Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

Přílohy k všeobecné části důvodové zprávy

Příloha č. 1 - Základní ukazatele vývoje důchodového zabezpečení v ČSSR

Příloha č. 2 - Přehled o počtu a průměrné výši důchodů vyplácených důchodcům k 31.12.1986

Příloha č. 3 - Nově přiznané starobní důchody podle návrhu zákona

Příloha č. 4 - Přehled nákladů na jednotlivá nová opatření v ČSSR

Vysvětlivky použitých zkratek a označení:

S - důchod starobní

Sr - důchod poměrný starobní

I - důchod invalidní

Ič - důchod částečný invalidní

D - důchod sirotčí

V - důchod vdovský

M - důchod manželky

P - důchod sociální

Os - důchod osobní

VYSL - důchod za výsluhu let

VYSLČ - důchod částečný za výsluhu let

K - jiný důchod přiznaný před 1.1.1957

ZA - zabezpečení pracovníků

JZD - zabezpečení družstevních rolníků

SH - zabezpečení osob samostatně hospodařících

Zvláštní část

Část první - úvodní ustanovení

K § 1 a 2:

Úvodní ustanovení návrhu zákona obsahuje základní zásady, jimiž se řídí sociální zabezpečení v Československé socialistické republice. Vychází se zejména z toho, že se jedná o zabezpečení garantované státem, který též hradí ze svého rozpočtu veškeré výdaje. Základní zásady zvýrazňují význam práva sociálního zabezpečení jako jednoho z právních odvětví čs. právního řádu, které je základním nositelem sociálních jistot občanů,

Sociální zabezpečení podle návrhu zákona zahrnuje dvě základní oblasti, a to důchodové zabezpečení a sociální péči. Třetí základní oblast - nemocenské zabezpečení - upravuje jen pro některé skupiny občanů, na které se nevztahují jiné předpisy nemocenského zabezpečení. Zabezpečení dalšími sociálními dávkami včetně léčebně preventivní péče upravují, tak jako dosud, zvláštní předpisy.

K § 3 až 5:

V předpisech sociálního zabezpečení dosud nejsou upraveny otázky právní subjektivity. Praxe si proto pomáhala analogií, zejména vycházela z občanskoprávních předpisů. Přesto vznikaly problémy, kdo je účastníkem právních vztahů sociálního zabezpečení, především právních vztahů odpovědnostních a při zahájení řízení o dávku. Navrhuje se proto v zákoně o sociálním zabezpečení řešit danou otázku výslovně, tak jak je tomu v jiných základních zákonech jiných právních odvětví.

Účastníky právních vztahů sociálního zabezpečení budou především občané jako nositelé subjektivních sociálních práv. Způsobilost k právním úkonům se zakládá dovršením šestnáctého roku věku. V tomto věku občané zpravidla končí povinnou školní docházku, získávají plnou pracovněprávní subjektivitu a mohou vstupovat do pracovněprávních vztahů, z nichž mají nárok na mzdu a jiné příjmy. Rovněž dávky nemocenského zabezpečení mohou přijímat občané starší šestnácti let (zde, jsou-li účastni nemocenského zabezpečení před dovršením tohoto věku, i dříve) a plnou občanskoprávní způsobilost může občan získat také již od šestnácti let, uzavřel-li sňatek. Vzhledem k těmto souvislostem a též s přihlédnutím ke stupni vyspělosti mladých lidí v současné době se navrhuje stanovit jako hranici vzniku způsobilosti k právním úkonům dovršení 16. roku věku. Pokud jde o občany mladší 16 let, budou je zastupovat zákonní zástupci určení zákonem o rodině. Pro omezení a zbavení způsobilosti k právním úkonům a o zastupování v těchto případech budou platit příslušná ustanovení občanského zákoníku.

Dalším účastníkem právních vztahů jsou organizace, kterým předpisy sociálního zabezpečení ukládají především evidenční a ohlašovací povinnosti. Způsobilost organizace jako právnické osoby ve vztazích sociálního zabezpečení je dána její způsobilostí v právních vztazích. Organizacemi jsou též společenské organizace včetně orgánů těchto organizací (např. ROH a závodní výbor ZO ROH). Při vymezení pojmu organizace se vycházelo ze změn připravovaných v hospodářském zákoníku.

Orgány sociálního zabezpečení jako další účastníci právních vztahů jsou uvedeny ve zvláštní části zákona (část čtvrtá hlava třetí).

Část druhá - důchodové zabezpečení

K § 6 a 7:

Důchodové zabezpečení podle návrhu zákona se vztahuje na občany, kteří jsou ekonomicky činní, zejména na pracovníky v pracovním poměru, členy jednotných zemědělských družstev a výrobních družstev, vojáky z povolání a další občany, kteří mají v důchodovém zabezpečení práva a povinností jako pracovníci v pracovním poměru, a za určitých podmínek též na další občany - jedná se o občany, kteří dosáhli věku 65 let nebo se stali invalidními anebo kteří se stali částečně invalidními, jestliže částečná invalidita vznikla následkem úrazu nebo onemocnění utrpěného za zvláštních okolností; jde např. o příslušníky Lidových milicí, účastníky neplacených brigád, dobrovolné dárce krve. Důchodově jsou zabezpečeni i pozůstalí po uvedených občanech.

