Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

1. Souhlas státu s tím, že bude vázán smlouvou, se vyjadřuje ratifikací, jestliže:

a/ smlouva stanoví, že tento souhlas je vyjádřen ratifikací;

b/ je jinak potvrzeno, že státy, které se zúčastnily jednání, a organizace, které se zúčastnily jednání, se dohodly, že ratifikace bude požadována;

c/ zástupce státu podepsal smlouvu s výhradou ratifikace, nebo

d/ úmysl státu podepsat smlouvu s výhradou ratifikace vyplývá z plné moci jeho zástupce nebo byl vyjádřen v průběhu jednání,

2. Souhlas mezinárodní organizace s tím, že bude vázána smlouvou, se vyjadřuje úkonem formálního potvrzení, jestliže:

a/ smlouva stanoví, že tento souhlas je vyjádřen úkonem formálního potvrzení;

b/ je jinak potvrzeno, že státy, které se zúčastnily jednání, a organizace, které se zúčastnily jednání, nebo, podle okolností, organizace, které se zúčastnily jednání, se dohodly, že úkon formálního potvrzení bude požadován;

c/ zástupce organizace podepsal smlouvu s výhradou úkonu formálního potvrzení, nebo

d/ úmysl organizace podepsat smlouvu s výhradou úkonu formálního potvrzení vyplývá z plné moci jejího zástupce nebo byl vyjádřen v průběhu jednání,

3. Souhlas státu nebo mezinárodní organizace s tím, že bude vázán/vázána smlouvou, se vyjadřuje přijetím nebo schválením za obdobných podmínek jako při ratifikaci, nebo, podle okolností, při úkonu formálního potvrzení.

Souhlas státu nebo mezinárodní organizace s tím, že bude vázán/vázna smlouvou, se vyjadřuje přístupem, jestliže:

a/ smlouva stanoví, že takový souhlas může tento stát nebo tato organizace vyjádřit přístupem;

b/ je jinak potvrzeno, že státy, které se zúčastnily jednání, a organizace, které se zúčastnily jednání, nebo, podle okolností, organizace, které se zúčastnily jednání, se dohodly, že tento stát nebo tato organizace může vyjádřit takový souhlas přístupem, nebo

c/ všechny strany se později dohodly, že takový souhlas může tento stát nebo tato organizace vyjádřit přístupem.

1. Pokud smlouva nestanoví jinak, ratifikační listiny, listiny týkající se úkonu formálního potvrzení, nebo listiny o přijetí, schválení nebo přístupu zakládají souhlas státu nebo mezinárodní organizace s tím, že bude vázán/vázána smlouvou mezi jedním nebo několika státy a jednou nebo několika mezinárodními organizacemi dnem:

a/ jejich výměny mezi smluvními státy a smluvními organizacemi,

b/ jejich uložení u depozitáře, nebo

c/ jejich oznámení smluvním státům a smluvním organizacím nebo depozitáři, jestliže tak bylo dohodnuto.

2. Pokud smlouva nestanoví jinak, listiny týkající se úkonu formálního potvrzení, nebo listiny o přijetí, schválení nebo přístupu zakládají souhlas mezinárodní organizace s tím, že bude vázána smlouvou mezi mezinárodními organizacemi dnem:

a/ jejich výměny mezi smluvními organizacemi,

b/ jejich uložení u depozitáře, nebo

c/ jejich oznámení smluvním organizacím nebo depozitáři, jestliže tak bylo dohodnuto,

1. Bez újmy článků 19 až 23 souhlas státu nebo mezinárodní organizace s tím, že bude vázán/vázána částí smlouvy, je účinný jen tehdy, připouští-li to smlouva nebo souhlasí-li s tím smluvní státy a mezinárodní organizace, nebo, podle okolností, smluvní organizace.

