(11.20 hodin)
(pokračuje Váhalová)
S ohledem na to, že finanční sektor obdržel od států Evropské unie tuto obrovskou finanční podporu pro zvládnutí krize a další injekce se očekávají, je vhodné, aby přispěl na řešení krize, kterou také zčásti zavinil svými spekulativními obchody.
V dnešní době podobná daň z finančních transakcí existuje již v řadě evropských zemí. Jednou z těchto zemí je také Velká Británie, kde se tato daň jmenuje stamp duty reserve tax. Tato daň se platí například při prodeji akcií, opcí na koupi akcií, vlastnických podílů v investičních společnostech, a činí dokonce 0,5 %. A přesto i při existenci této daně patří Londýn k nejdůležitějším finančním centrům světa.
V této souvislosti jsem se zájmem sledovala projednávání návrhu daně z finančních transakcí britským parlamentem. Ze zápisu evropského kontrolního výboru Dolní sněmovny Velké Británie vyznělo, že britská vláda není v zásadě proti transakční dani, zavedené na celém světě, ale má problémy s touto předlohou směrnice v rámci Evropské unie. Je proti jakékoli nové evropské dani, která by financovala rozpočet Evropské unie. Z toho vyplývá, že základním problémem není samotná daň, ale diskuse, kdo bude platit a kam výtěžek z této daně bude směřovat. Velká Británie by totiž nepochybně byla největším plátcem této daně společně s Německem, a to ve výši Spojené království 64,4 % a Německo 9 %.
S ohledem na to, že Česká republika je dosud čistým příjemcem z rozpočtu Evropské unie, je naším bytostným zájmem, aby tento rozpočet byl posílen. Nejvýznamnější české banky jsou ve vlastnictví především belgických, francouzských a rakouských bank. V této souvislosti bych chtěla připomenout, že vlády těchto zemí včetně pro nás důležitého Německa tento návrh podporují. Z toho pohledu se domnívám, že zavedení této daně je pro Českou republiku výhodné. Používaný argument přenosu daňového zatížení na spotřebitele není přesvědčivý, jelikož cílem daně z finančních transakcí je zdanit 85 % finančních transakcí, které se uskutečňují mezi finančními institucemi. Daň by se nevztahovala na občany a podniky. Je škoda, že současná vláda, která se tak bojí daňového zatížení spotřebitele, na to nemyslela, když tak razantně zvýšila daň z přidané hodnoty.
Na druhé straně je třeba si říci, že účinnost této daně bude také záviset na tom, nakolik se podaří ji zavést globálně v rámci G20.
Závěrem bych chtěla říci, že plně podporuji stanovisko výboru pro evropské záležitosti a věřím, že Sněmovna toto vyvážené usnesení podpoří také.
Děkuji za pozornost.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji paní poslankyni Váhalové. Prosím nyní o slovo pana poslance Jiřího Dolejše.
Poslanec Jiří Dolejš: Děkuji za slovo. Vzhledem k tomu, že téma finanční transakční daně tady máme ve Sněmovně již potřetí, tak se nechci opakovat, ale rád bych upoutal pozornost na kontext tohoto kroku, tohoto opatření, o kterém se tak živě diskutuje v Evropské unii a kterému se tak sveřepě zejména česká reprezentace brání.
Když jsme diskutovali nad finančním rámcem na příští období, tedy 2014-2020, tak se tam objevil návrh, zda by evropský rozpočet, který v této obtížné situaci v reálné hodnotě spíše ztrácí na objemu, protože minimální růst, když to vezmeme vzhledem k uvažované inflaci, znamená v podstatě jeho redukci, tak možná zaplesá srdce každého, kdo nesnáší jakékoli přerozdělování a vidí jakoukoli daň jako znásilnění své podstaty, ale nepotěší toho, kdo si uvědomuje, že veřejné finance, a to včetně evropských veřejných financí, přece jenom nějakou funkci mají a že i Evropská unie jako jednu ze svých funkcí měla ve svém kodexu politiku sociální koheze a vyrovnávání rozdílů mezi regiony.