Důchodové zabezpečení jednotlivě hospodařících rolníků a jiných osob samostatně hospodařících bude, tak jako dosud, upraveno prováděcím předpisem; pokud jde o formu tohoto zabezpečení, zůstane pro tyto osoby zachován systém pojištění.

Rozsah dávek důchodového zabezpečení zůstává v zásadě zachován a plně pokrývá zabezpečení občanů v důchodové oblasti. Ve srovnání s dosavadní úpravou se částečný invalidní důchod bude považovat za samostatný druh důchodu a nepřebírá se z důvodu nepraktičnosti částečný důchod za výsluhu let a namísto příplatku k výchovnému na invalidní dítě se zavádí diferencovaný příplatek na dítě dlouhodobě těžce zdravotně postižené vyžadující mimořádnou péči. Nově se do důchodového zabezpečení zahrnují další dávky poskytované důchodcům, které dosud sice důchodcům poskytovány byly, avšak nebyly začleněny do systematiky důchodového zabezpečení; pouze příspěvek na dětskou rekreaci se vzhledem ke svému charakteru začleňuje do sociální péče.

K § 8 až 11:

Jako zaměstnání se hodnotí v zásadě stejné činnosti jako dosud. Oproti dosavadnímu stavu se však bude bez dalších podmínek započítávat doba samostatné zemědělské činnosti konané v době od 9. května 1945 do 30. září 1948, která se dosud započítávala jen členům JZD nebo pracovníkům socialistické organizace se zemědělskou nebo lesní výrobou.Vzhledem ke skutečnosti, že zápočet této doby se bude týkat jen omezeného počtu případů, který se bude dále snižovat, bude tato úprava na základě zmocnění provedena prováděcím předpisem.

Tak jako dosud bude zaměstnání hodnoceno pro účely důchodového zabezpečení, jestliže půjde o zaměstnání, které zakládá účast na nemocenském zabezpečení. K nové úpravě této podmínky dochází u družstevních rolníků, a sice v návaznosti na připravovanou změnu účasti na zabezpečení v nemoci v souvislosti s novým zákonem o zemědělském družstevnictví. Zatímco dosud se kromě účasti na zabezpečení v nemoci u družstevních rolníků zkoumala ještě podmínka odpracované doby v kalendářním roce v budoucnu se bude zkoumat jen ta skutečnost, zda účast na zabezpečení v nemoci trvá.

Také u zápočtu náhradních dob se přejímá v zásadě dosavadní úprava. Ve srovnání se současným stavem se však rozšiřuje okruh náhradních dob o dobu, po kterou byl občanu se změněnou pracovních schopností, který nebyl poživatelem částečného invalidního důchodu, vyplácen příspěvek před umístěním do zaměstnání, a to od 1.října 1988. Pokud jde o dobu nezaměstnanosti, je na rozdíl od dosavadní úpravy zařazena jako náhradní doba a je formulována obecně tak, aby umožňovala pokrýt všechny případy, kdy by k takové skutečnosti došlo. Podrobnosti o zápočtu doby nezaměstnanosti stanoví prováděcí předpis.

Navrhovaná úprava v § 11 upřesňuje, které z dob zaměstnání a z náhradních dob se budou pro účely důchodového zabezpečení započítávat, půjde-li o doby v cizině.

K § 12 a 13:

Základem pro výpočet důchodů starobních, invalidních, částečných invalidních a za výsluhu let zůstává i nadále průměrný měsíční výdělek. Ve stanovení průměrného měsíčního výdělku však dochází k několika závažným změnám. První změna se týká délky rozhodného období. Zatímco podle zákona č.121/1975 Sb. bylo rozhodné období, z něhož se zjišťovaly výdělky, pětileté nebo desetileté, navrhuje se, aby rozhodné období bylo vždy desetileté. V rámci tohoto desetiletého období se však bude přihlížet, což je druhou závažnou změnou, jen k pěti výdělkově nejlepším kalendářním rokům. To, že těchto pět let nemusí jít za sebou, vychází zejména ze skutečnosti, že s přibývajícím věkem, zvláště ve fyzicky náročných povoláních, může dojít k poklesu výkonnosti,a tím i výdělků. Nový způsob přináší větší sociální jistoty, neboť při výpočtu důchodů se vyloučí z rozhodného období doby s nižšími popřípadě žádnými výdělky. Důchod bude tedy činit stanovený procentní podíl z nejvyšších výdělků dosahovaných v desetiletém období před vznikem nároku na důchod; výše důchodu se odvozuje z dosahované příjmové úrovně v období před vznikem nároku na důchod, nikoliv z nejvyšších výdělků dosažených za celé období pracovní iniciativy, neboť výše důchodu má být v přiměřené relaci k životní úrovni dosahované před vznikem nároku na důchod, a ne k nejvyšší životní úrovni dosažené kdykoliv během celé životní pracovní aktivity.

