, jednak s ředitelem, jednak s děkanem a samozřejmě i s jejich šéfem onkologie, s panem profesorem Hájkem.

Takhle bych mohl po těch nemocnicích pokračovat. Já si myslím, že toto spíš patří na zdravotní výbor. Pokud byste chtěli vyčerpávající informaci, jsem připraven požádat paní vrchní ředitelku Grygarovou, aby vám tu informaci poskytla. Vždycky je to kofinancování nějakého dotačního titulu s tím, že pokud se vezme bankovní úvěr, tak je to levnější než to, co jim zákon předtím neumožňoval, a oni tím pádem v tom prostředí byli hůře konkurenceschopné. To je ten první dotaz.

Druhý dotaz, co se týče těch oborů, tak zopakuji to, co jsem už několikrát říkal. Profesor Dušek udělal poměrně podrobnou analýzu, z které vyplynuly jak ty potřeby, tak řekněme ty počty a obory. Jsou to obory, které jste zmiňovala. Uvažuje se ještě o dalších oborech. Typickým příkladem je záchranář, kde prostě legislativní chybou v minulém období se nedomyslelo to, že se změní vzdělávání ze středního na vysoké a vlastně tři roky vypadla produkce záchranářů. Takže tady je potřeba dohnat ten skluz, který tam před nějakými 6, 7 lety nastal. To byla technická záležitost, kdy se úplně při reformě vzdělávání záchranářů nedomyslelo, že se přechází z vyšších středních škol na bakalářské studium.

Bavili jsme se o klinických psycholozích. Tam problém není ani tak na straně filozofických fakult, jak nás ujistili děkani, respektive rektoři, ale problém je spíše, že je malý zájem o tu nástavbu, respektive o pokračování psychologů, kteří studují na filozofii, o tu zdravotnickou nástavbu, aby se z nich stali kliničtí psychologové. Pro ně je atraktivnější se věnovat psychologii buď jako školští psychologové nebo v jiných oblastech. Alespoň tak jsem byl informován jejich asociací. Ale přichází také s nějakým návrhem, který pravděpodobně zohledníme, ale ne tady v tomto, ale řekněme v nějaké změně postgraduálu tak, jak to odborná společnost navrhuje.

Ta částka by měla být ve výši 420 milionů, pokud si to dobře pamatuji. Myslím, že jsme to schválili, na vládě to budeme schvalovat. Schválili jsme to v sestavě politické a ta částka by měla jít na navýšení těch oborů tak, aby mohli být studenti přijímáni už ve školním roce 2025, 26, to znamená v září příštího roku, a pak ta částka bude postupně narůstat. Ten program je pochopitelně počítán na čtyři roky. Podobně jako u všeobecných lékařů nebyl na 10 let, ale na šest let. Já jsem u toho podpisu byl, tak to shodou okolností vím. Byl jsem tam jako zástupce akademického senátu nebo asociace akademických senátů. Pak se z toho staly postupně mandatorní výdaje, protože vlády to postupně schvalovaly. My jsme z toho udělali vlastně mandatorní výdaj, jestli to takhle mohu říct.

To navýšení studentů na lékařské fakulty. Byť původní záměr byl, že to bude, řekněme, na šest až maximálně, jak jste správně řekla, 10 let, mandatorním výdajem, a pak se to navýšení sníží, tak se to stalo mandatorním výdajem for ever. Takže ty lékařské fakulty budou už stále přijímat zvýšený počet studentů, který přijaly před šesti roky, protože se ukázalo... Je potřeba se podívat, jak ta smlouva byla napsaná. Smlouva mluvila o přijetí většího počtu studentů, ale ten záměr byl financovat učitele, kteří na těch lékařských fakultách učí hlavně neteoretické obory.

Ono se ukázalo - teď už ta čísla mám - že bude o 24 % absolventů více na lékařských fakultách. To znamená, mělo to i ten efekt, o kterém část děkanů byla přesvědčena, že ho bude mít - část byli pesimističtí, já bych mohl i jmenovat ty kolegy, kteří byli pesimisté a optimisté - že zvýšení počtu studentů povede k tomu, že bude větší úmrtnost v prvních ročnících. Ono se to nepotvrdilo a opravdu se ukázalo, že to vede k větší produkci absolventů. Teď nechci říct úplně chybné číslo, ale bavíme se o něčem, co se blíží čtyřem stovkám většího počtu absolventů v příštím roce, tedy těch, kteří budou absolvovat v roce 2025, a tak by to mělo být už každý rok.

My bychom stejným způsobem chtěli nastavit ten program pro nelékaře. To znamená čtyři roky výdaje, které budou postupně stoupat tak, jak v každém roce budou nabírat větší počty. Takže pak se budou muset financovat druhé ročníky, třetí ročníky a tak dále. Celkově je to spočítané. Zase se omlouvám, že ta čísla - jsem připravený na rozpočet zdravotnictví, do detailu nevím, ale pokud si správně pamatuji, tak celková částka za ty čtyři roky byla někde kolem 3 miliard plus minus.

Spíš bych velmi poprosil, tady o tom bude seminář i s děkany a s dalšími v Senátu, který plánuje zdravotní výbor Senátu. Ten seminář by měl proběhnout ve velmi krátké době, někdy během první poloviny listopadu, a předpokládám, že podobný seminář uspořádáme, respektive uspořádají děkani spolu, protože přece jenom je to problematika školství, kde samozřejmě my se na tom podílíme intenzivně s profesorem Duškem, aby byla jasná dlouhodobá představa i pro poslance.

Za ty čtyři roky si myslím, že proběhne to, co u těch lékařů - tedy od toho oboru všeobecný lékař - a sice vyhodnocení, jestli opravdu větší počet přijatých vede k většímu počtu absolventů. Pokud to povede k většímu počtu absolventů za ty čtyři roky, tak se z toho, předpokládám, stane mandatorní výdaj, protože opravdu bude potřeba - pokud opravdu efekt bude větší počet absolventů nejenom přijatých, ale dokončujících studium - ten program udržovat dlouho.

Pan ministr Bek, když jsem ho poslouchal, jak vám odpovídal na dotaz, mluvil o dalších oborech. Na tom se to trošku zdrželo. Bude potřeba zvýšit i počet fyziků, kde je to úzké hrdlo, ale i počet zájemců o to studium. Kvůli dostavbě Dukovan budou potřeba fyzici, bude potřeba asi vyšší počet některých typů inženýrů, kde ta debata probíhá s technickými školami. Ale to už je velmi vzdáleno zdravotnictví. Já tady nejsem v detailu. Byl bych rád, aby to zdravotnictví vláda schválila někdy v první polovině listopadu, pokud ty debaty do té doby budou ukončené. Já si myslím, že je to snad všechno, co o tom vím. Omlouvám se, pokud některé ty informace nebudou přesné, na to jsem nebyl připravený.

Co se týče rozpočtu Ministerstva zdravotnictví, protože o tom se máme dneska bavit na příští rok, ten rozpočet Ministerstva zdravotnictví má meziroční nárůst 103 %, výdaje jsou o 54 % vyšší, příjmy počítají se 130procentním nárůstem, největší meziroční nárůst je zaznamenán na oblast výdajů spolufinancovaný z rozpočtu fondů, se dá říct zjednodušeně, a to je ve výši 4,3 miliardy. My jsme do rozpočtu dostali nebo získali 4,3 miliardy na kofinancování těch projektů, takže ty projekty jsou všechny finančně kryty a opravdu budou dokončeny tak, jak mají.

Dneska už si troufnu říct všechny. Vzpomeňme si na jedny z prvních zdravotních výborů, kdy paní ředitelka Grygarová představovala ty projekty, které byly původně naplánované, tam u některých těch projektů, pokud si pamatuju, pan kolega Brázdil se velmi kriticky i vyjadřoval k tomu původnímu projektu simulačního centra pro záchranáře, které mělo být v Psychiatrické léčebně v Bohnicích a měl je stavit Doškolovák. To byl původní záměr, záměr předchozí vlády, mělo stát zhruba 2 miliardy.

Já jsem jaksi nebyl ten ostrý kritik, ostřejší kritikové byli spíš z řad ze současné opozice, ale to se dá snadno zjistit z toho záznamu z toho zdravotního výboru. Já si myslím, že to nebyl úplně špatný záměr, ale řekněme, že ten záměr byl platný určité filozofii, která se mezitím změnila i v případě záchranářů a je daleko lepší, ty peníze se rozprostřely mezi lékařské fakulty, respektive fakultní nemocnice, na podporu simulačních center tak, abychom byli připraveni na to, aby část těch vzdělávacích programů mohla probíhat na simulátorech, třeba co se týče první pomoci záchranářů, anebo co se týče porodníků.

V oblasti národních investic nebo strategických investic je to pak v příštím roce 1,6 miliardy, ty právě půjdou na kofinancování těch projektů, u nichž jsem se u některých z nich zmínil. Tady samozřejmě vždycky jsou ještě slabá místa, jako já vím, archeologický výzkum, který se může stát, že se najednou ukáže na tom místě a odsune se to. Ale s tímto zatím počítáme, ty projekty jsou schválené, mají stavební povolení a nevidím úplně problém v tom, aby nebyly v příštím roce zahájeny a dokončeny v horizontech poměrně krátkých.

Ta platová oblast byla navýšena o 127 milionů korun a ty platy jdou primárně na Krajské hygienické stanice, kde chceme, aby se ty stanice dále posunovaly ve smyslu těch moderních krajských hygienických stanic, které se budou starat opravdu o veřejné stravování, o výživu ve školách, zdravotnických zařízeních, a o tom, o čem tady dlouhodobě mluví kolega Špičák, tedy o tom snu Kochova institutu, který určitě posuneme, i když si nejsem jistý, že ten zákon se nám podaří vykomunikovat teď s novou garniturou hejtmanů, a tady pevně věřím v podporu opozice, protože řada těch hejtmanů je z vašich řad, jsou to poslanci, takže oni budou mít možnost bezesporu i s kolegou Špičákem prodiskutovat, jestli je dobrá centralizace, nebo není a jestli ji podpoří, nebo nepodpoří.

Já mám podporu těch předchozích hejtmanů, ale ta garnitura se změnila, takže tady já budu určitě rád za vaši podporu, koneckonců ta myšlenka vznikla za předchozí vlády, já v ní jenom pokračuji a rozvíjím ji.

Samozřejmě peníze dostane Státní zdravotní ústav, dominantně je to na podporu preventivních programů, především stravování ve školách a pohybových aktivit dětí ve školách. Mohl bych jít do detailu, to je asi zbytečné. U specializačního vzdělávání to navýšení je zhruba o 500 milionů korun pro rok 2025 a tady to bude samozřejmě alokováno na rezidenční místa pro lékaře i nelékaře. Mohu jít do detailů, i když to není součástí státního rozpočtu. Já chci pokračovat v tom, v čem vlastně jdeme tři roky, to znamená, primární péče - bych chtěl podpořit tedy praktické lékaře pro dospělé, praktické lékaře pro děti a dorost, jejich rezidenční místa. Trošičku jsme změnili po dohodě s příslušnou asociací, řekněme, priority a daleko víc bych chtěl zohlednit krajovou nedostupnost a doufám, že se nám podaří přesvědčit akreditační komisi, aby takto jaksi souzněla s tím.

Samozřejmě budeme podporovat nějakým způsobem i kmeny a pak některé obory, jako je dětská psychiatrie, například. Spolufinancování programu Evropské unie, část DPH, tam je to plus 500 milionů nárůst, jak jsem řekl, celková suma, když to sečtu, všechno dohromady, je 7,2 miliardy.

Pak jsou to výdaje na výzkum, které jsme navýšili o 134 milionů, ty peníze jdou principiálně na granty s cestou AZV, kdybychom chtěli podpořit, ale to záleží samozřejmě na vědecké radě AZV, do toho nemůže ministr vstupovat, neměl by vstupovat, podpořit jednak mezinárodní spolupráci i těch programů a potom bychom chtěli podpořit projekty pro mladé výzkumníky a vědce, kteří jsou v PhD programech.

Konečně výdaje na obranu státu, u zdravotnictví stouply o 27 milionů, na tu částku jsem velmi hrdý. Je to účelová podpora, která je spojená se zlepšením obrany státu. Možná vás překvapí, proč zdravotnictví, ale my jsme po dohodě s Ministerstvem financí se rozhodli, že nakoupíme převozové sanitní vozy, které budou ale spravovány Ministerstvem obrany a budou právě sloužit pro podporu v určitých krizových situacích, ale i současně pro tady vojenské zdravotnické zařízení. Myslím si, že je to dobrý krok, a je dobře, že z peněz Ministerstva obrany se podařilo tuto částku získat a že byla podpořena paní ministryni Černochovou, za což jí děkuji.

Tak to je snad všechno, já nebudu nějak komentovat asi některé... Po každém ministrovi zůstane něco, po každé vládě zůstane něco, kdybych to chtěl odlehčit v tuto už pomale pozdní hodinu, a chtěl bych být kritický, tak po některých premiérech zůstane to, že vytahovali ministry zdravotnictví z klobouku jak králíky. Někteří vydrželi měsíc, někteří méně, někteří déle, ale po každém zůstává něco a až historie vždycky ukáže, jestli to, co zůstalo, je dobré, nebo špatné. To si myslím ale, že je pod důstojnost kohokoliv v této místnosti, abychom se k tomuto snižovali.

Já doufám, že jsem odpověděl podrobně ty dotazy, které se týkají těch zdravotníků, pokud tam byly nepřesnosti, velmi se za to omlouvám, snažil jsem se udělat přehled toho rozpočtu Ministerstva zdravotnictví a doufám, že jsem odpověděl i přesně na ten dotaz, i když možná bude nějaké doplnění, a rád to doodpovím. Přesné počty sester, už předem říkám, kdyby náhodou ten dotaz takto směřoval, nevím, nevím, kolik přesně, to absolutní číslo si nepamatuju, my ho máme, poslali jsme je na školství, ale nevím, o jaký absolutní počet všeobecných sester se má jednat, nedokážu absolutní počet nutričních terapeutů a těch dalších oborů. Ta absolutní čísla nevím, ale znovu říkám, nabízím, a myslím, že to je naplánované, aby proběhl tak jak v Senátu i v Poslanecké sněmovně, seminář spolu s děkany i za účasti samozřejmě pana ministra Beka, abyste mohli se doptat i možná děkanů těch jednotlivých lékařských fakult, a protože to nejsou jenom lékařské fakulty, jsou to i vysoké zdravotní školy, kde nejsou lékařské fakulty, ale učí se tam zdravotnické obory, tak abyste se přímo mohli doptat, jestli jsou na to připraveni, jestli na to mají personál, mají na to kapacity. Já jsem ujišťován, že ano, ale přece jenom to nejsou moje rezortní organizace, takže to je snad za mě vše.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Vaše vystoupení vyvolalo několik faktických poznámek, nejprve paní poslankyně Mádlová, poté pan poslanec Mašek a dále pan poslanec Farhan. Prosím, máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Ivana Mádlová: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Já děkuji panu ministrovi Válkovi, že mi odpověděl konkrétním číslem, protože to tady skutečně nezaznělo, a pokud jsem se účastnila jakýchkoliv seminářů, odborných kulatých stolů, tak tam padla statistická data, jak jsme na tom se zdravotnickými profesemi. Ale rozhodně tam nepadlo žádné číslo, co se týče vyčleněné finanční částky ve státním rozpočtu na navýšení kapacit pro nelékařské zdravotnické pracovníky. A konkrétně o vlastně kapacity pro sestry, kterých do 15 let opravdu bude tedy obrovský problém.

Takže ministr školství mi toto nedokázal zodpovědět, čili děkuji, že můžeme počítat tedy s částkou 420 milionů korun. Tady jsem to pochopila tak, že ale těch 420 milionů korun je pro různé nelékařské zdravotnické profese. Čili není jasné, kolik to tedy pokryje teď, v tomto okamžiku, možná že to někde je, jak jste říkal, ale teď tady na tomto plénu nevíme, kolik to pokryje míst, tedy pro všeobecné sestry a zdravotnické záchranáře, případně pro ty další.

Takže to je asi důležitá informace a pochopila jsem, že tedy to bude víceletý program, čili chcete zaručit, že to bude financováno tedy i v dalších letech. A jinak děkuji za tu pozvánku do Senátu, já už jsem se přihlásila, protože toto je skutečně téma, kterému se intenzivně věnuji několik let, čili si to nenechám rozhodně ujít, a zařadila jsem to i jako bod na nejbližší zdravotní výbor, protože to považuji za velmi důležité. A chceme se, chceme se tomuto věnovat, protože předpokládám, že to je tedy společný zájem jak vlády, tak tedy opozice.

A mě by - poslední dotaz - zajímalo, jestli vlastně, pane ministře, vůbec víte, kolik všeobecných sester české zdravotnictví potřebuje. Protože to si myslím, že je zásadní otázka, od které bychom se měli odpíchnout, protože samozřejmě se to týká i financování. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně, za dodržení času. Nyní s faktickou vystoupí pan poslanec Mašek, poté pan poslanec Farhan. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuju, budu rychlý. Já jsem, pane ministře, nedostal tu odpověď, kterou jsem očekával. Mně šlo o to, že v období, kdy by si nemohly ty vámi přímo řízené organizace ty peníze půjčovat a měly by před sebou nějaké investice, tak by z velké části čekaly na to, že pan ministr Stanjura cestou Ministerstva zdravotnictví jim na ty investice prostě ty prostředky dá. A mě zajímalo tím, že jsme to tady prolomili, já to nějakým způsobem nekritizuji, ale chtěl bych vědět, jaká je celková částka zhruba na příští rok, která nemusí jít cestou státního rozpočtu na podporu těch investičních akcí vámi řízených příspěvkových organizací. Jinými slovy, kolik se ušetří ve státním rozpočtu na úkor toho, že si to mohou půjčit ty nemocnice. A tady jenom podotýkám, že ony to taky budou muset splácet časem a že to může výrazně zhoršit třeba jejich situaci, než když jim to dáte jako dárek úplně na začátku. Tak to je jedna věc.

A ta druhá, tu jste mně evokoval tím, že jste tady řekl, že za 27 milionů se koupila sanitní vozidla pro Armádu České republiky. Škoda, že tady není paní ministryně, jenom by to bylo povzdechnutí, protože jste říkal, že se mohou zúčastnit potom i záchranných akcí třeba v České republice. Pak je potřeba ale to upravit, aby ta armáda opravdu mohla obratem odjet, a ne aby se to stalo třeba až za 48 hodin a později, byť by byli vybaveni těmito novými krásnými sanitními vozy.

A poslední povzdechnutí, když teda mluvíme o té vojenské technice, je velká škoda, my jsme spolu o tom diskutovali, že Armáda České republiky se zřekla toho, aby poskytovala leteckou záchrannou službu, což si myslím, že je ohromná škoda. Říkám to tady nahlas, je to mrhání prostředky a dvě procenta na zbrojení, řekněme, nebo na armádu nám velmi umožňují, nebo té armádě, to, aby takto sloužila lidem i v míru a opravdu pro jejich zdraví. A je to škoda.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní zatím jako poslední s faktickou vystoupí pan poslanec Farhan. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Kamal Farhan: Děkuji. Pane ministře, já už jsem nechtěl vystupovat, protože vy jste to tak hezky rozebral. Zapomněl jste tam říct, že na rok 2025 počítáte, že kapitola Ministerstva zdravotnictví bude klesat její rozpočet, 2026 a 2027 bude klesat. Ale to už nejspíš předpokládáte, že už na tom ministerstvu nebudete, takže vám to bude jedno, že to klesá.

Ale na co musím zareagovat? Na vaši větu, že premiéři tady byli nebo premiér, který vytahoval ministry z klobouku. Zaplaťpánbůh, že vytahoval! Vy už jste měl být vytažený dávno úplně pryč, protože já vám řeknu, co ti ministři tady udělali. Ti zajistili oddlužení nemocnic fakultních, nebo dali tam 6 miliard, zvýšila se platba za státní pojištěnce, byl pokles, zvýšil se počet navýšení studentů, navyšovaly se platy zdravotníků, nebyly tady stávky zdravotníků, zdravotníci byli spokojení, pacienti byli spokojení. Vy si můžete zjistit, že statisticky vlastně dochází k prodlužování čekacích dob pro pacienty, že klesá produkce v nemocnicích, že prostě ta vyhláška je špatně napsaná pro krajské nemocnice. Vy neustále máte deficitní vyhlášku.

Za těch ministrů, kterým říkáte, že byli vytahováni z klobouku, se těch 14 segmentů bylo schopných dohodnout na té vyhlášce. A vy, vy jste ministr sjednotitel, proti kterému se ty segmenty staví, proboha! Takže je jedno, jestli tady byli čtyři nebo pět ministrů, ale ti ministři něco dělali, to zdravotnictví podporovali a finančně ho zajistili. Vy jste ho zlikvidovali, rozebrali a nemáte, vůbec vám nevadí, že napíšete do důvodové zprávy, že dostanete svým jednáním zdravotní pojišťovny do finančních potíží! Vždyť se podívejte, vám krachují dneska pojišťovny v přímém přenosu, nebo budou, a co děláte vy? Neděláte vůbec nic! Čekáte. Prostě, kolik miliard musí být po splatnosti ty pojišťovny? Prostě za nás tenhle ten chaos, který tady vytváříte, nebyl.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. To byla zatím poslední faktická poznámka a nyní vystoupí v rozpravě paní poslankyně Jana Berkovcová, připraví se pan poslanec Mašek. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Berkovcová: Dobrý večer, dámy a pánové. Já bych se ráda vyjádřila k návrhu rozpočtu Ministerstva školství na příští rok, ale hned na začátku bych se chtěla vyjádřit k pozdnímu dodání kapitolních sešitů. Je naprosto nepřípustné a bezprecedentní, aby detaily rozpočtu byly utajovány i členům školského výboru do poslední chvíle a byly odtajněny až v předvečer prvního čtení. To tedy znamená včera večer.

Dokonce nám mou kritiku na síti X mi bylo ze strany Ministerstva školství odpovězeno, že jsou dodávány včas, že detailní rozpočet nám stačí znát až do druhého čtení. To je neuvěřitelná arogance. Ukažte nám nějaký jiný zákon, kde potřebujeme znát detaily, až do druhého čtení! Žádný takový zákon není a vy nám u nejdůležitějšího zákona roku říkáte, že nám stačí se s ním seznámit až před druhým čtením? Neskutečné!

Takže celý večer, v podstatě celou noc jsem strávila četbou kapitolního sešitu a pátrala jsem, jaké levárny tam skrýváte a proč jste návrh tajili do poslední chvíle. Asi jsem nestihla rozkrýt všechno, ale pochopila jsem jedno. Rozpočet pro vzdělávání dětí, žáků, studentů pro rok 2025 je, dovolte mi ten příměr, ohlodaná kost. Stejně jako loni a předloni. Rozpočet je opět ostudným provizoriem a experimentem na žácích, učitelích, pedagogických i nepedagogických pracovnících. Navíc školský rozpočet na rok 2025 je v rozporu s platnou legislativou. Nejsou v něm pokryty některé mandatorní výdaje a je v rozporu i s programovým prohlášením vlády Petra Fialy, co se týká nesplnění slibů ohledně platů ve školství. Proto je nutné, aby byl přepracován a poté znovu předložen Poslanecké sněmovně k hlasování.

V návrhu zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2025 chybí peníze na platy nepedagogických pracovníků škol od 1. září do 31. prosince 2025. To je celá třetina rozpočtu příslušné položky rozpočtové kapitoly. Ministerstvo školství avizuje, že chce od září přesunout financování všech nepedagogických pracovníků na zřizovatele škol, ale to je v rozporu s platnou legislativou. Hrozí, že plánované novelizace zákonů nebudou schváleny včas anebo vůbec, a negativní postoj k této změně vyjádřily nejen školské organizace, ale i sdružení zřizovatelů škol. Ta debata tady už dneska proběhla, když tady byl pan ministr, ale já to téma znovu otevírám, protože je naprosto nepochopitelné, že rozpočet se opírá o pouhý předpoklad realizace tohoto opatření, tedy změny v úhradě nepedagogické práce, které v současné době není prakticky vůbec připravováno, dostatečně konkretizováno a není k tomu zákonná opora.

Přitom účinnost má nastat za 10 měsíců. Není žádná představa o potřebných změnách v legislativní oblasti, přitom by však měly být v platnosti již při schvalování návrhu rozpočtu.

Nedošlo k řádnému projednání s těmi, jichž se toto opatření týká, tedy se zřizovateli, obcemi a kraji. Není ani zatím jasné, kterých skupin nepedagogických pracovníků se bude toto opatření týkat. A některé představy o způsobilosti obcí zasahovat do činnosti škol jsou podle ředitelů znalých praxe naivní a jsou přehlížena možná rizika.

V návrhu rozpočtu se dočteme, že uspokojení mandatorních a kvazimandatorních výdajů, tedy platů učitelů, psychologů, speciálních pedagogů a vůbec vzdělávání našich dětí, závisí na tom, zda se od 1. září 2025 změní financování nepedagogických pracovníků a z vyšších výnosů daní je budou hradit obce a kraje. To je neuvěřitelné. Platy pedagogů a vzdělávání našich dětí je podmíněno přesunem nepedagogů pod zřizovatele, jinak na ně nebude. Zákon o státním rozpočtu zcela bezprecedentně zkrátka nehradí výdaje na vzdělávání našich dětí.

Toto však, myslím, že veřejnost pochopila, odsoudila, včetně ekonomických nezávislých expertů a Národní rozpočtové rady.

Převod nepedagogů pod zřizovatele nemá oporu v zákoně, a jedná se tedy o zcela nezákonný krok. Jak to chcete vyřešit, pane ministře? Opět pouhým pozměňovacím návrhem novely školského zákona. Je naprosto neuvěřitelné, že na tom, zda obce a kraje budou od 1. září platit nepedagogy, podmiňuje ministr školství to, zda budeme mít na školní psychology, speciální pedagogy, nové vychovatele ve školních družinách, nárůst pedagogických pracovníků od 1. září, nové asistenty ve speciálních školách.

Návrh rozpočtu nepokrývá absolutně klíčové činnosti psychologů a speciálních pedagogů v roce 2025, které jsme dosud financovali z evropských zdrojů, a to je ostudné. Musím říct, že jako pedagožka, matka, babička jsem absolutně šokována, že v situaci, kdy se zhoršuje psychické zdraví našich dětí ve školách, kdy se sebepoškozuje 17 % dětí a odborníci bijí na poplach, v situaci, kdy školní psychologové jsou často jedinou pomocí, kterou děti či rodiny ještě naleznou, tak toto ohrožuje jakési finanční člověče, nezlob se, které hraje pan ministr Stanjura s ministrem Bekem v přímém přenosu, a k tomu jim rozhodcuje premiér Fiala. Zkrátka zhruba s tisícovkou psychologů návrh rozpočtu nepočítá.

A co je rovněž alarmující, za situace, kdy v našich školách se stále učí desítky tisíc ukrajinských uprchlíků, jste do rozpočtu nezahrnuli financování jazykové přípravy žáků cizinců, ani ukrajinských asistentů. Pokud si vy na Ministerstvu financí nebo Ministerstvu školství myslíte, že dítě, jehož mateřským jazykem není český jazyk, a v jiném jazykovém prostředí po roce či po dvou se stává rodilým mluvčím a jazykovou podporu nepotřebuje, tak jste na omylu. Tím, že vázne výuka češtiny, na školách pro to nejsou podmínky ani finance, nesmírně zatěžujeme učitele a komplikujeme celý výukový proces a ztěžujeme integraci těchto žáků cizinců.

A co speciální školy, speciální třídy? Ty jsou vedle škol běžného vzdělávacího proudu součástí vzdělávacího systému. Péče o tyto děti a jejich vzdělávání je nesmírně náročné a ministr školství na ně zapomněl? Protože nemají rozpočtové zajištění asistentů pedagoga. A to je velká a zásadní chyba.

Příští rok 2025 bude posledním rokem vlády Petra Fialy. Koalice má tudíž šanci, poslední šanci splnit své programové prohlášení. V případě platů učitelů a dalších pedagogických pracovníků ani nepedagogických pracovníků se tak bohužel nestane. Přestože programové prohlášení současné vlády říká: garantujeme kvalitní platové ohodnocení a udržíme jejich platy učitelů a udržíme jejich platy na úrovni 130 % průměrné hrubé měsíční mzdy - nesplněno. Důraz budeme klást na udržení 20% podílu nadtarifních složek platu a jejich efektivní využívání - nesplněno. Zajistíme vyšší platy pro ostatní pedagogické a nepedagogické pracovníky a garantujeme jejich navyšování podle růstu průměrné mzdy v ČR - nesplněno. Aktuálně jsou platy učitelů na 113 % průměrné mzdy roku 2024, což je velmi daleko od slibovaných 130 %, a to se nezmění ani v příštím roce, protože dle predikce mají platy růst v průměru o 6,49 % a celkový objem financí na platy učitelů se má meziročně zvýšit o 6,89 %. Slibovaných 130 % průměrné mzdy v ČR tedy zůstane v nedohlednu.

Platy ostatních pedagogických pracovníků a nepedagogických zaměstnanců škol mají v příštím roce růst v průměru o 5 %. To je méně, než činí predikované zvýšení průměrné mzdy 6,5 %, tudíž opět nebude splněno programové prohlášení Fialovy vlády. V návrhu státního rozpočtu na rok 2025 chybí nedostatek peněz nejen na platy pracovníků škol, ale oproti roku 2024 dochází ke snížení finančních prostředků i na neinvestiční dotace pro práci s mládeží o 7 milionů korun. Velmi krátkozraké. Volnočasové aktivity dětí jsou velmi výraznou prevencí patologických jevů a činnost organizací jako Junák jsou často jediným finančně možným a dostupným kroužkem pro mnoho rodin. Opět stejně jako loni jim svou podporu snižujete. O zhruba 621 milionů korun se pak snižují dotace na zabezpečení školních soutěží, například předmětových olympiád, které jsou jednou z mála příležitostí pro nadané žáky. Škrtáme tedy podporu i našim talentům. Skutečně velmi prozíravé! Školství zkrátka není prioritou současné vlády a nikdy jeho prioritou nebylo, což nám je neustále dokazováno. Děkuji. (Potlesk poslanců hnutí ANO.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní s přednostním právem vystoupí paní předsedkyně Schillerová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Dovolte, abych se odkázala na svůj projev, kde jsem už avizovala to, že podám jménem hnutí ANO usnesení, a teď bych ho v této obecné rozpravě načetla.

"Usnesení Poslanecké sněmovny ze 115. schůze ze dne 23. října 2024 vládnímu návrhu zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2025, sněmovní tisk 805. Poslanecká sněmovna

I. neschvaluje základní údaje vládního návrhu zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2025 podle sněmovního tisku 805;

II. doporučuje vládě následující změnu: přepracovat návrh zákona o státním rozpočtu na rok 2025 podle připomínek úřadu Národní rozpočtové rady z 3. října 2024;

III. Stanoví, že nejpozdější termín předložení nového návrhu zákona o státním rozpočtu je 20. den od doručení usnesení Poslanecké sněmovny předsedovi vlády."

Děkuji, paní místopředsedkyně, a prosím, abyste nechala o usnesení hlasovat po skončení rozpravy. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Ano, děkuji. Poprosím vás o toto usnesení.

Nyní vystoupí pan poslanec Jiří Mašek a bude následovat pan poslanec Kolovratník. Máte slovo. Prosím.

 

Poslanec Jiří Mašek: Vážená paní předsedající, vážení páni ministři, nejprve bych chtěl začít poděkováním, že rezortní ministr pan Rakušan se dostavil, jak přislíbil. Za to mu děkuji. A ještě jedno poděkování bych připomněl. Na rozdíl třeba od rezortu školství jsme dostali poměrně včas kapitolní sešit 314, a to v průběhu minulého týdne na vyžádání výboru pro bezpečnost, ale zafungovalo to a měli jsme možnost se s těmi věcmi seznámit.

