Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

1. Skutečnost, že při vyjádření souhlasu státu s tím, že bude vázán smlouvou, došlo k porušení některého z ustanovení jeho vnitrostátního práva týkajícího se oprávnění uzavírat smlouvy, se stát nemůže dovolávat jako důvodu pro zrušení svého souhlasu, ledaže toto porušení bylo zjevné a týkalo se zvlášť důležitého pravidla jeho vnitrostátního práva.

2. Skutečnost, že při vyjádření souhlasu mezinárodní organizace s tím, že bude vázána smlouvou, došlo k porušení pravidel této organizace týkajících se oprávnění uzavírat smlouvy, se nemůže mezinárodní organizace dovolávat jako důvodu pro zrušení svého souhlasu, ledaže by toto porušení bylo zjevné a týkalo se pravidla zvlášť důležitého.

3. Porušení je zjevné, jestliže je objektivně zřejmé kterémukoliv státu nebo kterékoliv mezinárodní organizaci, postupujícímu/postupující v této věci podle obvyklé praxe států a případně mezinárodních organizací a v dobré víře.

Bylo-li zmocnění zástupce vyjádřit souhlas státu nebo mezinárodní organizace s tím, že bude vázán/vázána určitou smlouvou, podmíněno zvláštním omezením, pak skutečnosti, že zástupce nevzal zřetel na takové omezení, se nelze dovolávat jako důvodu pro zrušení vyjádřeného souhlasu, ledaže toto omezení bylo oznámeno státům, které se účastnily jednání, a organizacím, které se účastnily jednání, před vyjádřením tohoto souhlasu.

1. Stát nebo mezinárodní organizace se může dovolávat omylu ve smlouvě jako důvodu pro zrušení svého souhlasu s tím, že bude vázán/vázána smlouvou, jestliže se omyl týká skutečnosti nebo situace, jejichž existenci tento stát nebo tato organizace předpokládal/předpokládala v době uzavření smlouvy a které byly podstatným základem jeho/jejího souhlasu s tím, že bude vázán/vázána smlouvou.

2. Odstavec 1 se nepoužije, jestliže zmíněný stát nebo zmíněná mezinárodní organizace přispěl/přispěla svým chováním k tomuto omylu nebo jestliže vzhledem k okolnostem mohl/mohla tento stát nebo tato organizace možnost omylu předpokládat.

3. Omyl týkající se pouze znění textu smlouvy se nedotýká platnosti smlouvy; v tomto případě se použije článku 80.

Stát nebo mezinárodní organizace, který/která uzavřel/uzavřela smlouvu pod vlivem podvodného jednání států, který se účastnil jednání, nebo organizace, která se účastnila jednání, se může dovolávat podvodu jako důvodu pro zrušení svého souhlasu s tím, že bude vázán/vázána smlouvou.

Stát nebo mezinárodní organizace, jehož/jejíž vyjádření souhlasu s tím, že bude vázán/vázána smlouvou, bylo dosaženo přímým nebo nepřímým podplacením jeho/jejího zástupce, jehož se dopustil stát, který se účastnil jednání, nebo mezinárodní organizace, která se účastnila jednání, může se dovolávat toho to podplacení jako důvodu pro zrušení svého souhlasu s tím, že bude vázán/vázána touto smlouvou.

Souhlas státu nebo mezinárodní organizace s tím, že bude vázán/vázána smlouvou, kterého bylo dosaženo donucením jeho/jejího zástupce činy nebo hrozbami směřujícími proti němu, je bez jakéhokoliv právního účinku.

Každá smlouva, jejíhož uzavření bylo dosaženo hrozbou síly nebo použitím síly za porušení zásad mezinárodního práva vtělených do Charty Organizace spojených národů, je nulitní.