Pokud jde o skutečnosti určující počátek běhu rozhodného období, přejímá se dosavadní úprava s tím, že možnost zachování výdělku k datu skončení pracovní činnosti v zaměstnání zařazeném do preferované pracovní kategorie se navrhuje rozšířit i na pracující, kteří odpracovali v zaměstnání I. nebo II. pracovní kategorie alespoň 20 roků. Dosud mají tuto výhodu "stop-výdělku" pracující v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech.

Další závažná změna se týká způsobu redukce průměrného měsíčního výdělku, je-li vyšší než stanovená hranice. V současné době se průměrný měsíční výdělek pro výpočet důchodu započítán do 2000 Kčs plně, od 2000 Kčs do 5000 jednou třetinou a na vyšší výdělky se nebere zřetel. V době zavedení tohoto výpočtu průměrného měsíčního výdělku v roce 1957 se hranice 2000 Kčs týkala pouze 10 % pracujících. Při postupném zvyšování výdělkové úrovně dochází k tomu, že u převážné většiny pracujících má dnes na výši důchodu vliv jen část výdělku a u stále širšího okruhu pracujících se určitá část výdělku (nad 5000 Kčs) nezapočítává vůbec,

Výdělků nad 2000 Kčs dosahuje v současné době již více než 80 % pracujících. Odhaduje se, že v roce 1990 bude mít jen 1,5 % mužů a 18 % žen průměrný měsíční výdělek nižší než 2000 Kčs a naopak 20 % mužů a 2 % zen bude mít průměrný měsíční výdělek vyšší než 5000 Kčs. Zatímco výše důchodu ze III. pracovní kategorie z výdělku 2000 Kčs dosahuje 70 % mzdy, klesá při výdělku 3000 Kčs na 54 %, a s dalším růstem výdělku podíl důchodu k dřívější mzdě ještě více klesá,

Dosavadní způsob redukce je hlavním nivelizačním faktorem v důchodovém zabezpečení a způsobuje, že důchody jednotlivých pracujících se výrazně neliší, i když jejich pracovní zásluhy, a tedy i příjmy, jsou často značně rozdílné.

Navržený způsob redukce průměrného měsíčního výdělku znamená, že maximální redukovaný průměrný měsíční výdělek se z částky 3000 Kčs zvýší na 4067 Kčs. Současně se zvyšuje nejvyšší hranice, která má ještě vliv na výši průměrného měsíčního výdělku, z 5000 Kčs na 10 000 Kčs. Tím se zmírní dosavadní nivelizační tendence a vytvoří předpoklady pro výraznější vyjádření zásluh ve výši důchodu.

Nová úprava přinese relativně nejvyšší zvýšení u důchodů vyměřených z výdělků kolem 2500 Kčs a dále z výdělků převyšujících 5000 Kčs, kde bylo vyjádření zásluh ve výši důchodu dosud nedostatečné. Výše starobního důchodu při 42 letech zaměstnání ve III. pracovní kategorii bude moci dosáhnout ke dni vzniku nároku vlivem nové redukce maximálně 2725 Kčs měsíčně (dosud 2070 Kčs měsíčně).

K § 14 až 18:

Zůstává zachován současný systém zařazování zaměstnání pro účely důchodového zabezpečení do tří pracovních kategorií. Navrhované změny se týkají především okruhu zaměstnání zařazených do I. pracovní kategorie a nárokem na starobní důchod v 58 letech, vydávání resortních seznamů zaměstnání zařazených do I. a II. pracovní kategorie pro účely důchodového zabezpečení a zrušení institutu přerušení (skončení) zaměstnání I. (II.) pracovní kategorie. Současně se sleduje širší a komplexnější zákonnou úpravou posílení právních jistot pracujících a také zjednodušení právní úpravy na tomto úseku.

Ve výčtu zaměstnání zařazených do I. pracovní kategorie s nárokem na starobní důchod v 58 letech jsou v návaznosti na usnesení vlády ČSSR č. 131/1985 uvedena zaměstnání vykonávaná s prokázanými chemickými karcinogeny a při pracovních procesech s rizikem chemické karcinogenity (§ 14 odst.2 písm. i)).Zařazení uvedených zaměstnání bylo dosud prováděno s použitím ustanovení § 171 zákona č.121/1975 Sb. o odstranění tvrdosti zákona o sociálním zabezpečení; uvedený postup se nyní právně zabezpečuje. Nově se navrhuje zařadit do I. pracovní kategorie s nárokem na starobní důchod v 58 letech také zaměstnání vykonávaná ve stokové síti v podzemních prostorách. Půjde celkem cca o 170 pracovníků, vykonávajících svoji práci v mimořádně obtížných podmínkách těchto prostor.

