Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, dámy a pánové, máme před sebou návrh novely zákona, který si klade za úkol napravit největší potíže vzniklé kdysi z přijetí nepochybně nevyhovujícího textu. Autoři předlohy a ještě více autoři některých doplňovacích návrhů k vládní předloze se snaží tvrdit, že nedostatky vznikly nemožností, aby před 2 lety prosadili v plné míře své záměry.

Skutečnost je právě opačná. Potíže při uplatňování zákona vznikly tím, že jich prosadili až příliš a mezi nimi dokonce takové, které byly už tehdy a současným návrhem se ještě více posunují do oblasti porušování základních principů civilizované společnosti, především ochrany vlastnických práv zakotvené Listinou občanských práv a svobod i ústavou jako celkem.

Nebudu zde zdržovat podrobným výčtem všech takových útoků na vlastnické jistoty. Byly už komentovány při projednávání ve výborech a jistě mnohé z nich zazní v příspěvcích dalších kolegů. Budu se zabývat jen hlavní linií myšlenkové konstrukce předložených návrhů a zvláště křiklavými případy pro ilustraci.

Základním nedostatkem současného zákona, jeho navrhovaných úprav, je koncepce náhrady někdejších majetkových křivd na úkor nynějších držitelů majetku, který vznikl kdysi různými způsoby konfiskované podstaty. Majetkové křivdy jistě bylo a je třeba napravovat. Ne však způsobem, který vytváří křivdy nově, jež bude dříve či později nutno napravovat znovu. Již dosavadní uplatňování zákona 229/91 Sb. jich vytvořilo mnoho a navrhovaná novela počet těchto nových majetkových křivd v případě, že bude přijata v předloženém znění, nevyhnutelně ještě rozhojní. Musíme si uvědomit, že majetkové křivdy kdysi spáchal stát a jedině stát, a nikdo jiný, může být osobou povinnou k jejich nápravě. Nenávist vůči družstvům, jejichž velice praktickými kořeny se budu zabývat dále, vedla spolu se snahou ušetřit státní prostředky k přijetí zásady odškodňovat oprávněné osoby v jejich majetku nejen v případě zákona 229/91 Sb., ale i zákona o transformaci družstev.

Kam nás tato logika, pro kterou zásady ochrany majetku fyzických i právnických osob platí jen pro někoho a pro jiného ne, přivedla, ukazuje návrh novely § 8, kde se za povinné osoby prohlašují už i konkrétní jednotlivci, kteří kdysi majetek získali při koupi budov a dokonce se pro ně stanoví povinnost poskytnout peněžní náhradu, jestliže pozemky mezi tím převedli na další fyzickou osobu.

To je velice nebezpečný precedens, neboť narušíme-li takto majetkové jistoty, uvolníme lavinu, o které nikdo nemůže vědět, kde se zastaví. Uvědomme si, proč nepochybně nespravedlivě donucování darovat kupci budovy, pozemky kdysi vzniklo. Šlo o řešení situace, kdy na konci 50. a počátku 60. let lidé utíkali z venkova či obecně z půdy a snahou státu bylo držet na ní pracovní síly i znemožněním zakoupit budovu bez pozemků a povinností obhospodařovat je, která tehdy platila. Obětí státního nátlaku nebyli v těchto případech ani tak vlastníci, kteří své pozemky darovali, ale spíše ti, kteří je chtě nechtě museli převzít, aby měli kde bydlet. A nyní by měli oni nebo jejich dědicové platit náhrady, nota bene v cenách podstatně vyšších než v době, kdy pozemky získali.

Pokud ovšem budeme trvat na konstrukci, že povinnou osobou je současný držitel majetku a nikoliv stát, který křivdy spáchal, budeme muset takovéto nové křivdy uzákoňovat a poneseme za ně odpovědnost, která nám bude dříve či později připomenuta.

Proto v případě novelizace § 8 podporuji návrh předložený Liberálně sociální unií, aby bylo znění tohoto paragrafu upraveno do podoby uznávající jistě oprávněné majetkové nároky, ale řešící je vydáním náhradních pozemků ve vlastnictví státu původním vlastníkům a jejich dědicům, nebo těm současným majitelům, kteří se s nimi na navrácení dohodnou. Vím, že je to cesta obtížná, ale jedině ona zaručuje skutečnou nápravu někdejších křivd bez vytváření nových.

