(11.30 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Já jsem velmi pozorně poslouchal náměty, které se v rozpravě objevovaly, a poslouchal jsem velmi pozorně návrhy, které byly předkládány vládě jako alternativa k těmto daňovým úpravám. Musím říci, že i když tady zazněla celá řada návrhů, dají se shrnout velmi stručně. Jako základní alternativa k těmto daňovým návrhům bylo vládě navrhováno, a to v různých formách, aby se zvýšil veřejný dluh, aby se zvýšil buď vydáním povodňových dluhopisů, aby se zvýšil poskytnutím vyšší půjčky od Evropské investiční banky, než by bylo rozumné v souvislosti s celkovým mixem příjmů, aby se dluh zvýšil tím, že se v příštím roce vyčerpají zdroje z Fondu národního majetku, což na druhé straně povede k tomu, že se Fond národního majetku, aby udržel vyrovnanou bilanci příjmů a výdajů v příštím roce, bude muset zadlužit. My nemáme žádné zdroje v rozsahu 50 - 60 miliard, které by byly deponovány na účtech Fondu národního majetku a které bychom mohli využít bezprostředně, aniž bychom ohrozili bilanci Fondu národního majetku a povinné výdaje, které Fond národního majetku bude muset v každém případě - ať už byly, nebo nebyly povodně - realizovat.
Myslím, že je velmi poctivé říci, jaké existují alternativy. Podle mého názoru alternativou přijetí tohoto daňového návrhu je zvýšení veřejného dluhu v důsledku financování popovodňové obnovy. To si musíme uvědomit a je třeba, aby na to každý z nás myslel v okamžiku, kdy se bude rozhodovat o tom, jak bude hlasovat. Znamená to zvýšení dluhu, znamená to přesunutí úhrady těchto povodňových škod na budoucí generace, znamená to posílení problémů veřejných rozpočtů v České republice. Ten návrh, který vláda předkládá, znamená rozumné rozložení nákladů a znamená to, že se již dnes my a ostatní občané České republiky budeme podílet v tomto reálném čase na financování náhrady povodňových škod, že to neodložíme na ty, kteří přijdou po nás, abychom si zjednodušili rozhodování, abychom se drželi některých ideologických schémat, která se tady ve vystoupeních samozřejmě rovněž objevila.
Já bych se ještě v tuto chvíli stručně vyjádřil k některým dotazům nebo poznámkám, jež se v rozpravě objevily.
Pokud jde o otázku mediální, která je skutečně spíše mediální než odbornou, otázku pátého pásma daně z příjmů fyzických osob, já musím říci, že vláda nedělala kolem tohoto návrhu žádnou speciální mediální kampaň. Ta kampaň prostě vznikla nezávisle na vládě, vznikla nezávisle na předkladatelích a to, že tato myšlenka, tento segment našeho daňového návrhu získaly takovou důležitost v rámci mediální debaty, v rámci politické debaty, je věc, kterou vláda žádným způsobem neměla na mysli. Nebylo to cílem vlády a vláda nic takového nesledovala ani nepřipravovala.
Pokud jde o to, do jaké míry je tento daňový návrh sbírkou nápadů sociálních demokratů, lidovců a unionistů, se kterými neuspěli v minulých volebních obdobích, musím říci, že tento návrh je kompromisem, který byl dosažen v rámci této vládní koalice. Tak už to v parlamentech chodí, tak už to v politice chodí, že vítězové voleb a vítězné politické koalice, vládní koalice, prosazují během volebního období svůj politický program, že vláda prosazuje svoje programové prohlášení. Daňové změny, které naleznete v tomto balíčku, v tomto souboru daňových opatření, vycházejí z filozofie, která byla zmíněna ve vládním programu, na základě kterého vláda získala svoji důvěru.
Pokud jde o dotaz pana poslance Kocourka, který se týkal toho, jakým způsobem bude financována popovodňová obnova, musím říci, že naše úvaha týkající se částky 20 miliard, resp. částky 15 až 20 miliard, byla vztažena pouze ke státnímu rozpočtu jako takovému, to znamená, že v této částce nejsou prostředky, které uvažujeme získat jako zdroj v rámci urychlení realizace některých programů Evropské unie, v rámci půjčky od Evropské investiční banky a případně v rámci financování popovodňové obnovy z prostředků privatizačních skrze státní fond dopravy. Celkově se dát tedy předpokládat, že z veřejných zdrojů bude v příštím roce vynaloženo více prostředků, než je ona částka 15 až 20 miliard, která je zmiňována v důvodové zprávě.
