Výbor pro zdravotnictví
O výboru
V Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky se často rozhoduje o velice komplexních a sporných legislativních návrzích a parlamentních iniciativách spadajících do všech politických oblastí. Při parlamentním projednávání hrají klíčovou roli výbory. Právě v nich se totiž poslanci snaží najít potřebné kompromisy. Předtím - než své zprávy či návrhy jednotlivých zákonů předloží k hlasování Poslanecké sněmovně, diskutují ve výborech o dané problematice s vládními představiteli a odborníky z příslušných oblastí.
Jedním z klíčových orgánů Poslanecké sněmovny je Výbor pro zdravotnictví pod vedením MUDr. Borise Šťastného. Tato významná role je dána širokým polem působnosti výboru a stále narůstající rolí oblasti zdravotnictví.
Financování systému veřejného zdravotního pojištění, reformní zákony o zdravotních službách a specifických zdravotních službách, o zdravotní záchranné službě, dále specializační vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, diskuse nad nároky pacienta a vymezením standardu a nadstandardu, rozsah zdravotní péče a udržitelnost financování, oblast ochrany veřejného zdraví, každoroční schvalování rozpočtu ministerstva zdravotnictví či návrhů jednotlivých zdravotně pojistných plánů – to jsou některá z témat a oblastí, jimiž se Výbor pro zdravotnictví v posledních letech zabývá. Ve Výboru pro zdravotnictví se na nejvyšší specializované úrovni diskutuje o všech legislativních návrzích z oblasti zdravotnictví. Vzhledem k tomu, že reforma zdravotnictví je na pořadu dne téměř ve všech volebních obdobích, patří Výbor pro zdravotnictví k nejdůležitějším orgánům Poslanecké sněmovny. Ostatně, je tomu tak ve většině dalších států, neboť problematika zdravotnictví je ve většině parlamentů světa nyní jedním z nejvýznamnějších témat.
Obecné informace o fungování Poslanecké sněmovny, o postavení a roli výborů - parlament v českém ústavním systému
Česká republika je jednotným, demokratickým a právním státem s parlamentní formou vlády. Hlavou státu je prezident, který spolu s vládou představuje moc výkonnou. Zákonodárná moc náleží dvoukomorovému Parlamentu, který je tvořen Poslaneckou sněmovnou a Senátem.
Ústavní systém České republiky vychází z principů parlamentní formy vlády.
Parlament můžeme definovat jako orgán složený z reprezentantů lidu, vzešlý ze všeobecných voleb a vybavený ústavodárnou i zákonodárnou pravomocí. Český parlament je tvořen dvěma komorami – Poslaneckou sněmovnou a Senátem. Poslanecká sněmovna (dolní komora) disponuje některými pravomocemi, které Senát nemá. Vláda je odpovědná pouze Poslanecké sněmovně. Pouze Poslanecká sněmovna vyjadřuje důvěru nebo nedůvěru vládě, jen poslanci mají možnost interpelovat členy vlády, Poslanecká sněmovna také každoročně schvaluje státní rozpočet.
Parlament je zároveň místem, kde probíhá politická diskuse. Střetávají se zde ná-zory, koncepce a ideje. Jejich výslednicí je reálná politika vlády a konkrétní znění zákonných norem. Každý zákon, který vychází z Parlamentu, byl před-mětem politických sporů či přinejmenším diskuse. Diskuse a střet názorů jsou základem demokratického vývoje společnosti. Paradox demokracie tkví v tom, že střet názorů je veřejností vnímán negativně. Tuto historickou zkušenost dokláda-jí i průzkumy veřejného mínění, z nichž je patrné, že Poslanecká sněmovna, obdobně jako i Senát, se těší nižší důvěře občanů než jiné ústavní orgány.
