(Jednání pokračovalo ve 12.45 hodin.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Vážené kolegyně a kolegové, přestávka uplynula, budeme pokračovat. Před přestávkou byla otevřena obecná rozprava a k vystoupení byla vyzvána paní poslankyně Nedvědová, která je zatím jako jediná přihlášená do této rozpravy, a já prosím, aby se ujala slova.
Poslankyně Marie Nedvědová: Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, hlavní podstatou uvedeného návrhu je především dohoda o vině a trestu. Uvedená novela konkretizuje, co dohoda o vině a trestu je, jaký je její obsah, a konkretizuje způsob jejího přijetí, s čímž souvisí i úprava dalších ustanovení trestního řádu.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Paní poslankyně, promiňte, já požádám kolegy ze všech zákoutí a ze všech viditelných míst, aby se ztišili a vyslechli vás v takové hladině zvuku, která nám nedrásá uši ani nervy. Prosím.
Poslankyně Marie Nedvědová: Prvním základním problémem však uvedené novely je otázka, o jakých trestných činech skutečně tuto dohodu bude možné uzavřít. Jak je patrno z vyjádření pana ministra spravedlnosti, návrh zákona, který byl předložen do Parlamentu a schválen vládou, neodpovídá v plném rozsahu tomu, co ministr měl skutečně na mysli. V návrhu je uvedeno, že dohodu o vině a trestu lze sjednat prakticky o všech trestných činech, tedy i o přečinech i o zločinech s výjimkou těch, kterými byla úmyslně způsobena smrt, s výjimkou trestných činů zabití, vraždy novorozeného dítěte matkou a dále s výjimkou zločinu podle části druhé hlavy deváté a třinácté trestního zákoníku. Ministr sám avizoval, že ve skutečnosti neuvažoval o takovém rozsahu novely, a uváděl, že předpokládal, že se tato dohoda bude schvalovat pouze ohledně přečinů, tedy v samosoudcovských věcech.
Vyjasnění této skutečnosti má zcela zásadní význam pro tuto novelu. Pokud by totiž bylo možné vést řízení o dohodě o vině a trestu pouze o přečinech, bylo by nutno poměrně zásadním způsobem upravit řízení o schválení dohody o vině a trestu, tedy díl osmý, který má být doplněn do trestního řádu, neboť v takovém případě by návrh na schválení dohody o vině a trestu nepřezkoumával soudce jako předseda senátu, ale jako samosoudce, který nekoná neveřejné zasedání, takže v tomto případě by bylo možno uvedené řízení podstatně zjednodušit. Je však otázkou, jaký postup v tomto případě Ministerstvo spravedlnosti zvolí. Patrně bylo skutečně na místě alespoň prozatím vést toto řízení pouze ohledně samosoudcovských věcí, ale to předpokládá zmíněnou výraznou úpravu návrhu zákona.
Druhou závažnou otázkou je postavení poškozeného v tomto řízení. V nově upraveném § 175a odst. 5 trestního řádu se uvádí, že je-li poškozený sjednávání dohody o vině a trestu přítomen, vyjádří se zejména k rozsahu a způsobu náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného obohacení. Z toho vyplývá, že prakticky poškozený nemá právo vyjadřovat se k otázkám viny a trestu. Toto stanovisko je potvrzováno i dalšími body návrhu, neboť v bodě 40 je uvedeno, že poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, může podat odvolání pouze na nesprávnost výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení, ovšem nikoliv v případě, že tato dohoda byla soudem schválena v podobě, s níž souhlasil. To však odporuje bodu 10 návrhu, který nově upravuje ustanovení § 43 odst. 1 trestního řádu, kde se uvádí, že poškozený se může před skončením řízení o schválení dohody o vině a trestu k věci vyjádřit. Jaký význam má ovšem takové jeho vyjádření, když k němu prakticky není vůbec přihlíženo a poškozený se především nemůže vyjádřit výslovně, zda souhlasí s takovouto dohodou o vině a trestu, či nikoliv, s podmínkou, že pokud by s touto dohodou nesouhlasil, nemohla by být uzavřena? Pokud tedy poškozený takovéto právo nebude mít a pokud též nebude mít právo odvolání proti případnému schválení této dohody, nelze hovořit o tom, že budou zajištěna v plném rozsahu práva poškozeného, a takovýto návrh novely trestního řádu není na místě. Poukazuji v tomto směru i nato, že u podmíněného zastavení podle § 307 odst. 5 trestního řádu, nyní podle novely má být označen jako § 307 odst. 6, má poškozený výslovně právo stížnosti proti usnesení o podmíněném zastavení. Jiná omezení pro použití ustanovení o dohodě a vině v zákoně nejsou, takže pak bude záviset plně na zvážení státního zástupce, zda institut dohody o vině a trestu využije, či nikoliv, a to v případě, že mu k tomuto postupu dá podnět i soud.
Další, byť vedlejší otázkou je ustanovení týkající se podmíněného odložení návrhu na potrestání, bod 30. Nové znění § 179g trestního řádu a nové úpravy § 307 odst. 5 trestního řádu týkající se podmíněného zastavení trestního stíhání, kde se uvádí v obou případech, že se obviněný může zdržet během zkušební doby řízení motorových vozidel, kdy musí být v tomto směru poučen o povinnosti odevzdat řidičský průkaz podle zvláštního právního předpisu, ovšem tento zvláštní právní předpis není nijak konkretizován, není na něj odkaz, a to ani o tom, že právní mocí příslušného rozhodnutí pozbude řidičského oprávnění. Takovéto znění v obou případech vyvolává pochybnosti o správnosti a zákonnosti uvedeného postupu, kdy navíc není ani zřejmé, jak by porušení tohoto opatření mělo být sankcionováno, případně zda by se to mělo vztahovat i na odnětí bodů dle příslušného zákona. ***