(10.10 hodin)
(pokračuje Jandák)
Prošel jsem si znovu desítky dopisů, e-mailů a telefonátů, které jsem dostal během uplynulého měsíce. Vzpomněl jsem si na slova lidí, kteří mne zastavovali v obchodech, u benzinové pumpy, v trafice, v parku. Dovolte, abych některé z nich ocitoval doslova:
Za prvé. Vážený pane poslanče, obracím se na Vás jako na svého poslance s velmi zásadní otázkou, jak se zachováte a co uděláte proti připravovanému zákonu o zdravotních službách.
Další. S obavami sleduji projednávání balíčků reforem, které podle návrhů a pozměňovacích návrhů nás chtějí zbavit šance na důstojný život.
Další. Pane poslanče, věřím, že si nepřejete návrat zpět v kvalitě péče o osoby se zdravotním postižením a že nebudete hlasovat pro to, aby...
Za další. Co by čekalo nás, lidi s postižením, kdyby prošla navrhovaná opatření? Vrátíme se tak o mnoho let zpět!
Další. Doporučuji proto se s problematikou seznámit nejen z hlediska úspor, ale nezbavovat osoby se zdravotním postižením, seniory, nemocné a další skupiny občanů závislých na pomoci státu práva na relativně důstojný život. Prosím tedy o zohlednění této skutečnosti u invalidů v prvním stupni bezmocnosti, kteří žijí sami!
Další. Píši vám ve věci tzv. sociálních reforem. Velmi se obávám zhoršení možností podpory dětí s neléčitelným celoživotním postižením. Dítě za svůj hendikep nemůže. Rodina také ne. Vše závisí od jejich nejbližšího okolí. Ať jako rodiče děláte co děláte, neobejdeme se bez pomoci. Potřebujeme spolupracovat se školou, sociálkou, zdravotnictvím, a to v jakémkoliv čase. Situace je opravdu velmi tíživá a ne každý má po ruce např. prarodiče, aby aspoň občas vypomohli.Tady by měl nastoupit stát - sociální dávky, asistence ve školce či škole, příspěvek. Velmi vážná je také situace ohledně speciálních pomůcek.
Další. A proto nepodpořte sociální reformu a především tyto asociální pozměňovací návrhy.
Další. Usilovně Vás proto prosím, nezdvihněte ruku pro sociální reformy.
A poslední. Vážený pane poslanče, laskavě Vás žádám o to, abyste hlasoval proti návrhu.
Já se vám omlouvám, že jsem těch citátů vybral tolik. A to jsem shrnul jen ty nejzásadnější. Bohužel, přes všechny prosby občanů si vládní koalice svoje asociální návrhy zákonů ve Sněmovně prosadila. Co říkám prosadila?! Převálcovala tlačením a silou! Senát nám sice vládní návrhy vrátil, ale všichni dobře víme, že toto asociální seskupení lidí, kteří se tváří, že jim jde o blaho lidu, a maskují to řečmi o potřebě přestat nekontrolované utrácet a rozhazovat, si stejně bude chtít násilím prosadit svou. Dovolte mi tedy ještě, abych z jednoho z dopisů, které jsem obdržel, vybral úsek, který nezávisle na internetových encyklopediích domácích či zahraničních shrnul názor na takzvané reformy velmi přesně a jednoznačně: "Pod pojmem reforma si představuji zlepšení stavu pro dotčené skupiny osob, nikoli návrat do dob dávno minulých. Ať hledám sebelépe, nenacházím nic, co by pro nás bylo v této vaší snaze o reformy přínosem." Konec citátu.
Dámy a pánové, tomu se říká hlas lidu. Staří Římané ovšem říkávali, že hlas lidu je hlas boží. V takovém případě by se naši reformátoři, z nichž mnozí se svou náklonností k božímu učení netají, ba dokonce se jí pyšní, měli nad sebou hluboce zamyslet. Přinejmenším by si měli položit otázku, proč neposlouchají boží hlas, když už neberou v úvahu hlas obyčejného člověka.
Snahy opozičních poslanců jsou zdánlivě marné. Nepomáhají vystoupení za mikrofonem, zmírňující pozměňovací návrhy, články v novinách, vystoupení v médiích. Vláda si dál vede svou, a kam nás její zatvrzelost přivádí, je jí srdečně jedno. Mně to ale jedno není, zvláště když bych alespoň některým lidem, kteří mi píší, chtěl v odpovědi dodat malinko naděje. Naposledy dnes cituji:
"Přeji krásný dobrý den a omlouvám se velmi, pokud jsem Vás tímto oslovila nevhod. Chci Vás zdvořile poprosit, pokud je to možné, prosím, přepošlete tento dopis s Vaším doporučením dalším lidem. Nebo máte-li nějaké kontakty, kde bych se dočkala pomoci, prosím, podělte se se mnou o ně. Třeba se ještě najdou hodní lidé, kteří pomohou a přispějí. Kolem Vás je určitě spousta dobrých lidí. Můžete-li pomoci, prosím pomozte.