Já jsem měl možnost si vzít do ruky kalkulačku a některé věci si přepočítat a já bych vás rád teď s některými prvními dojmy z kapitoly 314 - rozpočtu Ministerstva vnitra seznámil.

Dostali jsme k dispozici jednak publikaci, která se jmenuje prezentace kapitoly 314, a potom finální dokument kapitoly 314. Chtěl bych říct, že při porovnání toho, co je v těch dokumentech uvedeno, je tam řada nepřesností, řada rozdílností, a poprosil bych pana ministra, aby to ještě nechal zkontrolovat, protože jinak bych očekával ještě třetí publikaci, a ta by se asi měla jmenovat, jak to dopadne doopravdy.

K tomu, jaké peníze se daly do rezortu nebo jaký byl schválený rozpočet pro rok 2025, tak jsem si vzal jako srovnávací hranici rok 2022. Je lepší to vždycky sledovat v nějakém delším kontextu, abychom ten vývoj mohli pozorovat. Takže do rozpočtu Ministerstva vnitra v roce 2022, byl to rozpočet, který v podstatě byl ještě rozpočtem Babišovy vlády, tak ve výsledku byly výdaje státního rozpočtu - tehdy celkové - 2 biliony 59 miliard a dneska jsou na rok 2025 naplánovány 2 biliony 327 miliard. Je to shodou okolností 113 % skutečnosti z toho roku 2022. A tady bych chtěl vcelku pochválit to, že přesně tohle reflektuje i ten rozpočet, ten rozdíl reflektuje ten rozpočet na rok 2025 v porovnání s rokem 2022. Kdybychom si ten rok 2022 vzali jako 100 procent, jako základnu, tak tentokrát to vcelku bude 112,7 procenta. To je pozitivum.

Ale potom je řada negativ a ta negativa jsou, když si to rozbalíte a podíváte se, jak je to v těch jednotlivých podkapitolách, jak to vypadá se mzdami, jak to vypadá s investicemi a podobně. Takže meziročně mezi rokem 2024 a 2025 došlo k vzestupu z 97,5 miliardy na 107 miliard 766 milionů, což jsou o 10,6 % větší finance do rezortu Ministerstva vnitra. Problém je, že těch 10,6 % už neplatí na úroveň platů, tam je to jenom o 5,7 %.

A, pane ministře, tady se dostáváme do toho hlavního problému. My nedokážeme zaplatit a za stabilizovat lidi. Vy jste si toho určitě vědom, protože na vaší vcelku proslavené talk show v Karviné jste vy tehdy slíbil, jak policistům, tak Vězeňské službě 10% nárůst na podzim tohoto roku. A já věřím, že jste to myslel vážně, a věřím a chci věřit, že jste si toho byl vědom, že je potřeba to udělat. To, že jste od pana ministra financí ty peníze nedostal, je už věc jiná, ale já si myslím, že tady hodně hazardujete a že jste ten boj vzdal velice rychle. To se nedá tak jednoduše napravit a bude tady problém. A já se vám ho budu snažit teď vysvětlit.

Ten problém je v tom, a řeknu vám situaci, co vyplývá z těch dvou dokumentů, které jsme dostali k dispozici, a rovnou řeknu, že jsou tam úplně různá čísla. Já se k tomu ještě vrátím. Ale když budu brát ta čísla, která jsou příznivá, tak příslušníci Policie České republiky a Hasičského záchranného sboru tam mají namalovánu částku průměrného platu na rok 2025 56 296 korun, což se teď uvádí, že by mělo být zhruba něco přes tři tisíce nad průměrnou nominální mzdou v České republice plánovanou na rok 2025. Problém ale je, že například občanští pracovníci, kteří tam mají částku 36 776, tak jsou pod nominální mzdou o 12 500 korun. Naprosto nekonkurenceschopné, hrozné. A státní zaměstnanci, kteří mají průměrný plat - tam 48 005 korun, tak jsou zhruba 1 228 korun pod tou průměrnou nominální mzdou.

A teď budu argumentovat čísly právě z těch let 2021, 2022, že to je v současnosti o hodně jinak. V tom roce 2021 a 2022 byly podobné platy a příslušníci Hasičského záchranného sboru a Policie České republiky měli plat kolem 50 tisíc. Tehdy ale byla průměrná nominální mzda v České republice 35,5 tisíce. Pane ministře, tehdy oni měli 13 500 nad tu průměrnou nominální mzdu. To potom možná ještě byla nějaká poptávka po tom k té policii nebo k hasičům mít. Když jsme dneska něco přes 3 000 nad tou nominální mzdou, nebo budeme v roce 2025, tak ta situace je úplně jiná. A ještě horší, výrazně horší je to po tom u občanských zaměstnanců, kde v roce 2021, 2022 to bylo 3 500 pod nominální mzdou a dnes je to 12 500 pod nominální mzdou nebo příští rok bude. A u státních zaměstnanců to bylo tehdy 7 000 nad nominální mzdou a teď už se i oni propadli dokonce pod průměrnou nominální mzdu o 1 200 korun. Takže to všechno je strašně špatně, a pokud v tom budeme pokračovat a něco nezměníme, tak si můžeme malovat, co chceme, ale prostě ten kvalitní personál nezískáme k Policii České republiky.

Co se týká investic, co se týká provozu, tak zase v porovnání s rokem 2022, tak tam jsou snad zajímavá čísla. Kdybychom vzali ten rok 2022 jako nějakých 100 procent anebo jako nějakou základnu, tak co se týká účasti hrubého domácího produktu, tak u investic jsme klesli na 65 % ze 100 % procent tehdy, a co se týká provozu, tak tam jsme zhruba na stejné úrovni. Když se podíváme na vědu, výzkum a inovace a zase si porovnáme rok 2021 a rok 2025, tak tam jsme sice nominálně na tom zhruba stejně, tehdy 751 milionů, teď 773, což je v podstatě stejné, ale z hlediska zase porovnání s účastí na HDP, tak tehdy to bylo - při 100% základně jsme se propadli nyní na příští rok na 84 %. A o vědě, výzkumu a inovacích tady hovořil kolega Špičák a myslím si, že velice erudovaně.

Potom bych tady chtěl připomenout, jak jsem řekl, že jsou tam velké rozdíly v těch dvou jednotlivých publikacích, jedna z nich je ta úvodní přednáška, tam jsou nějaká čísla a potom je ten vlastní kapitolní sešit nazvaný finál, tak si dovolím jenom posloužit nějakými čísly. Když se tam bavíme o počtech policistů, tak tam padají číslovky nejnižší 37 434, potom tam padá číslovka 46 279, jiná číslovka 46 163. A všechno je to z dílny Ministerstva vnitra. Možná se ty různé tabulky připravovaly v různých kancelářích.

Totéž je potom o těch dosažených platech a tam se to liší velmi výrazně. U policistů konkrétně jsou tam číslovky 50 850 korun plat, 50 445, potom 56 043, respektive na stránce 17, tam je dokonce plat 59 296. Tak pro mě je to docela dost velký rozsah, pane ministře, a těžko se tady soudí, které to číslo je správné a z čeho se má vycházet. Já jsem vycházel z té prezentace, která byla k tomu kapitolnímu sešitu provedena, a předpokládám, že tam to číslo je správné. Podobným způsobem se tam liší čísla občanských pracovníků v různých zdrojích státních zaměstnanců, respektive počty hasičů anebo občanských pracovníků u hasičů. Jsou tam poměrně velké rozptyly. Já si myslím, že na těch základních, velkých číslech to asi tolik neudělá, ale je otázka, co se do toho započítá, protože jestli přijdou peníze na ten nejvyšší počet příslušníků, který se tam objevuje opakovaně, jako 46 tisíc a nějaké drobné, anebo by to mělo být těch 38 tisíc, které se blíží současné realitě, tak je to velikánský rozdíl. Takže o tom budeme mít určitě prostor se bavit společně na výboru pro bezpečnost a nechci to tady komplikovat.

Nicméně to, jak se propadli občanští zaměstnanci, státní zaměstnanci i policisté ve vztahu k průměrné nominální mzdě, je úplně zásadní věc a výrazně to snižuje konkurenceschopnost Policie České republiky jako významného zaměstnavatele. Ty kroky, které se učinil v posledním roce, aby se zabránilo odlivu policistů, respektive aby se ti policisté nahradili, a saháme už tak daleko, že civilisty převlékáme do uniforem, a přitom všichni dobře víme, že nejsou schopni výkonu činnosti v terénu, nejsou schopni sepsat úřední záznam, že jsou to lidé, kteří do uniformy nepatří, a my z nich ještě programově vyrábíme výsluháře, že někdy po 15 letech se dostanou k výsluze, tak si myslím, že to jsou prostě kroky, které jsou špatně.

Z posledních veřejných zdrojů vyplynulo, že zhruba v tomto roce mělo odejít 200 mladých policistů do čtyř let, čili ani nečekali na výsluhu a dostali se doživotní situace, že prostě s těmi penězi, co u té policie dostanou, se nedá vyžít, nedá se požádat o hypotéku, založit rodinu a podobně. Já si myslím, že to je ještě větší tragédie než odchody zkušených policistů, protože v tomhle případě my jsme do těch mladých nainvestovali nejenom finance, ale i nějakou naději, že prostě s tou policií něco udělají, že tam vydrží dalších 20 let, a jestliže oni po čtyřech letech, kdy do nich jenom vkládáte prostředky, ani v podstatě nejsou schopni odvádět kvalitní službu, plnohodnotnou a samostatnou, tak prostě to je jedna velká prohra.

Takže jsou to prostě nenaplněná očekávání u těchhle mladých. Potom je tam neschopnost toho výkonu služby, a jak už jsem zmínil, tak ty věci, to už je v podstatě to poslední, co můžeme dělat, ty kancelářské převlékat do uniforem. To už je obraz bídy a utrpení.

Přitom občanští a státní zaměstnanci u té policie vcelku ještě drží a znamená to, že třeba v roce 2021 jich bylo 12 990 občanů a státních zaměstnanců 3 367 a došlo k poklesu do roku 2025 pouze asi o 383 u občanských pracovníků a o 19 u státních zaměstnanců. Takže ti lidé i s těmi podhodnocenými mzdami prostě u té policie stále pracují.

Další věc, o které velmi dobře víte, diskutovali jsme ji spolu i v minulém volebním období, víme oba dva velmi dobře, pane ministře, že to je těžko řešitelné, ale bude se na to muset nějakým způsobem sáhnout a bude se muset učinit nějaké rozhodnutí, a to je otázka ostatních sociálních dávek. Pro kolegy, kteří to nevědí, tak jsou to takzvané výsluhy. Ty výsluhy jsou často démonizované, pořád se o nich mluví, že to je věc, která se řešit nemůže, na to nemůže nikdo sáhnout. Buďto je na to moc brzo, nebo je na to moc pozdě, nicméně vám řeknu jenom výsledek pro vás, abyste to věděli. Tak v tom referenčním roce 2021 na výsluhy šlo 5,8 miliardy. V současné době je to už 10,1 miliardy a ten náklad prostě pořád bude stoupat. A připomínám, že tito lidé již s policií nemají vůbec nic společného, vůbec nic pro policii a naši bezpečnost už nedělají, byť jsou to zásluhy za to, že dělali v minulosti, ale je to veliký problém a my budeme muset nějakým způsobem tuhle věc konstruktivně řešit. A tam bude určitě nutná dohoda opozice, koalice, ale i odborů, policistů a všech zúčastněných, ale prostě musí se to nějak rozetnout, protože ten varovný prst dneska, kterým jsou ty stovky mladých policistů, kteří utíkají v prvních čtyřech letech od zahájení své služby u policie, ukazuje, že to už odkladu dalšího příliš nesnese.

O vědě, výzkumu, inovacích jsem se bavil. A ještě tady mám z těch investičních věcí, tak jenom takovou drobnost. Prostě my nemáme na to, abychom zaplatili lidi, pane ministře, ale máme tady v programu 114 43 pořízení šesti vrtulníků pro letecké hašení a plnění úkolů v oblasti IZS. Je tam na to alokováno 200 milionů korun. Nevím, jestli je to spoluúčast, protože určitě tam se píše, že tři by měly být z evropských prostředků a tři ze státního rozpočtu. Pane ministře, já jsem strávil 25 let ve vrtulníku letecké záchranný služby, spolupracoval jsem s letkou policie, Ministerstva vnitra i se soukromými provozovateli, tu leteckou znám velmi dobře. Dovolím si připomenout, že to není o tom, jakou techniku nakoupíte a v jakém množství, ale o tom, jaké máte manažerské schopnosti, že se umíte rozhodnout tu techniku včas využít a mít ji v takovém množství, které je přiměřené. Šest vrtulníků této kategorie je ohromný investiční náklad a je to ohromný náklad provozní i do budoucna, jenom je udržovat, ty vrtulníky, cvičit s tím, létat s tím. Ta potřeba vyvstala v nedávné době a já ten nákup trošku chápu v souvislosti s tím Hřenskem. Ale, pane ministře, tehdy to bylo tak, že i v té době jsme tady měli dvě obstarožní Anduly, letka Ministerstva vnitra měla tři vrtulníky Bel-412 schopné leteckého hašení, armáda tady měla vrtulníky, a přesto ty vrtulníky nebyly včas využity a došlo k tomu, že se zdrželo letecké hašení o více než 24 hodin.

Takže já jenom chci říct, že to, že někdy uděláme manažerskou chybu, a ta se konkrétně v tom Hřensku stala, a my jsme na ni tehdy i poukazovali, ale potom z určitého ohledu na to, co tam odvedli ti hasiči, kolik dní se tam s tím trápili, než ten oheň uhasili, tak jsme se rozhodli, že o tom příliš mluvit nebudeme. Ale jestliže se tady plánuje nákup, který je abnormální, velmi finančně nákladný, a jsou to přesně ty peníze, které by mohly skončit třeba i pro ty policisty, tak se ozvat v tomhle je potřeba.

Já bych se jako závěrem k tomu - my určitě, pane ministře, se o tom budeme bavit dopodrobna na výboru pro bezpečnost. Věřím, že tam na to bude prostor. Věřím, že tam samozřejmě přijdou ekonomové, kteří budou schopni nějakým způsobem okomentovat a vysvětlit ty rozdíly v jednotlivých tabulkách, mimochodem jsou to rozdíly v tom velkém sešitě na stránkách 13, 16, 17, respektive v tabulce na stránce 60. Ale z hlediska té přípravy skutečně si myslím, že to bylo podhodnoceno, nicméně na těch globálních číslech, která pan Stanjura uvolnil ze státního rozpočtu pro Ministerstvo vnitra, by to asi nic nezměnilo, ale na tom podrobném rozdělení v rámci toho rezortu si myslím, že je ještě potřeba popracovat, a určitě se vás budeme snažit, pane ministře, podpořit, aby se dal větší důraz na platy policistů a abychom si na tohle sedli a uvedli to do stavu, který bude perspektivní vlastně pro další činnost Policie České republiky. (Potlesk poslanců hnutí ANO.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nejprve s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Hubert Lang a poté s přednostním právem, pokud nebudou faktické, pan ministr Rakušan. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Hubert Lang: Děkuji, paní předsedající. Tak já bych chtěl poděkovat panu kolegovi Maškovi, prostřednictvím vás, za to první představení. Samozřejmě jsme před projednáváním ve výboru pro bezpečnost jako gesčním výboru, kde se vlastně ty jednotlivé kapitoly ještě rozeberou za účasti pana ministra. Je to jako každý rok. Také bych chtěl podpořit zejména, že alfou a omegou vlastně v těchto bezpečnostních sborech je to otázka platová. Vidíme, že vlastně na těch platech je to postaveno. Opět zmíním to, co ve své podstatě ti policisté a další příslušníci bezpečnostních sborů očekávali, a to bylo to navýšení vámi slibované na těch vašich spanilých jízdách bez cenzury od té Karviné, že to bude od října těch 10 %. Z toho vlastně sešlo. V příštím roce je tam to předpokládané navýšení 1 500 korun, což samozřejmě nereflektuje asi ten pohyb v té společnosti z pohledu inflace a podobně.

Strašně důležité je, abychom samozřejmě udrželi u těch bezpečnostních sborů ty zkušené policisty, abychom vlastně nějakým způsobem byli schopni motivovat ty nové příslušníky, jak tady bylo také zmíněno, protože celkem alarmující je ten úbytek těch nastoupivších příslušníků, ať už k hasičům, nebo policistům, kteří vlastně po čtyřech pěti letech to vzdávají a vzdávají to, ne že by nechtěli pro ten stát pracovat, ale oni neutáhnou svoji rodinu, neutáhnou hypotéky prostě a nejsou schopni zabezpečit ten základní chod, to má dáti - dal v té své rodině, což je celkem smutné.

To znamená, je třeba se na to podívat, a pakliže opravdu nebude alfou a omegou ta platová část, která tedy v tom vašem rozpočtu na příští rok není příliš sanována a nepokrývá ty vzrůstající náklady těchto lidí, tak nevím, jak jinak tedy zabráníme odchodovosti těchto lidí. Žádným videem, žádnými takovými věcmi, je to opravdu postaveno hodně na těch finančních prostředcích. Takže také se těším na jednání na bezpečnostním výboru, kde to všechno rozkomentujeme, máme potom druhé čtení, abychom připravili případně nějaké úpravy. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní s přednostním právem vystoupí ministr vnitra Vít Rakušan. Prosím, máte slovo, pane ministře.

 

Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Vít Rakušan: Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně. Dobrý večer, dámy a pánové. Nejdřív dvě věty spíše technického rázu, potom mně dovolte také prezentovat některá čísla z rozpočtu Ministerstva vnitra.

Ty věci technického rázu. Ministr Stanjura žádné peníze nedává. To je potřeba říci. O tom rozhoduje vláda a vláda vždycky rozhodne jako celek o tom, jak vypadá státní rozpočet. Takže to, co tady dneska předkládáme, není Stanjurův rozpočet, to je rozpočet vlády České republiky. My se tady vyjadřujeme k jednotlivým kapitolám. Logicky ministr financí ho administruje, to je součást jeho práce, ale je to prostě součást nějaké dohody. A já si myslím, že nárůst kapitoly Ministerstva vnitra, který v celkových číslech, v absolutní číslech, je to nárůst o 10,3 miliardy, prostě svědčí o tom, že vnitřní bezpečnost je prioritou této vlády. To je, myslím celkem jednoznačná odpověď.

A ty provozní výdaje, a děkuju vám za uznání v rámci té naší debaty, jsou prostě na příští rok pokryty a jsou pokryty tak, aby policie a Hasičský záchranný sbor mohly skutečně bez problémů plnit svoji funkci, to znamená, zabezpečovat pocit bezpečí České republiky a občanů České republiky.

A potom jedna věc. Prosím, nekritizujme něco jenom proto, že tomu nerozumíme. Já vám ty tabulky vysvětlím a nepotřebuju na toho žádného ekonoma. To, co máte v té prezentaci, tak to jsou náklady, nebo respektive čísla, která odpovídají skutečně pokrytým pracovním místům, těm naplněným pracovním místům u policie. Zato to, co máte v kapitolním sešitě je dle metodiky Ministerstva financí, kde se jedná i o ta místa, která jsou rozepsána, ale nejsou rozpočtově kryta. To je celé kouzlo toho rozdílu, který tady je. Takže pokud vám mohu doporučit, realitě více v tomto případě odpovídá ta prezentace jako taková, protože ta odpovídá skutečně propočtům a průměrům na ta místa, která jsou u policie a Hasičského záchranného sboru skutečně obsazena. Jenom technicky, abychom se dostali k pochopení těch materiálů, které vám Ministerstvo vnitra s předstihem poskytlo.

Jak jsem řekl, ten návrh, vládou schválený návrh rozpočtu kapitoly Ministerstva vnitra na rok 2025 je oproti schválenému rozpočtu na rok 2024 včetně podílů evropských zdrojů vyšší o 10,3 miliardy. To se projevilo především v posílení provozních výdajů kapitoly, a to ve výši 3,3 miliardy korun a samozřejmě jsou tady záležitosti, které jsou spojeny s investicemi, spolufinancováním projektů, realizovaných projektů z prostředků Evropské unie v objemu 450 milionů korun. Navýšení bylo realizováno samozřejmě v oblasti sociálních a důchodových dávek a v samotném podílu Evropské unie.

Pokud se bavíme o těch vrtulnících, abych reagoval konkrétně na vaše připomínky, vím, že vaše kariéra, prostřednictvím paní předsedající, s nimi byla spojena, nicméně já vycházím ze schválené koncepce rozvoje letecké služby Policie České republiky, vycházím ze schválené koncepce pro oblast hašení ze strany Hasičského záchranného sboru pomocí letecké techniky a vycházím také z toho, co jsem několikrát na bezpečnostním výboru říkal, že Česká republika by se měla stát jakýmsi středoevropským centrem pro hašení těch velkých požárů. A já si myslím, že tohle pro Českou republiku může být jenom výhodné, a i proto je tady zásadní financování ze zdrojů Evropské unie v nákupu nové techniky. Já si myslím, že odmítnout vstřícnost Evropské unie v tom, že nám pomáhá s nákupem letecké techniky, vrtulníků, odmítnout tu výzvu, že by se Česká republika skutečně mohla stát tím místem, odkud to lesní hašení velkých požárů, které s klimatickou změnou přicházejí stále častěji, tak odmítnout tuhle výzvu by naopak bylo tou manažerskou chybou, o které vy jste předtím hovořil. Já jsem za to rád, a to je věc absolutně apolitická. Ať tady bude sedět kdokoliv, tak určitě využijeme to, že máme dostatek letecké techniky.

A já vám řeknu, jak reálně vypadala ta situace. Nemáte pravdu, pane kolego. Nebylo to skutečně tak, že bychom pozdě nasazovali techniku, a proto se něco rozhořelo. Sháněli jsme v mechanismu civilní obrany Evropské unie ještě tři noci techniku, která nám ze zahraničí pomůže s těmi pracemi v Českém Švýcarsku. Povedlo se nám sehnat leteckou techniku z Polska, Itálie, posléze i Švédska, tedy našich partnerských zemí. Takže čím více této techniky budeme mít sami, tím lépe a tím se naši občané mohou cítit bezpečněji.

Co se týče navýšení platů, tak v kategorii zaměstnanců v roce 2005 se jedná o objem 2,8 miliardy korun. Jedná se o 5 % do objemu platových prostředků a my jsme prosadili, a to je poprvé - díval jsem se zpětně, asi po 17 letech, do střednědobého výhledu rozpočtu, nárůst objemu platů tři roky za sebou. To znamená příští rok 5 % a základna pro vyjednávání o rozpočtu na rok 2026 bude v objemech platů opět o 5 % vyšší. Já říkám základna pro vyjednávání. To znamená, že policisté a hasiči už v této chvíli mají jistotu, že objem platových prostředků v roce 2026 i 2027 bude nadále navýšen o 5 %. Mimochodem, to je věc, kterou pokud budete vy tady rozporovat, tak i odborové organizace, s kterými se jistě na mnohých věcech neshodnu, toto považují jako perspektivní věc pro to, aby si policisté byli schopni vypočítávat své příjmy v příštích třech letech v nějaké minimální výši, která už jim je v téhle chvíli garantována. Takže pokud se bavíme o nějakém zastabilizování příslušníků, tak tohle je jeden z těch kroků.

A teď pojďme prosím na věc, kterou tady neříkáte, a není to fér v té diskusi. Vy tady mluvíte o tom, jak jsou nízké platy nastupujících policistů. Tak plat nastupujícího policisty v době, kdy jsem přebíral ministerskou židli v roce 2021 na konci toho roku, tak plat nastupujícího policisty byl 26 500 korun. Ještě jednou opakuju: 26 500 korun za vlády, která tady byla předtím. Vím, že tenhle rezort pod sebou měla jiná strana. Hovořím schválně nikoliv za vaší vlády, hovořím za vlády, která tady byla předtím: 26 500. My jsme to navýšili skokově v roce 2023 na stále slabých a nedostatečných, a tady se určitě shodneme, 30 500 korun nástupního platu. Ano, chápu, a dokonce tady máme spolu porozumění, aby policisté byli konkurenceschopní, tohle musí v těch následujících letech určitě stoupat. Jenom neříkejte, že tady byla ta situace někdy před třemi lety nějaká lepší. Nebyla. Jednoznačně nebyla. V absolutních číslech byl nástupní plat nižší.

Ten slavný stravovací příspěvek, o který se tady pereme často jako o nějaký bonus pro policisty, tak ten za té minulé vlády byl vyplácen přesně půl roku, a to půl roku před sněmovními volbami. Předtím vyplácen nebyl. Za naší vlády, ano, měli jsme šest měsíců výpadek, teď už vyplácen je a stejně tak je poprvé jako položka s trvalým vlivem v rozpočtu koncipována jako součást toho rozpočtového návrhu. To, o co odboráři, policisté, hasiči usilují celou dobu, tak se teď povedlo a ten návrh příštího rozpočtu toto také obsahuje a počítá se s tím v tom.

Takže samozřejmě si uvědomujeme, že ta situace by mohla být lepší, a já vás tady beru za slovo a jsem zvědav, jestli se to objeví odvážně ve vašem volebním programu pro oblast bezpečnost a bude tam skutečně napsáno: hnutí ANO chce měnit výsluhové náležitosti. Tady to takhle bylo řečeno, musíme k tomu najít odvahu, tak já jsem zvědav, jestli tam bude ta věta, kterou vzkážete do policejních a hasičských sborů: chceme měnit výsluhové záležitosti. Já jsem na váš návrh zvědav! Já jsem na váš návrh zvědav, diskutujeme o tom léta letoucí a je to určitě i politicky velmi odvážné, tohle říct policistům a hasičům před volbami: ano, budeme měnit výsluhy. Je to odvážné. Ale pojďme se o tom samozřejmě bavit. Vy jste tady zmínil, že to vyžaduje velkou politickou odvahu, debatu. Já k debatě jsem určitě připraven, ale tahle věta tady před chvílí padla a já jsem na to zvědav. A skutečně říkám, doufám, že se odrazí ve vašem programu a vysvětlíte ji policistům a hasičům.

Další záležitost, která se týká rozpočtu, tak nám už se v loňském roce, jak jsem říkal, povedlo navýšit tarifní platy o 10 %, u nástupních platů dokonce o 17 %. Příští rok každý policista a hasič dostane 1 500 korun do své výplaty. My jsme odborářům navrhovali jiný mechanismus, nicméně odbory přistoupily pouze na to plošné navýšení napříč jednotlivými tarifními třídami. Já jsem měl jinou představu, nicméně toto jsem připraven po jednání s nimi akceptovat.

Vůbec si nemaluji narůžovo, že ta situace tady je ve všech aspektech dobrá, že ta situace nemá mít nějaký progres, ale ta situace podfinancování Policie České republiky - investiční, provozní, už tady existuje dobrých 20, 25, 30 let. Rozpočet pro příští rok se zvyšuje, Ministerstvo vnitra bude mít zaručený provoz, nebudeme muset čarovat v průběhu roku s žádnými dodatečnými posilováními rozpočtu tímto směrem. Policisté budou mít zaručen nárůst platů v objemu o 5 % a rozpočtový výhled ve střednědobém výhledu pět a pět na další roky.

A určitě občanští zaměstnanci vzhledem k přidání, které bylo nakonec dojednáno, uvidí na těch svých výplatních páskách, stejně jako ostatní zaměstnanci, o 1 400 korun více oproti realitě letošního roku. Ale já s vámi souhlasím. Já souhlasím, že nejsou dostatečně financováni a ohodnoceni za svoji práci, a stejně tak s vámi souhlasím v tom, že musíme hledat například formou stabilizačních příplatků, náborových příplatků, finanční prostředky.

Proto jsme se rozhodli v rámci zvýšení celkového objemu platů, pokud se budeme bavit přímo u policie, nechat 470 milionů korun, nikoliv rozepsané do tarifů, ale do těch nadtarifních nebo mimotarifních složek platů. To znamená, právě na ty zmíněné stabilizační příplatky, o kterých tady v téhle chvíli hovoříte.

Určitě nám všem jde o to, aby těch 88 % občanů České republiky, kteří se cítí v místě svého bydliště bezpečně, se cítili bezpečně i nadále. Myslím si, že rozpočet pro příští rok tomu určitě napomůže, a byl bych velmi rád, abychom nešířili zprávy, a to teď nemluvím na vás, ale obecně ve společnosti, které mohou vyvolávat dojem, že policie se rozpadá. To číslo aktivních policistů je 40 350. Máme jich rozhodně více, než jsme jich měli třeba před rokem a půl, tedy ty náborové kampaně a určitě i motivační faktory tady pomohly. Budeme dělat všechno pro to, aby se tohle číslo nehoršilo, ale lepšilo, a myslím si, že právě třeba výhled na tři roky dopředu o jistotě růstu objemu platů tomu může mimo jiné napomoci. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Nyní vaše vystoupení vyvolalo několik faktických poznámek. Jako první vystoupí pan poslanec Kolovratník s faktickou, poté pan poslanec Mašek, dále pan poslanec Hendrych a pan poslanec Lang. Prosím, máte slovo. A já předávám řízení schůze.

 

Poslanec Martin Kolovratník: Dobrý večer. Děkuji za slovo. Pane ministře, super! Vrtěti psem. Ukázková lekce toho, jak odvést pozornost, jak to svést na jiné a jak říct strašně moc hezkých vět, často frází, často zavádějících informací, které odvedou pozornost od toho hlavního. A já jsem se teď přihlásil do té faktické poznámky schválně, protože mé téma a moje oblast je doprava a budeme o ní za malou chvíli diskutovat, takže mohu si troufnout říct, mluvím jako nezaujatý pozorovatel. Tak vy jste pochválil pana ministra Stanjuru, celou vládu, zkritizoval jste nás, vaše předchůdce, pak jste řekl krásnou budoucnost, ale, pane ministře, já tady čtu jasnou, jednoduchou větu z České televize, z té nezávislé, nestranné veřejnoprávní České televize, zprávu z konce ledna letošního roku: Rakušan chce zvýšit platy policistů, hasičů a dozorců od října o 10 %. Rakušan je chce zvýšit o 10 %. Jestli se nepletu a jestli mi kolega Mašek správně podal informace, není to 10 %, je to 5 %, polovina. Tak, pane ministře, dodržel jste svůj slib z letošního ledna, nebo nedodržel? A prosím, buďte chlap. Řekněte: nevyšlo to, Stanjura mi dal málo, nebo ve vládě jsme se dohodli na menší částce, anebo bylo to jinak. Deset procent versus pět procent. To je všechno. Tečka. Lžete, mlžíte a odvádíte pozornost jinam! takhle jednoduché to je! (Potlesk poslanců ANO.)

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji, pane poslanče. Vystřídali jsme se při řízení schůze. V tuto chvíli pokračujeme faktickými poznámkami. Na řadě jsou dvě minuty pana poslance Maška. Prosím.

 

Poslanec Jiří Mašek: Prosím. Děkuji. Ukázalo se, že pan ministr je zkušený politik a umí reagovat na některé věci velmi bryskně a umí si je pootočit na svou stranu. Pane ministře, já jsem před dvěma lety hovořil s panem policejním prezidentem Vondráškem a bavili jsme se o variantě, kterou údajně máte připravenu jako jednu z více, a ta měla být v tom, že noví mladí policisté půjdou do jiného systému, kdy od začátku dostanou více peněz, aby si mohli založit rodinu, aby si mohli půjčit na hypotéku a podobně, ale samozřejmě ti staří policisté by dokončili svou misi za starých podmínek, pokud by do těch nových z nějakého důvodu nechtěli přestoupit. To je všechno. Čili není to o tom, že by tady někdo hrozil, že těm starým zkušeným se budou brát výsluhy. Takže to jenom, abychom si tohle rychle vysvětlili.

