(10.00 hodin)
(pokračuje Hamáček)
Oni zaplatí nejen důchody současných důchodců, ale velmi pravděpodobně zaplatí i důchody svoje. Já mám pocit, že nejde jenom o nějaká teoretická čísla, makroekonomické rovnováhy důchodového systému a dopady na rovnováhu veřejných financí jako celku, ale v první řadě jde o výši důchodů, které budou přiznávány a vypláceny dnes a i v budoucnosti pro současné a budoucí generace důchodců. A jde také samozřejmě o jejich dlouhodobou daňovou zátěž.
Chtěl bych v této souvislosti zdůraznit, že Evropská unie po svých členských zemích požaduje vedle požadavku dlouhodobé finanční udržitelnosti také úmluvy Mezinárodní organizace práce. Zavazují je, aby důchody byly přiměřené, a tím se myslí ve vztahu k předchozím pracovním příjmům a rovněž k životním nákladům důchodců. Sociální přiměřenost důchodů by v případě, že by nedošlo ke zvládnutí financování tohoto transformačního deficitu nebo dluhu, tak ta přiměřenost důchodů by podle mého názoru byla zásadně ohrožena.
Velikost a nereálné předpoklady o formě a způsobu úhrady tohoto transformačního deficitu, který svými důsledky nás všechny postihne, a postihne vždycky občany, ať je to v podobě nižších důchodů, o kterých jsem mluvil, popřípadě vyšších cen, jsou jednou z hlavních příčin, proč nemůžeme souhlasit se zavedením tohoto opt-outu. Je to jedna z hlavních příčin, ale není to příčina jediná.
Když se mluví o financování, často se zmiňuje financování prostřednictvím daně z přidané hodnoty. Koneckonců je zde v té sloučené rozpravě zákon, který se otázkami DPH zabývá. Nicméně bych chtěl říci, že všechny země, které se vydaly cestou zavedení povinného či dobrovolného soukromého důchodového spoření, si předem vytvořily určité účelové rezervy, které byly následně určeny na financování tohoto transformačního deficitu, který se ve většině těchto zemí pohybuje v rozmezí 1 až 2 % HDP ročně, a současně se předpokládalo, že další zdroje získají z privatizace, popřípadě dalších výnosů státního majetku. V případě, že by i tyto zdroje byly nedostatečné, tak se předpokládalo, že transformační náklady budou kryty z emisí státních dluhopisů. Ale vzhledem k tomu, že tyto země, které jsou již o krok dál před Českou republikou, podobně jako naše vláda neprovedly podrobnou analýzu té velikosti onoho transformačního deficitu a potřebné prostředky pro celé období nezajistily a spíše se spoléhaly na to, že se ty prostředky v budoucnu nějak najdou, což je přístup stejný, který volí tato vláda ne nezbytně v této věci, ale připomíná mi to rozpočtové výhledy některých kapitol státního rozpočtu na léta 2013-2014, které jsou naprosto nerealistické, tak v tomto důsledku se v souvislosti s finanční hospodářskou krizí ty státy dostaly do obrovského problému s financováním těch změn, které učinily, těch výpadků v průběžném důchodovém systému. A ty státy samozřejmě byly nuceny přistoupit k reformám, které de facto jdou proti smyslu a zámyslu takovéto reformy.
Tyto dá se říci zpětné reformy se projevují ve dvou formách. Buď tyto země snižují sazbu pojistného, které je převáděno z průběžného důchodového systému do důchodového spoření, popřípadě toto převádění na několik let zcela pozastavily. To je případ například Rumunska, Bulharska a Polska. V Maďarsku došlo k tomu, že stát pod tlakem vysokého deficitu veřejných financí, který výrazně překračuje maastrichtská kritéria, a v důsledku neschopnosti dále financovat tento transformační deficit důchodového systému počátkem letošního roku občanům nabídl přechod zpět do průběžného důchodového systému za podmínek, které následně využilo 97 % účastníků toho systému. Což znamená de facto likvidaci toho, co nám dnes tady vláda nabízí. Ten druhý důchodový pilíř pak z důvodů naprosto nerealistického nastavení jeho parametrů, nesprávného posouzení ekonomické situace země ve střednědobém horizontu a nerealistických očekávání maďarské ekonomiky, ten pilíř de facto zanikl. To je samozřejmě velmi smutný výsledek procesu, o kterém nám je tvrzeno, že to je projekt na několik příštích generací.
