(14.50 hodin)
(pokračuje Klasnová)
Kolik lidí touží, aby za ně Karolína Peake bojovala jako dosud proti korupci do roztrhání těla?
Hlas pro Rusnokovu vládu je tak samozřejmě i hlasem proti minulému kabinetu. Proti exministru Kalouskovi, člověku, který se významně zasadil o navýšení státního dluhu v celé své politické kariéře i nyní, navzdory všem drastickým úsporným opatřením.
Věci veřejné nechtějí nelogické škrty. Chceme investice do školství, do vzdělávání či dopravní infrastruktury, chceme zvýšení konkurenceschopnosti České republiky, tak jako jsme se o to pokoušeli ještě v době, kdy jsme byli v koalici. Chceme efektivní využívání evropských fondů a podporu krajů. I na tom se shodneme s Rusnokovou vládou, která je podle slov premiéra připravena využít dosud nevyužité investiční prostředky v rozpočtu státu, je připravena využít finance ze státních podniků, pomoci proti nezaměstnanosti v regionech.
Možná je programové prohlášení vlády skutečně příliš ambiciózní, nakonec pan premiér se nás tady snažil umořit deklamováním z celého programového prohlášení vlády. Kritizovala ho ODS. Nicméně alespoň nějaké je. Vláda minulá na jakékoli snažení rezignovala a zcela bezprecedentně a nelegitimně vládla rok a čtvrt bez programového prohlášení a bez koaliční smlouvy.
Že se dnes pan Kalousek nebo pan Marek Benda staví strážcem demokracie proti despotickému prezidentovi, který koná v mantinelech Ústavy, je podle mě hořce úsměvné. Seznam jejich hříchů proti parlamentní demokracii by nebyl krátký. Je neuvěřitelné, jak se dokážou někteří poslanci vzchopit, když jim někdo sahá na jejich hračky. Škoda, že zapálené úsilí těchto zákonodárců není vidět ve chvílích, kdy jde o zájmy země a jejích obyvatel, a tedy o skutečnou demokracii a zájmy těch, kdo si své zástupce v parlamentu zvolili.
Věci veřejné tak budou raději hlasovat pro vládu, kterou sice nikdo nezvolil, ale která už stihla učinit a slibuje činit i do budoucna mnohé z toho, co naší zemi prospěje a co volení politici nevykonali. I kdyby to byla vláda pouze dočasná a udržovací do doby předčasného konce této Sněmovny, je to pro nás lepší varianta než nelegitimní stojednička, která se třese právě jenom kvůli těm svým hračkám. Naše důvěra vládě je podmíněna a je založena právě na důsledném plnění slibů, s nimiž sem dnes kabinet Jiřího Rusnoka přišel o důvěru požádat.
Děkuji za pozornost. (Potlesk dvou poslanců z Věcí veřejných a několika členů vlády.)
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji. Dále vystoupí se stanoviskem klubu TOP 09 pan kolega Karel Schwarzenberg. Prosím, pane předsedo.
Poslanec Karel Schwarzenberg: Pane předsedající, paní předsedkyně, vážené poslankyně, vážení poslanci, kteří tady ještě zbývají. Pane premiére, rád bych vám poděkoval za představení vašeho programu. Oprávněně jste nám jenom přečetl program, neboť představení a obhajobu vlády převzal otec a strůjce této vlády prezident Zeman. Není to překlenovací vláda, není to úřednická, vůbec ne vláda odborníků, je to vláda pana prezidenta, která z jeho vůle vyšla. A s tím se očividně musím smířit, neboť nám dal dneska najevo, že ať si tady hlasujeme jak chceme, sestavíme většinu, jaká v parlamentu je možná, on se o to starat nebude, to ho nezajímá, jeho vláda bude vládnout až do konce volebního období. To je jasný program. Nemá to ovšem s parlamentní demokracií sebeméně co do činění.
Opravdu je mi hádankou, pane premiére, proč takhle renomovaný ekonom převezme roli prázdným titulem načančaného mluvčího pana prezidenta. Máte opravdu znalosti a vědomosti, které by se mohly lépe využíti.
My se tady ale musíme opravdu zabývat projevem pana prezidenta. Když tady stojím naproti paní Peakové, tak musím s politováním zjistit, že prezident republiky z tohoto místa urazil dámu. To u nás nebylo zvykem, že se takto mluví o ženě veřejně. A já bych se, ač mi to nepřísluší, za to rád omluvil. Je mi líto mého následovníka pana ministra Kohouta, že musí v zahraničí zastupovat hlavu státu, která se tímto chováním vyznamenává mezi všemi hlavami státu v Evropě. Ale musíme si očividně zvykat na úplně nové mravy v naší republice.
Je ale otázka, jestli my jako poslanci zvolení chceme nečinně přihlížet, nebo dokonce podporovat tento vývoj věcí. Mohu si představit, to je naprosto legitimní, že jsou přívrženci prezidentského systému, jak vládne ve Spojených státech, v mnoha jihoamerických republikách, v Evropě ve Francii, na tom není jakožto takovém nic zlého. Ale pak je k tomu potřeba změna Ústavy. To není možné zavést plíživě tím, že se označují ústavní zvyklosti jakožto idiotské a nedbá se o zavedený pořádek jak v prezidentském úřadu, tak v tomto parlamentu. Buď se rozhodneme změnit Ústavu, pak ať někdo přijde sem, podá návrh na změnu, ústavní změnu v prezidentský systém, budeme o tom hlasovat. To je naprosto legitimní postup. Ale pokoutně to zavést, to je věru nedůstojný stav České republiky.
Jsme ještě schopni vůbec v tomto parlamentu vyjádřit vlastní vůli, nebo jsme už v tom stavu jak naši dědové a pradědové byli v roce 1938 po Mnichovu? Najednou všichni poslanci obratně se přizpůsobíce nové situaci obratně se vzdali demokracie, začali nadávat na prezidenta Masaryka a zvedli tedy alternativní systém dle vzoru tehdy, který v Evropě vítězil.
Pamatuji si také, bohužel už jsem tady nejstarší, tak to opravdu pamatuji, stav před únorem a po únoru 1948, kdy překvapivé množství dříve demokratických poslanců se najednou přiklonilo k nově vzešlému slunci, středisku moci, které bylo podporováno Moskvou. Bylo to zajímavé tehdy, neboť největší strana, nebudiž pochyby, naši předkové volili velkého prezidenta v opravdu svobodných ještě volbách, byť byla vyřazena v první republice nejsilnější strana, Československá republikánská strana agrární, a byl jenom omezený počet politických stran připuštěn, což už vrhlo stín na tyto volby. Ale volby ještě byly celkem svobodné. Vzešla z toho nejsilnější komunistická strana a ta, jak známo, po únoru rychle vstřebala sociálně demokratickou stranu. Byl sjednocující sjezd a nebylo sociálních demokratů. Nicméně to byla doba, kdy ano, říkám upřímně, komunistická strana byla nejsilnější strana, podporovaná taky asi třetinou voličů.
Dnes máme obrácený jev. Tady je nejsilnější strana tohoto parlamentu, strana sociálně demokratická, vyhlodaná a spolknutá malou straničkou, která ani není zastoupena v tomto parlamentu. ***