Velice lituji, že podobný postup nelze udělat i v případě zemědělských družstev a že náprava křivd na nich spáchaných zůstane úkolem pro budoucnost. Můžeme však zabránit, aby tento úkol nenarostl do neúměrné výše a musíme proto odmítnout snahy o jejich praktické vyvlastnění dodatky k vládnímu návrhu, tj. zejména § 33 a) až e). Uvědomme si, že tato ustanovení předepsané dražby se týkají nikoliv onoho tzv. anonymního majetku, který některým lidem tolik vadí v případě družstev, nikoliv však už třeba u římskokatolické církve jako typicky nerozlišitelného kolektivního vlastníka, týkají se majetku, který byl transformací rozdělen na majetkové podíly konkrétních osob, jenž je chráněn ústavou a které by všechny musely s dražbou souhlasit, aby vůbec mohl být vydán. Jinak jde o faktické vyvlastnění, ať se balí do jakýchkoliv právnických formulací a konstrukcí.

Je jistě pravda, že při důsledné ochraně majetku sdruženého v družstvech je prakticky nemožné naplnit literu zákona 229/91 Sb. o náhradách za někdejší majetkové křivdy. Tím ale nejsou vinni členové družstev, vlastníci, kterým svůj majetek pronajali k obhospodařování, či oni vedoucí pracovníci, kteří mají povinnost tento majetek chránit. Vinna je sama koncepce zákona a především náhradový předpis vypracovaný či vydaný kdysi ministrem Kubátem. Tento předpis totiž majetek určený k vydání nadhodnocuje natolik, že ho v družstvech nebyl dostatek ani v době prosperity, natož dnes, kdy je faktická cena jakéhokoliv majetku určeného výlučně pro zemědělské podnikání mizivá.

l kdybychom uzákonili ožebračení všech členů družstev, kteří tento majetek svojí prací léta vytvářeli, stejně se nedostane na všechny restituenty, a to je základní problém. Nemyslím, že by si ho navrhovatelé původního znění zákona náhradového předpisu a některých současných novelizaci neuvědomovali. Naopak jsem přesvědčen, že jsou si ho vědomi až příliš dobře. Přečtěte si prosím ustanovení § 33 odst. b) doplněk vládního návrhu novely, týkající se tzv. výboru oprávněných osob. Pomiňme na chvíli skutečnost, že podobné instituce byly charakteristické pro bolševické řešení pozemkových otázek v rozhodování výboru vesnické chudiny nebo akčních výborů Národní fronty po Únoru 1948. Je zvláštní, že takovýmto neústavním institucím se dává právo vyhlašovat dražbu majetku vlastníků, kteří k tomu nezvolili a kteří dokonce nemají možnost odvolat se vůči porušování svých vlastnických práv neústavním orgánem inspirovaným zjevně přednáškami večerní univerzity marxismu-leninismu.

Ještě zajímavější ovšem je, že výbor při rozhodování o předmětu plnění bere v úvahu zejména zájem na vzniku racionálních hospodářských celků s ohledem na podnikatelský záměr vlastníků pohledávek, jak se praví v § 33 d).

Uvážíme-li, že ve výboru mají mít ze zákona paritní zastoupení jak zástupci právnických osob vzniklých transformací družstva, tak oprávněné osoby, které se členy těchto organizací nestaly, je zcela jasné, kdo bude hlavní obětí tohoto ustanovení. Nejsou to družstva, která mají alespoň nějakou, byť proti poměrům ve skutečně právním státě neúměrně omezenou možnost se bránit. Jsou to oni, malí restituenti, kteří sami na půdě nehospodaří, při svém zaměstnání ani nemohou a nebudou se moci zúčastnit vyhlášených dražeb, ať už proto, že na ně nemají prostředky, nebo proto, že by pro ně byly bezúčelné.

Jestliže dnes schválení vyvlastnění družstev, které umožňuje využít majetek těmto tisícům družstevníkům nejen z měst, ale žijících třeba na vesnicích daleko od svých původních pozemků a nemajících zatím možnost převést si nárok z restitucí do míst, kde by mohli na jejich základě podnikat, uděláme z celého dosavadního napravování starých majetkových křivd frašku. Bude to obdoba bolševického dekretu o půdě, který dal rolníkům půdu a prostředky k jejímu obdělávání a za pár let to bylo kolektivizací zničeno. My to stihneme v době, kdy ještě ani nemohly být všechny schválené restituční nároky vyřízené, a dražbami vytvoříme stav, kdy už nebude z čeho tyto nároky vyřizovat.

