(11.00 hodin)
(pokračuje Fajmon)
Domnívám se, že není správné, aby nadřízený orgán, který nenese žádné finanční náklady spojené s pořízením změny, měl možnost donutit pořizovatele územního plánu k tomu, aby jej měnil. A proto si v podrobné rozpravě dovolím navrhnout buď vypuštění článku 2, anebo doplnění článku 2 o ustanovení, že v případě, že bude využit článek 2, tak náklady spojené s pořízením této změny ponese ten orgán, který o něm rozhodl.
Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Písemné přihlášky nemám, ale hlásí se pan poslanec Martínek.
Poslanec Radko Martínek: Vážený pane předsedo, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové, myslím, že je důležité, abych se v obecné rozpravě znovu zabýval tím, o čem ve skutečnosti náš výbor jednal. Když si před sebe vezmete usnesení našeho výboru a to, co na něm bylo schváleno, tak on vychází z vládního návrhu, přičemž ho určitým způsobem modifikuje. A já bych právě proto byl rád, aby pan kolega Ransdorf, který zde ale bohužel nyní není, takže bude asi těžko slyšet, aby byl dostatečně informován, a i jiní byli přesně informováni o tom, o čem se bude hlasovat.
V bodě 1 usnesení našeho výboru je upravován bod 1 vládního návrhu, a to vypuštěním pouze jedné části věty, což po rozsáhlé diskusi bylo nakonec i pracovníky Ministerstva pro místní rozvoj charakterizováno příslušným odborným vylepšením vládního návrhu textu.
V bodu 2 usnesení našeho výboru se vypouštějí body 2 a 3 vládního návrhu zákona, přičemž i o této záležitosti byla rozsáhlá diskuse, a bylo by dobře, aby všichni věděli, o čem to vypuštění je. Vypuštění těchto bodů je o tom, že výbor nakonec víceméně konsensuálně souhlasil s tím, že jestliže vyloučíme některé účastníky řízení z projednávání, tak tím nic neurychlíme, protože bude následovat série odvolání a dalších záležitostí, které ve skutečnosti ničemu nepomohou. Jestliže někteří z nás, a myslím si, že v některých případech dokonce i oprávněně, mají výhrady proti postupům některých nevládních organizací, které skutečně vystupují ne jako ochránci životního prostředí, ale jako škůdci životního prostředí, tak to ještě nelze za prvé svalovat na všechny a za druhé tím, že je jenom mírnyks týrnyks v podstatě vyloučíme z řízení, tak to ještě není otázka řešení. Řešení je třeba pečlivě zvažovat a udělat to tak, aby lidé, kteří jsou škůdci životního prostředí, skutečně neměli možnost do věcí mluvit, nikoliv ti, kteří mají skutečný zájem na ochraně životního prostředí.
Třetí návrh, který je v našem výboru dán, se týká v podstatě nahrazení bodu 4 vládního návrhu zákona s tím, že v podstatě se vychází ze stejného tisku, protože jak vládní návrh zákona, tak tento tisk vychází z nařízení vlády, které bylo vydáno se zkušeností moravských povodní a podle kterých se v podstatě i řešily záležitosti moravských povodní. A my jsme neudělali nic jiného, než že jsme celý tento text, to znamená text tohoto vládního nařízení, přenesli do silnější právní formy, to znamená do návrhu zákona, protože v případě, že bychom tak neučinili, by následoval podle mého názoru jasný postup. Návrh, který je v zákoně, je užší než vládní nařízení, a podle běžných právních zvyklostí, protože zákon je nadřízen vládnímu nařízení, by muselo následovat to, že Ministerstvo pro místní rozvoj by muselo zrušit, respektive navrhnout změnu tohoto nařízení, a tím by se vlastně vyřadila možnost řešit i jiné pohromy, které mohou následovat, nejenom povodně, a navíc povodně časově orientované na letošní rok. V tomto případě si myslím, že nelze hovořit o žádném experimentování, ale naopak je to záležitost, která taktéž vylepšuje text, a zase musím konstatovat, že příslušní zástupci Ministerstva pro místní rozvoj tuto záležitost odsouhlasili, protože to mimochodem byla jejich původní představa. Navíc tento návrh byl doplněn jednou větou, která je nová, která v nařízení není, a to je bod 4 tohoto návrhu - odvolání proti rozhodnutí vydanému v řízení podle odst. 3 nemají odkladný účinek. Toto znamená výrazné zrychlení konání. Protože pokud by tam tato věta nebyla, pak kdokoliv se může odvolávat, a tím, že se odvolá, tak vlastně se řízení zastaví, a celý ten posun není možné urychlit a naopak se prodlužuje ve své podstatě do nekonečna, když vezmeme činnost některých našich soudů.
