(11.00 hodin)
(pokračuje Tejc)
O neplatnosti státní zkoušky nebo obhajoby disertační práce či jiné by nakonec rozhodoval rektor v přezkumném řízení. Zákon přesně stanovuje, jaké jsou podmínky. Podkladem pro rozhodnutí rektora by bylo stanovisko pětičlenné přezkumné komise, kdy zároveň říkáme, kdo má být členem této komise, tak aby to nebylo zcela na vůli onoho rektora. S tím, že pokud by rozhodl nakonec rektor o neplatnosti této zkoušky nebo obhajoby disertační práce, pak by toto rozhodnutí mohlo být napadeno ve správním soudnictví. Nakonec by tedy rozhodovaly o této věci správní soudy, a to si myslíme, že je dostatečná ochrana proti zvůli všech, kteří by chtěli tohoto zneužít.
Nejde nám ani tak o to, stanovovat jiná pravidla pro zkoušky, jiná pravidla pro disertační a jiné práce. To vše bude probíhat podle pravidel, která jsou dána dnes, nicméně chceme stanovit způsob odebírání titulů přesně podle zákona v případě, že se porušení stávajících pravidel, dnes platných, prokáže. Ten způsob dnes skutečně stanoven není, vedou se skutečně veliké spory o to, podle kterého zákona, za jakých pravidel je možné titul případně odebrat, a způsob, který navrhujeme podle našeho názoru je nejen standardní, je průhledný, ale především má - jako by mělo mít každé správní rozhodnutí - přezkum u správního soudnictví.
Pokud se týká lhůty, kdy lze napadnout a zahájit přezkumné řízení a napadnout tak rozhodnutí, které bylo ať už v případě zkoušky nebo v případě obhajoby práce, by bylo možné do pěti let. Vedla se velká diskuse, zda by to mělo být vůbec omezeno, nebo zda by tam lhůta měla být kratší či delší. Zvolili jsme lhůtu pěti let. Můžeme o ní diskutovat, nicméně se domníváme, že by nebylo vhodné žádnou lhůtu nestanovit. Pak by se totiž mohlo stát, že například člověk, který bude už soudcem, bude na vysoké pozici, bude vydíratelný, a ten, který bude mít informace o tom, že takovouto zkoušku nesložil řádně, bude mít samozřejmě v rukou zásadní argumenty pro to, aby toho člověka vydíral a bylo možné stále mu hrozit odnětím titulu či zveřejněním této skutečnosti. To je jeden důvod.
Druhá věc. Je tady v českém právu dán institut jakési právní jistoty. V případě, že někdo vystuduje, pět let není žádná pochybnost o tom, jakým způsobem ony zkoušky složil, jakým způsobem studoval, pak většinou už by nebylo správné, aby tyto pochybnosti přicházely posléze, kdy už například za ním jako za profesionálem v daném oboru jsou rozhodnutí, která právě zpochybněním vůbec nabytí způsobilosti vykonávat profesi by mohla být ohrožena.
Tolik tedy k oné lhůtě.
A já bych vás chtěl, kolegyně a kolegové, poprosit, aby tento návrh zákona byl postoupen do výborů, tak abychom o něm jednali, abychom skutečně na úrovni jak výboru školského, tak samozřejmě i výboru ústavněprávního debatovali o tom, zda tento způsob je správný. Já jsem přesvědčen, že ano, a věřím, že nakonec přesvědčím i vás, že tento náš návrh směřuje k tomu, abychom se do budoucna vyvarovali podobných diskusí v případě odebírání titulů. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. A nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení Ladislav Jirků. Prosím, máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Ladislav Jirků: Vážená paní předsedající, členové vlády, kolegyně, kolegové, dovolte, abych vás informoval o této novele, která - tak jak řekl zástupce navrhovatelů - má za cíl změnit nebo upravit lépe podmínky pro odebírání titulů na vysokých školách. Je pravda, že nějakou úpravu je třeba udělat a je třeba přistoupit ke kauze, která před nějakým časem vznikla na univerzitě v Plzni a která stále není úplně vyřešena.
V důvodové zprávě navrhovatelé předkládají několik změn stávajícího vysokoškolského zákona, které však podle mého názoru i podle některých stanovisek vlády mají určité nedostatky. Podle stanoviska vlády je tady asi sedm zásadních nebo méně zásadních připomínek k tomu, jak by se navrhovaná novela měla upravit.
Je zde ale ještě jeden důvod, pro který si myslím, že bychom neměli s touto novelou dále pracovat. Jde totiž o to, že současně již delší dobu probíhá příprava nového vysokoškolského zákona, který by celou tuto kauzu včetně dalších věcí řešil v mnohem širším měřítku a řešil ji samozřejmě v celkovém konceptu zákona.
Takže já si myslím, že přes všechny důvody, které zde byly vysloveny zástupcem navrhovatelů, bychom s touto novelou neměli souhlasit, a myslím si, že není třeba zde číst to, co už tady pan navrhovatel říkal. Tolik tedy z mé strany jako zpravodaj. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji vám. Otevírám obecnou rozpravu, do které v tuto chvíli nemám žádnou písemnou přihlášku. Proto se ptám, kdo se hlásí do obecné rozpravy. Prosím, paní poslankyně Putnová.
Poslankyně Anna Putnová: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, předkládaná novela je reakcí na bolestivé téma vysokého školství, které v předloňském roce přímo či nepřímo zasáhlo vysoké školy. Chci věřit, že předkládaná novela byla vedena snahou o nápravu této situace.
Kromě zmíněných připomínek, které tady zazněly od pana zpravodaje, chci zdůraznit některé základní nedostatky předložené novely.
Novela neřeší otázky pravomocí a odpovědnosti a zabývá se posledním článkem, a to absolventem či uchazečem o kariérní titul. Naprosto neřeší odpovědnost vysoké školy a potenciální účast jejích aktérů na podvodném nebo obdobném jednání. Pojem podvodné a podvodně uvedený v navrhovaném § 47 odst. 1 však není v novele definován.
Značné rozpaky také budí přezkumné řízení. Musím znovu citovat § 47 odst. 11 návrhu: "Na přezkumné řízení se vztahují obecné předpisy o správním řízení, s výjimkou ustanovení o lhůtách pro vydání rozhodnutí." Pokud by se toto rozhodnutí vykládalo gramaticky, potom souhlasím se stanoviskem vlády - jedná se o absenci jakýchkoliv lhůt.
Dalším problémem je účast na řízení, v přezkumném řízení, a to i kolektivních orgánů, které podávají návrh na zahájení řízení a následné nominace přezkumné komise týmiž orgány jako účastníky. Například děkan by mohl být účastníkem přezkumného řízení a současně by nominoval člena přezkumné komise. Navíc návrh na přezkumné řízení se řídí stejnými principy u absolventských titulů, které získávají absolventi automaticky, a i u kariérních titulů, tj. docentů a profesorů, přičemž u kariérních titulů se procedura jejich vydávání osvědčení řídí jinými principy a procedurou, tj. zahajuje se na základě jejich vlastní žádosti. Zřejmě proto i v důvodové zprávě, kterou zmiňuje předkládaná novela, a to berlínská úprava, se pamatuje v tomto případě pouze právě na tituly, které se týkají maximálně magisterského studia.
Závěrem. Předloženou novelu považuji za nekoncepční a především neřešící základní otázky pravomocí a odpovědnosti. Doporučuji proto předkládaný materiál zamítnout již v prvním čtení. Děkuji. ***