Každá smlouva, která v době svého uzavření je v rozporu s imperativní normou obecného mezinárodního práva, je nulitní. Pro účely této úmluvy je imperativní normou obecného mezinárodního práva norma přijatá a uznaná mezinárodním společenstvím států jako celkem za normu, od níž není dovoleno se odchýlit a která může být změněna pouze novou normou obecného mezinárodního práva stejné povahy.

Zánik smlouvy nebo odstoupení některé strany od ní může nastat:

a/ v souladu s ustanoveními smlouvy; nebo

b/ kdykoliv se souhlasem všech stran po poradě se smluvními státy a smluvními organizacemi.

Pokud smlouva nestanoví jinak, mnohostranná smlouva nezanikne pouze z toho důvodu, že počet stran klesl pod počet potřebný pro její vstup v platnost.

1. Smlouvu, která neobsahuje ustanovení o svém zániku a která nepředvídá, že může být vypovězena nebo že od ní může být odstoupeno, není možno vypovědět nebo od ní odstoupit, ledaže:

a/ je potvrzeno, že bylo úmyslem stran připustit možnost výpovědi nebo odstoupení; nebo

b/ právo smlouvu vypovědět nebo od ní odstoupit lze vyvodit z povahy smlouvy.

2. Strana musí oznámit nejméně dvanáct měsíců předem svůj úmysl smlouvu vypovědět nebo od ní odstoupit v souladu s ustanoveními odstavce 1.

Provádění smlouvy ve vztahu ke všem stranám nebo k určité straně může být přerušeno:

a/ v souladu s ustanoveními smlouvy; nebo

b/ kdykoliv se souhlasem všech stran po poradě se smluvními státy a smluvními organizacemi.

1. Dvě nebo více stran mnohostranné smlouvy mohou uzavřít dohodu o tom, že dočasně a pouze ve vzájemných vztazích přeruší provádění ustanovení smlouvy, jestliže:

a/ smlouva připouští možnost takového přerušení; nebo

b/ takové přerušení není smlouvou zakázáno a za podmínky, že přerušení

i/ není na újmu ani výkonu práv, která ze smlouvy vyplývají pro druhé strany, ani plnění jejich závazků; a

ii/ není neslučitelné s předmětem a účelem smlouvy.

2. Pokud v případě podle odstavce 1 písmeno a/ smlouva nestanoví jinak, příslušné strany musí oznámit druhým stranám svůj úmysl uzavřít takovou dohodu a uvést ustanovení smlouvy, jejichž provádění hodlají přerušit.

1. Smlouva se považuje za zaniklou, jestliže všechny její strany uzavřou pozdější smlouvu o témže předmětu a:

a/ z pozdější smlouvy vyplývá nebo je jinak zjištěno, že úmyslem stran bylo upravit daný předmět tou to smlouvou; nebo

b/ ustanovení pozdější smlouvy jsou natolik neslučitelná s ustanoveními smlouvy dřívější, že není možné provádět obě smlouvy současně.

2. Provádění dřívější smlouvy se považuje pouze za přerušené, jestliže to vyplývá z pozdější smlouvy, nebo je -li jinak zjištěno, že to bylo úmyslem stran.

1. Podstatné porušení dvoustranné smlouvy jednou ze stran opravňuje druhou stranu, aby se dovolávala porušení jako důvodu pro zánik smlouvy nebo pro přerušení jejího provádění zcela nebo zčásti.

2. Podstatné porušení mnohostranné smlouvy jednou ze stran opravňuje:

a/ druhé strany přerušit jednomyslnou dohodou provádění smlouvy zcela nebo zčásti nebo ji ukončit

i/ buď ve vztazích mezi nimi a státem nebo mezinárodní organizaci, který/která smlouvu porušil/porušila;

ii/ mezi všemi stranami;

b/ stranu zvlášť dotčenou porušením, aby se dovolávala porušení jako důvodu pro přerušení provádění smlouvy zcela nebo zčásti ve vztazích mezi ní a státem nebo mezinárodní organizací, který/která smlouvu porušil/porušila;

c/ kteroukoliv stranu, kromě státu, který smlouvu porušil, nebo mezinárodní organizaci, která smlouvu porušila, aby se dovolával a porušení jako důvodu pro přerušení provádění smlouvy zcela nebo zčásti, pokud jde o ni samu, jestliže smlouva je takové povahy, že její podstatné porušení jednou stranou zásadně mění postave ní každé strany, pokud jde o další plnění jejich závazků vyplývajících ze smlouvy.

