1. Souhlas státu s tím, že bude vázán
smlouvou, se vyjadřuje ratifikací, jestliže:
a/ smlouva stanoví, že tento souhlas je vyjádřen
ratifikací;
b/ je jinak potvrzeno, že státy, které se zúčastnily
jednání, a organizace, které se zúčastnily
jednání, se dohodly, že ratifikace bude požadována;
c/ zástupce státu podepsal smlouvu s výhradou
ratifikace, nebo
d/ úmysl státu podepsat smlouvu s výhradou
ratifikace vyplývá z plné moci jeho zástupce
nebo byl vyjádřen v průběhu jednání,
2. Souhlas mezinárodní organizace s tím,
že bude vázána smlouvou, se vyjadřuje
úkonem formálního potvrzení, jestliže:
a/ smlouva stanoví, že tento souhlas je vyjádřen
úkonem formálního potvrzení;
b/ je jinak potvrzeno, že státy, které se zúčastnily
jednání, a organizace, které se zúčastnily
jednání, nebo, podle okolností, organizace,
které se zúčastnily jednání,
se dohodly, že úkon formálního potvrzení
bude požadován;
c/ zástupce organizace podepsal smlouvu s výhradou
úkonu formálního potvrzení, nebo
d/ úmysl organizace podepsat smlouvu s výhradou
úkonu formálního potvrzení vyplývá
z plné moci jejího zástupce nebo byl vyjádřen
v průběhu jednání,
3. Souhlas státu nebo mezinárodní organizace
s tím, že bude vázán/vázána
smlouvou, se vyjadřuje přijetím nebo schválením
za obdobných podmínek jako při ratifikaci,
nebo, podle okolností, při úkonu formálního
potvrzení.
Souhlas státu nebo mezinárodní organizace
s tím, že bude vázán/vázna smlouvou,
se vyjadřuje přístupem, jestliže:
a/ smlouva stanoví, že takový souhlas může
tento stát nebo tato organizace vyjádřit
přístupem;
b/ je jinak potvrzeno, že státy, které se zúčastnily
jednání, a organizace, které se zúčastnily
jednání, nebo, podle okolností, organizace,
které se zúčastnily jednání,
se dohodly, že tento stát nebo tato organizace může
vyjádřit takový souhlas přístupem,
nebo
c/ všechny strany se později dohodly, že takový
souhlas může tento stát nebo tato organizace
vyjádřit přístupem.
1. Pokud smlouva nestanoví jinak, ratifikační
listiny, listiny týkající se úkonu
formálního potvrzení, nebo listiny o přijetí,
schválení nebo přístupu zakládají
souhlas státu nebo mezinárodní organizace
s tím, že bude vázán/vázána
smlouvou mezi jedním nebo několika státy
a jednou nebo několika mezinárodními organizacemi
dnem:
a/ jejich výměny mezi smluvními státy
a smluvními organizacemi,
b/ jejich uložení u depozitáře, nebo
c/ jejich oznámení smluvním státům
a smluvním organizacím nebo depozitáři,
jestliže tak bylo dohodnuto.
2. Pokud smlouva nestanoví jinak, listiny týkající
se úkonu formálního potvrzení, nebo
listiny o přijetí, schválení nebo
přístupu zakládají souhlas mezinárodní
organizace s tím, že bude vázána smlouvou
mezi mezinárodními organizacemi dnem:
a/ jejich výměny mezi smluvními organizacemi,
b/ jejich uložení u depozitáře, nebo
c/ jejich oznámení smluvním organizacím
nebo depozitáři, jestliže tak bylo dohodnuto,
1. Bez újmy článků 19 až 23 souhlas
státu nebo mezinárodní organizace s tím,
že bude vázán/vázána částí
smlouvy, je účinný jen tehdy, připouští-li
to smlouva nebo souhlasí-li s tím smluvní
státy a mezinárodní organizace, nebo, podle
okolností, smluvní organizace.
2. Souhlas státu nebo mezinárodní organizace
s tím, že bude vázán/vázána
smlouvou, která připouští volbu mezi
různými ustanoveními, je účinný
jen tehdy, jestliže jsou jasně uvedena ustanovení,
jichž se souhlas týká.
