(pokračuje Olga Richterová)

23.
Vládní návrh zákona o Národní rozvojové bance
/sněmovní tisk 699/ - druhé čtení

A z pověření vlády předložený návrh zákona uvede pan ministr financí Zbyněk Stanjura. Prosím.

Ministr financí ČR Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Návrh zákona o Národní rozvojové bance je předkládán a základní usnesení vlády z 29. listopadu loňského roku k návrhu na zahájení integračního procesu Národní rozvojové banky a České exportní banky. Návrh reaguje na vyjmutí Národní rozvojové banky z působnosti směrnice o kapitálových požadavcích na banky, označován (je) jako CRD, ke kterému dochází v rámci její revize. Cílem návrhu je stanovit základní právní rámec upravující výkon činnosti této banky a dohled nad ní, což je nezbytné právě v souvislosti s vyjmutím z působnosti zmíněné evropské směrnice. Národní rozvojová banka zůstane bankou s bankovní licencí a bude i nadále dohlížena Českou národní bankou. Její činnost bude podléhat standardním obezřetnostním požadavkům, jaké jsou kladeny na instituce podle regulatorního rámce Evropské unie pro úvěrové instituce. Jedná se o přístup uplatňovaný u některých jiných rozvojových bank členských států Evropské unie, například ve Francii nebo v Bulharsku.

Návrh upravuje poskytnutí státní záruky za některé dluhy Národní rozvojové banky tak, aby snadněji a levněji získávala střednědobé a dlouhodobé cizí zdroje pro svoji další činnost. Návrh zákona omezuje Národní rozvojovou banku v přijímání vkladů od veřejnosti, což je opět přístup uplatňovaný u řady obdobných rozvojových bank v Evropské unii, například v Národní rozvojové bance v Německu nebo v Chorvatsku. Nadále však bude umožněno Národní rozvojové bance přijímat vklady od obcí a krajů, tyto vklady budou dobrovolné, na druhé straně nebudou kryty pojištěním vkladů.

Návrh zákona stanoví rovněž povinnost vést vybrané peněžní prostředky, které Národní rozvojová banka získá ze státního rozpočtu, na účtech podřízených státní pokladně a prostředky určené na rozvojové programy budou ve státní pokladně až do okamžiku, kdy je banka skutečně použije v rámci těchto programů. Účinnost tohoto zákona je navržena na 1. leden příštího roku. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. My jsme návrh v prvém čtení přikázali k projednání rozpočtovému výboru jako výboru garančnímu a usnesení tohoto výboru bylo doručeno jako sněmovní tisk 699/1. A já nyní požádám, aby se slova ujal zpravodaj rozpočtového výboru pan poslanec Libor Turek, aby nás informoval o projednání návrhu ve výboru a případné pozměňovací návrhy odůvodnil. Prosím.

Poslanec Libor Turek: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, já bych jenom krátce zmínil cestu tohoto sněmovního tisku 699 vládního návrhu zákona o Národní rozvojové bance.

Vláda předložila Sněmovně návrh zákona 7. 5. 2024. Návrh zákona byl rozeslán poslancům 9. 5. 2024 a čtení proběhlo 25. 6. 2024 na 108. schůzi Poslanecké sněmovny.

Rozpočtový výbor se tímto sněmovním tiskem zabýval na své 48. schůzi dne 4. září. A dovolil bych si přečíst usnesení, které k tomuto sněmovnímu tisku přijal. Je to usnesení rozpočtového výboru ze 48. schůze ze dne 4. září. 2024 k vládnímu návrhu zákona o Národní rozvojové bance, sněmovní tisk 699, druhé čtení:

"Po rekapitulaci zpravodaje poslance Libora Turka, stanovisku Ministerstva financí a po rozpravě rozpočtový výbor Poslanecké sněmovny

I. doporučuje Poslanecké sněmovně, aby s vládním návrhem zákona o Národní rozvojové bance, sněmovní tisk 699, vyslovila souhlas;

II. zmocňuje zpravodaje výboru, aby s tímto usnesením seznámil schůzi Poslanecké sněmovny."

Co se týče věcné podstaty vládního návrhu zákona, tak pan ministr zrekapituloval téměř vše a myslím, že bylo podrobně probíráno i v rámci prvního čtení tady schůze Poslanecké sněmovny. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. Já nyní otevírám obecnou rozpravu, do níž mám přihlášenou s přednostním právem paní předsedkyni Alenu Schillerovou. Prosím.

Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Vážené kolegyně, vážené vážení kolegové, pane ministře, my se dostáváme do druhého čtení zákona o Národní rozvojové bance. Já znovu chci zdůraznit, tak jako v prvním čtení, že principiálně nejsme proti tomuto zákonu, že debata, kterou teď povedu, se bude týkat prostě trošku jiných věcí, já už jsem to tady nastínila v prvním čtení, myslela jsem si, že se o tom víc pobavíme na rozpočtovém výboru, k tomu nedošlo, protože součástí tohoto zákona je také mimořádně sledovaná a diskutovaná možnost umožnit Národní rozvojové bance vydávat dluhopisy nebo srovnatelné cenné papíry, a to se stane již trvalou součástí financování této instituce. Nově, pokud tedy NRB, dovolte mi používat zkratku, vydá své dluhopisy, zvýší se veřejný dluh České republiky, to jsme se shodli v prvním čtení.

Co se však nezvýší, a to nám bylo potvrzeno i na rozpočtovém výboru, proto to tady otevírám, a to je důležité, je ostře sledovaná výše deficitu státního rozpočtu. A protože tento modus operandi pana ministra Stanjury už známe, ten nakonec byl předveden se Státním fondem dopravní infrastruktury, kdy optickým způsobem se snižoval schodek státního rozpočtu v minulém a letošním roce. Ta argumentace pana ministra byla v této situaci obdobně jako dnes v případě NRB, že je tam nižší úroková sazba. Dobře, já jsem ochotna přiznat, že ve výjimečných a ojedinělých situacích může dojít k obdobné situaci, jenže již v případě SFDI bylo možné provést tuto situaci za zcela stejných podmínek způsobem, aby se ve schodku státního rozpočtu půjčka projevila, to tady nakonec na půdě rozpočtového výboru potvrdil i náměstek ministra financí pan Mora. A tímto postupem nedošlo k zásadnímu snížení transparentnosti řízení veřejných financí.

Jenomže ve chvíli, kdybychom přestali přenášet nerovnováhy do mimorozpočtových fondů, by meziroční komparace s covidovými rozpočty nevyzněly tak, jak se to marketingu pětikoalice zrovna hodí. A o to tady jde. Bohužel jsem přesvědčena, že pětikoalici nejde o snižování strukturálních schodků, snižování výdajů státu, ale jde jenom o vytvoření dojmu snižování schodku státního rozpočtu, protože ten je tím ostře sledovaným číslem. A obdobný proces se v mediálním prostředí diskutuje i dnes při přijímání státního rozpočtu pro rok 2025, kde se již objevila informace, že díra v aktuálně projednávaném rozpočtu na obnovitelné zdroje energie by mohla být vyřešena přenesením problémů na státní akciovou společnost OTE, čili stejný trik jako u SFDI, stejný ministr financí, jenom odlišný rok. Uvidíme. Sledujeme to, sleduji to pečlivě, čerpám zatím jenom z veřejných zdrojů. A proto bych chtěla požádat pana ministra Stanjuru, aby se vyjádřil, nebo aby nějakým způsobem tady odpověděl na naše otázky a skutečně jasně a fakticky vysvětlil, v čem spočívá výhoda nově navrhovaného opatření vydávání dluhopisů jinou entitou, v tomto případě bankou, oproti stávajícím nástrojům, které stát při vydávání dluhopisů má. Ostatně to je i připomínka Ministerstva dopravy, přesně toho ministerstva, které již má zkušenost s panem ministrem Stanjurou a SFDI, to jsem popsala i dnes i mnohokrát na tomto místě.

A protože nemluvíme o jednotkách miliard, ale o desítkách miliard korun, nemluvě o tom, že za tyto dluhy bude poskytnuta státní záruka. Navíc chci tady upozornit také na fakt, že tímto zákonem také vzniká povinnost NRB vést vybrané peněžní prostředky na účtech podřízených státní pokladně vedených u České národní banky. Tyto prostředky mohou sloužit jako krátkodobý zdroj pro krytí potřeby financování vlády. Zároveň do doby využití těchto peněžních prostředků na stanovený účel ze strany NRB nedochází k růstu státního dluhu. Ano, uznávám, že jde o efektivní využívání finančních prostředků, bojím se však, že tento nástroj v rukou pana ministra Stanjury bude opětovně zneužíván, proto na to upozorňuji.