Někteří restituenti na tom jistě zbohatnou. Nebudou to ovšem ti nejpotřebnější, ale ti, kteří zaručí dle zákona racionální hospodářské celky s ohledem na své podnikatelské záměry. Jistě nikdo nepochybuje, že schwarcenberské panství je racionálnějším hospodářským celkem než několikahektarové hospodářství, neschopné uživit své majitele ani v podmínkách zhruba 5% výnosu ze zemědělského hospodaření dosahovaného v Evropě, o němž se nám může jen zdát.

A toto je jádro věci od samého začátku. Nemluvíme tu o nápravě majetkových křivd. Nešlo o ně a nejde o ně ani nyní. Ta byla a je záminkou k prosazení zájmů statkářské lobby, která pod touto záminkou zaútočila nejen proti skutečným majetkovým křivdám 50. let, ale dokonce i proti první pozemkové reformě, jak ji provedla demokratická Masarykova republika. Již loňskou novelizací zákona 229/1991 Sb. byl zlikvidován co do působnosti záborový zákon z roku 1919, omezující pozemkovou držbu. Vzhledem k tomu se dnes vydávají tisícihektarové komplexy zejména lesní půdy, které zařadila do pozemkové reformy již Masarykova republika - nikoliv komunistický režim.

Dnes navrhovanou novelou mají být fakticky zlikvidována družstva překážející statkářské lobby v několika směrech. Především jsou pro ni zavedeným konkurentem s existujícími tržními vazbami, proti němuž se bude těžko prosazovat, i kdyby dostala majetku sebevíce. Dále by se likvidací družstev uvolnilo množství levných pracovních sil, které při dnešním stavu strojového vybavení a investičních možnostech velkostatek potřebuje. A konečně by jejich likvidací dílem ve prospěch účastníků aukcí přímo přišli o majetek malí restituenti, dílem po likvidaci družstev by museli svůj majetek prodávat či pronajímat za podmínek statkářskou lobby diktovaných. O to zde jde a o žádnou spravedlnost. Je dobře věci nazývat pravými jmény.

Dámy a pánové, mně jedno uznáte jistě, že se o to vždycky z tohoto místa snažím, a nyní důrazně opakuji, že pokud by došlo ke schválení toho, co se navrhuje, tak to navrhují tatáž ústa, která se hlásí za věrné odkazy Masaryka a která jedním dechem tento odkaz pohřbívají. To bych rád, abyste si především uvědomili, že nejde stejnýma rukama a stejnými ústy vykládat a dělat současně dvě tak rozdílně věci.

Rád bych ještě upozornil na jednu věc a dovolím si malé odbočení. Kdysi dávno, když se ve FS projednávala řada privatizačních a restitučních zákonů, vznesli jsme požadavky i na restituci bývalých družstev. Tady by byla především řeč - v zemědělství - o hospodářských družstvech. Jen bych vám chtěl pro vaši informaci - už jsem mnohokrát zjistil, že informovanost je podivuhodně malá - připomenout; nepamatuji si přesně, ale raději řeknu menší čísla, abych neudělal chybu, protože ta čísla jsou tak vysoká, že vás v každém případě ohromí.

K 1. lednu 1948 hospodařily v této zemi tisíce zemědělských družstev všech možných druhů. To, co se stalo po únoru, bylo v podstatě likvidací české zemědělské družstevní myšlenky na desetiletí, než se v polovině 60. let obnovila a než družstva v polovině 60. let, zejména přílivem mladých vzdělaných lidí, začala fungovat. Ale uvědomte si, že družstevní myšlenka patří v této zemi hluboce k historii a je zakořeněna hluboce v polovině minulého století a že když si vezmete majetkové přehledy z první republiky a ze začátku poválečného vývoje, tak tato družstva - nejen zemědělská - se zabývala i finančními operacemi a obhospodařovala značné části, desítky procent finančního kapitálu v této zemi. Útok proti družstvům je útokem i proti dějinám této země.

