(12.20 hodin)
(pokračuje Zaorálek)

A teď, pane poslanče, nechám hlasovat o návrhu zákona jako celku. Souhlasíte s tím? (Souhlas.) Takže jsme všechno vyčerpali. Děkuji. Jenom se vás zeptám - stanovisko k celkovému návrhu zákona, předpokládám v obou případech, i ministra, je souhlasné. (Ministr souhlasí.) Já tedy přečtu ten text, budeme hlasovat o celém návrhu zákona.

 

Usnesení zní takto: "Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s vládním návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, podle sněmovního tisku 1058, ve znění schválených pozměňovacích návrhů."

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, přijmout tento text, stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování má pořadové číslo 159, přihlášeno je 132, pro hlasovalo 131, proti 0. Takže výsledek je, že jsme to přijali. Konstatuji, že s návrhem zákona byl vysloven souhlas.

 

Děkuji předkladatelům a končím projednávání tohoto bodu.

 

Máme před sebou, tuším, ještě poslední bod našeho dnešního programu, to je

 

34.
Informace vlády o řešení situace možného nárůstu
nezaměstnanosti v Moravskoslezském kraji

Teď bych poprosil pověřeného ministra. Vidím, že to je pan ministr - prosím, pane ministře, máte úvodní slovo k tomuto bodu programu.

 

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jiří Cienciala Vážená předsedkyně, vážený předsedající, vážené poslankyně, poslanci. potkalo mě velké štěstí, že můžu vystupovat na jedné z posledních schůzí Sněmovny dvakrát a koukat se na tak krásné dámy, které tady v tom sále jsou.

Ostrava - ocelové srdce Evropy. Já jsem havíř, kdo je víc! A podobná hesla platila po sto let. Samozřejmě to platilo do okamžiku, kdy se výrazným způsobem začala měnit průmyslová, podnikatelská a ekonomická struktura světa, Evropské unie i České republiky. Provedená restrukturalizace průmyslu a hutnictví, a hornictví zvlášť, byla víceméně povedená, ale proběhla s celou řadou šrámů. Některé firmy posílily, expandují, některé výrazně pokulhávají a některé skončily v propadlišti dějin. A aby k tomu nedošlo v případě tří velkých firem, které na území Ostravska jsou a které poskytují pracovní příležitosti dneska desítkám tisíc občanů, tak jsme zapojili takzvaný systém hypochonder, to znamená systém včasného varování. Podle některých znaků a jevů na nebi i na zemi jsme se rozhodli vstoupit do tohoto procesu. My - říkám, že to je Ministerstvo průmyslu - jsme se rozhodli vstoupit do tohoto procesu. My - to říkám, to je Ministerstvo průmyslu v první řadě, ale i zodpovědné orgány na území hejtmanství, různé spolky, sdružení, které se na tento problém dívají jako na problém zcela vážný, který může eskalovat do nebezpečných rozměrů.

Jedná se o tři firmy: OKD, Evraz Vítkovice a ArcelorMittal. Proč ty tři firmy dohromady? Proč doly a hutě? Vzhledem k tomu, že to uhlí se na tom Ostravsku netěžilo jenom pro srandu králíkům, ale uhlí je nezbytně nutné pro výrobu oceli. Čili ta poptávka je prvotní. Za tu dobu, to znamená za těch posledních 20 roků, se výrazně změnila výroba oceli v Česku, ale především na Ostravsku, kde ta výroba je koncentrovaná. Jestli jsme ještě před 20 lety v rámci celé Československé republiky vyráběli 15 milionů tun a v Česku 10 milionů tun, tak dneska ta situace je taková, že tam vyrábíme necelých 5 milionů tun. A to je důsledek, nebo to je příčina, problému, který začíná těžbou uhlí a končí strojírenskou výrobou a strojírenstvím jako takovým.