Stát nebo mezinárodní organizace je povinen/povinna
zdržet se jednání, které by mohla mařit
předmět a účel smlouvy, jestliže:
a/ tento stát nebo tato organizace podepsal/podepsala tuto
smlouvu nebo vyměnil/vyměnila listiny tvořící
tuto smlouvu s výhradou ratifikace, úkonu formálního
potvrzení, přijetí nebo schválení,
dokud jasně tento stát nebo tato organizace neprojevil/neprojevila
úmysl, že se nehodlá stát její
stranou, nebo
b/ tento stát nebo tato organizace před vstupem
smlouvy v platnost vyjádřil/vyjádřila
svůj souhlas s tím, že bude vázán/
vázána smlouvou, a to za podmínky, že
vstup smlouvy v platnost není nepřiměřeně
oddalován,
1. Stát nebo mezinárodní organizace může
při podpisu, ratifikaci, úkonu formálního
potvrzení, přijetí, schválení
smlouvy nebo přístupu k ní učinit
výhradu, ledaže:
a/ taková výhrada je smlouvou zakázána;
b/ smlouva stanoví, že mohou být učiněny
pouze určité výhrady, mezi nimiž není
taková výhrada uvedena, nebo
c/ v případech, které nespadají pod
písmena a/ a b/, je taková výhrada neslučitelná
s předmětem a účelem smlouvy.
1. Výhrada, kterou smlouva výslovně připouští,
nevyžaduje pozdějšího přijetí
ostatními smluvními státy a smluvními
organizacemi nebo, podle okolností, smluvními organizacemi,
ledaže to stanoví smlouva.
2. Jestliže z omezeného počtu států,
které se zúčastnily jednání,
a organizací, které se zúčastnily
jednání, nebo, podle okolností, organizací,
které se zúčastnily jednání,
z předmětu a účelu smlouvy vyplývá,
že její provádění jako celku
všemi stranami je podstatnou podmínkou souhlasu každé
z nich s tím, že bude vázána smlouvou,
musí být výhrada přijata všemi
stranami.
3. Je-li smlouva zakládající listinou mezinárodní
organizace a není-li v ní stanoveno jinak, musí
být výhrada přijata příslušným
orgánem této organizace.
4. Pro případy, které nejsou uvedeny v předcházejících
odstavcích, a pokud smlouva nestanoví jinak, platí,
že:
a/ přijetím výhrady smluvním státem
nebo smluvní organizací se stane stát nebo
mezinárodní organizace, který/která
výhradu učinil/učinila, stranou smlouvy ve
vztahu ke státu nebo organizaci, který/která
přijal/přijala výhradu, jestliže je
smlouva v platnosti nebo vstoupí v platnost pro stát
nebo organizaci, jež výhradu učinil/učinila
a pro stát nebo organizaci, který/ která
přijal/přijala takovou výhradu;
b/ námitka proti výhradě, vznesená
smluvním státem nebo smluvní organizaci,
nebrání tomu, aby smlouva vstoupila v platnost mezi
státem nebo mezinárodní organizací,
který/která vznesl/vznesla námitku, a státem
nebo organizací, který/která učinil/
učinila výhradu, ledaže stát nebo organizace,
který/která vznesl/vznesla námitku, jasně
vyjádřil/vyjádřila opačný
úmysl;
c/ úkon vyjadřující souhlas státu
nebo mezinárodní organizace s tím, že
bude vázán/vázána smlouvou a obsahující
výhradu nabývá účinnosti, jakmile
alespoň jeden smluvní stát nebo jedna smluvní
organizace tuto výhradu přijal/přijala.
5. Pro účely odstavců 2 a 4 a pokud smlouva
nestanoví jinak, považuje se výhrada za přijatou
státem nebo mezinárodní organizací,
jestliže nevznesl/nevznesla námitku proti výhradě
do dvanácti měsíců ode dne, kdy obdržel/obdržela
oznámení o výhradě nebo ode dne, kdy
vyjádřil/vyjádřila souhlas s tím,
že bude vázán/vázána smlouvou,
a to podle toho, který z těchto dnů je pozdější.
