(18.30 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Toto je naše legitimita a my s ní dnes naložíme odpovědně. A legitimitu při tomto hlasování poskytneme vládě Jiřího Rusnoka. A platí, že v očích velké části občanů, i našich voličů, si tato vláda nezasloužila legitimitu a naše hlasy ničím jiným než tím, že prostě vystřídala vládu vaši. Proto v očích voličů, kteří nám dali podporu, nám dali sílu a nám dali naši část legitimity, je každá jiná vláda než vláda koalice ODS a TOP 09 lepší variantou. Je menším zlem.
Vaše politika v minulých letech rozdělila českou společnost. Já už jsem tady o tom mluvil. Lidé jsou naštvaní, jsou rozlobení, jsou rozčílení nejenom na pravicové strany, které tady vládly, ale také na politiky a také na tuto Poslaneckou sněmovnu, protože tato Sněmovna nedokázala v minulých třech letech nic z toho korigovat. (Předsedající upozorňuje na čas.) Nedokázala korigovat nic z toho, co tady prosadila pravicová koalice.
Já se omlouvám, já jsem se přihlásil s řádnou přihláškou s přednostním právem.
Místopředseda PSP Jiří Pospíšil: Dobře, omlouvám se. Prosím, pokračujte.
Poslanec Bohuslav Sobotka: Lidé jsou naštvaní a rozčilení na tuto Sněmovnu, a pak u nich tato Sněmovna nemá příliš velkou autoritu. Jestliže je dnes společnost frustrována a rozdělena, a znovu opakuji, už jsem tady o tom hovořil, je tady silná tendence k vládě silné ruky. Lidem začíná být úplně jedno, jaký systém vlády tady je, a záleží jim na tom, co bude s nimi, co bude s jejich osudy, s jejich životy, s jejich životními podmínkami. Zajímá je, jestli seženou práci, jestli zaplatí nájem a nebo budou mít příští měsíc na léky. Tohle je realita velké části lidí, kteří nám dali legitimitu. Nám, sociálním demokratům, dali legitimitu a sílu, kterou tady dnes v Poslanecké sněmovně máme jako nejsilnější strana.
Jsem přesvědčen o tom, že jediná možnost, kterou my dnes máme, je skloubit hlasování pro důvěru Rusnokově vládě s tím, abychom aktivně podnikli všechny kroky pro zachování parlamentního systému vlády v naší zemi. A jestliže má pan poslanec Kalousek a TOP 09 silné obavy o to, jak to bude s parlamentní demokracií v naší zemi, pak přece mohla TOP 09 vyslyšet naši žádost o to, aby hlasovala pro rozpuštění Poslanecké sněmovny. A může ji vyslyšet kdykoliv v budoucnu, pokud tady ta příležitost bude. A jestliže jsou obavy na pravici o zakotvení naší parlamentní demokracie, tak se dohodněme na změnách Ústavy a schvalme takové změny Ústavy, které do budoucna zajistí pro všechny další prezidenty republiky jasné vymezení kompetencí a pravomocí mezi prezidentem, vládou a Parlamentem jako takovým.
Já si myslím, že je určitě hezké, a děkuji panu poslanci Kalouskovi za starost, kterou projevil o sociální demokracii. Já si myslím, že sociální demokracie to zvládne nepochybně i bez této péče TOP 09. Ale určitě by bylo namístě, kdyby pan Kalousek takto široce přemýšlel o vztazích mezi pravicí a levicí v okamžiku, kdy se tady prosazovala důchodová reforma, kdy se tady prosazovaly nadstandardy, kdy se tady prosazovaly reformy pana ministra Drábka. Tehdy jsem tady žádné takové úvahy o věcech, které nás spojují, neslyšel. Tehdy jsem tady slyšel jenom počty, slyšel jsem konstatování: my máme většinu, my si tady prosadíme, co potřebujeme, a vy si tady můžete říkat svůj názor, ale to je asi všechno, co můžete na půdě Poslanecké sněmovny udělat. Prostě naše předcházející činy a vaše předcházející činy mají tyto důsledky.
Jestliže se do budoucna chceme vyvarovat ještě negativnějšího vlivu toho, co se stalo v naší společnosti, ještě negativnějšího vlivu na způsob vlády v naší zemi, na to, aby naštvaní lidé koneckonců dali sílu těm, kdo chtějí prosadit změny, které vůbec nemusí být ve prospěch fungování naší demokracie, tak musíme do budoucna změnit vzájemnou komunikaci a vzájemné chování. A já jsem tady už řekl jasně, že je řada bodů, kde můžeme ještě do konce tohoto volebního období najít společnou řeč bez ohledu na to, že se teď lišíme v názoru na hlasování o vyjádření důvěry Rusnokově vládě. Pojďme se o tom bavit tady na půdě Poslanecké sněmovny, abychom v řadě oblastí zabránili tomu nejhoršímu prostě proto, že to za nás nikdo do voleb do Poslanecké sněmovny nemůže udělat. Ani tato vláda. Můžeme to udělat jenom my, pokud se dokážeme bavit věcně a dokážeme řešit problémy, které trápí Českou republiku. Děkuju. (Potlesk poslanců ČSSD.)