3. Pro účely tohoto článku podstatné porušení smlouvy spočívá

a/ v takovém odmítnutí smlouvy, jaké tato úmluva nedovoluje; nebo

b/ v porušení ustanovení, které je podstatné pro plnění předmětu a účelu smlouvy.

4. Předchozí odstavce se nedotýkají žádného ustanovení smlouvy použitelného v případě jejího porušení.

5. Odstavce 1 až 3 se nedotýkají ustanovení o ochraně lidské osobnosti, která jsou obsažena ve smlouvách humanitární povahy, zvláště ne ustanovení zakazujících jakékoliv represálie vůči osobám chráněným takovými smlouvami.

1. Strana se může dovolávat nemožnosti. pněni smlouvy jako důvodu pro její zánik nebo pro odstoupení od ní, jestliže tato nemožnost vyplývá z trvalé ztráty nebo zničeni předmětu nezbytného pro provádění smlouvy. Je-li nemožnost dočasná, je možno se jí dovolávat pouze jako důvodu pro přerušení provádění smlouvy.

2. Nemožnosti plnění se nemůže strana dovolávat jako důvodu pro zánik smlouvy, odstoupení od ní nebo přerušení jejího provádění, jestliže tato nemožnost plnění vznikla v důsledku porušení buď závazku ze smlouvy touto stranou nebo jiného mezinárodního závazku, který převzala vůči kterékoliv druhé straně smlouvy.

1. Podstatné změny poměrů, která nastala se zřetelem na poměry existující v době uzavřeni smlouvy a která předtím nebyla stranami předvídána, se nelze dovolávat jako důvodu pro zánik smlouvy nebo pro odstoupení od ní, ledaže:

a/ existence těchto poměrů tvořil podstatný základ souhlasu stran s tím, že budou vázány smlouvou, a

b/ tato změna zásadně mění rozsah závazků, které mají být podle smlouvy ještě plněny.

2. Podstatné změny poměrů se nelze dovolávat jako důvodu pro zánik smlouvy mezi dvěma nebo několika státy a jednou nebo několika mezinárodními organizacemi nebo pro odstoupení od ní, jestliže jde o smlouvu, která stanoví hranice.

3. Podstatné změny poměrů se nelze dovolávat jako důvodu pro zánik smlouvy nebo pro odstoupení od ní, jestliže tato podstatná změna, které se strana smlouvy dovolává, je důsledkem toho, že tato strana porušila buď závazek ze smlouvy nebo jakýkoliv jiný mezinárodní závazek, který převzala vůči kterékoliv druhé straně smlouvy.

4. Jestliže se strana podle předchozích odstavců může dovolávat podstatné změny poměrů jako důvodu pro zánik smlouvy nebo pro odstoupení od ní, může se rovněž dovolávat této změny jako důvodu pro přerušení provádění smlouvy.

Přerušení diplomatických nebo konzulárních styků mezi státy, které jsou stranami smlouvy mezi dvěma nebo několika státy a jednou nebo několika mezinárodními organizacemi, nemá vliv na právní vztahy, které ze smlouvy mezi těmito státy vznikly, s výjimkou těch případů, kdy trvání diplomatických nebo konzulárních styků je nezbytné k provádění smlouvy.

Vznikne-li nová imperativní norma obecného mezinárodního práva, každá smlouva, která je v rozporu s touto normou, se stane nulitní a zanikne.