1. Výhrada učiněná ve vztahu k druhé
straně v souladu s články 19, 20 a 23:
a/ mění pro stát, který učinil
výhradu, nebo mezinárodní organizaci, která
učinila výhradu, v jeho/jejích vztazích
s touto druhou stranou ustanovení smlouvy, jichž se
výhrada týká, v rozsahu této výhrady,
a
b/ mění tato ustanovení ve stejném
rozsahu pro tuto druhou stranu v jejích vztazích.
se státem, který učinil výhradu, nebo
mezinárodní organizací, která učinila
výhradu.
2. Výhrada nemění ustanovení smlouvy
pro ostatní strany smlouvy v jejich vzájemných
vztazích.
3. Jestliže stát nebo mezinárodní organizace,
který/která vznesl/vznesla námitku proti
výhradě, se nevyslovil/nevyslovila proti vstupu
smlouvy v platnost mezi ním/ní a státem,
který učinil výhradu nebo organizací,
která učinila výhradu, pak se mezi státem,
který učinil výhradu, nebo organizací,
která učinila výhradu, a státem, který
vznesl námitku proti výhradě, nebo organizací,
která vznesla námitku proti výhradě,
nepoužijí v rozsahu této výhrady ta
ustanovení, jichž se výhrada týká.
1. Pokud smlouva nestanoví jinak, může být
výhrada kdykoliv odvolána, aniž je k tomu třeba
souhlasu státu nebo mezinárodní organizace,
který/která výhradu přijal/přijala.
2. Pokud smlouva nestanoví jinak, může být
námitka k výhradě kdykoliv odvolána.
3. Pokud smlouva nestanoví jinak nebo nebylo-li jinak dohodnuta
pak:
a/ odvolání výhrady nabývá
účinnosti vůči smluvnímu státu
nebo smluvní organizaci dnem, kdy tento stát nebo
tato organizace obdržel/obdržela oznámení
o odvolání výhrady;
b/ odvolání námitky proti výhradě
nabývá účinnosti dnem, kdy stát
nebo mezinárodní organizace, který/která
učinil/učinila výhradu, obdržel/obdržela
oznámeni o odvolání námitky proti
výhradě.
1. Výhrada, výslovné přijetí
výhrady a námitka proti výhradě musí
být učiněny písemně a sděleny
smluvním státům a smluvním organizacím
a jiným státům a mezinárodním
organizacím, které se mohou stát stranami
smlouvy.
2. Výhrada učiněná při podpisu
smlouvy podléhající ratifikaci, úkonu
formálního potvrzení, přijetí
nebo schválení musí být výslovně
potvrzena státem, který ji učinil, nebo mezinárodní
organizací, která ji učinila, a to při
vyjádření jeho/jejího souhlasu s tím,
že bude vázán/vázána smlouvou.
V takovém případě bude výhrada
považována za učiněnou dnem potvrzení.
3. Výslovné přijetí výhrady
nebo námitka proti výhradě nevyžadují
potvrzení, jestliže byly učiněny před
potvrzením výhrady.
4. Odvolání výhrady nebo námitky proti
výhradě musí být učiněno
písemně.
1. Smlouva vstupuje v platnost způsobem a dnem určeným
v jejích ustanoveních nebo dohodou států,
které se zúčastnily jednání,
a organizací, které se zúčastnily
jednání, nebo, podle okolností, organizací,
které se zúčastnily jednání.
2. Není-li takových ustanovení nebo takové
dohody, vstupuje smlouva v platnost tehdy, jakmile souhlas být
vázán smlouvou byl vyjádřen všemi
státy, které se zúčastnily jednání,
a organizacemi, které se zúčastnily jednání,
nebo, podle okolností, všemi organizacemi, které
se zúčastnily jednání.
