Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jan Bartošek)

10.
Návrh poslanců Vojtěcha Filipa, Stanislava Grospiče a dalších
na vydání ústavního zákona o referendu o zrušení zákona
o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi
/sněmovní tisk 66/ - prvé čtení

Tento bod byl přerušen na 6. schůzi do středy 19. 2., projednání nebylo zahájeno.

Pane předkladateli, máte slovo. Poprosím vás o klid v sále, abychom se navzájem slyšeli. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, pane předsedo vlády, členové vlády, pane předsedající. My jsme se dostali k tomu bodu, ale bohužel nebyl ani zahájen. Já tedy předkládám za skupinu navrhovatelů návrh ústavního zákona o referendu o zrušení zákona o majetkovém vypořádání s církvemi a náboženskými společnostmi.

Už na začátku připomínám, že návrh vznikl v době, kdy bylo možné uvažovat i o zrušení samotného zákona, ale v tuto chvíli předesílám, že samotný návrh už takový být nemůže, protože zákon se stal účinným po jeho vstupu v platnost a v účinnost. Samozřejmě došlo k řadě kroků mezi vládou České republiky, jejími jednotlivými správními orgány a církvemi, náboženskými společnostmi, a tento zákon tedy už nelze zrušit bez náhrady, lze ho pouze změnit a změnit jeho podobu, protože samotný zákon předpokládá, že průběh vyrovnání bude v podstatě 30letý, a tedy bavíme se o tom, co lze na zákoně změnit a proč k tomu je potřeba referendum.

Principiálně tento zákon nemluví o zákoně samotném, tedy o zákoně o vyrovnání se s církvemi a náboženskými společnostmi, tak jak byl předložen v minulém volebním období a schválen tehdejší Poslaneckou sněmovnou minulého volebního období, ale mluví o tom, jakým způsobem by se vyjádřili občané k této věci.

Podotýkám, že v době projednávání zákona osciloval odpor proti návrhu zákona v české společnosti mezi 60 až 80 % a odpor ve společnosti už s realizací zákona zůstává cca 70%. Dobře chápu všechny argumenty a moji kolegové též, že zákon, který byl Poslaneckou sněmovnou přijat, může být také Poslaneckou sněmovnou zrušen a změněn, od toho je zákonodárný sbor a nepotřebujeme k tomu žádné referendum. Myslel jsem si, že budu mít mnohem složitější situaci, než je v tuto chvíli ve společnosti, ale nemám.

Samotné projednávání jednotlivých kauz, realizace samotného zákona o vyrovnání státu s církvemi a náboženskými společnostmi má takovou přehršel vad, má takové velké množství přehmatů, přešlapů, ale také samotných podivných kroků, že jsem přesvědčen, že ke změně zákona musí dojít, a důvod, pro který by tu mělo být referendum, je dán poměrně jednoduchým způsobem. Když se podíváte na žádosti jednotlivých církví, jednotlivých náboženských společností, zjišťujete, že jsou požadovány majetky, které ani podle zákona vydány být nemohou. Například zastavěné pozemky, kdy zákon říká, že se to nevydává, že se nahrazuje, přesto o konkrétní pozemek je podána žádost. Uvedu příklad, a teď bez toho, aniž bych nějakým způsobem chtěl kohokoli poškozovat nebo vyzdvihovat, tak připomenu např. žádost Arcibiskupství pražského o vydání nemovitostí v Jihočeském kraji. Jde o spojařské učiliště v Kolodějích u Týna nad Vltavou, které bylo postaveno v 60.- 70. letech, a je tu žádost o vydání pozemků, včetně nemovitostí na nich stojících, přestože se právě na tyto pozemky vztahuje náhrada, která je ve finanční části. Mohl bych, před chvílí jsme skončili projednávání zákona o zrušení vojenského újezdu Brdy, tam na stejné žádosti Arcibiskupství pražského je také několik zajímavých věcí, kdy jde o žádost o vydání pozemku s jednou stavbou, která ztratila původní stavební charakter, je dnes dětským zařízením pro letní dětské tábory. Jsou k tomu přistaveny řady dalších nemovitostí sloužících právě dětské rekreaci a samozřejmě i dalším účelům, pro které byly postaveny.

Čili samotný zákon, tak jak ho koncipovala minulá vláda, v podstatě měl kolizi ve vydávání jednotlivých majetků zabránit a říkal: Tohle se bude na základě žádostí projednávat a vydávat, tohle se vydávat nebude, to je oceněno takovým a takovým způsobem. A teď se můžeme vrátit k té debatě, a já ji schválně nechci vést, jestli byla oceněna správně, nebo nesprávně a bude se vydávat v penězích. Čili naturální restituce není možná, bude restituce finanční, tedy náhrada v penězích, a přesto dochází k oběma procesům. Jak k tomu, že se vládě nepodařilo sjednat žádnou změnu objemu finančních prostředků, ale také jednotlivé církve, náboženské společnosti nejsou ochotny se se státem dohodnout na tom, že budou postupovat v souladu se zákonem. A teď jsme tedy v pozici, kdy je na jedné straně vláda a Parlament, který odpovídá za určité společenské procesy v České republice, a na druhé straně na základě smluv, které uzavřela velmi rychlým způsobem vláda Petra Nečase s jednotlivými obmyšlenými subjekty, které nechtějí přistoupit na to, že je potřeba redefinovat samotný proces vyrovnání. V tomto ohledu si myslím, že je možné, ba dokonce nutné přistoupit k tomu, že tu bude společenský tlak, který bude vytvářet právě ono vyhlášené jednorázové referendum.

Teď k samotnému návrhu zákona, protože je poměrně jednoduchý, jeho konstrukce je známá v České republice. Je to konstrukce, která vychází z jednorázového referenda o vstupu České republiky do Evropské unie, tzn. má stejnou ústavní konstrukci, včetně toho, jakým způsobem se dostáváme k přezkoumání výsledků referenda, až po postup k Ústavnímu soudu. Je otázka zamezení nějakého opakování, případně toho, že by referendum nevyšlo apod. Má tedy konstrukci, kterou jste si mohli snadno přečíst, protože samotný text ústavního zákona, jak jinak u ústavního zákona, je velmi krátký a strohý, protože musí odpovídat tomu, že Ústavu nelze rozšiřovat nějakými dalekosáhlými projekty.

V tomto ohledu tedy samozřejmě už nyní říkám, že samotná otázka by byla ve druhém čtení, pokud bude návrh zákona propuštěn do druhého čtení, změněna, protože už nelze zákon samotný zrušit, ale lze ho změnit a vytvořit tedy onen společenský tlak na to, aby vláda a jednotlivé církve a náboženské společnosti byly ochotny k novému kompromisu, který odpovídá náladám české společnosti, ale také ekonomickým možnostem státu v této situaci.

Pokud jde o samotnou konstrukci, opakuji tedy, že jde o to, že referendum po jeho schválení vyhlašuje prezident republiky. Jednotlivé obvody jsou dělány jako obvody pro volby, sčítání je klasické tak, jak ho známe, a samozřejmě vyhlášení výsledků do 30 dnů od podání návrhu, nejpozději 90 dnů do jeho konání. Zrušení, resp. změna toho zákona by potom byla provedena Poslaneckou sněmovnou na základě sečtení takových výsledků. V případě, že by názor společnosti byl opačný, realizoval by se zákon v té původní podobě se souhlasem, s legitimním souhlasem většiny občanů. To je asi to nejpodstatnější, abych neopakoval věci, které jste si snadno mohli přečíst v důvodové zprávě, a nepovažoval vás za kolegy, kteří návrhy, které předkládáme Poslanecké sněmovně, nečtou.

Jsem přesvědčen, že ta ústavní konstrukce odpovídá tomu, jakým způsobem byla první ústavní konstrukce jednotlivého referenda u nás přijata. A pokud jde o výhrady, které jsem četl z vlády, považuji je za spíše technického charakteru, snadno odstranitelné ve druhém čtení. Také to nabízím za skupinu navrhovatelů. Stejně tak jako nabízím odpovědi na finanční částku. A nemusím odpovídat na to, co znáte z Parlamentního institutu, že tato věc není záležitostí, která by odporovala evropskému právu, ale je výhradním právem českého Parlamentu se takto zachovat jako součást Evropské unie a jistě by nám to nikdo nevyčítal, protože takový zákon, jako je přijat u nás, není přijat v žádném ze států současné osmadvacítky.

Tolik tedy na úvod. Děkuji za pozornost a těším se na rozpravu. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji panu navrhovateli. Požádám ho, aby se posadil na místo navrhovatele. A nyní prosím, aby se ujal slova zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Radek Vondráček.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážená vládo, vážené kolegyně, kolegové, co se týče obsahové stránky návrhu, mám za to, že jste byli ze strany předkladatelů dostatečně seznámeni s tímto návrhem. Já se v roli zpravodaje pokusím omezit na věcné připomínky k předkládanému textu, protože předpokládám samozřejmě bohatou diskusi k tomuto citlivému tématu.

