(19.40 hodin)
(pokračuje Zemánek)
Samozřejmě za předpokladu dodržení předepsaných podmínek. Je tedy tento vládní přílepek veden snahou vlády potichu a nepozorovaně vyřešit spor, zda zveřejňovat platy a odměny. Má souvislost s nestandardními, resp. nadstandardními odměnami, které obdrželi náměstci na Ministerstvu vnitra, a kdoví kde ještě. Pryč jsou vládní koaliční sliby, jak omezí nešvary včetně přílepků při schvalování zákonů ve Sněmovně. Pod rčením košile bližší než kabát se polehounku vrací k staré praxi, kterou krásně ilustruje přílepek ve vládním návrhu zákona měnícího některé zákony o zdravotnických službách.
Já se ptám, jak kvalitní asi může být zákon, který vláda používá k propašování přílepků. Zákony, které prodlužují příjezd záchranářů z možných maximálně 15 na 20 minut, když podle většiny odborníků může být 5 minut životně důležitých. Znovu zde jednáme o návrhu zákona, který předkládá vláda, jejíž členové patří do ODS. Při projednávání tohoto návrhu v Senátu deset senátorů za ODS hlasovalo proti tomuto návrhu zákona. Dokonce i pan senátor Schwarz, jenž je zároveň ředitelem zdravotní záchranné služby v Praze, uvedl: Prodloužením dojezdové doby z 15 minut na 20 minut je chybou, protože stát by měl naopak dbát na to, aby se péče nejen zkvalitňovala, ale její dostupnost se zlepšovala. Proto se domnívám, že i současných 15 minut je optimálních.
Jak kvalitní asi může být zákon, když vláda ani není schopna přesvědčit senátory, kteří byli zvoleni za její vlastní stranu, aby hlasovali pro přijetí tohoto návrhu? Vždyť i další z bodů této tzv. reformy, která umožňuje nezaznamenávat všechny výzvy k výjezdům záchranky, což bylo doposud povinností, jasně znevýhodňuje občany v případných soudních sporech.
Vládní návrhy zákonů zdravotnické reformy jsou hazardem se zdravím občanů a značně problematizují dostupnost zdravotní péče, a proto nesouhlasím s přijetím těchto návrhů zákonů, jelikož se domnívám, že jako volení zástupci občanů bychom měli přijímat zákony v jejich prospěch a ne takové, které je ohrožují na životě či jinak znevýhodňují.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Také děkuji. Další vystoupí pan poslanec Richard Dolejš. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Richard Dolejš: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych dokončil můj příspěvek ke generální inspekci.
Já jsem v tom minulém příspěvku hovořil o tom, že mám výhrady vůči návrhu zákona, tak jak je koncipovaný, že tam vidím velká rizika v tom, že tato nově zřízená instituce nebyla kontrolovatelná a kontrolovaná, že bude mít více pravomocí než Policie České republiky, a také jsem upozorňoval na to, že hrozí riziko, že když bude špatně personálně obsazena, tak se z ní může stát jakási politickolobbistická organizace Ivana Langera. Vzhledem k tomu, že mi pan premiér neodpověděl na přímou otázku, ani kolegovi Tejcovi při třetím čtení, zda je pravda, že se hovoří v této souvislosti, že ředitelem generální inspekce bude pan Salivar, tak se domnívám, že tady velké riziko tohoto typu je. Samozřejmě ta rizika jsou i další.
Generální inspekce bude vypadat tak, jak bude personálně vyskládaná i z hlediska řadových pracovníků i z hlediska jednotlivých příslušníků generální inspekce. Víte dobře, že se připravuje delimitace pracovníků současné inspekce Policie České republiky do generální inspekce, to znamená základ té nové instituce bude položen na policistech, kteří nyní pracují na úrovni inspekce Policie České republiky. Já bych v této souvislosti chtěl poukázat na to, jak pracuje současná inspekce Policie České republiky, a od toho samozřejmě lze odvodit, že podobným způsobem také bude pracovat i generální inspekce, která bude v podstatě nekontrolovatelná a bude to jakási druhá policie vedle současné Policie České republiky. Je to z webu policista.cz, článek se jmenuje Inspekce, nebo inkvizice. Já budu citovat pouze část tohoto článku. Nechci vás unavovat.
