Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Poslanec Stanislav Kozák: Vážený pane předsedo, pane předsedající, kolegyně a kolegové, dovolte, abych přednesl několik pozměňovacích návrhů a společnému zpravodaji panu Budínskému se omlouvám, že mu je nedám písemně, neboť je bohužel nemám, ale nejsou tak složité, aby je nestačil zachytit.

První pozměňovací návrh se týká § 5 odst. 2, který se mi jeví velice nelogický, neboť zde se hovoří o tom, že pokud podává návrh na konkurs sám dlužník, tak si může požádat o prodloužení lhůty. Domnívám se, že to je nelogické, protože tím, že si sám na sebe budu podávat návrh na konkurs, tak si to rozmyslím dopředu a nebudu požadovat ochrannou lhůtu. Z tohoto důvodu doporučuji v odst. 2 § 5a) vypustit druhou větu, tzn. "Podává-li návrh na prohlášení konkursu dlužník, může s tímto návrhem spojit" - atd. tuto větu vypustit, ostatní ponechat.

Další pozměňovací návrh se týká pravděpodobně § 5c), neboť v celém zákoně není nikde specifikováno, za jakých okolností může soud prodloužit ochrannou lhůtu. Právě v § 5c) se o možnosti prodloužení této ochranné lhůty hovoří. Domnívám se, že pokud nebude v tomto zákoně stanoveno taxativně, v kterých případech může tuto lhůtu prodloužit a v kterých nemůže, že se to bude vykládat způsobem, zase že jsme si všichni rovni, ale někteří že jsou si rovnější.

Z těchto důvodů doporučuji na konec místo tečky napsat "a celková zadluženost není vyšší než 100%". Domnívám se, že do § 5c) nakonec, kde je tečka, tečku zrušit a pokračoval by text: "a celková zadluženost není vyšší než 100 %".

Další pozměňovací návrh se týká § 67 odst. 8, neboť toto znění, tak jak je dáno, silně znevýhodňuje věřitele a zmenšuje jeho šanci na uspokojení jeho pohledávek a ve své podstatě jej neoprávněně poškozuje. Z tohoto důvodu doporučuji ponechat v odst. 8, § 67 pouze první větu, druhou větu vyškrtnout a vypustit.

Další pozměňovací návrh se týká rovněž § 67 odst, 9, kde se hovoří o případu, kdy 50% akcií bylo použito na kupóny.

Domnívám se, že stejně tak v tomto případě je věřitel silně zkrácen ve svých právech, a doporučoval bych proto nahradit číslici 50% 67 procenty tak, aby byla zachována dvoutřetinová majorita.

Další můj pozměňovací návrh se týká čl. 67 b), kde dochází k vyloučení vedoucích pracovníků z dražeb v konkursech, zejména v zemědělské prvovýrobě. V dnešní době, kdy došlo k transformaci zemědělského majetku na konkrétní fyzické osoby, prakticky člověk, který vlastní v transformovaném družstvu, nebo toto družstvo obhospodařuje jeho 100 ha, on je největším vlastníkem a z toho důvodu byl jmenován ředitelem tohoto družstva a přitom má být vyloučen z možnosti zúčastnit se dražby tohoto majetku, je toto ustanovení podle mého názoru namířeno proti vlastníkům. Navrhuji proto celý § 67 b) vypustit.

Poslední můj návrh se týká § 67 c) za předpokladu, že by nebyl přijat pozměňovací návrh mého předřečníka pana ing. Křížka. Navrhuji toto znění: "Je-li dlužníkem provozovatel zemědělské prvovýroby, není možno proti němu vyhlásit konkurs v době od 1. 4. do 30. 11. kalendářního roku."

Děkuji vám.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji. Dále prosím, aby se slova ujal pan poslanec Wagner, připraví se pan poslanec Hájek Josef.

Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, dámy a pánové!

Koncepčním nedostatkem našeho zákona o konkursu a vyrovnání, který novela principiálně neřeší, je skutečnost, že nepřihlíží ke skutečnostem vyspělých demokratických zemí o specifičnosti úpadku velkých firem, která si vynutila i zvláštní způsoby a metody řešení těchto úpadků.

Vlastnímu konkursu, který je v podstatě mechanickým rozprodejem majetku úpadce za dozoru soudu, a rozdělení výsledku tohoto prodeje mezi věřitele podle daného klíče priorit jejich pohledávek, předchází povinné stadium, v němž je uskutečňován odborně kvalifikovaný pokus o zachování podniku. Hovoří se o tzv. řízení sanačním. To je to, co v našem zákoně zcela postrádáme.

