Neautorizováno !

(11.20 hodin)
(pokračuje Severa)

Z toho důvodu je dle mého názoru menším zlem ponechat v účinnosti zákon č. 186/1992 Sb., dílčím způsobem jej poopravit a narovnat tak částečná očekávání pramenící z dosud proběhlé veřejné diskuse, včetně jednoznačného vyjádření, že si práce slušných policistů společnost váží.

Navrhované změny tohoto zákona v oblasti důchodových záležitostí se mohou stát také stabilním základem pro následující zásadní reformu Policie ČR. Momentálně je potřeba policii stabilizovat, udržet perspektivní a kvalitní policisty, kteří neodcházejí ani tak kvůli výsluhám, ale hlavně kvůli novým, až šikanózním povinnostem a legislativnímu potvrzení klientelistického systému uvnitř policie zákonem č. 361. Pokud chceme kvalitní policii, musíme vybírat kvalitní lidi. Pokud chceme kvalitní policii, musíme je zaplatit okamžitě, a ne až v důchodu. Pokud chceme kvalitní lidi, musíme jim vytvořit podmínky již od počátku služby, ne až po odchodu, až v důchodu.

Domnívám se, že v rámci této zásadní policejní reformy musí být mimo jiné posílena role územních samospráv v bezpečnostní problematice. Kraje a obce jakožto územní společenství občanů musejí mít právo ovlivnit bezpečnostní prostředí uvnitř sebe samých, neboť pro člověka je podstatné bezpečí pro něj samotného, jeho rodinu a majetek. Bezpečí musí být adresné, bezpečné musejí být konkrétní lokality a ulice; tam totiž bydlí a žijí občané, nikoliv stát. Právo a bezpečí je základním lidským právem a je povinností státu mu tuto bezpečnost zajistit nebo vytvořit prostor k jeho zajištění. Proto chceme více dohlížet nad tím, aby peníze investované do naší bezpečnosti byly rozumně, adresně a kontrolovatelně vynakládány.

Obecně dlouhodobým a bohužel i nesnadno dosažitelným bezpečnostním cílem je snížení podílu korupce, klientelismu, nepotismu a hospodářské a finanční kriminality v naší společnosti. Výsledky činnosti policie v této oblasti musejí jít cestou zlepšení policejního výkonu, nikoliv cestou omezování lidských práv, jako se to děje například zjednodušením možnosti odposlouchávat apod.

V rámci zajišťování bezpečného společenského prostředí vycházíme z přesvědčení, že pro dodržení zákona není ze strany potenciálního pachatele ani tak důležitá tvrdost trestu, jako spíše jeho neodvratnost. Každý pachatel, který se chystá páchat trestný čin či přestupek, je vždy přesvědčen, že dostižen prostě nebude. Neodvratnost trestu či vysoké riziko odhalení kriminální činnosti je právě nástrojem k razantnímu snižování trestné činnosti a klíčovým slovem tady je objasněnost trestné činnosti, ke které se ještě dostanu. Tu nezajistí žádný výbor, ale pouze kvalitní a profesionální policie, prostá zneužívání svých pravomocí a s důvěrou občanů, kteří s ní nespolupracují proto, že musí, ale proto, že vědí, že tím pomáhají k lepšímu a bezpečnějšímu prostředí pro svůj život, své rodiny a ve svém souhrnu společnosti jako celku.

Pokud chceme, aby Česká republika byla prostorem svobody, bezpečnosti a práva, musíme zákonitě vybudovat profesionální a důvěryhodnou policii. A to považuji za jeden z hlavních důvodů v nadcházejícím období. Česká společnost a kvalitní policisté si zaslouží zásadní reformu Policie České republiky a česká společnost potřebuje moderní, ochotnou a kvalitní policii s demokratickým myšlením. Reforma policie a s tím související změny práce dalších orgánů činných v trestním řízení, to je jeden z hlavních úkolů vlády.

Dovolím si tady v krátkosti připomenout způsob přijímání zákonů a realizaci reformy Armády České republiky. Budu to říkat z toho důvodu, aby bylo vidět ten zásadní a propastný rozdíl v přístupu policie a armády k řešení problémů, a bezvýchodnost naplnění cílů reformy policie, pokud takto bude postupováno nadále v případě policie.

