(15.00 hodin)
(pokračuje Schwarzenberg)
Velice divný jev, kterým je vlastně i člověk, který se celý život zabývá českými dějinami, poněkud udiven. Ale to nás neomlouvá. Ale to nás neomlouvá, když připustíme, že parlament bude v prospěch moci hlavy státu vykleštěn a my svým chováním k tomu přispíváme.
Dámy a pánové, bylo by krásné, kdybychom jednou, aspoň jednou během doby, kdy jsme volení poslanci, překonali hašteření, stranické předsudky a fetiše jako levice a pravice. Všichni víme, že ve skutečnosti cíle, charakter politiků a taky celkem hospodářská politika není velice odlišná mezi sociální demokracií a pravicovými stranami. To jsou jenom odstíny, které je liší. Ale pod touto záminkou se nemůžeme smířit s vládou jiné parlamentní skupiny, která byla stejně legitimně zvolena jako všechny strany, které jsou v tomto parlamentu zastoupeny, že, dámy a pánové, ty budou najednou couvat před panem prezidentem.
Já ctím prezidentský úřad. Já jsem se narodil několik měsíců po smrti Tomáše Garrigue Masaryka, vyrostl jsem ještě v jeho stínu a v nesmírné úctě před Hradem a prezidentským úřadem. Je mi velice líto, že tento odkaz je v těchto dnech ničen. My máme prezidenta, který tento Masarykův odkaz ničí, neboť pan prezident Masaryk jako historik, vím, sám někdy měl samozřejmě chuť vykonávat silnější prezidentské pravomoci. Když se vracel z Ameriky, tak doufal, že československá ústava bude podobná ústavě Spojených států. Nicméně pražští politici už to tehdy nedovolili. Prezident Masaryk se s tím stavem smířil a jednal v rámci prvorepublikové ústavy a v duchu její ústavy. Najednou to všechno neplatí a pohybujeme se úplně opačným směrem.
To vše je ta volba, která před námi dneska stojí. Chceme se zase jednou ponížit, míti ohebnou páteř a poklonit se před Hradem, nebo máme ještě vlastní vůli, máme vlastní rozhodování v tomto státě?
Já bych si velice přál, aby při následujícím hlasování neproběhlo hlasování podle, jak říkám, spíše fetišům podobné hranici údajné pravice, údajné levice u obou těchto seskupení, u náhlých mám pochyby, jaké mají opravdu přesvědčení tím, že bychom se spojili, což je opravdová otázka těch, kteří hájí naši ústavu a těm, kteří ji chtějí kradmo zničit. Dámy a pánové, to je opravdová volba, která před námi stojí, nikoliv volba mezi pravicí a levicí. Bez toho víme, že vláda, která je teď ustanovena, může vládnou při nejlepším pouze osm měsíců a ten krásný program nemůže ani uskutečnit. To všechno je divadlo pro české voliče, pro novináře, aby se něčím zabývali, komentátory, aby měli o čem psát. To není obsah této politiky, kterou teď pozorujeme.
Nechci vás déle zdržovat. Chtěl bych vás jenom upozornit na to, že jsme opravdu na rozhodující křižovatce parlamentních dějin České republiky. O to jde. A citoval-li pan prezident předtím Aloise Rašína, který ovšem sám citoval dávné starořímské přísloví Salus rei publicae suprema lex. To nebyl citát Rašína, neboť citoval staré římské přísloví, tak musíme říct, kdo definuje salus, kdo definuje blaho. A někdy mám obavy, že se spíše kloníme k jinému citátu. To byl říšský ministr spravedlnosti začátkem 40. let Thierack, jehož citát byl, že nejvyšší zákon je blaho německého národa. Tím můžete veškeré základy odstranit, nedbat o ně, neboť předstírání, že bojujete o blaho a nedodržujete pravidlo, rozvážete ruce o veškerý zločin, což ovšem diktátoři první poloviny 20. století všichni velmi dobře věděli. Neříkám, že tady bude zavedena diktatura, ale jsem zděšen z postupů za vlády, které mi strašně připomínají dobu mého dětství, a dokonce i dobu předtím.
Když už jsme tady citovali římská přísloví, tak mi dovolte končit jiným. Caveant consules ne quid res publica detrimenti capiat. Prosím, abyste se o to starali, aby republika zde nepřijala škodu. Děkuji mnohokrát za pozornost. (Potlesk části poslanců.)
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji. Dalším přihlášeným s přednostním právem je pan kolega Bohuslav Sobotka. Prosím, pane předsedo.
Poslanec Bohuslav Sobotka: Hezké odpoledne. Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, vážení kolegové, kolegyně, dovolte, abych se za Českou stranu sociálně demokratickou vyjádřil k hlasování, které máme před sebou. Ale já si myslím, že rozhodně nejde jenom o toto hlasování a koneckonců debata, kterou tady dnes vedeme, alespoň z velké části se týká politické krize, ve které se ocitla Česká republika, a politické krize, ve které se do značné míry ocitla česká společnost.
Prezident republiky Miloš Zeman tady hovořil o tom, že politická krize byla zahájena v okamžiku, kdy policie začala zatýkat na Úřadu vlády. Já jsem přesvědčen, že ta politická krize začala mnohem dříve. V době, kdy se na Úřadu vlády ještě nezatýkalo, ale schvalovaly se tam reformy, které šly proti programu politických stran, které byly v Nečasově vládě. Politická krize začala v době, kdy vláda Nečasovy koalice začala realizovat kroky, které byly v rozporu s volebními sliby, které tyto strany dávaly voličům před volbami v roce 2010. Krize začala v době, kdy se zvedala daň z přidané hodnoty, ačkoliv vládní strany slibovaly, že nic takového nebudou dělat. Ta krize začala v době, kdy se začalo útočit nejenom na peněženky nízkopříjmových skupin, ale kdy vláda Petra Nečase zaútočila i na střední vrstvy. A přitom řada lidí ze středních vrstev pravici volila v minulých volbách, protože byla znejistěna tím strašením, že skončíme jako Řecko. Jaká byla jejich deziluze, když se vládní politika ODS, TOP 09 a tehdy ještě Věcí veřejných otočila proti nim. Tehdy začala krize.
Vládní reformy společnost rozdělily. Vládní reformy velkou část společnosti pobouřily a otočily ji proti vládě. Zcela logicky. Jestliže vaše koalice, která tady byla, koalice ODS a TOP 09, nechala na Ministerstvu práce a sociálních věcí na tomto klíčovém úřadě experimentovat pana Drábka, který se rozhodl zcela zničit úřady práce, který zaváděl projekty experimentu typu sKarty, pak se nemůžete divit, že se dostavila reakce. ***