I z toho důvodu většina evropských parlamentů klade velký důraz na způsob komunikace s veřejností. Jedním z nejvýraznějších a nejvíce užívaných prostředků zajištění této komunikace je aktivní přístup Parla-mentu, resp. jeho komor či orgánů, při zajišťování dostatečné informo-vanosti veřejnosti o parlamentních procedurách, orgánech, významných rozhodnutích a podobně. Proto se také Poslanecká sněmovna pomocí oddělení k tomu určených (oddělení komunikace a vzdělávání) snaží o co nejlepší komunikaci s veřejností.
Zásadní roli při komunikaci s odbornou i laickou veřejností hrají v rámci Poslanecké sněmovny jednotlivé výbory, které mají na starosti jednotlivé odborné oblasti a témata. Výbor pro zdravotnictví je od počátku své existence velice aktivním výborem. Zároveň se snaží o co největší otevřenost a transparentnost tak, aby plně využil možnosti zákonem mu svěřené a pomohl vytvořit u veřejnosti co nejlepší obraz o fungování Poslanecké sněmovny.
Legislativní proces na parlamentní úrovni
Přijímání zákonů je jedním z nejvýznamnějších úkolů každého parlamentního sboru. V České republice je Parlament navíc v současné době výhradním zákonodárcem. I když Ústava stanoví, že zákonodárná moc v České republice náleží Parlamentu, přesto se i při jejím výkonu projevuje dělba moci. Projednávání zákonů se rozdílnou mírou účastní Parlament, resp. obě jeho komory, vláda i prezident, díky zákonodárné iniciativě pak i krajská zastupitelstva. Návrh zákona musí být nejprve předložen Poslanecké sněmovně. Teprve po jeho projednání na půdě jednotlivých výborů a schválení Poslaneckou sněmovnou se návrh postupuje do Senátu. Pokud není návrh v senátní fázi schválen – to znamená, že Senát přijal pozměňovací návrhy nebo návrh zákona odmítl – návrh se vrací do Poslanecké sněmovny, kde se rozhodne o výsledku projednávání. Dále je zákon postoupen prezidentovi republiky, který má možnost návrh zákona (s výjimkou zákonů ústavních) vrátit ve lhůtě patnácti dnů do Poslanecké sněmovny, která o něm znovu hlasuje a prezidentovo veto může přehlasovat. V případě schválení všemi ústavními orgány je zákon podepsán prezidentem, předsedou vlády a předsedou Poslanecké sněmovny a následně vyhlášen ve Sbírce zákonů.
Zákonodárný proces při přijímání běžných návrhů - procedura projednávání ve výborech
Výbor projednává návrhy zákonů vždy před druhým čtením, obvykle se však jejich obsahem zabývá již daleko dříve v rámci celého legislativního procesu. Výbor má k projednání návrhu zákona mezi prvním a druhým čtením stanovenou lhůtu 60 dnů. Pro projednání návrhu zákona ve výboru určí předseda výboru zpravodaje, kterým je některý z členů výboru. Nejprve vždy při projednávání příslušného bodu vystoupí zástupce navrhovatele, u vládního návrhu zákona obvykle příslušný ministr nebo, pokud výbor souhlasí, jeho náměstek. Dále vystoupí zpravodaj a následuje rozprava, nejprve obecná poté podrobná. Během ní se podávají pozměňovací návrhy. Po skončení rozpravy ve výboru se hlasuje o podaných pozměňovacích návrzích. Ty, které jsou schváleny, jsou součástí usnesení výboru, ve kterém dále výbor Sněmovně doporučuje, zda má návrh zákona schválit, nebo zamítnout, popřípadě vrátit navrhovateli k dopracování. Nejméně pětinová většina členů výboru může předložit oponentní zprávu, která má obdobné náležitosti jako usnesení výboru.
Po projednání návrhu zákona ve výboru (popř. i v podvýborech, je-li potřeba) a po uplynutí lhůty určené k projednávání je návrh zařazen na pořad další schůze Sněmovny ke druhému čtení. I to je zahájeno vystoupením navrhovatele. Poté vystoupí zpravodaj výboru.