K tomu si připočtěme objektivní fakt marketingový, obchodní, který zní: Dovážíme uhlí ze světa, v poslední době i ze Spojených států, v podstatě za 90 dolarů za tunu, a uhlí, které dobýváme u nás v Česku, v OKD, stojí v průměru 110 dolarů na tunu. Čili tady vzniká objektivní faktor obchodní, marketingový a strategický a ten ztěžuje řešení situace, té diády doly-hutě nebo hutě-doly. Ty firmy a ty společnosti nejenom u nás v regionu, ale i v Česku, které měly štěstí na vlastníky po restrukturalizaci a privatizaci, měly štěstí na osvícený a akční, nebojácný management a spolupracující odbory, ty problémy v průběhu 15 let výrazným způsobem řešily, jsou stabilní a odolávají světové konkurenci.

Teď konkrétně. OKD dnes zaměstnává 12,5 tisíce vlastních zaměstnanců plus 2 tisíce pracovníků v dodavatelských společnostech. Evraz Vítkovice 1000 osob plus 150 agenturních zaměstnanců, čili 1150, a ArcelorMittal zaměstnává svých vlastních zaměstnanců 7,5 tisíce. Čili když si to spočteme, je to 20 tisíc, plus minus cosinus. A teď si řekněme některá pravidla. Na jedno místo v hutích je vázáno 4 až 6 míst v dodavatelských organizacích, firmách up and down stream. Když to spočítáme, 4 až 6 v OKD, v hornictví - hornictví váže na jedno místo v dolech, a v koksovnách doprovodná 2 až 3 místa. Kdybychom počítali katastrofickou variantu a kdyby to všechno lehlo, a tady jsou faktory nebezpečí dost značné, ale to není předmětem dnešního jednání, tak to je dalších 70 tisíc nezaměstnaných na Ostravsku, kumulovaných v jednom regionu.

Samozřejmě že k tomu nedojde. Od toho jsme tady my, jsou tam managementy a vlastníci, aby tuto situaci řešili. Ale reálné nebezpečí, to je to nejmenší nebezpečí, a to prvotní, je zastavení Dolu Paskov, to je 2,5 tisíce nezaměstnaných na Paskově, když to násobíme třemi, to máme hned bratru 7 tisíc zaměstnanců, kteří jsou kumulováni v tomto regionu. Byl jsem tam, viděli jsme to. Proto jsme založili krizový štáb a na tom krizovém štábu se snažíme tyto záležitosti řešit. To, co bylo uděláno, to je založení krizového štábu za účasti všech dotčených. Snížili jsme dneska s vaším přispěním poplatky OZE, což významným způsobem sníží náklady, a v podstatě hned s ministrem zahraničních věcí Kohoutem jsme podepsali dohodu o spolupráci při exportování, nebo při exportu našich firem v České republice. Celá řada dalších opatření je připravena a budeme je postupně projednávat.

Prosím vás tady z tohoto místa, když se dostanete - když zkřížíte svoje cesty a osudy, aktivity se zaváděním těchto krizových opatření, prosím vás, pomozte!

Jedno z těchto krizových opatření mimo jiné je, a to tvrdíme všichni svorně, že jsou to všechno soukromé subjekty, které někdo vlastní, čili v první řadě si myslím, tak jak to udělali ve Francii, tak jak to udělali na Slovensku, tak jak to udělali v Polsku - vláda, prezident, předseda vlády si pozval vlastníky těchto firem, společností, korporací a zeptal se jich: Prosím vás, co budeme dělat dál? Ne proto, že bychom je buzerovali, na to nemáme právo, to je soukromé vlastnictví, svaté, ale abychom my mohli tady anticipovat, kolik peněz si máme pro to připravit a ušetřit, aby to všechno nelehlo popelem a abychom tady ty desítky nezaměstnaných neměli s kilofy a jinými pracovními nástroji tady v ulicích Prahy. Čili si myslím, že je to věc, která není katastrofická, ale věc, která si vyžaduje pozornost i této vážené a ctěné Sněmovny.

Tolik úvodem, resp. závěrem. Nechci to tady rozvádět, ale když jsem byl vyzván vámi, některými poslanci, abychom tuto situaci ozřejmili, tak jsem takto učinil. Krizový štáb zasedá každé dva týdny v pondělí a opravdu se snažíme řešit ty věci tak, abychom byli nápomocni, i když to je problém velmi těžký. Poněvadž pracovní místo v hutnictví a v hornictví se tvoří desítky let. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP