(15.50 hodin)
(pokračuje Stanjura)
Pan ministr ve svém úvodním slově řekl, že ten návrh zákona přináší pravidla pro výpočet odkupného. Ale to není pravda. To přináší můj pozměňovací návrh, se kterým vás za chvíli seznámím. Ten návrh zákona zatím přináší pravidla pro rozložení odměny. To je to, o čem mluvil pan ministr - rozložení v pěti letech a podobně.
Takže pane ministře, to je úplně něco jiného. A já pevně doufám, že až budeme tento pozměňovací návrh projednávat v rozpočtovém výboru a na plénu ve třetím čtení, že pan ministr zvolí jiné měřítko než doposud. Doposud říkal: Když je to návrh poslance ANO, tak je to dobře. Když je to návrh koaličního poslance, s kterým já souhlasím, tak je to taky dobře. Když je to pozměňující návrh koaličního poslance, s kterým nesouhlasím, tak je to útok na koalici, což mě je osobně úplně jedno. A vrcholem všeho je, když je opoziční návrh, a nedej bože, aby ho někdo podpořil.
A já bych chtěl požádat pana ministra a jeho tým, aby ten pozměňovací návrh posuzovali bez té optiky, zda přichází z koaličních, nebo opozičních lavic. Aby se zkusil podívat. Zjednodušeně řečeno, nabízím tady pomocnou ruku v té debatě.
V čem spočívá ten jiný přístup než dosavadní návrhy na regulaci? Spočívá v tom, že stanovuje výši odkupného. Počítá také s tím pětiletým obdobím a říká, že za každý měsíc se může snížit odkupné pouze o 1/60 celkových pořizovacích nákladů pojistitele v souvislosti s pojištěním. To je něco jiného než 1/60 z odměny, kterou dostává zprostředkovatel.
A nyní zkusím tento návrh trochu podrobněji odůvodnit. Ten původní návrh, jak už jsem říkal, předložený Ministerstvem financí, sněmovní tisk 751, upravuje vztah dvou profesionálních, nebo obchodních stran, to znamená pojišťovny a zprostředkovatelů, bez přímého efektu a dopadu na užitek spotřebitele. Podle našeho názoru jde o zásah do svobody podnikání, který není přiměřený účelu ani sledovaným cílům, a navíc navržené znění není zcela srozumitelné, když se podíváte na § 21 písm. f) odst. 1. Taky v tomto paragrafu navrhuji mírnou změnu, kterou pak zdůvodním. To znamená, že i v tomto ohledu platí, že z obecného požadavku maximální ochrany spotřebitele nelze dovodit požadavek na cenovou regulaci ve vztahu mezi dvěma obchodními nebo profesionálními podnikatelskými subjekty.
Proto ten pozměňovací návrh omezuje regulaci pouze na oblast pořizovacích nákladů pojišťoven, které jsou uplatňovány vůči vkladům zákazníků v rezervotvorném pojištění, a mají tak primární a přímý vliv na velikost vyplaceného odkupného. Platí-li teze, že problémem životního pojištění je přepojišťování rezultující z nízké hodnoty odkupného vyplaceného zákazníkům, je klíčová právě oblast regulace pořizovacích nákladů, protože to je nejobjemnější položka, která odkupné v prvních letech snižuje. Regulace provizí je v tom případě redundantní, neboli chcete-li, ať používám česká slova, zbytečná, neboť jsou-li redukovány samotné pořizovací náklady, je dosaženo toho cíle úpravy, tedy eliminace situace, kdy je zákazníkovi vyplaceno nízké či nulové odkupné. Návrh v tomto kontextu koresponduje například s úpravou v německé legislativě, která se koncentruje právě na oblast nákladů, a nikoliv na dílčí položky těchto nákladů, jimiž jsou například získatelské provize.
Náklady pojišťoven totiž tvoří dominantní část poplatků, které klient v rezervotvorné složce pojištění hradí, jak ukazuje graf níže. Kdo chcete, pak si ten graf můžete prohlídnout ve sněmovním dokumentu, v kterém je ten pozměňující návrh předložen. Distribuční náklady spojené s činností zprostředkovatelů jsou tak v kontextu celkové nákladovosti naopak marginální. Když se na ten graf podíváme, tak celkové náklady jsou - 80 % jsou náklady pojišťoven a pouze 13 % náklady zprostředkovatelů. A právě z tohoto důvodu by měla úprava sledovat primárně regulaci vztahu mezi pojišťovnou a spotřebitelem, je-li záměrem vůbec do této oblasti zasahovat, a nikoliv regulovat a upravovat zákonem obchodní vztah mezi pojišťovnou a zprostředkovatelem. Lze namítnout, že i regulace pořizovacích nákladů je v tomto ohledu jen částečně efektivní, neboť skutečně účinnou by byla pouze regulace celkových nákladů rezervotvorného pojištění. Ale i tak je to navržené řešení, které tady zdůvodňuji a předkládám z pohledu tržních vztahů vyváženější a efektivnější než předkladatelem navržená regulace získatelských provizí. Proto si myslím, že je to lepší, a tento pozměňovací návrh skutečně chrání práva spotřebitele a netváří se jako rozhodčí v tom běžném obchodním zápase mezi pojišťovnou a zprostředkovateli.