Samozřejmě Ústava ve svém článku 2 odst. 2 počítá s tím, že ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo. Potud je tedy tento návrh zcela konformní. Obávám se, že ale na tomto místě už se potom dostáváme do oblasti, kde se střetáváme vůbec s otázkou, jestli další postup je v souladu s Ústavu, či nikoliv. Já se bohužel domnívám, že tento návrh naprosto nereflektuje judikaturu Nejvyššího soudu, a to už tu úvodní, která odkazuje na ústavní nález 242/2010, který stanovil, že postup zákonodárce, který dlouhodobě nepřijímal žádné zákonné opatření týkající se vydávání historického majetku církví, je protiústavní.

Dále můžu odkázat na ústavní nález, který potvrdil ústavnost zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Dále bych chtěl odkázat na několik ústavních nálezů, které nám opakovaně stanovily, že jestliže zde existuje legitimní očekávání a nějaká právní jistota adresátů nějaké právní normy, tak tato musí být zachována. Já se domnívám, že ve světle této judikatury, i kdybychom vyvinuli společenský tlak, jak tady zaznělo, i kdyby bylo rozhodnuto případně v referendu o tom, že Parlament České republiky má zrušit daný právní předpis, tak tento společenský tlak nemůže dodatečně posvětit, když použiji tohle slovo v souvislosti s církevními restitucemi, nemůže dodatečně posvětit to, že bude zrušen zákon a bude narušeno legitimní očekávání adresátů právní normy.

Je zde řada dalších otázek, na které nám předkladatelé neodpovídají. A sledoval jsem i různá mediální vystoupení v této souvislosti a taky se těším do diskuse, jestli na tuto otázku bude nějakým způsobem odpovězeno. Je to otázka soukromoprávních smluv, které už byly v současné době uzavřeny v souladu a v režimu § 16 zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi, které svou povahou jsou soukromoprávní. Přímo ze zákona vyplývá, že jsou uzavírány na základě občanského zákoníku. A i kdybychom připustili, že by byl v referendu vysloven souhlas, vysloveno ano ke zrušení zákona, ten zákon by byl případně zrušen, tak potom by mě zajímala odpověď na otázku, co s těmito smlouvami, protože ty budou i nadále platit a budou své strany zavazovat. A občanský zákoník nepamatuje na možnost zániku závazku z titulu zákona a je potom otázka, zda by takováto ingerence do soukromoprávních vztahů nebyla také nepřípustná a protiústavní.

Další konkrétní připomínka z mé strany, která by tu měla zaznít - jinak podotýkám, snažím se opravdu o věcné připomínky, v případné řekněme diskusi politické zvážím své vystoupení do obecné rozpravy. Já jen opravdu po technické stránce. Zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi předpokládá dále úplnou odluku státu od církve a v této souvislosti byl zrušen zákon č. 218/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církví. Bylo by tedy nutné opětovně řešit otázku financování církví a náboženských společností v této zemi, kdy si myslím, že nastoupený trend úplné odluky je určitě správný a žádoucí.

Ve světle těchto velkých otazníků, kdybychom mohli dosáhnout referenda a případného zrušení právního předpisu a tento posudek by byl shledán jako protiústavní, je pak třeba posuzovat finanční náklady spojené s referendem. Předkladatelé uvádějí - a myslím si, že ten odhad je kvalifikovaný -, že by se ty náklady mohly pohybovat okolo 500 mil. korun na referendum v této podobě, jak je navrhováno. A jestliže to teď s troškou nadsázky nazvu snahou o vyvinutí společenského tlaku nebo nějaký širší sociologický průzkum s nejistým výsledkem s ohledem na možnou protiústavnost, pak se domnívám, že takovéto náklady nejsou odůvodnitelné.

Už možná překračuji roli zpravodaje, ale možná by mělo z mé strany zaznít, že se domnívám, že toto není cesta, kterou bychom se v rámci demokratického státu měli ubírat, a zřejmě ta problematika, která trápí spoustu občanů, by se měla řešit jiným způsobem. To je vše pro tuto chvíli. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane zpravodaji. Požádám, abyste zaujal místo zpravodaje. Otevírám obecnou rozpravu, do které v tento moment máme přihlášeno šest řečníků. Jako první je přihlášen pan Grebeníček, ale s přednostním právem se hlásí Jiří Mihola. Máte slovo.

 

Poslanec Jiří Mihola: Vážený pane předsedající, vážení představitelé vlády, dámy a pánové, poslanecký klub KDU-ČSL je jednoznačně proti komunistickému návrhu zákona o referendu o zrušení zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. KDU-ČSL již mnohokrát deklarovala, že je zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi pro ni uzavřenou záležitostí.

Jako historik a vysokoškolský učitel, který o věci něco ví, bych mohl k této záležitosti a problematice dlouze diskutovat. Nebudu to však dělat. Již samotný fakt, že k majetkovému vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, a tím i k nápravě některých křivd v minulosti došlo až po neuvěřitelných 21 letech od sametové revoluce, mi přijde opravdu trapný. Buďto chceme spravedlnost pro všechny, a pak tedy co bylo ukradeno, musí být vráceno, anebo to můžeme zpochybňovat a dávat prostor tomu, aby v naší zemi vítězila nespravedlnost a právní chaos.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Hezký dobrý večer, milé kolegyně, milí kolegové. Děkuji panu předsedovi poslaneckého klubu KDU-ČSL a dalším přihlášeným je pan poslanec Miroslav Grebeníček. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, není to tak dávno, co papež František jednal s českými a moravskými katolickými preláty. Údajně i o neoprávněných majetkových nárocích katolické církve vůči českým občanům a vůči českému státu. Podle kardinála Duky pro Českou televizi prý Svatý otec jasně řekl, že podle zákona to, co bylo církvím ukradeno, má jim být vráceno. Kardinál Duka k tomu pak ještě dodal: "Nebo už v Československu neplatí vůbec žádný princip spravedlnosti?" To byla velká debata papeže, který zdůrazňoval potřebu spravedlnosti. Z uvedené interpretace jednání ve Vatikánu lze usuzovat na dvojí. Buď kardinál Duka a čeští a moravští preláti stařičkého skromného papeže Františka jednoduše neinformovali pravdivě, případně mu vkládají do úst, co pravděpodobně neřekl. Nebo je papežova mediálně prezentovaná lidská poctivost a sociální vnímavost jen účelovou slupkou.

Zatím se přikláním k těm, kdo kardinála Duku a české a moravské preláty podezírají z nekorektnosti. Dokladem zde může být i prohlášení Svatého otce z listopadu loňského roku. "Dnes je všechno vydáno napospas konkurenci a zákonu silnějšího," cituji jeho slova, "kde mocný pohlcuje slabšího. V důsledku této situace jsou obrovské masy populace vyřazovány a marginalizovány, jsou bez práce, bez perspektiv, bez východisek. Nastoluje se nová, neviditelná, někdy virtuální tyranie, která jednostranně a neúprosně diktuje svoje zákony a svoje pravidla. K tomu všemu přibývá rozvětvená korupce a egoistické daňové úniky, které nabyly globálních dimenzí. V tomto smyslu vybízím finanční odborníky a vlády různých zemí," končí slova papeže Františka, "aby vzali do úvahy slova starověkého mudrce: Nedělit se s chudými o vlastní majetek, to je okrádat je a brát jim život. Majetek, který vlastníme, není náš. Patří jim."

Papež František otevřeně mluví i o tristních poměrech v kurii, o korupčním proudu uvnitř Vatikánu a také o mocné vatikánské lobby homosexuálů. Hodně zlé krve si Svatý otec nadělal i čistkou v Ústavu pro věci víry, známějším pod názvem Vatikánská banka. Tento finanční ústav čelí totiž podezření, že se významně podílel na praní špinavých peněz a že si v něm některé vlivné persony ukrývaly příjmy před zdaněním. To je ovšem velmi odvážný krok ve snaze vnést světlo do činnosti banky, která spravuje peníze Vatikánu a katolických organizací po celém světě.

Mnozí církevní hodnostáři však papeži Františkovi netleskají. Pokušení ze života v blahobytu a využívání materiálních výhod na míle vzdálených od každodenní reality naprosté většiny věřících je až neuvěřitelná. Zdá se tedy, že i čeští a moravští preláti kromě devastace autority církví v očích české společnosti a poctivě věřících aspirují na další pozoruhodný efekt svých praktik, a to je jistá míra kompromitace a zpochybnění mravní integrity Svatého otce.

Dámy a pánové, Bertolt Brecht, umělec světového jména, často mluvil o požitku z přeměny věcí. "Dnešní svět lze dnešním lidem vylíčit jen tehdy," cituji jeho slova, "líčíme-li jej jako svět, který lze změnit." Tento celoživotní postoj Bertolta Brechta je i dnes velkou výzvou. Mám na mysli možnost přeměny poměrů vznikajících nezodpovědností nositelů moci, kdy dochází k neustálému omezování sociálních práv a demokratických přeměn. Mám na mysli možnost změny těch poměrů, které nelze nazvat jinak než jako špatné.

