(16.10 hodin)
(pokračuje Krátký)
Pak máme toho v tom nájemním bytě. Ten má zaplatit z bytu 8 tisíc z těch devíti, co bere. No ale ten nepotřebuje katastrální úřad! Ten nepotřebuje pro lamborghini superdobrou cestu! Ten nepotřebuje parkoviště podzemní, nadzemní a já nevím co všecko! Ten má prostě jiné požadavky. Takže - a to bych samozřejmě pokračoval. Ale myslím, že to zase tak zábavné není.
A já bych tedy skončil u pana kolegy - prostřednictvím pana předsedajícího - pana Cogana. Víte, já jsem si to honem vytiskl pro vás. Vy máte to štěstí, že žijete v regionu mezi Prahou a Libercem. Ten se skutečně podařilo po tom 90. roku udržet. Malé firmy spolupracující se Škodovkou a všecko ostatní - je to bohatý kraj. A věřte, že nezávidím. Já mám tu smůlu, že zastupuji ten nejchudší region, kde se dočtete, že obcí s nezaměstnaností nad 30 % nezaměstnanosti je opravdu hodně, že ty tisíce lidí by hrozně rády dělaly. A nezávidí těm bohatým. Jsou ochotni dělat i za minimální mzdy.
(Zvýšeným hlasem.) Ale pro boha věčného - tak jim tu práci pomozme najít! Když už jim neumíme dát práci, tak jim neberme ty sociální dávky! A nedělejte z nich nefachčenka. Prostě není to pravda! Pět procent populace nikdy dělat nebude. Evropské. Víme to všichni. Pět procent je svatých, kteří budou dělat zadarmo. Ale ten zbytek musí z něčeho žít.
Takže s dovolením já předám panu kolegovi Coganovi - že by možná poradil tomu Jesenicku. Mám za sebou sérii šesti zastupitelstev v sedmi dnech. Jediné společné téma bylo: vylidňování oblasti, není práce. Prosím tě, poslanče, na co tě tam máme. Říkám: Opravdu su neschopnej, ale teď, jak se tam vrátím, řeknu: víte, já mám na té pravé straně opravdu specialisty, oni o tom uměj tak krásně mluvit, jak nám všem pomůžou. Tak já vám to předám. A zkuste pro nás najít tu práci.
Takže budu rád, když jim pomůžeme. Neberte to jako nějaké znehodnocení vašeho názoru. Prostě - platí vždycky bohatí. Na chudém si nic nevezmeme! (Silný potlesk zleva.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Pan poslanec Cogan. Pan poslanec Cogan chce reagovat, s faktickou poznámkou se mi teď přihlásil, takže - prosím.
Poslanec Josef Cogan: Já bych jenom na kolegu - samozřejmě, on tady vyjmenoval skupinu lidí, které máme v podstatě pomoci. A řekl, že daně platí bohatí. A já musím přesně říci: Ta skupina, kterou vyjmenoval, ta prostě žádné daně neplatí. (Ozývá se žádost o upřesnění skupiny.) Ta skupina těch občanů, o kterých bylo řečeno, že v podstatě nemají žádné potřeby. Tak ti žádné daně neplatí.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Pan poslanec Krátký bude reagovat.
Poslanec Jiří Krátký: Pane kolego, já si určitě ctím vašeho vzdělání a zkušeností. Právě převodem na nepřímé daně platí všichni. Prostě jíst a bydlet je to základní. Ty daně - každý ministr financí ví, že ty se nejjednodušeji vybírají. Není z toho úniku. Víme to všichni. Proboha, nedělejte si z nás blázny! Takže - přímé daně, nejhůř vybíratelné. Samozřejmě víme, že to je únik, samozřejmě že si vážíme těch bohatých, protože by měli něco odvádět. Ale jestliže máme tu spravedlnost, tu absolutní spravedlnost, všichni platíme 23, ale ti bohatí platí jenom 15? Prosím vás, běžte s tím fakt do háje! (Silný potlesk zleva.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Pan poslanec Dolejš je další přihlášený. Pak pan poslanec Stanjura a Paroubek.
Poslanec Jiří Dolejš: Děkuji za slovo. Já tušil, že odpolední debata bude výživná, ale že až tak, to jsem tedy netušil, protože jsem si myslel, že návrh poslanecké skupiny o progresivní dani bude nosičem určité debaty, kterou tato republika potřebuje. A tou je debata, jestli významným couvnutím od principu daňové progrese jsme neudělali chybu a jestli bychom v tomto smyslu neměli náš daňový systém zkorigovat a přiblížit většině normálních evropských zemí.