1. Strana, která se na základě ustanovení této úmluvy dovolává buď vady ve svém souhlasu s tím, že bude vázána smlouvou, nebo důvodu pro popření platnosti smlouvy, pro její zánik, pro odstoupení od ní nebo pro přerušení jejího prováděni, musí svůj požadavek oznámit ostatním stranám. V oznámení musí být uvedeno zamýšlené opatření ohledně smlouvy a jeho odvodnění.

2. Jestliže po uplynutí lhůty, která s výjimkou případů zvláštní naléhavosti nemá být kratší než tři měsíce ode dne obdržení oznámeni, žádná strana nevznese námitku, může strana, která učinila oznámení, provést zamýšlené opatření způsobem uvedeným v článku 67.

3. Jestliže však některá z ostatních stran vznese námitku, jsou strany povinny hledat řešení prostředky uvedenými v článku 33 Charty Organizace spojených národů.

4. Oznámení nebo námitka učiněné mezinárodní organizací se řídí příslušnými pravidly této organizace.

5. Nic v předchozích odstavcích se nedotýká práv nebo závazků stran vyplývajících z ustanovení o řešení sporů, která jsou mezi nimi v platnosti.

6. Skutečnost, že některý stát nebo mezinárodní organizace nezaslal/nezaslala oznámení předepsané v odstavci 1, nebrání mu/jí zaslat toto oznámení jako odpověď druhé straně, která požaduje plnění smlouvy nebo která se dovolává jejího porušení;

1. Jestliže v průběhu dvanácti měsíců následujících po dni, kdy byla vznesena námitka, nebylo dosaženo řešení v souladu s článkem 65 odstavec 3, bude se postupovat podle následujících odstavců.

2. U sporu týkajícího se použití nebo výkladu článku 53 nebo 64:

a/ jestliže stranou sporu s jedním nebo několika státy je stát, může písemným podáním předložit tento spor k rozhodnutí Mezinárodnímu soudnímu dvoru;

b/ jestliže stát je stranou sporu, ve kterém se účastní jedna nebo několik mezinárodních organizací, může se tento stát obrátit prostřednictvím členského státu Organizace spojených národů, jestliže je to nutné, se žádostí na Valné shromáždění nebo Radu bezpečnosti nebo případně ke kompetentnímu orgánu mezinárodní organizace, která je stranou sporu a která je k tomu zmocněna v souladu s článkem 96 Charty Organizace spojených národů, aby byl vyžádán posudek Mezinárodního soudního dvora v souladu s článkem 65 Statutu Soudního dvora;

c/ jestliže je stranou sporu Organizace spojených národů nebo mezinárodní organizace, která je k tomu zmocněna podle čl. 96 Charty Organizace spojených národů, může požádat o posudek Mezinárodního soudního dvora v souladu s článkem 65 Statutu Soudního dvora;

d/ jestliže je stranou sporu jiná mezinárodní organizace než organizace uvedené v pododstavci c/, může tato organizace prostřednictvím členského státu Organizace spojených národů postupovat podle pododstavce b/;

e/ posudky podané podle pododstavců b/, č/ nebo d/ se přijímají jako konečné všemi stranami, jichž se spor týká;

f/ jestliže žádosti o posudky Soudního dvora předložené podle pododstavců b/, c/ nebo d/ není vyhověno, kterákoli strana sporu může písemným oznámením druhé straně nebo stranám předat spor rozhodčímu řízení v souladu s ustanoveními Přílohy k této úmluvě.

3. Ustanovení odstavce 2 se uplatní, pokud všechny strany sporu uvedené v tomto odstavci se nedohodly předat tento spor rozhodčímu řízení, včetně řízení uvedeného v Příloze k této úmluvě.

4. U sporu tkajícího se použití nebo výkladu kteréhokoli článku části V této úmluvy, s výjimkou článků 53 a 64, kterákoli ze stran sporu může zahájit smírčí řízení uvedené v Příloze k této úmluvě tím, že o to požádá generálního tajemníka Organizace spojených národů.