Dalším příkladem velice zvláštního přístupu inspekce policie je případ detektiva ÚOOZ Michala Vahaly. Ten měl největší podíl na zadržení údajně hlavy ruskojazyčné mafie. Krátce po jeho zatčení byl Michal Vahala zadržen inspekcí policie a obviněn ze zneužití pravomoci veřejného činitele. Krátce po propuštění Andrika Soghojana byl obvinění zbaven i Michal Vahala. Ten se musel po mnoho týdnů skrývat, neboť mu bylo ze strany členů ruskojazyčných gangů vyhrožováno. Pokud sáhneme do minulosti, najdeme jistě více podobných případů, kdy inspekce policie jednala za podivných okolností.
Na morálku policistů mají podobné případy drtivý dopad. Obava z postihů za aktivní přístup a ztráty zaměstnání nutí policisty jednat změkčile a nedůsledně i v případech, kdy je tvrdý a nekompromisní postup na místě. Otázkou tedy je, zda inspekce policie skutečně je využívána k vyšetřování trestné činnosti policistů, nebo k jejich zastrašování a destabilizaci policejního sboru. Osobně si nemyslím, že by inspekce policie jednala na nějakou zakázku. Ve výše uvedených případech, stejně jako u podobných případech v rámci policejního sboru, může jít o aktivitu jednotlivců s vazbami na politické špičky. A to je to, na co upozorňuji já, že zde může být velké riziko zneužití generální inspekce.
Nyní bych citoval z práce, kterou zpracoval Parlamentní institut a kterou jsem si vyžádal právě v době, kdy jsem v minulém volebním období byl zpravodajem tohoto návrhu zákona. Cituji několik částí, jak mi dovolí čas. Důležitý je odstavec, který vám teď přečtu.
Stěžejní činností inspekce má být vyšetřování trestné činnosti příslušníků bezpečnostních sborů vzniklé v souvislosti s plněním jejich pracovních úkonů. Pod pravomoc inspekce budou nově spadat nejen policisté a civilní zaměstnanci policie, ale také příslušníci a zaměstnanci vězeňské služby a velní správy a rovněž příslušníci inspekce. - Teď je důležitá část. - Pokud například spáchá v souvislosti s výkonem své činnosti zaměstnanec inspekce trestný čin, bude vyšetřován inspekcí, nikoliv jiným pověřeným orgánem. V tomto ohledu spatřuje Parlamentní institut riziko, že se nepodařilo zajistit, aby trestnou činnost příslušníků inspekce nevyšetřovali jejich kolegové.
A zde jsme u podstaty věci, protože zákon o generální inspekci v podstatě vzniká proto, aby zde nebyla zachována situace, kdy trestnou činnost příslušníků Policie České republiky šetří Inspekce Policie České republiky, což jsou také příslušníci České republiky, to znamená stejná složka kontroluje stejnou složku. Předkladatelé chtěli tento problém vyřešit, ale ve finále se dostali do pasti, protože pouze tento problém odsunuli na úroveň Generální inspekce bezpečnostních sborů. Takže ten problém, který se měl vlastně vyřešit na úrovni Policie České republiky, se pouze přenesl na úroveň generální inspekce.
Dále bych chtěl upozornit na další část studie, kterou zpracoval Parlamentní institut. Inspekce bude zmocněna provádět takové zajišťovací úkony podle trestního řádu, jako je odposlech a záznam telekomunikačního provozu a sledování osob a věcí. Kontrolu výkonu těchto vyjmenovaných úkolů, jakož i kontrolu veškeré činnosti inspekce bude provádět Poslanecká sněmovna. K výkonu kontroly Poslanecká sněmovna zřídí zvláštní orgán složený z poslanců. Návrh zákona nestanoví jejich počet ani žádné rozmezí. - To znamená, zde není vůbec definován rozsah kontroly, který by Poslanecká sněmovna měla realizovat. ***