Místopředseda PSP Jiří Pospíšil: Mám dvě faktické. Nyní tedy faktické. Pan poslanec Opálka a pak pan poslanec Dolejš. Omlouvám se těmto dvěma pánům, měli mít přednost. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane místopředsedo. Aniž bych chtěl hodnotit vystoupení pana kolegy Kalouska či postupy pana prezidenta, jen pro historickou přesnost bych poznamenal, že pan prezident Masaryk jmenoval několik úřednických vlád, už v roce 1920 tuším to byla vláda Černého, a že pracoval svým způsobem trošku monarchisticky s takzvaným hradním křídlem či hradní politikou, jak to známe z politologických pouček. Takže to není nic zcela nového, pokud se budeme opírat o rok 1918 a později. Pokud bychom se opírali o léta pozdější, tak je to možná trošičku sporné. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Pospíšil: Děkuji pěkně. Další faktická, pan poslanec Dolejš. Pane poslanče, prosím, máte slovo.
Poslanec Jiří Dolejš: Děkuji za slovo. Já bych jenom rád vzkázal kolegovi poslanci Kalouskovi, že hyperbolou o hrozící změně režimu se dostává do roviny politického či mediálního kýče. Ono to znělo, jako kdyby tady někde po chodbách chodil někdo už připravený, že zapálí Sněmovnu a jakýsi český Hindenburg rozežene český parlament. Ale tak to přece není. Tady jsme v situaci, že vláda, která podle Ústavy byla navržena, buď dostane, nebo nedostane důvěru. Když dostane důvěru, tak ji parlament kontroluje v tom smyslu, že jí například může vyslovit nedůvěru, že jí neschválí návrh rozpočtu a tak dál a tak dále. To je ta parlamentní kontrola, což je naprosto standardní záležitost. Pokud nedostane důvěru, tak samozřejmě je definovaný ústavní postup, to znamená druhý pokus a tak dál. Takže jaká změna režimu? To jsou bubáci, kteří možná i v základní škole školákovi, když si nalistuje, vygoogluje českou Ústavu, tak pochopí, že je to blbost. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Jiří Pospíšil: Dál tady je k faktické přihlášen pan poslanec Josef Cogan. Pane poslanče, prosím.
Poslanec Josef Cogan: Děkuji. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já myslím, že je zjevné, že se opravdu nedotýkáme jenom pozice pravice a levice, ale že se spíše dotýkáme principu právního státu, ústavního uspořádání. Já bych chtěl říct, jakou zárukou jsou slova vlastně předáka ČSSD, že oni budou jednat v rámci Ústavy a změn Ústavy a budou hledat řešení. Já jsem se účastnil vyjednávání ústavního zákona o rozpočtové odpovědnosti, a co jsem zažil, bylo zajímavé. V průběhu jednání vznášela strana sociálně demokratická jednotlivé požadavky. Ze začátku jim nebylo vyhověno, ale v konečném důsledku bylo vyhověno všem počátečním požadavkům a navíc se vyhovělo dalším dvěma nebo třem nově objeveným požadavkům. Takto vnímáte jednání? Takto se správně jedná jakoby v podstatě ústavně? Takto jednají dohody, že pokud druhá strana akceptuje návrhy, tak přijdu s něčím novým a nakonec se stejně do toho snažím hodit vidle? To je pro mě jenom klasická ukázka, jak vnímáte ústavnost. Pokud začnete vnímat ústavnost, jak se má, tak to bude dobře, ale zatím to tak není.
Místopředseda PSP Jiří Pospíšil: Děkuji. Pokračujeme s faktickými. Pan poslanec Kubata, pak pan místopředseda Zaorálek. Václav Kubata.
Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já bych chtěl reagovat na pana kolegu Cogana. Já jsem se také zúčastnil jednání okolo zákona o rozpočtové odpovědnosti. Ale pane kolego, to, co říkáte, není vůbec pravda. Naopak. My jsme vznášeli připomínky a vy jste je vůbec nezahrnovali. A poslední jednání, které bylo, jste dělali úplně bez nás. Takže prosím vás, mluvte pravdu a nelžete! (Potlesk zleva.)
Místopředseda PSP Jiří Pospíšil: To byl pan poslanec Votava, i když jsem dával slovo poslanci Kubatovi. Nyní pan poslanec Kubata a pak pan místopředseda Zaorálek. Prosím, pane poslanče Kubato.
Poslanec Václav Kubata: Děkuji, pane předsedající. Já jsem rád přenechal pozici, i když teď už to nebude tak dramatické. Pan kolega Dolejš zmínil Hindenburga. Já si vám dovolím přečíst, protože bych to zřejmě zkomolil, citát, který napsal pan Chesterton, anglický spisoval, na přelomu 19. a 20. století: "Římané nemilovali Řím, protože byl velký. Byl velký, protože ho milovali." Proč to říkám v tuto chvíli? Říkám to proto, že nejsem historik, historii Říma jsem nikdy nestudoval, ale vím to, že v momentě, kdy se dostala do rozporu chuť imperátorů se slabostí tribunů, tak to tento slovutný Řím dovedlo do velmi špatného konce. ***