Dovolte nyní vrátit se k textu, který považuji v této souvislosti za důležité ještě dočíst, protože připomíná, že tu skutečně nejde o žádnou spravedlnost a dává k tomu důkazy.

Na závěr se musím zastavit ještě u jedné věci, která s návrhem této lobby souvisí především po stránce národnostní příslušnosti někdejší pobělohorské šlechty, která by byla hlavním výhercem novelizace. V zemědělském výboru navrhl zpravodaj pan Tlustý, aby bylo vypuštěno ze zákona 229 i ustanovení umožňující uplatňovat nároky pouze českým občanům s trvalým bydlištěm na českém území. Zaklínal se tím, že nejde o obcházení Benešových dekretů a pomoc Sudeťákům, ale o možnost uplatňovat nároky našich poúnorových emigrantů. Jeho kolega ho vhodně podpořil příkladem ze Šumavy, kde se 86letá babička nebude vracet od Bonnu, kam ji kdysi vyhnali, uplatňovat nárok na 16 ha pro své neodsunuté dědice.

Apeluji na tuto sněmovnu, aby znemožnila podobné snahy, které by nám mohly vytvořit situaci, v níž by lidé, kterých se to týká, vnímali tu věc tak, že s půdou, kterou jim berou, postupně ztratí i vlast. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Wagnerovi. Prosím, aby se připravil pan poslanec Bláha, s faktickou poznámkou se hlásí pan zpravodaj (Nehlásí.) Slovo má pan poslanec Bláha, připraví se pan poslanec Palas.

Poslanec Jan Bláha: Pane předsedající, pane předsedo, vážení páni ministři, kolegyně a kolegové. Dovolím si i já přednést několik připomínek k návrhu společné zprávy. Navrhuji k § 8 společně zprávy místo odst. 3 a 4 zpátky dát odst. původního vládního návrhu § 8 odst. 3 s touto změnou:

Doplnění - za slova "k níž pozemky patřily" slova "a to za okolností uvedených v § 6 odst. 1 písm. h) a k)". Toto navrhuji jako alternativu č. 1, pokud by nebyla přijata, tak navrhuji úplně nový text § 8 odst. 3, a to v tomto znění:

"V případě, že vlastník pozemku daroval v tísni své pozemky jiné osobě nebo je bezúplatně převedl v souvislosti s uzavřením kupní smlouvy na budovu, k níž pozemky patřily, a to za okolností uvedených v § 6 odst. 1 písm. h) a k), má oprávněná osoba nárok na přidělení jiných pozemků ve vlastnictví státu v přiměřené výměře a kvalitě, jako byly jejich původní pozemky, a to pokud možno v téže obci. Pokud tato osoba se dohodla s nynějším vlastníkem na jejím vrácení, má obdobný nárok na přidělení náhradních pozemků tento nynější vlastník poté, kdy oprávněné osobě pozemky vydá. Nárok by musel být uplatněn do 30. června 1994, jinak právo zaniká."

Důvod, který mě k tomu vede, je, že navrhovanou novelou, tak jak je uváděna ve společné zprávě, se domnívám, že by mohlo dojít k průlomu do právních jistot současných vlastníků, myslím tím fyzické osoby, a řešením by tedy bylo buď přijmout nebo nepřijmout tento navrhovaný text, kde se domnívám, že v případě alternativy jedna, tzn. pouze toho doplnění, by byla naprosto nezbytná, neboť jinak by asi bylo nutné znovu hodnotit některé darovací akty a uzavřené kupní smlouvy, kdy u toho odkazu na stávající text zákona by patrně nastaly vykladové obtíže a rozhodující soudy nebo další by se dostaly do bezvýchodné situace.

Dále navrhuji doplnit zpátky z původního vládního návrhu čl. I bod 6, čili § 14 odst. 6 toto znění, protože to se jeví jako jeden z pozitivních prvků vládního návrhu.

Ještě drobnou úpravu § 15 společné zprávy, a to odstavce 5 a 6, kde v obou případech za slova "v době jeho převzetí státem" doplnit "nebo právnickou osobou". To je vše, děkuji.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Bláhovi, prosím, aby se slova ujal pan poslanec Palas a aby se připravil pan poslanec Hofhanzl.