Ano, inklinuji k budování efektivního státu, na němž by nikdo neparazitoval. To, co je pro mne ve věci návrhu skupiny poslanců na vydání zákona o referendu o změně zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi klíčové a rozhodující, je míra podpory ze strany státu a míra finanční spoluúčasti většiny laické veřejnosti na hmotné podpoře věřících občanů a jejich náboženských, ekonomických, politických a dalších institucí. Jsem tedy dalek toho upírat upřímně věřícím českým občanům, kteří respektují Listinu základních práv a svobod a platnou Ústavu, jejich víru, ať už jsou jakéhokoliv náboženského vyznání. Stejně tak přiznávám věřícím a jejich organizacím právo na určitou veřejnou podporu, přičemž jsem zastáncem péče státu o kulturní památky a hodnoty, které jsou spojeny s činností církví a slouží k uspokojování oprávněných potřeb věřících všech vyznání.

Nezpochybňuji tedy právo na svobodu vyznání, které se opírá i o skutečnost, že mnozí věřící významně přispívají k budování naší společnosti, a ani v nejmenším tu nechci a nebudu zpochybňovat, že v minulosti docházelo k silnému napětí a po Únoru 1948 i k fatálnímu střetu římskokatolického kléru a Vatikánu s československým státem, kdy státní moc mimo jiné v zájmu vyloučení politických ambicí zejména římskokatolické církve se dopustila také neomluvitelných křivd vůči církvím a řádům včetně protiprávního postupu vůči věřícím, kněžím a řeholníkům.

Ne, nechci se stylizovat do role horlivého aktéra historického šermu, pouze připomenu, že patří již k jizvám na tváři dějin, že neštěstí jedněch přináší druhým užitek a zisk. Bohužel nic nepotvrzuje, že jedno bez druhého je snad možné. A tak na jedné straně prudce přibývá občanů naší republiky, kteří zemřeli tak chudí, že po nich nezbylo ani na vlastní pohřeb, a na druhé straně Nečasova vládní koalice rozhodla o miliardách ve prospěch církevních prelátů, a to v době, kdy v pásmu příjmové chudoby je podle statistiků již téměř každý desátý Čech včetně dětí a seniorů, přičemž ruku v ruce s tím nezadržitelně roste počet exekucí a osobních bankrotů.

Před více než dvaceti lety na otázku o navrácení údajného církevního majetku prohlásil tehdy ještě nepříliš známý Dominik Duka: "Jenom to ne, to by nás zabilo." Dnes si ovšem primas český už asi nemyslí, že by dary Nečasovy vládní koalice v podobě církevních restitucí, nota bene vypočítané podle oka z Kašparovy krávy, katolickou církev nějak poškodily. Dokonce mazaně zamlčuje, že erudovaní právníci a další odborníci opakovaně upozorňují na skutečnost, že církve žádají i to, co nikdy nebylo jejich. Ideologické zdůvodňování takzvaných církevních restitucí účelovým sloganem "co komunisté ukradli, musí být vráceno" tak bylo velmi brzy vyvráceno, a to i zásluhou Bratrské jednoty baptistů, která se nenechala zkorumpovat katolickou církví a držhubné, či sumu 228 mil., odmítla s tím, že na ni nemá nárok, jelikož o nic během takzvaného komunismu nepřišla.

Ne, nejde o pouhé odstranění křivd způsobených předlistopadovým či dřívějším režimem. Jde o zásah do změn uskutečněných již Josefem II. Jde o opatření namířené proti první pozemkové reformě i proti základním principům formulovaným Tomášem Garrigue Masarykem ve známé Washingtonské deklaraci. Pan kardinál nedostal jen dary, mnohé se v restitucích vracelo z ukradeného. Problém je ovšem v tom, cituji biskupku Církve československé husitské Janu Šilerovou, "že nekradli jen komunisté církvi, ale i církev přicházela k majetku, slušně řečeno, nečistým způsobem". Ne, nehodlám nyní žádat od kardinála Duky odškodnění za křížové výpravy a násilnou pobělohorskou rekatolizaci. Pokud však v rozporu s biblickým příkazem skromnosti si římskokatolická církev mnohé přisvojila a vynutila od podaných, od lidí v tísni a nouzi, slušela by jí dnes pokora. Místo pokory však církevní preláti otevřeně českému státu a lidu vzkazují: "Krize nekrize, plaťte a dávejte. Chceme půdu, lesy a peníze, a to hned, děj se co děj."

O to víc si vážím výjimek, které potvrzují pravidlo. Již zmíněné biskupce Janě Šilerové, která opakovaně vystoupila proti znění zákona o restitucích, proti celkové finanční výši i proti úplatkům pro nekatolické církve, vadí i to, že smlouva mezi církvemi a státem nebyla nejprve vedena v dialogu s širokou veřejností. Ne, nebyla. "A na co by to veřejnost potřebovala? My jednáme s vládou, s Parlamentem. To je kompetentní orgán," reagoval na snahu opozičních poslanců prosadit k dané věci referendum kardinál Miloslav Vlk.

Chce se mi věřit, že současná Poslanecká sněmovna je přece jen trochu jiná než její předchůdkyně. Beru ovšem na vědomí, že jak tady dnes zaznělo, lidovci nechtějí slyšet o jakémkoliv zásahu do církevních restitucí. Jako součást vládní koalice by si však měli alespoň uvědomit, že pokud nejsou peníze na zvyšování důchodů, na slušné přídavky pro děti, na aktivní politiku zaměstnanosti, investice, tak dávat nyní až neuvěřitelně velké finanční náhrady církvím je mimořádný hazard s veřejnými financemi.

Už před volbami jsem musel odpovídat některým lidem - cituji v této souvislosti jednoho z prominentů České strany sociálně demokratické a předsedu Senátu Milana Štěcha -, kteří reagovali na prohlášení komunistů, že bude referendum o církevních restitucích. "Ano, ať je, ale je třeba říct i to b), co s referendem." Milan Štěch také připomíná, že podle seriózních průzkumů chce dnes 81 % našich občanů církevní restituce úplně zrušit. K tomu pak dodal: "Každý aspoň trochu informovaný člověk ví, že to protagonisté z církví i bývalé vládní koalice udělali velmi mazaně.Považuji to za velký problém," konstatuje šéf Senátu. "Pokud přijdou právníci a řeknou, že se to dá překonat, tak věřím, že celé vedení sociální demokracie bude pro."

Co k tomu dodat? Snad jen to, že každý zákon přijatý z vůle Parlamentu může být změněn novým zákonem. A pokud někdo argumentuje nemožností změny již jednou přijatého zákona, dovolím si připomenout, že například zákon č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd, byl novelizován jen v roce svého přijetí dvakrát a v následujících letech pak osmkrát. Minulý zákonodárce nemůže tedy zavazovat budoucího zákonodárce. A to se týká i zákona o církevních restitucích. Proto je podle respektovaného profesora ústavního práva a státovědy Václava Pavlíčka zcela namístě, abychom se k uvedenému zákonu vrátili. A stále je také přesvědčen o tom, že se můžeme vrátit k myšlence na vydání zákona o referendu o změně zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Mimo jiné i proto, že si to přeje 81 % našich spoluobčanů, kterým vadí, že církevní subjekty ženou k soudům nejen stát, ale i kraje, obce a dokonce i soukromé osoby.

Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Dalším přihlášeným je pan poslanec Herbert Pavera. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Herbert Pavera: Vážený pane předsedající, vážený jeden člene vlády, vážené kolegyně a kolegové, ještě bych pochopil, kdyby zákon o referendu o zrušení zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi předložila některá z jiných politických stran. Ale že k tomu přistoupila zrovna Komunistická strana Čech a Moravy, jejíž předchůdkyně KSČ všechny vydávané církevní majetky zkonfiskovala, to je obrovská troufalost. (Nesouhlasné hlasy zleva.) Pokud tak, dámy a pánové z levé strany, toužíte po referendu, proč jste je nevyužili při konfiskaci majetků církve a ostatních v roce 1948 a při příchodu spojeneckých vojsk do Československa v roce 1968? Tehdy se vaši předchůdci a někteří i z vás nikoho neptali, zda to občané chtějí, či nechtějí.

Je třeba veřejnosti jasně říci, že majetek, který se má církvím vracet, jim před zkonfiskováním historicky patřil a že církve, pokud o majetek žádají, musí doložit vlastnictví k těmto majetkům. A tam, kde jsou pochybnosti o vlastnictví, rozhodne nezávislý soud, komu majetek bude patřit.

Veřejnosti lze vysvětlit i důvody k finančnímu vyrovnání s církvemi. Za více jak 60 let, kdy majetky církví vlastnil stát, získal stát spoustu financí z jejich užívání, o které přišly právě církve. Řada nemovitostí, které patřily církvím, je dnes již nenávratně zcizena. Celková výše náhrad činí asi 59 mld. korun, které církve postupně obdrží v průběhu 30 let. Po dobu 17 let - dnes už to není 17 let - k této částce církve obdrží ještě na svůj provoz 1,4 mld. korun, která se bude snižovat každoročně o 5 %. Tuto částku dostávaly církve na svůj provoz od státu i v minulosti. Po roce 2030 tak obdrží církve již jen alikvótní část finančních náhrad za nevydaný majetek, a to až do roku 2042.

Vyrovnání se s církvemi byl velký dluh polistopadových vlád vůči církvím. Žádná z minulých vlád k tomu nenašla odvahu, protože měla obavy ze ztráty voličů. Vyrovnání se s církvemi mělo proběhnout ve stejné době začátkem 90. let jako vrácení majetku všem ostatním vlastníkům, kterým komunisté zabavovali majetky, a asi by to nikdo nezpochybňoval. Jenže k tomu nebyla politická vůle a ani odvaha. Teprve vláda pana Petra Nečase se k tomu odhodlala a samozřejmě že sklidila díky silné proticírkevní náladě vyvolané i některými politiky obrovskou vlnu kritiky. Lidská závist je totiž nekonečná a nezničitelná. A strašit lidi, že získaný majetek církve rozkradou, jak tady slyšíme častokrát, je jediný velký argument kritiky církevních restitucí a ještě k tomu neopodstatněný. Ano, nezastírám, že se může stát, že některý ze zástupců církví neodolá pokušení a pokusí se získat nějaké zvýhodnění pro svou osobu. Onomu pokušení častokrát neodolali ani jiní správci majetku v dávné i nedávné minulosti. Jsem ale přesvědčen, že stejně jako většina občanů je slušných, tak i drtivá většina církevních představitelů je poctivých a slušných a že se o získaný majetek budou starat s velkou odpovědností dobrého hospodáře. Navíc kontrolní mechanismy ať už ze strany církve, státu či veřejnosti nedovolí, aby se s majetkem získaným z restitucí nakládalo jinak než ve prospěch církví a společnosti. Mimo jiné díky ziskům ze správy svého majetku se církve budou věnovat stejně jako v minulosti péči o chudé, o nemocné, o vzdělávání lidí apod. Jako příklad uvedu benediktinský klášter nedaleko městečka Benediktbeuern v Bavorsku, který jsme navštívili v loňském roce, kdy šest mnichů v klášteře dává práci dvěma stovkám lidí, vyvařují obědy pro více jak 150 bezdomovců v Mnichově a podílejí se na velkém rozvoji cestovního ruchu v regionu apod.

Na závěr bych chtěl také říci, že za téměř 25 let po sametové revoluci je jasně vidět, že církve hospodaří s majetkem, který vlastní, velmi zodpovědně, ve prospěch celé společnosti. Církvím se nejedná o materiální zvýhodnění jednotlivců, ale o práci pro dobro občanů této země, a to i těch, kteří se deklarují jako věřící, ale také těch, kteří tento postoj nesdílejí. Restituce a celý proces majetkového narovnání mezi státem a církvemi mají umožnit nezávislé fungování církve na státu. Díky tomu, že budou církve soběstačné, nebudou více zatěžovat státní rozpočet. Nicméně pochopitelné je, že některým politickým silám se může nelíbit existence nezávislých církevních společenství, na které státní moc nebude mít finanční páky. Ostatně takové přemýšlení již pamatujeme z tragických let 1948 a 1968.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, pevně věřím, že nepodpoříte tento návrh zákona, a navrhuji ho zamítnout v prvém čtení. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců TOP 09 a Starostové.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Paverovi. Další řádně přihlášený je pan poslanec Petr Kudela. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Petr Kudela: Vážený pane předsedající, vážení kolegové a vážené kolegyně, poslanci. Podrobně jsem se seznámil s předkládaným návrhem zákona a s jeho důvodovou zprávou. Zaujala mě věta v důvodové zprávě: "Základním je nastolení právní jistoty ohledně dalšího nakládání s majetkem státu a veřejnými prostředky." Vyhlášením referenda akorát docílíme toho, že zpochybníme právní jistoty a navodíme v občanech jakousi mylnou domněnku, že zrušením zákona dojde k nějakému novému druhému zestátnění církevního majetku. Proto nebudu už více opakovat všechny křivdy, které byly provedeny jak na občanech, tak na církvi, a také navrhuji, aby tento návrh zákona byl zrušen v prvním čtení. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Kudelovi. Než předám slovo panu poslanci Grospičovi, tak se stanoviskem za klub s přednostním právem se přihlásil pan místopředseda poslaneckého klubu TOP 09 a Starostové František Laudát. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.

 

Poslanec František Laudát: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, já bych tady řekl několik poznámek, v nichž se odráží stanovisko TOP 09 a Starostů.

1. Domníváme se, že je nepřijatelné, aby byla vypisována všelidová referenda o cizím majetku.

2. Domníváme se, že není možné zpochybňovat elementární právní jistoty ať už jakýchkoliv společností, firem či jednotlivců. Dneska zpochybníme jistoty a majetková práva církví, zítra to budou majetková práva a jistoty široké občanské společnosti, jednotlivých občanů.

3. Zpochybnění vyrovnání s církvemi ohrožuje jeden z pilířů občanské společnosti s historickou tradicí a širokým sociálním kontextem.

4. Žádáme všechny politické strany, aby přestaly zneužívat téma vyrovnání s církvemi ke svým politickým a osobním cílům. Žádáme ty levicové strany, které se takto chovají, aby v tomto bodě a v této problematice negenerovaly nenávist ve společnosti vůči jedné důležité skupině našich občanů - věřícím.

A samozřejmě, byť už to tady myslím zaznělo, v podrobné rozpravě bych poprosil všechny, kteří odešli, aby přišli, abychom na tomto zákoně se shodli a zamítli ho v prvém čtení, což budu v podrobné rozpravě navrhovat. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Laudátovi a nyní řádně přihlášený pan poslanec Stanislav Grospič. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně a kolegové, omlouvám se, že možná udělám několik odbočení v souvislosti s předloženým návrhem zákona, ale považuji je za velice stěžejní.

Otázka majetkového vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi je do určité míry evergreenem v Poslanecké sněmovně a odráží, myslím si, ve své podstatě celou hloubku problémů, kdy se výrazná část veřejnosti, velká část veřejnosti, výrazně nadpoloviční část veřejnosti nemůže spokojit s tím, že se zde provedl těsnou většinou, byť tedy většinou jednoho hlasu, majetkový akt, který má dalekosáhlé důsledky do podstaty českého státu, ale také váže český stát nad míru nepřijatelnou k věcem veřejným pro instituce, které mají soukromoprávní rozměr, byť je jim přiznáván dlouhodobě v právním řádu už z historie Rakouska-Uherska určitý moment veřejnoprávní a také už z dob rakousko-uherské monarchie, zejména rakouské části rakousko-uherské monarchie, soustátí, také podléhaly výrazné veřejné kontrole, a to i v nakládání a příjmech svých rozpočtů a správou svého majetku, který potažmo nevlastnily, ale pouze spravovaly či jim nějakým způsobem byl zapůjčen k saturování jejich nákladů.

A to je ten onen moment rozporu, kdy výrazná část veřejnosti, ať už laické, či odborné, nesouhlasí s názvem zákona, který byl touto Poslaneckou sněmovnou v minulém volebním období přijat pod číslem 428/2012 Sb., o narovnání a majetkovém vyrovnání s církvemi a jinými náboženskými společnostmi.

Nyní, když mi dovolíte, my jako předkladatelé nenavrhujeme nic jiného, než aby lidé rozhodli v referendu, zda souhlasí s tím, aby Parlament České republiky zrušil zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Pokud by došlo k takovémuto referendu, otázka by byla rozhodnuta kladně, "ano", tak by následně byla vytvořena pravomoc pro Parlament České republiky postupovat v této věci ad hoc a přijmout novou právní úpravu, tak jak koneckonců predikuje ve svých nálezech i Ústavní soud, který říká, že by tato oblast měla být pokryta činností parlamentu a zákonnou úpravou ve věcech vyrovnání s majetkovými nároky církví a náboženských společností, nicméně nechává otázku suverenity parlamentu na tom, jakým způsobem.

V této souvislosti bych chtěl říci, tady často se skloňuje moment toho, že církvím byl brán majetek a církve výraznou dobu strádaly a nebyly nijak saturovány, byly bez příjmů, byly vystaveny na otázku milosti či nemilosti státu. Tak pro srovnání bych chtěl říci, že v roce 1948 celkové náklady na církve a náboženské společnosti činily 274 miliard 612 milionů korun. V roce 1949 to bylo 313 miliard 644 milionů, v roce 1950 to tvořilo před měnovou reformou téměř jeden milion (?) 53 miliard. A chtěl bych říci, že po měnové reformě tyto náklady klesly na 73 miliard, nicméně následně se toto číslo opět zvyšuje a v roce 1990 tvořilo 56 miliard nákladů, které šly na saturování činnosti církevních a náboženských společností. Není tedy pravda, že v této souvislosti by nebyla zabezpečována hospodářská ani jiná činnost církví a náboženských společností a duchovních.

V této souvislosti bych chtěl také říci, že je tedy legitimní otázka vyvolání přehodnocení dosud přijatého zákona. A protože tento zákon prošel i posouzením Ústavního soudu, volili jsme cestu, aby tato věc byla nejprve rozhodnuta suverénem nejvyšším, tak jak umožňuje Ústava České republiky, a tedy celostátním referendem. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Grospiči. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Antonín Seďa. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Antonín Seďa: Děkuji, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, návrh zákona o referendu o zrušení zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, není podle mého názoru dobrým návrhem, protože si nedovedu představit, jakým způsobem dojde k nevydání majetku církvím.