Zpřesňují se základní podmínky pro zařazování zaměstnání do preferovaných pracovních kategorií (I. a II.) tak, aby bylo zřejmá, že výkon práce za zdravotně obtížných podmínek musí mít dlouhodobý soustavný charakter s tím, ze převaha rizikových prací se sleduje v pozorovacím období kalendářního měsíce. Tyto podmínky se uplatňují jak při tvorbě resortních seznamů zaměstnání zařazených do I. a II. pracovní kategorie, tak při posuzování započitatelné doby uvedených zaměstnání jednotlivých pracovníků. Pokud jde o zaměstnání II. pracovní kategorie, přebírá zákon z nařízení vlády ČSSR č.136/1975 Sb., o zařazování zaměstnání do I. a II. pracovní kategorie pro účely důchodového zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, také další podmínky specifikující zdravotní škodlivost vykonávaných prací pro přiznání této preference, která dosud v zákoně chyběla.

Zákon bude nově obsahovat úpravu zařazování zaměstnání technickohospodářských pracovníků, provozních údržbářů a montérů do I. a II. pracovní kategorie. Oproti dosavadnímu stavu se zpřesňují podmínky pro zařazování zaměstnání technickohospodářských pracovníků v důlních podnicích tak, že nestačí pouze stanovit v jejich pracovní náplni povinnost vykonávat zaměstnání po polovinu celkové pracovní doby na pracovištích, kde se vykonávají zaměstnání zařazená do I. pracovní kategorie, nýbrž tato převaha bude muset být prakticky dosažena. Odpracuje-li uvedený technik nadpoloviční rozsah celkové měsíční pracovní doby (včetně případné práce přesčas apod.) na takových pracovištích, bude mu celý měsíc hodnocen v I. pracovní kategorii, odpracuje-li na takových pracovištích nejvýše polovinu této doby, bude mu celý měsíc hodnocen ve III. pracovní kategorii.

Pro část vedoucích technickohospodářských pracovníků důlních podniků a bánského geologického průzkumu a vedoucích technických pracovníků státní bánské správy, kteří trvale vykonávají svoji práci částečně na rizikových pracovištích v podzemí, ale zpravidla v nižším než nadpolovičním rozsahu, se zavádí nové hledisko pro zařazování jejich zaměstnání do I, pracovní kategorie s nárokem na důchod v 55 letech. Odpracují-li na těchto pracovištích aspoň 110 směn v kalendářním roce, započte se jim celý rok v této I. pracovní kategorii, odpracují-li na nich menší počet směn, započte se jim odpovídající část kalendářního roku. Touto navrhovanou úpravou se lépe vyjádří zásluhové hledisko při zařazování zaměstnání do I. pracovní kategorie některých vedoucích pracovníků důlních podniků (hlavní inženýr, vedoucí útvaru řízení výroby, ředitel podniku apod.), kteří by za současného stavu při prokazatelně značné době strávené na rizikových pracovištích nemohli ve většině případů splnit hledisko převahy rizikových prací v průběhu kalendářního měsíce.

Ke zjednodušení dochází v právní úpravě zařazování do pracovních kategorií tím, že tyto otázky již nebude obsahovat prováděcí vyhláška k zákonu o sociálním zabezpečení, nýbrž vedle zákona pouze nařízení vlády ČSSR o zařazování zaměstnání do I. a II. pracovní kategorie pro účely důchodového zabezpečení (§ 17). Konkrétní zaměstnání budou i nadále obsažena v resortních seznamech zaměstnání zařazených do I. a II. pracovní kategorie pro účely důchodového zabezpečení. Tyto seznamy však budou moci po účinnosti zákona vydávat pouze ústřední orgány státní správy federace či republik. Za ostatní ústřední orgány a organizace, v jejichž působnosti se vykonávají práce odůvodňující zařazení do preferovaných pracovních kategorií budou vydávat tyto seznamy podle územní působnosti federální ministerstvo práce a sociálních věcí a ministerstva zdravotnictví a sociálních věcí s tím, že příslušné povinnosti ukládané na tomto úseku ústředním orgánům státní správy budou plnit orgány a organizace, v jejichž působnosti se rizikové práce vykonávají. Zákon požaduje v zájmu posílení právních jistot pracujících,kteří svůj nárok na zařazení zaměstnání do I. a II. pracovní kategorie mohou uplatnit jen pokud je jejich zaměstnání uvedeno v příslušném resortním seznamu, aby tyto seznamy byly vydány obecně závazným právním předpisem příslušného ústředního orgánu státní správy. Současně upravuje v souladu s dosavadním výkladem postup při změnách resortních seznamů.

Ke dni účinnosti zákona zůstanou v platnosti dnes platné resortní seznamy s úpravami vyplývajícími z navrhovaných změn. S vydáním nových resortních seznamů se počítá po ukončení přestavby organizačních struktur podniků a státních orgánů v návaznosti na plné uplatnění II. etapy ZEÚMS po roce 1990.

Prováděcí nařízení vlády o zařazování zaměstnání do I. a II. pracovní kategorie pro účely důchodového zabezpečení upraví druhy prací odůvodňujících, aby zaměstnání bylo zařazeno do I. a II. pracovní kategorie, okruh zaměstnání I. pracovní kategorie v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech a zaměstnání vybraných vedoucích technickohospodářských a technických pracovníků, pro něž je nově navrhováno při zařazování do U. pracovní kategorie hledisko 110 odfáraných směn. Rovněž blíže vymezí okruh a rozsah započitatelnosti některých dob, kdy pracující fakticky zaměstnání I. (II.) pracovní kategorie nevykonával, jako doby zaměstnání této preferované pracovní kategorie.