Na okraj bych chtěl pouze poznamenat, a ta myšlenka zde nezazněla, že celkové očekávané inkaso, jehož výše v rozpravě byla zpochybněna, 10,5 mld. Kč, jak je zmíněno ve vládním návrhu, bude inkasem veřejných rozpočtů jako celku. Nebude to čistě příjem státního rozpočtu. Státní rozpočet získá, pokud se naše daňové odhady naplní, částku zhruba 8 mld. Kč. Zbylé prostředky budou příjmy obecních a krajských rozpočtů. To znamená, že tímto návrhem se vylepší příjmy nejen státního rozpočtu, ale i autonomní příjmy krajů a obcí včetně těch obcí a krajů, které byly přímo povodněmi postiženy. Domnívám se, že i toto je argument pro to, abychom zvolili cestu daňové úpravy, protože to znamená, že rozpočty těchto postižených obcí a krajů se zvýší a zvýší se v dlouhodobém časovém horizontu, nezvýší se jen pro rok 2003, ale i pro roky následující.
Pokud jde o to, že tento daňový návrh ve své komplexnosti popisuje některé daňové změny, které se týkají následujících zdaňovacích období, to znamená zdaňovací období roku 2004, je třeba si uvědomit, že financování popovodňové obnovy je dlouhodobou záležitostí. V této souvislosti se objevila debata o tom, do jaké míry byla profinancována popovodňová obnova v oblastech, které byly postiženy povodněmi v roce 1997. Pokud se podíváte podrobně do těchto oblastí, podíváte se na dotační programy, které tam běží, tak zjistíte, že ještě v letošním roce se v těchto regionech v rámci vládních dotačních programů řeší problémy, které souvisejí s povodněmi, které se zde odehrály před pěti lety. Popovodňová obnova je dlouhodobou záležitostí, je víceletou záležitostí, a vláda usiluje o to, aby stabilizovala daňovou kvótu zejména proto, aby získala dlouhodobější přísun finančních prostředků na střednědobé a dlouhodobé profinancování obnovy postižených regionů.
Pokud jde o poznámky, které se týkaly tempa snižování daně z příjmů právnických osob a toho, do jaké míry je to vhodné opatření, do jaké míry je to opatření vhodně načasované, já musím říci, že tady stejně jako u ostatních daní musíme sledovat vývoj této daňové sazby v okolních zemích. Já respektuji argument, který zde vznesl pan poslanec Klaus, který se týkal zvyšujícího se rozdílu mezi mezní sazbou daně z příjmů fyzických osob a sazbou daně z příjmů právnických osob. Tento rozdíl se dočasně zvýší na poměrně velké procento. Já souhlasím s tím, že je to velmi závažný problém v oblasti daňové soustavy a je to problém, se kterým se musí v příštích letech vypořádat i jiné evropské země, které přistupují k reformním krokům, zejména pokud jde o snižování mezní sazby u daně z příjmů právnických osob. Mezinárodní konkurence, snaha přilákat zahraniční investory vede celou řadu zemí k tomu, aby poměrně dramaticky snižovaly tuto mezní sazbu u daně z příjmů právnických osob. Tato sazba se v okolních zemích snižuje rychlejším tempem, než se případně uvažují změny týkající se mezních sazeb u daně z příjmů fyzických osob, a dochází v celé Evropě ke zvyšování rozdílu mezi těmito mezními sazbami.
Souhlasím s tím, že toto je prostor pro určitý typ daňových úniků, pro určitý typ daňových optimalizací, a budeme muset velmi pečlivě přemýšlet o tom, jak se s tímto faktem vypořádáme, dříve než přistoupíme k případným dalším krokům ve snižování daně z příjmů právnických osob, protože já se domnívám, že cesta tímto směrem je rozumná zejména s ohledem na existující mezinárodní konkurenci. Sousední Slovensko míří k mezní sazbě daně z příjmů právnických osob 22 %, Maďarsko má již delší dobu tuto mezní sazbu na 18 %.
Pokud jde o dotazy k časování jednotlivých kroků, zejména tento dotaz směřoval k časování kroku týkajícího se zvýšení spotřební daně u pohonných hmot, skutečně musím říci, že toto časování má svůj význam, zejména pokud jde o snahu zabránit tomu, aby se v jeden časový okamžik, to je v lednu příštího roku a v prvním pololetí příštího roku, kumulovaly dvě významné daňové změny, které obě mají zhruba srovnatelný, případně srovnatelný dopad do vývoje cenové hladiny.
***