Současně ten pozměňovací návrh obsahuje, jak už jsem říkal, úpravu navrhovaného § 21f odst. 1, kdy se navrhuje vypustit jeho poslední věta. Toto ustanovení totiž přináší znejistění ohledně otázky, v jakých případech vzniká právo na odkupné, což by mohlo vést až k absurdnímu závěru, že tomu tak může být u všech druhů pojištění, nebude-li to ve smlouvě výslovně uvedeno. Ta poslední věta vlastně představuje nepřímou novelu občanského zákoníku, přičemž takový postup je z hlediska tvorby základních principů novotvorby jen obtížně akceptovatelný.
Ještě jednou žádám pana ministra financí - on mě sice celou dobu neposlouchá, ale snad si jeho spolupracovníci přečtou stenozáznam - žádám o to, aby tento návrh posuzovali podle obsahu, a ne podle toho, že to přednesl opoziční poslanec. Děkuji za profesionální odpovědné posouzení tohoto pozměňovacího návrhu.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji a prosím pana poslance Šincla.
Poslanec Ladislav Šincl: Pane předsedo, děkuji. Chtěl bych ocenit vystoupení mého předřečníka. Je vidět, že se alespoň někdo v téhle Poslanecké sněmovně věnuje zákonu o pojišťovacích zprostředkovatelích, nejsem to tedy jenom já. Bylo vidět, že to má už kolega Stanjura dosti nastudováno a má k tomu nějaký svůj názor. Opravdu to oceňuji. Ono to v tom vystoupení trošku vypadalo, jako že to pan Stanjura říká mně. Že mi to jakoby vysvětluje, díval se pořád na mě. Měl jsem z toho takový divný, zvláštní pocit, protože já nejsem navrhovatel toho zákona. Ono kdyby si to někdo přečetl, tak se tam dozví, že navrhovatel tohoto scvrknutého zákona o dvanácti stranách je Ministerstvo financí, které tady reprezentuje pan ministr financí. To jenom jako abychom si ujasnili, kdo je předkladatel a že ten, kdo to předkládá, není - a to je vzkaz pro pojišťovací zprostředkovatele celé České republiky - že to nejsem opravdu já, ale je to tedy pan ministr financí Andrej Babiš.
Chtěl bych tedy ještě sdělit, že jako zpravodaj jsem se snažil vždy držet věcného tématu, ale existuje pár otázek, které si dle mého názoru je dobré vysvětlit, a proto jsem se přihlásil jako obyčejný poslanec do obecné rozpravy. Chci zdůraznit, že to není nic osobního, a doufám, že se to, co tady řeknu, nikoho teď nedotkne.
Jak jsem již - hlavně tedy vážení poslanci, myslím tím vážené poslance hnutí ANO. Jak jsem již v roli zpravodaje uvedl, daný návrh obsahuje regulaci odměn za zprostředkování životního pojištění - a to jak rezervotvorného, tak i rizikového, zdůrazňuji. Proč o tom mluvím? Nevím, zdali to pan ministr ví, ale tento návrh, který zde on předložil, to je sněmovní tisk 751, je totiž z 90 % obsahově stejný jako ten návrh, který jsem předložil v minulém roce já a z kterého pan ministr usoudil, že jsem zlobbovaný pojišťovnami, a kvůli kterému téměř před rokem neváhal použít svých velice netradičních metod, kdy před řadou svědků v této budově vytahoval ze složky s mým jménem nepravdivé informace o mé historii. Kvůli kterému neváhal zjišťovat informace o mé rodině a jejích majetkových poměrech. A že mě řídí lidé, jako je Radek Pokorný a nějaká paní Kleslová, které jsem v životě, opravdu do dneška v životě neviděl. Nechtěl jsem zde otvírat staré koaliční rány a jen jsem v tichosti doufal, že se někdy pan ministr omluví a uvědomí si, že by se takto opravdu chovat neměl. Myslel jsem si, že na mě zapomněl. Bohužel jsem se mýlil. ***