O návrhu se koná rozprava, během níž jednotliví poslanci podávají pozměňovací návrhy.
Ve třetím čtení návrhu zákona, které lze zahájit až po uplynutí 72 hodin od doručení všech pozměňovacích návrhů poslancům, se koná rozprava, ve které však lze navrhnout pouze opravu legislativně technických, gramatických a písemných nebo tiskových chyb. Pokud nebyl schválen návrh na zamítnutí návrhu zákona nebo návrh na opakování druhého čtení, přistoupí se k hlasování o předložených pozměňovacích návrzích a posléze o návrhu zákona jako o celku, samozřejmě ve znění již přijatých pozměňovacích návrhů. Je-li souhlas vysloven, projednávání v Poslanecké sněmovně v této fázi končí a návrh zákona postupuje předseda Poslanecké sněmovny bez zbytečného odkladu Senátu.
Rozdělení výborů - obecné info k činnosti výborů a podvýborů
Podle zákona výbory zřizuje Poslanecká sněmovna s tím, že některé jsou dané ze zákona a na většině ostatních se Sněmovna vždy usnese. Rozhodnutí o zřízení neomezeného počtu dalších výborů je tedy na vůli Poslanecké sněmovny, která o tom zpravidla rozhoduje na své ustavující schůzi. Výbory Poslanecké sněmovny jsou výbory stálými, není zvykem nové výbory zřizovat nebo je rušit či rozdělovat v průběhu volebního období. Věnují se především legislativní a kontrolní agendě, přičemž rozdělení jejich působnosti neodpovídá přesně působnosti jednotlivých ministerstev ve smyslu kompetenčního zákona, ale je v zásadě podobné. Poslanci mají možnost být členy nejvýše dvou výborů, předsedat však mohou pouze jednomu z výborů. Dále mohou býti členy podvýborů. Členové vlády, kteří jsou zároveň poslanci, nemohou být členy žádného z výborů. Předseda a místopředsedové Sněmovny jsou pak členy pouze výboru organizačního.
Politické složení výborů odpovídá principu poměrného zastoupení všech parlamentních stran. Návrhy na členy výboru předkládají poslanecké kluby. Konečnou podobu obsazení výborů schvaluje Sněmovna. Obsazování míst předsedů a dalších funkcionářů výborů bývá součástí povolebních jednání. Předsedu výboru volí samotný výbor, ale potvrzuje jej opět celá Sněmovna.
Schůze výboru jsou v zásadě veřejné. Zasedání svolává předseda výboru podle svého uvážení. Je tak povinen učinit v případě, že jej o to požádá předseda Sněmovny nebo alespoň dvě pětiny všech členů výboru. Podobně jako při jednání Sněmovny je k usnášení výboru zapotřebí přítomnost alespoň třetiny jeho členů, k přijetí usnesení je zapotřebí souhlasu nadpoloviční většiny přítomných. Poslanci, kteří nejsou členy výboru, se mohou jednání výboru účastnit, mají však pouze poradní hlas, což znamená, že se k projednávané věci mohou vyjadřovat a podávat k ní své návrhy, nemohou se však účastnit hlasování. Podle Ústavy ČR mají členové vlády a vedoucí jiných ústředních správních orgánů povinnost dostavit se osobně na schůzi výboru, jestliže je o to výbor požádá, a podat zde požadované informace nebo vysvětlení.
Zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny umožňuje výborům, aby si zřídily své podvýbory pro řešení konkrétních otázek. Pro činnost a jednání podvýboru se přiměřeně užívají ustanovení týkající se výborů s tím rozdílem, že jednání podvýborů obvykle není veřejné (podvýbory Výboru pro zdravotnictví však většinou veřejné jsou). Předsedou podvýboru je vždy poslanec z příslušného výboru. Členy podvýboru mohou být i poslanci z jiných výborů.