1. Oznámení podle článku 65 odstavce 1 musí být učiněno písemně.

2. Jakýkoliv úkon prohlašující smlouvu za neplatnou nebo za zaniklou nebo úkon, jímž se od smlouvy odstupuje nebo se přerušuje její provádění na základě ustanovení smlouvy nebo na základě ustanovení smlouvy nebo na základě článku 65 odstavců 2 nebo 3, musí být učiněn ve formě listiny, která se zasílá ostatním stranám. Jestliže listina vydaná státem není podepsána hlavou státu, předsedou vlády nebo ministrem zahraničních věcí, může být od zástupce státu, který předává listinu, požadováno předložení plné moci, Jestliže listina je vydána mezinárodní organizací, může být od zástupce organizace, který předává listinu, požadováno předložení plné moci.

Oznámení nebo listina uvedené v článcích 65 a 67 mohou být odvolány kdykoliv před tím, než vstoupí v platnost.

1. Smlouva, jejíž neplatnost je zjištěna podle této úmluvy, je neplatná. Ustanovení neplatné smlouvy nemají žádnou právní sílu.

2. Jestliže však na základě takové smlouvy byly provedeny nějaké úkony, pak:

a/ každá strana může žádat od kterékoliv druhé strany, aby pokud možno vytvořila v jejich vzájemných vztazích stav, který by existoval, kdyby nedošlo k těmto úkonům;

b/ úkony provedené v dobré víře před tím, než došlo k dovolání se neplatnosti, se nestávají protiprávními pouze proto, že smlouva je neplatná.

3. V případech, na něž se vztahují články 49, 50, 51 a 52, se nepoužije odstavce 2 vůči straně, která je odpovědná za podvod, podplácení nebo donucení.

4. V případech, kdy souhlas určitého státu nebo určité organizace s tím, že bude vázán/vázána mnohostrannou smlouvou, je neplatný, použije se ve vztazích mezi tímto státem nebo touto organizací a stranami smlouvy výše uvedených pravidel.

1. Pokud smlouva nestanoví jinak nebo se strany nedohodnou jinak, zánik smlouvy podle jejích ustanovení nebo v souladu s touto úmluvou:

a/ zprošťuje strany povinnosti pokračovat v plnění smlouvy;

b/ se nedotýká žádného práva, závazku nebo právního postavení stran, které vznikly při provádění smlouvy do jejího zániku.

2. Vypoví-li stát nebo mezinárodní organizace mnohostrannou smlouvu nebo od ní odstoupí, použije se odstavce 1 ve vztazích mezi tímto státem nebo touto organizací a každou z ostatních stran smlouvy ode dne, kdy výpověď nebo odstoupení nabyly účinnosti.

1. Je-li smlouva neplatná podle článku 53, mají strany povinnost:

a/ vyloučit co možno nejvíce následky každého úkonu, k němuž došlo na základě ustanovení, které je v rozporu s imperativním normou obecného mezinárodního práva; a

b/ uvést své vzájemné vztahy v soulad s imperativní normou obecného mezinárodního práva.

2. Stane-li se smlouva neplatnou a zanikne-li podle článku 64, zánik smlouvy:

a/ zprošťuje strany od povinnosti pokračovat v plnění smlouvy;

b/ nedotýká se jinak právních vztahů vzniklých ze smlouvy mezi stranami,

1. Pokud smlouva nestanoví jinak nebo se strany nedohodnou jinak, přerušení provádění smlouvy podle jejich ustanovení nebo padle této úmluvy:

a/ zprošťuje strany, mezi nimiž je provádění smlouvy přerušeno, závazku plnit smlouvu ve svých vzájemných vztazích po dobu přerušení;

b/ nedotýká se jinak právních vztahů vzniklých ze smlouvy mezi stranami.

2. Po dobu přerušení provádění se musí strany zdržet veškerého jednání, které by mohlo zabránit opětovnému provádění smlouvy.