(10.20 hodin)
Místopředsedkyně PSP Hana Marvanová: Děkuji panu poslanci Branému. Nyní dávám slovo panu poslanci Dolejšovi. Připraví se pan poslanec Chytka.
Poslanec Jiří Dolejš: Vážené kolegyně a kolegové, vážená vládo, dovolte, abych své expozé zahájil úvodní úvahou, zda efekt spěšného přijetí daňového balíčku váže také na rychlost pomoci.
Domnívám se, abychom na tuto otázku mohli řádně odpovědět, že bychom měli mít představu nejenom o globálním rozsahu škod, již citovaných 100 miliard, ale také je aspoň hrubým odhadem strukturovat podle stupně naléhavosti úhrad těchto škod. Dovedu si představit, že povodňová pomoc může trvat i několik let, a určitě bude mít určitou cash flow a samozřejmě také občané vnímají v úplně jiném gardu neschopnost veřejné správy vyplácet sociální pomoc, neschopnost získat hotovostní prostředky na úklid, demolice atd. u těch menších firem, kde nestačí čekat na fakturaci, popřípadě věřit, že firmy počkají s fakturací určitý okamžik. Domnívám se, že by si zasloužilo více pozornosti, aby zdroje z uvolněných rozpočtových prostředků na rok 2002 skutečně dorazily co nejrychleji tam, kam mají, a věnovat distribučnímu systému v jednotlivých etážích veřejné správy náležitou pozornost.
Pokud jde o daně. Samozřejmě, že daně mohou být součástí co nejrychlejší pomoci, ale řekněme si, zda daně jako takové, dokonce komplexnější zásah do daňového systému, je tím místem, kde by byla na místě jakási legislativní lidová tvořivost, jakési kutilství, které samozřejmě v urychleném projednávání může vést k tomu, že daňové novely budou vnitřně rozporné jakožto aktivní nástroj hospodářské politiky, a samozřejmě se může stát, že vyvolají další dílčí daňové novely, které destabilizují daňový systém a vnášejí řekněme prvky nestability do podnikatelského prostředí. Proto nevnímám tak tragicky, že nedošlo k podrobné rozpravě a možnosti přednášet pozměňovací návrhy, spíše vidím jako potřebné a teď již v podstatě nenapravitelné, že vládní tisk měl být rozdělen spíše po jednotlivých daňových titulech a soustředit se na ta rozpočtová opatření, která jsou většinou korekcemi, popřípadě se opírají o větší projednanost a vyšší míru politického konsensu v daňových titulech, které by mohly být do budoucna určitou zálohou na reformu daňového systému.
Pokud hovoříme o daňové reformě, domnívám se, že v příštím volebním období bude pro toto dostatek prostoru a také dostatek prostoru pro to, aby se již zmiňovaný politický konsensus nacházel, protože upřímně řečeno změna daní by měla mít promyšlenější strategickou koncepci. A v této souvislosti nemohu než si vzpomenout na slova pana poslance Kocourka, který řekl, že nepřímé daně jsou ze všech daní nejvíce nespravedlivé. Trošičku by mě to uvedlo v citový zmatek, kdybych nevěděl, že i v liberálně konzervativním táboře jsou úvahy o dopadu DPH na zejména drobnější podnikatele a že samozřejmě, když to vezmu v globálu, tak extrémně liberální pohled na daně je takový, že je to vlastně nutné zlo. Z tohoto pohledu to chápu, ale možná že by stálo za úvahu si pohovořit koncepčněji o tom, zda míra nepřímých daní v této zemi příliš nenarůstá a zda progrese, která by se dala nastavit u daní přímých, povede k optimalizaci podnikatelského prostředí.
Proto také nemohu nepodpořit slova kolegy Recmana, který zmínil především daň z příjmu právnických osob, která má nabýt účinnosti daleko později, za jeden z takových daňových titulů, kde bychom si měli tu daňovou progresi a dopad na podnikatelské prostředí a také na stav veřejných financí důkladněji prodiskutovat, protože bohužel takto nastavené snížení daňových sazeb bude přinášet propad prostředků veřejných financí. A pokud bychom chtěli skutečně tímto způsobem motivovat podnikatelské prostředí, i když tam nejde pouze o samotné sazby, ale o celkovou konstrukci daně, tak si myslím, že by stálo za to paralelně projednávat zavedení dostatečně silných majetkových daní, protože ty by mohly narovnat ten propad. A samozřejmě ten propad bude o to citlivější, pokud bude probíhat v době, kdy zřejmě budeme inkasovat první nepříjemné dopady po vstupu do Evropské unie.