2. Souhlas státu nebo mezinárodní organizace s tím, že bude vázán/vázána smlouvou, která připouští volbu mezi různými ustanoveními, je účinný jen tehdy, jestliže jsou jasně uvedena ustanovení, jichž se souhlas týká.

Stát nebo mezinárodní organizace je povinen/povinna zdržet se jednání, které by mohla mařit předmět a účel smlouvy, jestliže:

a/ tento stát nebo tato organizace podepsal/podepsala tuto smlouvu nebo vyměnil/vyměnila listiny tvořící tuto smlouvu s výhradou ratifikace, úkonu formálního potvrzení, přijetí nebo schválení, dokud jasně tento stát nebo tato organizace neprojevil/neprojevila úmysl, že se nehodlá stát její stranou, nebo

b/ tento stát nebo tato organizace před vstupem smlouvy v platnost vyjádřil/vyjádřila svůj souhlas s tím, že bude vázán/ vázána smlouvou, a to za podmínky, že vstup smlouvy v platnost není nepřiměřeně oddalován,

1. Stát nebo mezinárodní organizace může při podpisu, ratifikaci, úkonu formálního potvrzení, přijetí, schválení smlouvy nebo přístupu k ní učinit výhradu, ledaže:

a/ taková výhrada je smlouvou zakázána;

b/ smlouva stanoví, že mohou být učiněny pouze určité výhrady, mezi nimiž není taková výhrada uvedena, nebo

c/ v případech, které nespadají pod písmena a/ a b/, je taková výhrada neslučitelná s předmětem a účelem smlouvy.

1. Výhrada, kterou smlouva výslovně připouští, nevyžaduje pozdějšího přijetí ostatními smluvními státy a smluvními organizacemi nebo, podle okolností, smluvními organizacemi, ledaže to stanoví smlouva.

2. Jestliže z omezeného počtu států, které se zúčastnily jednání, a organizací, které se zúčastnily jednání, nebo, podle okolností, organizací, které se zúčastnily jednání, z předmětu a účelu smlouvy vyplývá, že její provádění jako celku všemi stranami je podstatnou podmínkou souhlasu každé z nich s tím, že bude vázána smlouvou, musí být výhrada přijata všemi stranami.

3. Je-li smlouva zakládající listinou mezinárodní organizace a není-li v ní stanoveno jinak, musí být výhrada přijata příslušným orgánem této organizace.

4. Pro případy, které nejsou uvedeny v předcházejících odstavcích, a pokud smlouva nestanoví jinak, platí, že:

a/ přijetím výhrady smluvním státem nebo smluvní organizací se stane stát nebo mezinárodní organizace, který/která výhradu učinil/učinila, stranou smlouvy ve vztahu ke státu nebo organizaci, který/která přijal/přijala výhradu, jestliže je smlouva v platnosti nebo vstoupí v platnost pro stát nebo organizaci, jež výhradu učinil/učinila a pro stát nebo organizaci, který/ která přijal/přijala takovou výhradu;

b/ námitka proti výhradě, vznesená smluvním státem nebo smluvní organizaci, nebrání tomu, aby smlouva vstoupila v platnost mezi státem nebo mezinárodní organizací, který/která vznesl/vznesla námitku, a státem nebo organizací, který/která učinil/ učinila výhradu, ledaže stát nebo organizace, který/která vznesl/vznesla námitku, jasně vyjádřil/vyjádřila opačný úmysl;

c/ úkon vyjadřující souhlas státu nebo mezinárodní organizace s tím, že bude vázán/vázána smlouvou a obsahující výhradu nabývá účinnosti, jakmile alespoň jeden smluvní stát nebo jedna smluvní organizace tuto výhradu přijal/přijala.

5. Pro účely odstavců 2 a 4 a pokud smlouva nestanoví jinak, považuje se výhrada za přijatou státem nebo mezinárodní organizací, jestliže nevznesl/nevznesla námitku proti výhradě do dvanácti měsíců ode dne, kdy obdržel/obdržela oznámení o výhradě nebo ode dne, kdy vyjádřil/vyjádřila souhlas s tím, že bude vázán/vázána smlouvou, a to podle toho, který z těchto dnů je pozdější.

