(11.40 hodin)
(pokračuje Pospíšil)
Nejprve chci říci, že souhlasím s tím, že je třeba zpřesnit současnou platnou úpravu spolupracujícího obviněného, že tato úprava není dostatečná v případě, že soud může spolupracujícímu obviněnému zajistit nižší trest - nikoli musí. Chápu a rozumím tomu, že tento institut v praxi nemůže být zcela využíván, protože ten, kdo tedy v uvozovkách udá své spolupachatele a pomůže dopátrat zbytek trestné činnosti, dnes nemá žádnou garanci, že mu za to bude uložen nižší trest nebo beztrestnost. Je to zcela v rukou soudu, a proto také bohužel současná podoba z principu spolupracujícího obviněného není až tak v praxi využívána. Jde v zásadě podle našich empirických zkušeností o jednotky případů. Proto si myslím, že je třeba toto zpřesnit, a jsem přesvědčen, že ta vládní novela, která počítá u spolupracujícího obviněného, že v případě, že dotyčný splní podmínky, pomůže dopátrat trestnou činnost ostatních spolupachatelů, tak je správné, aby soud musel toto zohlednit ve svém rozhodování a uložit buď trest pod dolní hranicí trestní sazby, anebo zaručit úplnou beztrestnost.
To je tedy první změna, s kterou vláda přichází dle své protikorupční strategie, a myslím si, že toto je klíčové pro to, aby spolupracující obviněný byl efektivním nástrojem v boji proti korupci.
Na druhou stranu my říkáme, že o tomto vyloučení z trestu nemá rozhodovat státní zástupce, ani v tomto případě nejvyšší státní zástupce, jak navrhuje poslanecký návrh, ale musí o tom rozhodovat soud. Jde o tak závažný zásah do principu viny a trestu, že jenom soud na základě zákonných jasných podmínek podle našeho názoru může rozhodnout o tom, že někdo nebude potrestán, byť spáchal trestný čin. To je první důvod, proč jaksi máme problém s poslaneckým návrhem.
Druhý důvod, který zde chci říci, je samotná konstrukce. My se domníváme, že pokud někdo tedy označí své spolupachatele a splní zákonné podmínky pro to, aby byl takto bonifikován, pak má soud rozhodnout o jeho vině, nicméně nemá rozhodnout o jeho trestu, anebo má tedy uložit mírnější trest. Ale pro nás je důležité, aby v každém případě vždycky byla vyslovena vina dotyčného. Domníváme se, že je špatná konstrukce principu, kdy u korunního svědka případně nemá být rozhodnuto o vině. Důvodem, proč má být rozhodnuto o vině, je ochrana práv obětí trestného činu. My jsme přesvědčeni, že oběť trestného činu nemá být poškozena tím, že stát určitého spolupachatele vyjme z trestu, vyjme z rozhodování o něm, a tím velmi ztíží u oběti trestného činu možnost vůči tomuto korunnímu svědkovi získávat náhradu za trestný čin, kterým byla dotyčné oběti způsobena škoda. Já jsem přesvědčen, že není možné postavit konstrukci efektivity trestního řízení na úkor práv obětí trestného činu. To je z mého pohledu velmi obtížně přijatelná konstrukce. Proto také vláda říká: navrhujeme spolupracujícího obviněného, kde bude sice upuštěno od potrestání, ale vina bude vyslovena, a tedy poškozený se vůči takovémuto pachateli bez trestu bude moci hojit, bude moci získávat náhradu škody, a to jak materiální, tak imateriální.
Dámy a pánové, tolik tedy zdůvodnění a doplnění stanoviska vlády, které jste také k tomuto návrhu dostali. Dovolím si to shrnout, že vláda počítá ve své protikorupční strategii s tím, že chce dát jasná pravidla, zpřísněná pravidla u spolupracujícího obviněného, chce podpořit efektivitu vyšetřování závažné trestné činnosti tím, že u osoby spolupachatele, který se dozná a označí ostatní spolupachatele a uvede skutečnosti, které povedou k vyšetření celé kauzy, má dojít k tomu, že nemá být potrestán. Na druhou stranu takovéto principy nemohou být na úkor práv obětí trestného činu, a proto u dotyčného, takzvaného spolupracujícího obviněného má být řečeno, že je vinný, ale nemá být případně potrestán, a pak ať oběť v adhezním řízení či v civilním řízení žaluje a žádá jej o narovnání, resp. o poskytnutí náhrady. Stejně, jak jsem již řekl, jsme přesvědčeni, že toto má činit soud.
Dámy a pánové, tolik naše věcné argumenty, nikoliv politické či ideologické. Jsme přesvědčeni, že je dobře, že k tomuto tématu debata byla zahájena, ale naše negativní stanovisko se opírá o to, že se domnívám, že vláda předloží lepší model stejného, lepší model toho, jak efektivně postihovat závažné formy trestné činnosti.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Dalším přihlášeným je pan poslanec Benda.