Také se musím z tohoto místa vyjádřit k nenápadnému pozměňovacímu návrhu z pera poslance ODS, o něm pan zpravodaj i mluvil, kterým se mění daňový balíček a který nemá pranic společného nebo nemá nic společného s Národní rozvojovou bankou.

V praxi se totiž opět ukázalo to, co tvrdilo hnutí ANO dlouhodobě, že daňový balíček je nedomyšlený. Nově totiž pan poslanec Turek navrhuje, aby se zrušila úprava 50% povinného přídělu FKSP na spoření na stáří. Ono se totiž v praxi ukázalo, že to nebylo možné, protože s ohledem na dlouhodobé aktivity nebyly volné finanční prostředky těchto fondů dostatečné na pokrytí požadovaných 50 %, nově má být povinnost 50 % prostředků FKSP na spoření na stáří nahrazena doporučením. A mně jako profesně vystudované právničce je zcela jasné, jakou legislativní váhu má doporučení. Za nás je nejenom absolutně nepřijatelné měnit zákony s přímým dopadem na pracující každého půl roku, ale také je zcela zřejmé, že tento pozměňovací návrh nemá žádnou souvislost s Národní rozvojovou bankou.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, aktuálně předložený zákon o Národní rozvojové bance znamená v rukou této pětikoalice vytvoření zásadního chaosu ve státním výkaznictví. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Dovolím si vás rovněž všechny pozdravit a mám zde poznamenáno, že se hlásil do rozpravy pan poslanec Nacher. Máte slovo.

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji, pane místopředsedo, dámy a pánové, pane ministře, já se spíš zeptám, já jsem se účastnil několika kulatých stolů, odborných seminářů na toto téma, které je mi relativně blízké. Rozumím tomu principu, že se posouváme. A to si myslím, že je v pořádku, z dotací primárně úvěrům a k tomu, aby díky těm úvěrům ta ekonomika u těch projektů vlastně fungovala úplně jiným způsobem než tak, jak fungují dotace doposud, a k těm úvěrům je potřeba vydávat mimo jiné tedy dluhopisy, což bude i obsahem činnosti Národní rozvojové banky.

Jak už tady řekla moje předřečnice, předsedkyně našeho klubu, je potřeba tady říct a připomenout a dvakrát podtrhnout, že ty státní záruky za ty některé dluhy Národní rozvojové banky, se zároveň nebudou promítat do bilance státního rozpočtu. Já to jako nekritizuju úplně primárně, ale je potřeba to konstatovat. A z toho tedy vychází za mě ten hlavní dotaz, protože jsem se vlastně dozvídal na těch kulatých stolech vlastně různě podivně jak to je, jaké druhy projektů budou tedy financovány přes Národní rozvojovou banku, protože tam se při té prezentaci hovořilo o tom, že dneska ona patří tou bilancí, že je menší než ty nejmenší banky v České republice a že chce jít cestou takové sesterské banky například v Německu.

Bavíme se tady v tom případě o nějakých stovkách miliard korun v bilanci, aby se dostala na úroveň řekněme menších nebo středních bank v České republice na straně jedné, a na straně druhé, když jsem se tedy ptal, nebo jsme se ptali, mám pocit, že tam byl i kolega Kohajda, na ty projekty, to znamená, jestli jsou to nějaké klíčové infrastrukturní projekty, stavby dopravní a podobně, dálnice, nevím, které by to mohly naplnit, že jsou to právě ty desítky miliard, jsou to ty investiční peníze, a dávalo by to nějaký smysl, tak zase jsem dostal odpověď, že to budou jednotlivé projekty za jednotlivé miliardy, teda projekty za jednotky miliard, jednotlivé projekty za jednotky miliard korun. Tudíž to mi pak vychází, že by to musely být stovky takových projektů, abychom se dostali do té slibované bilance, kam by ta Národní rozvojová banka měla směřovat, ale na to zase podle mě není připravené to zázemí té Národní rozvojové banky, i ten způsob schvalování vlastně těch úvěrů, těch dluhopisů, těch státních záruk. Tady není, předpokládám, žádný pozměňovací návrh, nebo jsem ho nezaznamenal? Je to tak? Pan zpravodaj kývá, že ne. Takže my to jakoby nezpochybňujeme, ale bylo by dobré se o tom bavit, protože já jsem nenašel v těch dokumentech, jaká je nebo bude tedy vlastně ta základní strategie Národní rozvojové banky. Pár velkých projektů, ale tam by to znamenalo, že třeba ten projekt bude mít 10, 15, 20 miliard korun a pak nastává ta situace té hrozby, že v konkrétním roce, když to tam bude naplánováno a dostane se to mimo rozpočet, tak to samozřejmě ta příslušná opozice, která v té chvíli bude, tak to může legitimně kritizovat, protože dneska jsme v opozici my, za rok za dva můžete být vy, anebo to budou právě ty jednotlivé projekty v jednotkách miliard, ale kterých bude muset být několik set, spíš než několik desítek, protože to mně přijde jakoby základní směřování, že to je dobrý se o tom pobavit.