Poslanec Jaroslav Palas: Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi jeden doplňující návrh k § 24.

Navrhuji, aby v § 24 v bodě 2, 3, 5 a 6 byla vždy za stávající text doplněna věta: "Vlastníkovi rovněž náleží náhrada za nezbytné stavby bezprostředně související s trvalými porosty a meliorační zařízení umístěné pod povrchem země, která se na tomto pozemku nacházejí v okamžiku ukončení nájmu."

Zdůvodnění: domnívám se, že tato věta, která je obsažena v bodě 1, se vztahuje pouze k tomuto bodu a že touto větou měly být ošetřeny body 2, 3, 5 a 6. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Palasovi, prosím, aby se ujal slova poslanec Hofhanzl, připraví se poslanec Jegla.

Poslanec Čestmír Hofhanzl: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené dámy a pánové, připomínám sněmovně, že novela zákona č. 229/1991 Sb., kterou projednáváme, je nejdůležitějším zákonem, který v letošním roce prošel zemědělským výborem. Transformace zemědělství, tak jak se svými nedůslednostmi a polovičatostí probíhá, bude mít za následek dlouhou agonii českého zemědělství. 40 let komunistické necitlivosti a centralizace zničilo tradiční strukturu české vesnice a uměřené využívání krajiny zemědělcem, který na půdě žil a ji využíval. Jsem venkovan, můj otec a předkové byli zemědělci. Jsem si vědom, že i ve světě kolem nás běžel vývoj, který byl určován expanzivním rozvojem moderních technologií. Jsem však i biolog a mám hluboké vědomí, že odlidštění, jaké je snad možné tolerovat v moderní tovární velkovýrobě, je zcela nepřijatelné při hospodaření na půdě. Příroda je uměřenost a vše v přírodě směřuje k hledání rovnováhy, která umožňuje rozmanitost života i jeho trvání v čase.

Hlavním úkolem transformace z komunistického zemědělství a povinností politiků měla být a je obnova přímého vztahu vlastníka k půdě, majetku a zodpovědnosti za svoji rodinu a kraj. Proto je povinností vlády a nás, vytvořit a prosadit zákony, které umožní a podpoří proces transformace zemědělství z dosavadních velkodružstev a státních statků především na rodinné farmy.

Neschopnost, nedostatek odvahy a důsledky lidského rozvratu, který poznamenal nás všechny, byly příčinou nekoncepčního přístupu k transformaci zemědělství a poznamenaly zákon o půdě. Je absurdní a v lepším případě

je to pokrytectví se domnívat, že při tak hlubokém rozvratu mocenských vlastnických a zvykových poměrů zákonodárce předpokládal, že osoby, které dosud vládly a majetek držely, své postavení a majetek vydají dobrovolně a dohodnou se s původními vlastníky. Byla to hloupost, ztráta soudnosti vlády a zákonodárců a nebo chladnokrevný proces o sebevraždu reformního procesu. Nerozumím tomu.

Očekávám dnes - a stalo se tak, - že ti, kteří nám před pár lety kázali, že komunismus je konečným a nejvyšším stadiem lidského vývoje a snažení, nás budou v této sněmovně přesvědčovat, že jednou stanovená pravidla nelze za jízdy měnit. Je vlastností přírody, že chyby je schopna opravovat a člověka tato schopnost postavila do čela přírody.

Novela zákona o půdě je pokusem opravit chyby a omezit možnosti zneužívání nepřesných formulací a je nástrojem posunutí transformace českého zemědělství.

Dodal bych dva pozměňovací návrhy. Bod 23 společné zprávy, odst. 4 na konci nahradit slova "cena zajištěné kultury" slovy "cena osazeného a zajištěného trvalého porostu".

Druhý pozměňovací návrh: bod 45 společné zprávy, § 24 - v odst. 7 nahradit slovo "vydání" slovy "výměnu pozemku za jiný pozemek ve vlastnictví státu".

Děkuji a věřím, že většina sněmovny bude pro zákon hlasovat.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Hofhanzlovi a prosím, aby se slova ujal poslanec Jegla. Připraví se poslanec Bečvář.