U těch drobnějších daňových opatření se domnívám, že skutečně je zbytečné démonizovat onu daň z příjmů fyzických osob, protože se jedná opravdu o tak trochu politické šidítko. U spotřebních daní - cigarety, tabák - samozřejmě proč ne, ale uvažme, jak čelit tomu, aby se platby těchto daní neobcházely například tím, že na našem území se prodává poměrně značné množství pašovaného zboží. Dostávám se ke spotřební dani z pohonných hmot, spotřební dani z benzinu. I zde lze nalézt pochopení, ovšem když vztáhneme časování této daně k vzestupnému trendu světových cen ropy, když si uvědomíme, že po vstupu do Evropské unie bude naší povinností zdvojnásobit zásoby pohonných hmot jakožto záložních strategických rezerv a samozřejmě s tím vyvolaných investic, tak je jasné, že cena pohonných hmot bude dlouhodobě strmě stoupat. A uvědomme si, že v našem podnikatelském prostředí jsou takové subjekty, které by to prostě neustály, a tudíž by měl být připraven určitý způsob kompenzace, mám na mysli zejména některé zemědělské výrobce.
Již bylo vzpomenuto, že pro naši stranu je hlavním blokačním zákonem daň z přidané hodnoty. Systémově vzato samozřejmě v dlouhodobém časovém horizontu asi budeme směřovat ke sjednocení daní z DPH. Ovšem málo zde bylo slyšet o tom, jakou máme představu o cestě k této jednotné sazbě. A i když to, co předkládá vláda, je určitou ukázkou toho, že upřednostňuje plynulý postup, tak časování prvního kroku je přinejmenším nešťastné, protože tyto změny jsou jakoby konstruovány na průměrného občana. To, co vám z kapsy vezme zvýšení spodní sazby, jako by se mělo teoreticky vrátit snížením horní sazby. Ale vycházejme z toho, že v této společnosti je poměrně silná sociální divergence a že je poměrně početná sociální skupina těch, kteří díky svému spotřebnímu koši spíše uvíznou v dolní polovině, protože především utrácejí za běžné věci, jako jsou potraviny. A samozřejmě těm se to nemusí líbit, a tudíž sekundárně to vyvolá ve státním rozpočtu zvýšené nároky na sociální transfery. Čili nula od nuly pojde, pouze směrem k zářnému cíli jednotných daňových sazeb jsme učinili nešťastný půlkrok.
Ve finále si řekněme, že skutečně daňový balíček je šitý horkou jehlou, a i když jeho některé prvky by se daly podpořit, tak si myslím, že není tím, na co bychom se měli zaměřit. Tím, že je pouze obecná rozprava, tak si myslím, že je prostor vyříkat si některé koncepční, a tím pádem samozřejmě i politické věci. Domnívám se, že ve struktuře povodňové pomoci, a nejenom pomoci, ale řekněme i programu určité obnovy a rozvoje po škodách způsobených povodněmi, by neměly daně figurovat jako jeden z hlavních nástrojů. Máme zde celou oblast restrukturalizace státního rozpočtu. Měli bychom jasněji definovat uvažované priority této restrukturalizace na straně výdajů a říci si, že jít směrem zmrazování sociálních transferů, směrem odkládání takových důležitých věcí, jako je reforma tarifních systémů, a samozřejmě celého systému plateb ve státním sektoru, že by nebylo šťastné řešení.
Druhým takovým krokem, který tady již zmiňovali kolegové z ODS, by bylo možné zapojení privatizačních výnosů. Ano, je to možné tam, kde privatizační výnosy jsou disponibilní, a nepochybně by to posílilo výpadek zdrojů, pokud bychom se dnes neshodli na daňovém balíčku. Ale uvědomme si, že ty privatizační výnosy, které jsou zmrazeny na příslušném privatizačním účtu České národní banky, tam nejsou zmrazeny náhodou. Jsou tam proto, že na naši ekonomiku má poměrně negativní dopad posilování koruny, zejména proto, že většina našich podniků jsou současně exportéry a že samozřejmě uvolnění těchto zdrojů může mít tento dopad.
***