Chci připomenout, že to byla Česká strana sociálně demokratická, která podala svými senátory ústavní stížnost. Ovšem nález Ústavního soudu číslo 10/2013 z 29. května 2013 kromě vypuštění jednoho slova v § 5 nepřistoupil ke zrušení tohoto zákona, a to přesto, že předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský či ústavní soudce Jan Musil upozornili na porušení legislativní procedury při schvalování návrhu zákona, kdy se při schvalování čekalo na skutečnost, aby bývalá vládní koalice měla dostatek hlasů. A opět připomenu, že tehdy odejití tři poslanci ODS byli nahrazeni loajálnějšími a po rozpadu Věcí veřejných vznikla LIDEM. Jako demokrat respektuji rozhodnutí Ústavního soudu, i když s ním nesouhlasím.

Předkladatelům a zastáncům návrhu zákona chci sdělit, že pokud by se podařilo zrušit zákon číslo 428/2012 Sb., pak by stejně platily smlouvy mezi Českou republikou a zástupci šestnácti církví a náboženských společností. Tyto smlouvy jsou totiž účinné ke dni svého podpisu a zrušením zákona v navrhovaném referendu nedojde k dotčení jejich platnosti a účinnosti. Ostatně tyto smlouvy obsahují mimo jiné ustanovení, že závazek vyplatit finanční náhradu nemůže bez dohody smluvních stran zaniknout jinak než splněním. Takže jakékoliv řešení bez souhlasu a dohody s církvemi neexistuje. A to si uvědomuje i Česká strana sociálně demokratická, která nechce vzbuzovat neoprávněná očekávání veřejnosti.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, to ovšem neznamená, že není možno konat. Sociální demokraté připravují návrh zákona, který umožní prodloužit lhůty pro rozhodnutí státním orgánům k vydávání majetku církvím. Důvodem je poskytnout dostatečný prostor státním institucím, aby prověřily oprávněnost vydávaného majetku, a také poskytnout církvím čas, aby nevydávání majetku nemusely řešit soudním řízením. Tady bych chtěl připomenout dřívější kauzu voršilek.

Dále vládní koalice zahájila jednání přímo s církvemi, při kterém navrhuje mimo jiné snížení peněžního vyrovnání. Hodlá odstranit inflační doložku a dohodou s církvemi chce zajistit peněžní krytí formou státních dluhopisů. Ale existují i jiné možnosti, které je možno při jednání s církvemi využít, ať už jednorázové zdanění majetkových příjmů z prvního převodu. Víme dobře, že je nutno dořešit dlouhotrvající problém stále neratifikované státní smlouvy s Vatikánem. Je možné se obrátit přímo na papeže Františka s prosbou o zprostředkování nové dohody mezi státem a církvemi.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, vždyť sám papež František velmi brzy po svém ustavení řekl - cituji: "Dávám přednost církvi, která je potlučená, zraněná a špinavá, protože působí venku na ulicích, před církví, která churaví, protože se uzavřela před světem a zajímá se jen o svou vlastní bezpečnost." Proto mě osobně mrzí, že si církev neuvědomila, že svými požadavky jde proti názorům většiny občanů naší země.

Chci ubezpečit širokou veřejnost, že Česká strana sociálně demokratická bude usilovat o to, aby narovnání s církvemi proběhlo transparentně, spravedlivě a podle zákonů České republiky.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Antonínu Seďovi. Další řádně přihlášenou je paní poslankyně Jitka Chalánková. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Jitka Chalánková: Děkuji za slovo. Nebudu opakovat všechno, co se již tady odříkalo. Je pravdou, že není možné narušovat pravidla právního státu. O tom zde bylo hodně hovořeno. A vyrovnání státu s církvemi v podstatě je užitečné především pro stát. To je potřeba si uvědomit, že dojde k odblokování pozemků, které byly dlouhodobě zablokovány. A dále bude postupně snižována částka na výplatu platů duchovních, až během sedmnácti let tyto platy budou vyplácet církve. Hospodaření církví nebude zdaleka tak jednoduché a církev rozhodně bohatá po tomto vyrovnání nebude.

Ale slyšeli jsme zde z úst některých předřečníků, co si myslí Svatý otec. Byla zde často zpochybňována jeho integrita. Bylo zde říkáno, co má Svatý otec asi na mysli a co by také církvi slušelo. A já si zde dovolím zopakovat to, co jsem řekla již v minulé Poslanecké sněmovně, když jsme zde dlouhé hodiny a celé noci řešili tuto záležitost a tento sněmovní tisk. Velmi mě udivilo, jak proti církvi a věřícím, jaká nenávist a jaké ataky se zde objevovaly. Ale když se zamyslíme, proč tomu tak je, tak to vysvětlení je v podstatě jasné. Protože církev vychovává svobodné lidi. A církev vychovává lidi ke svobodě a církev uznává důstojnost každého člověka. A to je přesně to, co vadí, protože svobodní lidé jsou schopni se vzepřít jakékoliv formě totality. (Tleskají poslanci TOP 09.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni Chalánkové. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Karel Fiedler. Prosím, pane poslanče. Písemně přihlášení mají přednost.

 

Poslanec Karel Fiedler: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, původně jsem nepředpokládal, že vystoupím tady v této diskusi, ale přiměly mě k tomu některé věci, které tady zazněly. Jednak mě trošku zarazilo, že asi ti, co diskutovali, a ti, co navazovali na úvodní slovo předkladatele, asi nezaregistrovali, že došlo přece jen trošku ke změně toho, co navrhují a co předkládají, a že na toto nestihli zareagovat a nezaznamenali to, což mě trošku překvapilo i od zpravodaje tohoto návrhu.

Zaznělo zde od kolegy Sedi - zmínil, že se chystá předložení návrhu zákonné úpravy, která by měla řešit tu věc vydávání. Já bych si dovolil odcitovat to, a chtěl bych tím podpořit tento jeho návrh, nebo tento návrh obecně, chtěl bych zde odcitovat to, co mám od Státního pozemkového úřadu, od první náměstkyně ústředního ředitele Ing. Veroniky Nedvědové, v odpovědi na dotazy, které jsem zaslal.

Cituji z odpovědi: Mimořádně náročného a na dohledávání dokladů v archivech, dále na příliš krátké lhůty k uzavření dohody i správních rozhodnutí a v neposlední řadě na personální poddimenzovanost se bude pravděpodobně stále častěji - myšleno Státní pozemkový úřad - dostávat do problémů s dodržením zákonem stanovených lhůt.

Tady vidíme, že i přímo pověřená instituce, Státní pozemkový úřad, písemně sdělila, že má vážné obavy, že nebude schopná správně, bez tlaku, bez nátlaku, a tedy pravděpodobně i bez chyb reagovat na podané žádosti. Návrh, který tady dnes zazněl, že by se měla prodloužit lhůta, do které má být rozhodnuto o vydávání těchto církevních nároků, má být prodloužena, pokládám za velice správný.

Dovolil bych si také zareagovat na to, co zaznělo z úst kolegy Pavery, který říkal, že předešlé vlády se zdráhaly toto vyrovnání s církvemi provést, protože by přišly o své voliče. To mi tedy připadá opravdu velmi komické, protože o voliče právě přišly ty strany, které protlačily tento takzvaně restituční zákon proti vůli občanů většinou jednoho hlasu. Tak to mi připadalo opravdu velmi komické, tohle sdělení.

Dále bych chtěl říci, že to, proč dnes o tom tady znovu povídáme a proč se tento problém opakovaně a znovu řeší, je jen názornou ukázkou toho, jak to dopadá, když Poslanecká sněmovna rozhoduje v zájmu nějaké skupiny, a ne v zájmu většiny občanů, a tady bych si dovolil říci drtivé většiny občanů, nad 80 %, kteří ne že nesouhlasí s církevními restitucemi, ale nesouhlasí s tou podobou a s tou formou restitucí. A dnes řešíme důsledky toho, co tady napáchala minulá Sněmovna, že doslova protlačila Sněmovnou něco, co nemělo podporu veřejnosti. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Fiedlerovi. Poprosím ještě pana poslance Benešíka. S přednostním právem se přihlásil pan zpravodaj s technickou poznámkou. Prosím, pane zpravodaji.

 

Poslanec Radek Vondráček: Já opravdu jenom technickou poznámku, abych vrátil diskusi na tu rovinu, kam patří. Při vší úctě ke kolegovi - řešíme otázku referenda a způsob, jak řešit tuto situaci referendem. Já jsem tu měl konkrétní argumenty, proč mám důvodné pochyby o ústavnosti takovéhoto postupu. Ke změně sněmovního tisku nedošlo. Já jako zpravodaj musím komentovat sněmovní tisk v podobě, v jaké přišel. Takže se soustřeďme na to, že se bavíme o referendu, u kterého by bylo vysloveno buď "ano", nebo "ne", aby Poslanecká sněmovna zrušila daný zákon o majetkovém vypořádání s církvemi.

Já chápu ty připomínky, chápu i technické nedostatky na pozemkovém úřadu, případně na Lesích České republiky, ale toto není předmětem tohoto jednání. Tento problém musíme řešit jako poslanci případně jiným způsobem. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu zpravodaji. Bavíme se o referendu a prosím, abychom se bavili jenom o referendu, a ne mezi sebou, abychom poslouchali řečníky.