Proto tam přijde jako základní směřování té Národní rozvojové banky, abychom jako politici a jako Ministerstvo financí, které vlastně za to ponese globální generální zodpovědnost, aby se vědělo. Toť vše.

To je vlastně v zásadě v této chvíli v rámci druhého čtení můj jediný dotaz, protože jak říkám, na těch kulatých stolech jsme se vlastně pohybovali v tom kontrastu, v tom kontrastu vzletných plánů, kam ta banka bude směřovat, zejména tedy, pokud vím, ze strany ČNB a managementu té banky. A na straně vlastně druhé to pak naráželo na to, jaká je ta strategie a jestli ty projekty jsou v takové míře, aby to naplnilo ty vzletné cíle. Tak já bych se v tom chtěl nějakým způsobem zorientovat.

Děkuju, doufám, že to bylo srozumitelné.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: V tuto chvíli nevidím žádný další zájem o vystoupení. V tom případě tady končím obecnou rozpravu. Táži se pana ministra, jestli má zájem o závěrečné slovo. Ano.

Ministr financí ČR Zbyněk Stanjura: Zkusím velmi stručně. Paní poslankyně, paní předsedkyně Schillerová, interpelovala v této otázce pana předsedu vlády. My dva máme určitě k dispozici odpověď, nevím, jestli s ním vyslovila souhlas, nebo nesouhlas. Jestli vyslovila nesouhlas, tak bude z toho sněmovní dokument. Já za tu interpelaci, za ty dotazy, děkuji, tam poměrně podrobně vysvětlujeme, odpovídám na ty otázky, které zazněly dnes. Myslím, že není účelem, abych tady teďka četl tři strany otázek a odpovědí. Nevím, jestli zůstane sněmovním dokumentem, nicméně ten dokument určitě není nějaký neveřejný. Opravdu myslím bez ironie, že děkuju za ty otázky, protože když máte šanci to odborně v klidu vysvětlit, tak je to ku prospěchu věci.

A teď - a já pominu ty osobní narážky - ale věc, že státní záruky nejsou v deficitu státní rozpočtu, je věc běžná. A teď bez kritiky. Pamatujete si covidové záruční programy, kdy stát i se souhlasem opozice tehdy je spustil? A tam reálně platíme ty záruky, reálně v průběhu let. Ty firmy, které si v covidu vzaly úvěr a neplatí, tak to stát platí a nejsou to malé peníze. To jenom konstatování.

A pak, když to zaplatí, tak se to v konkrétním roce objeví ve výdaji státního rozpočtu. Myslím, že největší případ (je) Liberty, kde držíme v této chvíli pohledávku jako stát. Uvidíme, jak dopadne insolvenční řízení, ale Liberty inkasovala úvěr v rámci covidu se státní zárukou z tohoto programu a nesplatila. Ta banka, která mimochodem je taky v insolvenci, si zavolala (?) ty peníze a my jsme, respektive EGAP je musel uhradit. Takže chci jenom říct, že to je docela běžné. Jako bychom v debatě a v dotazech možná jenom opomenuli, že dochází i k integraci s Českou exportní bankou.

A já myslím, že všichni, kteří vystupují, ví, že Česká exportní banka měla stejné právo, jako má mít Národní rozvojová banka doposud. To znamená vydávat státní záruky za dluhopisy. Nevšiml jsem si, že by to někdo kritizoval. Takže to není nový instrument v rámci integrace dvou firem. Tak vlastně říkáme, matka bude mít tu samou kompetenci jako bude mít budoucí dcera v uspořářání NRB a ČEB, ČEBka.

A k těm neustálým debatám o tom, jestli se něco schová, neschová - nic se nedá schovat, a klíčové číslo není deficit státního rozpočtu, ale v tom mezinárodním srovnání je deficit veřejných financí ten konkrétní rok, a tam ta čísla si každý z nás může porovnat. A je to samozřejmě včetně výsledků státního rozpočtu všech samospráv, všech státních fondů, všech veřejných vysokých škol. To všechno je zahrnuté v tom ročním čísle, na které, na základě kterého probíhá to mezinárodní srovnání aspoň v rámci Evropské unie.

