(10.50 hodin)
(pokračuje Tejc)
V tuto chvíli v § 57 odst. 1 občanského zákoníku se praví, že byla-li spotřebitelská smlouva uzavřena mimo prostory obvyklé k podnikání dodavatele nebo nemá-li dodavatel žádné stálé místo k podnikání, může spotřebitel od smlouvy písemně odstoupit do 14 dnů od jejího uzavření. Nedošlo-li dosud ke splnění dodávky zboží či služeb dodavatelem, může od smlouvy odstoupit bez uvedení důvodu a bez jakékoli sankce do jednoho měsíce. To neplatí ohledně smluv, u nichž spotřebitel výslovně sjednal návštěvu dodavatele za účelem objednávky.
To, co je zásadním důvodem pro tuto změnu je, že zatímco běžně lze odstoupit od těchto smluv, nelze tak učinit právě v případě, který jsem zmínil, pokud si sjedná spotřebitel návštěvu u sebe doma.
Dobrá myšlenka zákonodárce, který chtěl odlišit tyto různé varianty, je bohužel v praxi často zneužívána a zejména v případě těch divokých předváděcích akcí podvodných společností, které se zakládají a zase následně ruší, dochází k tomu, že jsou lidé, nejčastěji senioři, podvedeni a není jim umožněno odstoupit od smlouvy v tomto termínu 14 dnů, byť často dokonce ani tuto návštěvu doma si nesjednali. Proto se snažíme společně s poslanci Bohuslavem Sobotkou, Janem Chvojkou a dalšími o tuto změnu, tak abychom napříště vyhověli i směru, který Evropská unie v této oblasti plánuje. V zásadě se dá říci, že ta směrnice, která dnes je, je minimální. My můžeme jít samozřejmě dál, můžeme rozšířit práva spotřebitele. A ta směrnice, která má být přijata v příštích měsících nebo letech na úrovni Evropské unie, bude maximalistická, to znamená, nebude možné se od ní příliš odchýlit. Na straně druhé už počítá s tím, že tato věc bude upravena tak, jak my to navrhujeme.
Stejně tak by měl fungovat i občanský zákoník, který v této Sněmovně je projednáván, nicméně tento občanský zákon ještě nebyl projednán v Senátu. Nevíme, jak dopadne projednávání, i když to můžeme předpokládat, ale každopádně i kdyby byl schválen, jak navrhuje vláda, bude účinný nejdříve za dva roky a to je dostatečně dlouhá doba na to, aby tyto podvodné společnosti dále řádily a dále podváděly občany. A myslím si, že proto je potřeba tuto úpravu přijmout v co nejkratší době právě ještě podle § 90.
Stručně bych jen uvedl, že v současné době tedy spotřebitel je v případě, že podnikatel zneužije zákonnou výjimku, tedy ono pozvání domů, postaven před volbu, v níž volí jednu ze dvou možností. První možností je od smlouvy odstoupit podle § 57 a v případném soudním sporu prokazovat, že spotřebitelská smlouva byla skutečně uzavřena mimo prostory obvyklé k podnikání dodavatele a že si návštěvu dodavatele nevyžádal, ačkoliv mnohdy podnikatel disponuje listinou, kde spotřebitel potvrdil opak. Druhou možností je pak od smlouvy neodstupovat a ponechat ji tak platnou a účinnou. Druhá možnost ale znamená, že spotřebitel byl v rozporu s úmyslem zákonodárce zbaven své ochrany spočívající v poskytnutí práva na odstoupení od smlouvy.
Je zřejmé, že při volbě výše uvedených možností hraje velkou roli to, zda spotřebitel disponuje dostatečnými důkazy, jak v soudním řízení prokázat, že smlouva byla skutečně uzavřena mimo prostory obvyklé k podnikání dodavatele. To bývá problém, protože spotřebitel mnohdy nezná další účastníky předváděcí akce, kteří by mu mohli uzavření smlouvy na předváděcí akci dosvědčit, a jinak než svědeckými výpověďmi obvykle prokázat uzavření smlouvy na předváděcí akci vůbec nelze. Při realizaci výše naznačené volby pak hrají roli samozřejmě i další úvahy o nákladech na soudní řízení v případě, že spotřebitel svůj nárok neprokáže. O tom, zda žalovaná společnost do vydání pravomocného soudního rozhodnutí neprojde insolvenčním řízením či likvidací. Je zřejmé, že mnoho spotřebitelů se rozhodne tak, že od smlouvy neodstoupí. Tím ale nahrávají tomu, že podnikatelé zneužívající zákonnou výjimku realizují zisk a dále působí na trhu, čímž přispívají k násobení tohoto negativního vlivu.