Nyní prosím pana poslance Benešíka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, předtím než začnu věcně - nemohli jsme si nevšimnout, že Svatý otec František má nového tiskového mluvčího, který umí vykládat i jeho myšlenky.

Teď k návrhu. Tento návrh KSČM není de facto ničím jiným než volební kampaní na náklad státu nejméně půl miliardy korun. Na tolik samotní předkladatelé odhadují náklady na referendum. Toto je základní úhel pohledu, který nelze opustit při připomínkování.

A teď k jednotlivostem. K článku 1 tohoto návrhu. Ve skutečnosti se jedná o nepřímou změnu Listiny základních práv a svobod, zejména článku 11, podle něhož má každý právo vlastnit majetek a podle něhož vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Samotný zákon č. 428/2012 je v souladu s Ústavou, neboť vrací, a to ve velmi okleštěném rozsahu, to, co církve vlastnily předtím, než se k moci v únoru 1948 dostala KSČ. Zákon je vlastně třeba spojit s článkem 16 Listiny, když jednak církvím vrací materiální základnu pro činnost, která se u ní předpokládá, a to taktéž v článku 16 Listiny.

Několik funkcí pak má peněžité plnění ve výši těch zmiňovaných zhruba 59 mld. korun, které ale budou vypláceny po dobu třiceti let. Tato částka představuje jednak náhradu za nevrácené nemovitosti a též představuje specifickou formu vyvázání se státu ze závazků, které převzal zákonem č. 218/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církví státem. Podle § 11 odst. 1 tohoto zákona: Veškerý soukromý a veřejný patronát nad kostely, obročími a jinými církevními ústavy přechází na stát. Jak stát tyto závazky plnil, lze i dnes zjistit prohlídkou církevních nemovitostí: jedním slovem devastace.

Částka 59 mld. korun pak koresponduje s povinností státu podle § 1 citovaného zákona o poskytování osobních požitků duchovním. Tuto povinnost zde založil komunistický režim po převratu v roce 1948. Je tedy třeba důsledně trvat na tom, že nejde pouze o církevní restituce, nýbrž že jde o majetkové vypořádání s církvemi a náboženskými společnostmi pro futuro.

V článku 3 návrhu, možnost opakovat referendum -

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já poprosím ctěnou Sněmovnu o zklidnění se a vyslechnutí pana poslance Benešíka. Prosím, kdo má jakékoliv jiné téma diskuse, aby opustil tento sál. Děkuji. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Taktéž děkuji. Možnost opakovat referendum. Opakované referendum je pouhý trik. Jedná se jednoznačně o vydírání pro případ, že by referendum neuspělo. To znamená, kdyby lid, jak se ho v důvodové zprávě předkladatelé dovolávají, rozhodl jinak, než předpokládají.

Existuje i další alternativa, to je taková malá rada, totiž že by nakonec i lid byl vyměněn, a to u předkladatelů skutečně nelze úplně vyloučit. V praxi by to třeba mohlo znamenat nebo vypadat tak, že by se hlasovalo v Severní Koreji a toto referendum by bylo v České republice závazné.

Odkaz na referenda v jiných zemích je zavádějící, protože se navrhuje referendum k jedné jediné otázce a pouze ve vztahu k církvím a náboženským společnostem. Výběr určitých soukromých subjektů, jejichž majetkové právo má být předmětem referenda, je v jasném rozporu se zákazem diskriminace, zejména s článkem 11 Listiny.

K článku 5 tohoto návrhu. Zákon č. 428/2012 Sb. prošel testem ústavnosti a je ve shodě s ústavním pořádkem. Odkládání jeho přijetí bylo předmětem kritiky i ze strany Ústavního soudu. V této souvislosti je možno odkázat např. na plenární stanovisko Ústavního soudu 22/05, v němž se mimo jiné uvádí, že - cituji: "Stát ovšem musí svůj závazek vydat restituční zákon splnit, neboť musí splnit legitimní očekávání na straně církevních právnických osob, které se opírají o zákonné ustanovení."

Práva, která církve nabyly zákonem č. 428/2012 Sb., nespadají do sféry veřejné správy, a je proto odkaz na čl. 21 Listiny úplně lichý. Z tohoto článku Listiny nelze vyvodit právo, aby práva určité skupiny subjektů, zejména za situace, kdy tvoří minoritu, byla podrobována diktátu většiny, protože by se jednoznačně jednalo o diskriminaci. Je ovšem pro komunisty příznačné, že si k diskriminaci velmi často církve a zejména tu katolickou vybírají. To dobře uměli, umějí a moc dobře vědí, proč právě církve jsou terčem jejich nenávisti.

Musím také reagovat na část zdůvodnění návrhu, kde se uvádí, že - cituji: "Nelze souhlasit ani s argumentem, že případné soudní spory, které by nastaly v případě zrušení zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, by v konečném důsledku přišly dráž než navrhované vyrovnání. Tato argumentace není podložena. V této souvislosti se však naopak nabízí otázka, proč takové možnosti církve a náboženské společnosti již dávno nevyužily." Ptají se předkladatelé. Odpověď na toto najdeme v nálezech Ústavního soudu. Právě s ohledem na existenci legitimního očekávání, to je očekávání, že stát splní svůj závazek zmírnit majetkové křivdy církvím a církevním právnickým osobám, které vznikly v období totality, tj. v období bolševické zvůle v roce 1948 až 1989, byl Ústavní soud zdrženlivý v otázce užití určovacích žalob.

Čili chtějí-li předkladatelé vědět, proč církve a náboženské společnosti takové možnosti dávno nevyužily, pak odpověď zní: protože byly zdrženlivé a čekaly, že stát svůj závazek splní dobrovolně. Plenární nález Ústavního soudu 9/07 již v roce 2010 konstatoval, že nečinnost této Poslanecké sněmovny v otázce církevních restitucí je protiústavní. Na základě tohoto plenárního nálezu později Ústavní soud začal církevním právnickým osobám majetek vydávat.

Obzvláště zajímavý, zejména pro kolegy z ČSSD, by měl být odkaz na část odůvodnění nálezu Ústavního soudu 492/98, v němž je popsána situace, za které došlo ke krádežím majetku církví, ale nejen jejich. Stejnou obětí zvůle se stala právě i tato strana. Cituji: "V těchto intencích postupovala vůči Československé straně sociálně demokratické i Komunistická strana Československa, jíž zejména po mocenském zvratu ve státě v únoru 1948 nic nebránilo v praktickém uskutečňování tzv. jednoty pracujícího lidu se všemi dostatečně známými důsledky, které z její ideologie a politických záměrů vyplynuly. (Předsedající zvoní pro uklidnění v sále.) Pro Československou stranu sociálně demokratickou to znamenalo nejen konec její samostatné politické činnosti na území československého státu, ale také, a to rozhodně ne do zanedbatelné míry, taktéž postihy jejího členstva, pronásledování a vydávání represi státní moci, jak o tom mimo jiné dostatečně svědčí dlouhá řada politických procesů včetně procesů s posledním předsedou české sociální demokracie Laušmanem. Toto budiž mementem."

Dámy a pánové, dávám návrh na zamítnutí tohoto návrhu ústavního zákona v prvním čtení. (Potlesk vpravo.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Benešíkovi. Další řádně přihlášený je pan poslanec Laudát. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec František Laudát: Dámy a pánové, jménem klubů TOP 09 a ODS navrhuji, abychom meritorně o tomto bodu jednali a hlasovali i po 19. hodině.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: To je procedurální návrh, o kterém budeme hlasovat bez rozpravy. Ještě přivolám naše kolegy z předsálí.

 

Zahajuji hlasování o procedurálním návrhu pana poslance Laudáta o tom, abychom o tomto bodu meritorně i procedurálně hlasovali i po 19. hodině.

Kdo je pro, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Z přihlášených 177 poslanců v hlasování číslo 22 pro 79, proti 61. Tento návrh nebyl přijat.

 

Další s faktickou poznámkou - pan předseda poslaneckého klubu Občanské demokratické strany poslanec Stanjura. Prosím, pane poslanče. Prosím o klid!

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Pane místopředsedo, přímo k vám. Zkuste se dívat i doprava, když řídíte schůzi. Já jsem klepal a chtěl jsem odhlásit poslance. Vy jste mi nevyhověl. Já to považuji fakt za porušení zvyklostí, které se tady dějí. Takže navrhuji opakované hlasování a předtím bych požádal o odhlášení.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Dobře, považuji to za námitku proti hlasování. O této námitce dám hlasovat, ale nejprve vás dle požadavku odhlásím. Prosím, abyste se přihlásili svými hlasovacími kartami.

 

Zahajuji hlasování o námitce pana předsedy klubu ODS. Kdo je pro přijetí této námitky, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 23, přihlášeno 160, pro 101, proti 30. Námitka byla přijata.

 

Budeme tedy opakovat hlasování o procedurálním návrhu pana poslance Laudáta, abychom o tomto bodu procedurálně i meritorně hlasovali i po 19. hodině.

Zahajuji hlasování o tomto procedurálním návrhu. Kdo je pro, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 24, přihlášeno 162, pro 79, proti 70. Tento návrh byl zamítnut.

