Neautorizováno !

(11.10 hodin)
(pokračuje Turek)

Dalším pozměňujícím návrhem, který se už spíše týká těch návrhů, které padly na jednání výboru pro obranu a bezpečnost, navrhnu vypustit změnu v § 157, to byly podmínky nároku na výsluhový příspěvek. Výbor pro obranu a bezpečnost zamítá výsluhový příspěvek pracovníkovi, který bude po odejití z činné služby dále pracovat ve státním sektoru.

Já to chápu, že je to pro některé kontroverzní, pro některé možná i nemravné, nicméně na druhou stranu musím poznamenat, že tyto nároky velice úspěšně fungují v resortu Ministerstva obrany, a myslím si, že není třeba jmenovat příklady, kdy tyto nároky po tzv. zcivilnění pobírali a pobírají i ti zcela nejvyšší představitelé a funkcionáři a samozřejmě mají k tomu nároky na doprovodné výsluhy. Myslím si, že by tady v tomto směru neměly být minimálně rozdíly v obou sborech, tím pádem to buď sjednotíme, anebo to přizpůsobíme stávající situaci.

Domnívám se, že ještě jedna závažná věc nám může hrozit. Mýlí se ten, kdo si myslí, že zabrání nějakému nemravného obohacování bývalého příslušníka bezpečnostních sborů, který nastoupí do státního sektoru. Když si vezmete, že na referentských nebo místech vedoucích odborů jsou platy cca 15 až 20 tisíc, tak se to v tu chvíli stává pro toho příslušníka v případě, že o ten výsluhový příspěvek přijde, zcela nezajímavé. Protože bezpečnostní agentura, případně některá z právních kanceláří ráda přijme příslušníka s právním vzděláním třeba jako koncipienta. Myslím si, že jsou velmi hojně využíváni tito příslušníci soukromými kancelářemi. Takže my ze státního příspěvku budeme často dotovat konkurenci vůči státu. Myslím si, že toto asi není rovněž záměrem předkladatele. Takže se mi zdá docela nelogické, že odborník, který by měl teoreticky zájem nastoupit službu pro stát v civilním šatu, bude v podstatě vyhnán, protože mu řekneme: Fajn, my ti vezmeme výsluhový příspěvek, dostaneš 15 tisíc nástupního platu, tak pracuj. Já si myslím, že takových kvalitních příslušníků v tom případě moc neseženeme.

Je tady třeba vzor z Francie, kde v případě, že pracovník začne pracovat ve státní správě, ale mimo sektor, ve kterém působil, to znamená resort vnitra nebo obrany, je mu tento příspěvek alespoň dorovnáván do té výše tak, aby na tom platu nebyl ztratný, případně je mu příspěvek i následně valorizován.

Takže si myslím, že je tady několik nešťastných formulací, kdy výsledkem bude, a možná někteří to číslo ani neznáte, že v podstatě 50 % ze stávajících civilních zaměstnanců resortu Ministerstva vnitra jsou v podstatě příslušníci, kteří pobírají výsluhy. Možná to číslo je o něco nižší, ale bude se blížit padesáti procentům. A co udělají ti příslušníci? Odejdou. No tak budeme hledat nové nástupce, nové pracovníky. Ale ty výsluhy jim zůstanou. Půjdou prostě někam jinam, na atraktivnější místo. Tak si to podle mne dobře rozmysleme. Máte na to takřka tři týdny, abyste nad mým pozměňujícím návrhem přemýšleli.

A poslední pozměňující návrh, který rovněž stanovím k pozměňujícímu návrhu, který byl předložen a schválen v tuto chvíli ve výboru pro obranu a bezpečnost, se týká § 166, to je měsíční služební příjem pro účely stanovení výše výsluhového nároku. Rovněž budu navrhovat, aby byla vypuštěna navrhovaná úprava přijatá ve VOB, protože za daleko jednodušší a efektivnější považuji původní znění a těžko chápu obhajobu, že prostě zakonzervujeme situaci, že bude tříletá lhůta tzv. čekatelů na zákon, to znamená, že se budeme rozmýšlet a budeme držet z velké části neproduktivní a neakceschopné složky.

Děkuji vám za pozornost a věřím, že přece jen na konci tohoto roku i přes ten spěch a chvat bude schválen zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, který nebude znamenat jeho rozvrat, který nebude znamenat mediální vlnu nepokojů vyvolaných nepřejícností části veřejnosti, protože jsou to složky, které musí nasazovat v rámci služebního slibu i svůj život.

A i ten služební slib by stál za hlubší zkoumání, protože se z něho stal v podstatě velice formální akt. Není to žádný akt, který je slavnostní. V podstatě si na služební slib vzpomeneme teprve až tehdy, kdy se příslušník něčeho dopustí. V případě slov nového policejního prezidenta, určitě když chce zkvalitnit práci policie, zvýšit její důvěryhodnost, efektivnost, přístup k občanům, veřejnosti, tak by mohl začít i u podstaty a formulace služebního slibu.

Ještě jednou děkuji a v podrobné rozpravě pouze uvedu, že jsem předložil tyto návrhy na stůl Poslanecké sněmovny. Děkuji.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já děkuji panu poslanci Radimu Turkovi. Jako druhý do obecné rozpravy je přihlášen pan poslanec Pavel Severa. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Pavel Severa: Dámy a pánové, já bych rád, abychom si řekli, že tisk 1002 není jen o penězích. Je o celém systému a tomu bych se chtěl věnovat, abychom věděli, že problém nevyřešíme pouze tím, že někde přidáme nějakou částku k výsluhovému příspěvku, někde ubereme, a budeme se bavit pouze o tom, jestli je to dobře, pokud je to 50 nebo 55 %. Navrhované legislativní změny totiž vycházejí z přesvědčení, že v následujícím období je nezbytné provést zásadní reformu Policie České republiky, kterou celkově hodnotím i přes nespočet slušných a kvalitních policistů jako zakonzervovaný, myšlenkově zastaralý a demotivovaný sbor. Současný systém fungující uvnitř policie je systémem klientelistickým, ve kterém mají vzájemné personální vazby a známosti přednost před vzděláním, nasazením a osobními schopnostmi. Tento systém motivuje ke všemu jinému, jen ne k udržení mladých, perspektivních a kvalitních policistů.

Podmínky služebního poměru musíme vidět jako nástroj k řešení kriminality včetně kriminality uvnitř policie samotné. Abychom zabránili korupci uvnitř policie, musíme policisty zaplatit již během služby, kdy tu službu konají, nikoli až od policie odejdou a budou v důchodu. Zákon číslo 361/2003 tuto charakteristiku spíše potvrzuje a nemá ambici nic zásadního měnit. Zřetelnou ambicí je pouze přidat členům policejního prezidia a na vedoucích funkcích na úkor policistů ve výkonu službu.

Momentální vývoj uvnitř policie je charakteristický značnou destabilizací, o čemž svědčí hromadný odchod policistů, a to zejména v produktivním věku, do kterých společnost investovala nemalé prostředky a kteří by namále (?) sloužit chtěli. Nikoli ovšem v této policii, v prostředí vedoucích funkcionářů, kteří nečekají na nic jiného než na otevření bran pomyslného policejního nebe, do kterého vkročí s doživotní rentou, jejíž výši si sami nastavili výší svého průměrného platu a osobního ohodnocení, o kterém vědí řadoví policisté pouze z doslechu.

Z těchto důvodů se domnívám, že v tuto chvíli je nejlepší ukončit tuto nejistotu a hazard s bezpečnostním sborem, který tato země naprosto nezbytně potřebuje jako funkční a stabilní.

***