3. Vyjádří-li stát nebo mezinárodní
organizace souhlas s tím, že bude vázán/vázána
smlouvou, po jejím vstupu v platnost, vstupuje smlouva
pro tento stát nebo tuto organizaci v platnost dnem vyjádření
jeho/jejího souhlasu, pokud v ní není stanoveno
jinak.
4. Ustanovení smlouvy, která upravují ověření
textu, vyjádření souhlasu být vázán
smlouvou, způsob nebo den vstupu v platnost, výhrady,
funkce depozitáře, jakož i jiné otázky
nutně vznikající před vstupem smlouvy
v platnost, se provádějí počínaje
přijetím textu smlouvy.
1. Smlouva nebo její část se prozatímně
provádějí do jejího vstupu v platnost,
jestliže:
a/ tak smlouva stanoví; nebo
b/ státy, které se zúčastnily jednání,
nebo organizace, které se zúčastnily jednání,
nebo, podle okolností, organizace, které se zúčastnily
jednání, se o tom dohodly jiným způsobem.
2. Nestanoví-li smlouva jinak, nebo jestliže se nedohodly
jinak státy, které se zúčastnily jednání,
a organizace, které se zúčastnily jednání,
nebo, podle okolností, organizace, které se zúčastnily
jednání, skončí prozatímní
provádění smlouvy nebo části
smlouvy ve vztahu k určitému státu nebo mezinárodní
organizaci, jestliže tento stát nebo tato organizace
oznámí státům a organizacím,
mezi nimiž se smlouva prozatímně provádí,
svůj úmysl nestát se stranou smlouvy.
Každá platná smlouva zavazuje strany a musí
být jimi plněna v dobré víře.
1. Stát, který je stranou smlouvy, se nemůže
dovolávat ustanovení svého vnitrostátního
práva jako důvodu pro neplnění smlouvy.
2. Mezinárodní organizace, která je stranou
smlouvy, se nemůže dovolávat pravidel této
organizace jako důvodu pro neplnění smlouvy.
3. Pravidla obsažená v předchozích odstavcích
nejsou na újmu článku 46.
Pokud ze smlouvy nevyplývá jiný úmysl
nebo není-li zjištěn jinak, ustanovení
smlouvy nezavazují stranu, pokud jde o jakýkoliv
úkon nebo skutečnost, které nastaly pro tuto
stranu do dne vstupu smlouvy v platnost, nebo pokud jde o jakoukoliv
situaci, která do toho dne přestala existovat.
Pokud ze smlouvy nevyplývá jiný úmysl
nebo není-li zjištěn jinak, zavazuje smlouva
mezi jedním nebo několika státy a jednou
nebo několika mezinárodními organizacemi
každý stát, který je stranou smlouvy,
ve vztahu k celému jeho území.
1. Práva a závazky států a mezinárodních
organizací, které jsou stranami po sobě uzavřených
smluv týkajících se téhož předmětu,
se upravují podle následujících odstavců.
2. Stanoví-li smlouva, že je podřízena
smlouvě dřívější nebo
pozdější nebo že nemá být
považována za neslučitelnou s touto druhou
smlouvou, mají ustanovení této druhé
smlouvy přednost.
3. Jsou-li všechny strany dřívější
smlouvy též stranami smlouvy pozdější,
aniž podle článku 59 dřívější
smlouva zanikla nebo její provádění
bylo přerušeno, provádí se dřívější
smlouva pouze v tom rozsahu, v jakém jsou její ustanovení
slučitelná s ustanoveními pozdější
smlouvy.
4. Nejsou-li všechny strany pozdější smlouvy
stranami smlouvy dřívější, platí,
že:
a/ ve vztazích mezi dvěma stranami, z nichž
každá je stranou obou smluv, se postupuje podle pravidla
uvedeného v odstavci;
b/ ve vztazích mez. stranou obou smluv a stranou pouze
jedné smlouvy jsou jejich vzájemná práva
a závazky upraveny smlouvou, jejímiž stranami
jsou obě.