K § 19:

Definice pracovních úrazů a nemocí z povolání se vzhledem ke svému obecnému charakteru upravuje samostatně mezi základními pojmy zákona o sociálním zabezpečení. Z okruhu jiných úrazů, které se v důchodovém zabezpečení posuzují jako pracovní, se pro malé a problematické uplatnění v praxi vypouštějí úrazy členů jednotných zemědělských družstev utrpěné při práci na záhumenku, které budou nadále posuzovány jako mimopracovní úrazy.

Tak jako dosud bude konkrétní vymezení nemocí z povolání, které se posuzují v důchodovém zabezpečení jako pracovní úrazy, obsaženo v prováděcím předpise. Tento předpis vymezí i pojem úrazů utrpěných při některých dalších druzích činnosti, která se posuzují rovněž jako pracovní úrazy.

K § 20 až 28:

Základní podmínky nároku na starobní důchod a poměrný starobní důchod spočívající ve stanovení věkových hranic pro odchod do důchodu a minimální potřebné doby zaměstnání pro nárok na důchod se zachovávají. Představují optimální vyjádření zásluhových hledisek v konstrukci starobního důchodu a významnou součást sociálních jistot pracujících. Navrhuje se však zrušit další podmínku vyžadující, aby zaměstnání (popř. zaměstnání I. nebo II. pracovní kategorie) trvalo ke dni vzniku nároku na důchod, popř. neskončilo dříve než dva roky před tímto dnem. Zrušení této podmínky souvisí s obecným opuštěním institutu "přerušení (skončení) zaměstnání (zaměstnání I. nebo II. pracovní kategorie)" v důchodovém zabezpečení, který zakládal neúčelnou administrativní činnost národních výborů (rozhodování o tom, že zaměstnání bylo přerušeno, popřípadě skončeno,z vážných důvodů) a ve svých důsledcích vedl při získávání stejné doby zaměstnání,stejného věku a výdělku k nerovným nárokům na důchod, popřípadě v některých případech vzniku nároku bránil. Např. pracujícímu, který od svých 18 let pracoval celkem 35 roků, a poté zbývajících 7 roků do 60 let věku nebyl zaměstnán, nárok na starobní důchod nevznikl, zatímco v opačném sledu pracovní činnosti a doby bez zaměstnání nárok na důchod vznikl.

Zrušením uvedené podmínky dojde k posílení sociálních jistot pracujících (odpadne možnost poškození v důchodových nárocích pro neúplnou znalost složitých předpisů) a ke snížení rozsahu administrativní činnosti národních výborů. Pozitivně se bude toto zjednodušení podmínek nároku na starobní důchod projevovat zejména u nároků na tento důchod ze zaměstnání I. (II.) pracovní kategorie, kdy budou moci pracující ve vyšším věku, bez ztráty tohoto nároku, odejít z takového zaměstnání spojeného se zvýšeným zdravotním rizikem či nadměrnou fyzickou námahou.

Z dosavadní směrnice federálního ministerstva práce a sociálních věcí z 10.7.1980 o poskytování výhod ze sociálního zabezpečení pracovníkům zaměstnaným v hornictví pod zemí v hlubinných dolech se přebírá do zákona úprava nároku na starobní důchod pracujících, kteří dosáhli věku 55 let, splnili čekací dobu 25 roků zaměstnání a po nejméně 15 letech výkonu ostatních zaměstnání v hornictví pod zemí v hlubinných dolech (§ 14 odst.2 písm. b) zákona) byli převedeni nebo uvolněni z takového zaměstnání z důvodů, že pozbyli vzhledem ke svému zdravotnímu stavu trvale způsobilost konat dále dosavadní práci pro ohrožení nebo onemocnění nemocí z povolání anebo pro dosažení nejvyšší přípustné expozice, nebo byli uvolněni z takového zaměstnání z důvodu provádění racionalizačních nebo organizačních opatření.

V souvislosti se změnami v zařazování zaměstnání do preferovaných pracovních kategorií se snižuje ze 60 na 58 let věková hranice pro vznik nároku na starobní důchod pracujících, kteří vykonávali nejméně 20 roků zaměstnání ve stokové síti v podzemních prostorách.

Zachovává se přiznávání důchodů na základě přechodných mimořádných opatření, učiněných v minulosti. Jde o opatření učiněné předsedou bývalého Státního úřadu sociálního zabezpečení na podkladě usnesení ÚV KSČ z 24.8.1965, opatření učiněná ministry práce a sociálních věcí ČSR a SSR k provedení usnesení vlády ČSSR č. 465/1968 na podkladě § 142 zákona č. 101/1964 Sb., o sociálním zabezpečení, týkající se pracovníků uranového průmyslu, a opatření ministra práce a sociálních věcí ČSR ze dne 30.7.1985 pro pracovnice při těžbě, úpravě a třídění uranové rudy.