Ale pokud bude zájem ještě podrobnější tuhletu otázku diskutovat, určitě experti Ministerstva financí jsou připraveni. To nebylo politické zadání, toto, tento nástroj velmi silně podporovaly například penzijní společnosti, které by tam mohly umístit peníze svých klientů. A samozřejmě, když to bude (se) státní zárukou, tak ti, kteří například musí mít černou nulu ze zákona, tak tento prostředek pak nakupovat mohou, dneska ho nakupovat nemohou.

Já nevím, jestli pan poslanec Nacher myslel to vzletné jako ironii nebo ne? Já myslím, že jedna věc je cílový stav a něco realistického. My tou integrací s ČEBkou zvyšujeme vlastně úvěrovou kapacitu. A určitě v prvních letech, já bych řekl v prvních osmi, deseti letech, to nebudou stovky miliard, to určitě nebudou. Ani si nemyslím, že by se to používalo na dopravní infrastrukturu. Finanční nástroj, dopravní infrastrukturu nemůžu vyloučit u PPP projektů. Ale jinak je to veřejný sektor. A je to pak vlastně jedno, kterým způsobem si půjčuje, a vždy je to započteno do dluhu. Ale určitě, a já myslím, že je správné, na tom se shodujeme, že dřív nebo později i ty dotace z Evropy skončí a budeme požívat finanční nástroje. A tohle je legislativní prostředí, abychom se s tím naučili dělat. Na jedné straně stát, jako který je bude zřizovat a využívat, na druhé straně ti potenciální zájemci, ať už z řad municipalit, ale i soukromého sektoru.

Typicky, co mě napadá, myslím si, že by to mohla být první oblast, v které by to mohlo být více vidět, tak je to dostupné bydlení. Myslím si, že nemáme dotovat, že máme používat finanční nástroje, a to by mohla být oblast, v které by ty projekty mohly být.

Já dlouhodobě komunikuji, a nejenom já, s mnohými kraji nebo městy, a to nejsou projekty za 10, 15, 20 miliard, ty konkrétní případy. To spíš budou desítky případů v hodnotě buď nižších, nebo vyšších stovek milionů. A myslím si, že ten finanční nástroj z NRB by mohl být použitý.

Takže uvidíme, to je třeba moje priorita. Pan poslanec Nacher tady řekl, že Ministerstvo financí má plnou zodpovědnost za to (jak) funguje NRB. No, bohužel to není pravda. Já bych si to reálně přál, ale my jsme zdědili, a teď to zase není kritika, jenom konstatování faktů. Nevím, proč máme tři akcionáře Národní rozvojové banky, MMR, MPO a Ministerstvo financí. Nemyslím, že (je) to úplně šťastné. Ale sami dobře víte, jak je složité, když se jednou akciový podíl rozdělí mezi ministerstva, jej zase integrovat zpátky. Na druhé straně ta instituce, Česká exportní banka, která má zkušenosti s poskytováním státních záruk, je plně ovládaná Ministerstvem financí, což je správně. A teď vlastně v rámci té integrace děláme takovou zajímavou operaci, že dcera je v této chvíli stoprocentně ovládaná Ministerstvem financí a budoucí matka, je to zhruba na třetiny MMR, MPO a finance.

Já bych považoval za ideální stav, ale v tomto volebním období se mi to nepovede splnit, aby jediným akcionářem Národní rozvojové banky bylo Ministerstvo financí, mimo jiné protože mu patří legislativě (?), a mimo jiné, že MMR a MP (MPO) mohou být klienty a zadavateli některých těch finančních nástrojů, což si myslím, že Ministerstvo financí by nikdy být nemělo, že tu konkrétní politiku dělají resortní ministerstva, ať už hospodářství, nebo průmyslu, obchodu, nebo Ministerstva pro místní rozvoj, případně Ministerstvo životního prostředí. Ale říkám, to není kritika. Já si nepamatuju, v kterém volební období to vzniklo, to rozdělení akciového trhu, ani jsem po tom nepátral. Jenom jsem říkal, že to není tak úplně jednoduché už najít shodu tří akcionářů. A (je) jedno, že jsou to ministerstva. Prostě jednomu akcionáři se akciová společnost řídí lépe a taky má ale plnou odpovědnost. A navíc ty stanovy vlastně vyžadují, že ti akcionáři se nemohou vlastně přehlasovat, a to ty governments a prostě i to manažerské rozhodování poměrně protahuje, pokud je potřeba souhlas akcionářů k nějaké strategické změně nebo strategickému programu. Tak takhle nějak bych si já osobně představoval budoucí fungování NRB.

