(17.40 hodin)
Poslanec Jiří Dolejš: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážená vládo, milé kolegyně, kolegové, dovolte, abych i já se vyjádřil k tématu, i když nechci to extenzivně natahovat, protože bylo řečeno mnohé, ale myslím si, že právě v té mnohosti slov se nám ztrácí trošičku podstata toho, o čem budeme vlastně dneska rozhodovat. A má to možná i trochu zbytečně melodramatický akcent, protože to, co je skutečně podstatné, to nerozhodneme dnes. Skutečně podstatné bude, jak se občan postaví před strategickou volbu, kterou doufám, že mu připraví klíčové politické směry v této zemi ve volbách, které budou buď v řádném, nebo v dřívějším termínu. To rozhodne mnohé, protože nejenom my, ale Evropa a svět skutečně se mění a nebude vše, jak bylo doposud. Mám obavy, že parlamentní debata zatím pro orientaci před takovou strategickou volbou příliš nepomáhá.
Ale co máme dneska před sebou. Udělal jsem si tady na vládní programové prohlášení pět odrážek, takže sledujte mě, kontrolujte mě, ať nejsem zbytečně dlouhý.
První odrážka je o tom, že tady dnes nevznikne v případě důvěry koalice a opozice. To je hluboký omyl. Je tady snad nějaká vláda, která se opírá o koaliční smlouvu? Je tady snad nějaké stabilní politické vedení, které by mělo směřovat dlouhodobě zemi na základě dlouhodobých politických vizí a programů? Ó, nikoliv. Tady je určitá sestava, která se uchází napříč politickým spektrem, které je bohužel tedy polarizované, a nenaslouchá jeden druhému, tak se snaží získat toleranci pro způsob, jak tuto zemi dovést k oněm volbám. A samozřejmě protože vláda odvozuje svoji moc od parlamentu, tak jim dáváme a pojmenováváme tedy konkrétní body, podle kterých můžeme vykonávat parlamentní, tedy politickou kontrolu, zda tato vláda tuto svou úlohu plní, protože tato vláda bude mít jak z hlediska věcného, tak z hlediska časového velmi omezený mandát. Nevzniká žádná rudá vláda opřená o především hlasy sociálních demokratů a komunistů. Vždyť jste četli to programové prohlášení.
Copak myslíte, že je komunistický program takový program, který se například hlásí k většímu aktivismu této země ve strukturách NATO nebo který vyhlásil velké mlčení k tématům, jako je penzijní reforma či církevní restituce? To přece není pravda. Tam jsou prostě témata, která jsou některá vizionářsky a nekonkrétně a neuchopitelně popsána, a pak jsou tam dílčí konkrétní věci, ke kterým bychom se tady měli vyjádřit, abychom věděli, jakým způsobem tato vládní sestava by ty věci měla realizovat, popřípadě jestli dojde k druhému ústavnímu pokusu, aby ten jiný pokus se mohl zorientovat a také před nás předstoupit s konkrétními parametry oné - bych řekl - dočasné politické dohody. O to běží. A prosím vás, bez té zbytečné polarizace, dramatizace a strašení. Z jedné strany se strašíme Ištvánem, když nebude vláda zvolená, začne tady obcházet jak medvědí strašidlo Barbucha a toho si odvede a toho si odvede. To přece dělat nemůžeme! Státní orgány činné v trestním řízení by měly postupovat nezávisle na nás a my bychom jim neměli radit ani v dobrém, ani ve zlém.
Ale také není pravda, že tato vláda tím, jak vznikla, že je mimo rámec Ústavy. Ta je normálně zakomponovaná, byť netradičním způsobem do naší Ústavy. Neboří parlamentní demokracii a je na nás, jak dneska rozhodneme, abychom mohli říct, co bude dál. Takže první poznámka.
Druhá poznámka je na jednu větu, kterou jsem zachytil v úvodním slově pana premiéra Jiřího Rusnoka, a to že řekl, že oni se cítí být plnohodnotná exekutivní sestava, která sice má mandát maximálně tři čtvrtě roku, devět měsíců, ale která svými činy bude přesahovat svůj horizont vládnutí, a to zásadním způsobem. S tím bych si dovolil polemizovat, protože za prvé k tomu nemá mandát, ale za druhé nám ani nepředstavila koncepce, z jakých by chtěla vycházet při realizaci takových dlouhodobých vizí. O co by se měla opřít. Dlouhodobý hospodářský rozvoj. Jak by měl být koncipován sociální stát? Jak by měla vypadat lepší demokracie a důvěra ve veřejnou správu. To tam nenalezneme, kromě obecných hesel, která jsou samozřejmě správná, ke kterým se mohu přihlásit, ale která by mohla podepsat i jinak sestavená politická či apolitická kombinace. Čili ať již bude vládnout tato vláda, nebo nastoupí nějaká hvězdná pěchota, v každém případě jejím úkolem je, aby zastavila tu politickou dyzenterii, kterou tady zavedla ta předchozí sestava, aby stabilizovala chod exekutivy veřejné správy a aby se nenasekaly zbytečné problémy do voleb, a neztrácela ani čas, ale bohužel i trpělivost, neriskovala trpělivost občanů a neutrácela zbytečně peníze. To je myslím jasné a v tom si myslím, že se liší od plnohodnotné exekutivní sestavy.