Potom já jsem tady používal čísla vztažená k průměrnému nominálnímu platu v České republice v tom roce 2022, respektive v roce 2025, a využíval jsem vašich údajů, kde jsem si bral průměrné mzdy policistů v těchto letech, a v roce 2022, tedy v podstatě ještě na vás nebo lehce za vás, ten policista byl 13 500 nad průměrnou nominální mzdou, ale v průměru, ne ten nejmladší samozřejmě, ale průměrný plat policisty, a zato v tom příštím roce bude jenom 3 000 nad tou průměrnou nominální mzdou. Jinými slovy o 10 000 propad, a to je prostě propadák a je to špatně.

Velmi rychle k tomu v Hřensku a k těm vrtulníkům. Šest vrtulníků opravdu nepotřebujeme. Je to nadbytek. To, že nám někdo něco dá možná z půlky zadarmo, tak vyvolá další veliké provozní náklady a čekání, a jestli tedy jsme misionáři a máme na to a chceme pomáhat v celé Evropě, jestli nám za to někdo bude platit, prostě asi těžko. Takže si myslím, že poloviční nákup vrtulníků by byl rozumnější.

A jinak ty chyby jsou v tom tlustém sešitě na stranách 13, 16, 17 a 60, kde si ty tabulky a údaje (Předsedající: Čas!) v těch odstavcích odporují.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji, pane poslanče. V tuto chvíli je na řadě s faktickou pan poslanec Hendrych, připraví se pan poslanec Hubert Lang. Jenom informace, že s kartou číslo 39 bude od této chvíle, s touto náhradní kartou hlasovat pan poslanec Letocha. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Igor Hendrych: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážené dámy, vážení pánové, vážení páni ministři, pan ministr Rakušan tady vyslovil částku 26 500 korun, že měl být průměrný plat policisty v roce 2021. (Ministr Rakušan: Nástupní.) Nástupní. Ano, pardon, omlouvám se. Omlouvám se, ano, řekl, jste nástupní, já jsem to teď řekl špatně. Pokud k tomu připočteme kumulovanou inflaci, a nechť mě pan ministr financí opraví, tak já jsem se dočetl, že byla od roku 2021 do roku 2024 33 %, a pokud kupeckými počty připočítám 33 % k 26 500, tak mně vychází částka 35 245 korun, která by odpovídala v podstatě té realitě dnešních dní tedy, že by měla být, pokud bychom to navýšili o tu kumulovanou inflaci. Nikoliv 30 500, ale 35 245. Takže to si myslím, že je trošku disproporce v tom, co jste řekl.

Skutečně byla tady vysoká inflace a ty platy nastupujících příslušníků jsou strašně nízké. Vy jim to teď zvýšíte o 1 500 korun, dostaneme se na nástupní plat 32 000. Pořád jsme pod tou kumulovanou inflací.

A ještě poznámka k tomu, jak to bylo kdysi dávno, ještě v devadesátých letech. Ono se to postupně potom rozmělňovalo, ale ještě v devadesátých letech byl nástupní plat policisty, respektive příslušníka jakéhokoliv bezpečnostního sboru na úrovni průměrné mzdy v ekonomice. To byl nástupní plat, od kterého se potom odvíjely všechny ty vyšší tarify. Dá se to dohledat. To by odpovídalo dnešní částce zhruba 45 000 korun. A myslím si, že pokud bychom se přiblížili aspoň k téhle částce 45 000 korun jako nástupního platu policistů a dalších příslušníků, tak bychom s tím ty problémy, kterých tady mluvíme, které tady řešíme s tím nezájmem o službu a tak dál, tak bychom řešit nemuseli. Ale skutečně to tak bylo. Dohledejte si to. V devadesátých letech průměrný plat, nástupní plat.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji panu poslanci za dodržení času. V tuto chvíli na řadě pan poslanec Hubert Lang, připraví se Jan Hrnčíř, poté pan ministr Rakušan a poté pan poslanec Letocha. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Hubert Lang: Děkuju, pane místopředsedo. Tak já bych se tedy vrátil k těm platům a k těm slibům pana ministra vnitra Rakušana, protože opravdu v tom lednu zaznělo, že v říjnu zvednete vlastně příslušníkům bezpečnostních sborů plat o 10 %. Je to na úrovni nějakých 7 %, to znamená, že se to nepovedlo. A řekněte mi, pane ministře, jak vám mají věřit ti příslušníci bezpečnostních sborů, že - ano, příští rok tam máte rozepsáno 5 %, což je ta částka, která neodpovídá ani té míře inflace, to znamená, spíše bude následovat ta odchodovost než ta příchodovost. Prostě neustále nejsme konkurenceschopní a vy říkáte ve střednědobém výhledu na další dva roky, tam garantujete pět a pět procent.

Já jsem se setkal - mnoho lidí mi psalo a říkali, jak pan ministr vnitra může garantovat něco, co bude v roce 2026 a 2027. V příštím roce jsou parlamentní volby, může sem přijít úplně jiná politická garnitura, která také nějakým způsobem se k tomu postaví, a samozřejmě my třeba můžeme říci, pakliže bychom měli rezort Ministerstva vnitra, že dáme třeba podstatně víc peněz do toho sboru. Vy tam prostě slibujete něco, co je otázka, jestli jste schopen to dodržet, protože vy jste nedodržel těch 10 % od října letošního roku, uchlácholil jste vlastně odboráře, protože hrozily velké policejní protesty za x let, které by opravdu vyvrcholili před úřadem práce (vlády?), ti odboráři nebo ti policisté a ti příslušníci bezpečnostních sborů byli tak zoufalí, že by vám před Strakovou akademií demonstrovali. Vy jste se s nimi sešel potom, ti odboráři prostě na to kývli, ale já opravdu se spíš přikláním k tomu, že se tomu věřit nedá.

Jestliže někdo řekne deset, potom dá sedm a řekne střednědobý výhled třikrát pět, notabene když příští rok jsou volby, tak já tomu úplně nevěřím.

A co se týče těch výsluh a dalších věcí, vy jste to zase tady takhle použil, pan Mašek nic takového neřekl, ano? Pro ty stávající příslušníky ano, pro ty ostatní spíš to měnit tak, aby to bylo zajímavější, aby to bylo celoživotní zaměstnání, aby to ty lidi tam udrželo. (Předsedající: Čas, pane poslanče.) Nikdo to nechce rozkolísat, tak abychom si nalili čistého vína. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já děkuji také. Na řadě je s faktickou pan poslanec Hrnčíř, poté pan ministr Rakušan. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Hrnčíř: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. My už jsme si tak nějak zvykli, že tato vláda mluví pravdu, jen když se splete, že porušuje jeden slib za druhým, ale přesto si nemohu odpustit jednu poznámku. Při schvalování konsolidačního balíčku se tady pan ministr Stanjura holedbal, jak zatočí s dotačním byznysem, jak skoncuje s tou dotační ekonomikou, ale když se podívám na ten návrh rozpočtu, tak dotace neziskovkám - nárůst meziročně o 35 %, investiční dotace podnikatelským subjektům - dokonce nárůst o rekordních 72 %. Tak to je podle vás zatočení s tím dotačním byznysem? Děkuji.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji. Pan poslanec Vít Rakušan. Než přijde, přečtu dvě omluvy. Tomáš Helebrant se ze zdravotních důvodů omlouvá od 17 hodin a Jana Síla od 18 hodin taktéž ze zdravotních důvodů. Prosím, pane poslanče. Pardon, pane ministře.

 

Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Vít Rakušan: Poslanec jsem také. Děkuju, pane místopředsedo, za slovo. Velmi krátce. Tak Martin Kolovratník má vždycky ta silná slova - buďte chlap, přiznejte a nutí mě, abych se přiznal k něčemu, co jsem nikdy nepopíral. To je taková zvláštní situace. Já jsem nikdy nepopíral, že jsem skutečně chtěl dosáhnout 10% nárůstu platů, v příštím roce se jedná o 5 % a jako řešení, které je rozpočtově udržitelné, a to už reaguji i na pana kolegu Langa, jsme přišli s řešením, že to bude tři roky po sobě 5% nárůst do objemu. A dává to nějakou jistotu. Pokud budeme zpochybňovat, že střednědobý výhled je závazný, tak se dostáváme opravdu do velkých problémů, protože on závazný je. Vy si umíte představit, prostřednictvím pana předsedajícího, jakoukoliv vládu, jakoukoliv, ať to bude ta naše, ať to bude ta vaše, která zpochybní, že vyjednávací základna na nárůst platů pro policisty a hasiče je o 5 % vyšší na rok 2026, než bylo doposavad? Já si to v té realitě představit neumím.

Ten rozpočet začne připravovat naše vláda, začne ho určitě připravovat na jaře jako každý rok a my prostě vycházíme při přípravě rozpočtu ze střednědobého výhledu, který říká, že základna pro to vyjednávání je 5 % do objemu více pro rok 2026. To Je prostě nezpochybnitelný fakt.

A pro pana kolegu Hendrycha. Já jsem tady nepočítal žádnou inflaci. Já jsem reagoval na to, že se teď jakoby tváříme, že dříve ta situace pro policisty byla úžasná. Já jsem uvedl číslo za vaší vlády 26 500 bez vymožeností, jako jsou stravovací příspěvky a podobně. To byla ta realita. Já se to snažím postupnými krůčky v téhle ekonomické situaci nějakým způsobem napravit.

Na vrtulníky už čas nemám, ale určitě se k nim moc rád dostanu, pane kolego Mašku, na našem bezpečnostním výboru. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji. Pan poslanec Letocha je na řadě a poté pan poslanec Robert Králíček. Prosím, máte dvě minuty.

 

Poslanec Petr Letocha: Dobrý večer. Děkuju za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych rád reagoval na to, co tady v posledních minutách probíhá. Vzhledem k tomu, že jsem také členem výboru pro bezpečnost, kde je gesčně příslušný tento rozpočet.

Já bych tedy nejdříve reagoval na kolegu, vaším prostřednictvím, Martina Kolovratníka, protože to vrtěti psem jde také jemu, protože už zapomněl zmínit, že pan ministr dal zapravdu také v tom, že určitě ty platy, které jsou v chvíli, nejsou dostatečné a že bychom s tím měli něco dělat.

A zároveň bych ale reagoval na všechny, kteří tady tvrdí o tom, že tady padl nějaký slib. Řekněme si, co to vlastně bylo. Bavíme se o lednu, bavíme se o debatě bez cenzury v Karviné. Já v té Karviné byl na té debatě, a pokud rozumíme slovu slib a rozumíme jakoby kontextu češtiny, když někdo řekne: já bych chtěl, tak troufám si říct, že to automaticky nemůžeme považovat za slib. A myslím si, že jestli tady něco nemůžeme panu ministrovi odepírat, tak je to to, že se snažil těch 10 % pro policisty a pro veškeré bezpečnostní sbory přidat. Ale v té vládě pan ministr není sám.

A ještě jednou bych se chtěl ohradit, protože jak říkám, byl jsem v té Karviné v tu chvíli a vím, že ten slib, jak vy říkáte, nebyl slib. Byla to informace. Na přímý dotaz člověka, pokud se nemýlím, tak byl z Celní správy nebo od celníků a byla tam informace, že bychom velmi rádi přidali 10 % už v říjnu. Ano, to je pravda. Ale považovat to za slib, bych si troufal říct, že v tuto chvíli rozhodně není možné. Takže neberme to, že to byl slib, který by měl být v tuto chvíli nějakým způsobem nárokován, ale že to byla snaha o to, aby těch 10 % tady bylo, ta snaha tady byla. (Předsedající: Čas, pane poslanče!) Na vládě jsme se tímto způsobem snažili k tomu dosáhnout, ale buďme rádi za to, že to tady máme třikrát pět v dalších letech. Děkuji a omlouvám se za porušení času.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Říkal jsem, že čas, a pan poslanec se omluvil. Robert Králíček, Martin Kolovratník a pan poslanec Drahoslav Ryba jsou další, kteří jsou přihlášeni s faktickými poznámkami. Prosím.

 

Poslanec Robert Králíček: Tak já bych reagoval na předřečníky. Věřím, že jste tam byl, pane poslanče, prostřednictvím pana místopředsedy, koneckonců četli jsme to všichni, že tam byli zejména členové STANu a kompars. Bylo to v médiích. (Potlesk poslanců ANO.) Nicméně.

 

Poslanec Robert Králíček: Já bych chtěl reagovat i na slova pana ministra o té prioritě vnitřní bezpečnosti a o tom, jak on se vracel do minulosti. No, vždyť si vzpomeňme dva roky zpátky, jaké byly rozpočty pro policii, BIS, NÚKIB a GIBS. Byly to rozpočty, které braly peníze těmto organizacím. Letos je to poprvé, shodou náhod před volbami, že tyto organizace dostávají více. A jaká je situace v té policii? Dojezdové časy policistů dramaticky rostou, chybí personál na služebnách a nedostatek lidí ještě více prohlubuje odchody dalších policistů. Nepřidávejte policistům 5 %, přidejte jim jako sobě minimálně 6,9. (Potlesk poslanců ANO.)

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji. S další faktickou poznámkou je pan kolega Kolovratník a poté pan Ryba, poté pan Letocha. Prosím.

 

Poslanec Martin Kolovratník: Kolegové, super. My za to děkujeme, že jste to takhle hezky pověděli. Tohle si zapamatujeme a je perfektní, že to máme nahrané a že s tím budeme moct pracovat. Ono vlastně to tak zaznělo. On kolega Rakušan opravdu v té Karviné na tom konci ledna řekl větu, a prosím, nechytejme se za slovíčka, chceme. Chci přidat. A v tom článku, a to je pravda, je i napsáno, že připustil, že zatím nemá ty rozpočtové prostředky vyjednány, že se o tom bude jednat. A kolega Letocha to teď vlastně naprosto krásně ukázal. Slib pánů z této vládní koalice vlastně není slib, který bychom měli brát vážně. Ono to zaznělo letos v lednu, tedy před krajskými volbami a, přátelé, opravte mě, jestli se pletu. Nebylo to už někde ve veřejném prostoru - sliby jsou jedna věc, ale povolební realita něco jiného? On už to někdo z politiků říkal a myslím, že nedopadl moc dobře, tak věřím, že stejně nedobře, pánové, dopadnete i vy. Přátelé, diváci, občané, pamatujte si to, co tito pánové říkají, co budou říkat určitě v zimě příštího roku 2025 opět před volbami, že by chtěli, že to je jejich přání, nejsou to sliby, které můžete brát vážně. Teď nám to pánové potvrdili. Jsme za to moc rádi. Děkujeme vám. (Potlesk poslanců ANO.)

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Taktéž děkuji. Pan poslanec Drahoslav Ryba. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Drahoslav Ryba: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Já bych chtěl také zareagovat. Já jsem tedy nebyl, jak pan kolega Letocha v Karviné, vaším prostřednictvím, nicméně mám k dispozici jenom novinové články, takže v té první části se určitě shodneme, že pan ministr vnitra by chtěl, a cituji z toho článku, mám ho tady před sebou, prosadit zvýšení platů policistů, hasičů či pracovníků vězeňské služby, konkrétně by to mohlo být od října, a to o 10 %. V tom samém článku v dalším odstavci: Rakušan poprvé slíbil říjnový růst základních platů policistů o 10 % na pondělní debatě s lidmi v Karviné. Je to ten samý článek. Já jsem tam neseděl, nemůžu - čerpám z veřejných zdrojů, ale myslím si, že ten slib tam padl.

A já teď ještě mám chviličku času, tak já jsem ta čísla porovnával trošku jinak. Porovnával jsem vývoj platů příslušníků, konkrétně tedy Hasičského záchranného sboru, ale u policie je to obdobné, za roky 2022 až 2024 a navýšení tam bylo o celých zhruba 7 %. Když se podíváme na inflaci za roky 2022-2024, inflace byla 29 %. Takže ti policisté, hasiči a další se propadli zhruba o 22 %.

Příští rok jim sice snad tedy 5 % přidáme, samozřejmě bude nějaká další inflace, která bude v rozpětí, dneska se odhady pohybují někde mezi dvěma a třemi procenty, takže jim vlastně přidáme 22 %, ale oni pořád budou minimálně 20 % v minusu. A to je to, co je to špatné, protože dneska ti lidé odcházejí. U hasičů to není tak hrozné jako u policie. A tam, když se podíváme na některé články, které vycházejí ve sdělovacích prostředcích z řad - a jsou jejich autory jsou příslušníci policie, tak je to opravdu špatné. Děkuji. (Potlesk poslanců hnutí ANO.)

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já také děkuji, pane poslanče, za dodržení času. Pan poslanec Petr Letocha je další na řadě a hned po něm Igor Hendrych. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Petr Letocha: Děkuji. Takže vrtěti psem podruhé. Nejprve tady v podstatě odcituje kolega to, na co jsem upozorňoval, to znamená téměř doslovnou citaci toho, co pan ministr řekl, zároveň to podloží i tím, že pan ministr na místě samém řekl, že zatím na to nemá prostředky ve státním rozpočtu, ale za vteřinu řekne, že v podstatě to samé byl slib. Já tedy dokážu rozeznat, jestli někdo řekne: budete mít o 10 % vyšší platy od října 2024 od toho, když někdo řekne: chtěli bychom, abychom zvedli platy o 10 % a budeme se snažit vyjednat prostředky, které tam zatím nejsou, a takto to tam padlo. To je jedna věc.

Dále bych chtěl reagovat na kolegu Roberta Králíčka, vaším prostřednictvím, když nás nařkl z toho, že v té Karviné jsme měli nějaký kompars. Tak já vám doporučuju, abyste se podívali ještě jednou na ten záznam, a jistě mi dáte zapravdu, že kompars takové prostředí, které bylo v Karviné, by určitě neudělal. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já také děkuji. Pan kolega Hendrych je již nachystán se jsou faktickou poznámkou a já mu zapínám jeho dvě minuty. Prosím.

 

Poslanec Igor Hendrych: Děkuji. Já jenom velmi stručně. Myslím, že jsme svědky historické události. Jakmile řekne ministr současné vlády: já bych chtěl, tak to neznamená vůbec nic. Ano? (Potlesk poslanců ANO.) Vážení občané, já bych chtěl odteď neznamená vůbec nic! Dě...

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já také děkuji. Pan ministr Rakušan je v tuto chvíli na řadě. Prosím.

 

Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Vít Rakušan: Já už jen velmi rychle a dobře ještě na Roberta Králíčka, prostřednictvím vaším, pana předsedajícího. Na to, že tam byl samý kompars, na to, že tam byli samí lidé ze STANu, tak jste to všichni viděli. Tak já mám radost. Díky.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já také děkuji panu ministrovi. V tuto chvíli se vracíme zpět do obecné rozpravy. V ní je přihlášen jako další na řadě pan poslanec Martin Kolovratník a poté Robert Králíček. Já vás poprosím, abyste se ujal slova, pane poslanče. Prosím.

 

Poslanec Martin Kolovratník: Ano, dobrý večer a děkuji za slovo. A teď už k dopravě, jak jsem avizoval při těch předchozích faktických poznámkách. Než se pustím do svého vystoupení, kde okomentuji svůj názor a pohled na návrh rozpočtu nebo části rozpočtu této vlády pro rok 2025 v rezortu doprava, tak ještě nemohu tady nezmínit krátkou reminiscenci na dnešní dopolední vystoupení Pirátů, jejichž celý poslanecký klub v počtu čtyřech lidí tady už zcela překvapivě není. Tak musím vám říct, a teď se tady zastanu kolegů z té čtyřkoalice ve vládě, přátelé, takový vrchol trapnosti, demagogie a komediantství jsem opravdu, opravdu, a jsem tady v té Sněmovně od roku 2013, neviděl.

A já se snažím držet vždy těch svých témat. Mě nejvíc zaujalo ve vystoupení pana Michálka, když strašně vášnivě kritizoval ony dotace na elektroauta v tom firemním sektoru. Připomenu, bylo to rozhodnutí vlády z prosince loňského roku, které jsme diskutovali se zde přítomným ministrem Kupkou v televizi, a my jsme tam tehdy našli shodu, že to byla nějaká dotace z evropských peněz do toho firemního sektoru, tedy ne přímo mezi lidi s úvahou v tom smyslu, že pokud ty firemní flotily jednou v tom režimu referentských vozů se pak prodají dál, že se zkrátka určité množství - nepřímo takových vozidel dostane na trh nebo do toho provozu. No, Piráti u toho byli a hlasovali pro to, souhlasili s tím. Nikdy neřekli nic, že by to bylo špatně, že by to mělo být nějak jinak. A dneska pan Michálek, pane Michálku, podívejte se a pusťte si tady ten záznam, vy jste to kritizoval přesně v tom duchu, jak říkala ctěná předsedkyně našeho poslaneckého klubu, že byli pryč nebo někde v nějakém jiném vesmíru. To je největší trapnost a demagogie od roku 2013, kterou tady v té Sněmovně jsem viděl. Tolik vzkaz k Pirátům, že se nestydí, že jim to není trapné. Asi není, když sedí tady nebo mají stále funkci ve vedení Sněmovny a zřejmě si ji udrží.

A vidíte, v té souvislosti nepřímo vyzývám, nebo dávám podnět panu ministru Kupkovi. Chápu, že to zvažujete, a buďme otevření, buďme upřímní, jestli z nich dělat, nebo nedělat obětní beránky, jestli se s nimi snažit nějak komunikovat, nebo ne, ale máte, pane ministře, minimálně - a opět se budu držet té dopravy - jednoho Piráta ve správní radě Správy železnic, který tam vystupuje proti té firmě, proti státní organizaci a bojuje jen sám za sebe a za své zájmy, máte jednoho Piráta v dozorčí radě Českých drah. Fakt to nejsou vaši koaliční partneři. Zvažte si to, a pokud se takových lidí, já nechci být ošklivý takhle v noci, večer, nechci používat slovo zbavíte, ale pokud se s nimi rozejdete, nechci vám dávat nějaké knížecí rady, uděláte jedině dobře a v případě dopravy pro rozvoj dopravy to bude dobře dvojnásob.

Tak a teď k tomu rozpočtu. To, co chci povědět na úvod, je reakce na ta krásná marketingová slova, na ty hezké věty ve stylu tiskového mluvčího, vyprávění pana ministra Kupky o tom zvyšování rozpočtu na dopravu, o těch rostoucích grafech. Ona je to do jisté míry, do velké míry iluze a je to iluze, pane ministře, prostřednictvím pana předsedajícího, v té reálné hodnotě peněz, toho rozpočtu. Vy o tom krásně mluvíte, krásně ukazujete ty grafy, je to pravda, v nominální hodnotě ta čísla rostou, z toho celkového rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury 132,6 miliardy v roce 2021, když jsme vládu předávali, až teď tedy po váš letošní plán přes 160 miliard na rok příští, o kterém dneska v druhém, ve třetím čtení budeme mluvit, ale opravdu reálné a férové - férové vůči lidem je dívat se na tu reálnou, skutečnou hodnotu peněz, které do dopravy, do dopravních investic jdou. A tady korektně, a neútočím osobně, korektně jako stínový ministr dopravy upozorňuji, že ten optimismus je, když ne zavádějící, tak zkrátka nepřesný.

Ta důležitá informace nebo ta zásadní, důležitá věta hovoří o tom, že kumulovaná inflace - kumulovaná inflace, která se dá velmi jednoduše spočítat, zkrátka za tohle volební období opravdu je přes 33 %. Je to někde kolem 33 %. Najděte si to, kdo se nezabýváte tou problematikou, na internetu. A ono to je selským rozumem, když ne ze základky, tak určitě ze střední školy, docela jednoduchý výpočet a inflační procenta se počítají vždycky z toho předchozího roku, z jeho výsledku. A tak my, když jsme si tady ta hezká čísla, která pan ministr Kupka ukazuje, jaký je poměr těch 132,6 miliardy korun, ať máme nějaký rámec, ať nejdeme hluboce do historie, tak se bavíme o jednom volebním období, tak my si do té optiky musíme promítnout, do těch postupně narůstajících, samozřejmě s odhadem, korektně říkám s odhadem, až více než 33 % čísla let 2022, 2023, 2024 a teď tedy návrhu na rok 2025, a ono se to najednou, přátelé, tváří úplně jinak, kolegyně a kolegové. Ta reálná hodnota rozpočtu v roce 2022, reálná hodnota oproti tomu momentu, kdy jsme vládu předávali, byla najednou pouhých 118,7 miliardy korun v roce 2023, a to prostě je kvůli inflaci, kterou vaše vláda nezvládla, tak najednou to padá na 116 miliard korun rozpočtu SFDI.

A v letošním roce podle prognóz, podle předpokladů, že to bude sice jenom 2,3 % meziročně, ale v té kumulaci to bude to vysoké číslo, o kterém jsem mluvil, tak už jsme najednou na 115 miliardách korun.

 

Poslanec Martin Kolovratník: A já ten graf rád ukážu. Bohužel i ten na první pohled nominálně hezky vypadající rozpočet přes 160 miliard korun, pane ministře, (ukazuje) a vy jste to určitě na sítích viděl, tak v reálné ceně peněz, vážení občané, vážení řidiči, vážení cestující vlakem, bohužel je to pouhých 120,6 miliardy korun, to je opravdu reálná hodnota těch peněz, té částky, kterou tato vláda dává do rozpočtu nebo navrhuje, do rozpočtu dopravy pro rok 2025.

A pokud bychom, a prosím, je to přibližné srovnání, přibližný odhad, protože i inflaci odhadujeme, pokud bychom chtěli se bavit o tom, aby ta nominální, pardon, ta reálná, skutečná hodnota peněz při cenách, které máme ve stavebním sektoru, aspoň vyrovnala, aspoň vyrovnala to, co dokázal zajistit Karel Havlíček s Alenou Schillerovou v roce 2021, tak bychom dneska se museli bavit zhruba o 180 miliardách korun, 180 miliard korun versus 160. Takže to je zařazení do rámce, do toho reálného rámce rostoucí inflace, která prostě tu celkovou částku snižuje.

Další zajímavý pohled na tu celkovou alokaci do resortu dopravy. Vidíme to hned v těch úvodních tabulkách ministerstva velmi často a je to obvykle zvláště... už tady kolegyně není Černochová, u rozpočtu obrany. Tisíckrát jsme zde diskutovali, ještě budeme ta bájná 2 % HDP. Tak se podívejme prosím na poměr rozpočtu resortu dopravy, investic peněz do dopravy k HDP, k hrubému domácímu produktu. Tak vážení, v roce 2020 v covidu to bylo za naší vlády 1,835 procenta.

V roce 2021 to byla 1,705. No a to je, dámy a pánové, v posledním období maximum a největší číslo v poměru k HDP, jakého jsme dosáhli. Reálný výsledek pana ministra Kupky a pana ministra Stanjury v poměru k HDP, rok 2022 1,588, rok 2023 1,461, rok 2024, letos 1,302, a to údajné navýšení v návrhu na rok příští 1,662, takže, pánové, v poměru k HDP, a korektně si řekněme, pan ministr má připraveny ty částky, to rostoucí grafy nominálních hodnot.

Ale všichni to víme, tak, jak se poměřuje ekonomika, výkonnost zemí, jejich zadlužení, výdaje jednotlivých rezortů vůči HDP, a to je ta obrana, to je to, co je standard na celém světě, je poměr k HDP, tak tato vláda od roku 2022 klesá a klesá, v návrhu předvolebním na příští rok malinko stoupla, ale nikdy, nikdy jste nedosáhli těch rekordů za vlády Karla Havlíčka, Aleny Schillerové 1,835 a 1,705 a nedosáhnete to, taková je realita. Děkuji.

Tak, no a pojďme dál. Ta čísla už jsem popsal, říkám si, zamyslím se, jestli to nebylo schválně, že jste viděli jak dopadla digitalizace, jak dopadlo povolování staveb, takže už jste si řekli, že možná ta čísla stačí. Ale to by bylo ošklivé rýpnutí a možná zbytečné, protože tady korektně, abych nebyl jenom kritický, vím, že Martin Kupka se snaží s tou digitalizací pracovat, a hlavně, že má Dopravní a energetický stavební úřad, že aspoň, aspoň naše strategické liniové stavby nějakým způsobem se povolovat daří.

Myslím, že v debatě o rozpočtu asi není potřeba hovořit o zpoždění u PPP projektů, můžeme se k tomu vrátit někde v interpelaci, anebo případně v reakci na pana ministra, ale to, co chci povědět dál, je věc, která nás strašně trápí, a to je ona slavná přepůjčka peněz z Evropské investiční banky, anebo účetní trik, chcete-li. Tak znovu si to zkusme zopakovat. Ale naprosto, naprosto zásadní bod právě v rezortu dopravy, a to je způsob, jakým vláda zachází s dluhy a s financováním právě klíčové oblasti, jako je dopravní infrastruktura.

Páni ministři Kupka a Stanjura si výhodně půjčili od Evropské investiční banky, a to jsme my nikdy nezpochybnili, ta půjčka opravdu se chová, pokud se nepletu, je to v řádu desetin procenta výhodněji, než pokud by stát vydal státní dluhopisy, a potud je to v pořádku a naprosto správně, neudělali bychom to jinak a naopak tak, jak znám Alenu Schillerovou, Andreje Babiše, tak bychom byli honěni a posouváni k tomu, ať takové nástroje hledáme a využijeme, to je, pane ministře, správně. Ale prostě problém je ten, co jste vymysleli, co se s těmi penězi děje dál, a to se jako vaši hezkou, krásnou rétorikou, z toho se, pane ministře, prostě nemůžete vymluvit a nemůžete se z toho vykroutit.

Poprvé v historii České republiky jste použili onen trik přepůjčka, kde Ministerstvo financí tady ty peníze přepůjčilo Ministerstvu dopravy, respektive Státnímu fondu dopravní infrastruktury, a sepsalo s ním smlouvu, finance sepsaly smlouvu o půjčce, přepůjčce, tak, jako když si někdo z nás půjčí, nevím, spotřebitelský úvěr nebo hypotéku, a Státní fond dopravní infrastruktury tady ty peníze bude splácet. A teď ať jsem konkrétní, ať pracujeme s čísly, tak dámy a pánové, vážení občané, uživatelé dopravní infrastruktury, věřte, že tato vláda plánuje na rok 2025 splátku úroků tady z té půjčky, pouhého úroku tady z té půjčky od dopravy směrem k panu ministru Stanjurovi, k drsnému ministru financí, 2,2 miliardy korun, 2,2 miliardy korun, je v tuto chvíli naplánovaná koule na noze resortu dopravy, které bude splácet financím. Jenom proto, aby tato vláda zkreslila deficit toho státního dluhu, ten roční deficit, aby se vešla do těch marketingových čísel a mohla se chlubit, že to celé zvládla, že nepřesáhla své plány.

No a počítáme dál, když se díváme do těch podkladů od Ministerstva dopravy, respektive SFDI, tak plán v tom střednědobém výhledu na rok 2026 je 3,8 miliardy korun, anuita plus úroky, které neznáme, můžeme odhadnout nebo tušit, že ty úroky budou stejné. A pane ministře, tohle nám vysvětlete. Vy, když jste přišel do funkce, tak jste hrozně nám měl (?) hlavu, Karlu Havlíčkovi, vy jste měl hlavu za to, jak měl špatně a nekvalitně připravený střednědobý výhled, a co vy teď jste udělal? Vy jste do střednědobého výhledu, jednu z jeho části na rok 2026 naplánoval 3,8 anuita, 2,2 úrok. To znamená zhruba 6 miliard, 6 miliard splátkou z rezortu dopravy vašemu nástupci, nebo vám, nebo komukoliv, kdo tu bude po vás. 6 miliard korun bude platit doprava financím, jako závazek, jako splátku za to, že v minulém, letošním a příštím roce si pánové Stanjura a Fiala opticky vylepšili deficit toho veřejného dluhu, veřejného státního rozpočtu, 6 miliard jste naplánovali, a to sakra, jsou velké peníze, to už je možná polovina dálničního úseku, jsou to skoro v plné výši peníze na slevy ve veřejné dopravě, na železnici a tak dál a tak dál.