Poslanec Marek Benda: Vážená paní místopředsedkyně, vážená paní předsedkyně, vážené dámy, vážení pánové, já už jenom stručně navážu na to, co tady řekli mí předřečníci, a navrhnu zamítnutí tohoto návrhu zákona.
Kromě toho, co tady zaznělo v té právní argumentaci, tak abych to zjednodušil. To, co je nám zde předkládáno, není žádný korunní svědek, ale je beztrestný práskač. Myslím, že je třeba si to takto pojmenovat. Je to beztrestnost práskače v úplné nahotě. Proti těm návrhům, které jsme tady projednávali v minulosti, se nezměnilo vůbec nic. Jestli jsme říkali, že to musí být pod kontrolou soudu, tak navrhovatelé opět nepřinášejí kontrolu soudu a jenom z jedné úrovně státního zastupitelství to posouvají na nejvyšší úroveň státního zastupitelství. Já si myslím, že to je prostě zásadní omyl a že představa toho, že když máme dva zločince a jeden se rozhodne toho druhého prásknout, tak ten jeden může být bez trestu a ten druhý si to má odsedět v plnosti, je prostě základním omylem myšlení navrhovatelů, a proto navrhuji, aby tento návrh byl zamítnut. Návrh, kterým půjde vláda, je rozumnější, protože se opravdu snaží rozkrýt ony zločinné struktury a ne vytvořit situaci, že když někdo s policisty a státním zastupitelstvím začne spolupracovat, tak že se může vyvinit.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Nemám žádnou přihlášku do rozpravy, proto se ptám... Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Marie Nedvědová: Dobrý den. Vážení kolegové, kolegyně, vážená předsedající, já se přiznám, že já s trestním právem pracuji už delší dobu, a pokud pan Pecina tady vyzýval k tomu, že by se k tomu měli vyjádřit odborníci, chtěla bych se k tomu vyjádřit z hlediska odborného, nikoliv politického.
Návrh na zavedení institutu tzv. korunního svědka není ničím novým. Jak vyplývá z důvodové zprávy návrhu zákona, je to poněkud spornou otázkou, která není ještě uspokojivě řešena ani v tomto předkládaném návrhu, kde není patrné, jak se návrh vypořádal s námitkami, které vedly k zamítnutí předchozího návrhu Senátem. Já se zaměřím jenom na ty odborné věci.
Především z § 173a odst. 1 nevyplývá, jak bude ověřena pravdivost a úplnost výpovědi obviněného, zejména pokud bude jeho výpověď usvědčovat další osoby, tedy zda mu případně hrozí postih pro křivou svědeckou výpověď, v jakém postavení a po jakém poučení bude tedy tato osoba vyslýchána v řízení před soudem. Bude vyslýchána jako obviněný, nebo bude vyslýchána jako soudem. To poučení je poněkud rozdílné a ten návrh v podstatě tuto situaci nijak neřeší. Je zde důvodný závěr, že Ústavní soud bude stejně jako u výpovědi osob utajených svědků trvat důsledně na prověření právě úplnosti a pravdivosti výpovědi těchto osob, zejména pokud půjde o jediný a usvědčující důkaz. Postavení těchto osob v řízení před soudem a otázka pravdivosti a úplnosti jejich výpovědi musí být proto dořešena. Konkrétně tedy před soudem vyslýchaný jako svědek po řádném poučení včetně poučení o možnosti odepřít výpověď a o případných následcích vědomě nepravdivé výpovědi, event. křivého obvinění a spolupráce při objasňování trestné činnosti své i dalších osob.
Já už v dnešní době jsem se setkala s tím, kdy osoby, které vystupují pod určitou ochranou, naopak křivě obviňují další osoby jenom proto, že tyto jim dluží peníze, a aby tedy se zbavily určitých dluhů, obviní své věřitele z trestné činnosti. Bohužel je to praxe, je to holá skutečnost.
Navíc zřejmě by mělo být vycházeno i ze znění zrušeného ustanovení § 163 trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, které bezdůvodně nebylo upraveno v novém trestním zákoníku. Jde především o údaj, aby pachatel o příslušném činu učinil oznámení dobrovolně a bez odkladu státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu.
V odstavci 2 tohoto ustanovení pak je upravena možnost, aby státní zástupce podle zde stanovených podmínek zvážil zastavení trestního stíhání. V tomto směru je důvodová zpráva nepřesná a zavádějící, když poukazuje na to, že dosud platné instituty polehčující okolnosti či snížení trestu u spolupracujících obviněných jsou pouze fakultativní možností, nikoliv nutností, přičemž nabízejí pouze snížení trestu, a nikoliv beztrestnost. Jak vyplývá z navrhované úpravy, ani zde nemá svědek - správně tedy obviněný v postavení korunního svědka - od státu garanci, že se mu dostane výhody za jeho spolupráci, přičemž i v tomto případě je možnost použití tohoto institutu omezena na stanovenou skupinu činů. I jinak je tedy důvodová zpráva pochybná. ***