Třetí poznámka. Když říkám tolerovat tuto vládu, ne pro ni hlasovat jako koaliční poslanec, ale tolerovat, tak to v podstatě znamená podmíněné ano. Podmíněné ano. Když říkám podmíněné, tak je jasné říct, co je tou podmínkou. V politické rovině je to myslím jasné. Tou podmínkou, a ta je částečně naplněna, je odchod té zdiskreditované politické sestavy a pokud možno zabránit, aby když ji vyprovodíte dveřmi, aby se vám nevrátila oknem. Čili je to jakási zarážka před návratem vlády například paní Miroslavy Němcové. A současně je tou politickou podmínkou čím dříve, tím lépe necháme rozhodnout občany, tedy do voleb. To je politická podmínka.
Ale protože se bavíme o programovém prohlášení, tak jsou tam samozřejmě i věcné otázky, věcné podmínky, a tam bych se soustředil v tom poněkud dlouhém textu spíš na okruh těch skutečně aktuálních cílů, které prostě ta vláda musí dělat, ať tam bude sedět kdokoliv, protože před tím nemůže utéct. To je to podstatné, a ne filozofování na téma jakéhosi blaha lidu - patriae salus populi, to je myslím Ciceronův výraz, ten si Alois Rašín jenom vypůjčil. Ale to není podstatné. Podstatné je, že se dnes neutkáváme na poli velkých politických konceptů, ale praktických řešení, a proto je to vláda s omezeným mandátem.
Teď k těm parametrům, které já považuji v programovém prohlášení za klíčové. A pokud na ně bude reagováno, tím lépe, pokud ne, tak věřte tomu, že parlamentní kontrola v této oblasti by měla být velmi tvrdá a důkladná. Říká se tam, že tato vláda chce mít jistý - můžeme polemizovat jaký, ale přesto - vliv na oživení. Na oživení zejména hospodářského rozvoje. Nevím, do jaké míry autoři tohoto prohlášení kalkulovali s tím, že podle optimistických erárních předpovědí v příštím roce by měly roztát ledy a měli bychom vstoupit do jisté, vlažnější, ale přesto konjunktury. Čili že se svezeme se vzestupnou křivkou, a že dokonce i náš hlavní partner, pokud jde o zahraniční vztahy, Spolková republika Německo, otevře své trhy a my budeme samozřejmě moci daleko snáz naplnit ta růstová čísla. Ono je to tedy na pováženou, protože ono to oživení německé je s velkým otazníkem. A navíc nevíme, co se stane v čele německého státu, protože, tuším, na podzim jsou volby do Bundestagu a uvidíme, jaká politická reprezentace, s jakým konceptem tedy bude řídit Německo dál. Ale prosím. Ale v každém případě tak malé oživení, které sami Němci předpokládají, neotvírá ten prostor do té míry, abychom mohli předpokládat, že to za nás vyřeší růstové problémy.
A nějaký měnový aktivismus České národní banky nám taky nepomůže, to máme vyzkoušené, že i když se pan guvernér verbálně vyjádří a intervenuje, tak to většinou dlouho nevydrží a ten proexportní efekt to nemá. No tak nám zbývají vnitřní faktory a tam na toto téma mnoho řečeno není, kromě samozřejmě obecné konstatace, že uděláme inventuru zdrojů a že to, co nalezneme, tak to aktivně a racionálně zapojíme, což je samozřejmě obecně správná myšlenka, ale já se prostě musím ptát jak.
A dostávám se k poslednímu bodu, pátému, jestli mě hlídáte, k pátému bodu, a to je, že hlavním úkolem této vlády, jedním z hlavních, možná nejdůležitějším je dotažení návrhu státního rozpočtu na rok 2014, který samozřejmě byl předhotoven panem emeritním ministrem Kalouskem, ale teď je na této vládě, aby ho do 30. září dotvořila, a to dotvořila ve filozofii svého programového prohlášení. ***