(18.40 hodin)
(pokračuje Kubata)
A přesto jsou tam některá poučení, která bychom si možná měli dneska trošku o nich přemýšlet. Já tady řeknu možná jednu nepříjemnou věc. Nejsem člověk, který by slepě hlasoval podle jakéhokoliv usnesení jakéhokoliv klubu. Vždy hlasuji podle toho, co je v souladu s mým vlastním svědomím a v co doufám, že reprezentuji své voliče.
Tak ještě jsem si napsal jednu větu a pak vám řeknu, co udělám. "Co máme udělat pro to, aby lidé milovali svou zem?" Máme udělat to, co je dobré pro vás, pro nás, pro ně? To si odpovězte každý sám. A proč to říkám? Protože budu hlasovat proti této důvěře, jelikož se mi zdá, že tady jsou házeny vidle, a já se nechci dostat do situace, kdy náš Řím tady bude končit. Děkuji. (Slabý potlesk z lavic ODS.)
Místopředseda PSP Jiří Pospíšil: Další faktická pan místopředseda Zaorálek. Pane místopředsedo, prosím.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Chtěl bych jenom upozornit Sněmovnu, že ta debata je sice pěkná, jak se rozproudila, že to zřejmě vyvolal pan poslanec Kalousek, který vystoupil poměrně dost rozčilen, jak jsem si všiml. A s tím rozhořčením tady provedl takovou politickou analýzu situace v sociální demokracii a o tom, kdo v ní má větší vliv. Já bych pravděpodobně teď, kdybych přijal jeho hru, měl začít mluvit o tom, jak to vypadá v topce s předsedou a místopředsedou a kdo tam má vliv. A to by byl asi takový boj, který by přesně Sněmovna měla vést. (Potlesk z levé části sálu.)
Vůbec nevyčítám panu Kalouskovi, že mě zřejmě neposlouchal, když jsem tady poprvé vystupoval, protože já jsem se celou vahou snažil přesvědčit právě pana Kalouska a další, že to v této Sněmovně nepovede nikam, když se budeme přesně takto klasicky řezat. Já provedu politický rozbor situace v topce. Dokonce bych mohl citovat, co o tom píše německý tisk, který jsem zmínil, právě o tom, jak to vypadá s předsedou, kteří říkají: Tam spí celou dobu a řídí ho někdo. A to neříkám já, to říká ten německý tisk.
A rozumíte - to je přesně ten typ debaty, který podle mě veřejnost musí poměrně dost iritovat.
Já jsem tady řekl, že úkol Sněmovny je úplně jiný. Ne si tady vyjasňovat, kdo má jaké poměry ve straně, a nejlépe to říkat o těch druhých, se kterými bojujeme. To nepovede k ničemu! Úkol je, že máme politickou krizi. Divím se, že politik takových zkušeností jako pan Kalousek nebere v úvahu tady tohle. Máme politickou krizi a odpovědnost za to, že s tím něco uděláme. Budeme-li se takto řezat, vesele, jak to činíme, budeme se tak řezat zřejmě deset měsíců. To jsem zvědavý, co to s lidmi udělá! (Potlesk z lavic ČSSD.)
Místopředseda PSP Jiří Pospíšil: Faktická pan místopředseda Kalousek. Pan poslanec Kalousek, prosím.
Poslanec Miroslav Kalousek: Nechci debatu extendovat, pane místopředsedo. Jenom se chci mírně ohradit proti tomu, že jsem byl rozčilen, neboť jste říkal, že jste si dobře všiml, jak jsem byl rozčilen. Jste pravděpodobně jediný, který si toho všiml. Říkal jsem to zcela klidně, říkal jsem to vyrovnaný a decibely mého hlasu nedosahovaly ani z 50 % vašich obvyklých decibelů.
Místopředseda PSP Jiří Pospíšil: Děkuji, tolik tedy faktická. Půjdeme dále. Dále je řádně přihlášen pan poslanec František Laudát. Pane poslanče, prosím, máte slovo.
