(Jednání pokračovalo ve 14.31 hodin.)
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych zahájil odpolední jednání naší schůze. Připomínám, že máme za sebou úvodní slovo předsedy vlády pana Jiřího Rusnoka a nezbývá, než k tomuto bodu zahájit rozpravu. Do rozpravy zatím eviduji 7 přihlášek v systému, ale mám tady ještě 5 přihlášek s přednostním právem, 5 písemných přihlášek s přednostním právem. Takže jako první s přednostním právem vystoupí pan poslanec Marek Benda, předseda klubu ODS. Prosím, pane kolego, máte slovo.
Poslanec Marek Benda: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážený pane předsedo vlády, vážené dámy, vážení pánové, vítám vás po obědě, jestli jste se stihli na obědvat a stihli přijít, a rád bych se jménem poslaneckého klubu ODS vyjádřil k právě projednávanému bodu, to je důvěra vládě vedené Jiřím Rusnokem.
Dopoledne jsme tady slyšeli dva projevy. První byl projev prezidenta republiky, na který je podle mého názoru třeba se zaměřit a s kterým je třeba se nějakým způsobem vypořádat. Druhé bylo přečtení programového prohlášení, tak jak jsme ho všichni dostali do lavic, od předsedy vlády pana Rusnoka, který nás zřejmě chtěl přesvědčit, že v tom pěkném čtení programového prohlášení je opravdu tím úplně úřednickým premiérem. Skoro se mu podařilo nás uspat.
Ale důležitý byl ten projev první, projev prezidenta republiky Miloše Zemana. Já myslím, že tam bylo několik věcí, nad kterými je třeba se zastavit.
První, co nám prezident sděloval, že Ústava nestanoví žádnou lhůtu pro vládu v demisi a že mohl klidně Nečasovu vládu nechat dovládnout zřejmě až do řádných voleb. Já se domnívám, že to je chybné čtení Ústavy prezidentem republiky, že je třeba tuto interpretaci Ústavy jednoznačně odmítnout. Prezident republiky nemůže v žádném případě ponechat vládnout vládu v demisi, jak dlouho by si on přál, a pokud by se tak náhodou pokoušel konat, pak musíme říct, že toto jednání je za hranou české Ústavy a že je potřeba buď se obrátit na Ústavní soud, nebo upravit a opravit český ústavní systém. Zaznamenal jsem, že sociální demokracie je připravena k diskusi o vymezení a zpřesnění prezidentských pravomocí. A já říkám, že po této větě prezidenta republiky, ve které nám sděluje, že by vládu mohl nechat vládnout i čtyři měsíce, i čtyři roky, tak já jsem k takové debatě jednoznačně také připraven. A jsem připraven, pokud by k takové situaci došlo, ji řešit i změnou Ústavy, přestože jsem vždycky k nim velmi opatrný.
Druhé sdělení, které jsme tady dopoledne slyšeli od prezidenta republiky, byla skutečnost, že pokud vláda, která má většinu v této Poslanecké sněmovně, a tato většina byla prezidentu republiky jednoznačně ještě před jeho jmenováním Jiřího Rusnoka deklarována, měl ujištění 101 poslanců, že stojí za jiným kandidátem na premiéra, tak prezident republiky nám sděluje, že pokud tato vláda, nebo tato koalice, v danou chvíli není v zemi populární, pokud se nelíbí občanům a jeho voličům, tak on ji jmenovat nebude. To já pokládám za takový posun k prezidentskému systému, k situaci naprostého ignorování vyjádření voličů ve volbách, kteří volili do této Poslanecké sněmovny, a k pokusu interpretovat nějaké jiné volby druhého řádu, ať už to jsou krajské, komunální, nebo i prezidentské, jako volby, ve kterých se rozhoduje o vládě v této republice, také za hranou českého ústavního systému.
Dobře víme, že prezident republiky se pokoušel nad rámec dnešní Ústavy již ve svém projevu - již ve svých projevech v prezidentské kampani slibovat, jak zničí Nečasovu vládu, jak ji odvolá. Přemýšlel již také o tom, jestli by ji nemohl odvolat, i když bude mít důvěru této Sněmovny, a další a další úvahy. Přesto si myslím, že toto je třeba jednoznačně odmítnout. Není pravda, že jsme přímou volbou prezidenta posunuli český ústavní systém o jeden jediný milimetr. My nežijeme v prezidentském systému. Nejsme v systému, kde si prezident vybírá svoji vládu, kterou pak přináší do Poslanecké sněmovny, a možná získá důvěru, možná důvěru nezíská. My žijeme v parlamentní demokracii, kde vláda je odpovědná Poslanecké sněmovně, a úkolem je, aby vláda měla většinu v Poslanecké sněmovně. Nemůže to probíhat tak, že je jmenován premiér, který naprosto bez diskuse s politickými stranami tady zastoupenými - možná, že vedl nějaké diskuse se stranami, které tady zastoupené nejsou, to nevylučuji, alespoň podle množství zastoupení Strany přátel Miloše Zemana, nebo jak se to uskupení jmenuje, bych tipoval, že nějaké konzultace vedl, ale se stranami zde zastoupenými žádná diskuse vedena nebyla, aby pak přicházel do této Sněmovny a měl pocit, že má šanci tady získat důvěru. Toto musíme odmítnout. Nežijeme v prezidentském systému, nezměnili jsme Ústavu, abychom přecházeli do prezidentského systému, a dokud je voliči volena tato Sněmovna, tak vláda musí být odpovědna této Sněmovně.
Poslední poznámka k tomuto prezidentovu vystoupení, nebo k této části prezidentova vystoupení, bylo jeho nepřekvapivé vystoupení, že bude v případě vítězství v příštích volbách jmenovat nikoliv předsedu nebo toho, koho si vybere dotyčná strana, ale libovolného představitele vítězné strany. Zase mi to připadá, že odbočuje naprosto, z ústavního systému, že odbočuje z dosavadních zvyklostí a že je třeba říci ne této představě. Politické strany budou určovat, kdo je jejich kandidátem na premiéra, kdo bude premiérem. Nemůže to být prezident republiky, nežijeme v prezidentském systému.
Pak tam zazněla ještě jedna teze, která mi přišla, že je buď omylem, nebo strašlivá. Prezident republiky tady řekl, že vládní koalice čelí probíhajícímu vyšetřování. Nevím, jakému probíhajícímu vyšetřování čelí a kdo z vládní koalice. Já vím, že prostě došlo k nějaké operaci policejních a státnězastupitelských složek, která směřovala proti třem bývalým poslancům a dnes již bývalému premiérovi, v současné době poslanci, která byla zrušena rozhodnutím Nejvyššího soudu, rozhodnutím nejvyššího státního zástupce. ***