Možná je to nevhodné, ale snad mne omluví to, že jsem především matka a chci své vážně nemocné holčičce Lindě, která je zdravotně postižená, pomoci. Má dcera si tu nemoc nevybrala. Bohužel pojišťovna její nákladnou léčbu nehradí. To, že pojišťovna tuto léčbu nehradí, není moje vina. Je to smutné, protože tato léčba mi vrací dceru do života a mohla by vracet i tisíce dalších dětí.
Na začátku léčby se nás ujal Lindin lékař. Sehnal sponzorských 50 tisíc korun na vstupní testy a i nadále Lindu podporuje. Toto však není řešení. Ani samozřejmost! Kdo nám pomůže dál? Poraďte mi, na koho se mám obrátit? Já to totiž nevím. Máme za sebou již přes rok léčby, výsledky jsou moc pozitivní, až neuvěřitelné. Ale když už byla léčba započata, je nutno v ní pokračovat. Léčba vyjde na rok na 250 tisíc korun. Může trvat ještě rok, dva, tři. To si nemohu dovolit financovat. Přesto si myslím, že má dcera má právo na to se uzdravit a žít plnohodnotný život, obzvláště když léčba existuje. Navíc Linda je držitelkou průkazu ZTP/P - 3. stupeň postižení a musí držet nemléčnou a bezlepkovou dietu, což je pro nás také finančně velmi zatěžující. Jsem kvůli zdravotnímu stavu starší dcerky a věku té mladší - jeden rok - nucena být doma, takže pobíráme jenom příspěvek od sociálního úřadu plus příspěvek na péči.
Přes dvacet let jsem učila děti tančit, věnovala jim všechen svůj čas, vychovala mnoho skvělých tanečníků. Platila jsem daně a vše, co souvisí s podnikáním. A když teď potřebuji sama pomoci, respektive moje postižené dítě, tak nám nikdo nepomůže. To je smutné a velice špatně se s touto skutečností vyrovnávám.
Jsme z Mostu. Oslovila jsem loni zdejší magistrát a požádala o finanční pomoc na dceru Lindu. Nejdřív mi bylo řečeno, že dávají maximálně 20 tisíc. Dostala jsem k vyplnění spoustu formulářů. Poté mi bylo sděleno, že dávají maximálně pět tisíc. Nakonec řekli, že fyzickým osobám asi nic neposkytují. Téměř půl roku trvalo, než se komise vyjádřila, a mezitím si ještě zjišťovali, jestli náhodou nedlužím za nájem nebo někde jinde. Potom mi komise žádost zamítla s tím, že fyzickým osobám nepřispívají, že přispívají pouze na vozíky a pomůcky. Oslovila jsem tedy desítky nadací, nadačních fondů a občanských sdružení. Výsledek mé dvouměsíční intenzivní práce je pět tisíc korun od jediného nadačního fondu. Jinak mne odmítli rovněž se stejným zdůvodněním, že přispívají jen na pomůcky a vozíky. Nebo mají ještě v oblibě říkat: Jestli chcete, tak si tu žádost podejte, ale s největší pravděpodobností vám bude zamítnuta. Nebo také: Když dáme Vám..." (Předsedkyně M. Němcová: Čas, pane kolego!) - Za chvíli už budu na konci. - "Za chvíli tu budou další a to my nepotřebujeme. Nepřísluší mi nikoho soudit. Každý, kdo tímto prošel, si utvoří názor sám. Tato skutečnost mě dovedla k tomu, že oslovuji po internetu přátele, známé, nadace, firmy a teď i politiky. A věřte, že to není tak úplně nejpříjemnější pocit.
Moc Vám děkuji a věřím, že se budete Lindiččinou záležitostí zabývat. Přeji Vám vše dobré. S pozdravem a úctou maminka Lindy."
Vážená maminko, nějaké kontakty, kde byste se dočkala pomoci, mám. Rád bych se s Vámi o ně podělil. Jsou to hodní lidé, kteří jistě pomohou a přispějí. Jedním z nich je jistě pan Drábek, ministr práce a sociálních věcí. Určitě mezi ně patří i pan Heger, ministr zdravotnictví. Případně pan poslanec Šnajdr, předseda správní rady Všeobecné zdravotní pojišťovny. (Předsedkyně M. Němcová: Čas, pane kolego.) Já vím! - Samozřejmě bych nerad zapomněl na ministra financí pana Kalouska nebo na pana poslance Gazdíka.
Já to doříkám, až na mě přijde podruhé řada. Děkuji vám za pozornost. Bylo to možná smutné citování. Děkuji. (Potlesk poslanců ČSSD.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji také. Faktická poznámka, pan poslanec Stanislav Křeček. Prosím.
Poslanec Stanislav Křeček: Dámy a pánové, já bych vám chtěl sdělit, že při příchodu do Poslanecké sněmovny jsem byl zastaven plotem a kordonem policajtů, kteří tvrdí, že tady je zakázaná oblast a že sem nikdo nesmí. Na moji otázku, proč to tak je, řekli, že mají hlášenu demonstraci.
Dámy a pánové z vládních lavic, jestli se tolik bojíte lidí, tak raději odstupte! (Potlesk poslanců ČSSD.) ***