5. Odstavec 4 se nevztahuje na Článek 43., na jakoukoliv
otázku zániku smlouvy nebo přerušeni
jejího provádění podle článku
60 nebo na jakoukoliv otázku odpovědnosti státu
nebo mezinárodní organizace, která může
vzniknout z uzavření nebo provádění
smlouvy, jejíž ustanovení nejsou slučitelná
s jeho/jejími závazky vůči jinému
státu nebo organizaci podle jiné smlouvy.
6. Předcházející odstavce nepůsobí
újmu té skutečnosti, že v případě
rozporu mezi závazky podle Charty Organizace spojených
národů a závazky podle smlouvy mají
závazky podle Charty přednost.
1. Smlouva musí být vykládána v dobré
víře, v souladu s obvyklým významem,
který je dáván výrazům ve smlouvě
v jejich celkové souvislosti, a rovněž s přihlédnutím
k předmětu a účelu smlouvy.
2. Pro účely výkladu smlouvy se kromě
textu, včetně její preambule a příloh,
celkovou souvislostí rozumí:
a/ každá dohoda vztahující se ke smlouvě,
k níž došlo mezi všemi stranami v souvislosti
s uzavřením smlouvy;
b/ každá listina vyhotovená jednou nebo více
stranami v souvislosti s uzavřením smlouvy a přijatá
ostatními stranami jakožto listina vztahující
se ke smlouvě,
3. Spolu s celkovou souvislostí bude brán zřetel:
a/ na každou pozdější dohodu, k níž
došlo mezi stranami, týkající se výkladu
smlouvy nebo provádění jejích ustanovení;
b/ na jakoukoli pozdější praxi při provádění
smlouvy, která založila dohodu stran týkající
se jejího výkladu;
c/ na každé příslušné pravidlo
mezinárodního práva použitelné
ve vztazích mezi stranami.
4. Výraz bude chápán ve zvláštním
smyslu, potvrdí-li se, že to bylo úmyslem stran.
Doplňkových prostředků výkladu,
včetně přípravných prací
na smlouvě a okolností, za nichž byla smlouva
uzavřena, lze použít buď pro potvrzení
významu, který vyplývá z použití
článku 31, nebo pro určení významu,
když výklad provedený podle článku
31:
a/ buď ponechává význam nejednoznačným
nebo nejasným, nebo
b/ vede k výsledku, který je zřejmě
protismyslný nebo nerozumný.
1. Byla-li smlouva původně vyhotovena ve dvou nebo
více jazycích, má její text stejnou
platnost v každém z těchto jazyků, pokud
smlouva nestanoví nebo se strany nedohodnou, že v
případě rozdílnosti je rozhodující
určitý text.
2. Znění smlouvy v jiném jazyce než
v jednom z těch, v němž bylo původně
vyhotoveno, bude považováno za původní
text jen v případě, že to stanoví
smlouva nebo se strany na tom dohodly.
3. Předpokládá se, že výrazy
použité ve smlouvě mají v každém
z původních textů stejný význam.
4. Dojde-li při porovnání původních
textů k rozdílnostem ve významu, které
nemohou být odstraněny použitím článku
31 a 32, přijme se, s výjimkou případu,
kdy určitý text je podle odstavce 1 rozhodující,
ten smysl, který se zřetele m k předmětu
a účelu smlouvy tyto texty nejlépe sbližuje.
Ze smlouvy nevznikají ani závazky ani práva
třetímu státu nebo třetí mezinárodní
organizaci bez souhlasu tohoto státu nebo této organizace.
Třetímu státu nebo třetí organizaci
vznikne závazek z ustanovení smlouvy, jestliže
strany této smlouvy mají v úmyslu tímto
ustanovením vytvořit závazek a jestliže
třetí stát nebo třetí organizace
tento závazek výslovně přijme písemnou
formou. Přijeti takového závazku třetí
organizací je upraveno pravidly této organizace.
1. Třetímu státu vznikne právo z ustanovení
smlouvy, jestliže strany této smlouvy mají
v úmyslu tímto ustanovením poskytnout toto
právo buď třetímu státu nebo
skupině států, k níž náleží,
nebo všem státům a jestliže s tím
třetí stát souhlasí. Jeho souhlas
se předpokládá, pokud není důkaz
o opaku, ledaže by smlouva stanovila jinak.