Poslanec František Laudát: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, vím, že jste netrpěliví, protože vám zjevně nedochází, o co se tady hraje, a je to házení hrachu na zeď. Ale k těm pár věcem, které tady chci říct, poznámek nejenom k tomu, co tady zaznělo dnes, ale i k tomu, co zaznělo v předchozích dnech, mě inspiroval lídr Zemanovců v sociální demokracii Michal Hašek, který prohlásil, a doufám, že to cituji přesně: "Zeman říká, co si lid myslí." Takže já jsem se podíval někam do minulosti, protože slýcháme ve stávajících médiích ledasco, co statistický úřad či jiné výzkumné instituce zjišťují, o čem se píše, o jakých lechtivých tématech. Ale o takových těch podstatných, v jakém skutečném stavu a co jsou nebezpečné trendy, nepříjemné trendy a z hlediska budoucí ohrožující trendy vůbec existenci téhle země, našeho národa, naší kultury, tak se příliš nepíše.
Myslím, že v roce 2009 vyšla práce sociologa pana Prudkého se širokým kolektivem odborníků na téma Inventura hodnot výstavby, výsledky sociologických výzkumů ve společnosti České republiky. Vydala to Akademia Praha v roce 2009. Doufám, že nebudete zpochybňovat ta data. A z té řady věcí, a je to velice zajímavé čtení, zjevně si pan prezident na Vysočině tuhle publikaci nečetl, protože potom by možná zvažoval své konání v této společnosti. Co se ukazuje proti rozvinutým demokraciím a jiným zemím, kde na hodnotovém žebříčku stojí takové věci, jako je svoboda a demokracie. Zatímco v rozvinutých zemích, ve Spojených státech je většinou najdete na nějakém druhém, třetím, maximálně čtvrtém místě, u nás zjevně vítězí - a to tedy drtivě a ještě se ten poměr zhoršuje - tzv. hédonistická etika, hédonistické hodnoty.
První je rodina, to není hédonistická hodnota, nicméně za tím hned jsou přátelé, volný čas je na třetím místě. Pak je práce, a tam se to dokonce do roku 2009 zhoršovalo, co se týkalo preference. A asi pro vás nebude překvapením, nebo možná, že jo, že co se týkalo politiky, občanské společnosti a náboženství, víry, tak to bylo s obrovským odstupem. Takže celkem logicky - a říkám, mezi lety 1991 a zejména potom lety 1998 až 2009 se tyto hodnoty výrazně zhoršovaly. Tudíž zcela logicky jestliže naskočíte na populismus, že vlastně demokracie je špatná, politické strany jsou zkorumpované, škodí, no tak za této situace když někomu budete dlouhodobě, a ono to tady zejména z levice zaznívá, že někomu budou lítat pečení holubi do huby bez práce, tak samozřejmě potom logicky lidé se naštvou a říkají si, že skutečně budou volit další a další naději.
Pokud pan kolega Zaorálek tady mluví něco o rozčilení Miroslava Kalouska, já si myslím, že to říkal naprosto klidně, nicméně naléhavě. A myslím si, že situace je možná právě v tom parametrickém nastavení české společnosti horší, než si můžete myslet. A v takovéto společnosti, toto je společnost připravená na zásadní zvraty. Ono z toho potom dokonce vychází velice unikátní pojetí českého liberalismu a svobody na rozdíl od prakticky všech západních demokracií, které jsou naším vzorem včetně skandinávských, tak se ukazuje, že tady byla poměrně vysoká preference individualismu a zejména svobody a demokracie. Ovšem v chápání, že já chci svobodu a druhý se mi nebude do toho plést. To znamená, tam už je jenom krok, a pak to vychází 50 na 50, co se týká nenávisti, xenofobie.
Myslím si, že je mi líto, že sociální demokracie se nad tímto nezamýšlí. Levicové strany fatálně selhaly v Německu na přelomu 20. a 30. let minulého století. Česká společnost si zažila fatální selhání sociální demokracie v roce 1948. O to více bychom měli být na toto opatrní. Sami víte, jak reagovali němečtí politici na konání, chování a postoje pana prezidenta Zemana. Německá společnost na rozdíl od nás se z toho fatálního selhání ve 30. letech poučila a jsou prostě věci, které se ve slušné společnosti nedělají.
A teď už konkrétně několik poznámek k tomu, co tady zaznělo.
Paní Klasnová tady položila otázku, kolik lidí chce Kalouska. Nebylo jí odpovězeno. Já bych odpověděl, pokud bych bral stávající a dlouhodobé trendy a průzkumy veřejného mínění, když už se s nimi každý tady tak nachomýtá, tak je to desetkrát tolik, než kolik lidí chce Věci veřejné. ***