 

Ptám se, kdo další se hlásí do rozpravy. Nevidím tady žádného přihlášeného. Prosím, pan poslanec Polčák.

 

Poslanec Stanislav Polčák: Vážený pane místopředsedo, já si dovoluji zpochybnit hlasování, které jsme teď prošli, protože na sjetině mi svítí křížek, leč hlasoval jsem ano. Zpochybňuji tedy hlasování, podávám námitku. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Takže toto hlasování bylo zpochybněno. Zahajuji hlasování o této námitce. Kdo je pro, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je pro přijetí námitky pana poslance Polčáka, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 25, přihlášeno 164, pro 100, proti 21. Námitka byla přijata.

 

Budeme tedy znovu potřetí opakovat hlasování o procedurálním návrhu pana poslance Laudáta, abychom o této věci hlasovali i po 19. hodině.

Zahajuji hlasování o procedurálním návrhu pana poslance Laudáta. Kdo je pro, abychom hlasovali i po 19. hodině, ať zvedne ruku. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 26, přihlášeno 164 poslankyň a poslanců, pro 87, proti 56, tento návrh byl přijat. (Hluk a výkřiky vpravo.)

 

Řekl bych, že v poslední chvíli, je 18.59 hodin. A my budeme pokračovat v rozpravě k tomuto bodu. Ptám se, kdo další se hlásí do rozpravy k ústavnímu zákonu o referendu. Neeviduji žádného dalšího přihlášeného, proto obecnou rozpravu končím. Ptám se na závěrečná slova pana zpravodaje či pana navrhovatele. Pane navrhovateli, prosím, přejete si závěrečné slovo? Prosím.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Vážený pane předsedající, členové vlády, paní a pánové. Nutíte mě, abych -

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já ctěné členy Poslanecké sněmovny prosím o klid, o vyslechnutí pana navrhovatele. Prosím, pane místopředsedo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Abych zkrátil své závěrečné slovo na minimum. Mám dvě možnosti: Buď se tu zabývat ideologickými řečmi, které tu někteří předvedli, ač já jsem tady přednášel normální návrh ústavního zákona bez jakékoli ideologické předpojatosti. Jistě o žádném návrhu zákona nebudeme hlasovat v Severní Koreji a žádám kolegy, aby takové hlouposti vynechali. Není to důstojné tohoto orgánu.

Mám jednu výhodu - nebo nevýhodu. Já jsem jako mladý začínající poslanec Federálního shromáždění, které bylo v prosinci 1992 rozpuštěno a vypuštěno, byl účasten jednání o prvním restitučním zákoně o majetku církví v roce 1990. Je s podivem, že se nemůže dodnes najít zápis ze 3. jednání výboru pro sociální politiku České národní rady a že se nemůže najít jeden ze zápisů výboru pro plán a rozpočet, jehož jsem byl účasten jako člen výboru pro plán a rozpočet Federálního shromáždění, Sněmovny lidu, kde bylo potvrzeno to, co dnes nemůže nikdo najít a co mi vyčítají někteří církevní hodnostáři, že to měl být poslední majetkový přesun mezi státem a církvemi, který tehdejší Česká a Slovenská Federativní Republika udělala. Mohl bych citovat paní bývalou kolegyni poslankyni Federálního shromáždění Danu Němcovou, kterou jistě nikdo nebude podezírat z toho, že má snad založené myšlenky typu marxisticko-leninské filozofie. To asi nepůjde. Tak prosím mi dovolte říci několik zásadních fakt.

Ano, po roce 1948 tehdejší vláda Československé republiky respektovala mezinárodní smlouvu, kterou vyjednával od roku 1925 do roku 1929 prezident Masaryk a ministr zahraničních věcí Edvard Beneš. Ano, modus vivendi vstoupil v platnost za první republiky a tehdejší - jak vy říkáte komunistická - moc v roce 1948, resp. 1949, přijala nikoli zákon, ale nařízení vlády, kterým se zabezpečovaly ekonomicky církve. Kolega Stanislav Grospič vám tu přednesl alespoň část finančních prostředků, které byly vynakládány na církve. Nikdo nezpochybňuje, a kolega Grebeníček to tady řekl, jakým způsobem došlo k excesům, trestným činům, které zpochybňovaly, konkrétně zpochybňovaly postup, který byl podle zákona. Nikdo nepochybuje o tom, že takové excesy měly být narovnány. Ale prosím vás neříkejte, ale vážně to opravdu neříkejte, že tady dojde k nějakému narovnání, které bude vyrovnávat to, co bylo odebráno po roce 1948. To bych se musel opravdu vážně smát, protože to byste zapomněli na reformu Josefa II., na jeho odebrání veškerých majetků, to byste zapomněli na to, co se odehrálo po roce 1919, co se odehrálo v roce 1945, v roce 1947.

V tomto ohledu si dovolím říci docela jednoznačně, že všechny principy výstavby moderního československého a od roku 1993 českého státu byly založeny na tom, že pokud půjde o restituce, bude to restituce pouze fyzických osob. Výjimka se učinila pro Židovskou obec ještě v roce 1995, to prováděli jiní poslanci tohoto zákonodárného sboru, již ne České národní rady, ale jediného Parlamentu České republiky, tedy Poslanecké sněmovny ještě bez Senátu. A nyní máme před sebou normu, která restituuje právnické osoby nikoli se sídlem v České republice. Ony jsou tady registrovány, ale jejich majetková podstata tkví podle corpus iuris canonici - dovolte mi říci, že se tím dlouhou dobu zabývám - přece jen jinde. Vyjednával jsem pro obce v 90. letech např. pomocí milodaru smlouvu o smlouvě budoucí s řádem se sídlem ve Vyšším Brodě, který odevzdával na základě smlouvy o smlouvě budoucí obci Březí pozemky, na kterých jsou dnes postaveny domy, a jsem zvědav, jestli si tento řád požádá nebo nepožádá o tyto pozemky nebo o jejich finanční náhradu, protože je dostal vyplaceny na základě toho milodaru. Neříkejte mi, alespoň ti, kteří jste tady byli v té době, že o tom nic nevíte.

A co je problémem zákona, který byl schválen? Že odškodňuje Česká republika právnické osoby. Dovedete si představit, dovedete si někdo z vás vůbec představit, co by se stalo, kdyby se restituoval majetek právnických osob po roce 1990? Do jakých věcí, ne majetkových, bychom se dostali, ale do jakých mezinárodněprávních problémů by se Česká republika dostala? Už kvůli tomu, kolik se muselo vynaložit peněz a prostředků a právní služby na to, aby se vyrovnaly např. československo-rakouské vztahy v roce 1973. Stálo to tehdejší Československou socialistickou republiku 3,5 miliardy československých korun. Také proto žádný nárok restituční, který byl z Rakouska, by neměl být uspokojen, protože československo-rakouské vyrovnání, protože Rakousko nikdy nebylo útočícím státem, bylo také konečně majetkově vyrovnáno. Kolik by se muselo tedy projednávat revizí restitučních nároků, které tady byly uplatněny po roce 1990. Jestli na to máte náladu, můžeme si o tom tady povídat. Dlouho do noci.

A pokud jde o právnické osoby. Církve jsou první právnické osoby. Podívejte se na to, jak by se odškodňovaly právnické osoby, akciové společnosti, společnosti s ručením omezeným, které byly vyvlastněny na základě nejen dekretů prezidenta republiky po roce 1945, ale které byly vyvlastněny po roce 1948. Proč k tomu nikdy žádná československá, potažmo česká vláda nepřistoupila? Protože bychom se museli zabývat tím, kolik peněz ze zlatého pokladu Československa zůstalo v zahraničí, protože jsme nikdy nedostali zaplaceny válečné reparace od Německa, zejména právě proto, že byly dva německé státy. A nemyslím si, že některým je potřeba dělat tento zahraničněpolitický exkurs, protože tak to prostě je a nikdo na to neměl v té době ani šanci, ani pro to nebyla mezinárodní vůle. Vzpomeňte si na jednání našeho ministra zahraničních věcí, který v podstatě při jednání 2 + 4, tzn. jednání dvou německých států a čtyř států bývalých spojenců protihitlerovské koalice, vyjednával o tom, jakým způsobem se budou nebo nebudou platit válečné reparace. Jediný, kdo se v jednání 2 + 4 přihlásil o své majetkové nároky a o nezpochybňování vlastních hranic, bylo těžce postižené druhou světovou válkou Polsko. To má také garantované jiné možnosti, než má Česká republika. Protože Česká republika si je zajistila jenom tím, že tehdejší ministr zahraničních věcí České republiky Jan Kavan požádal vítězné mocnosti dávno poté, co proběhla tato konference, o potvrzení platnosti Postupimských dohod.

A v tomto ohledu tedy upozorňuji na to, že změna tohoto zákona je důležitá právě proto, aby nemohlo dojít k tomu, že požádají o restituce právnické osoby a my se budeme muset zabývat válečnými reparacemi vůči sousednímu Německu, což si opravdově nepřeji, budeme se muset zabývat tím, jakým způsobem bylo nakládáno s měnovým zlatem ne do roku 1989, ale zejména po roce 1989, kolik ho zůstalo v kterém státě. Jestli máte náladu a jestli ministr zahraničních věcí, který je tu nepřítomen, má ochotu to vyjednávat, já jsem pro. Klidně trvejte na tom, že tento zákon může zůstat beze změny v platnosti.