U žen se bude za podmínek stanovených prováděcím předpisem přihlížet pro určení věkové hranice pro odchod do důchodu (tyto hranice se nemění) i k cizím dětem, které vychovaly (např. dítě manžela, dítě svěřené rozhodnutím soudu do náhradní rodinné péče), čímž se odstraní určitá tvrdost vůči těmto ženám. Rovněž budou pro nárok na starobní důchod započítávány i děti, které žena vychovala jako pěstounka ve zvláštních zařízeních pěstounské péče, tedy za obdobných podmínek jako při celodenní péči v rodině. Tím dojde i ke sjednocení nároků pěstounek, které vykonávají pěstounskou péči ve zvláštních zařízeních, s nároky pěstounek, které vychovávají tyto děti v rodinném prostředí.

V konstrukci výpočtu starobního důchodu se zachovávají všechny osvědčené základní principy, jimiž jsou především dosavadní základní procentní výměry důchodu diferencované podle pracovních kategorií i procentní zvýšení za dobu zaměstnání od 21. roku v U. a II. a od 26. roku zaměstnání ve III. pracovní kategorii. Tím je zabezpečena žádoucí závislost výše důchodu na délce doby zaměstnání a výši výdělku, a to podle druhu vykonávané práce.

V zájmu výraznějšího ohodnocení doby zaměstnání v preferovaných kategoriích se navrhuje upravit omezení procentním zvýšením za dobu zaměstnání od 21., příp. 26. roku. Dosud v případě, že pracující nezískal potřebnou dobu pro nárok na důchod z I. pracovní kategorie, mohla procentní výše jeho důchodu přesáhnout základní výměru důchodu nejvýše o 20 % průměrného měsíčního výdělku a dosáhnout tak maximálně 75 % u důchodu vyměřeného z II. pracovní kategorie, resp.70 % průměrného měsíčního výdělku u důchodu ze III. pracovní kategorie. Pracujícím, kteří pracovali řadu let v zaměstnání I. nebo II. pracovní kategorie, avšak nedosáhli v takovém zaměstnání požadovanou dobu pro získání důchodu z této kategorie, se tyto odpracované roky podle platných předpisů ve výši důchodu odrážely jen zcela nepatrně. Zvlášť zvýhodněni budou pracující, kteří vykonávali více jak 10 let zaměstnání patřící do I. pracovní kategorie. U nadále bude procentní omezení stanoveno pro pracující, kteří odpracovali alespoň 20 (15, 10) let v zaměstnání I. pracovní kategorie. Výše jejich důchodu tak bude moci dosáhnout ke dni vzniku nároku na starobní důchod až 94 % resp. 100 % průměrného měsíčního výdělku.

Zachovány zůstanou podmínky zvyšování nároku na důchod pokračováním v pracovní činnosti po splnění podmínek tohoto nároku bez pobírání důchodu a také možnosti zaměstnávání důchodců s důchodem vedle výdělku podle nařízení vlády ČSSR č. 142/1983 Sb., o poskytování důchodu některým pracujícím důchodcům. Dochází pouze ke zpřesnění zápočtu náhradních dob pro zvýšení nároku na poměrný starobní důchod.

V návaznosti na úpravu zjišťování průměrného měsíčního výdělku (nové hranice pro redukci tohoto výdělku) se k prohloubení zásluhovosti v konstrukci výše důchodu zvyšují v souladu s růstem pracovních příjmů a životních nákladů a podle ekonomických možností naší společnosti také pevné částky nejvyšší výměry starobního důchodu. Pro pracující v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech představuje toto zvýšení cca 24 %, u ostatních důchodů z I. pracovní kategorie téměř 27 %, u důchodů z II. pracovní kategorie 31 % a u důchodů z III. pracovní kategorie 30 % dosud stanovené nebo z konstrukce důchodu vyplývající nejvyšší výměry; k nově vyměřovaným důchodům již nebudou nad částky nejvyšších výměr náležet zvýšení o 60 popř. 70 Kčs měsíčně podle zákonných opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 76/1979 Sb. a č.7/1982 Sb., která již jsou v nových pevných částkách zahrnuta.

Nejvyšší procentní výměra starobního důchodu se nemění. Nejnižší výměra bude v částce 550 Kčs měsíčně náležet oproti dřívějšímu stavu i nad částku stanovenou podle nejvyšší procentní výměry tohoto důchodu.

K § 29 až 36:

V návaznosti na změny v systému dávek důchodového zabezpečení (§ 7) se upravuje invalidní důchod samostatně. Pokud jde o potřebnou dobu pro nárok na něj, zachovává se dosavadní vyhovující stav. Shodně, jako u podmínek nároku na starobní důchod, se promítají důsledky zrušení institutu "přerušení (skončení) zaměstnání". I u invalidního důchodu se přejímá úprava nároků pracovníků převedených nebo uvolněných ze zdravotních důvodů ze zaměstnání I. pracovní kategorie v hornictví uvedených v § 14 odst.2 písm. b) zákona, obsažená dosud ve směrnici federálního ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 10.7.1980.