Jedná se o to, že sám mechanický rozprodej majetku úpadce je v případě významných podniků vysoce neekonomický, poškozuje samotné věřitele, má kruté sociální dopady na kolektiv zaměstnanců podniku, stejně jako na kooperující drobné a střední podnikatele, na prosperitu celého regionu, snižuje daňové příjmy atd. atd. Tím je ohrožována i sociálně politická stabilita společnosti včetně pozice vlády.

Je zajímavé, že toto sanační řízení se vyvinulo zejména v liberálních ekonomických systémech, méně již v sociálně tržně orientovaných ekonomikách. V těchto případech zde je u nich účinnější prevence před úpadky.

Uvedený systém sanačního řízení je rozvinut zejména v USA, zákon o úpadku na stejném principu má i Anglie a Francie. Ve SRN je všeobecně pociťována nepřítomnost obdobné úpravy jako závažný nedostatek a takové případy úpadku se obvykle řeší mimosoudní cestou.

Znalci konkursního řízení SRN ve své stati o našem zákonu o konkursu a vyrovnání uvádějí, připomínám, že jde o starší znění: "Československé konkursní právo je stejně jako spolkovoněmecký konkursní pořádek orientováno na zhodnocení majetku v zájmu věřitelů jako účelu konkursu."

Úprava vyrovnání nepřihlíží k negativním zkušenostem v SRN při obdobné úpravě a tím se nedostává myšlence sanace fakticky žádné opory v zákonné úpravě. To bude mít význam pro otázku, kdy vlastně zákon o konkursu bude moci být aplikován v praxi.

Na tento koncepční nedostatek zákona bylo již upozorňováno při jeho prvním projednání v roce 1990 - 91 a v době, kdy byl připravován. Pan Klaus, tehdy jako ministr financí, však tato upozornění odmítl jako protisystémová. Tím tehdy celá diskuse skončila.

Své vystoupení jsem uvedl touto částí proto, abych poukázal na citaci vystoupení tehdejšího ministra financí federální vlády při schvalování zákona, že při všech obdobných případech se používá pouze různých klišé, pouze jistých stereotypů, kterými se dokazuje, že zbývá velice málo času a že je potřeba rychle něco přijmout, že zde je v něčem právní vakuum apod. Ti, kteří hovoří o protisystémovosti některých návrhů, sami nevnímají své činy jako systémové. Toho důkazem budiž tento zákon.

Cituji z vyjádření pana ministra financí z 8. července 1991 při projednávání tohoto zákona: "Podstatným důvodem, proč byl návrh zákona zpracován jako samostatná právní norma, byla potřeba urychlit jeho vydání."

Domnívám se, že na této větě ve spojení s naší vědomostí na prstech jedné ruky se dá spočítat, kolikrát tento zákon byl za dva roky použit, se dá jasně ukázat na to, jak systémový je přístup vládní garnitury tehdejší i dnešní, která je v této sféře vlastně totožná.

Domnívám se, že by bylo vhodné v debatě o novele připomenout uvedenou zastaralost koncepce a že bychom v této debatě měli též říci, že se postaráme, to není záležitost jednoduchá, a proto ani nebudu navrhovat, aby byla součástí této novely, jako klub poslanců sociální demokracie, a využívám příležitosti, abych vyzval kolegy, kteří o tuto záležitost mají zájem, abychom předložili buď novelu nebo jinou zákonnou předlohu, kde dáme šanci, aby sanační proces se mohl stát trvalou součástí příslušných procesů, ve kterých bude docházet k úpadku.

Je však reálným nebezpečím, že dnem 22. 4. by mohlo dojít ke spuštění ekonomicky nesmyslného mechanismu konkursních lavin, a proto se samozřejmě díváme na tuto novelu jako na potřebnou. Nedíváme se však na ni jako na novelu, která příliš mnoho řeší, a proto hovoříme o tom, co bychom považovali za velmi důležité, aby se řešilo.

Ještě k jedné záležitosti. Zavedení ochranné lhůty bude mít význam jen tehdy, budou-li během ní učiněna razantní ekonomická opatření ke zlepšení situace podniků v úpadku jimi nezaviněném. Sekundární zadluženost, ztráta tradičních trhů, zhroucení vnitřního a československého trhu, ochranářská opatření Evropských společenství apod. nejsou příčinami, které by vedly k úpadkům z viny podniků. Jdou mimo nich.