Jsou to peníze na dvojky a na trojky krajům, když se koukám na pana hejtmana Bělicu, který teď čeká na nulu, má naplánovanou nulu, tak bylo to čtyři, a na pana hejtmana Kuklu, čekatele, na své ctěné kolegy. Ano, pánové, 6 miliard, které mohly kraje dostat na dvojky a na trojky. V programu, který začal za vlády hnutí ANO, tak pan ministr Kupka kývnul na to, že v roce 2026 nějaký jeho nástupce pošle jako splátku na finance ministru financí. Tohle se vám, pánové, fakt nepovedlo a musíme na to ukazovat a budeme na to ukazovat a za tenhle trik vás budeme kritizovat, jak ten nápad z EIB byl dobrý a jsou to levné peníze. Tak tohle je zkrátka rozpočtový švindl, z kterého nikam, nikam neutečete.

Tak, a už se dostávám do závěru. To moje vystoupení není tak dlouhé. Já když jsem si pročítal, promýšlel to, co je připraveno, tak jsem připraven podat tři pozměňovací návrhy. Teď je rychle budu avizovat a budu za ně bojovat a uvidíme, jestli a jakou získám podporu.

Pozměňovací návrh číslo 1 se týká, a teď vlastně navazuji na to, co jsem řekl před malou chvílí, pro kraje, na opravy silnic druhé a třetí třídy. Tady rychle připomenu, že ty příspěvky státu krajům na dvojky a na trojky jsou opravdu dobrovolné, to není v žádném zákoně, v žádném memorandu, v žádné vyhlášce ani vládním nařízení, to je prostě dobrovolné rozhodnutí státu. A světe, div se, tady to dobrovolné rozhodnutí připravila a poprvé spustila vláda hnutí ANO, abych byl korektní, koaliční vláda s hnutím ANO, byla to vláda hnutí ANO, sociální demokracie v roce 2015. Rychlý exkurs do historie.

My jsme tu odpovědnost po volbách 2013 přebírali v zimě 2014, sedli jsme si se všemi kraji, bavili jsme se o tom, jaký způsob by byl, řekněme, nejvíc férový, vymysleli jsme to, ať se kraje mezi sebou nehádají, že připravíme jednoduchou excelovskou tabulku, do ní promítneme délku silnic druhé a třetí třídy a podle toho, jakou částku vláda v tom kterém roce uvolní, tu jednoduchým vzorečkem v tom poměru uvolníme.

Tohle se, vážení, dělo od roku 2015 nepřetržitě, každý rok. Jenom za ta dvě volební období to bylo nějakých 28 miliard korun, páni hejtmani, 28 miliard korun vám stát rozdělil přes SFDI v předchozích vládách s hnutím ANO. Pokud korektně započítám i to letošní nebo toto současné volební období, tak se budeme určitě bavit o nějaké částce přes 40 miliard korun.

A pane ministře, to, kde jste ustoupil, a nerozumím tomu, když říkáte, jak jste odpovědný, jsou to vaše slova, rozpočtová odpovědnost, střednědobé výhledy, zodpovědné hospodaření, vy osobně rád tato slova používáte, jak jste mohl kývnout na to, že v návrhu rozpočtu 2025 je pro kraje nula. Opakují, páni hejtmani a milí cestující po těch silnicích druhé a třetí (?) třídy absolutní nula s argumentem, že toto je navrženo ve změně zákona o RUD, o rozpočtovém určení daní.

Všichni víme, že tento zákon ještě nemá hotové první čtení, všichni víme, že tady pan předseda poslaneckého klubu Benda mluví o tom, že budeme pracovat někde do půlky června, že pak už se stejně nic neudělá. Takže nevím, jestli to je sedm, možná osm měsíců včetně prázdnin, které máme na řadu mnohem těžších a složitějších úkolů. Jinými slovy, ta realita toho, že ten zákon o změně RUD dopadne, a buďme upřímní, není velká. Ta procenta jsou malá. A pan ministr Kupka souhlasí s tím, že v návrhu rozpočtu pro kraje má nulu. A tuším, jaká bude odpověď. Kdyby to náhodou nedopadlo, je to politické rozhodnití, tak my jim to ještě dáme. Super! Takže někdy v červenci, možná v srpnu, už za polovinou stavební sezóny, se najednou kraje dozvědí, že možná nějaké peníze dostanou. Pane ministře, vy jste sám z komunální politiky. Rozpočty, veřejné rozpočty se fakt nedělají v létě toho roku, ty rozpočty jako státní se dělají teď touto dobou a ty kraje to potřebují vědět. Teď vědí nulu, nemají nic, a to je prostě problém. To je ohromná chyba, na kterou vy jste kývl, a se kterou souhlasíte.

A já avizuji, že ten pozměňovací návrh podám a budu bojovat za to - může to být ve dvou variantách - aby kraje získaly v ideálním případě 6 miliard, ale zkusme i variantu 4 miliardy. A pokud, pane ministře, nejste falešný mluvčí, ale myslíte to férově, tak budete jeden z prvních, kdo můj pozměňovací návrh podpoří a vysvětlí, proč ho podporuje. Moc se na to těším.

Pozměňovací návrh číslo 2 se týká ceny dálniční známky , zákona 13 z roku 1997 § 21 a tady prostě jsem kritický. Víte, že jsme kritizovali to skokové navýšení, ten skokový nárůst ceny dálniční známky ještě z loňských 1 500 korun na 2 300 v letošním roce. O víc než polovinu, o osm stovek. Pan ministr Kupka občas používal trochu slabou, trochu chabou protiargumentaci, že přece Kolovratník sám to v roce 2019 navrhoval, a teď se najednou v opozici tváří jinak. Tak Kolovratník znovu rád připomene, že v roce 2019 jsme to řešili se zde přítomnou Alenou Schillerovou, že jsme mluvili o tom, že byl v té době strop na dálniční známku a že jsme slíbili, že ten strop se roky nezměnil a že Alena Schillerová použije možná 100 korun nebo 200 korun, ale fakt ne skokové navýšení. Vy jste se s tím nemazali, dali jste to 2 300. OK, vaše politické rozhodnutí, vy si za něj ponesete politickou odpovědnost.

Ale, pane ministře, to, co jste tam zamontovali opravdu nenápadně, je ona, pozor, dvojitá inflační doložka, ono to zní hezky, když bude inflace vysoká, tak jí zohledníme. Ještě krásněji zní, když se nám dálniční síť rozroste, tak to zohledníme. No, tak si to promítněme do reálných čísel, o 800 na letošní rok 2 300 a v tuto chvíli to vychází, dámy a pánové, o dalších 140 korun, takže 2 440. To je opravdu moc, nezlobte se na mě, to je opravdu moc.

A tahle slova se mi neříkají lehce, protože vím, že 100 procent výnosu z dálniční známky jde zpátky do dopravní infrastruktury, že to stát neprojí, že to jde zpátky do té dopravy, to je silný argument, tak to je. Ale prostě po skoku o 800 korun to znovu navyšovat je od vás nefér. A v době, kdy lidé, a víte to, nejdražší energie, náklady na život, říkáme to tady stále dokola, tu inflaci, ten kolotoč, ten inflační balíček, znovu zvýšit o dalších 140 korun na dálniční známce prostě je špatně.

Takže já navrhnu a řeknu rozumný, kompromisní, věcně kompromisní pozměňovací návrh, který v uvozovkách vymazává nebo pozastavuje tady tu inflační doložku. Ale abych nebyl nařčen, že jsem populistou pouze krátkodobě, pouze na rok. Budu říkat, nebudu snižovat cenu dálniční známky z důvodu, který jsem řekl před chvílí, to stoprocentní výnos dopravy, ale pokusím se najít kompromis. Držme to, prosím, aspoň rok na částce 2 300, tedy zrušme dočasně formou přechodného ustanovení právě to navýšení, ať to na lidi tolik nedopadne.

Snížení příjmů SDFI nebude tak výrazné a věřím, že dopad do peněženek lidí bude mnohem citelnější, že jim zkrátka pomůže. I tady budu zvědav na to, jak se k tomu vládní koalice v případě dopravy v čele s ministrem Kupkou postaví a jak budete, pánové, reagovat.

No a v rychlosti na závěr můj třetí pozměňovací návrh, který v tuto chvíli avizuji, se týká debaty o slevách na jízdném pro veřejnou dopravu. Je to oněch 50 % za této vládní koalice versus 75 %, za vlády hnutí ANO. Tak za prvé povím, pokud od vás, vážení občané, dostaneme důvěru za rok ve volbách, tady veřejně můžeme slíbit 75 % vrátíme - jak pro studenty, tak pro seniory. Zaslouží si to a pro cestování ve veřejné ekologické dopravě není nic lepšího, není nic více funkčního než právě výrazná sleva, která lidem tu veřejnou ekologickou dopravu nabídne. Ale to je debata, která bude až za rok, nevíme, jak dopadnou volby.

Každopádně já se znovu v tomto volebním období, jestli dobře počítám, poprvé, podruhé, možná už počtvrté se pokusím navrhnout navýšení rozpočtu tady pana ministra Kupky v tom smyslu, aby ty náklady, které jsou teď na veřejnou dopravu, na těch 50 %, je to 5,5 miliardy, tak aby byly navýšeny, aby na to pan ministr měl dostatek rozpočtu. A opět, pokud - vidíte, zrovna přišel pan kolega Výborný, který vždy za KDU-ČSL se bil v prsa, že KDU-ČSL je, cituji, cituji, sociálním svědomím této vlády, tak já se těším, jak třeba právě lidovci se vysloví podpůrně a kladně pro můj pozměňovací návrh, který je sociální pro studenty a seniory ve smyslu podpory veřejné dopravy. Pánové, moc se těším na vaše argumenty a na vaše hlasování a děkuji za pozornost. (Potlesk z lavic ANO.)

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji. S přednostním právem se v tuto chvíli přihlásil pan ministr Martin Kupka. Po něm s přednostním právem pan předseda poslaneckého klubu Pirátů Jakub Michálek. Prosím, máte slovo, pane ministře.

 

Ministr dopravy ČR Martin Kupka: Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane předsedající, mně to nedá jinak, ale já musím slova Martina Kolovratníka obrátit proti němu. Martine Kolovratníku, buďte chlap, prostřednictvím pana předsedajícího, a řekněte, že jste to zase všechno popletl. Protože jinak se z toho nevymotáte.

Hovoříte o tom, že přepůjčka je věc, za kterou nás budete stále kritizovat, ale to je úplně stejné, jako kdybyste chtěl říct, že nás budete stále kritizovat za PPP projekt, na kterém jste se notabene za svých vládách podíleli. Chová se to úplně stejně, jako se chová ta takzvaná přepůjčka, tedy peníze EIB, protože to znamená úplně totéž. Prostě to v kapitole rozpočtu dopravy bude figurovat v dalších letech. A bude to znamenat samozřejmě navýšení výdajů.

Ale oč tu běží? Přece o to, abychom dokázali splatit historický infrastrukturní dluh a ty stavby postavit. Když jsme tady debatovali o půjčkách, o běžném nástroji, kterým jsou státní dluhopisy, a o rozdílu oproti právě půjčce EIB, tak Ministerstvo financí ladilo jednotlivé tranše a vyhodnocovalo, kdy je to výhodnější pro Českou republiku.

Musím vás potěšit, protože poslední údaje hovoří o tom, že zatímco ten běžný kurz, respektive běžný úrok státních dluhopisů, v současné době se pořád pohybuje kolem 4 %, tak v případě EIB jsme dokonce schopni jít až někam na 2,7 % úroků. To je obrovský rozdíl.

A pro vyhodnocení toho, co je rozumné, co je zdravé a co je vlastně v tuhle chvíli jediné přípustné, je prostě využívat to, co v tomhle případě znamená nižší zátěž občanů České republiky, rozpočtu České republiky. Protože to spolu samozřejmě úzce souvisí. Tak jestli nám chcete tohle vyčítat, tak to ve výsledku znamená, že stojíte proti občanům.

Říkáte, že budete navrhovat další zvýšení slev na jízdném. My jsme se dostali na 50 %, což je objektivně podpora, která je srovnatelná s tím, jak to mají v jiných státech. A která navíc nevytváří v tomto směru nesmyslnou podporu těm, kteří nutně takovou podporu nepotřebují, protože v těch slevách na jízdném jsou logicky jak vysokopříjmové skupiny, tak nízkopříjmové skupiny. V tomto směru typická sleva, která míří neadresně za těmi, kteří to potřebují, i těmi, kteří to objektivně nepotřebují. Takže v každém případě prostě vyšší nesmysluplný krok, který navrhujete. A proč?

Jenom proto, abyste se populisticky zavděčil? Protože kdybyste vnímal rozměr a zpátky si vrátil slova, která říkáte, že byste chtěl podpořit většími prostředky kraje, no tak mimochodem, jaký je rozdíl v tom příštím roce mezi 50 a 75 procenty slevy na jízdném? Dělá to, jestli se nepletu, nějakých 2,7, 2,8 miliardy korun. Zeptejte se svých kolegů, na které jste se obracel, na současné hejtmany, jestli by nepřivítali těch 2,8 miliardy korun na své krajské silnice. No, pochopitelně přivítali, jenomže je to složitější to takhle pospojovat a takhle jasně pojmenovat.

Snažíme se vycházet v tomto směru z racionálních argumentů a z racionálních postupů. Základní shoda napříč Poslaneckou sněmovnou je zajistit investiční prostředky. A tady jste, prosím, nemluvil pravdu, když jste porovnával kapitálové výdaje, které navrhujeme pro příští rok, v porovnání s HDP a s předchozím obdobím. Pro příští rok je to více než 250 miliard korun, a to když se dívám do historie, do roku 2021, 2020, tak takové kapitálové výdaje i v poměru vůči HDP Česká republika neměla. A já se tady bráním jenom proto, že jste prostě zmínil nesmysly, neboli to prostě zbytečně popletl.

Vrátím se ještě k jedné důležité věci. To, že můžeme vycházet ze zvýšeného rozpočtu pro SFDI, znamená pokračovat v klíčových investicích tohoto státu a navíc další investice spustit. Věc, na které tady vždycky byla shoda. A také vždycky byla shoda na tom, alespoň mezi normálními, racionálně uvažujícími lidmi, že ten stát vždycky bude mít omezený objem prostředků a že s nimi vždycky bude muset nějak zacházet. To znamená, když někde přidáte, tak pokud nemáte kouzelný prsten, tak někde nutně musíte ubrat. A jde o to, co pokládáte za důležitější a významnější. A my v tomhle směru postupujeme tak, abychom založili, a znovu na tom shoda je, pozitivní perspektivu pro rozvoj ekonomiky českého státu, investovali do budoucnosti, splatili historický dluh v oblasti infrastruktury, který nás všechny ostatní tíží. Tak tady je férové prostě říct ano, to desetimiliardové navýšení rozpočtu SFDI míří právě za investicemi. Právě tam, kde bychom to všichni očekávali a kde je to nepochybně na místě.

Kdybychom se dívali na celek toho rozpočtu a sledovali to, co doporučují všichni ekonomové, je sledovat větší a větší snižování deficitu. Nicméně to jde přímo proti záměru co nejvíc peněz investovat. A tady každá vláda bude hledat rozumný kompromis. Naše vláda ho byla schopná najít a já ten kompromis pokládám za velmi důstojný a v tomto směru budu hájit celou vládu. A na prvním místě ministra financí Zbyňka Stanjuru, protože dokázal jít i v tomto směru s kůží na trh. A nepochybně mohl říct - tak prostě tady vyhovíme těm, kteří volají po významnějším snižování deficitu. No ale jak by se to projevilo jinak než pochopitelně snížením investic?

A tady máme říct, pokud dáváme do váhy ty důležité části toho rozpočtu, tohle je správný směr rozumného hospodáře. Investovat do budoucna, investovat do budoucna víc než v minulosti a zajistit to, že ekonomika bude prostě schopná růst dál. V tomto směru se chci jasně zastat těch parametrů, které má náš rozpočet včetně i toho vámi navrhovaného zvýšení ceny dálniční známky, ke kterému my jsme museli přistoupit, protože znovu, to je stejná rovnice - v okamžiku, kdy zvyšujete počet kilometrů dálnic, tak nutně nezvyšujete jenom investiční objem, ale zvyšujete také náklady, které ten stát bude mít každým rokem na pravidelnou údržbu té dálniční sítě. To jsou čisté kilometry a tedy tím pádem čistý výkon údržby navíc. A tady je na místě férově říct ano, to je potřeba někde zaplatit. Anebo říct dobře, nebudeme nikdy zvyšovat cenu dálniční známky, no ale pak to znamená buďto méně investovat, ale to nikdo z nás nechceme, anebo to vzít odjinud. Teda tím pádem budete navrhovat větší snížení slevy? No, to byste si zase protiřečil.

Takže prosím, zkuste to příště vnímat s jasným vědomím elementárních pravidel a zákonitostí toho rozpočtu. Zkuste to vnímat s tím, že tady existuje elementární shoda na základních prioritách tohoto státu, a to je investice do budoucna. A prosím, přestaňte se pouštět do nesmyslných populistických útoků, které nic nenesou a ukazují jenom, jak málo jste o tom ve skutečnosti přemýšlel. Děkuji za pozornost. (Tleská část poslanců vpravo.)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Máme zde dvě faktické poznámky, nejdříve pan poslanec Kolovratník, poté pan poslanec Kohoutek.

 

Poslanec Martin Kolovratník: Tak je potřeba týmový potlesk samozřejmě. No, pane ministře, já si vždycky říkám, když vás poslouchám, jak hezky mluvíte, jestli to jako myslíte vážně, a zjišťuji, že asi ano. Bohužel. A nezlobte se na mě, já to teď musím odlehčit. Vy říkáte, že jako racionální pohled, a že pokud nemáme kouzelný prsten, tak jako vyvažujete a nelze dát víc. Pane ministře, nepotřebujete kouzelný prsten. Stačí normálně vybírat daně, nemít šedou ekonomiku, vrátit se k nástrojům, jako je EET, o kterém mluví Alena Schillerová, a tak dál, a tak dál. Stačí, aby vaše vláda normálně hospodařila, a pak nebudete muset dělat ty fígly, jako je přepůjčka, jako je zadlužování dopravy a tak dál. A nebudete se muset, pane ministře, ani vymlouvat na to, že máme mít základní shodu ve financování dopravy. No, samozřejmě ji máme a přece samozřejmě nekritizujeme PPP. Mimochodem jediný běžící projekt je ta Dé čtyřka, která vznikla za vlády hnutí ANO s Karlem Havlíčkem. Vy zatím nemáte žádné, pouze ho chystáte.

Ale prosím, vy tady mluvíte o tom, že přepůjčka je v pořádku. No, není přepůjčka. Znovu se k tomu vracím, ono to je z levé kapsy do pravé kapsy. Ale vy jste prostě dopravu zadlužili, v roce 2025 bude doprava dlužit financím nějaké 3,8 miliardy korun. V roce 2026 podle návrhu vašeho společného vládního bude doprava dlužit financím víc než 6 miliard korun. A já už jsem to tady jednou říkal, tak takhle zadlužte školství, zemědělství, sociální věci, zadlužte takhle všechny, ať Stanjura teda všem půjčí 100 miliard, 150, 200 miliard a budete na nule. Budete vydělávat a budete nejlepší na celém světě a můžete to dát do učebnic. Blahopřeju!

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji a poprosím dalšího přihlášeného s faktickou, pan poslanec Kohoutek.

 

Poslanec Tomáš Kohoutek: Dobrý večer, děkuji. Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, vážený pane ministře, prostřednictvím pana předsedajícího, vy jste tady řekl, že slevy na dopravě pro studenty a pro důchodce nejsou potřeba a že to je populistické gesto, ale zkuste to říct těm důchodcům nebo těm mámám samoživitelkám, které mají dítě na vysoké škole a musí třeba to dítě nebo ten student jezdit každý den 50, 60 kilometrů vlakem, protože už prostě nemají na to, aby zaplatili tu kolej. A pro ty lidi je sakra rozdíl, jestli za tu zpáteční jízdenku denně dají dvě stovky nebo stovku, to jsou tři, čtyři tisíce měsíčně v rozdílu na dopravě. A řekněte to těm rodičům, kteří vydělávají normálně 25, 30 000 jako u nás třeba v regionu v severních Čechách a mají dvě děti na vysoké škole, a zkuste jim do očí říct, že jsou to populistické slevy na dopravě a že to není potřeba. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Reagovat s faktickou má zájem pan ministr Kupka.

 

Ministr dopravy ČR Martin Kupka: Bohužel jste reagoval na něco, co jsem neřekl, a úplně jste to otočil. Protože to, o čem se bavíme, je 50 % sleva, kterou jsme zachovali, která odpovídá tomu, jaké jsou slevy v okolních státech. Je to sleva sociálně citlivá, zmiňoval jsem to, že samozřejmě je to sleva neadresná, to znamená, platí stejně tak pro vysokopříjmové jako pro nízkopříjmové skupiny. A tady velí i ona sociální citlivost v případě takových slev se vydávat rozumnou cestou a nepřepísknout to. Protože pak ta podpora těm opravdu, a tady se doháníte jenom sám sebe, těch, kde opravdu taková sleva není na místě, protože prostě ji nepotřebují, a nebavíme se o těch sociálně potřebných, tam ta 50% sleva zůstává, je zcela korektní. A i v tomhle směru ta debata ve vládě, debata napříč politickými stranami, vyšla i v tom směru, že v tomto ohledu má smysl tuhle míru slevy zachovat. Ale to, o čem tady se, s čím se přišel tady pochlubit Martin Kolovratník, bylo znovunavýšení na 75 %.

Proto jsem reagoval tak, jak jsem reagoval, protože pak na to někde musíte vzít a ve výsledku postihnete všechny. A pak to nemá smysl. Tady se bavme o tom, co má sociální patřičnou citlivost a co má hlavu a patu. Děkuju za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. S faktickou pan místopředseda Juchelka.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Jenom v tom kontextu, kdy tady pan ministr Kupka říká těm našim krajským hejtmanům, že jim budou chybět, když dáme tu slevu na jízdném třeba pro seniory a pro studenty, ty peníze na silnice třeba druhých a třetích tříd, na opravy. A jenom to, co vláda chtěla udělat nebo chce udělat v rámci rozpočtového určení daní, cituji ze stránek Ministerstva financí: "Celkové navýšení RUD krajů bude částečně doprovázeno redukcí dosavadních mimořádných prostředků Státního fondu dopravní infrastruktury pro kraje na financování silnic druhé a třetí třídy v celkové výši 4 miliard korun."

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Takže pan ministr Kupka.

 

Ministr dopravy ČR Martin Kupka: Těžká věc. Ten rozpočet počítá s tím, že se naplní dohoda mezi kraji o rozpočtovém určení daní, a ta shoda krajů mířila k tomu, že se navýší právě příjem krajů tak, aby mohly víc peněz investovat do silnic druhé a třetí třídy. A chápu, že se ozývá hejtman Moravskoslezského kraje, který těch silnic druhé třídy a třetí třídy má menší objem oproti jiným krajům, nicméně vycházejme z toho, na čem se regiony v tom uplynulém období shodly. A tam z toho rozpočtového určení daní vyplynulo, že pokud ty peníze půjdou přímo daňovým příjmem těch regionů, tak je to levnější, dlouhodobě to mnohem víc odpovídá doporučením Nejvyššího kontrolního úřadu, který říkal, že přerozdělování těch finančních prostředků je prostě zbytečně nákladné. To, z čeho vycházíme, že se tahle dohoda naplní a že zůstanou krajům v tomto směru ony 4 miliardy korun, ale v rámci rozpočtového určení daní, tedy nikoliv průtokovým ohřívačem Státního fondu dopravní infrastruktury.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a poprosil bych pana poslance Bělicu, který je přihlášen, poté pan poslanec Kolovratník.

 

Poslanec Josef Bělica: Krásný večer, pane předsedající, děkuju za slovo. No, ono by to možná dávalo smysl, pane ministře, kdyby tam byla dohoda krajů, ale na začátku není dohoda krajů. Tam je dohoda některých krajů. Vy tady mluvíte o dohodě krajů, ale ta dohoda krajů tam není. Tam je dohoda některých krajů, které na tom vydělají, tam není dohoda všech krajů, tak jak to původně měla být, protože původně měla být dohoda všech krajů, ale to všech jste z toho elegantně vynechali a nechali jste to na dohodě některých krajů. Navíc my jsme u toho rozpočtového určení daní po prvním čtení, to se s největší pravděpodobností nestihne, ty peníze tam nejsou. To je jednoduché. Děkuju. (Potlesk poslanců hnutí ANO.)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Pan poslanec Kolovratník.

 

Poslanec Martin Kolovratník: To na Josefa Bělicu musím navázat a dostáváme se možná dál, než bylo v plánu, ale je důležité to tady povědět. A já chápu, že je to těžké dosáhnout dohody všech krajů - volby, změnilo se to, je to pořád nějaký cyklus, že to je fakt hodně těžké. Tomu rozumím. Korektně tomu rozumím a sám jsem účasten těch jednání na úrovni našeho kraje Pardubického, ať v tom minulém období, kdy tam ANO bylo v opozici, nebo teď, kdy jsme v koalici, ale Josef Bělica to řekl naprosto správně a na to jste, pane ministře, vůbec nereagoval. Znovu zopakuji, od roku 2015 do letoška to běželo vlastně na té dobrovolné bázi, že každý rok tedy vláda tu částku v nějaké výši uvolnila. Teď máte v plánu nula, v tom plánu je nula, ale ten zákon tady nemá za sebou ani první čtení. Rád si poslechnu - a neútočím - vaši odpověď, co budete dělat, pokud se to nestihne v červenci, v srpnu nebo v září příštího roku, pokud ten zákon vláda neprojedná. Tak prosím tady na mikrofon povězte nejen hejtmanům, obyvatelům, občanům těch krajů, kteří po těch silnicích jezdí, jak budete reagovat, jak bude vláda dělat. Jestli to třeba nějaký slib, který vlastně není slibem, jak už jsme slyšeli dneska od pana Rakušana, nebo nějakým přáním, ale řekněte to tady, ať to nezlehčuji. Ad jedna.

Ad dva. Pánové, to, co tady tedy má zaznít, to B v tomhle zákoně je ta změna výpočtu RUDu pro obce a peníze, které v té změně, v tom nastavení, v tom novém výpočtu - a ten výpočet má něco do sebe; chápu, že někteří kolegové s ním mají problém, bude to k další diskusi, to je jasné, ale nějaké ratio to má, ale proti tomu vy berete obcím. A existuje, všichni to známe, ta kalkulačka Sdružení místních samospráv, kde - a jestli se nepletu, je to podobná částka, zhruba 3,5, necelé 4 miliardy korun, které berete obcím. A to tady v té Sněmovně bude rezonovat od všech poslanců, kteří na těch obcích jsou, že jim berete. Jak na toto budete reagovat? A to je víc otázka na pana Stanjuru. Moc za to děkuju, jestli odpovíte.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji. Vzhledem k tomu, že žádná další faktická už není, tak v tuto chvíli s přednostním právem se přihlásil pan předseda Michálek. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení občané, já jsem chtěl reagovat na vystoupení pana Kolovratníka, kde musím bohužel souhlasit se svým předřečníkem, panem ministrem Kupkou, že to bylo opravdu velmi popletené vystoupení, protože to, jakým způsobem vy jste tam popletl, jak to bylo s těmi elektromobily, kdy jste si tady vymyslel báchorku, že elektromobily - tady odhlasovali program pro nákup u podnikatelů Piráti, to je vlastně úplně naopak. Je to taková ta vaše otřepaná stará falešná báchorka, že za všechny věci, které se týkají špatně nastavených ekologických dotací, můžou Piráti, a realita je tak, jak si teď povíme.

V roce 2021 se někdo vydal do Bruselu a strašně se tam porval o zájmy České republiky. Výsledkem toho bylo - výsledkem toho, že tam Andrej Babiš bojoval až do roztrhání těla, bylo, že jsme se zavázali, že uděláme dotační program pro 4 555 vozidel na alternativní paliva pro podnikatele za 940 milionů korun, na který dostaneme peníze z Evropy. Takže my jsme se v Evropě zavázali, sami jsme to takhle skvěle vyjednali pod vaším vedením, k Národnímu plánu obnovy, abychom zadotovali těchto 4 555 vozidel, elektromobilů, a následně tedy byla vyhlášena - pokud se dívám na webové stránky, publikováno 1. 12. 2023 - výzva Ministerstva průmyslu a obchodu, to bylo za naší vlády, nicméně podle toho, co přesně už bylo stanoveno v tom Národním plánu obnovy v komponentě 2.4 - rozvoj čisté mobility. Mám to tady, můžete si to klidně prostudovat, abyste se přesvědčil, na straně tři, že jedním z těch cílů, ke kterým se Česká republika zavázala v kapitole budování infrastruktury a nákup vozidel pro alternativní paliva, bylo 4 555 vozidel na alternativní paliva pro podnikatele za 940 milionů korun.

Takže odhlasovali jste to vy v roce 2021 a pak to následně Ministerstvo průmyslu a obchodu implementovalo. Vzhledem k tomu, že ty výzvy vyhlašuje ministr jako člověk, který stojí v čele ministerstva, myslím, že i víte, že v čele Ministerstva průmyslu a obchodu nebyl nominant za Pirátskou stranu, tak zodpovědnost za nastavení té výzvy má Ministerstvo průmyslu a obchodu. A jediná věc, která se tam měla podle mého názoru udělat lépe, nevím, z jakého důvodu to nešlo, je, že ty peníze se neměly vyplácet plošně všem, ale měl se tam nějak zhodnotit smysl, aby to skutečně šetřilo ty emise a vypouštění oxidu uhličitého do ovzduší, a to tam bohužel nastaveno nebylo. To bylo nastaveno v tomto ohledu nesmyslně.

Takže Piráti pro to nehlasovali, bylo to na MPO, respektive to vyplývalo z Národního plánu obnovy, který jste schválili vy. Tolik jenom k tomu, až budete příště něco házet na Piráty s tou svojí starou falešnou otřepenou báchorkou, že za všechny ekologické průšvihy můžou Piráti, ačkoliv jste to byli vy, kdo odsouhlasil Green Deal, byli jste to vy, kteří vyjednali Národní plán obnovy, kde jsou tyhle kategorie. Naším úkolem ve vládě nebylo řešit MPO, naším úkolem ve vládě bylo spustit eDoklady, Portál občana, Portál stavebníka, digitální dokumentaci a řešit zahraniční politiku. Takže tomu jsme se věnovali.

A až budete příště mluvit o těchto záležitostech, tak vás poprosím, prostřednictvím pana předsedajícího, abyste si to lépe nastudoval, abyste to tady zase nepopletl. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji a reagovat s faktickou má zájem pan poslanec Kolovratník.

 

Poslanec Martin Kolovratník: Tohle je těžké nebýt osobní a nezlehčovat to. Ale to je megatrapnost, to je gigakomedie, jakou tahle Sněmovna nezažila, jak tady pan Michálek, jak to teď říkal, že úkolem Pirátů ve vládě nebylo řešit MPO? Tak tady budu citovat z internetu: "Piráti měli až do letošního roku na MPO náměstka pana Petra Třešňáka, který se zaměřoval na digitalizaci a inovace, což jsou oblasti, které Piráti dlouhodobě podporují a prosazují ve své politice." (Potlesk.) Není zač. To za prvé, pane demagogu.

A za druhé, čekal jsem, kdy přijdete s Babišem. Byl jste docela rychlý. Tak ten program, o kterém tady mluvím, který vy jste dneska kritizoval, a kdybyste negriloval tamhle u Malé Strany, tak jste mě možná mohl poslouchat lépe. Já jsem říkal, že mně se docela líbil, že jsme s Martinem Kupkou byli ve shodě, že to nezní tak špatně. Vy jste to tady dneska kritizoval. Tak se znovu zeptám. A pokud mi dokážete, že se pletu, tak se tady veřejně omluvím. Ukažte mi jediné veřejné vystoupení Pirátů, pana Petra Třešňáka, vašeho náměstka na MPO, kohokoliv z vás tady ve Sněmovně, kde jste v prosinci nebo v lednu letošního roku říkali, že je to špatně a že raději měla být vybudována infrastruktura a neměla se dotovat ta elektroauta bohatým lidem. Dokažte mi jediné veřejné vystoupení Pirátů z prosince loňského roku nebo z ledna letošního roku a pak se vám omluvím. A mohu vás ujistit, že nic takového nenajdete a že já se vám omlouvat nemusím. To je všechno! Styďte se! (Potlesk poslanců hnutí ANO.)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a další z řádně přihlášený do rozpravy je pan poslanec Králíček.