Evropský daňový titul samozřejmě možná nemusí vzniknout, resp. může vzniknout na základě jakéhosi českého opt-outu, ale uvědomme si, že tato daň má i jinou funkci. Má tu funkci, že se bude podílet na sanaci problémů, které vznikly s ohledem na tzv. evropskou dluhovou krizi, krizi světového finančního systému, takže se finanční sektor bude na sanaci těchto problémů nějakým způsobem podílet. Není to nic dramatického. Výnos této daně se očekává na celé ploše Evropské unie zhruba kolem 50 mld. eur. Myslím si, že evropský bankovní sektor je daleko více v rozpacích, kdyby musel urychleně zavádět normu, na které už se shodl, tedy ta pověstná Basel III, která řeší nedostatečnou kapitálovou přiměřenost a likviditu bank.
Víte, že Rakousko už dnes vysílá signál, že ono je zemí dostatečně zdravou, která si může dovolit přistoupit na tuto tvrdou normu daleko dříve než ostatní země, dokonce v roce 2013, zřejmě vedeno obavami, aby se nesnížila pověst Rakouska ve světě, protože koneckonců i rakouské banky mají nějaké pozice těch nejvíce dluhem zasažených zemí.
Takže démonizujeme něco, co má pouze dílčí význam, ale přitom ten význam je zcela logický. Chápu, když Velká Británie se tomu vyhýbá, protože londýnská City, marná sláva, je Mekkou finančního světa. Transakce, které se tady odehrávají, ovlivňují významně ekonomiku celé Velké Británie, dokonce i sousedních zemí, které mají k Británii užší vztah. Ale proč to dělá Česká republika? Česká republika, která v podstatě má bankovní sektor v situaci, kdy po sanaci v řádu stamiliard po bankovní krizi z devadesátých let je relativně v pořádku, a dokonce malé české banky sanují ne nevýznamně, tedy v řádu desítek miliard korun každoročně, své matky, které mají velké problémy. Vysvětlete mi, proč mají odplývat miliardy korun z českých bank do ciziny a proč bychom nemohli zatížit i tyto v podstatě poměrně stabilní banky nějakým odvodem. A dokonce to nemusí být odvod typu evropské daně. Celá řada zemí se rozhodla pro tento daňový titul na národní úrovni. Já si myslím, že i Česká republika si to může dovolit a nenechat se strašit tím, že to nakonec banky naúčtují klientům.
Samozřejmě že pouhá bankovní daň nevyřeší všechny problémy. Samozřejmě že je problém, pokud bychom šli do tzv. Tobinovy daně jenom na omezeném území, a to že Evropská unie, Evropská komise v tom vidí jakýsi pozitivní příklad, který strhne zbytek světa, je samozřejmě k diskusi, jestli se to podaří. Tobinova daň by skutečně byla optimální, kdyby byla zavedena jako globální daň, ale v této situaci zatím nejsme.
Připomenu ještě jednu věc. V úterý, když jsme schvalovali program této schůze, tak pamětlivi událostí, které se na nás valí z Bruselu, pamětlivi toho, že právě začíná v Bruselu evropský summit, který by měl vyřešit aspoň bezprostřední opatření, aby nebylo ještě hůře, to znamená přijmout jakousi první pomoc pro Evropskou unii, tak my se tváříme, jako že se nás to netýká, a jedno z významných opatření, které se tady zvažuje, jako by neexistovalo. A musí to být levicová opozice, která v různých parlamentech po Evropské unii tuto kartu zvedá a dává ji do určitých komplexních souvislostí, byť, přiznávám, v politicky odlišném pohledu, než má tradiční konzervativní pravice.
Kolega Filip tady navrhoval zařadit do našeho programu jednání bod, který by se této problematice věnoval, a měli jsme po vzoru našich kolegů v Unii, speciálně kolegů z Bundestagu, z francouzského parlamentu a z dalších zemí, kde je to diskutováno, připravenou výzvu pro naši vládu, kde právě figurovala daň z finančních transakcí jako jeden z kroků, ale další kroky byly nasnadě. ***