Vzhledem k tomu, že za téměř 2 roky od vydání zákona tyto otázky zůstaly neřešeny, je iluzorní, že by mohly být řešeny za 3 nebo nejvýše 6 měsíců. Je to tedy jen další příležitost opakovat starou a do nekonečna námi omílanou pravdu, že ani předchozí vlády, ani tato vláda nemá žádnou strukturální průmyslovou a agrární politiku. Zákon ani důvodová zpráva nic konkrétního o způsobech řešení během ochranné lhůty neuvádí. Jediná zmínka je v důvodové zprávě, že během ochranné lhůty má podnikatelský subjekt poslední možnost, aby dosáhl konsolidace svých finančních poměrů, aby překonal stav úpadku. To je mírně řečeno nereálné. Zejména u velkých státních podniků, jejichž iniciativa je zcela utlumena déle než 2 roky trvajícím byrokratickým způsobem privatizace, během něhož je současný management prakticky zbaven možnosti vlastního rozhodování a racionální funkce nového vlastníka v oblasti převažující kupónové privatizace je v nedohlednu. Přichází tedy v úvahu jedině zásahy prostřednictvím konsolidační banky, popř. Fondu národního majetku. Bylo by proto čestnější, kdyby to vláda řekla přímo a nevymýšlela si poslední možnosti podnikatelského subjektu. V dané situaci jakési možnosti racionálního řešení úpadku podniku nejsou v konkursním řízení, ale v povolování dobrovolného vyrovnávání. Bylo by vhodné v tomto smyslu doplnit znění § 46 odst. 3 takto: "Je-li navrhovatelem podnikatel s větším počtem zaměstnanců podniku než 500, soud může povolit vyrovnání, i když nejsou splněny podmínky § 50 odst. 1 písm. c) a d)." To byl návrh, který předložím písemně.

V novém § 27 a), který je asi z celé novely nejrozumnější, by bylo vhodné posílit myšlenku, že i v konkursním řízení by měla být dána přednost zachování podniku či alespoň jeho části před mechanickým rozprodejem majetku. Formulace by mohla znít asi takto navrhuji: "Je-li součástí konkursní podstaty podnik, dá správce přednost prodeji podniku jako celku. "Na tento prodej lze použít ustanovení obchodního zákoníku. V odvolávce by pak bylo § 476 a následující zákon 513/91 Sb. Cituji dále návrh: "Věřitelský výbor může navrhnout jiný způsob zpeněžení majetku, který sloužil k provozování podniku. Schválil-li návrh věřitelského výboru soud, je jím správce vázán. Výtěžek prodeje podniku (jeho části) je součástí celkového výtěžku zpeněžení konkursní podstaty a nemůže sloužit pouze ke krytí závazků souvisejících s prodávaným podnikem (částí podniku)." Návrh předložím písemně.

V § 67 - vztah k privatizaci, který de facto přesunuje prohlášení konkursu na nového vlastníka určeného privatizačním projektem, k tomu mám přirozeně zásadní odpor, i když chápu, oč vládě jde. Minimálně by měl být tento přesun možný jen v případech, kdy návrh na prohlášení konkursu bude podán po přechodu majetku dlužníka podle schváleného privatizačního projektu na fond. Nově zařazované paragrafy 67 a) až d) jsou - abych se vyjádřil slovy pana premiéra - opět tak řečeno nesystémové. Je to hrubý administrativní zásah do principu rovného postavení účastníků soukromoprávních vztahů. Ale takových účelových řešení bylo už spácháno povícero a tady je to snad alespoň racionální. Více než 2 roky předprivatizační agónie však už dneska ze světa nevymaže. Zvláštní režim pro podniky v kupónové privatizaci, přes svou drsnost, připomínající způsoby prvotní akumulace raného kapitalismu, ovšem určitým rozložením následků této agónie mohou čelit rizikům ještě horším. Pro pragmatického politika je však již tak trochu denním chlebem rozhodovat se podle zásady účel světí prostředky. Občan by ovšem měl vědět, pane premiére, za koho platí účet. Děkuji.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji panu poslanci Wagnerovi. S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Kozák. Uděluji mu slovo. Poté pan poslanec Hájek Josef.

Poslanec Stanislav Kozák: Pane předsedající, pouze doplněk mého druhého pozměňovacího návrhu, týkajícího se § 5 c), kde jsem hovořil taxativně o tom, jaká je hranice pro prodloužení lhůty, kde jsem řekl - "a celková zadluženost není vyšší než 100%" a neřekl jsem tu druhou část - "z hodnoty majetku dlužníka." Děkuji.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji. Prosím pana poslance Josefa Hájka. Nemám další písemné přihlášky do rozpravy.