Dosavadní způsob výpočtu invalidního důchodu se v podstatě zachovává. Obdobně jako u starobního důchodu se upravuje zvýšení nad základní výměru důchodu a nejvyšší výměra invalidního důchodu. Zachovává se dosavadní úprava výše invalidního důchodu pracujícího, který nebyl zaměstnán přede dnem vzniku nároku na invalidní důchod nejméně 25 roků nebo jehož doba zaměstnání s přičtenou dobou nedosahuje 25 roků a úprava výše invalidního důchodu pracujícího, který se stal invalidním následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání.

Zjednodušená, ale bez věcných změn, je úprava nároku na invalidní důchod v mimořádných případech a při výkonu služby v ozbrojených silách, nejde-li o důchody vojáků z povolání podle části páté zákona a úprava nového vyměření invalidního důchodu. Nově se v zájmu prohloubení zásluhového hlediska upravuje možnost požádat o nové vyměření invalidního důchodu, jestliže utrpí poživatel invalidního důchodu pracovní úraz, který by založil invaliditu nebo jestliže se u poživatele invalidního důchodu projeví dodatečně souvislost jeho invalidity s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, popř. tato souvislost zanikne. V souvislosti se současně připravovanými opatřeními ke zvýšení účinnosti boje proti alkoholismu a narkomanii se navrhuje nepřiznávat na rozdíl od současného stavu zvýšení o 10 % průměrného měsíčního výdělku v těch případech, kdy se občan stal invalidním následkem pracovního úrazu, jehož příčinou byla opilost nebo zneužit í omamných prostředků,

K § 37 až 39:

Částečný invalidní důchod se upravuje samostatně s tím, že se zachovávají dosavadní podmínky vzniku nároku na tento důchod i způsob stanovení jeho výše. Oproti dosavadnímu stavu se bude částečný invalidní důchod pracujícího, kterému dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav značně ztěžuje obecné životní podmínky (kdy se nevyžaduje splnění ekonomické podmínky podstatného poklesu výdělku), přiznávat jako obligatorní dávka bez sledování sociální situace rodiny žadatele, popř. poživatele tohoto důchod které se stalo po poslední změně orientační příjmové hranice nepraktickým. Výčet zdravotních postižení pro nárok na částečný invalidní důchod v těchto případech upraví prováděcí předpis. Tato úprava přispěje vedle posílení sociálněprávních jistot těchto občanů také ke snížení rozsahu administrativní náročnosti národních výborů.

K prohloubení zásluhového hlediska se nově umožňuje i poživatelům částečného invalidního důchodu, kteří utrpí pracovní úraz, který by založil částečnou invaliditu nebo u nichž se projeví souvislost částečné invalidity s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání až dodatečně, nové vyměření částečného invalidního důchodu. Obdobně se nové vyměření provede i pokud dodatečně tato souvislost zanikne.

K § 40 až 44:

Základní podmínky nároku na důchodu za výsluhu let a principy stanovení jeho výše se nemění. Proti dosavadnímu stavu se rozšiřuje okruh pracujících, jimž může být nárok na tento důchod přiznán, o řídící letového provozu. Vysoké požadavky na zdravotní způsobilost pracovníků k výkonu uvedeného zaměstnání, jehož kvalita bezprostředně ovlivnuje bezpečnost letecké dopravy, neumožňují ve většině případů podle výsledků lékařských prohlídek jeho dlouhodobý, popř. celoživotní výkon. Důchod za výsluhu let zde bude účelně kompenzovat pokles pracovních příjmů související s nuceným odchodem pracujícího z takového zaměstnání.

Zákon zjednodušuje právní úpravu důchodu za výsluhu let tím, že tuto dávku upravil komplexně, včetně otázek řešených dosud prováděcím předpisem, a že přizpůsobil způsob krácení důchodu za výsluhu let s příjmem z výdělečné činnosti podmínkám, za nichž se krátí v souběhu s příjmem z výdělečné činnosti vdovský důchod.

K § 45 až 48:

Ze všeobecných podmínek vzniku nároku na vdovský důchod navrhovaná úprava vypouští podmínku, podle níž nárok na tento důchod vzniká jen tehdy, jestliže neuplynuly od skončení zaměstnání do dne smrti manžela více než dva roky. Tato změna navazuje na obdobnou úpravu navrhovanou u starobního a invalidního důchodu. U nadále zůstává v platnosti, že nárok na vdovský důchod vznikne jen té ženě, jejíž manžel ke dni smrti splnil podmínky pro vznik nároku na starobní důchod nebo podmínku potřebné doby zaměstnání pro nárok na invalidní důchod (§ 29 odst.3 nebo důchod za výsluhu let (§ 41).