Poslanec Jan Jegla: Pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, v prvě řadě, obnovil se tady zvyk říkat, jaký má kdo vztah k projednávanému tématu. Ano, mám 10 ha, na kterých jsem dokonce dva roky soukromě hospodařil, k tomu mám v družstvu odpovídající podíl; jsem nepracujícím členem družstva.

Pokud se týká projednávaného zákona, nezbývá mně, než abych jako ověřovatel zemědělského výboru znovu poukázal na to a doložil to tím, že zemědělský výbor jednal pouze o "dvěstědvanáctce" , tzn. § 8 - 25. Domnívám se, že to, co je nám předloženo, je skutečně kompilát dvou zákonů, a to 229 a 42, a nevím, jestli by nebylo vhodné, aby znalci, kteří se velmi ochotně ujímají vysvětlování jednacího řádu, se na to nepodívali, jestli je to v pořádku. Netroufám si to posoudit.

Chtěl bych ve svém vystoupení poukázat právě na tu část, kterou zemědělský výbor odmítl projednat, tzn. od § 25 nahoru.

Pokud se týká § 28, chtěl bych poukázat na to, jakým způsobem se má stanovovat výše ceny u materiálu nebo majetku, který má zůstatkovou hodnotu nulovou: 10%. Mě by zajímalo, jestli toto pravidlo platí také v průmyslových závodech, nebo abych se vyjádřil, co tím myslím, tzn. těch, které prošly odstátněním. Já jsem se nesetkal ještě ani s jedním podnikem, který by mi chtěl prodat něco za zůstatkovou hodnotu. Pouze za tržní.

Transformace proběhla, ať se nám to líbí nebo ne, jestli byl zákon špatný nebo dobrý, v tom dávám za pravdu kolegovi Hofhanzlovi, že skutečně byl špatný, ale některé nápravy mohou být ještě horší.

U § 28 b), k tomu se vyjadřovat nebudu, ale v každém případě budu navrhovat, aby byl vypuštěn.

Zajímá mě hlavně § 32. U § 32, ať jsem o tom přemýšlel jak chtěl, je to jednoznačný průnik před rok 1948. Pokud pravidlo trvá, že nepůjdeme před rok 1948, neměl by se v tomto zákoně objevit. Vysvětlím proč.

V § 32 se říká, že za okamžik přechodu na stát nebo jinou právnickou osobu, postupujeme podle zákona 140/1948 Sb., což je zákon o revizi první pozemkové reformy, tedy reformy z roku 1919, prováděné ještě prezidentem Masarykem, se považuje den faktického převzetí státem nebo jinou právnickou osobou. Tady bych chtěl poukázat na ten rozdíl. Tenhle zákon samozřejmě říkal, - a v každém právním státě to je - že majetek přejde zaknihováním nějaké smlouvy, ale nikdy ne fyzickým převzetím. Upozorňuji, o co se tady jedná. Zbytkové statky, které nebyly dokončeny v pozemkové reformě - a budu citovat zákon 142/1948 Sb., co bylo předmětem revize, § 1, odst. 1 písm. b): "zabraný pozemkový majetek, o němž dosud nebylo rozhodnuto, ani propuštění ze záboru, ani ponechání podle § 20 přídělového zákona a u něhož dosud nebylo provedeno přídělové řízení".

První pozemková reforma, která začala v 19. roce, nebyla nikdy dokončena. Pomalou a tichou cestou skončila přibližně v roce 1927, něco ještě probíhalo, pak přišli Němci. Kvantum majitelů zbytkových statků půdu pronajalo atd. Zkrátka, nebylo to dotaženo do konce. Samozřejmě, po válce byl pokus některé věci napravit, ale také půdu přerozdělit, tzn. 50 hektarů. U některých, kde to bylo v pořádku papírově, prošlo to rychle, protože každý majitel byl povinen veškerý majetek sepsat, předložit, což se v mnoha případech podařilo před Únorem 1948. Ovšem už nikdy nedošlo k fyzickému a faktickému převzetí majetku, před únorem. Běžně to bylo v březnu 1948, ale také v 50. letech. Tady by došlo k průlomu, že všechen tento majetek, není ho možná moc, ale jsou tam skupinové zájmy, nevím, jaký parlamentní výraz bych pro to našel, nějaká statkářská lobby, je to skupina asi 30 lidí, kteří se to snaží do zákona prosadit, aby tento získali zpátky. Proto se domnívám , že by skutečně z tohoto zákona měl vypadnout.