Já to říkám proto, že od počátku reforem, které uplatňovaly toto vyvedení nebo opt-out, panoval v těch uvedených zemích na straně zastánců takovéto reformy, to znamená vlád, stejný optimismus a stejná slepá víra, která tady je slyšet v prohlášení vlády, že kroky, které činí jsou správné, jsou činěny ve správnou dobu a zajistí všem občanům v budoucnosti vyšší penze a že na tento reformní krok současné a budoucí vlády najdou potřebné finanční prostředky. A ty vlády tak činily i přesto, že celá řada odborníků stejně jako v České republice naprosto nesdílela tento optimismus. A ze strany vlády, respektive těchto vlád stejně jako ze strany naší vlády slyšíme odmítání těchto argumentů, označování je za nedůvodné, či dokonce ideologicky předpojaté.
V každém případě tyto zpětné reformy, na jejichž počátku byla zásadní strategická chyba při stanovení těch transformačních nákladů, nutně poškozují jak ty účastníky důchodového spoření, kteří samozřejmě do toho systému vstupovali s jiným očekáváním pod vlivem reklamních kampaní a slibování... (Je upozorňován na čas.) Tak samozřejmě poškozují i provozovatele důchodového spoření, jehož očekávání nebyla splněna.
Děkuji vám za pozornost.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji také. Pan kolega Jandák má nyní slovo. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Vítězslav Jandák: Děkuji. Dámy a pánové, vážené dámy a pánové, méně vážená vládo, díky novinářům je toto naše jednání pitváno a komentováno ze všech stran, takže se snad mohu právem domnívat, že takzvaný obyčejný český člověk se i z médií objektivně dozví, o čem tady v těchto dnech tak usilovně jednáme. Minulý týden jsem se dočetl v Lidovkách, že vláda chce sněmovnou protlačit reformy a opozice chystá obstrukce. Po vzoru slavného Rádia Jerevan sděluji, že jsem celkem bez problémů pochopil, co jsou to vobstrukce, ale zajímalo mě, co jsou vlastně ty reformy. A protože jdu s dobou, obrátil jsem se o pomoc ke slavné Wikipedii, a tam jsem se dozvěděl, že reforma může být ekonomická neboli hospodářská, dále měnová, zemědělská, společenská, školská či školní reforma a konečně také politická. To mne ovšem neuspokojilo a nechtěl jsem vědět, jaké jsou druhy reformy, ale co to vůbec je. Naštěstí tam bylo i druhé heslo, totiž že je to systémový děj, přeměna, změna, úprava, zlepšení. Pátral jsem dál a v překladech anglických encyklopedií jsem se dozvěděl, že to znamená změnit podmínky, dát lepší formu, zlepšit, obnovit nebo opravit. Reforma rovněž usiluje o zlepšení systému. A potom jsem se konečně dozvěděl to nejdůležitější. Rozvojové země mohou provádět celou řadu reforem ke zlepšení jejich životní úrovně, což může zahrnovat reformy makroekonomické politiky, státní správy a řízení veřejných financí.
Z toho všeho pro mne vyplynulo několik základních poznatků. Pokud vím, tak opravdu usilujeme o reformy makroekonomické politiky, státní správy, řízení veřejných financí. Potom by se ovšem měla naše vláda veřejně přiznat, že jsme rozvojovou zemí. Aspoň tedy podle anglické verze Wikipedie. Že se v provedení naší vlády pokoušíme o jakési přeměny, změny a úpravy, je rovněž dostatečně známo. Ale kde je tento systémový děj a především jaké to přinese zlepšení?
Dámy a pánové, přiznávám se veřejně, byl jsem zmaten a zneklidněn. To, co nám naše vláda předkládá, že je snaha najít lepší formy a hlavně že její reformy usilují o zlepšení systému? ***