Zakotvení nároku na vdovský důchod po dobu jednoho roku od smrti manžela všem ženám a stávající důvody pro jeho poskytování i po této době ponechává nový zákon v platnosti i nadále. Možnost poskytování vdovského důchodu i po uplynutí jednoho roku od smrti manžela rozšiřuje na vdovu, která dosáhla v době smrti manžela 40 let v případě, že manžel zemřel následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých v době služby v ozbrojených silách anebo za dalších okolností uvedených v § 34 odst.3 návrhu zákona. Vdově, jejíž manžel zemřel tímto způsobem, se též prodlužuje lhůta pro obnovení nároku na vdovský důchod, a to na pět let od zániku dřívějšího nároku na vdovský důchod.

V § 46 odst.4 se dále navrhuje zavést možnost obnovy nároku na vdovský důchod ženě kdykoliv, začne-li pečovat alespoň o jedno nezaopatřené dítě. Jde o významné sociálně-ekonomické opatření, které se promítne zejména v rodinách, kdy dítě začne studovat po době delší než jsou dva roky od skončení předchozího studia.

V § 46 odst.2 písm.b) se zavádí nově pojem "nezaopatřené" dítě, a to z důvodů sjednocení právní terminologie používané v předpisech o nemocenském a důchodovém zabezpečení. Tento pojem se vysvětluje v § 49 odst.2 navrhovaného zákona v souvislosti s úpravou podmínek nároku na sirotčí důchod.

Pokud jde o okruh dětí, jejichž vychování, resp. péče o ně, zakládá nárok na vdovský důchod, budou se za ně považovat nejen společné děti zemřelého manžela a vdovy, ale i děti, které mají určitý vztah k vdově nebo k jejímu manželovi. Jsou to děti vdovy, jejichž otcem nebyl zemřelý manžel a děti převzaté vdovou nebo jejím manželem do dne smrti manžela do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu. Nebude se i nadále přihlížet k dětem narozeným, resp. převzatým do péče, po úmrtí manžela, s výjimkou dětí narozených po smrti otce, které mají po zemřelém nárok na sirotčí důchod. Touto úpravou se zajišťuje poskytování vdovského důchodu všem ženám pečujícím o nezaopatřené dítě, které bylo v rodině zemřelého vychováváno bez ohledu na to, zda pobírá po zemřelém sirotčí důchod či nikoliv.

Vdově, která nežila s manželem delší dobu před jeho smrtí ve společné domácnosti a jejíž manželství přestalo plnit svou společenskou funkci, navrhovaná úprava v § 46 odst.5 zachovává dosavadní podmínky nároku na vdovský důchod po tomto manželovi. I nadále se bude vyžadovat, aby v době úmrtí manžela měla vdova vůči němu nárok na výživné. Obdobná úprava nároku na vdovský důchod rozvedené ženě se provádí v § 46 odst.6 návrhu zákona.

Podle § 46 odst.7 návrhu nárok na vdovský důchod zaniká provdáním. Jeho možnost obnovení při opětovném ovdovění nová úprava již nepřejímá. Uzavřením nového manželství zanikají veškeré vztahy s dřívějším manželem. Není odůvodněné, aby v sociálním zabezpečení tyto vztahy v této formě přetrvávaly i nadále.

Výše a způsob stanovení vdovského důchodu se v porovnání s dnešním stavem nemění. Zvyšuje se pouze nejnižší částka vdovského důchodu ze 360 Kčs na 450 Kčs měsíčně. Dosavadní částka platí od roku 1964; k této částce náleží, stejně jako k ostatním důchodům, ještě zvýšení podle zákonných opatření z let 1979 a 1982 v úhrnné výši 70 Kčs měsíčně. Proto,že se tato zvýšení již nadále k vdovskému důchodu nebudou poskytovat,a se zřetelem na zvýšení nejnižších částek ostatních důchodů navrhuje se přiměřeně zvýšit i nejnižší částku vdovského důchodu.

Krácení vdovského důchodu s příjmem z výdělečné činnosti se zachovává s ohledem na funkci vdovského důchodu. Nemění se ani hranice pro úhrn důchodu s příjmem z výdělečné činnosti. Případy, kdy se výdělečně činné vdově nekrátí vdovský důchod, rozšiřuje navrhovaná úprava na ženy, které dosáhly věku 65 let. Při krácení vdovského důchodu se však v rámci zjednodušení upouští od systému zálohové výplaty důchodu a jeho následného vyúčtování, což je vyjádřeno v odstavci l tak, že po uplynutí období, z kterého se počítá průměr hrubých příjmů (za 12 kalendářních měsíců), se výše důchodu zpětně, podle skutečně dosažených výdělků, neupravuje. Administrativně složité zpětné vyúčtování zálohově vypláceného důchodu a s tím spojené vykazování, srážení, event. vymáhání vzniklých přeplatků, tak navržená úprava odstraní. Návrh povede ke zhospodárnění důchodového řízení, ke zjednodušení administrativy nejen u plátců důchodů, ale i organizací a orgánů spojů. Náklady na administrativu této agendy jsou dosud značné a rovněž provádění výpočetní technikou je velmi náročné. Navrhovaná úprava přispěje ke srozumitelnosti rozhodování, posílí sociální jistoty vdov a bude mít kladný dopad na veřejnost. Povede i ke snížení nákladů spojených s prováděním přeplatkové agendy.