1. Výhrada učiněná ve vztahu k druhé straně v souladu s články 19, 20 a 23:

a/ mění pro stát, který učinil výhradu, nebo mezinárodní organizaci, která učinila výhradu, v jeho/jejích vztazích s touto druhou stranou ustanovení smlouvy, jichž se výhrada týká, v rozsahu této výhrady, a

b/ mění tato ustanovení ve stejném rozsahu pro tuto druhou stranu v jejích vztazích. se státem, který učinil výhradu, nebo mezinárodní organizací, která učinila výhradu.

2. Výhrada nemění ustanovení smlouvy pro ostatní strany smlouvy v jejich vzájemných vztazích.

3. Jestliže stát nebo mezinárodní organizace, který/která vznesl/vznesla námitku proti výhradě, se nevyslovil/nevyslovila proti vstupu smlouvy v platnost mezi ním/ní a státem, který učinil výhradu nebo organizací, která učinila výhradu, pak se mezi státem, který učinil výhradu, nebo organizací, která učinila výhradu, a státem, který vznesl námitku proti výhradě, nebo organizací, která vznesla námitku proti výhradě, nepoužijí v rozsahu této výhrady ta ustanovení, jichž se výhrada týká.

1. Pokud smlouva nestanoví jinak, může být výhrada kdykoliv odvolána, aniž je k tomu třeba souhlasu státu nebo mezinárodní organizace, který/která výhradu přijal/přijala.

2. Pokud smlouva nestanoví jinak, může být námitka k výhradě kdykoliv odvolána.

3. Pokud smlouva nestanoví jinak nebo nebylo-li jinak dohodnuta pak:

a/ odvolání výhrady nabývá účinnosti vůči smluvnímu státu nebo smluvní organizaci dnem, kdy tento stát nebo tato organizace obdržel/obdržela oznámení o odvolání výhrady;

b/ odvolání námitky proti výhradě nabývá účinnosti dnem, kdy stát nebo mezinárodní organizace, který/která učinil/učinila výhradu, obdržel/obdržela oznámeni o odvolání námitky proti výhradě.

1. Výhrada, výslovné přijetí výhrady a námitka proti výhradě musí být učiněny písemně a sděleny smluvním státům a smluvním organizacím a jiným státům a mezinárodním organizacím, které se mohou stát stranami smlouvy.

2. Výhrada učiněná při podpisu smlouvy podléhající ratifikaci, úkonu formálního potvrzení, přijetí nebo schválení musí být výslovně potvrzena státem, který ji učinil, nebo mezinárodní organizací, která ji učinila, a to při vyjádření jeho/jejího souhlasu s tím, že bude vázán/vázána smlouvou. V takovém případě bude výhrada považována za učiněnou dnem potvrzení.

3. Výslovné přijetí výhrady nebo námitka proti výhradě nevyžadují potvrzení, jestliže byly učiněny před potvrzením výhrady.

4. Odvolání výhrady nebo námitky proti výhradě musí být učiněno písemně.

1. Smlouva vstupuje v platnost způsobem a dnem určeným v jejích ustanoveních nebo dohodou států, které se zúčastnily jednání, a organizací, které se zúčastnily jednání, nebo, podle okolností, organizací, které se zúčastnily jednání.

2. Není-li takových ustanovení nebo takové dohody, vstupuje smlouva v platnost tehdy, jakmile souhlas být vázán smlouvou byl vyjádřen všemi státy, které se zúčastnily jednání, a organizacemi, které se zúčastnily jednání, nebo, podle okolností, všemi organizacemi, které se zúčastnily jednání.

3. Vyjádří-li stát nebo mezinárodní organizace souhlas s tím, že bude vázán/vázána smlouvou, po jejím vstupu v platnost, vstupuje smlouva pro tento stát nebo tuto organizaci v platnost dnem vyjádření jeho/jejího souhlasu, pokud v ní není stanoveno jinak.

