(17.40 hodin)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dámy a pánové, pokračujeme v projednání bodu
10.
Návrh poslanců Vojtěcha Filipa, Stanislava Grospiče a dalších
na vydání ústavního zákona o referendu o zrušení zákona
o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi
/sněmovní tisk 66/ - prvé čtení
Tento bod byl přerušen na 6. schůzi do středy 19. 2., projednání nebylo zahájeno.
Pane předkladateli, máte slovo. Poprosím vás o klid v sále, abychom se navzájem slyšeli. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, pane předsedo vlády, členové vlády, pane předsedající. My jsme se dostali k tomu bodu, ale bohužel nebyl ani zahájen. Já tedy předkládám za skupinu navrhovatelů návrh ústavního zákona o referendu o zrušení zákona o majetkovém vypořádání s církvemi a náboženskými společnostmi.
Už na začátku připomínám, že návrh vznikl v době, kdy bylo možné uvažovat i o zrušení samotného zákona, ale v tuto chvíli předesílám, že samotný návrh už takový být nemůže, protože zákon se stal účinným po jeho vstupu v platnost a v účinnost. Samozřejmě došlo k řadě kroků mezi vládou České republiky, jejími jednotlivými správními orgány a církvemi, náboženskými společnostmi, a tento zákon tedy už nelze zrušit bez náhrady, lze ho pouze změnit a změnit jeho podobu, protože samotný zákon předpokládá, že průběh vyrovnání bude v podstatě 30letý, a tedy bavíme se o tom, co lze na zákoně změnit a proč k tomu je potřeba referendum.
Principiálně tento zákon nemluví o zákoně samotném, tedy o zákoně o vyrovnání se s církvemi a náboženskými společnostmi, tak jak byl předložen v minulém volebním období a schválen tehdejší Poslaneckou sněmovnou minulého volebního období, ale mluví o tom, jakým způsobem by se vyjádřili občané k této věci.
Podotýkám, že v době projednávání zákona osciloval odpor proti návrhu zákona v české společnosti mezi 60 až 80 % a odpor ve společnosti už s realizací zákona zůstává cca 70%. Dobře chápu všechny argumenty a moji kolegové též, že zákon, který byl Poslaneckou sněmovnou přijat, může být také Poslaneckou sněmovnou zrušen a změněn, od toho je zákonodárný sbor a nepotřebujeme k tomu žádné referendum. Myslel jsem si, že budu mít mnohem složitější situaci, než je v tuto chvíli ve společnosti, ale nemám.
Samotné projednávání jednotlivých kauz, realizace samotného zákona o vyrovnání státu s církvemi a náboženskými společnostmi má takovou přehršel vad, má takové velké množství přehmatů, přešlapů, ale také samotných podivných kroků, že jsem přesvědčen, že ke změně zákona musí dojít, a důvod, pro který by tu mělo být referendum, je dán poměrně jednoduchým způsobem. Když se podíváte na žádosti jednotlivých církví, jednotlivých náboženských společností, zjišťujete, že jsou požadovány majetky, které ani podle zákona vydány být nemohou. Například zastavěné pozemky, kdy zákon říká, že se to nevydává, že se nahrazuje, přesto o konkrétní pozemek je podána žádost. Uvedu příklad, a teď bez toho, aniž bych nějakým způsobem chtěl kohokoli poškozovat nebo vyzdvihovat, tak připomenu např. žádost Arcibiskupství pražského o vydání nemovitostí v Jihočeském kraji. Jde o spojařské učiliště v Kolodějích u Týna nad Vltavou, které bylo postaveno v 60.- 70. letech, a je tu žádost o vydání pozemků, včetně nemovitostí na nich stojících, přestože se právě na tyto pozemky vztahuje náhrada, která je ve finanční části. Mohl bych, před chvílí jsme skončili projednávání zákona o zrušení vojenského újezdu Brdy, tam na stejné žádosti Arcibiskupství pražského je také několik zajímavých věcí, kdy jde o žádost o vydání pozemku s jednou stavbou, která ztratila původní stavební charakter, je dnes dětským zařízením pro letní dětské tábory. Jsou k tomu přistaveny řady dalších nemovitostí sloužících právě dětské rekreaci a samozřejmě i dalším účelům, pro které byly postaveny.
Čili samotný zákon, tak jak ho koncipovala minulá vláda, v podstatě měl kolizi ve vydávání jednotlivých majetků zabránit a říkal: Tohle se bude na základě žádostí projednávat a vydávat, tohle se vydávat nebude, to je oceněno takovým a takovým způsobem. A teď se můžeme vrátit k té debatě, a já ji schválně nechci vést, jestli byla oceněna správně, nebo nesprávně a bude se vydávat v penězích. Čili naturální restituce není možná, bude restituce finanční, tedy náhrada v penězích, a přesto dochází k oběma procesům. Jak k tomu, že se vládě nepodařilo sjednat žádnou změnu objemu finančních prostředků, ale také jednotlivé církve, náboženské společnosti nejsou ochotny se se státem dohodnout na tom, že budou postupovat v souladu se zákonem. A teď jsme tedy v pozici, kdy je na jedné straně vláda a Parlament, který odpovídá za určité společenské procesy v České republice, a na druhé straně na základě smluv, které uzavřela velmi rychlým způsobem vláda Petra Nečase s jednotlivými obmyšlenými subjekty, které nechtějí přistoupit na to, že je potřeba redefinovat samotný proces vyrovnání. V tomto ohledu si myslím, že je možné, ba dokonce nutné přistoupit k tomu, že tu bude společenský tlak, který bude vytvářet právě ono vyhlášené jednorázové referendum.
Teď k samotnému návrhu zákona, protože je poměrně jednoduchý, jeho konstrukce je známá v České republice. Je to konstrukce, která vychází z jednorázového referenda o vstupu České republiky do Evropské unie, tzn. má stejnou ústavní konstrukci, včetně toho, jakým způsobem se dostáváme k přezkoumání výsledků referenda, až po postup k Ústavnímu soudu. Je otázka zamezení nějakého opakování, případně toho, že by referendum nevyšlo apod. Má tedy konstrukci, kterou jste si mohli snadno přečíst, protože samotný text ústavního zákona, jak jinak u ústavního zákona, je velmi krátký a strohý, protože musí odpovídat tomu, že Ústavu nelze rozšiřovat nějakými dalekosáhlými projekty. ***