(16.20 hodin)
(pokračuje Dolejš)
Jde přece o to, abychom to v prvním čtení nezabili, aby se o této věci dalo diskutovat, protože klasická výmluva, tyto zdi už to slyšely mnohokrát - proč se máme bavit nad poslaneckými návrhy, když přijde vládní návrh. Ale ono je vždycky dobře, když si zasoutěží dva návrhy, když jsou tady paralelně dvě diskuse. A když si někdo pustí do gatí a v rámci koaliční disciplíny nebude bojovat za některé rozumné věci, tak je tady možnost alternovat a zkusit to na tomto legislativním nosiči.
Problém samozřejmě je i koncepční, strategický. My si musíme uvědomit, že kdybychom nešli tak daleko v míře daňových škrtů, tak bychom měli i větší manévrovací prostor, pokud jde o stabilizaci veřejných financí, pokud jde o stabilizaci systému veřejného pojištění a tak dále, a tak dále. Ale my jsme šli tak daleko, že když přišla hospodářská krize, tak logicky nám deficit vyskakoval s daleko větší rychlostí, než kdybychom zůstali v pásmu zdanění, jaké je běžné u našich sousedů. Ono se pak těžko utíká, když máte trenýrky u kotníků.
Pokud jde o ono nastavení, já si myslím, že to jde vyřešit tak, aby tam nebyly nějaké řekl bych ústavní či jiné disproporční dopady. Koneckonců od doby, kdy progrese byla intervalová, už jsme dneska vzdáleni, víme, že ji nastavit klouzavě není problém. Můžeme se bavit o efektivním zdanění, tedy zohlednit nejenom procenta sazeb, ale samozřejmě i daňový základ a odpisy. Tohle všechno můžeme probrat, ale musíme chtít. Musíme chtít, nesmíme mluvit jenom jménem několika tisíc lidí, kteří mají tlusté peněženky, ale měli bychom uvažovat v širších souvislostech. Proto bych byl rád, a myslím, že to můžu říct za celý náš klub, aby ta gilotina dneska hlavu tomuto zákonu nesetla a dala mu šanci do budoucna, byť možná každý z nás by ono konkrétní nastavení viděl trochu jinak. Děkuji. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano, to byl poslanec Dolejš. Nyní je pan poslanec Stanjura další přihlášený. Připraví se poslanec Jiří Paroubek.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Už o tom mluvíme zhruba hodinu a slyším, že se o tom vůbec nebavíme. Buď počítáme jenom vlastní příspěvky a ostatní ne, nebo se snažíme slyšet.
Co se týče odborných argumentů, většinu řekl pan zpravodaj, proč i já budu hlasovat pro zamítnutí. Nebudu používat barvité přirovnání o nějakých gilotinách a podobně, ovšem výroky některých mých předřečníků mě přiměly k tomu, abych vystoupil a abych na ně zareagoval.
Možná můžeme začít od konce. Několik tisíc lidí, to jsou ti, kteří mají tlusté peněženky. Tak je označme. My je nechceme označovat, vy je chcete označovat. Kdo to jsou ti lidé, u kterých mluvíme o jejich zdanění? To jsou lidé, kteří platí daně, přispívají v absolutních číslech největší částkou. Největší částkou přispívají do zdravotního a sociálního pojištění. Na všechna plnění státu jsou stropy - od mateřské dovolené, rodičovského příspěvku, nemocenské, ale i důchody, řešili jsme to. To jsou ti? Těch se chceme zbavit? Ty budeme označovat, jako že to jsou ti s těmi tlustými peněženkami? Já si myslím, že ne, že jsou to převážně lidé aktivní, kteří jsou motorem naší ekonomiky. (Nesouhlasné hlasy z levé části sálu.)
Děkuji, že mě nebudete rušit. Když se budeme bavit o dani z příjmu, tak vy si mnozí odporujete, říkáte, co to je za unikátní experiment superhrubá mzda, a na druhé straně říkáte: u nás je 15 % a jinde je sazba vyšší. Ale kdyby nebyla superhrubá mzda, tak to není 15 %, ale asi 22, takže se bavme o 22, když chceme porovnávat s jinými státy, a neříkejme 15, nebo se pak nebavme o superhrubé mzdě. Nemůžeme jednou říkat 15 a podruhé říkat: co jste to vymysleli - superhrubá mzda.