 

Poslanec Robert Králíček: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, tak já vlastně nevím, ke komu mám mluvit. Ne že bych chtěl prudit, ale já vlastně nevím, kdo tu DIA má na starosti, kdo z vlády je teď zodpovědný za tuto skvělou organizaci. Takže logicky, když tu nemám protějšek, měl bych asi požádat o přerušení, ale já to neudělám. Samozřejmě ne. Ale chci se vyjádřit k tomu, že DIA letos dostala skoro až 3 miliardy do rozpočtu. Nevím, jestli má poslouchat jenom nebo hlavně pan ministr Stanjura, myslím si, že to opravdu není jeho rezort, a já opravdu - a teď bez žertů - nevím, ke komu vlastně mluvit, protože já opravdu nevím, kdo DIA má na starosti a koho se zeptat vlastně na ty projekty, které v té DIA jsou, a jestli budou pokračovat, v jakém formátu budou pokračovat a jak se tato instituce bude dál rozvíjet.

Co však musím říct, je, že i návrh tohoto rozpočtu nebo této kapitoly jsme za mě obdrželi poměrně pozdě a bylo velmi potom tedy těžké se s těmi čísly seznámit a udělat nějakou důkladnou a seriózní analýzu, aby ta diskuse mohla být konstruktivní.

Jestliže digitalizace státní správy je klíčovým cílem tohoto rozpočtu, měli bychom mít dostatek prostoru k tomu, abychom mohli podrobně analyzovat návrhy jednotlivých digitálních projektů. Naše snaha o efektivní digitalizaci nemůže být podpořena, pokud nejsme schopni rozumět tomu, jak a proč budou prostředky vynaloženy. Jak jsem zmínil, bohužel tento krátký časový rámec podkopává naši schopnost provést jakoukoliv důkladnou kontrolu a konstruktivní debatu. Přidělením téměř tří miliard korun Digitální a informační agentuře vzbuzuje závažné otázky ohledně konkrétního využití těchto prostředků. DIA plánuje utratit přes 2,8 miliardy korun, přičemž příjmy agentury tvoří přibližně 643 milionů korun, téměř výhradně z evropských fondů. Ovšem většina výdajů, přes 2,2 miliardy korun, je financována z českého státního rozpočtu.

Projekty jako eDoklady, které již nyní čelí kritice kvůli nízké uživatelské přívětivosti a minimálnímu přínosu mají dostat dalších 35 milionů korun na další rozvoj. Je otázkou, zda jsme na správné cestě, když dál vkládáme veřejné finance do projektů, které dosud nepřinesly očekávané výsledky.

Další problém představují kapitálové výdaje DIA, které v rozpočtu dosahují 703 milionů korun, z čehož 454 milionů připadá na programové vybavení. Přestože digitalizace požaduje nezbytné investice do infrastruktury, je poměrně zarážející, že rozpočet zahrnuje položky, jako například 150 milionů korun na projekt evropské digitální peněženky. Napadá mě otázka. Jakmile bude evropská digitální peněženka plně funkční, nahradí stávající eDoklady. Je tedy nutné investovat další miliony korun do této aplikace, která bude nahrazena a nebude moct být využívána dál? Je třeba si to říci opět, že aplikaci eDoklady nelze používat v evropské digitální peněžence.

Tyto vysoké náklady na programové vybavení přitom nejsou doprovázeny dostatečně jasným plánem na efektivní využití těchto prostředků. To vyvolává oprávněné obavy, že investice nepřinesou očekávané výsledky, zejména když stále čelíme problémům s projekty, jak jsem zmínil, (jako) jsou třeba eDoklady. Koneckonců určitě si pamatujeme i ta bezpečnostní pochybení, která tam byla, a je otázkou, zdali bychom se nedostali do stejné situace, jakou teď prožíváme s digitalizací stavebního řízení. Více než 1,1 miliardy korun má být vynaloženo na platy zaměstnanců a běžné provozní výdaje. I když je zřejmé, že každý projekt potřebuje kvalifikovaný personál, aby byl úspěšně realizován, skoro polovina rozpočtu DIA směřuje pouze na personální výdaje, což vyvolává otázky, zda agentura pracuje dostatečně efektivně. Je nutné přísnější kontrolní mechanismy, aby bylo jasné, jak jsou tyto prostředky skutečně využity a zda vedou k očekávaným výsledkům.

Velmi závažným problémem je také nedostatek transparentnosti v rozpočtu DIA. Ačkoliv některé projekty jsou financovány z prostředků Evropské unie, z fondů, jako je Národní plán obnovy nebo operační program Technická pomoc, zůstává nejasné, jakým způsobem bude DIA efektivně řídit a monitorovat své projekty. Bez jasných kontrolních mechanismů a pravidelného auditu hrozí riziko, že prostředky budou neefektivně vynaloženy.

Je smutné, že ačkoliv investujeme tak vysoké částky do digitalizace, výsledky jsou zatím velmi rozpačité. Digitalizace by měla znamenat zjednodušení života občanů, snížení byrokracie a zefektivnění státní správy. V tomto ohledu nám však DIA a její projekty zatím nenabídly konkrétní výsledky, které by odpovídaly vynaloženým prostředkům. Zmiňované země, jako třeba Estonsko, kde díky elektronickým podpisům a plně zdigitalizované správě stát ušetří ročně až 2 % HDP. Podobně v Británii systém Making Tax Digital, který automatizoval daňová přiznání, přinesl výrazné úspory ve výběru daní a zefektivní daňových procesů. Tento směr musíme následovat, pokud chceme, aby naše investice do digitalizace měly smysl.

Je jasné, že rozpočet Digitální a informační agentury pro rok 2025 vyvolává zásadní otázky ohledně efektivity vynaložených prostředků, jejich transparentnosti a smysluplnosti v kontextu potřeb naší země. Je nepřijatelné, abychom tento rozpočet obdrželi takto na poslední chvíli, čímž je nám de facto znemožněno provést důkladnou analýzu a přinést konstruktivní návrhy na zlepšení. Není pochyb o tom, že rozvoj digitalizace musí být doprovázen zajištěním vysoké úrovně kybernetické bezpečnosti. V posledních letech jsme viděli, jak kybernetické útoky mohou ochromit státní instituce a přinést značné finanční i bezpečnostní riziko. I Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost stále čelí nedostatku odborníků a podfinancování, přestože jeho role je klíčová.

Podívejme se například opět na Estonsko, které je považováno za jednoho z globálních lídrů v oblasti kybernetické bezpečnosti. Estonsko má v této oblasti přísné standardy a koordinuje své kroky nejen na národní, ale i mezinárodní úrovni. Kybernetická bezpečnost je nezbytným pilířem úspěšné digitalizace a bez jejího posílení by mohly být naše digitální projekty vystaveny velkým rizikům.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, věřím, že se shodneme na tom, že digitalizace je nezbytná pro modernizaci našeho státu a zjednodušení života našich občanů. Nicméně to, jak k digitalizaci přistupujeme, vyžaduje zásadní změnu. Musíme být opatrní, abychom se vyvarovali zbytečných výdajů na projekty, které nefungují, a musíme se soustředit na oblasti, kde digitalizace přinese skutečné výsledky. Zastavení plýtvání prostředků na aplikace, jako jsou eDoklady, které za vysoké náklady přinášejí jen minimální užitek, je prvním krokem.

Investice do propojeného datového fondu efektivních systémů a zajištění kompatibility digitálních řešení jsou zásadní pro dosažení našeho cíle - moderní, efektivní a bezpečné digitální státní správy. Pokud budeme postupovat systematicky a odpovědně, můžeme dosáhnout digitální transformace, která bude mít reálný pozitivní dopad na každodenní život našich občanů i podnikatelů. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a poprosím dalšího řádně přihlášeného, a to je pan poslanec Richter. Už ho vidím. Prosím.

 

Poslanec Jan Richter: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi, abych zde přestoupil s hodnocením současné situace ve financování sportu v České republice. Sport je nejen klíčovou složkou zdravého životního stylu, ale i významnou oblastí, která ovlivňuje zdraví národa, výchovu mládeže a rozvoj talentů. Přesto jsme svědky dramatického podfinancování a neudržitelných podmínek, kterým čelí sportovní organizace, trenéři a zejména rodiny s dětmi.

Jedním z hlavních argumentů pro větší podporu sportu je narůstající obezita mezi dětmi. Podle lékařů obezita a s ní související onemocnění, jako je cukrovka a kardiovaskulární choroby, zažívají prudký nárůst. Ekonomické projekce naznačují, že do deseti let nebude zdravotnický systém schopný finančně zvládat důsledky tohoto trendu. Profesor Richard Hindus (?) upozorňuje, že při současném tempu růstu nadváhy a obezity mohou být výdaje státu za deset let přes 300 miliard korun ročně.

Pohybová gramotnost a zdatnost současných chlapců odpovídá úrovni dívek před 30 lety, zjistili zaměstnanci České školní inspekce v externím šetření na základních a středních školách. Mimoškolní sportovní aktivity jako kroužky, které jsou nezbytné pro výchovu zdravých dětí, se stávají stále méně dostupnými. Ceny těchto aktivit neustále rostou, což vede k tomu, že mnoho rodičů si je nemůže již dovolit. Odhaduje se, že až třetina dětí musí kvůli finanční situaci svých rodin se sportem přestat. Přitom se jedná o zásadní problém, který bude mít dalekosáhlé důsledky pro fyzickou i duševní kondici mladé generace.

Moje vystoupení jsem rozdělil do třech oblastí. První oblast je samotné řízení Národní sportovní agentury. Národní sportovní agentura v České republice je samostatným správním úřadem, kterou přímo řídí předseda, který je jmenován vládou České republiky. Přestože je nezávislá na ministerstvech, zodpovídá se přímo vládě. Předseda agentury má na starosti řízení a koordinaci činnosti agentury včetně strategických rozhodnutí týkajících se financování a rozvoje sportu v České republice. Předseda Národní sportovní agentury odpovídá za implementaci vládních politik v oblasti sportu a správné rozdělování dotací v rámci rozvoje národní sportovní infrastruktury, sportovních klubů a dalších oblastí týkajících se sportu. Ale v této době Národní sportovní agentura na implementaci státních strategií úplně rezignovala a tuto činnost nevyvíjí, a to z důvodů: za prvé, že vláda nic koncepčně v této oblasti neřídí a neřídí se ani koncepcí sportu 2025. Národní sportovní agentura tady rezignovala tomu jít naproti a aktivně pomáhat.

Národní sportovní agentura se také zodpovídá Poslanecké sněmovně a veřejnosti, a to prostřednictvím pravidelných zpráv o své činnosti a hospodaření. Při správě veřejných prostředků podléhá agentura také kontrolním mechanismům, jako je nejvyšší úřad kontrolní, který dohlíží na hospodárnost, efektivitu a účelnost vynakládání finančních prostředků. Zde absolutně postrádá vládní řízení, respektive přímou aktivitu premiéra. Národní sportovní agentura byla primárně v agendě premiéra, ale v současné době se stala pouze jakýmsi průtokem financí bez jakékoliv kontroly. Kdyby kontrola byla v jakékoliv podobě a dohled na činnost Národní sportovní agentury, musel by se pozastavit nad tím, jak stoupají náklady samotné Národní sportovní agentury - oproti loňskému roku například o 5 milionů - a přesto, jak ukazuje návrh tohoto rozpočtu, je sport stále podfinancován, zanedbáván a prostředky se rozdávají nesprávným směrem.

Druhá oblast je samotný objem financí, který vláda plánuje do sportu 2025. Vláda dnes nazývá rozpočet pro rok 2025 proinvestičním, ale ve skutečnosti se prostředky nevyužívají tam, kde jsou nejvíce potřeba - ve školách a malých sportovních klubech. Kdyby se stát řídil schválenou koncepcí rozvoje sportu do roku 2025, muselo by se ze státního rozpočtu již pro příští rok investovat 23 miliard korun. Skutečnost je však zcela jiná. Sport je zanedbáván, což má přímé negativní dopady na zdraví dětí a ekonomiku. V roce 2021 při sestavování rozpočtu na rok 2022 byla naše vláda a vedení Národní sportovní agentury kritizována ODS, že pro sport nevybojovala skoro 11 miliard. Po čtyřech letech při vládě ODS se dnešní rozpočet Národní sportovní agentury k tomuto číslu neblíží ani vzdáleně. Po odečtení inflace je rozdělováno českému sportu za vlády ODS o desítky procent méně než za vlády hnutí ANO. Rozklad českého sportu vidíme tedy v přímém přenosu.

Podle údajů Národní sportovní agentury činí rozpočet na investice do sportu pouhých 1,3 miliardy korun z celkových 7,9 miliardy. Dlouhodobě každý, kdo dělá ve sportu, ví, jak je česká sportovní infrastruktura podfinancovaná. Sama Národní sportovní agentura to ví, že u všech dotačních investičních titulů žádostí o miliardy přesahují alokaci, a místo toho, aby se navýšily investice a v Česku se konečně stavěla sportoviště, tak se ty peníze projedí. To je absolutně nedostatečné, pokud vezmeme v úvahu zoufalý stav sportovní infrastruktury v České republice, dnes na mnoha místech ještě zasažen nedávnými povodněmi.

Například v konzultacích, které oproti letošnímu roku podle návrhu mají narůst o závratných 1 800 %. Kapitola konzultací poradenské a právní služby naroste ze 600 000 na 11 267 839 korun. Proč nerostou investice do sportu, ale rostou konzultační služby? Ano, slyšíte dobře! Rekordně se navýšil také počet zaměstnanců NSA, ale ve sportovním prostředí to není vůbec vidět. Důsledkem dlouhodobého podfinancování celého českého sportu je státní rozpočet pro sport stále reálně klesá a v posledních letech nepokryl ani inflaci. Je stále významnější nedostatek trenérů mládeže a dobrovolných funkcionářů sportovních klubů.

Třetí oblast je samostatná činnost Národní sportovní agentury. Národní sportovní agentura se dnes potýká s obviněními z neefektivního rozdělování prostředků a klientelismu. Vůbec tomu nepomohl klikací způsob získávání dotací, který byl v den vyhlášení nefunkční, a když se po několika dnech měl opět zprovoznit, tak po 17 minutách nebylo o co žádat, neboť bylo již vyčerpáno. Toto je náhoda? Sportovním prostředím to vře a stížností je spousta.

Jedním z nejvýraznějších problémů současného financování sportu je neuvěřitelná podpora, kterou dostávají jen vybrané skupiny. Například Český svaz ledního hokeje obdržel dotaci ve výši 200 milionů korun na organizaci mistrovství světa, i když bylo již dopředu zřejmé, že tato akce bude zisková. V rozporu se zákonem tak hokejový svaz nevrátil tuto dotaci, přestože vydělal na této akci půl miliardy. Ostatní sportovní organizace, které jsou v zisku, mají povinnost dotace vracet. Proč neplatí tedy stejná pravidla pro všechny? Neuvěřitelný precedent a krádež za bílého dne byla tato dotace 200 milionů Českému svazu ledního hokeje na organizaci mistrovství světa v hokeji, když už bylo jasné, že akce bude zisková.

Dle dotačních podmínek, které platí zřejmě pro všechny kromě přátel lidí okolo ODS, nesmí být žádná tato podpořená akce zisková. Je tam zcela jasně napsáno, že v případě ziskovosti musí pořadatel dotaci vrátit. Český svaz ledního hokeje vydělal na mistrovství světa půl miliardy a zcela v rozporu se zákonem lidé, okolo kterých se to tam točí a vedou český sport nyní, si tu dotaci nechali. Přitom u všech jiných sportů se musí vrátit do koruny, pokud jsou organizátoři v zisku. Zakládá se tady na další obrovský korupční skandál a hlavní roli v něm hraje organizační složka státu: Národní sportovní agentura.

Taková výše dotace nemá v historii NSA obdoby. V době, kdy se sport potýká s nedostatkem peněz, ruší se některé výjezdy reprezentantů, sociálně slabé rodiny nemají na placení příspěvků, je to nehorázné. Český svaz ledního hokeje byl z pořadatelství v zisku 500 milionů a na příští rok žádá stát na pořádání mistrovství světa žen dalších 70 milionů. Je to třikrát více než mistrovství Evropy volejbalistek nebo basketbalistek.

V obrovském střetu zájmů je politik ODS a čerstvě zvolený senátor Zbyněk Sýkora. Tento politik ODS, který je předsedou paralympijského výboru a zároveň členem poradního týmu NSA, píše a vytváří pravidla pro rozdělování dotací NSA v oblasti paralympijského hnutí. Paralympijský výbor je příjemce dotací dle podmínek, které píše jeho předseda. Toto je do očí bijící! Místo toho, aby NSA dala peníze rodičům, kteří si nemohou dovolit platit příspěvky na sportování dětí, tak navyšuje už tak vysoce ziskovou akci ledního hokeje a navrch přidá NSA dalších 70 milionů na mistrovství žen. Proč se to neplatí z toho zisku, který po mistrovství světa zůstal na Svazu českého hokeje?

Jednoduše z mého pohledu tady máme trojlístek: poradce pana premiéra pro sport pana Nykodýma, předsedu Svazu ledního hokeje Hadamczika a předsedu NSA Šebka. Tyto tři spojuje dlouhá historie přátelství a není ani náhoda to, kde se ta přátelství prohlubovala. Pořád se mluví o tom, že děti nechtějí sportovat. Realita je ale jiná. Jak napsalo mnoho předních médií, rodiče si příspěvky bohužel nemohou dovolit. Pokud mají například dvě či tři děti a každé by chtělo chodit na jeden sport a například na jeden kroužek, vyjde to mnohdy na více než 10 000 za pololetí. A to je v dnešní době pro mnoho rodičů nezaplatitelné.

Proč Národní sportovní agentura raději nepodpoří více dotačně programový klub, který přímo rozděluje i těm nejmenším klubům finance, díky kterým pak mohou rodiče (rodičům?) příspěvky snížit? Raději nechá 200 milionů na hokejovém svazu místo toho, aby je přerozdělila Můj klub. Všem oddílům by to pomohlo. A to už ani nemluvím o tom, že v rozpočtu NSA za letošní rok zůstává 200 milionů vyčerpaných peněz, které se také nerozdělily. A já si myslím, že by peníze, které jsou primárně určeny na Můj klub a do sportu, do sportovních klubů, by neměly zůstávat v jakékoliv formě rezervy nebo čehokoliv jiného.

V neposlední řadě by se měla vláda zaměřit na NSA, protože podléhá vládě a řídí ji, na to, aby finanční prostředky, které projídá samotná NSA, byly oprávněné. Pokud provozní peníze očistím o výplaty a antidopingový výbor, tak mi zbývá cca 80 milionů, které se tváří jako PR služby, poradenství, komunikace, zpracování dat, právní služby, pohoštění, nákup služeb - a nejhezčí položka, která mě zaujala, je - ostatní neinvestiční výdaje jinde nezařazené ve výši 1,7 milionu.

Závěrem můžu pouze uvést, že pokud nezasáhneme včas, důsledky tohoto podfinancování budou mít dlouhodobé dopady na celé generace. Je zřejmé, že současný návrh rozpočtu na 2025 přináší mnoho otázek ohledně efektivnosti rozdělování prostředků na sport. Je potřeba změnit přístup k rozdělování prostředků, zaměřit se na podporu sportu dětí a mládeže a přestat tolerovat zneužívání dotací.

Sport musí být dostupný všem bez ohledu na finanční možnosti rodin. Potřebujeme více investic do sportovní infrastruktury, více podpory pro malé kluby a rodiny, které si nemohou dovolit platit vysoké příspěvky. Musíme skoncovat s klientelismem a zneužíváním dotací. Vyzývám vládu, aby přehodnotila svůj přístup ke sportu a začala investovat do budoucnosti našeho národa. Jen tak budeme moci dosáhnout dlouhodobého úspěchu a zdravější společnosti.

A úplným závěrem ještě musím říct jednu věc, že investice do sportu i v takto malých objemech se vracejí státu několikanásobně, a to nejenom ve zdraví, ale i v reálných penězích, jako jsou daně, odvody a pronájmy. Ve druhém čtení přijdu s nějakými pozměňovacími návrhy. Děkuji za pozornost. (Potlesk z lavic ANO.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane poslanče. Eviduji jednu faktickou poznámku pana poslance Karla Sládečka. A potom pan poslanec Karel Haas. Prosím.

 

Poslanec Karel Sládeček: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, chci reagovat na to, co zde dnes zaznělo. Pokud by vám někdo předložil aktuální návrh rozpočtu v anonymní podobě, nikdy byste neuhodli, že pochází z dílny vlády vedené ODS - strany, která se zavázala k vytvoření malého a efektivního státu, slibovala každoroční snižování schodku o 1 % HDP, což v současných ekonomických podmínkách představuje úsporu 75 miliard korun. Dále slibovala, že nezvýší daně, ukončí dotační byznys a sníží počet zaměstnanců ve veřejném sektoru. Ve volebním roce 2025 se státní rozpočet vydává téměř ve všech ohledech zcela jinou cestou.

Nejvýraznější charakteristikou tohoto rozpočtu je ambiciózní očekávání prudkého nárůstu vybraných daní, které by měly růst dramaticky rychleji než samotné ceny. To znamená jediné - razantní a neúprosný nárůst daňového zatížení. Je to důsledek rozhodnutí vlády zvýšit daně. Například se zvyšuje daň z příjmů firem, odvody pro živnostníky rostou a ruší se dřívější výjimky z daně z příjmů při prodeji podílu ve společnostech, a to přesto, že stát již nemusí pokrývat žádné mimořádné výdaje na vyrovnání cen energií, stále přetrvává daň z neočekávaných zisků, takzvaných windfall tax, zaměřená na největší hráče v energetice, finančním sektoru či petrochemii.

To je vaše slibovaná konsolidace, pane ministře financí? Já tomu říkám drancování peněženek daňových poplatníků. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji i za dodržení času. Pan poslanec Karel Haas s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslanec Karel Haas: Děkuju vám mnohokrát. Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové, myslel jsem, že už to nějakým způsobem doplyne relativně věcně. Teď mně to nedá, určitě nestihnu reagovat na všechno, co říkal kolega Jan Richter, vaším prostřednictvím.

Pár poznámek. Mě tam velmi zklamala taková osobní narážka na nějaký jako triumvirát, pan premiér, předseda NSA, a myslím si, že jste zmínil, pane kolego, pana docenta Nykodýma jako nějakou černokněžnickou skupinku ovládající český sport. Vy jste, a je to tak zcela správně, jako zástupce opozice v dozorčí komisi Národní sportovní agentury, jste druhým místopředsedou FAČR. FAČR oprávněně, já zdůrazňuji na rozdíl od vás oprávněně, od těch báchorek, je absolutně největším příjemcem dotací do sportu. V letošním roce získal z českých svazů absolutně nejvyšší částku 549 milionů korun. A přesto vás tady neobviňuju z jakéhosi střetu zájmů, ze kterého vy jste tady obvinil možná celé české sportovní prostředí. Jedna poznámka.

Druhá poznámka. Vždycky jsem myslel, že nějakým způsobem ve sportu fungujeme věcně.

Na začátku roku dobrovolně přes vaši paní předsedkyni jsme vás přizvali do projektu přípravy komplexního zákona o sportu, který České republice od revoluce chybí. To je chyba všech předchozích vlád. Úplně aktivně - myslím, že jste přišel na dvě jednání řídícího týmu, na dozorčí komisi Národní sportovní agentury - to jsem ověřoval s kolegou Pavlem Klímou - jste byl, myslím, dvakrát všech jednání. Tak mě mrzí tady ta bujará kritika. Vy v těch orgánech jste. Snažíme se s vámi opravdu věcně spolupracovat. A říkám to tady ex post, aniž bych to předtím několik měsíců tady vykřikoval. Opravdu jsem to bral za věcnou spolupráci, kterou nemusím nikde veřejně vykřikovat do éteru. A když slyším pak tady ten, řekl bych, v uvozovkách před půlnocí hnojomet na sport, tak mě to poměrně zamrzelo. Děkuju mnohokrát.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Faktická poznámka pana poslance Jana Richtera. Prosím.

 

Poslanec Jan Richter: Děkuji za slovo. Já budu v krátkosti reagovat na ctěného kolegu Haase vaším prostřednictvím. Já jsem neměl žádný hnojomet na sportovní prostředí. Já jsem jenom řekl - a řekl jsem to i na dozorčí komise NSA - způsob přerozdělování peněz a peněz, které hokejisté nechtějí vrátit a respektive se jim to má odpustit. To je jedna věc.

Na druhou stranu vy říkáte, že tady - prostřednictvím pana Klímy, zde nepřítomného - jste si zjišťoval moji účast na dozorčí komisi. Já se chyběl pouze jednou. Protože dozorčí komise dneska - možná to ani nevíte - je buďto online nebo fyzicky. Fyzicky jsem byl dvakrát, zbytek jsem byl online. To je na vysvětlenou takhle.

A sám jste nastoupil s tím, že jste nechtěl ani hovořit, a de facto jste nebyl ani připravený a najednou máte nějaké konkrétní informace. Co se týká zákona o sportu - ano, to je pravda, tam jsem také byl v počtu, asi jak říkáte vy, v on-line, ale ve své podstatě jsem ve skupině, kde se dokumenty a všechny věci předávají. Já nepotřebuji pět, sedm hodin poslouchat, jak si jednotliví garanti jednotlivých skupin v tom zákoně pořád v něčem pitvají, že stačí si to potom doma přečíst a k tomu nějaké stanovisko zaujmout.

Takže jestliže vy myslíte, že úspěchem toho mého nastavení v rámci zákona o sportu, v té novelizaci, která je z vaší dílny, je moje účast fyzická a nic neříkající, anebo online a doma si to prostudovat, tak potom, promiňte, ale já na to mám trošku jiný názor.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Budeme pokračovat v obecné rozpravě. Jako další vystoupí pan poslanec Richard Brabec, připraví se pan poslanec Lubomír Metnar, Lubomír Brož a další. Máte slovo.

 

Poslanec Richard Brabec: Dobrý večer. Milé kolegyně, kolegové, děkuju za slovo. Mě tady většinou znáte jako člověka, který vystupuje k tématu životní prostředí. Dneska ale udělám drobnou změnu - asi proto, že už je pozdě večer, a nabídl bych vám takzvaný olympijský dvojboj, jelikož kromě zahraničí tedy - a jsem rád, že přišel i pan ministr Lipavský, ale také pan ministr Hladík - takže vás překvapím takovým zvláštním mixem, který ale se budu snažit zase do sebe příliš nemíchal.

Takže já bych začal zahraničím, asi překvapivě pro vás, ale tady budu - nebojte se, papírů mám hodně - ale budu relativně stručný. Já spíš odcituji - my jsme shodou okolností s panem ministrem dneska hovořili o jiné věci - ale já spíš odcituji z rozpočtu nebo návrhu rozpočtu, který tedy půjde pak do výboru, závěr. Musím říct, že zatím jsem se s takovým závěrem v jiných rozpočtech nesetkal. To mě opravdu zaujalo, protože skutečně, řekl bych, docela revolučně v závěru v kapitole 306 Ministerstva zahraničních věcí se říká, že - budu tedy volně parafrázovat - že návrh rozpočtu je sice v daném, velmi omezeném rámci komplexní, ale v předložené podobě nemůže zcela plnit cíle vlády v oblasti zahraniční politiky.

A dále se tam třeba říká na závěr, že rozpočet by neměl být politickým nástrojem, ale měl by naopak odrážet skutečné potřeby, tedy zjevně autor toho textu říká, že asi neodráží. A potom úplně na závěr se říká, že návrh rozpočtu kapitoly MZV neodpovídá reálným potřebám, zohlednil nad požadavky MZV jen z malé části, a staví tak Ministerstvo zahraničních věcí do velmi nekomfortní situace. To je poměrně odvážná myšlenka. Předpokládám, že pan ministr ji asi sděloval i panu ministru financí, že neuspokojil jeho představy do značné míry. A já jsem tam z toho úplně viděl ten osten, že by neměl být politickým nástrojem, že tenkrát ještě asi v době, kdy vznikal, tak jsem skoro měl pocit, že tam byl takový ten osten, že vůči politické straně, kterou v té chvíli pan ministr zastupoval, je to možná až, řekněme, příliš redukční, ten rozpočet. A já, a to budete asi překvapeni, vlastně s panem ministrem v tomto souhlasím jako s předkladatelem, protože opravdu ten rozpočet nezahrnuje - teď se bavím o Ministerstvu zahraničních věcí - docela zásadní věci. A předpokládám, že asi pan ministr Lipavský se k tomu také vyjádří. Ale když si totiž odečteme tu částku zhruba 1,1 miliardy nebo přesně miliarda 164 milionů, která se přesouvá jako příspěvek do takzvaného evropského mírového fondu a nově se přesouvá do rozpočtu Ministerstva obrany, a rozklíčujeme si ten rozpočet, tak zjistíme, že například se tam snižují výdaje na zahraniční cesty, což zrovna u Ministerstva zahraničních věcí je poměrně problém, protože to může znamenat omezení zahraniční služby a jejich úkolů, ale především se docela významně omezují aktivity, které související (s) ekonomickou diplomacií. A ekonomická diplomacie je přece to, co by mělo jako červená nit se táhnout celou vládou. Každý ministr by samozřejmě měl dělat ekonomickou diplomacii, já jsem ji dělal také jako ministr životního prostředí na svých zahraničních cestách. A je jasné, že ekonomickou diplomacii musí především dělat ministr zahraničních věcí. A on tady vlastně říká, že ji příliš dělat nemůže - nebo samozřejmě může ji dělat v omezené míře, a jeho lidé, protože se na to výrazně škrtají peníze. Mimo jiné se škrtají peníze i třeba v oblasti informační a komunikační technologie, což zase svědčí do značné míry o tom, jak to tedy vláda s digitalizací myslí.

To znamená, závěrem - jestliže nad požadavky resortu Ministerstva zahraničních věcí byly zhruba 1,8 miliardy, po nějakém přepočítání, jestli se nemýlím, asi 1,1 miliardy a nebyly naplněny, tak je zřejmé, že pokud vláda říká, že zahraniční politika je její prioritou, především v této turbulentní době, na čemž se - já si myslím, že i s opozicí - můžeme shodnout nebo může se shodnout koalice s opozicí, tak konstatuji, že rozpočet tedy tuhle prioritu rozhodně neplní.

A když se podíváte, jaké jsou naplánované příjmy a výdaje Ministerstva zahraničních věcí jako poměrně malé kapitoly z hlediska objemu rozpočtu, tak nadpožadavky, které nebyly zohledněny za tu zhruba 1 miliardu nebo víc jak 1 miliardu, jsou významnou částí rozpočtu. Takže tady já mohu konstatovat - a říkám znovu, asi pro vás překvapivě, v souladu s předkladatelem - že se tedy vláda k tomu nepostavila zrovna vstřícně, a to zrovna ve chvíli, kdy zahraniční politika, troufám si říct, za tu poslední dobu, je samozřejmě asi v nejsložitější situaci vzhledem právě k tomu, co všichni řešíme. Toť asi k Ministerstvu zahraničních věcí.