Pokud se týká námitky nepřítomného pana kolegy Ransdorfa o tom, že se bude stavět stejným způsobem tam, kde už se to jednou zbořilo, jsem přesvědčen, že to není možné. Podle mého názoru a podle výkladu, který nám byl odbornými pracovníky podán, naopak stavební úřad má pravomoci tímto systémem, který je navrhován, aby v případech, kdy se ukázalo, že je zcela evidentní, že stavba tam nepatří, že může udělat takové kroky, aby tam stavba postavena nebyla.
Čtvrtý bod schváleného usnesení je ten, o kterém tady hovořil kolega Beneš, když to ovšem dal do celého komplexu jednání výboru. Tento návrh v podstatě má skutečně řešit letitý problém, kdy orgány, které jsou určené k tomu, aby stanovily tzv. aktivní a pasivní záplavová pásma, jsou ve své podstatě velmi nečinné nebo dá se říci nečinné, čímž pádem do územních plánů tyto záležitosti nejsou včleňovány, a to jak povodně na Moravě, tak povodně teď v Čechách v obou případech ukázaly jako špatnou věc. Já jsem pro solidaritu a sám jsem se i aktivně zapojil do toho, abychom následky povodní likvidovali. Ale přece nemůžeme donekonečna z jedné strany mlčet k tomu, že se staví tam, kde se stavět nemá, a z druhé strany potom, když nastane to, co lze očekávat, že příroda jednou učiní, protože teorie poručíme větru, dešti se už opakovaně ukázala jako nepravdivá, tak potom nastanou neodvratné škody a potom má skutečně stát nebo občané nahrazovat a být solidární s těmi, kteří stavěli tak, jak se stavět nemá. Ale v tuto chvíli, pokud plány nejsou skutečně jasné a nejsou dány jasné regulativy, tak my nemůžeme těmto lidem vyčítat, že tam stavby jsou postaveny, protože oni je stavěli v dobré víře a ne každý je vodohospodář, aby si mohl spočítat, kam Vltava, Labe, Morava a další řeky mohou eventuálně vystoupit.
Uznávám, že tato záležitost je kontroverzní. Je to záležitost, kterou je potřeba eventuálně posoudit více. Proto jsem také říkal o tom, že budeme navrhovat, aby se o pozměňovacích návrzích hlasovalo zvlášť. Můžeme v tomto případě vzít tento návrh jako apel našeho výboru, který je zodpovědný za tuto záležitost, že tyto záležitosti se prostě řešit musí a příslušné orgány musí mít povinnost ze zákona, aby do určitého časového intervalu stanovily věci, které stanovit mají.
Já osobně po diskusi a po tom, co se vyjadřovali ostatní kolegové, budu v podstatě hlasovat tak, aby se tento článek vypustil, s tím, že jako předseda výboru budu dohlížet na to, aby se tato záležitost v nejbližší době řešila a řešila se v termínech takových, kdy je možná řešit, ale aby to netrvalo dalších sto let nebo další dvě nebo tři stoleté nebo pětisetleté povodně, abychom si uvědomili, že tato řešení být musejí.
***