4. Ustanovení smlouvy, která upravují ověření textu, vyjádření souhlasu být vázán smlouvou, způsob nebo den vstupu v platnost, výhrady, funkce depozitáře, jakož i jiné otázky nutně vznikající před vstupem smlouvy v platnost, se provádějí počínaje přijetím textu smlouvy.

1. Smlouva nebo její část se prozatímně provádějí do jejího vstupu v platnost, jestliže:

a/ tak smlouva stanoví; nebo

b/ státy, které se zúčastnily jednání, nebo organizace, které se zúčastnily jednání, nebo, podle okolností, organizace, které se zúčastnily jednání, se o tom dohodly jiným způsobem.

2. Nestanoví-li smlouva jinak, nebo jestliže se nedohodly jinak státy, které se zúčastnily jednání, a organizace, které se zúčastnily jednání, nebo, podle okolností, organizace, které se zúčastnily jednání, skončí prozatímní provádění smlouvy nebo části smlouvy ve vztahu k určitému státu nebo mezinárodní organizaci, jestliže tento stát nebo tato organizace oznámí státům a organizacím, mezi nimiž se smlouva prozatímně provádí, svůj úmysl nestát se stranou smlouvy.

Každá platná smlouva zavazuje strany a musí být jimi plněna v dobré víře.

1. Stát, který je stranou smlouvy, se nemůže dovolávat ustanovení svého vnitrostátního práva jako důvodu pro neplnění smlouvy.

2. Mezinárodní organizace, která je stranou smlouvy, se nemůže dovolávat pravidel této organizace jako důvodu pro neplnění smlouvy.

3. Pravidla obsažená v předchozích odstavcích nejsou na újmu článku 46.

Pokud ze smlouvy nevyplývá jiný úmysl nebo není-li zjištěn jinak, ustanovení smlouvy nezavazují stranu, pokud jde o jakýkoliv úkon nebo skutečnost, které nastaly pro tuto stranu do dne vstupu smlouvy v platnost, nebo pokud jde o jakoukoliv situaci, která do toho dne přestala existovat.

Pokud ze smlouvy nevyplývá jiný úmysl nebo není-li zjištěn jinak, zavazuje smlouva mezi jedním nebo několika státy a jednou nebo několika mezinárodními organizacemi každý stát, který je stranou smlouvy, ve vztahu k celému jeho území.

1. Práva a závazky států a mezinárodních organizací, které jsou stranami po sobě uzavřených smluv týkajících se téhož předmětu, se upravují podle následujících odstavců.

2. Stanoví-li smlouva, že je podřízena smlouvě dřívější nebo pozdější nebo že nemá být považována za neslučitelnou s touto druhou smlouvou, mají ustanovení této druhé smlouvy přednost.

3. Jsou-li všechny strany dřívější smlouvy též stranami smlouvy pozdější, aniž podle článku 59 dřívější smlouva zanikla nebo její provádění bylo přerušeno, provádí se dřívější smlouva pouze v tom rozsahu, v jakém jsou její ustanovení slučitelná s ustanoveními pozdější smlouvy.

4. Nejsou-li všechny strany pozdější smlouvy stranami smlouvy dřívější, platí, že:

a/ ve vztazích mezi dvěma stranami, z nichž každá je stranou obou smluv, se postupuje podle pravidla uvedeného v odstavci;

b/ ve vztazích mez. stranou obou smluv a stranou pouze jedné smlouvy jsou jejich vzájemná práva a závazky upraveny smlouvou, jejímiž stranami jsou obě.