A potom jenom stručně k Ministerstvu životního prostředí. Tady už dneska opakovaně je částka - respektive byla diskutována, opakovaně se objevovala v projevech celé řady předřečníků a také na ni byla reakce i pana ministra financí, pana ministra Stanjury, ale znovu bych tady zdůraznil to, že velmi významnou částkou samozřejmě z pohledu příjmů kapitoly Ministerstva životního prostředí, kapitoly 315, je samozřejmě příjem z prodeje emisních povolenek, a že když se podíváme na to, co tam je naplánováno - a určitě na to je pan ministr velmi dobře připraven, protože čekal tuhle otázku, která tady padá opakovaně - tak je tam částka zhruba 30 miliard, a to neodpovídá dnešní ceně a asi i predikované ceně emisní povolenky, ta částka může být nadhodnocená třeba o deset a víc miliard z hlediska příjmů.

A moje otázka je ale konkrétnější, asi tady zatím nepadla, a to je otázka: pokud naplněno nebude, ten příjem, tak jaký bude ten výdaj?

Samozřejmě, neměl by být výdaj proti neexistujícímu příjmu, ale je otázka, jak to tedy ministerstvo v tu chvíli bude dělat, protože pokud samozřejmě je tam v příjmech 30 miliard, tak jsou potom vypsány nějaké dotační tituly právě na využití peněz z emisních povolenek, a pokud samozřejmě ten příjem nebude, tak předpokládám, že o to to bude muset být poníženo.

Takže jenom bych se pana ministra životního prostředí, pana ministra Hladíka, rád zeptal, jak tedy plánují, když ty příjmy nebudou naplněny, tak jak tedy, o co konkrétně by se snížily výdaje? Jestli tohle to může říct. A pak jsou tady některé latentní položky, které se tady opět vyskytují jako poměrně podhodnoceně, především jsou to náhrady újmy za ztížení zemědělského nebo lesního hospodářství, které se plánují v objemu 30 milionů korun - a standardně, stabilně, bývají vždycky výrazně větší, někdy i v řádech stovek milionů korun.

Tady já musím říct, že obyčejně Ministerstvo financí je v tomhle poměrně rezistentní, nechce to plánovat, ale k té částce vždycky dojde a je s tím potřeba počítat, protože je to částka poměrně vysoká. Přál bych si, aby byl i vyšší příspěvek zoologickým zahradám, je tady naplánován (na) 20 milionů korun. Teď jsou tady velké tlaky v poslední době na zvýšení příspěvku i z hlediska krajů, od (?) záchranných stanic, z různých krajů, to znamená, že tady potom to, co nedá ministerstvo, myslím, že to dneska jde z programu péče o krajinu, z těch 250 milionů, tak samozřejmě o to větší bude tlak potom na kraje a na obce. Takže i tady bych byl rád, kdyby bylo možno dát víc peněz na záchranné stanice v celé České republice. A jsou tady klasické věci jako - říkám - program péče o krajinu, 250 milionů korun. Rád bych tam viděl 300, ale i ta částka by prostě mohla stačit.

Takže toť asi otázky k rezortu Ministerstva životního prostředí, kde tou zásadní částkou jsou emisní povolenky, a pak jsou tam některé věci, které jsou podhodnocené. Jo a pak jsem si ještě vzpomněl na jednu věc - je tam významně snížen příspěvek pro Krkonošský národní park od Ministerstva životního prostředí v podstatě na půlku. A ostatním organizacím příspěvek snížen není. Tak jsem se jenom chtěl zeptat, za co byl KRNAP potrestán? Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nejprve faktická poznámka, paní poslankyně Berenika Peštová, a potom přednostní právo, pan ministr Hladík. Prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych ještě chtěla doplnit k otázkám, co řekl můj předřečník. (S pousmáním.) Ještě se v tom zvyšuje počet systemizovaných míst v (ALPK?) o 44. Je to tam, pane ministře, bohužel je to tam, na 782. A když koukám na Českou inspekci životního prostředí, tak tam je snížený počet o 32, to znamená na 537. Proč? Děkuji za odpověď.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní pan ministr.

 

Ministr životního prostředí ČR Petr Hladík: Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, páni poslanci, krásný dobrý večer. Já zkusím zareagovat na ty věci. Já jsem čekal pochvalu. Já jsem čekal pochvalu. Program péče o krajinu po mnoha letech o 50 milionů víc. Za vašeho ministrování to bylo 150, já jsem to zvedl na 200, teď je konečně 250. Takže dobře, nepřišla.

Co se týká záchranných stanic, já za to budu moc rád. Pan Brabec (byl?) jedním z hejtmanů, tady vidím dalšího hejtmana, hejtmanů tady bude spoustu. My to máme připravené: třetina, třetina, třetina - ministerstvo, kraje, sama organizace. Je to návrh, který už tady mnoho let leží, vznikl ještě vlastně za vašeho ministrování, kdy síť záchranných stanic vytvořila ten systém. Zatím se k tomu kraje nepřidaly. Já budu moc rád, když to velmi rychle s Asociaci krajů a s vámi, s hejtmany, dokážeme podepsat. Je to návrh vlastně těch samotných záchranných stanic. Mělo by to být financované: třetina, třetina, třetina - dlouhodobě, tak, aby měly jistotu. Takže já všemi deseti pro, beru tuhle hozenou rukavici, pojďme to, prosím, podepsat s asociací a se všemi hejtmany.

Co se týká ZOO - no, loni tam bylo 10 a vy jste mě kritizoval. Tak teď je to 20 - zase je to málo.

Co se týká emisních povolenek, odhad našeho ministerstva je někde mezi 18 a 31 miliony. Ano, Ministerstvo financí se přidrželo vyššího odhadu, to je logické, já s tím žádný problém nemám. Je to samozřejmě odhad podle množství, respektive ceny emisních povolenek - a vidíte, že cena je velmi těžce predikovatelná. Dneska se delší dobu drží kolem 65 euro, ale může být i nižší, může být i vyšší.

Co se týká (?), to je dlouhodobý problém. Tady se asi v tom odborně shodneme, že by to spíše mělo být otázkou všeobecné pokladní správy než otázkou rozpočtu ministerstva, protože ten výdaj není predikovatelný, ale myslím si, že (?) nebudou příští rok ohroženy tak, jak jsme zajistili v letošním roce. I když zpočátku rozpočet byl nižší, tak si myslím, že (?) dokážeme zajistit.

Co se týká KRNAPu, tam jsou dvě záležitosti. Jednak tam některé věci budou převedeny ještě v letošním roce, jednak tam jsou poměrně velké fondy, takže je tam zapojení fondů.

A co se týká lidí, tak je to otázka evropských dotací a systemizovaných míst souvisejících s evropskými dotacemi. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Následují dvě faktické poznámky. Jako první je paní poslankyně Eva Fialová, potom paní poslankyně Berenika Peštová. Prosím.

 

Poslankyně Eva Fialová: Děkuji za slovo. Já se obrátím takhle na pana ministra. Já jsem tu hozenou rukavici od svého ctěného kolegy Richarda Brabce chápala úplně jinak - že možná by se ministerstvo mělo zamyslet nad tím, aby záchranné stanice dále financovalo ono. A teď co je ta praxe, pane ministře? Já už chápu, že s návrhem 30/30 počítáte, 30. Ale co se stalo? Ony ty záchranné stanice chodí teď za obcemi a kraji, že na příští rok nebudou mít na financování - a kraje ani obce o tom neví. Protože chápu, že těch 30 %, které si má shánět sama organizace, tak teď budou vyžadovat na pokrytí těch daných obcí, pro kterou tu službu dělají, ty záchranné stanice. Takže ta otázka neměla znít jako: pojďme se dohodnout v rámci Asociace krajů, ale: pane ministře, co kdybyste to znovu vrátili do starého (původu?), než k té dohodě původně dojde - a následně tu dohodu tedy dělat. Tak bych byla ráda za vysvětlení, protože já to pochopila malinko jinak.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní paní poslankyně Berenika Peštová. Prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo, pane předsedající. Teď já taky na pana ministra Hladíka. Pane ministře, já už jsem vás jednou tady ve své podstatě ne interpelovala, ale ptala jsem se ohledně emisních povolenek a predikce na příští rok. A přišel jste tamhle za mnou, jak jsem tam seděla, a sám jste mi tam posílal, jako že mi děkujete, že jsem to zvedla, toto téma. A řekl jste mi, že vaše predikce byla 18 až 22 miliard. Já rozumím, že tam je to zajímavé s panem ministrem Stanjurou, ale 18 až 22 miliard byla predikce, protože 30 miliard jsou emisní povolenky nad 100 eur celý rok, celý rok nad 100 eur.

Pane ministře, vy nemluvíte pravdu. Ano, kýváte krásně, ale doufám, že to je to bulharské, protože takhle je to správně jako, jo? Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. S přednostním právem ještě pan ministr. Prosím.

 

Ministr životního prostředí ČR Petr Hladík: Paní poslankyně, (s úsměvem) já vás mám hrozně rád (Smích v sále.), ale vy jste mě špatně poslouchala. Fakt. Opravdu, odhad našeho ministerstva je 18 až 31 miliard... a ano, v návrhu státního rozpočtu je horní hranice, ale já v tom nevidím žádný problém.

A co se týká záchranných stanic, já se moc omlouvám, vážené paní poslankyně, páni poslanci. Program péče o krajinu financuje záchranné stanice mnoho let a dál je bude financovat. Pro stabilitu a jistotu tohoto financování sama síť záchranných stanic vymyslela tento systém modelování na třetiny, financování na třetiny - a já budu moc rád, když s novými hejtmany dokážeme velmi rychle toto uzavřít a takto se dohodnout. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Faktická poznámka paní poslankyně Bereniky Peštové. Prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Jsem ráda, že mě máte rád, ale zřejmě nemáte rád průmysl, protože ta vaše predikce 100 eur za jednu emisní povolenku, to už začíná být konec toho průmyslu. Pane ministře, to nemůžete myslet vážně, aby celý rok byla predikce jedné emisní povolenky víc jak 100 eur. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Pan poslanec Roman Kubíček s faktickou poznámkou.

 

Poslanec Roman Kubíček: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem ani vystupovat nechtěl. To je přece nesmysl. Ty emisní povolenky v roce 2017 říkaly, že v roce 2030 bude cena emisní povolenky 35 eur. To je fakt. Pane ministře, to, co jste viděl, byly ty predikční věci. Dneska se počítá s emisní povolenkou až na úrovni 200 eur a je to každému úplně jedno. Pane ministře, nekruťte hlavou, tak to prostě je. Máte jezdit do toho Bruselu a máte říkat, že to nemá být klasický finanční derivát. Vy máte říkat, že si to mají vybírat ti eminenti. Když s tím nic neděláte, tak jste tam úplně na hovno! Pardon.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Pane kolego, já se omlouvám, ale vyzývám vás, abyste používal slušné výrazy na plénu Poslanecké sněmovny.

Žádná další přihláška není, budeme pokračovat v řádné rozpravě. Poprosím pana poslance Lubomíra Metnara o vystoupení v obecné rozpravě, připraví se pan poslanec Lubomír Brož. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Lubomír Metnar: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Vážení členové vlády, kolegyně, kolegové, dnes projednáváme nejdůležitější zákon roku a já bych předem rád řekl, že odborníci i média se domnívají, že tato vláda se chytila do pasti svých slibů. Dnes bych chtěl zde zhodnotit, jakým způsobem bude naloženo s rozpočtem Ministerstva obrany, který vláda navrhuje ve výši 154,4 miliardy korun. Má to však jeden háček. Abych mohl cokoliv hodnotit, je třeba, abych dostal od Ministerstva obrany včas kapitolní sešit, kde je jasně a konkrétně navrženo, jak hodlá resort s prostředky hospodařit. Kapitolní sešit mi po několika urgencích byl dodán až v úterý pozdě odpoledne, přestože v minulých letech byl zaslán vždy minimálně s týdenním předstihem.

Jenom pro připomenutí bych vám chtěl říct, že když se dělal rozpočet roku 2022, byl ještě v písemné podobě plus cédéčka, tak rozpočet zde byl zaslán 12. 10. roku 2022 a první čtení bylo 26. 10. roku 2022. Minulý rozpočet byl již elektronicky zaslán v minulém roce, když se dělal, 17. 10. a první čtení bylo 25. 10. Tak to jenom pro ilustraci, aby bylo vidět, kdy jsme to obdrželi, kolik jsme měli času se s tímto seznámit.

Dnes tedy rámcově znám částku rozpočtu, kterou máme schvalovat, ale zatím jsem neměl možnost podrobně seznámit se s tím, proč ji Ministerstvo obrany požaduje. Zřejmě se jedná o nový přístup rezortu obrany, který tady v minulosti nebyl, tedy nejen tajit některé informace, ale dokonce do poslední chvíle tajit rozpočet Ministerstva obrany. Skrýváte něco? Nevím. Rád bych vám připomněl, že Ministerstvo obrany hospodaří s veřejnými prostředky, které mají být zcela transparentně rozpočtovány a jejich využití veřejné. Vyjádřím se tedy dnes k rozpočtu Ministerstva obrany obecněji.

Odborníci se shodují, že realita výdajů na obranu bude blamáž. To není žádné politické vyjádření opozice, ale je to vyjádření bývalého velvyslance při NATO. Už teď je jasné, že výdaje na obranu, které vláda sestavila z ostatních rozpočtů, aby naoko splnila slib 2 % HDP, nebudou v plné výši uznány a je to pouze hra s čísly, stejně jako celý státní rozpočet. V roce 2025 je plánován rozpočet Ministerstva obrany na 154,4 miliardy korun. To je o 3,2 miliardy více, než v roce 2024. To je dobrá zpráva, že nám rozpočet roste, ale dochází k poklesu oproti roku 2024 v položce programového financování, tedy víme v investičních výdajích, k poklesu o téměř 12 miliard korun. Tedy přestože rozpočet obrany roste, investice do obrany, kterými se tato vláda chlubí, klesají. Žádné závratné investice do české ekonomiky podle mých informací se nekonají, ani se neplánuje více využívat kapacity českého průmyslu, když nákupy v řádech stovek miliard plynou mimo Českou republiku.

Tady mi jenom dovolte ocitovat nebo zmínit se o zprávě nebo informaci, kterou jsem dostal na písemné vyžádání z rezortu Ministerstva obrany, když jsem se dotazoval, kolik bylo podepsáno v letošním roce akvizic a za kolik, v jaké výši, a kolik jich bylo podepsáno s domácím obranným průmyslem. Dostal jsem informaci z rezortu, že od 1. ledna do května letošního roku uzavřel resort obrany smlouvy v hodnotě 124 miliard, ale z toho s českými subjekty byly smlouvy v hodnotě pouze 7,6 miliardy korun, to je nějakých 6 %.

Chtěl bych zde dále říct, co se týče nadzvukového letectva, tak dosud, tedy po třech letech této vlády, není vyjednána smlouva na pronájem gripenů od roku 2028, kdy jsme díky přístupu této vlády dostali o miliardu vyšší nabídku ročního pronájmu a celkem nabídku za 35 miliard. Samozřejmě zde stále visí hospodářsky největší problém, a to nákup stíhaček F-35 s miliardovými splátkami, který proběhl bez výběrového řízení, bez jednání s jinými potenciálními dodavateli. Stále se objevují nové pochybnosti o termínech dodání, odstranění poruch, problémů, tankování za letu a další. Ale tomu se nechci věnovat.

Není dopředu ani jasné, v jaké míře bude projekt F-35 v letech zatěžovat státní rozpočet, jelikož se částky v mediálním prostředí i v odborných kruzích mění. Projekt má stát dle vyjádření Ministerstva obrany 322 miliard do roku 2069. Dle vyjádření optimistů 400 miliard, dle vyjádření realistů 600 miliard. Tak jaká částka bude správná? Nevím, asi ukáže čas. Máme tak před sebou miliardové zakázky za techniku, jejíž potenciál stěží využijeme. Naproti tomu neumíme čerpat armádní rozpočet na potřebné nákupy techniky, jako je pozemní protivzdušná obrana, která se v současných válečných konfliktech ukázala jako nepostradatelná, a my tyto projekty odsouváme.

V současnosti jsou největším problémem obrany nábory. Za dva roky, které jsou nám známé, je čistý přírůstek pouze 680 vojáků z povolání. Letošní rok dle vyjádření náčelníka generálního štábu nebude zřejmě o nic lepší. Veřejně přiznává, že se nábory nedaří. Bude mě tedy zajímat, jaké finanční prostředky Ministerstvo obrany v rozpočtu plánuje na platy, aby tuto situaci zlepšilo? Jak jsem se díval na tuto položku v rozpočtu, tak je tam rozpočtováno 5% navýšení, ale pouze v souvislosti s náborem z navýšení na 1 100 vojáků. Na vylepšení této finanční situace tam asi finanční prostředky plánované nejsou, ale nepředbíhejme. V druhém čtení případně budu navrhovat nějaký pozměňovací návrh, až se podrobně seznámím s tím materiálem.

V roce 2023 nebylo vyčerpáno téměř 10 miliard z rozpočtu obrany a my na výboru slyšíme, že nemáte peníze na nákup techniky, a v koncepci výstavby Armády České republiky odsouváte projekty na rok 2035.

Je toho více, ale nechci to protahovat. Závěrem bych chtěl zopakovat, že dnes schvalujeme rozpočet Ministerstva obrany ve výši 154,4 miliardy korun, kdy nám bylo zasláno oficiální odůvodnění resortu, to znamená kapitolní sešit, na co konkrétně budou tyto prostředky určeny, včera v 17 hodin.

Česká republika je hrdým členem aliance a ta nám uzná pouze skutečně vynaložené výdaje na obranu, nikoliv vládní populismus, hry s čísly, který bezpečnost České republiky určitě nezajistí. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Faktická poznámka pana poslance Lubomíra Wenzla. Prosím.

 

Poslanec Lubomír Wenzl: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, já bych opravdu jenom v rámci té faktické chtěl znovu vyzdvihnout dvě věci. Navážu na pana kolegu Metnara, vaším prostřednictvím. První věc, to, že pozdě ten materiál byl dán, co se týče kapitoly ministerstva, tam nebylo možno se opravdu s tím pořádně seznámit, rozpitvat. A o to víc mě zaráží, to bylo takto pozdě dáno, když vlastně jediná ministryně obrany má dopředu jasně dáno, že má 2 % prostě uzákoněná. Takže tam, si myslím, tu práci má oproti jiným ministrům snazší, protože ví, s jakou částkou může prakticky pracovat od začátku.

A druhá poznámka; nákupy materiálu, techniky a tak dále, ono to je hezké, že ty částky alokovány jsou, ale jak už zmínil pan kolega Metnar, vaším prostřednictvím, nedaří se nábory. A on ten rok 2030, kdy k tomuto roku máme mít splněny naše závazky, se blíží, je zase rok za námi. A tady hrozí podle mého názoru i to, že my sice budeme mít moderní, kvalitní techniku, ale nebudou na to vojáci, kteří by ji obsluhovali. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji a nyní pan poslanec Lubomír Brož a připraví se pan poslanec Igor Hendrych a další v obecné rozpravě. Prosím.

 

Poslanec Lubomír Brož: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem byl připraven říci něco více obecně k rozpočtu, ale vzhledem k pozdní hodině to vynechám, pouze se zmíním o tom, že ten rozpočet opravdu je obrovským zklamáním. Snad jenom zmíním nadsazené příjmy, věci v kapitole školství, nepedagogičtí pracovníci placení z rozpočtu obcí, což ještě vůbec není vyřešeno, to hovoří za své.

Já budu dneska mluvit hlavně o rozpočtu Ministerstva kultury a musím říct, že to je přesně takovou ukázkou toho, jak je celý tento rozpočet zřejmě sestavený. Začnu u příjmů. Je určitě nesporné, že navýšení státního rozpočtu v oblasti kultury je chvályhodné, to samozřejmě si všichni přejí, a je zásadně zapříčeno zejména evropskými penězi. A potom další věcí, takovou zvláštní sumou 2,5 miliardy korun za prodej nemovitostí. Když mluvím v tomto případě o příjmech, tak dávám ty příjmy do uvozovek, a mě by zajímalo, o jaké nemovitosti se jedná, kdo je kupuje a za jakým účelem. Jedná se o 2,5 miliardy korun, znovu připomínám. Co v nich bude provozovat? Už má ministerstvo podepsané smlouvy s jasným termínem splatnosti na rok 2025, když s nimi počítá v rozpočtu? A proč prodává resort kultury majetky za 2,5 miliardy korun, aby měl na své financování? Hospodaří snad Ministerstvo kultury s majetkem, který není určen k umělecké činnosti, nebo není historicky či kulturně hodnotný? Počítá vláda s tím, že budeme projídat nejenom budoucnost, ale i hodnoty, které vybudovali naši předci? Myslí vláda vážně, že si saldo státního rozpočtu vylepší prodejem památek? Tak vypadá konsolidace rozpočtu? Může to prosím pan ministr kultury vysvětlit?

Tento rozpočet Ministerstva kultury, jak asi tušíte, bych nazval rozpočtem mnoha a mnoha otázek a možná zdvižených ukazováčků. Další můj dotaz by směřoval k programu péče o národní kulturní program, jehož navýšení o 1,3 miliardy korun je samozřejmě pozitivní, i když i to navýšení je dané díky těm 2,5 miliardy korun za prodej majetku a zejména penězům z evropských peněz. Ale taky se tady můžu zeptat, jaké projekty budou z této částky financovány? A hlavně důležitá otázka, jestli existuje víceletý investiční plán, kterým se zabývala vláda.

Podobně kdybych se podíval na grantový systém pro kulturní aktivity, tak se musím zeptat, jestli byly provedeny již tolikrát diskutované revize systému překryvu hluchých míst, jestli byl systém zjednodušen a zpřehledněn. Nastavili jste spravedlivé proporce mezi jednotlivými obory? Provázali dotační programy státu s těmi regionálními? To je to, po čem se volá.

Obdobně kulturní dědictví ve vlastnictví státu, kde je rozpočtováno přes 530 milionů korun, zda již je představa, na co budou tyto peníze využity. Naproti tomu naproti tomu vůči církvím je vláda velmi štědrá, v rozpočtu má dostatek prostředků na navýšení náhrad církvím o 295 milionů korun, přičemž počítá s inflací 10,7 %. Já vím, že inflace se počítá z období, myslím, dva roky zpět, abyste mě nechytli za slovo, ale škoda, že vláda nebyla tak štědrá třeba u důchodců, kde dokonce byla snížena zákonem stanovená valorizace. Já chápu, že u toho výpočtu náhrad církvím je daný nějaký zákonný mechanismus, ale znovu opakuji, v případě důchodů něco změnit šlo a v tomto případě zřejmě vůbec nepadla taková úvaha.

Přitom za tyhle peníze by bylo možné realizovat mnohé v oblasti kultury, například by se mohly zvýšit platy zaměstnanců v kultuře o více než o těch 5 %, které schválila vláda.

Rozhodně stále rozpočet Ministerstva kultury se nedostává na těch slíbených 1 % výdajů státního rozpočtu na kulturu. A to i přesto, že většina navýšení pochází z Evropské unie a prodeje majetku, nikoliv ze státního rozpočtu jako takového. Rozpočet Ministerstva kultury, abych byl konkrétní, se chvástá navýšením 29 %. Ale podle mě je to evidentně promyšlený předvolební trik. Jedná se o to, že rozpočet roku 2024 byl extrémně nízký, a plus tam je zvláštní prodej majetku za 2,5 miliardy korun.

Abych mluvil úplně konkrétně, tak připomenu, že rozpočet roku 2024 byl dokonce o 11 % nižší než ten v roce 2023. Tudíž, když máme rozpočet roku 2025 o 29,7 % vyšší než ten ve 2024, tak kdybychom rok 2025 porovnali s rokem 2023 tak, se zvyšuje pouze o 16 %.

A když udělám to, že odpočtu prodej majetku, který asi nemůžeme prodávat každý rok, to není nic systémového, tak když vezmeme bez prodeje majetku za 2,5 miliardy korun, tak oproti roku 2023 je ten rozpočet zvýšen pouze o 2,8 %. Tady se nabízí to, že se s tím možná počítalo už trošičku dopředu, aby se ten poslední předvolební rok mohlo říkat, že se, a slyším to, a vidím to v médiích, že se téměř o 30 % navýšil rozpočet kultury. Ale je to prostě na vodě a je to uměle vyvolané.

Otázka těch platů mě přivádí ke statusu umělce neboli pracovníka v kultuře, který vláda absolutně nezvládla. Mluvili jsme o tom a budeme určitě mluvit ještě při samostatném zákonu, protože platy v kultuře jsou opravdu extrémně, extrémně nízké. Navržená, a to nemá tedy s tím statusem umělce nic společného, aby mě nikdo nechytil za slovo, ale například baletka, začínající herec, jsou na nějakých 18 tisících hrubého. A navržená mzda zaměstnanců příspěvkových organizací Ministerstva kultury pro rok 2025 dosahuje 38 175 korun za měsíc, v meziročním srovnání bude tedy stagnovat a vzhledem ke stagnaci navržené nominální mzdy se propadá platová úroveň v rezortu kultury opět na nejspodnější příčky pomyslného žebříčku, zejména ve srovnání se zaměstnanci ostatních kapitol. Přitom lidé jsou to nejcennější, co naše kultura, a nejen kultura má. Lidé musejí být na prvním místě.

Tímto předvolebním rozpočtem se vláda nepochybně snaží zamaskovat ostudu a dluh, který po ní v oblasti kultury zůstane. Rád bych se zeptal také například na projekt Nové scény Národního divadla, jestli je nějaký aktuální časový harmonogram. To souvisí samozřejmě s těmi penězi, nebo na rekonstrukci Veletržního paláce, Národní galerie, jestli se v rozpočtu s něčím takovým počítá.

 

Poslanec Lubomír Brož: Vláda nedisponuje nejen u těchto projektů, ale obecně v oblasti kultury víceletým investičním plánem. To, co jsem říkal, a to, co by pro Ministerstvo kultury bylo velmi a velmi potřeba. Tím, že nemá dlouhodobou vizi pro oblast kultury, se totiž ocitáme v situaci, kdy nemáme dostatek financí na realizaci potřebných projektů a každoročně jenom lepíme a lepíme nějaké díry a záplaty.

Nedostatek prostředků v oblasti kultury brzdí i další zásadní projekty, jako je rozvoj depozitáře Národní galerie, který tedy snad naštěstí, ale pomalu postupuje, a situace v oboru je ostudná, vezmeme-li v potaz, že Ministerstvo kultury podepsalo také řadu memorand o spoluinvestování s kraji a městy, ale bez potřebného financování se tato spolupráce stane pouze prázdným slibem.

Tento rozpočet je tedy založen na dočasných řešeních, například na podivuhodných prodejích majetku za 2,5 miliardy korun, které nevytvářejí dlouhodobou vizi pro naši kulturu. Co prodáme za rok? Karlštejn, Konopiště nebo něco dalšího? Je třeba si uvědomit, že kulturu nelze chápat jako marginální záležitost. Je to základní pilíř naší identity a společnosti jako celku a skutečná podpora kultury nevychází z pouhého prodeje kulturního majetku nebo přesunů evropských prostředků do státního rozpočtu. Děkuji. (Potlesk poslanců ANO.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní faktická poznámka - pan poslanec Jaroslav Foldyna. Máte slovo.

 

Poslanec Jaroslav Foldyna: Děkuju za poznámku. Tak od rána se tady vzájemně posloucháme. Ne až tak intenzivně, přece to všichni cítíme. Položme si otázku, dámy a pánové, občané, co se na nás dívají, o čem se tady vede ta diskuse. O čem je tenhle rozpočet? Tak já vám to zjednoduším a řeknu, jak to cítím. Celá podstata tohoto rozpočtu je o tom, jak vyždímat z lidí co nejvíce peněz, jak získat co nejvíc prachů na to, abychom je poslali na válku na Ukrajinu, abychom nakrmili americké korporace a zbrojní průmysl, a to je tak všechno. Svítíme a topíme tady úplně zbytečně. Je kolik hodin? Nevedla se tady žádná diskuse o tom, že by se zvedala životní úroveň našich občanů, nevedla se tady žádná diskuse o tom, že by někdo chtěl stavět tisíce bytů pro lidi v České republice, kteří na to čekají a nemají prachy, nemají ty miliony, nenašetří si z těch stotisíců. Oni totiž sto tisíc neberou. Nevedeme diskusi o tom, jak zvednout porodnost v naší zemi, protože porodnost klesá, a my nejenom v této naší zemi, ale v celé Evropě vymíráme. My prostě vedeme plochou diskusi a všichni dobře víme, že úderem určité hodiny přijde hlasování a to hlasování schválí tento rozpočet. Nechcete to zkrátit? Utrácíme tady prachy úplně zbytečně a všichni víme, že to je o ničem. Promiňte, musel jsem to takhle říct, protože píšou mi lidé a dívají se na nás a mají to plné zuby!

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Další je s přednostním právem pan ministr Martin Baxa. Prosím.

 

Ministr kultury ČR Martin Baxa: Děkuju za slovo. Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, milí kolegové, já si dovolím v tuto chvíli asi jen krátký komentář k vystoupení pana kolegy Brože, který, předpokládám, že převzal asi roli mého oponenta v řadách opozice. Pane kolego, prostřednictvím pana místopředsedy, přece jenom je pokročilá doba, ale je určitě dobré se vždycky na to vystoupení připravit a bohužel ten váš výstup obsahoval řadu úplně základních faktických chyb, které ukazují nízkou znalost problematiky financování kultury a rozpočtu.

Mluvil jste o nenaplněných memorandech, tak jenom připomenu, že se staví koncertní hala v Ostravě, na kterou přispěl stát 600 miliony korun, na to, že zdárně startuje výběrové řízení na výstavbu koncertního sálu v Brně, na který přispěl státní rozpočet 600 miliony korun, tak to se týká tématu těch memorand. A celá řada dalších věcí, o kterých určitě bude příležitost si povídat o výboru, během jednání výboru.

Já jenom, dámy a pánové, připomenu základní číslo. Moje ministerstvo mělo v roce 2025 hospodařit podle výhledu s rozpočtem zhruba 16,7 miliardy korun a bude hospodařit s rozpočtem 21,3 miliardy korun. A nejsou to, pane kolego Broži, dámy a pánové, žádné peníze, které jsou z prodeje majetku a nikam nedoputují. To jsou výdaje, které zcela konkrétně půjdou do jednotlivých rozpočtových částí mého rezortu, které budou směřovat na navýšení provozních příspěvků příspěvkovým organizacím, které byly léta podfinancované a jejichž financování se nezlepšilo ani v době, kdy bylo u vlády hnutí ANO, ať už v té první vládě, kdy byl Andrej Babiš ministrem financí, nebo v té vládě druhé, kde byl premiérem a kdy byla hospodářská prosperita. Ta se neprolila a neprokapala do mého rozpočtu. Budou směřovat na posílení financování kulturních aktivit, budou směřovat k tomu, aby se posílila péče o kulturní památky. Nemáte, pane kolego, ani základní představu o financování investic, protože samozřejmě ten víceletý investiční plán, kterému se říká program národní kulturní dědictví, existuje. Akce se z něj připravují. Budeme teď jednat o jeho další verzi. Bylo vypsáno výběrové řízení na realizaci nové scény, pokračují další investiční akce mého ministerstva.

Tak já chápu, že máte pokyn vystoupit k těm jednotlivým rozpočtovým kapitolám, já samozřejmě cítím jako povinnost reagovat na naše vystoupení, ale prostě meziroční nárůst rozpočtu ministerstva o 29 % a bez církví o 35 %, o třetinu výdajů státního rozpočtu na kulturu, je jasné číslo, které ukazuje, že kultura je opravdovou prioritou této vlády, na rozdíl od vlád předchozích. A jsem připraven s vámi vést potom určitě diskusi v rámci výboru. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Faktická poznámka pana poslance Lubomíra Brože. Prosím.

 

Poslanec Lubomír Brož: Děkuji za slovo. Děkuji za odpověď, pane ministře. Samozřejmě jsem se připravoval a četl to. A já nebudu diskutovat o těch věcech, protože samozřejmě vy víte víc věcí než já, já nevidím do Ministerstva kultury, jaké jsou tam rozpočty. Ještě jsem neviděl ani, a ptal jsem se na to, jak je připravena rekonstrukce třeba Veletržního paláce. Na to už by dneska měl být harmonogram, jak to bude do budoucna, i kdyby tam byl výhled tři roky.