Poslanec Josef Hájek: Vážený pane předsedo, vážení kolegové, mám dvě krátké poznámky. Nechápu předlohu dané novely ani jako krok doprava nebo krok doleva, jak zde bylo polemizováno, ale jednoznačně jako krok do tmy. Mrzí mě, že ani pan zpravodaj, ani předkladatel zatím neprosvětlili trochu tu nejbližší budoucnost 3 - 6 měsíců, jaké kontury ekonomického pohybu očekávají. Druhá poznámka: Chtěl bych vám připomenout, že jsou dva druhy zemí. Jsou to země průmyslové a ty druhé jsou chudé. Děkuji vám.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji panu poslanci, dále se do rozpravy hlásí pan poslanec Procházka.

Poslanec Vladimír Procházka: Vážený pane předsedo, pane předsedající, vážená vládo, vážené poslankyně, páni poslanci. Mám připomínku k § 67 b), týkající se vedoucích pracovníků dlužníka a osob mu blízkých. Vzhledem k tomu, že v zemědělství bude jiná filozofie a jiný rytmus bankrotu než v ostatních průmyslových podnicích, navrhuji, aby § 67 b) pro konkurs a vyrovnání byl doplněn o odst. č. 3. Zdůvodňuji to tím, že v družstvech nebo akciových společnostech zemědělských podniků jsou vlastníci půdy a majetku ve vedení. K bankrotu může dojít ne z důvodu špatného vlastního hospodaření, ale nevhodnými podmínkami cenovými, daňovými, dotačními apod. Tak vlastníci půdy a vlastníci majetku ve vedení zemědělských podniků, dneska nově zaregistrovaných, budou s konečnou platností zbaveni svého majetku. Vzhledem k tomu, že v těchto podnicích v nové době jsou noví lidé, především vlastníci, schválení novely zákona, tak jak je v § 67 uvedeno, budou tito ze strachu o svůj majetek z funkcí odcházet a nastanou nové problémy v řízení podniků a ve výrobě, a teprve tyto podmínky urychlí bankrot zemědělských podniků. Tam, kde nejsou ve vedení zemědělských podniků vlastníci, nejsou zpravidla členy představenstev, jsou pouze ředitelé a v případě bankrotu je členové představenstev, vlastníci půdy k jejich majetkům nepustí. Proto navrhuji, aby pro zemědělské podniky prvovýroby byl doplněn § 67 b) v odst. č. 3 takto: "O možnosti účasti vedoucích pracovníků na nabytí vlastnictví k věcem rozhodne s konečnou platností představenstvo zemědělského podniku."

Hovořil jsem k vám jako vlastník půdy a majetku.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji. Ptám se, zda si ještě někdo přeje vystoupit v rozpravě? Pan poslanec Vrzal.

Poslanec Ivan Vrzal: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové, chtěl bych vznést pozměňující návrh k § 67 odst. 9. Navrhuji tento odstavec vypustit. Zdůvodnění: Domnívám se, že tento odstavec slouží v podstatě k tomu, že chráníme DIKy, kteří případně investovali do špatných bankrotujících podniků, a chráníme je na úkor soukromých, možná i zdravých firem, které jsou firmami věřitelskými k těmto podnikům. Domnívám se, že taková ochrana není přípustná, že chráníme jednu formu vlastnictví, protože to jsou zatím podniky ve vlastnictví státu a chráníme je před vlastnictvím soukromým. Lhůta u těchto podniků je delší nebo v podstatě není vůbec. První vlna kupónové privatizace už trvá přes 1 rok, je možné, že druhá bude trvat stejně dlouho. O tuto dobu by se prodloužila v podstatě ochranná lhůta pro ty podniky, o něž bylo více než 50 % akcií zařazeno do kupónové privatizace.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji panu poslanci. Dále se písemně přihlásil pan poslanec Payne. Uděluji mu slovo.

Poslanec Jiří Payne: Vážená vládo, vážené kolegyně a vážení kolegové, vážený pane předsedající, dovolte, abych se zmínil o dvou legislativně technických připomínkách, protože vcelku elegantní systémový přístup v tomto zákoně vidím.

První připomínka se týká § 1a), kde se říká, že tento zákon nemůže být použit na územně samosprávné celky, popřípadě jiné právnické osoby zřízené zákonem. V podstatě se tím rozumí věřejně právní korporace. Zde se říká, že tento zákon se nepoužije pouze tehdy, když stát převezme dluhy anebo se zaručí za tento subjekt. Já se obávám, že se dostáváme zpět k situaci před dvěma lety, kdy se tvořil první zákon o obcích a zde se diskutovalo o tom, zda obec smí či nesmí zbankrotovat, zda může dojít k úpadku v obci.