2. Třetí organizaci vznikne právo z ustanovení
smlouvy, jestliže strany této smlouvy mají
v úmyslu tímto ustanovením poskytnout toto
právo buď třetí organizaci nebo skupině
mezinárodních organizací, k níž
náleží, nebo všem organizacím a
jestliže s tím třetí organizace souhlasí.
Takový souhlas je upraven pravidly této organizace.
3. Při výkonu práva podle odstavce 1 a 2
musí stát nebo mezinárodní organizace
zachovávat podmínky stanovené ve smlouvě
nebo vzniklé v souladu s ní.
1. Vznikl-li třetímu státu nebo třetí
organizaci závazek podle článku 35, může
být tento závazek zrušen nebo změněn
pouze se souhlasem stran smlouvy a třetího státu
nebo třetí organizace, ledaže dohodou mezi
nimi bylo stanoveno jinak.
2. Vzniklo-li třetímu státu nebo třetí
organizaci právo podle článku 36, nemůže
být toto právo stranami zrušeno nebo změněno,
jestliže bylo stanoveno, že toto právo nemůže
být zrušeno nebo změněno bez souhlasu
třetího státu nebo třetí organizace.
3. Souhlas mezinárodní organizace, která
je stranou smlouvy, nebo třetí organizace, jak je
stanoveno v předchozích odstavcích, je upraven
pravidly této organizace.
Žádné ustanovení článků
34 až 37 nebrání tomu, aby se jakékoliv
ustanovení smlouvy stalo závazným pro třetí
stát nebo třetí organizaci jako obyčejové
pravidlo mezinárodního práva, uznané
za takové pravidlo.
1. Smlouva může být změněna dohodou
mezi stranami. Na takovou dohodu se vztahují pravidla uvedená
v části II, ledaže by smlouva stanovila jinak.
2. Souhlas mezinárodní organizace s dohodou, uvedenou
v odstavci 1, je upraven pravidly této organizace.
1. Pokud smlouva nestanoví jinak, řídí
se změna mnohostranných smluv podle následujících
odstavců.
2. Jakýkoliv návrh na změnu mnohostranné
smlouvy ve vztazích mezi všemi stranami musí
být oznámen všem smluvním státům
a smluvním organizacím, z nichž každý
smluvní stát a každá smluvní
organizace má právo se podílet:
a/ na rozhodování o postupu při projednávání
tohoto návrhu;
b/ na jednání a na uzavření jakékoliv
dohody o změně smlouvy,
3. Každý stát nebo každá mezinárodní
organizace, který/která je oprávněn/oprávněna
stát se stranou smlouvy, může se rovněž
stát stranou smlouvy, v níž byly provedeny
změny.
4. Dohoda o změně nezavazuje žádný
stát nebo mezinárodní organizaci, které
jsou již stranami smlouvy a které se nestaly stranami
této dohody; ve vztahu k takovému státu nebo
takové organizaci se použije článku
30 odstavce 4 písmena b/.
5. Každý stát nebo mezinárodní
organizace, který/která se stane stranou smlouvy
poté, kdy vstoupila v platnost dohoda o její změně,
bude, pokud nevyjádřil/nevyjádřila
jiný úmysl, považován/považována:
a/ za stranu smlouvy, v níž byly provedeny změny,
a
b/ za stranu původní smlouvy ve vztahu ke každé
straně smlouvy, která není vázána
dohodou o její změně,
1. Dvě nebo více stran jedné mnohostranné
smlouvy mohou uzavřít dohodu o její úpravě
pouze ve svých vzájemných vztazích,
jestliže:
a/ smlouva připouští možnost takové
úpravy; nebo
b/ smlouva takovou úpravu nezakazuje a úprava
i/ není na újmu ani výkonu práv plynoucích
ze smlouvy druhým stranám, ani na újmu plnění
jejich závazků; a
ii/ nedotýká se ustanovení, odstoupení
od něhož je neslučitelné s řádným
plněním předmětu a účelu
smlouvy jako celku.