Pokud se týká § 33 a) až c), samozřejmě navrhuji vypustit a ponechat původní znění. Zdůvodním proč. Neřekl jsem před tím, že silně zadlužených družstev je převážné množství. Není to tak dávno, kdy jsme dostali informaci, že zemědělství skončilo se ztrátou 5,7 mld., ale družstva jsou natolik zadlužená, že v dražbách možná nebude co prodávat. Je kvantum objektů, které má banka, a musíme si přiznat, těch nejlepších (protože ti bankéři nejsou zase tak hloupí). Tolik už o zemědělství vím. Pokud by k tomuto došlo a dražby by navrhovaly oprávněné osoby, může se stát, že budou prodávány traktory, stroje, ale v žádném případě polní hnojiště nebo polní cesty. Polní hnojiště jsou vybudována a někdy mají i miliónové hodnoty. Kdo bude první " u koryta", něco získá. Ten, kdo bude poslední, získá pouze ty dluhy a polní hnojiště. Mohu vám garantovat, že to budou ti, kteří tam kdysi dávali půl hektaru nebo hektar a poslední krávu, i když to tam dát nechtěli. Ti do dražeb jistě nepůjdou.

Dále tady vidím druhou věc, že je to velmi průhledné obejití zákona o konkursu a vyrovnání. Není to tak dávno, co jsme tady schválili ochrannou lhůtu pro družstva. Schválili jsme ji také pro podniky. Tady vlastně tato ochranná lhůta neplatí. Tam už nebude vyhlašován nějaký konkurs, nebude na co. Skutečně tam budou ty silážní žlaby.

Takže, vážené kolegyně, kolegové, zvažujte, zda ty paragrafy do příslušného zákona patří. Osobně navrhuji, aby všechny paragrafy: 28 až 33 včetně, ve znění, které nám bylo předloženo, byly vypuštěny a zůstalo znění podle starého zákona č. 229/1991.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Jeglovi. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Bečvář, připraví se pan poslanec Exner.

Poslanec Ivan Bečvář: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegové, kolegyně, několikrát jsem si všimnul, že je určitým zvykem tady v úvodu říkat, kdo je jaký hospodář, co kdo má. Tedy - nemám ani hektar, mám jen dva psy.

Co se týče pozměňovacích návrhů, dovolím si přednést následující.

V § 11 odst. 1 d) před slova "zřízená zahrádkářská nebo chatová oblast, osada" , doplnit slova "s výjimkou osad dočasně umístěných (odkaz § 52 vyhl. č. 83/76, ve znění pozdějších zákonů)".

Malý dodatek, abych vysvětlil, že na mne nedělá dobrý dojen formulace "dočasně umístěných". Rád bych vysvětlil - nevydávat pozemky, na které je osada po přechodnou dobu - tzn., že bude zrušena. Po tuto dobu samozřejmě jsou zahrádkáři či osadníci chráněni podle § 22.

Dále předkládám nový § 34 - nároky založené tímto zákonem, touto novelou, lze uplatnit do dvou měsíců ode dne jeho účinnosti. Neuplatněním ve lhůtě tyto nároky zanikají. To je všechno.

Jinak si nemohu odpustit, nebudu jmenovat, v rámci meliorací zde prošla řada emotivních vystoupení. Já bych celou tu kauzu obrátil, co se bude dít s těmi pozemky, které byly melioracemi zničeny, zda tyto oprávněné osoby dostanou nějaký podíl, aby mohly vykopat tyto meliorace a mohly vůbec začít hospodařit.

Vzhledem k tomu, že jsem z Klatov, kde se rozkládá podstatná část Šumavy, v současné době jsou Klatovy tzv. červené, znamená to, že je tam maximální nedostatek vody, přestože Klatovy vždy oplývaly tímto bohatstvím. Nejsem si tak docela jistý, kdyby nepřišel osmdesátý devátý, byl připraven dokonce model, jak odvodnit šumavské slatě na Kvildě. Dokonce se s tím i začalo, zaplať bůh, tato činnost se nedokončila. Když se podívám z okna, nejsem si úplně jistý, jestli by bylo dobře, kdyby pršelo, nebo zda je příjemnější to slunce s ozónovou dírou.