Zkusme si vzít dvě modelové rodiny, které mají dvě děti, vyživované děti, manželku nebo manžela na mateřské dovolené či rodičovské. Při příjmu 30 tisíc měsíčně jednoho z rodičů, který pracuje, hrubého - (Nesouhlasné výkřiky z levé části sálu.) Nechte mě domluvit. Při hrubém příjmu 30 tisíc měsíčně zaplatí tato rodina na dani z příjmu fyzických osob 528 korun za rok. Tato rodina přispěje do systému zdravotního a sociálního pojištění zhruba částkou 123 tisíc, pokud je to zaměstnanec, to jsou odvody i za zaměstnavatele. Vezmeme si toho občana s tou tlustou peněženkou, o kterém mluvíte, který bere 100 tisíc měsíčně, to znamená má příjem hrubého 1 milion 200 tisíc ročně, a ten samý případ. Jeden z rodičů pracuje, má příjem 1 milion 200 tisíc, mají dvě nezaopatřené děti a manželku na mateřské dovolené. V tomto případě tato rodina zaplatí na dani z příjmu 200 tisíc a do systému zdravotního a sociálního pojištění přispěje částkou 408 tisíc, což je do kupy 600 tisíc korun. Takže je to pětkrát více než u toho, který bere 30 tisíc korun.
Já myslím, že se můžeme shodnout na tom, že člověk s příjmem 30 tisíc korun patří do střední třídy. Možná je to pro vás příliš nízko, ale já si myslím, že ano. A zaplatí 528 korun daně z příjmu za rok - v tomto případě. Mohli bychom modelovat jiné případy, bezdětný, bez manželky nebo s vydělávající manželkou, ale nerozhoduje pouze sazba, ale také odpočty a slevy na dani a to se prostě v debatě nehodí, tak ta čísla nepoužíváme.
Pan kolega Pecina říká: nebýt vaší reformy, měli bychom 100 mld. navíc. Ale odkud bychom je vzali? Vy říkáte z daní. To znamená vzali bychom je občanům a pak bychom moudře rozhodli, komu těch 100 mld. rozdáme. To je váš recept. A my, my jsme jim těch 100 mld. nechali. (Opět nesouhlasné hlasy zleva.)
Ještě jedna poznámka na pana kolegu Pecinu, že ten, kdo platí daň z příjmu, ten krade, když má vysoký plat. Já si myslím, že ten, kdo krade, tak daň z příjmu neplatí. Možná pan kolega má jiné zkušenosti ze své exekutivní funkce, já to neumím říct, ale předpokládám, že i když má ten majitel 100 milionů a vyplatí si to, nevím, kolik takových případů v České republice je, protože vždycky se tím extrémním případem strašíme, ale určitě jich nebudou tisíce. A i kdyby to bylo, tak zaplatí 15 milionů na dani - a vy říkáte, že krade. Já myslím, že dodržuje zákony a platí daně. Já myslím, že to je úplně něco jiného.
Docela se mi líbí jakoby ten povzdech, že koalice zabíjí opoziční návrhy. Jako by tomu bylo naopak, kdybychom si ty role vyměnili. Úplně si představuji s hrůzou, jak tady sedí levicová vláda složená z komunistů a socialistů, která konečně realizuje svůj program progresivní daně, a my jako opoziční vystoupíme s poslaneckým návrhem, že bude daň rovná a nižší. Už vidím, jak to pouštíte do druhého a třetího čtení a vedete s námi vážnou debatu o tom, jak je to špatně a že by rovná daň neměla být 15, ale radši 15,5 nebo 16 %. Já myslím, že naše argumenty jsou naprosto jasné a svobodně budeme hlasovat pro zamítnutí, a někteří to udělají rádi. Ten povzdech, že občas některý vládní návrh podpoříte, to je pravda, ale většinou je to u těch norem, které jsou politicky nekonfliktní. Já myslím, že je třeba si to říci a nemusíme tady na sebe zkoušet, kdo komu podporuje jaké zákony.
Pan kolega Krátký se ptal na den daňové svobody. Zkusme si to statisticky. Mezi roky 2007 a 2010 byla snížena složená daňová kvóta o 2,1 %. Možná to není tolik, kolik bychom si my někteří představovali, ale přesto je to hodně. A peníze zůstaly buď ve firmách, nebo u občanů.
Takže já určitě budu hlasovat pro návrh na zamítnutí a myslím si, že to bude rozhodnutí správné, přestože se to kolegům z levice nelíbí. A fiskální dopad 1,5 mld. je podle mě navíc ještě nadnesený, takže v rámci příjmů státního rozpočtu ta částka není zásadní. A i kdyby náhodou přišly, tak do krajů z toho přijde necelých 150 milionů korun, protože je to necelých 10 % podle rozpočtového určení daní, a za 150 milionů korun se myslím těch silnic moc neopraví. Děkuji. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Mám dvě faktické - Martin Pecina a poslanec Votava, chtějí fakticky reagovat zřejmě na vystoupení pana poslance Stanjury. Prosím, pan poslanec Pecina jako první.
Poslanec Martin Pecina: Děkuji. Já se budu snažit být krátký v rámci technické.
Za prvé. 1,5 miliardy vám dneska připadá jako zanedbatelná věc. V okamžiku, kdy je máte sebrat invalidům a matkám, které pečují o invalidní děti, tak vám to stojí za to, těch 1,6 mld. Na tom chcete ušetřit. Takže prosím rozlišujme. Rozlišujme. ***