Mně připadá komická situace, např. v současné situaci hlavní město Praha má určitý deficit, kdy by byl uplatněn konkurs na hlavní město Prahu, tak by si zřejmě věřitelé rozebrali Staroměstskou radnici. Věřím, že vláda by v takovém případě se za Prahu zaručila. Nicméně mám dojem, že v normálních demokratických systémech prostě je zakázáno, aby obec bankrotovala a aby se stát nedostal do situace, kdy obce se zadluží, v souhrnu např. daleko víc, než kolik činí objem státního rozpočtu, což by bylo tragédií pro daný stát. Jsou učiněna určitá opatření, která musí obec plnit dříve, než požádá o úvěr, prostě dříve, než k zadlužení dojde.

Podle mého názoru stát a vláda by měla mít prostředky jak zabránit přílišnému zadlužení v obci, tak aby k případnému bankrotu dojít nemohlo. Domnívám se, že kdybychom vypustili poslední část této věty, to jest část, která zní "... jestliže stát převzal jejich dluhy, nebo se za ně zaručil...", že bychom se přesně ocitli v té situaci, kterou bychom si mohli přát. Z hlediska zákona o obcích vše zůstává při starém, obce se mohou zadlužovat jak chtějí, to ovšem do dneška mohly také a nikdo jim v tom nemohl zabránit. Vznikla by tím akorát potřeba v poměrné brzké době připravit a přijmout zákon, buď zákon o hospodaření obcí, což je zákon, který jsme právě před dvěma lety požadovali a dílem možná z neznalosti, dílem z různosti politických názorů ten zákon nikdy nebyl přijat.

Myslím si, že dnes je situace přece jen o něco pokročilejší, a že je doba, kdy by podrobnější pravidla pro hospodaření obcí, ať v samostatném zákoně nebo novelizací zákona o obcích, mohla být přijata.

Pokud bychom vypustili tedy poslední část § 1a), vytvořili bychom podmínky, které by vedly k tomu, aby se rychle takový zákon připravil.

Druhá připomínka se týká na str. 7, bodu 11, který se vztahuje k § 27, odst. 2 a tam v předposlední řádce je slovo "cenu". Věta zní: "Věci lze prodat mimo dražbu i pod odhadní cenu." Srovnával jsem tento text s originálem, který je novelizován, s tím původním zákonem, a v tom původním zákonu stojí: "Věci lze prodat mimo dražbu i pod odhadní cenou." Domnívám se, že se jedná o přepisovačskou chybu, pokud je tomu tak, domnívám se, že ani není třeba o tom hlasovat, stačí na to upozornit a písmeno "o" bude doplněno. Pokud tomu tak není, pak bych poprosil o vysvětlení, proč zde dochází právě k této změně. Ta původní dikce mně připadala jednoznačnější. Děkuji.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji panu poslanci Paynemu, s faktickou poznámkou se hlásí ještě pan poslanec Benda.

Poslanec Marek Benda: Pane místopředsedo, dámy a pánové, jedná se skutečně o faktickou poznámku ke kolegovi Paynemu, domnívám se, že ta druhá část věty, kterou navrhuje vypustit, se zcela zřejmě vztahuje jenom na ty jiné právnické osoby, protože je tam vztažné zájmeno "její", takže se nevztahuje na územně správní celky. Celá argumentace kolem obcí a převzetí dluhů obcí, se obávám, je jaksi mimo, tady se mluví o jejích dluzích, tzn. o dluzích té právnické osoby a vztahuje se to jenom na tu druhou část věty. Děkuji.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji. Hlásí se ještě pan poslanec Payne.

Poslanec Jiří Payne: Já jsem o této variantě, kterou zde navrhuje pan poslanec Benda, také uvažoval a pokud tedy záměrem předkladatele bylo, aby to znělo takto, pak bych navrhoval, aby spojka "nebo" byla nahrazena spojkou "a", pak by tento § 1a) zněl: "Tohoto zákona nelze použít na uspořádání majetkových poměrů územně samosprávního celku, a jiné právnické osoby." Tím by to bylo jasnější. Na druhou stranu, já se domnívám, že obec není nic jiného než jeden z druhů veřejněprávní korporace a že žádná z veřejněprávních korporací se nesmí dostat do úpadku. Představte si např., že Všeobecná zdravotní pojišťovna by vyhlásila bankrot, věřitelé by se uspokojili, ale bohužel naši občané by byli bez zdravotního pojištění. Domnívám se tedy, že všechny veřejněprávní instituce musí mít tuto garanci.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji panu poslanci Paynemu a táži se, zdali si někdo přeje vystoupit v rozpravě. Pokud tomu tak není, rozpravu končím a táži se zástupce navrhovatele, pana místopředsedy Kalvody, zda si přeje přednést závěrečné slovo.