Já velmi dobře chápu, velmi dobře chápu, že odluka církve od státu je velmi důležitá. Nejdůležitější je právě pro katolickou církev. Protože bychom podle starých zákonů, zejména vládního nařízení z roku 1949, museli začít platit kněžím např. muslimských církví a dalších církví, které nejsou domácí na této půdě. Takže chápu velmi dobře to, co se odehrálo. A respektuji jak zákon, tak nález Ústavního soudu, i když s ním nesouhlasím. Respektuji ho. Právě proto jsem předložil s kolegy poslanci tento zákona o referendu a žádám vás, abyste si nastudovali např. materiály z Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické z roku 2007, kde se dávaly první částky o tom, jak vyrovnat nebo nevyrovnat ty majetky.

Nikdo nezpochybňuje to, že do odluky církve od státu - a tím méně já - je potřeba, aby svým způsobem jednotlivé církve začaly hospodařit samostatně. Mohl bych taky populisticky tady vykřikovat, že požadavek na odluku církve od státu vznikal pod peticí myslím 70 tisíc lidí v roce 1988 a že bylo hrubou chybou tehdejší politické moci v roce 1988, že takovou odluku církve od státu neučinila - neměli bychom v tuto chvíli jistě takový problém. Ale myslím si, že nikdo z vás, kteří jste tady horovali pro naplňování tohoto zákona, by pro to v tuhle chvíli nebyl.

A teď mi dovolte vrátit se k meritu věci. Ano, ten zákon je potřeba změnit. A budeme k tomu muset v jednu chvíli přistoupit. Protože ve chvíli, kdy bude provedena odluka církve od státu - a ta tím zákonem o vyrovnání majetku církví a náboženských společností je založena a já s tím paragrafem nemám problém -, se stane každá platba podle smlouvy, kterou narychlo uzavřel Petr Nečas a jeho vláda s církvemi a náboženskými společnostmi, protievropskou normou, která bude jednoduše napadnutelná u Evropského soudního dvora, protože půjde o v podstatě nepovolenou dotaci, nebo chcete-li nepovolenou podporu, jak zní přesně tento ekonomický model, z pohledu toho, že z veřejných peněz platíme soukromé subjekty. A pan předseda Kalousek se jistě drží za hlavu právě proto, že přesně ví, o čem mluvím. (Smích zejména zprava.) Protože nedovolená podpora je věc, o které on dobře ví, a několikrát o tom jednal i v Bruselu. (Šum zprava.) Takže v tomto ohledu si dovolím říct, že tuto změnu, pokud ji neprovedeme na základě referenda, můžeme ji provést i bez referenda rozhodnutím tohoto zákonodárného sboru. Jestli k tomu máte odvahu, nebo nemáte odvahu, je jenom na vás.

Mohl bych hovořit o některých vystoupeních, která tady byla. Dovolím si je připomenout.

Výhradou proti návrhu je, že dlouho nebylo jednání o vyrovnání tak, jak říká Ústavní soud. Přečtěte si prosím, vy, kteří o tom mluvíte, podrobně ten nález Ústavního soudu. Ano, protože nebyly uvolněny ty majetky právě v § 28 zákona č. 228/1991 Sb. Nebyly změněny restituční paragrafy pro obce. Ano, já jsem u toho byl, když ve dvě hodiny ráno se přerušilo jednání Federálního shromáždění právě pro vložení § 28 do zákona 228 a vkládal se restituční paragraf do zákona o obcích. V tomto ohledu podotýkám, že skutečně nebyla odvaha udělat restituční tečku. A my jsme ji navrhovali v roce 1998.

Pokud jde o legitimní očekávání. Legitimním očekáváním ale nemůže být veřejná podpora. A ty smlouvy skutečně budou odporovat evropskému právu. A co s těmi smlouvami? Ano, změnit. Protože se změní zákon. Jestliže něco vychází ze zákona a ten zákon přestane být oporou smlouvy, ta smlouva bude muset být přepracována, jako se přepracovávají všechny smlouvy, které máme, např. tím, že se změnil občanský zákoník. Copak nejednáme o tom, že se budou vykupovat pozemky vlastníky budov nebo to nebude opačně? Copak mezi jednotlivými vlastníky nedojde k nějakému jednání na základě nového zákona? Ale bude se jednat. Samozřejmě.

A potom jde o to, že pan kolega Kudela mi vyčítá, že v důvodové zprávě je napsáno - právní jistota majetku státu. Ano, o právní jistotu majetku státu jde. Protože tady je zpochybňováno vlastnictví České republiky, které přešlo po vzniku České republiky z Československé republiky na stát, protože to vlastnictví státu bylo založeno např. právě rozhodnutím první pozemkové reformy. Chcete konkrétní příklady? Já vám je uvedu. Včetně rozhodnutí Ústavního soudu. Například když se zaplatil majetek rodu Schwarzenbergů hlubocké větve v obci Češnovice. Mám na to rozhodnutí jako advokát z roku 1994, 1995 a Ústavní soud z roku 1997, myslím, takže to najdu jistě. Čili ano, i o tu majetkovou podstatu České republiky jde.

Potom kolega Laudát řekl zajímavou úvahu. Není možné vypsat referendum o cizím majetku. My nevypisujeme referendum o cizím majetku. Je to referendum o tom, zda ten zákon má platit, neplatit, jestli se má změnit. A nezlobte se, my každým rozhodnutím v daňové oblasti měníme majetkové poměry buď těch chudých, nebo těch bohatých, a samozřejmě saháme na jejich majetek. Já jsem velký zastánce jednoho ze základních lidských práv, a to je práva na rozvoj. Kolikrát bereme právo na rozvoj těm, kterým jsme nedali šanci, aby vůbec pracovali? Myslíte si, že všech 600 tisíc nezaměstnaných opravdu nechce pracovat? Já jsem názoru opačného.

Takže pokud jde o ty hlavní výhrady, dovolím si říct, že jestliže se nechceme zachovat nemravně vůči všem ostatním restituovaným subjektům, fyzickým osobám, vůči kterým se postupovalo mnohem tvrdším způsobem než vůči církvím a náboženským společnostem, tak bychom ten zákon změnit měli. Je na vás, jestli si pomůžeme zákonem o referendu a vypíšeme ho, anebo jestli to uděláme sami ze své vůle nebo donuceni ekonomickými okolnostmi našeho státu. Děkuji vám. (Potlesk zleva.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já děkuji panu navrhovateli za jeho závěrečné slovo. Ptám se pana zpravodaje, jestli chce závěrečné slovo. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji. Už jsem si slovo brát nechtěl, ale abych to nějakým způsobem možná zklidnil a uzavřel.

Nezastírám, že já osobně mám výhrady ke způsobu, jakým byl přijat zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi. Mám výhrady k obsahu zákona, mám výhrady k ocenění majetku, vypláceným náhradám, inflační doložce. Nicméně jsme se tu sešli u hlasování o referendu. A musím říct, principiálně se mně nelíbí myšlenka, že jakýkoli zákon, který tato Sněmovna přijme, by potom následně na základě zpětného referenda měl být rušen. Skutečně to cítím jako zásadní zásah do právní jistoty občanů, nás všech, co tu sedí. Takže jde mi o principiální věcnou otázku, jde mi o opravdu racionální úvahu o protiústavnosti takovéhoto postupu.

A jsem rád, že tady v závěrečné řeči navrhovatele, předkladatele, padlo, že zákon lze změnit jak s referendem, tak bez referenda. Je legitimní diskuse případně o nějakých změnách zákonných. Od toho máme Poslaneckou sněmovnu. Nicméně tím pádem referendum v hodnotě půl miliardy korun je na zváženou, zda něco takového vůbec chceme. Takže to bych chtěl jenom principiálně na závěr uvést. Děkuji. (Potlesk spíše ze středu sálu.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu zpravodajovi za jeho závěrečné slovo a nyní eviduji návrh na zamítnutí tohoto návrhu, který předložil pan poslanec Ondřej Benešík. Eviduji žádost o odhlášení, než dám hlasovat, takže vás všechny odhlašuji. Prosím, abyste se přihlásili svými hlasovacími kartami. Přivolám kolegy z předsálí.

 

Dávám hlasovat o návrhu na zamítnutí tohoto návrhu. Zahajuji hlasování o návrhu na zamítnutí. Kdo je pro, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 27, přihlášeno je 162 poslankyň a poslanců, pro 87, proti 56. Tento návrh byl přijat. (Potlesk části poslanců.)

 

Tím končím projednávání tohoto návrhu a také přerušuji dnešní zasedání. Pardon, máme tady ještě kontrolu hlasování, omlouvám se. (Po kratičké pauze.) Je to v pořádku, takže přerušuji dnešní jednání Poslanecké sněmovny a tuto schůzi do zítřejších devíti hodin ráno. Přeji všem hezký večer.

 

(Jednání skončilo v 19.22 hodin.)

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.