5. Odstavec 4 se nevztahuje na Článek 43., na jakoukoliv otázku zániku smlouvy nebo přerušeni jejího provádění podle článku 60 nebo na jakoukoliv otázku odpovědnosti státu nebo mezinárodní organizace, která může vzniknout z uzavření nebo provádění smlouvy, jejíž ustanovení nejsou slučitelná s jeho/jejími závazky vůči jinému státu nebo organizaci podle jiné smlouvy.

6. Předcházející odstavce nepůsobí újmu té skutečnosti, že v případě rozporu mezi závazky podle Charty Organizace spojených národů a závazky podle smlouvy mají závazky podle Charty přednost.

1. Smlouva musí být vykládána v dobré víře, v souladu s obvyklým významem, který je dáván výrazům ve smlouvě v jejich celkové souvislosti, a rovněž s přihlédnutím k předmětu a účelu smlouvy.

2. Pro účely výkladu smlouvy se kromě textu, včetně její preambule a příloh, celkovou souvislostí rozumí:

a/ každá dohoda vztahující se ke smlouvě, k níž došlo mezi všemi stranami v souvislosti s uzavřením smlouvy;

b/ každá listina vyhotovená jednou nebo více stranami v souvislosti s uzavřením smlouvy a přijatá ostatními stranami jakožto listina vztahující se ke smlouvě,

3. Spolu s celkovou souvislostí bude brán zřetel:

a/ na každou pozdější dohodu, k níž došlo mezi stranami, týkající se výkladu smlouvy nebo provádění jejích ustanovení;

b/ na jakoukoli pozdější praxi při provádění smlouvy, která založila dohodu stran týkající se jejího výkladu;

c/ na každé příslušné pravidlo mezinárodního práva použitelné ve vztazích mezi stranami.

4. Výraz bude chápán ve zvláštním smyslu, potvrdí-li se, že to bylo úmyslem stran.

Doplňkových prostředků výkladu, včetně přípravných prací na smlouvě a okolností, za nichž byla smlouva uzavřena, lze použít buď pro potvrzení významu, který vyplývá z použití článku 31, nebo pro určení významu, když výklad provedený podle článku 31:

a/ buď ponechává význam nejednoznačným nebo nejasným, nebo

b/ vede k výsledku, který je zřejmě protismyslný nebo nerozumný.

1. Byla-li smlouva původně vyhotovena ve dvou nebo více jazycích, má její text stejnou platnost v každém z těchto jazyků, pokud smlouva nestanoví nebo se strany nedohodnou, že v případě rozdílnosti je rozhodující určitý text.

2. Znění smlouvy v jiném jazyce než v jednom z těch, v němž bylo původně vyhotoveno, bude považováno za původní text jen v případě, že to stanoví smlouva nebo se strany na tom dohodly.

3. Předpokládá se, že výrazy použité ve smlouvě mají v každém z původních textů stejný význam.

4. Dojde-li při porovnání původních textů k rozdílnostem ve významu, které nemohou být odstraněny použitím článku 31 a 32, přijme se, s výjimkou případu, kdy určitý text je podle odstavce 1 rozhodující, ten smysl, který se zřetele m k předmětu a účelu smlouvy tyto texty nejlépe sbližuje.

Ze smlouvy nevznikají ani závazky ani práva třetímu státu nebo třetí mezinárodní organizaci bez souhlasu tohoto státu nebo této organizace.

Třetímu státu nebo třetí organizaci vznikne závazek z ustanovení smlouvy, jestliže strany této smlouvy mají v úmyslu tímto ustanovením vytvořit závazek a jestliže třetí stát nebo třetí organizace tento závazek výslovně přijme písemnou formou. Přijeti takového závazku třetí organizací je upraveno pravidly této organizace.

1. Třetímu státu vznikne právo z ustanovení smlouvy, jestliže strany této smlouvy mají v úmyslu tímto ustanovením poskytnout toto právo buď třetímu státu nebo skupině států, k níž náleží, nebo všem státům a jestliže s tím třetí stát souhlasí. Jeho souhlas se předpokládá, pokud není důkaz o opaku, ledaže by smlouva stanovila jinak.