V případě armády bylo nejprve definováno, jakou službu, jaké činnosti bude společnost po armádě požadovat. Na základě definovaného rámce těchto činností bylo přistoupeno ke konkretizaci počtu osob, které budou nezbytné pro zajištění těchto činností, a teprve potom, teprve až ve třetí fázi bylo diskutováno, jak tyto osoby na jednotlivých funkcích pro jednotlivé aktivity a úkoly budou hodnoceny, jak budou zaplaceni jednotliví lidé, jak bude nastaven také motivační systém. Celá reforma byla zahrnuta ve více než sedmi zákonných normách. Diskuse byla vedena opakovaně ve výboru pro obranu a bezpečnost na několika výjezdních zasedáních a na jednáních výboru zde v Poslanecké sněmovně a na mnoha odborných seminářích. Při těchto jednáních bylo vyžadováno, aby jednotlivé zákonné normy a opatření byly ve vzájemném souladu, aby na sebe reformní kroky navazovaly, a teprve po přípravě všech zákonných předloh bylo přistoupeno k jejich schvalování jako celku.

Postup policie - porovnejte - je naprosto opačný a nevede k efektivnímu cíli. Ministr vnitra v tuto chvíli prosazuje slepě, abychom nejprve stanovili výši platů a odměn pro policisty na všech pozicích. Poté, v další fázi, až dostanou policisté na těchto pozicích nové platové výměry, budou nově ustanoveni do svých funkcí, tak teprve potom se ministr vnitra chystá nebo možná se bude zamýšlet nad tím, zda skutečně všechny tyto osoby potřebuje, zda některé z nich nechce propustit, reorganizovat, jinak definovat jejich úkoly podle potřeb společnosti, a možná na konec se ministr vnitra dostane do té fáze, která by měla být jako první, to znamená, kdy bude uvažovat o tom, co od činnosti celé policie vlastně očekává, jakou službu má policie vykonávat pro společnost.

Pokud by se ministr vnitra z jakýchkoliv důvodů propracoval pouze k první a druhé fázi, potom bychom měli dobře zaplacenou policii, dobře ustanovené policisty ve funkcích, na kterých by nevykonávali potřebnou činnost pro společnost, a my všichni bychom dále tuto činnost a tento stav platili. Nadále bychom vkládali prostředky do systému, který nám nezajišťuje tu službu, kterou od něho očekáváme. Pozitivním efektem by byla jedině spokojenost několika stovek, možná tisícovek policistů, kteří by ve skvělých platových podmínkách nastavených pro odchod od policie ještě nějaký ten rok počkali až do nejvýhodnějšího okamžiku pro odchod, a s vysokou doživotní rentou by odešli. Naopak velmi negativním efektem by byla skutečnost, že takto vynaložené prostředky na osoby, které od policie odejdou, by chyběly policii na odměňování policistů, kteří by ještě rádi pro společnost v řadách policie sloužili. Těžko tyto policisty ale budeme schopni udržet. Těžko je udržíme v systému, kdy policista ve výkonu služby se podívá do policejního oběžníku, kde mu ministr vnitra tvrdí, že mu přidává k platu 2000 korun, a potom dostane policista výplatní pásku, kde zjistí, že naopak má plat o 1500 Kč nižší. Věřím, že ministr vnitra si najde cestu do rodin těchto příslušníků ve výkonu a tuto malou záhadu bude schopen vysvětli. Pravdou ale je, že nebude muset hledat cestu k rodinám funkcionářů, protože tam bude panovat všeobecná spokojenost.

Jisté je, že Ministerstvo vnitra neuskutečnilo žádné kroky ke komplexní přípravě reformy práce policie, po které se tak dlouho volá. Neuskutečnilo se žádné jednání výboru pro obranu a bezpečnost na půdě Poslanecké sněmovny o tomto zásadním tématu; pamatuji si pouze jediné výjezdní zasedání výboru pro obranu a bezpečnost, které však bylo věnováno problematice části Ministerstva vnitra, a to části hasičů. Je více než smutné, že Ministerstvo vnitra jako ústřední orgán státní správy odpovědný za veřejný pořádek a bezpečnost v České republice nemá k dnešnímu dni žádný střednědobý či dlouhodobý koncepční dokument, který by stanovil cíle a priority pro oblast policejní práce, včetně úkolů a platformy spolupráce s veřejností. Poslední takový koncepční dokument pochází z roku 1993, kde je definováno několik transformačních kroků v období při rozpadu federace.

***