Ale jenom jsem chtěl říct, co je podstatné, že to navýšení, které je a které si všichni přejeme, a já se přiznám, že když jsem to viděl v první chvíli v médiích, tak jsem si říkal, to je super. A ono to super je. Jenom tam je ten zdvižený prst na tom, že tam máte, a to je v kapitole B, v rozpočtu u výdajů je přesně napsáno, že je tam 2,5 miliardy z prodeje majetku, a ten majetek ještě dneska není prodaný. Já jsem se ptal, jestli existuje smlouva s něčím, kdy přijdou ty peníze, nebo nepřijdou? Co to vlastně je? a ve chvíli, kdyby tam nebylo těch 2,5 miliardy z prodeje, tak ten rozpočet je snížen ne o 30 %, ale oproti minulému asi o 16 % a oproti předminulému asi jenom o 2 %. Takže to je tam ta podstatná věc, protože to není žádný systém. Za rok ten rozpočet nemůže být už lepší, jinačí, protože bychom každý rok museli prodat něco za 2,5 miliardy korun. A to se mi nelíbí a to je to, co v tom kritizuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Faktická poznámka pana ministra Martina Baxy. Prosím.

 

Ministr kultury ČR Martin Baxa: Jenom, aby - možná jsou i občané, kteří sledují ten přenos v tuto pozdní dobu. Stát může prodat pouze majetek, který je označen v tom vnitřním procesu jako zbytný. V tomto konkrétním případě se jedná o dva objekty, které dosud užívá Státní fond kultury. My chceme jeho činnost zásadně podpořit, proto jeho financování je nastaveno nově v návrhu novely zákona o České televizi a o Českém rozhlasu, kdy by měl státní fond být financován prostřednictvím částečného výnosu z takzvaného sponzoringu. Obě tyto budovy, jedná se o Národní dům na Vinohradech a Hybernii, tak jsou dlouhodobě ve správě Státního fondu, který nemá vlastní prostředky na to, aby se o ně staral. Obě tyto budovy budou potřebovat v nějakém výhledu významné investice. Ano, teď jsou zdrojem ne vysokých příjmů z nájmu. Ve chvíli, kdy by ta budova, jedna z nich, obě najednou v jednom případě přestala fungovat jako divadlo, v druhém případě by ji opustil nájemníci, tak naopak by potřeboval stát, Státní fond kultury, stovky milionů korun, které nemá, a rozhodně není účel Státního fondu kultury, aby je pro to využíval. Takže tento majetkový krok má sloužit k tomu, aby se posílil Státní fond kultury a aby byly k dispozici finanční prostředky, které teď slouží na to, aby se posílila kapitola rozpočtu Ministerstva kultury, ale bezpochyby to znamená to, aby tento fond dál mohl fungovat. Takže nejedná se o nějaký - to nemá nic společného s prodejem Konopiště, Karlštejna a tak dále. Chápu, že to takhle potřebujete říct, ale já potřebuji za podstatné to tady takto vysvětlit. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Faktická poznámka pana poslance Lubomíra Brože. Prosím.

 

Poslanec Lubomír Brož: Děkuji. Ode mě už je to poslední faktická poznámka. Tam jde o to, já to vysvětlení chápu, můžu mu rozumět, jde jenom o to, že ten rozpočet, tak jako celý ten rozpočet je postaven na vodě, protože ty 2,5 miliardy nemáte, nemáte na to smlouvu, ani nevíte, že to bude 2,5 miliardy. Vzpomínám si, jak se prodává Štiřínský zámek. Dodneška se neprodal. Takže co když se to během příštího roku neprodá? Takže to byla ta moje jedna z největších výtek, jak je celý ten rozpočet, a to je fakt ukázka celého, stejně tak jako ty emisní povolenky a další věci. Takže tak. Ale děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Budeme tedy pokračovat v obecné rozpravě. Jako další vystoupí pan poslanec Igor Hendrych, připraví se paní poslankyně Vladimíra Lesenská. Prosím.

 

Poslanec Igor Hendrych: Děkuju. Děkuju, pane místopředsedo. Vážené dámy, vážení pánové, vážený pane ministře, je dobře, že jste tady, protože moje vystoupení se bude týkat vašeho rezortu, respektive jeho části, nikoliv dneska Vězeňské služby, ale Probační a mediační služby. Já jsem původně chtěl hovořit o více věcech týkajících se rozpočtu spravedlnosti a nejen spravedlnosti, ale vzhledem k pokročilé hodině to trošku zestručním, nicméně nedá mi to, abych se nevyjádřil právě k rozpočtu Probační a mediační služby.

Několikrát jsem kritizoval Ministerstvo spravedlnosti, konkrétně vás samozřejmě logicky tady na půdě Sněmovny, že dochází k ignorování problémů, které tato služba dlouhodobě má. Několikrát jsem tady konstatoval a nejenom na mikrofon, ale i ve svých interpelacích, že by ta služba potřebovala posílit, protože dlouhodobě je těsně nad stavem zhruba 500 úředníků a asistentů, že vzhledem k tomu nízkému počtu, který je dlouhodobě, netroufám si říct, jak dlouho, ale myslím si, že to už je takových nějakých 15 let zhruba nastaveno na tomhle počtu, že dochází k přetěžování těch úředníků, protože na jednoho připadá zhruba nějakých 80 až 100 případů ročně, a sama služba říká, že pro to, aby se mohlo opravdu v klidu odborně pracovat, tak by jich potřebovala tak polovinu cca, zhruba nějakých 50 ročně.

Co je na tom zajímavého, je, že jsme spolu o tom komunikovali několikrát, respektive já jsem o tom komunikoval s vašimi náměstky. Dostal jsem odpovědi na své interpelace, když jste nebyl zrovna přítomen, a v podstatě jste se mnou souhlasili všichni, že mám pravdu, že jich je málo, těch probačních úředníků, a že opravdu by se asi mělo uvažovat nad navýšením jejich počtu a tak dál. Dokonce jsem byl na semináři, který organizoval koaliční poslanec pan Kohajda, prostřednictvím pana předsedajícího, který v podstatě konstatoval totéž. A když jsem se podíval vlastně do kapitolního sešitu, tak jsem jaksi nemile zjistil, že Probační a mediační služba nejenže není personálně posílena na příští rok, ale dokonce jí má ubýt podle toho tedy, mám tu tabulku tady u sebe, 5,73 zaměstnanců. Takže nikoliv navýšení, ale naopak ještě snížení toho počtu. Ano, dochází k navýšení rozpočtu o 10,5 milionu, z toho zhruba 8 milionů a nějaké drobné konkrétně na platy, ale to má souvislost s celkovým přidáním státním úředníkům o těch 1 400 korun, tady to vychází na nějakých 1 900 korun ve srovnání s letošním rokem. Předpokládám, že jsou v tom započítány i manažerské platy, a v podstatě z nějakých 38 500 bychom se měli dostat o 1 900 na nějakých 40 400, což tedy není příliš vysoký plat na to, že vlastně úředníci probační a mediační služby musí mít magisterské vysokoškolské vzdělání, a jsou to průměry a vztahuje se to samozřejmě i na Prahu, případně na Brno a tak dál, a to jsou platy opravdu nízké. A dochází k tomu, že ti lidé už dokonce dříve prestižní službu, prestižní práci, byli to srdcaři, nebo já spoustu z těch lidí znám, tak ji začínají opouštět, protože prostě se lidově řečeno neuživí.

Já tomu moc nerozumím, protože vy jste vždycky v té komunikaci přiznával, že mám pravdu, že v podstatě ta služba skutečně je tak trošku jakoby upozaďována, že by těch zaměstnanců mělo být víc i v kontextu toho, že se budou měnit trestní předpisy, že se bude měnit trestní zákoník a přijde daleko více povinností na probační a mediační službu, než že tomu teď, nebo takový předpoklad tady je, a i na to jsem dostal sice takovou trošku vyhýbavou, ale v podstatě potvrzující odpověď, že se podle vývoje situace a tak dál. Nicméně rozpočet se tvoří teď a já nevím, jak se ta situace má vyvíjet, o tom budete vědět určitě něco víc do budoucna, ale jak to potom budeme řešit někdy v polovině roku, kdy nám vyplyne z toho, že ta služba najednou nebude mít sto případů jednoho pracovníka, ale 150? A to si myslím, že už je stav, který je opravdu kolapsový. Nevím, jak to jinak říct.

Já si myslím, že se tohle všechno odrazilo i v rezignaci ředitelky Probační a mediační služby, která rezignovala cca před týdnem, ale nechci spekulovat. Myslím si, že to jakousi souvislost má. Odbory už se začínají také v té organizaci bouřit a mám informace o tom, že by se mohly jakoby v podstatě i připojit k odborům, které organizují stávky na soudech kvůli nízkým platům těch administrativních pracovníků. A já si myslím, pane ministře, že by bylo dobré se k tomu postavit opravdu trošku jinak, protože chce se po těch lidech, aby pracovali, ale pracovali dobře, aby opravdu nesli na zádech významnou agendu, to si troufnu říct, že je rozhodně významná agenda, zvlášť v situaci, kdy tady neustále kritizujeme vysoký počet odsouzených ve výkonu trestu na počet obyvatel ve srovnání s jinými vyspělými zeměmi, ale zároveň té služby v podstatě nechceme nic dát.

Tak to je jakoby asi základ. Myslím si, že i k tomu, o čem tady mluvím, ve druhém čtení, ve kterém rozšířím svůj projev ještě i o jiné kapitoly nebo podkapitoly, podám pozměňovací návrh, avizuji dopředu. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já také děkuji.

Hlásím střídání ve vedení tady této schůze Poslanecké sněmovny.

V tuto chvíli je řádně přihlášena v obecné rozpravě paní poslankyně Vladimíra Lesenská. Vážená paní poslankyně, prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Vladimíra Lesenská: Já vám děkuji, vážený pane předsedající. Členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, nejsem žádný stínový ministr ani ministr, ale i tak mi dovolte, abych okomentovala návrh rozpočtu na rok 2025. Vláda, dnes již tenčí o jednoho koaličního partnera, Sněmovně předložila ke schválení základní parametry tohoto rozpočtu: příjmy 2,086 bilionu korun, výdaje 2,327 bilionu korun. Rozdíl mezi příjmy a výdaji, takzvané saldo, stanoven částkou minus 24  miliard korun.

Strohá čísla. A co je za nimi? Donedávna vládní Piráti konstatují, že návrh připomíná Potěmkinovu vesnici. Co tak najednou? Pan ministr Stanjura si pochvaloval při hájení rozpočtu, že jeho návrh je dobrý a realistický. Ale původně vláda počítala se schodkem 230 miliard. Vzhledem k navýšení prostředků pro vysoké školy a ničivým povodním se ho rozhodla navýšit na již zmiňovaných 241 miliard korun. Ale zádrhel je v tom, že již v letošním roce navyšovala rozpočet o 30 miliard korun a na rok 2025 o 10 miliard korun, což je celkových 40 miliard korun na obnovu po povodních. To, že tyto finanční prostředky nejsou účelově vázány, kritizovala i Národní rozpočtová rada, když konstatovala, že, cituji: "Nepřiřazením účelovosti hrozí použití těchto prostředků pro krytí jiných, s povodněmi nesouvisejících výdajů a ohrožení plnění limitů strukturálního salda." Konec citace.

Navíc návrh rozpočtu obsahuje nesrovnalosti v rozsahu okolo 50 miliard korun a podle pana ministra Stanjury jsou to drobné, se kterými si rozpočet poradí. Ony se v něm ztratí, rozplynou, vypaří, nebo je snad odnese velká voda? Tak to abychom si velmi rychle obuli gumáky nebo se naučili plavat. Bývalý ministr financí pan Miroslav Kalousek konstatoval: Pánové Stanjura a Fiala bagatelizují nepravdivé položky v rozpočtu tím, že jde o zanedbatelné procento. Jestliže kvůli 40 miliardám povodňových škod bylo nutné upravit dva rozpočty, pak je jejich argument o zanedbatelných 50 miliardách zoufalý a absurdní. On i paní Schillerová opakovaně v minulosti označovali čísla v rozpočtu za cinknutá.

Zní to snad lépe než natvrdo říci, že jsou špatně nastavené odhady některých příjmů a díry ve výdajích? Je to konstatování národní rozpočtové rady, podle níž pracuje návrh rozpočtu z pera vládní koalice s nadhodnocenými příjmy a podhodnocenými výdaji. Vláda je podle expertů příliš optimistická v očekávání výnosů z emisních povolenek nebo příjmů z dividend od firem s majetkovou účastí státu. Výše uvedenému by možná mohl nasvědčovat i fakt, že třeba při povodních v letech 2002 a 2013 stát pokrýval jen asi třetinu, pardon, čtvrtinu celkových škod a pojišťovny tehdy zaplatily zhruba polovinu. Navíc se na sanaci škod podílely i kraje a obce. Odhad škod po letošních povodních se v současné době pohybuje někde kolem 16 miliard korun. Proč tedy v rozpočtu letošního roku a roku příštího (je?) celkem 40 miliard korun? Platíme stále více za to, abychom vůbec mohli splácet své dluhy. To je skoro jako vzít si úvěr, abyste mohli zaplatit úroky na předchozí úvěr, a než si to uvědomíte, máte z toho nekonečný kolotoč, ze kterého se nedá vystoupit. Vláda v tomto případě připomíná dítě, které se točí na kolotoči stále rychleji, a doufá, že to někdo zastaví. Asi jsme si měli vzít popcorn, abychom se připravili na představení, které vláda nazývá odpovědným hospodařením. Ale já bych to nazvala spíš divadelní hrou - na schovávanou s našimi financemi, a jak se zdá, vláda tu hru velmi dobře ovládá. Jenom škoda, že její hlavní obětí je a bude státní kasa a daňoví poplatníci. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji. Další, kdo je přihlášen, je pan kolega Radek Vondráček, mezitím načtu omluvy: Vít Kaňkovský od 22.45 ze zdravotních důvodů se omlouvá, Petra Quittová od 22 hodin z rodinných důvodů, paní poslankyně Helena Válková ze zdravotních důvodů od 22 hodin a pan ministr Vít Rakušan od 22 hodin z osobních důvodů.

Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Radek Vondráček: Pane místopředsedo děkuji za slovo. Já jsem nepředpokládal, že budu k rozpočtu hovořit 24. 10., když jsme zahájili 23. 10. Takže já výrazně zredukuji a zmodifikuji ten svůj připravený projev. Jako úřadující stín Pavla Blažka bych se chtěl stručně vyjádřit ke kapitole 336 Ministerstva spravedlnosti.

Samozřejmě, měl jsem připravený klasický úvod. Jako už každý rok, co vykonáváme tuto opoziční práci, že se jedná o vybájený rozpočet, který, jak řekl třeba kolega Patrik Nacher, není racionální a není realistický - ale jako vždycky by se nakonec ukázalo, že jsem měl pravdu, protože my tady tu rozpravu obsahujeme každý rok - a to, že ten rozpočet nakonec nepokrývá výdaje, které to ministerstvo nutně musí vynaložit, tak to se každý rok potvrdilo. Potvrzuje se to na setkání se zástupci justice, kdy i pan ministr nakonec musí přiznat, že nemá prostředky, aby splnil veškeré požadavky, zejména platové. Rozpočet Ministerstva spravedlnosti v podstatě není ale žádná vysoká a složitá matematika. Ten rozpočet je 39 miliard přibližně, a když si to vezmete, tak třeba jenom na platy v justici je to 15,2 miliardy, na zdravotní a sociální pojistné je to dalších 5,2 miliardy, ve vězeňství máte na platy 6,6 miliardy, plus 2,2 miliardy na pojistné, když k tomu ještě připočítáte 2 miliardy na důchody a výsluhy, které spadají do vězeňství, tak se dostanete na částku, že z těch 39 miliard na resortu spravedlnosti se 32 miliard utratí za platy a související výdaje. Jenom na soudce - pro zajímavost - připadá 9,5 miliardy korun. Ta částka - nebo 39 miliard - to je ale jaksi vyjádření určité redukční diety, na které už je ministr - tento resort Ministerstva spravedlnosti - několik let. A já tedy nebudu probírat jednotlivé položky, tak, jak jsem si nastudoval tu kapitolu, ale zastavím se u jedné věci - když už mluvím o těch platech. Nedávno jsme měli historickou událost - měli jsme třídenní stávku pracovníků soudnictví, kteří nikdy předtím tímto způsobem neprotestovali. Určitě to není skupina, která by chtěla za každou cenu rebelovat a protestovat, ale skutečně se dostali už do situace, která byla pro ně neúnosná a základním důvodem té stávky bylo, že nebyla splněna dohoda, kterou uzavřeli, kterou, jak tvrdí, uzavřeli i s panem ministrem financí. Může mi pan ministr potom reagovat? Já vám to vysvětlím. Oni jsou přesvědčeni, že dohoda spočívala v tom, že se dorovná jejich příjem na průměrně rozpočtovaný plat ve státní sféře. Sféře, když odečtete učitele a ozbrojené složky. A v roce 2024 byl tento příjem 40 804 korun.

Já jsem si našel na stránce 13 kapitoly. Ministerstva spravedlnosti částku - já vám to řeknu přesně - 41 103 korun, ano, to je vyšší částka, jenže mezitím samozřejmě se přidávalo v ostatní státní sféře, takže já, když k tomu připočtu těch 1 400 korun, nebo na kolik byla uzavřena ta dohoda, tak oni oprávněně říkají, že zase nedorostli k tomu průměrnému příjmu, a to bylo minimum, se kterým šli do vyjednávání. A když se bavím se zástupci justice a ptám se, jaký byl výsledek stávky, tak oni mi říkají, že v podstatě neví, že odpověď neznají, protože ministři se s nimi odmítají sejít, že to považují za zbytečné. Tu částku 41 103 korun znají pouze z médií. Za situace, kdy požadujeme po zaměstnancích justice vysokou kvalifikovanost, mlčenlivost, skvělou znalost českého jazyka, nadprůměrnou znalost... počítačovou gramotnost, kdy se jedná opravdu o práci specialisty, tak se dostáváme na rozpočtované částky - když to vezmu popořadě, tak třeba v roce 2023 byl ten průměrný plat zaměstnanců soudu 36 916 korun, taková zapisovatelka jako nástupní plat v roce 2023 měla 21 800 korun. Jenom pro porovnání, já to budu brát podle toho roku 2023, průměrný plat zaměstnanců státu 44 973, průměrný plat u finanční správy 45 394. Ale co je nejvíc zarážející, že třeba průměrný plat zaměstnanců Ústavního soudu v roce 2023 činil 51 062 za relativně srovnatelnou činnost. To znamená - stejný zaměstnavatel za podobnou práci odměňuje pracovníky - jenom proto, že to je z různého šuplíku placeno, z různé kapitoly - zásadním rozdílným způsobem. To už je potom něco, co odporuje i platnému pracovnímu právu.

Já bych proto chtěl položit otázku panu ministrovi a panu ministrovi financí, jak se tedy projevila ta stávka a kdy tedy můžeme počítat s tím, že skutečně se dorovná ten rozpočtovaný plat - bez učitelů a ozbrojených sil - pracovníků v justici.

K tomu bych měl ještě jednu další připomínku. V tom rozpočtu se jednoznačně mluví o tom, že byl zohledněn ústavní nález z května letošního roku a počítá se s tím, že koeficient u soudců a státních zástupců bude tedy obnoven a bude to ta číslovka tři a že se s ním počítá v tomto rozpočtu. Já jsem se ale dnes dočetl ve sdělovacích prostředcích toto, že vláda svým návrhem na růst platů politiků a soudců riskuje, že opět skončí u Ústavního soudu a že soud její rozhodnutí zruší. Pro příští rok totiž kabinet počítá s tím, že se platy soudců i politiků budou počítat podle totožného koeficientu, jaký soud už letos v květnu označil za protiústavní. Podle ústavních právníků tím jde vláda proti rozhodnutí Ústavního soudu. Pochybnosti má i Jan Kněžínek, který vede legislativní radu vlády. Návrh zákona vláda projednala a míří do Sněmovny. Musím říct, že jsem byl skoro šokován návrhem vlády pro následující období úplně zachovali model, který Ústavní soud zrušil, vůbec nerespektovali jeho rozhodnutí, uvedl ústavní právník Ondřej Preuss. Soud v květnu označil za protiústavní snížení koeficientu, kterým se počítá platová základna soudců. Politici tento koeficient snížili v konsolidačním balíčku ze tří na 2,822 - místo trojnásobku hrubé měsíční mzdy v předminulém kalendářním roce by tak soudci brali jen 2,822. Po reakci veřejnosti kabinet couvl, předložil novou variantu: koeficient vrátí na hodnotu 3, ale až od roku 2026. V příštím roce se budou platy počítat s koeficientem 2,822. Návrh jde přímo proti nálezu Ústavního soudu, uvedl Libor Vávra, prezident Soudcovské unie. Nechtěl nicméně sdělit, zda by se případně soudci domáhali zrušení této části zákona. Já mám otázku na pana ministra financí, případně na pana ministra spravedlnosti, jak se to projeví rozpočtově? Jestliže jsem to pochopil svým selským rozumem, tak ty platy budou i nadále s koeficientem 2,822, rozpočtován je koeficient 3- takže já tím svým primitivním způsobem vidím, že stát v roce 2025 něco ušetří, takže tam bude nějaká úspora. Zajímá mě potom, jestli ty peníze zůstanou v rezortu, jestli budou využity na platy těch lidí, protože ty nůžky mezi soudci a mezi těmi zaměstnanci se neustále rozevírají a ten sociální smír taky nemusí trvat věčně. Nebo jestli případně ty prostředky... Nebo o ty prostředky resort spravedlnosti zase přijde? Děkuji za odpověď, případně bych reagoval na pana ministra. Udělal jsem prostě maximum pro to, abych byl stručný. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já také děkuji a reagovat pravděpodobně bude nejdříve pan ministr financí Zbyněk Stanjura, hned po něm s přednostním právem pan ministr spravedlnosti Pavel Blažek. Prosím, pane ministře.

 

Ministr financí ČR Zbyněk Stanjura: Je fakt těžké nereagovat, když tady (je?) tolik faktických chyb. To jednání se zástupci odborářů bylo vlastně smutné. Od nás se dozvěděli po dvou letech uzavření dohody, jakou dohodu jsme uzavřeli s těmi, kteří za ně vyjednávali po dvou letech. To fakt není chyba státu.

Dohoda byla, že postupně ve třech letech 2023, 2024, 2025 se budou zvyšovat platy zaměstnanců v justici tak, aby v roce 2025 odpovídaly průměrného platu ve výkonu moci - při odečtení učitelů a ozbrojených sborů. A všechno jsme dodrželi, dokonce překročili. Když se podíváte do rozpočtu, 41 100 korun jsem řekl já na tom jednání - ne, že se to dozvěděli z novin - je průměrný plat rozpočtovaný pro rok 2025. Pokud si vezmeme průměrný plat ve státní službě bez těch uvedených kategorií, tak je rozpočtováno 37 681. Je 41 000 méně než 38 000? Není. Je splněna dohoda? Je. Věděli o tom odboráři? Nevěděli. Mě nenapadlo - když někdo vyjednává, reprezentanti soudců, vyjednává za zaměstnance soudu - že jim neřeknou tu dohodu. To jednání vlastně bylo smutné. Když jsem se ptal: a co vlastně požadujete? - My vlastně nevíme. Poskytnete nám čísla? Všechna čísla, která chtěli, dostali buď od ministra spravedlnosti, pana vrchního ředitele Daňhela, nebo z Ministerstva financí. A vy tady přijdete a řeknete: dohoda není plněna. Dozvěděli se to z novin. Není to pravda. Nevím, kdo vám to řekl. Já jsem jim to číslo řekl v rozpočtu, s panem vrchním ředitelem Tyllem jsme jim ukázali podrobné tabulky, všechno jsme poslali, co chtěli. Fakt máte - když někdo vyjednává za jednu stranu - potom ty, za které vyjednává, vy informovat - a ne ten vyjednavač? Opravdu? A není pravda, že jsme se nechtěli sejít. Já nebudu říkat, kde byli ti soudci v tom jednání. Nebyli přítomni v České republice a my jsme to jednání svolali operativně ze dne na den. A vy mi řeknete, že oni řekli, že... Ano, až se vrátili ze své dovolené, tak určili milostivě termín, kdy jsme fakt nemohli. A to už bylo po tom jednání, které proběhlo. Já bych o tom nemluvil, kdyby tohle... To je sprostá lež, že jsme odmítli jednat, je to sprostá lež. Ať mi někdo ukáže nějakou žádost těch, kteří vám to tvrdí. S navrženými termíny. Nic takového nedorazilo. Tak se nedivte, přes pokročilou noční hodinu, že mě to fakt rozčiluje. Uzavřeme dohodu? Něco jiného, kdybychom (nesrozumitelné), uzavřeme dohodu. Splnili jsme je v roce 2023, splnili jsme je v roce 2024 a - pokud projde návrh státního rozpočtu - tak je splněná pro rok 2025. Tak jak může někdo říct, že jsme nesplnili dohodu? A je to pořád srovnání - průměrný plat zaměstnanců ve výkonné moci a v soudní moci. Ten požadavek byl oprávněný, my jsme ho uznali. Řekli jsme, že to nejsme schopni udělat z roku na rok, ale za rok 2023 až 2025 jsme to splnili. Číslo jsem řekl já. Ne že to mají z novin. (Předsedající: Děkuji, pane...) Na jednání.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji, pane ministře. Vaše vystoupení vyvolalo faktickou poznámku pana kolegy Radka Vondráčka. Vaše dvě minuty, prosím.

 

Poslanec Radek Vondráček: Nebudu tu debatu nějak zbytečně prodlužovat, ale padlo tady vážné obvinění, že zástupci justice lžou - a já to mám od nich esemeskou z dnešního dne. To všechno, co jsem řekl - já jsem pouze opakoval to, co jsem se dneska dozvěděl, tu informaci. Takže za všechno můžou ti soudci, vy jste to všecko komunikovali dobře a oni to celé pokazili. Já si počkám na reakci toho prostředí, protože tento výklad jsem slyšel opravdu poprvé, a já myslím, že jste možná měl vážit jiná slova. Ale teď úplně tedy primitivně - jestliže ten plat byl rozpočtován v letošním roce třicet devět tisíc něco, teď bude 41 103, to je v rozpočtu 41 103 korun, je na straně 13 kapitoly 336, ale - mezitím, protože ten plat, ten průměrný bez ozbrojených složek a bez učitelů - byl v roce 2024 40 832. Takové mám já podklady. Tak mně řekněte, kolik tedy je průměrný plat ve státní správě po odečtu učitelů a ozbrojených složek. (Reakce ministra Stanjury mimo mikrofon.) Ale potom opravdu problém je, že vy si nejste schopni říct ta čísla. Já jsem rád, že to zaznělo na mikrofon, a já jim tady nebudu dělat advokáta, ale já jsem opravdu zvědavý na reakci zástupců justice, které jste označil za lháře. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já také děkuji a poprosím s přednostním právem pana... Promiňte, že s faktickou poznámkou paní kolegyně Černochová, ale tím pravděpodobně... Rozumím, rozumím tomu, s faktickou poznámkou pan ministr Stanjura. Opět vymazávám Janu Černochovou.

 

Ministr financí ČR Zbyněk Stanjura: Máme o jedno místo - jsme vlevo proti zvyklostem za tři roky, takže se omlouvám, já jsem řekl, že je lež, že jsme se odmítli s někým setkat, na tom si trvám. Nemám jedinou žádost o setkání s navrženým jedním, dvěma, třemi termíny. To je fakt. Nevím, jak mám doložit, že nemám žádost? Jak mám doložit, že mi nepřišel mail nebo esemeska? To asi moc dobře nejde. Ti, kteří tvrdí vám, že jsem odmítl se účastnit jednání, ať vám doloží, kdy mě požádali. Pokud něco poslali, tak oni to musí mít na svých zařízeních. A to je jediné, co jsem řekl. A pak jsem, že to bylo smutné v tom, že ty dámy - a ta debata byla dlouhá, velmi korektní - se vlastně až na tom jednání - a nás to nenapadlo a ani s panem ministrem - dozvěděli o té dohodě, která už platila dva roky. To mi nepřijde normální. Já jsem nikoho neobvinil ze lži v tomto případě, jenom v tom, že jsem žádné jednání neodmítl, protože jsem žádnou žádost nedostal. Na to jednání, které svolal pan ministr spravedlnosti - mám to datum, teď to nevím z hlavy, bylo to někdy, jak je Sněmovna ve čtvrtek po interpelacích - zástupci soudců nemohli, to já jsem respektoval, a taky jsme jednali s těmi, kteří byli ve stávkové pohotovosti. A když není konkrétní požadavek, tak i kdybyste chtěl, tak ho nemůžete splnit. A tak to bohužel bylo.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já děkuji za dodržení času. Pan ministr Blažek je nahlášen s přednostním právem. Prosím, pane ministře.

 

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Dobrý večer. Či ano? Děkuji za slovo. Já ještě jedno zpřesnění k panu kolegovi Vondráčkovi. Důvod té stávky nebyl v tom, jestli se plní nějaká dohoda nebo ne, důvod stávky byl v tom - a ty dámy to několikrát řekly i za mé přítomnosti tady, když byla - tisková konference je asi hloupé slovo, stáli jsme na Malostranském náměstí asi hodinu s novináři - důvod té stávky byl v tom, že oni požadují, aby v těch tarifních tabulkách a podobně měli určitý příplatek za to stanovený, že pracují na soudech, ale ta stávka nebyla o tom, že by se neplnila nějaká dohoda - ta dohoda se plní, a o tom jsme se dokonce ani nepřely s těmi dámami - ten problém byl, v tom - už to bylo řečeno - že ty dámy říkaly, že ti, co za ně vyjednávaly, jim nikdy neřekli, o čem ta dohoda je. To ale nemohla být chyba ministra spravedlnosti a ministra financí, když někdo za někoho vyjednává, tak my předpokládáme, že těm, koho zastupuje, to řekne, o čem vyjednává. To byl jakýsi ten problém. V podstatě bych ještě rád dodal - a to už se týká platů soudců, ústavních činitelů. Ano, i já se hlásím k tomu, že nepovažuji dosavadní judikaturu Ústavního soudu - pokud jde o platy soudců - za ústavní, a vůbec mi nebude vadit, když se Ústavní soud bude muset znovu zamyslet nad tím, do jaké míry jeho názor, že může existovat jedna jediná skupina pracovníků státu - což jsou i soudci - která si vždy za všech okolností může vysoudit výši svých platů - které se ještě k tomu velmi diametrálně odlišují dnes už od všech ostatních lidí, co pracují pro stát - zatímco jiní ústavní činitelé o tom musejí za dramatických mediálních a já nevím jakých okolností nějakým způsobem hlasovat, tak to privilegium, které si vydobyli soudci, považuji za situace - kdy, já nevím, kdy krajský soudce má 185 000, tak já prostě nepovažuji za porušení jeho nezávislosti, pokud bude mít 170 000 - prostě to už není chápání ústavnosti tak, jak si ho dovolím chápat já. Není nic proti právnímu státu, proti demokracii, a tak dál, když se vedou spory - a třeba před soudy - mezi mocí zákonodárnou, výkonnou a třeba soudní. O tom byly kromě jiného celé dějiny Spojených států - nezhroutila se tam demokracie a xkrát se stalo, že Nejvyšší soud USA, což je jakási obdoba Ústavního soudu našeho, o něčem rozhodl a kongres to nerespektoval a soudili se a přeli se dál.