A i když diskuse samozřejmě může být plamenná, tak když dovolíte, já bych to vrátil z nebe na zem. Mou ambicí není tady vést knoflíkovou válku o to, jestli ještě poslanci budou platit vyšší daně, nebo nikoliv - myslím, že to určitě v naší vstřícnosti jsme schopni udělat v rámci druhého čtení - ale především o tom, že závody v daňovém dumpingu, které se tu vedou od konce 90. let, se podle mého názoru dostaly za rozumnou mez.
Chápu, že daňový náklad je pro každou firmu, pro každého podnikatele prvek jeho konkurenceschopnosti. To je logické. Ale je otázka, jestli pouze snižování tohoto parametru konkurenceschopnosti nám umožní vítězství na trzích. A já se zkrátka obávám, že jsme se dostali do polohy zcela absurdní, že jsme se dostali do situace, kdy daňové škrty - nevím, jak jinak to nazvat - se dostaly za hranici udržitelnosti stability veřejných financí.
A je také třeba pro korektnost dodat, že jistou část té trasy, toho maratonu, daňového dumpingu, jsme proběhli se sociální demokracií ve vládě, kdy ona samozřejmě také snižovala daňové náklady. Ale jsem rád, že alespoň s ohledem na světovou krizi a současnou nestabilitu ve veřejných financích pochopila, že určité couvnutí je potřebné, a že když jsme ještě koncem 90. let toto téma nastolovali, tak - byť mohla být debata samozřejmě o konkrétních číslech - že jsme to nastolovali i z racionálních důvodů.
To, že nastavení přímých daní je problém, si uvědomuje koneckonců i samotná vláda. Tuším, že to má snad i ve vládním programovém prohlášení, že si všimla, že takzvaná rovná daň stejně není rovná, minimálně s ohledem na stropy některých odvodů a na superhrubou mzdu, a že je třeba odbourat degresi, která se vloudila do daňového systému.
To, že významný člen, minimálně pokud jde o potenciál přetlačovací, tedy člen koaliční kombinace Věci veřejné, měl ve svém volebním programu 25procentní sazbu u daně fyzických osob, je samozřejmě memento pro něj - do jaké míry chtějí, či nechtějí se k tomuto svému předvolebnímu slibu hlásit a do jaké míry tedy budou kličkovat v rámci připravované daňové novely, vládní daňové novely.
Ale co mě poněkud zarazilo a o čem si myslím, že nepatří na sněmovní půdu a bylo by to, řekněme, výrazem určitě politické nekultury, je neochota se vůbec o tématu daňové progrese bavit. Když pan zpravodaj kolega Doktor tady řekl, že i tento návrh opozičních poslanců by měl být dneska gilotinován, to znamená vymeten z Poslanecké sněmovny, že už bychom se o něm neměli dál bavit, tak to... (Zpravodaj se z místa ohrazuje.) V tomto případě gilotinován, pane poslanče prostřednictvím pana předsedajícího, protože v podstatě by této debatě utnul hlavu. Utnul hlavu. Ano, skončil před obědem tím, že tak je to spravne, tak to ma byt.
Já se ale obávám, že tak to nemůže být, pokud si chceme vyjasnit základní pozice a pokud si uvědomíme, že princip daňové progrese není o nějakém jánošíkovském loupení vybraných kategorií daňových poplatníků. Pokud by nám vadil princip, že podle toho, jak ukážeme prstem, tam zatneme sekeru, tam zatneme sekeru, tak proč jsme schvalovali naprosto sub specie tedy zdanění například fotovoltaiky, kde jsme v podstatě tímto způsobem hasili průser - s prominutím tedy - který spáchaly předchozí politické reprezentace? Takže - ono to jde. V Evropské unii například podobným způsobem, tedy sub specie, ukážu prstem, zdanění se diskutuje - bankovní daň.
Takže nestrašme se ústavností. Používejme spíše hlavu a řekněme si, že daňový princip progrese u přímých daní je normální, je všude běžný. A měli bychom spíš diskutovat o tom, jak ho nastavit, abychom v této pokrizové době nezařízli veřejné finance a nechali prostor pro různě velké subjekty, aby mohly podnikat, investovat atd.
Mně se příliš nelíbila slova o bledé závisti. Já si dokonce myslím, že klidně bychom mohli to nastavení, tak jak ho navrhují kolegové ze sociální demokracie, změnit. A ten výnos by mohl být i o trochu větší. Mohl by se vztahovat koneckonců i na kategorie lidí typu ústavní činitelé, kteří plat mají i po svém snížení stále ještě dost vysoký. Ale nechme to na diskusi. ***