2. Třetí organizaci vznikne právo z ustanovení smlouvy, jestliže strany této smlouvy mají v úmyslu tímto ustanovením poskytnout toto právo buď třetí organizaci nebo skupině mezinárodních organizací, k níž náleží, nebo všem organizacím a jestliže s tím třetí organizace souhlasí. Takový souhlas je upraven pravidly této organizace.

3. Při výkonu práva podle odstavce 1 a 2 musí stát nebo mezinárodní organizace zachovávat podmínky stanovené ve smlouvě nebo vzniklé v souladu s ní.

1. Vznikl-li třetímu státu nebo třetí organizaci závazek podle článku 35, může být tento závazek zrušen nebo změněn pouze se souhlasem stran smlouvy a třetího státu nebo třetí organizace, ledaže dohodou mezi nimi bylo stanoveno jinak.

2. Vzniklo-li třetímu státu nebo třetí organizaci právo podle článku 36, nemůže být toto právo stranami zrušeno nebo změněno, jestliže bylo stanoveno, že toto právo nemůže být zrušeno nebo změněno bez souhlasu třetího státu nebo třetí organizace.

3. Souhlas mezinárodní organizace, která je stranou smlouvy, nebo třetí organizace, jak je stanoveno v předchozích odstavcích, je upraven pravidly této organizace.

Žádné ustanovení článků 34 až 37 nebrání tomu, aby se jakékoliv ustanovení smlouvy stalo závazným pro třetí stát nebo třetí organizaci jako obyčejové pravidlo mezinárodního práva, uznané za takové pravidlo.

1. Smlouva může být změněna dohodou mezi stranami. Na takovou dohodu se vztahují pravidla uvedená v části II, ledaže by smlouva stanovila jinak.

2. Souhlas mezinárodní organizace s dohodou, uvedenou v odstavci 1, je upraven pravidly této organizace.

1. Pokud smlouva nestanoví jinak, řídí se změna mnohostranných smluv podle následujících odstavců.

2. Jakýkoliv návrh na změnu mnohostranné smlouvy ve vztazích mezi všemi stranami musí být oznámen všem smluvním státům a smluvním organizacím, z nichž každý smluvní stát a každá smluvní organizace má právo se podílet:

a/ na rozhodování o postupu při projednávání tohoto návrhu;

b/ na jednání a na uzavření jakékoliv dohody o změně smlouvy,

3. Každý stát nebo každá mezinárodní organizace, který/která je oprávněn/oprávněna stát se stranou smlouvy, může se rovněž stát stranou smlouvy, v níž byly provedeny změny.

4. Dohoda o změně nezavazuje žádný stát nebo mezinárodní organizaci, které jsou již stranami smlouvy a které se nestaly stranami této dohody; ve vztahu k takovému státu nebo takové organizaci se použije článku 30 odstavce 4 písmena b/.

5. Každý stát nebo mezinárodní organizace, který/která se stane stranou smlouvy poté, kdy vstoupila v platnost dohoda o její změně, bude, pokud nevyjádřil/nevyjádřila jiný úmysl, považován/považována:

a/ za stranu smlouvy, v níž byly provedeny změny, a

b/ za stranu původní smlouvy ve vztahu ke každé straně smlouvy, která není vázána dohodou o její změně,

1. Dvě nebo více stran jedné mnohostranné smlouvy mohou uzavřít dohodu o její úpravě pouze ve svých vzájemných vztazích, jestliže:

a/ smlouva připouští možnost takové úpravy; nebo

b/ smlouva takovou úpravu nezakazuje a úprava

i/ není na újmu ani výkonu práv plynoucích ze smlouvy druhým stranám, ani na újmu plnění jejich závazků; a

ii/ nedotýká se ustanovení, odstoupení od něhož je neslučitelné s řádným plněním předmětu a účelu smlouvy jako celku.

