(17.50 hodin)
(pokračuje Filip)
V tomto ohledu tedy samozřejmě už nyní říkám, že samotná otázka by byla ve druhém čtení, pokud bude návrh zákona propuštěn do druhého čtení, změněna, protože už nelze zákon samotný zrušit, ale lze ho změnit a vytvořit tedy onen společenský tlak na to, aby vláda a jednotlivé církve a náboženské společnosti byly ochotny k novému kompromisu, který odpovídá náladám české společnosti, ale také ekonomickým možnostem státu v této situaci.
Pokud jde o samotnou konstrukci, opakuji tedy, že jde o to, že referendum po jeho schválení vyhlašuje prezident republiky. Jednotlivé obvody jsou dělány jako obvody pro volby, sčítání je klasické tak, jak ho známe, a samozřejmě vyhlášení výsledků do 30 dnů od podání návrhu, nejpozději 90 dnů do jeho konání. Zrušení, resp. změna toho zákona by potom byla provedena Poslaneckou sněmovnou na základě sečtení takových výsledků. V případě, že by názor společnosti byl opačný, realizoval by se zákon v té původní podobě se souhlasem, s legitimním souhlasem většiny občanů. To je asi to nejpodstatnější, abych neopakoval věci, které jste si snadno mohli přečíst v důvodové zprávě, a nepovažoval vás za kolegy, kteří návrhy, které předkládáme Poslanecké sněmovně, nečtou.
Jsem přesvědčen, že ta ústavní konstrukce odpovídá tomu, jakým způsobem byla první ústavní konstrukce jednotlivého referenda u nás přijata. A pokud jde o výhrady, které jsem četl z vlády, považuji je za spíše technického charakteru, snadno odstranitelné ve druhém čtení. Také to nabízím za skupinu navrhovatelů. Stejně tak jako nabízím odpovědi na finanční částku. A nemusím odpovídat na to, co znáte z Parlamentního institutu, že tato věc není záležitostí, která by odporovala evropskému právu, ale je výhradním právem českého Parlamentu se takto zachovat jako součást Evropské unie a jistě by nám to nikdo nevyčítal, protože takový zákon, jako je přijat u nás, není přijat v žádném ze států současné osmadvacítky.
Tolik tedy na úvod. Děkuji za pozornost a těším se na rozpravu. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji panu navrhovateli. Požádám ho, aby se posadil na místo navrhovatele. A nyní prosím, aby se ujal slova zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Radek Vondráček.
Poslanec Radek Vondráček: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážená vládo, vážené kolegyně, kolegové, co se týče obsahové stránky návrhu, mám za to, že jste byli ze strany předkladatelů dostatečně seznámeni s tímto návrhem. Já se v roli zpravodaje pokusím omezit na věcné připomínky k předkládanému textu, protože předpokládám samozřejmě bohatou diskusi k tomuto citlivému tématu.
Samozřejmě Ústava ve svém článku 2 odst. 2 počítá s tím, že ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo. Potud je tedy tento návrh zcela konformní. Obávám se, že ale na tomto místě už se potom dostáváme do oblasti, kde se střetáváme vůbec s otázkou, jestli další postup je v souladu s Ústavu, či nikoliv. Já se bohužel domnívám, že tento návrh naprosto nereflektuje judikaturu Nejvyššího soudu, a to už tu úvodní, která odkazuje na ústavní nález 242/2010, který stanovil, že postup zákonodárce, který dlouhodobě nepřijímal žádné zákonné opatření týkající se vydávání historického majetku církví, je protiústavní.
Dále můžu odkázat na ústavní nález, který potvrdil ústavnost zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Dále bych chtěl odkázat na několik ústavních nálezů, které nám opakovaně stanovily, že jestliže zde existuje legitimní očekávání a nějaká právní jistota adresátů nějaké právní normy, tak tato musí být zachována. Já se domnívám, že ve světle této judikatury, i kdybychom vyvinuli společenský tlak, jak tady zaznělo, i kdyby bylo rozhodnuto případně v referendu o tom, že Parlament České republiky má zrušit daný právní předpis, tak tento společenský tlak nemůže dodatečně posvětit, když použiji tohle slovo v souvislosti s církevními restitucemi, nemůže dodatečně posvětit to, že bude zrušen zákon a bude narušeno legitimní očekávání adresátů právní normy.
Je zde řada dalších otázek, na které nám předkladatelé neodpovídají. A sledoval jsem i různá mediální vystoupení v této souvislosti a taky se těším do diskuse, jestli na tuto otázku bude nějakým způsobem odpovězeno. Je to otázka soukromoprávních smluv, které už byly v současné době uzavřeny v souladu a v režimu § 16 zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi, které svou povahou jsou soukromoprávní. Přímo ze zákona vyplývá, že jsou uzavírány na základě občanského zákoníku. A i kdybychom připustili, že by byl v referendu vysloven souhlas, vysloveno ano ke zrušení zákona, ten zákon by byl případně zrušen, tak potom by mě zajímala odpověď na otázku, co s těmito smlouvami, protože ty budou i nadále platit a budou své strany zavazovat. A občanský zákoník nepamatuje na možnost zániku závazku z titulu zákona a je potom otázka, zda by takováto ingerence do soukromoprávních vztahů nebyla také nepřípustná a protiústavní.
Další konkrétní připomínka z mé strany, která by tu měla zaznít - jinak podotýkám, snažím se opravdu o věcné připomínky, v případné řekněme diskusi politické zvážím své vystoupení do obecné rozpravy. Já jen opravdu po technické stránce. Zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi předpokládá dále úplnou odluku státu od církve a v této souvislosti byl zrušen zákon č. 218/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církví. Bylo by tedy nutné opětovně řešit otázku financování církví a náboženských společností v této zemi, kdy si myslím, že nastoupený trend úplné odluky je určitě správný a žádoucí.
Ve světle těchto velkých otazníků, kdybychom mohli dosáhnout referenda a případného zrušení právního předpisu a tento posudek by byl shledán jako protiústavní, je pak třeba posuzovat finanční náklady spojené s referendem. Předkladatelé uvádějí - a myslím si, že ten odhad je kvalifikovaný -, že by se ty náklady mohly pohybovat okolo 500 mil. korun na referendum v této podobě, jak je navrhováno. A jestliže to teď s troškou nadsázky nazvu snahou o vyvinutí společenského tlaku nebo nějaký širší sociologický průzkum s nejistým výsledkem s ohledem na možnou protiústavnost, pak se domnívám, že takovéto náklady nejsou odůvodnitelné.
Už možná překračuji roli zpravodaje, ale možná by mělo z mé strany zaznít, že se domnívám, že toto není cesta, kterou bychom se v rámci demokratického státu měli ubírat, a zřejmě ta problematika, která trápí spoustu občanů, by se měla řešit jiným způsobem. To je vše pro tuto chvíli. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane zpravodaji. Požádám, abyste zaujal místo zpravodaje. Otevírám obecnou rozpravu, do které v tento moment máme přihlášeno šest řečníků. Jako první je přihlášen pan Grebeníček, ale s přednostním právem se hlásí Jiří Mihola. Máte slovo. ***