Ale ta situace, kdy uděláme jednu skupinu tak privilegovanou, že dochází k tomu - a tady souhlasím s panem poslancem Vondráčkem - kdy jak někde v carském Rusku má někdo plat 200 000 měsíčně a pracují tam lidé, co mají 40 000 měsíčně nebo ještě méně - je nesprávná. A nemyslím si, že je etická, spravedlivá, ani ústavní. Žádný zákon, žádná ústava neříká, jak platy soudců musejí být tak, aby při změně toho systému se mohli ohnout, že to je neústavní. A já - už ten poslední nález Ústavního soudu mě vede k tomu, že jsem připravený do takového sporu s Ústavním soudem jít - ať znovu odvodní, že ty vysoké platy soudců musí na rozdíl od všech ostatních jiných lidí, co pracují pro stát, vždy růst, a že je ohrožena nezávislost při statisícových platech, když mají o 10 000 víc nebo méně? A já si myslím, že není. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já také děkuji. Vaše vystoupení vyvolalo dvě faktické poznámky. Pan poslanec Jiří Mašek a hned po něm pan poslanec Radek Vondráček. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji, pane předsedající. Já bych na pana ministra Stanjuru, já bych se zeptal: pane ministře, vy jste tady řekl, že jste udělali dohodu, a tu dohodu plníte a ve třech letech jí naplníte. A řekl jste, že ty dotyčné nebo ti dotyční, se kterými jste tu dohodu dělal, zřejmě tu informaci nepřenesli dál. Já většinou jsem vždycky zaregistroval - když se jednalo o peníze, někde nějací odboráři vyjednávali - tak se to - aspoň minimálně to někde mělo nějaký otisk v médiích, někde se o tom mluvilo. Předpokládám, že ta smlouva tedy asi byla písemná a že oni si ji zřejmě odnesli a dál neinformovali. Pokud to byla smlouva nebo dohoda ústní, tak o tom jsme se tady dneska bavili, co znamená, nějaký příslib třeba ministra Rakušana, že to bude na podzim o 10 procent, a pak je to jenom o 5 procent. Takže já bych od vás chtěl vidět odpověď: do jaké míry to byla opravdu nějaká legitimní dohoda, třeba podepsaná tak, aby oni s ní mohli pracovat? Protože já se divím, že justice tady tři dny stávkuje a vás to nechá v klidu? Vy byste se přece mohl nějakým způsobem odvolat na takovéhle smluvní ujednání a v podstatě zastavit tu stávku v justici jenom proto, že přece ta dohoda je a je plněna. Mně to přijde, že jste to teď trošku vytáhnul z klobouku, nezlobte se.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji. Pan kolega Vondráček je na řadě. Prosím, pane kolego, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Radek Vondráček: Opravdu, je půl jedné, tak asi všichni chápeme, že nemohu reagovat na ta tvrzení. Já můžu jenom konstatovat, že ta schůzka neproběhla a dneska už je 24. října, vy se budete muset mezi sebou domluvit, proč ta schůzka? Vy tvrdíte něco, druhá strana, něco jiného. My se neposuneme v té debatě dál. Já jsem tam nebyl u toho, chápete, že vám reagovat nemůžu. A já vás překvapím, já do značné míry souhlasím s Pavlem Blažkem a (s tím), co říkal, myslím si to dlouhodobě.

Nicméně. V druhé části toho mého vystoupení. Teď jsme se teda dozvěděli, že vláda znovu půjde do koeficientu, o kterém prohlásil Ústavní soud, že je protiústavní. Nějak to dopadne. Chtěl bych vědět, jestli ta ušetřená částka tam zůstane, protože je taky možné, že v roce 2026 to budete doplácet těm soudcům. Z čeho půjdou ty doplatky, když do střetu s Ústavním soudem znovu půjdete a znovu neuspějete? Protože to bude v podstatě totožný spor? Já jsem nedostal odpověď na tuto druhou část. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taky děkuji, pane ministře. Ano, vaše faktická právě běží, prosím.

 

Ministr financí ČR Zbyněk Stanjura: To bude předmětem jednání mezi prvním a druhým čtením. My navrhujeme, aby to v té kapitole zůstalo, aby se o to i nad rámec trhu navýšili platy zaměstnanců v justici, ne soudců. Nechceme to použít někde jinde. Oznámili jsme to na tiskové konferenci po jednání vlády. Dohody se - nemáme žádnou smlouvu, ale máme například usnesení vlády, které zvyšovaly platy. Nechci zdržovat, ale v roce 2023 usnesení vlády se platy zvýšily, v roce 2024 se to promítlo plus další navýšení podle dohody o 3 169 korun v průměru na každého člověka, dle dohody na částku 38 346 v celkovém objemu 361 684 308 korun. V návrhu rozpočtu na rok 2025 byl zapracován trvalý vliv na navýšení platů zaměstnanců - 1669 plus 1500 plus 1500, to je celkem 4669 v celkovém objemu 171 milionů. Dohody se plní a nezařadily se smlouvy, ale je to jasně v rozpočtu, a jak říkal pan ministr Blažek - to nebyl důvod té stávky. I oni uznávají, že ta dohoda je plněna. A jestli mi někdo přijde 3. října, že 4. října - nebo 5. - je stávka, že chtějí změnit tarifní systém, speciální tabulku a mít tam nějaké speciální příplatky, dá se o tom jednat, ale nedá se to vyřešit za den ani za dva, to je fakt. A ta schůzka byla 3. října, od té doby o schůzku - dneska je 24, už 25 - nikdo nepožádal.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji, pane ministře. Pan poslanec Vondráček se svou faktickou.

 

Poslanec Radek Vondráček: Nezlobte se, pane ministře, ale proč tedy stávkovali? Když nám to tady povídáte? Tak proč? Proč byla třídenní? Historicky poprvé v dějinách třídenní stávka? Pozor, to jsem dal bokem, oni opravdu chtěli jiné svoje tabulky, i justiční, to byl požadavek (nesrozumitelné). Ale to mi neříkejte, že kvůli tomu by šli do stávky z téměř 90 procent všichni zaměstnanci všech soudů, to byl jejich požadavek, to byl jejich způsob, kterým chtějí řešit situaci - ale stávkovali kvůli nízkým příjmům, ne kvůli tomu, že chtějí svoje jiné tabulky. Vy nám tady říkáte, že vlastně nebyl důvod stávkovat, když vás tak poslouchám. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já také děkuji a vracíme se zpátky do obecné rozpravy. A už je na řadě paní poslankyně Marie Pošarová.

 

Poslankyně Marie Pošarová: Vážené dámy, vážení pánové, ráda bych se vyjádřila krátce ke schválenému rozpočtu na příští rok. Ten počítá s výdaji ve výši 2,327 bilionu korun a příjmy ve výši 2,086 bilionu korun, tudíž schodek bude činit 241 miliard korun. Když nastupovala Fialova vláda, tak slibovala rozpočtovou odpovědnost. Zřejmě na své sliby zapomněla - jako na sliby, že nebudou zvyšovat daně, například daň z nemovitosti. Dnes dělá úplný opak. Návrh zákona o státním rozpočtu je rozpočet finální. To, co je podstatné, aby byl rozpočet České republiky důvěryhodný - což není. Naopak, je nevěrohodný podle nezávislé Národní rozpočtové rady. Národní rozpočtová rada totiž začátkem října publikovala stanovisko, podle kterého jsou v návrhu rozpočtu nesrovnalosti, které se pohybují v rozsahu zhruba 50 miliard korun. Úřad Národní rozpočtové rady publikoval některé body: v konsolidaci rozpočtu se příští rok nepokračuje, příjmy z emisních povolenek jsou nadhodnoceny, a to zhruba o 10 miliard korun, u výdajů na důchody jsou částky podhodnoceny, a to kolem 5 až 7 miliard korun. Výdaje na obnovitelné zdroje energie a na platy nepedagogických pracovníků ve školství jsou v rozporu s platnou legislativou. Jinak v případě obnovitelných zdrojů energie hovoříme podle samotných zdrojů, na kterou jsem v interpelaci upozorňovala právě bývalého ministra Síkelu, že tam chybí zhruba 20 miliard korun. To, co kritizoval úřad národní rozpočtové rady, jednoznačně potvrzuje, že ministr financí Zbyněk Stanjura v návrhu státního rozpočtu nadhodnotil příjmy a podhodnotil výdaje, a to značným způsobem, kdy rozpočet pracuje s nereálnými příjmy a výdaji. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji, paní poslankyně. V tuto chvíli je na řadě můj ctěný kolega Miloš Nový. Vážený pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Miloš Nový: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte, abych se v rámci prvního čtení vládní novely zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2025 krátce zabýval jedním z aspektů, který je předmětem kritických výhrad parlamentní opozice, a - korektně přiznávám - i v umírněné formě národní rozpočtové rady. Je jím navrhovaná výše rozpočtového deficitu ve výši 241 miliard korun, ode dne zveřejnění návrhu státního rozpočtu je Ministerstvo financí jak v médiích, tak v rámci jednání rozpočtového výboru, ale i dnešního jednání Sněmovny, opozicí obviňováno, že navrhovaný státní rozpočet neodpovídá ekonomické realitě, neboť plánované příjmy jsou nadhodnocené a plánované výdaje podhodnocené. Zatímco částečné výhrady Národní rozpočtové rady je nutno brát velmi vážně, neboť tyto exaktním způsobem vedou ke zkvalitňování rozpočtového procesu, což je jistě cílem nás všech.

Protesty opozice naopak považuji za farizejské, hanlivě řečeno pokrytecké či licoměrné. Proč? Pojďme se podívat na kvalitu rozpočtového procesu v letech, kdy Ministerstvu financí vládlo opoziční hnutí ANO. Tehdy jsme byli svědky opačného procesu, kdy se záměrně podstřelily příjmy, nadstřelily výdaje a do Sněmovny se šlo se zvýšeným schodkem. Realita obvykle dopadla mnohem lépe a příslušný ministr či ministryně financí se, obrazně řečeno, mohli bít v prsa, jak dobře v průběhu roku hospodařili, neb skutečný schodek vyšel mnohem lépe než plánovaný. Tak pojďme se podívat na pár - v rámci korektnosti dodávám - předcovidových čísel, která ale budou v nominálních, nikoliv reálných hodnotách, které by zahrnuly i inflaci. V roce 2014 činil plánovaný schodek -113 miliard korun, skutečnost -77 miliard korun, rozdíl plánu oproti skutečnosti 36 miliard korun. V roce 2015 plánovaný schodek -100 miliard, skutečný -62 miliard, rozdíl 38 miliard. Obzvláště pikantní byl rok 2016 s plánovaným schodkem -70 miliard, skutečností +62 miliard, tedy s těžko uvěřitelným rozdílem mezi plánem a skutečností ve výši 132 miliard korun. Budu-li citovat část stanoviska Nejvyššího kontrolního úřadu k návrhu státního závěrečného účtu České republiky za rok 2016, pak, cituji: výrazný nesoulad mezi tím, co říká zákon o státním rozpočtu, a tím, co pak ve skutečnosti se v hospodářství děje, s sebou logicky nese otázku, jaká je reálná váha takového zákona a jak kvalitně a věrohodně byly příjmy a výdaje státního rozpočtu stanoveny. Konec citace. V této souvislosti mě napadá, jaké by asi bylo stanovisko národní rozpočtové rady, kdyby v té době existovala. Lehko domyslet. Vážená opozice, stále nás chcete mistrovat, stále nás chcete poučovat, jak transparentně a věrohodně se sestavuje státní rozpočet? Anebo korektně přiznáte, jak - obrazně řečeno - těžká je střelba na pohyblivý terč, který je zatížen mnoha ekonomickými nejistotami. Pro úplnost dodávám, že rozdíl mezi plánem a skutečností v roce 2017 činil 54 miliard korun, v roce 2018 53 miliard korun, v roce 2019 12 miliard. Znovu opakuji, že uvedená čísla nejsou inflačně ošetřena a současně nejsou ošetřena z pohledu tehdy dosahované výše příjmů a výdajů, což znamená, že v reálné hodnotě by byla výrazně vyšší. Vím, že voličova paměť je velmi krátká, obzvláště v případě makroekonomických čísel. Tomu se nedivím, to je naprosto normální. O to více je však nutné připomenout, v uvozovkách, rozpočtovou transparentnost a věrohodnost hnutí ANO v letech 2014 až 2019, kdy makroekonomická situace byla stabilní, kdy evropská ekonomika se vezla na vlně celosvětového hospodářského růstu, kdy evropská ekonomika nezažila konflikty typu válečného konfliktu na Ukrajině, nezažila energetickou krizi a pádivou inflaci. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji. Vaše vystoupení vyvolalo faktickou poznámku pana poslance Huberta Langa. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Hubert Lang: Děkuju, pane místopředsedo. Mě tady napadla v souvislosti s panem Černým taková glosa, byť je jedna hodina ráno. Já jsem s ním zaregistroval, prostřednictvím vás, pane místopředsedo, debatu s Patrikem Nacherem, kdy pan Černý se vyjádřil v tom stylu, že ve své podstatě tím, že tato čtyř nebo tehdy ještě pětikoalice zrušila EET, tak vlastně - pan Nový, pardon, se omlouvám - tak pan Nový prohlásil, že tím vlastně, že koalice zrušila EET, tak vlastně pomohla českým občanům, protože řemeslník, když k vám přijde domů, tak on vám to dá vlastně bez faktury. Patrik Nacher to vůbec nedokázal pochopit, teď říkal něco o nás, tedy o koalici, a vy jste tam úplně jasně řekl, že vlastně... (Předsedající: Mým prostřednictvím, prosím.) - prostřednictvím vás, pane místopředsedo - že zrušením EET pomáháte vy jako čtyřkoalice českým občanům, protože ten řemeslník vám to dá bez daně a že to je vlastně v pořádku. To bylo takové zajímavé. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji. V tuto chvíli se vracíme do obecné rozpravy a je přihlášen pan poslanec Oldřich Černý, po něm Radek Koten. Prosím.

 

Poslanec Oldřich Černý: Děkuji za slovo. Pane předsedající, vážené kolegyně a vážení kolegové, dovolte mi, abych se i já vyjádřil k projednávanému návrhu státního rozpočtu na příští rok. Budu velmi stručný, jelikož nechci opakovat kritiku, která zde již zazněla a se kterou souhlasím. Jen v krátkosti zmíním nekoncepčnost a nesystémovost rozpočtu ve vztahu k financování lesnictví. V původním srpnovém návrhu státního rozpočtu v kapitole Ministerstva zemědělství se počítalo s podporou lesního hospodářství ve výši pouhé půl miliardy korun. Aby všichni rozuměli, o jak malou částku se jedná, uvedu zaokrouhlené částky na podporu lesního hospodářství z let minulých: v roce 2022 to bylo 3,5 miliardy, v roce 2023 3 miliardy, letošní rok 2 miliardy a na příští rok se tedy původně počítalo s pouhými 500 miliony korun - tedy ten srpnový návrh počítal s částkou čtyřikrát nižší, než byla letos, a sedmkrát nižší, než byla v roce 2022 a to ještě nezapočítávám inflaci. Ministerstvo zemědělství během září návrh na podporu lesního hospodářství trochu upravilo a částku navýšilo na miliardu a půl. To kvituji jako dobrý počin, ovšem i tak se v kontextu podpory z minulých let a v kontextu celkové nutné částky jedná o podporu velmi malou. Musíme si totiž uvědomit, jak nákladná je po kůrovcové kalamitě obnova holin. Ministerstvo zemědělství jen na příští rok tyto náklady odhaduje na něco více než 5 miliard korun. Podle Jiřího Svobody, předsedy sdružení vlastníků obecních, soukromých a církevních lesů, tedy v tom původním srpnovém návrhu, chyběly na podporu lesů více než 4 miliardy korun, nyní tedy po tom navýšení chybějí více než 3 miliardy.

Pan Svoboda navíc zhruba před měsícem uvedl, že někteří vlastníci lesů stále neobdrželi finance za žádosti, které podali již v prvním pololetí roku 2023, tedy Ministerstvo zemědělství má ve výplatách více než rok zpoždění, a k tomu ještě částku na podporu lesního hospodářství takto snižuje. Když už není možné tu podporu ani navýšit o inflaci, tak Ministerstvo zemědělství by se mělo snažit ji alespoň nesnižovat. Lesy jsou přece naším národním dědictvím, do kterého se investovat vyplatí.

Věřím, že tento postoj bude ještě přehodnocen a že Ministerstvo zemědělství podporu na obnovu lesů nesníží a zachová ji alespoň v rozpočtu, v jakém byla letos. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já děkuji a poprosím na závěr pana poslance Kotena, aby se ujal slova. Prosím.

 

Poslanec Radek Koten: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážení páni ministři, dámy a pánové, vzhledem k tomu, že poměrně pokročilá doba a stále jednáme o rozpočtu na příští rok, tak bychom si na to měli alespoň trošičku posvítit, abychom to tady rozsvítili, protože přišli i čtyřkoaliční poslanci, tak... (Odmlka pro hluk v sále.)

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já rozumím. Poprosím vás, vážené kolegyně, vážení kolegové, nejen z pravé části sněmovny, ale taktéž z levé části sněmovny, abyste prosím nechali pana poslance Radka Kotena v klidu dohovořit jeho příspěvek v obecné rozpravě. Děkuji.

 

Poslanec Radek Koten: Já kvituji, že tedy vládní poslanci se vrátili do lavic po tom celém dni, a že tedy alespoň budou schopni vydržet ty tři, čtyři minuty v klidu.

Letošní rozpočet se k poslancům dostal snad v rekordně nejdelší době a v nejdelším termínu, kdy tedy na studium toho rozpočtu bylo poměrně málo času. Nicméně ten rozpočet, jak jsme se tady dozvěděli, je poměrně zase deficitní a vy jste si to v podstatě zavinili sami tím, jak jste tady roztočili to kolo inflace, a samozřejmě drahé energie a financování války na Ukrajině se samozřejmě propsalo i do těch našich rozpočtů, protože svítit se musí na všech státních institucích, tedy i tady v Poslanecké sněmovně, a topit se musí tedy také. Takže nyní sklízíme tedy všichni ovoce toho, že jste si nedali říct a nebyli jste schopni zastropovat energie, ještě když to bylo možné.

Možná to zapadlo v tom projednávání rozpočtu, ale včera v Evropské unii se jaksi schválila další pomoc Ukrajině ve výši 35 miliard eur. Je to asi 880 miliard korun a samozřejmě v tom poměru jednotlivých počtů obyvatel sedmadvacítky se dá předpokládat, že za tyto dluhy, které bude mít Ukrajina, tak bude určitým dílem ručit i Česká republika. Nevím tedy, jak to chcete vysvětlit občanům tady v České republice, že budou ručit za další dluhy, které tedy zasekla Evropská unie - sekeru, ale připadá mi to, že se blížíme, protože se blíží i konec volebního období, tak že řešíte vše: po mně potopa.

Co se týká dluhů v České republice a toho, jaké náš stát, ať už to jsou dluhopisy, nebo ať už to jsou úvěry od bank, které nám půjčují, tak samozřejmě ta obsluha státního dluhu, stejně tak jako rostou úrokové sazby a zvyšuje se deficit a ten dluh, tak samozřejmě ta obsluha státního dluhu, jsou to vlastně ty úroky, které se budou platit v čase, tak bohužel se přehoupne přes 100 miliard korun. To si myslím, že je důležité, aby zde zaznělo, protože přesně stejným způsobem, jako se lidem musí refinancovat jejich hypotéky a mnohdy platí o tisíce u těch větších hypoték, třeba i o deset tisíc více po zvednutí těch úroků, tak samozřejmě i ta Česká republika bude potřebovat na úroky z těch dluhů daleko více peněz, které se samozřejmě promítnou i do těch dalších deficitů. Kdyby podobným způsobem, jak hospodaříte vy tady v České republice s penězi daňových poplatníků, hospodařily domácnosti v České republice, tak jsou pravděpodobně v exekuci už úplně všechny domácnosti. A bohužel občané doplácí také se svými exekucemi právě na tu vaší asociální politiku.

Já se tady ještě vrátím k rozpočtu Ministerstva vnitra. On je samozřejmě zase poněkud nepatrně vyšší, ale bohužel do těch platů příslušníků bezpečnostních sborů se nepropisuje téměř vůbec. Když to porovnáme s nějakou reálnou mzdou nebo s reálnými platy, tak ti příslušníci ozbrojených sborů a bezpečnostních sborů jsou díky inflaci minus 25 až 28 % proti tomu, jak to bylo v roce 2021. Takže i oni mají problémy. A pokud jde o bezpečnost v České republice, tak největším nebezpečím nejsou hybridní hrozby, jak vy je tady nazýváte směrem z východu nebo z Číny, nebo odkud to vlastně vždycky si vymyslíte, ale největším nebezpečím a největší hybridní hrozbou je právě vaše vláda - neodpovědná. (Potlesk poslanců hnutí SPD.)

Jinak co se týká toho rozpočtu, tak já jenom doufám, že alespoň dovolíte nějaké mírné korekce, protože je nutné přesměrovat peníze jinam a na jiné priority, tak jsem zvědav skutečně na to druhé čtení rozpočtu, kde bychom chtěli podat nějaké pozměňovací návrhy, abychom alespoň zmírnili některé dopady tohoto rozpočtu. Děkuji. (Potlesk poslanců hnutí SPD.)

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji. Pokud se v obecné rozpravě - a vidím, že se nikdo nehlásí z pléna Sněmovny, v tom případě já končím obecnou rozpravu.

Táži se pana ministra financí jako předkladatele, zdali bude chtít mít závěrečné slovo? Bude. Prosím, pane ministře.

 

Ministr financí ČR Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, vše podstatné, co jsem chtěl říct k návrh rozpočtu, jsem řekl ve svém úvodním slově, tak jenom zopakuji poslední dvě věty z toho úvodního slova: Jménem vlády České republiky vás chci požádat o podporu tohoto návrhu a schválení základních parametrů státního rozpočtu na rok 2025. Děkuji. (Potlesk koaličních poslanců.)

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji. Táži se i pana zpravodaje, zdali chce mít závěrečné slovo? Nechce, přesto ho požádám, poněvadž tady budeme mít hlasování o usnesení, aby se ujal slova a provedl nás hlasováním o jednotlivých usneseních.

 

Poslanec Josef Bernard: Děkuju za slovo, pane předsedající. Máme před sebou tedy čtyři návrhy. Jeden návrh rozpočtového výboru, pak zazněly tři protinávrhy na vrácení. Každý je koncipován jinak a má jiný text, proto bude asi nejlépe, když budeme hlasovat o každém zvlášť. Přitom připomínám, že jeden návrh je požadován k hlasování tak, abychom hlasovali jednotlivě o sedmi podbodech toho návrhu. To je návrh klubu Pirátů. Já tedy navrhuji, abychom hlasovali napřed v pořadí: návrh SPD, ten zazněl jako první při rozpravě, pak návrh Pirátů, ten byl druhý, třetí klub ANO a na závěr bychom hlasovali návrh z rozpočtového výboru.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji. Já vás nejdříve odhlásím. Přihlaste se prosím svými hlasovacími kartami.

Mezitím oznámím, že pan ministr Marian Jurečka hlasuje s hlasovací kartou číslo 41.

A až se počet poslankyň a poslanců ustálí, tak já poprosím, abychom mohli zahájit hlasování tak, jak bylo navrženo panem zpravodajem.

 

Poslanec Josef Bernard: Takže nyní první návrh z klubu SPD. Čtu: Poslanecká sněmovna neschvaluje základní údaje návrhu zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2025 a doporučuje vládě České republiky změnit je tak, aby odpovídaly skutečnosti a platné rozpočtové legislativě. Termín předložení nového návrhu stanovuje Poslanecká sněmovna na 21 dní od doručení usnesení Sněmovny předsedovi vlády.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: To se muselo opravit. Tady totiž mám jiný návrh. OK. V pořádku.

 

V tom případě zahajuji hlasování. Táži se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 61, přihlášeno bylo 160 poslankyň a poslanců, pro 74, proti 85. Tento návrh nebyl přijat.

 

Prosím.

 

Poslanec Josef Bernard: Nyní druhý návrh na přepracování z klubu Pirátů. Tady budu tedy vyžadovat, abychom hlasovali postupně po těch sedmi bodech: Poslanecká sněmovna vrací návrh státního rozpočtu k přepracování. Doporučuje vládě následující změny státního rozpočtu: Za prvé, zohlednit v návrhu státního rozpočtu připomínky Národní rozpočtové rady.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka:  

Zahajuji hlasování. Táži se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 62, přihlášeno bylo 160 poslanců, pro 74, proti 82. Tento návrh nebyl přijat.

 

Prosím.

 

Poslanec Josef Bernard: Dále opakuji: Poslanecká sněmovna vrací návrh státního rozpočtu k přepracování. Doporučuje vládě následující změny státního rozpočtu. Já s vaším dovolením už toto návětí nebudu číst u všech těch sedmi bodů. Je jasné, že to myslím vždycky ke každému bodu zvlášť. Za druhé, snížit celkový schodek státního rozpočtu alespoň o 12 miliard korun.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka:  

Zahajuji hlasování. Táži se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování s pořadovým číslem 63, přihlášeno bylo 160 poslankyň a poslanců, pro 18, proti 80. Tento návrh nebyl přijat.

 

 

Poslanec Josef Bernard: Za třetí, snížit objem dotací vyplácených z rozpočtu podnikatelům, takzvanou dotační ekonomiku, alespoň o 10 miliard korun, a to v návaznosti na doporučení Nejvyššího kontrolního úřadu.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka:  

zahajuji hlasování. táži se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 64, přihlášeno bylo 160 poslanců, pro 18, proti 79. Tento návrh byl zamítnut.

 

 

Poslanec Josef Bernard: Zajistit v rozpočtu dodatečné dostatečné prostředky pro splnění slibu vlády učitelům základních škol, že budou mít plat na úrovni 130 % průměrné mzdy předloňského roku, a zajistit, že prostředky určené na jejich platy nebudou využity na vykrývání příjmů jiných profesí, kde vláda objem platů naopak účelově ponížila.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka:  

Zahájil jsem hlasování. táži se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 65, přihlášeno bylo 160 poslanců, pro 74, proti taktéž 74. Tento návrh byl zamítnut.

 

 

Poslanec Josef Bernard: Za páté, zahrnout do rozpočtu prostředky na navýšení rodičovského příspěvku od 1. července 2025.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka:  

Zahajuji hlasování. ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

A máme za sebou hlasování číslo 66, přihlášeno bylo 161 poslankyň a poslanců, pro 74, proti 79. Tento návrh nebyl přijat.

 

 

Poslanec Josef Bernard: Za šesté, zajistit v rozpočtu dostatečné prostředky na podporu vzniku dětských skupin.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka:  

Zahajuji hlasování. Táži se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 67, přihlášeno bylo 161 poslanců, pro 72, proti 69. Tento návrh byl zamítnut.

 

 

Poslanec Josef Bernard: Za sedmé, zajistit v rozpočtu dostatečné prostředky na navýšení počtu dětských psychologů.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka:  

Zahájil jsem hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 68, přihlášeno bylo 161 poslanců, pro 72, proti 67. Tento návrh taktéž nebyl přijat.

 

 

Poslanec Josef Bernard: Tím jsme ukončili hlasování návrhu z klubu Pirátů.

Přejdeme k třetímu návrhu na přepracování z klubu ANO. Já ho načtu.

"Poslanecká sněmovna

I. neschvaluje základní údaje vládního návrhu zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2025 podle sněmovního tisku 805;

II. doporučuje vládě následující změnu: přepracovat návrh zákona o státním rozpočtu na rok 2025 podle připomínek Úřadu Národní rozpočtové rady z 3. října 2024;

III. stanoví, že nejpozdější termín předložení nového návrhu zákona o státním rozpočtu je 20. den od doručení usnesení Poslanecké sněmovny předsedovi vlády."

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka:  

Zahajuji hlasování. Táži se, kdo je pro toto usnesení? Kdo je proti?

Hlasování s pořadovým číslem 69, přihlášeno bylo 161 poslanců, pro 74, proti 83. Tento návrh nebyl přijat.

 

 

Poslanec Josef Bernard: Nyní návrh rozpočtu rozpočtového výboru obsažený v jeho usnesení číslo 420. Tady, jestli dovolíte, já ho nebudu dál číst, protože jsem ho načetl na začátku, v úvodu a dovolím si odvolat se na jeho znění. Přečtu jenom to hlavní:

"Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky schvaluje základní údaje návrhu zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2025 podle sněmovního tisku 805."

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka:  

Zahajuji hlasování. Táži se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 70, přihlášeno bylo 161 poslankyň a poslanců, pro 87, proti 74. Tento návrh byl přijat.

 

S přednostním právem paní poslankyně Schillerová se hlásí ještě.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo. Tak, dámy a pánové, právě skončené hlasování o přepracování rozpočtu podle připomínek Národní rozpočtové rady bylo jedním z mála těch, kde proti sobě nestála opozice a vládní koalice. (Někteří poslanci opouštějí jednací sál.) Já rozumím, že utíkáte, to se těžko poslouchá, ale kde proti sobě stálo právo poslanců na nezkreslená čísla, férově napsané zákony na straně jedné a poslušné lokajství dolní komory k vládní aroganci na straně druhé. (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.) Rozhodnutí většiny v tomto sále bohužel vstupuje do dějin jako vítězství poslušného lokajství a zároveň jako historická prohra základních principů veřejného rozpočtování, tedy úplnosti, pravdivosti, transparentnosti a věrohodnosti. Odmítli jste vyslechnout apolitické, konkrétní a nezpochybnitelné výhrady Úřadu Národní rozpočtové rady, aniž byste získali od vlády jediný argument, proč je nebrat vážně.

Přeslechli jste vzkaz Pražského hradu, že rozpočet s 50miliardovým mankem může jen sotva počítat s podpisem prezidenta. Hodili jste přes palubu důchodce, na které rozpočet zapomněl, vystavili naši zemi riziku soudů a arbitráží a posvětili praxi nadhodnocování příjmů a podhodnocování výdajů, která do roku 2021 vůbec nepatřila do geopolitického rámce vyspělého světa a Evropské unie. Myslíte si, že jste tím o krok blíž k rozpočtu s pěkným číslem, které vám za rok pomůže udržet se ve sněmovních lavicích. Ve skutečnosti ale získáte jen problémy a hanbu.

Kdyby se nejednalo o zákon roku, řekla bych dobře vám tak! Ve skutečnosti se ale nikdo z nás, kdo to s Českou republikou myslí dobře, po tomto hlasování opravdu nemá na co těšit. Čeká nás totiž mimořádně složitý rozpočtový rok 2025, ale alespoň máme jasno v tom, za kým z nás půjdou následky! Děkuji vám. (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.)

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já také děkuji. S přednostním právem se hlásil pan místopředseda Skopeček. Prosím.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Já nebudu určitě reagovat na slova předchůdkyně, nicméně v hlasování číslo 63 jsem hlasoval proti, na sjetině mám pro. Nezpochybňuji hlasování, ale jenom pro stenozáznam uvádím na pravou míru.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji. Pan předseda poslaneckého klubu ODS Marek Benda s přednostním právem. Prosím.

 

Poslanec Marek Benda: Já jenom na vystoupení paní předsedkyně Schillerové. Já ho naprosto respektuji, ale opravdu některé věty by podle mého názoru v této Sněmovně úplně zaznívat neměly. To, že vládní poslanci podpoří rozpočet své vlády, není skutečně projevem lokajství (Projevy nesouhlasu poslanců ANO 2011.), ale je skutečně projevem toho, že ta vláda má jejich důvěru. Já bych poprosil... Já vím, že někteří z opozice ta slova používají často a rádi, já bych poprosil, abychom taková slova spíše nepoužívali, než používali. Děkuji za pozornost. (Potlesk koaličních poslanců.)

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji. Tím pádem končím projednávání tohoto bodu a, vážené kolegyně, vážení kolegové, přerušuji 115. schůzi Poslanecké sněmovny do dnes do 9 hodin. Přeji hezký zbytek noci.

(Jednání skončilo dne 24. 10. v 1.12 hodin.)

Aktualizováno 31. 10. 2024 v 13:06.