2. Pokud v případě podle odstavce T písmeno
a/ smlouva nestanoví jinak, příslušné
strany musí oznámit ostatním stranám
svůj úmysl uzavřít dohodu a informovat
je o úpravách smlouvy, se kterými se v dohodě
počítá.
1. Platnost smlouvy nebo souhlasu státu nebo mezinárodní
organizace s tím, že bude vázán/vázána
smlouvou, mohou být popírány jen. podle této
úmluvy.
2. Zánik smlouvy, její výpověď
nebo odstoupení strany od smlouvy se mohou uskutečnit
pouze na základě ustanovení smlouvy nebo
této úmluvy, Stejné pravidlo platí
pro přerušení provádění
smlouvy.
Neplatnost, zánik nebo výpověď smlouvy,
odstoupení jedné ze stran od smlouvy nebo přerušení
jejího provádění, vyplývají-li
z provádění této úmluvy nebo
z ustanovení smlouvy, nijak neovlivňují povinnost
státu nebo mezinárodní organizace plnit závazky
ve smlouvě obsažené, které tomuto státu
nebo této organizaci ukládá mezinárodní
právo nezávisle na smlouvě.
1. Právo strany stanovené smlouvou nebo vyplývající
z článku 56 vypovědět smlouvu, odstoupit
od ní nebo přerušit její provádění
může být uplatněno jen ohledně
smlouvy jako celku, pokud smlouva nestanoví jinak nebo
pokud se strany nedohodly jinak.
2. Důvodu neplatnosti nebo zániku smlouvy, odstoupení
od smlouvy nebo přerušení jejího provádění
uznaného touto úmluvou je možno dovolávat
se jen ohledně smlouvy jako celku s výjimkou případů
uvedených v následujících odstavcích
nebo v článku 60.
3. Týká-li se důvod jen určitých
ustanovení, lze se ho dovolávat pouze tehdy, pokud
jde o tato ustanovení, jestliže:
a/ tato ustanovení lze oddělit od zbývající
části smlouvy, pokud jde o jejich provádění;
b/ ze smlouvy vyplývá nebo je jinak potvrzeno, že
přijetí těchto ustanovení nebylo podstatným
základem souhlasu druhé strany nebo jiných
stran k tomu, aby byly vázány smlouvou jako celkem;
a
c/ není nespravedlivé pokračovat v provádění
zbývající části smlouvy,
4. V případech, na něž se vztahují
článku 49 a 50, může stát nebo
mezinárodní organizace, který/která
má právo dovolávat se podvodu nebo podplácení,
tak učinit buď pokud jde o smlouvu jako celek nebo
v případě uvedeném v odstavci 3 pouze
pokud jde o její určitá ustanovení.
5. V případech, na něž se vztahují
články 51, 52 a 53, není dělitelnost
ustanovení smlouvy přípustná.
1. Stát se již nemůže dovolávat
neplatnosti smlouvy, jejího zániku, odstoupení
od ní nebo přerušení jejího provádění
podle článků 46 až 50 nebo článků
60 a 62, jestliže poté, co se dozvěděl
o skutečnostech:
a/ buď výslovně souhlasil s tím, že
podle okolností smlouva je buď platná, nebo
zůstává v platnosti, anebo že se bude
pokračovat v jejím provádění;
nebo
b/ se musí z jeho chování usoudit, že
mlčky souhlasil s tím, že podle okolností
smlouva je buď platná, nebo zůstává
v platnosti, anebo že se bude pokračovat v jejím
provádění.
2. Mezinárodní organizace se ji nemůže
dovolávat neplatnosti smlouvy nebo zániku smlouvy,
odstoupení od ní nebo přerušení
jejího provádění podle článků
46 až 50 nebo článků 60 a 62, jestliže
poté, co se dozvěděla o skutečnostech:
a/ buď výslovně souhlasila s tím, že
podle okolností smlouva je buď platná, nebo
zůstává v platnosti, anebo že se bude
pokračovat v jejím provádění,
nebo
b/ se musí z chování jejího kompetentního
orgánu usoudit, že se vzdala práva dovolávat
se tohoto důvodu.