2. Pokud v případě podle odstavce T písmeno a/ smlouva nestanoví jinak, příslušné strany musí oznámit ostatním stranám svůj úmysl uzavřít dohodu a informovat je o úpravách smlouvy, se kterými se v dohodě počítá.

1. Platnost smlouvy nebo souhlasu státu nebo mezinárodní organizace s tím, že bude vázán/vázána smlouvou, mohou být popírány jen. podle této úmluvy.

2. Zánik smlouvy, její výpověď nebo odstoupení strany od smlouvy se mohou uskutečnit pouze na základě ustanovení smlouvy nebo této úmluvy, Stejné pravidlo platí pro přerušení provádění smlouvy.

Neplatnost, zánik nebo výpověď smlouvy, odstoupení jedné ze stran od smlouvy nebo přerušení jejího provádění, vyplývají-li z provádění této úmluvy nebo z ustanovení smlouvy, nijak neovlivňují povinnost státu nebo mezinárodní organizace plnit závazky ve smlouvě obsažené, které tomuto státu nebo této organizaci ukládá mezinárodní právo nezávisle na smlouvě.

1. Právo strany stanovené smlouvou nebo vyplývající z článku 56 vypovědět smlouvu, odstoupit od ní nebo přerušit její provádění může být uplatněno jen ohledně smlouvy jako celku, pokud smlouva nestanoví jinak nebo pokud se strany nedohodly jinak.

2. Důvodu neplatnosti nebo zániku smlouvy, odstoupení od smlouvy nebo přerušení jejího provádění uznaného touto úmluvou je možno dovolávat se jen ohledně smlouvy jako celku s výjimkou případů uvedených v následujících odstavcích nebo v článku 60.

3. Týká-li se důvod jen určitých ustanovení, lze se ho dovolávat pouze tehdy, pokud jde o tato ustanovení, jestliže:

a/ tato ustanovení lze oddělit od zbývající části smlouvy, pokud jde o jejich provádění;

b/ ze smlouvy vyplývá nebo je jinak potvrzeno, že přijetí těchto ustanovení nebylo podstatným základem souhlasu druhé strany nebo jiných stran k tomu, aby byly vázány smlouvou jako celkem; a

c/ není nespravedlivé pokračovat v provádění zbývající části smlouvy,

4. V případech, na něž se vztahují článku 49 a 50, může stát nebo mezinárodní organizace, který/která má právo dovolávat se podvodu nebo podplácení, tak učinit buď pokud jde o smlouvu jako celek nebo v případě uvedeném v odstavci 3 pouze pokud jde o její určitá ustanovení.

5. V případech, na něž se vztahují články 51, 52 a 53, není dělitelnost ustanovení smlouvy přípustná.

1. Stát se již nemůže dovolávat neplatnosti smlouvy, jejího zániku, odstoupení od ní nebo přerušení jejího provádění podle článků 46 až 50 nebo článků 60 a 62, jestliže poté, co se dozvěděl o skutečnostech:

a/ buď výslovně souhlasil s tím, že podle okolností smlouva je buď platná, nebo zůstává v platnosti, anebo že se bude pokračovat v jejím provádění; nebo

b/ se musí z jeho chování usoudit, že mlčky souhlasil s tím, že podle okolností smlouva je buď platná, nebo zůstává v platnosti, anebo že se bude pokračovat v jejím provádění.

2. Mezinárodní organizace se ji nemůže dovolávat neplatnosti smlouvy nebo zániku smlouvy, odstoupení od ní nebo přerušení jejího provádění podle článků 46 až 50 nebo článků 60 a 62, jestliže poté, co se dozvěděla o skutečnostech:

a/ buď výslovně souhlasila s tím, že podle okolností smlouva je buď platná, nebo zůstává v platnosti, anebo že se bude pokračovat v jejím provádění, nebo

b/ se musí z chování jejího kompetentního orgánu usoudit, že se vzdala práva dovolávat se tohoto důvodu.