Řešení jsem naznačil, je to odstranění oné možnosti odstoupit v případě, že se spotřebitel výslovně dohodne na sjednání návštěvy za účelem objednávky, a to právě pro případy, kdy mnohdy onen prodejce na předváděcí akci například nabídne, že sveze babičku s oním nákupem za 60 nebo 100 tisíc korun domů. Pomůže jí to odnést do bytu. A protože bude chtít od ní podepsat jedno drobné potvrzení, že jí to přivezl domů, tak ona si nevšimne, že zároveň vyslovila souhlas s tím, že si jej v zásadě přizvala do svého obydlí, a tím pádem nebude mít možnost odstoupit. To je důvod, proč navrhujeme tuto změnu, aby ta možnost tam byla dána vždy.
Tato věc je vykomunikována a konzultována také se Sdružením na ochranu spotřebitelů jižní Moravy, které poskytuje rady samozřejmě v celé České republice. A já bych vás chtěl poprosit, abychom co nejrychleji tuto normu schválili a mohla začít platit, protože je skutečně potřebná a nelze se na ni dívat zleva či zprava. Děkuji.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji jednomu z navrhovatelů panu poslanci Jeronýmu Tejcovi. Prosím nyní o slovo zpravodaje pana poslance Pavla Staňka.
Poslanec Pavel Staněk: Děkuji, paní předsedkyně, za slovo. Dámy a pánové, vážená vládo, pan kolega Tejc tady seznámil víceméně s obsahem celé důvodové zprávy, byť krátkého textu, tak ta důvodová zpráva je poměrně dlouhá a všeříkající, takže je asi zřetelné, čeho chtějí navrhovatelé dosáhnout. V zásadě musím jako zpravodaj říct, že to není úplně špatná filozofie, ubírat se touto cestou a víceméně odstranit některá negativa v rámci spotřebitelských nákupů a právě praktik, které se někdy dějí při prodejích zboží mimo provozovny jednotlivých prodejců. Určitě to je tedy bohulibý záměr chránit spotřebitele, aby nebyl uváděn v omyl.
Tato úprava, tak jak tady zmiňoval i zástupce navrhovatelů, právě kolega Tejc, víceméně koresponduje s úpravou, která je nyní v novém předkládaném občanském zákoníku. Tudíž není to úplně věc, na kterou by předkladatel nového občanského zákoníku nepamatoval. Ministerstvo spravedlnosti už víceméně toto chtělo ošetřit a ošetřuje i právě na předkládaném návrhu nového občanského zákoníku. Myslím si, že ta úprava má ratio, je schopná toho, aby byla přijata.
Dovolím si ještě k tomu přečíst a vyjádřit i stanovisko vlády, která projednala tuto věc na své schůzi 23. listopadu v roce 2011. Ocituji pouze bod jedna, kdy vláda obecně podporuje posílit postavení spotřebitele v případě spotřebitelských smluv uzavíraných mimo obchodní prostory dodavatele rozšířením možnosti spotřebitele odstoupit od takové smlouvy i v případě, že si spotřebitel výslovně sjednal návštěvu dodavatele za účelem objednávky. Vláda však upozorňuje současně, že navrhovaná právní úprava by se záhy mohla dostat do rozporu s nově připravenou směrnicí Evropského parlamentu a Rady o právech spotřebitelů, která má předmětnou problematiku upravit v režimu tzv. úplné harmonizace. A od ní se tedy členské státy nebudou smět odchýlit.
Už z tohoto důvodu bych byl rád, aby tato sice jednoduchá, ale možná zásadní úprava byla projednávána nikoliv ve zkráceném řízení, ale aby byla projednávána - aspoň z titulu zpravodaje si to dovolím navrhnout - aby byla projednávána normálně ve výboru, nejlépe v ústavněprávním výboru, abychom se k ní mohli vyjádřit nejenom my, ale třeba i autoři nového občanského zákoníku.
Děkuji za pozornost.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Pane poslanče, veto nebylo vzneseno proti tomuto postupu. Pokud mi nebude předloženo, tak zatím tento váš návrh je pouze teoretickou možností.
Pan kolega Benda se hlásí. Pardon, otvírám tedy obecnou rozpravu, ale byl přihlášen nejprve pan poslanec Jan Chvojka, poté... Takže si dáváte přednost - pan poslanec Marek Benda, poté pan poslanec Jan Chvojka. Prosím. ***