Co považuji za důležité, já jsem to říkal, měli jsme vlastně šťastný souběh časových okolností, že byla prováděna na evropské úrovni ta revize směrnice, CRD směrnice. Nám se povedlo dostat na (nesrozumitelné) banku České republiky do stejné pozice, jako mají obdobné instituce u jiných členských států. A netajil jsem se tím, a říkal jsem to v prvním čtení, a není důvod to tajit, my jsme se inspirovali zejména v Německu. Samozřejmě v té velikosti, víte, poměrné velikosti Německo versus Česká republika, nejsme schopni podle mě dosáhnout ani v tomto, ani v příštím volebním období. Ale měli bychom mít jakoby ambiciózní cíl, aby to časem, a já nevím, co bude osm, dvanáct, čtrnáct let, aby ta banka mohla mít například úvěrovou kapacitu ve stovkách miliard korun. Děkuju.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Táži se pana zpravodaje, jestli má zájem vystoupit? Nikoliv, děkuju. V tom případě... (Poznámka poslankyně Schillerové.)

Ano, prosím.

Poslankyně Alena Schillerová: Děkuju. Protože je ukončená debata, tak už vlastně mohu jenom já, už jenom krátce. Proti tomu principu nic nemáme, abychom dnes slučovali nebo oddělili ty dvě věci. (Na) to téma, na které jsem se ptala, úplně přesně jsem odpověď nedostala. Ono státní záruky, nakonec možná si vzpomenete, pane ministře, když jsme projednávali historicky první zákon o státních zárukách, jsme ho i v minulém volebním období, protože byla těžká covidová doba, i s opozicí diskutovali. Ano, já se omlouvám, tak jsem to přeslechla. Tenkrát jsme byli na on-linu a probírali jsme to minimálně dvakrát, třikrát, protože to byl (Poznámka ministra Stanjury.) - ano, děkuju - protože to byl historicky první zákon a nechtěli jsme udělat chybu. Nechtěli jsme, chtěli jsme, aby hladce prošel, aby byl s vámi, a také jsme akceptovali celou řadu vašich připomínek. Tehdy ale byla to těžká covidová doba. Ale tady nastavujeme systém, který bude vlastně trvalý (Poznámka ministra Stanjury) - tak, ano, přesně - který bude trvalý, proto vlastně se na to ptám. A my se určitě, se vrátím tady (k) těm věcem, to znamená to financování, jak se to projeví ve státním (nesrozumitelné), jak na rozpočtovém výboru, tak zejména se toho dotkneme při jednání o státním rozpočtu. Já se podívám na tu odpověď na interpelaci. Řeknu vám upřímně, ještě jsem ji nečetla, podívám se a zvážím, zda ty odpovědi jsem tam dostala, nebo zda to chci zařadit na plénu Sněmovny. V tuto chvíli z pohledu toho zákona není o čem dalším mluvit. Jenom tady prostě signalizuji, že se tomu tématu budu dál věnovat, protože víte, že mně to vadilo. U SFDI vadí mi prostě principiálně, zda se to projeví v tom státním rozpočtu, nebo neprojeví.

Co se týče těch tří akcionářů, souhlasím. Velice jsem si nad tím stýskala jako ministryně financí a i jsme chtěli ten problém vyřešit. Nebudu se vymlouvat, ale covid nám potom přinesl jiné problémy než toto, ale je to problém a měl by to být jeden akcionář a mělo by to být Ministerstvo financí. Tady se naprosto shodneme. Děkuju.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Zahajuji tímto podrobnou rozpravu. Připomínám, že pozměňovací, případně jiné návrhy přednesené v podrobné rozpravě, musí být odůvodněny. Nevidím, že by se kdokoliv hlásil, v tom případě končím podrobnou rozpravu. Máte zájem, pane ministře, o závěrečné slovo? Pane zpravodaji? Nikoliv. V tom případě děkuji za spolupráci a končím tímto druhé čtení tohoto návrhu.

Můžeme přejít k dalšímu bodu

Aktualizováno 3. 12. 2024 v 17:51.