K § 49 a 50:
Tato ustanovení upravují podmínky nároku
a výši sirotčího důchodu. Proti
dosavadní úpravě dochází v
podmínkách nároku na tento důchod
k podstatným změnám. Vypouští
se zkoumání podmínky, zda zemřelý
rodič (osvojitel), popřípadě osoba,
na kterou bylo dítě odkázáno výživou,
byl zaměstnán po dobu potřebnou pro nárok
na starobní nebo invalidní důchod anebo pobíral
již důchod. Dále se vypouští u
nároku na sirotčí důchod oboustranně
osiřelého dítěte podmínka trvalého
pobytu některého z rodičů v ČSSR.
Podle navrhované úpravy obsažené v §
49 a 103 odst. 1 nárok na sirotčí důchod
tedy získá každé dítě,
které má trvalý pobyt v ČSSR a je
nezaopatřené, zemře-li mu rodič (osvojitel)
nebo osoba, která převzala dítě do
péče nahrazující péči
rodičů, pokud dítě bylo na ni v době
smrti odkázáno převážně
výživou, kterou ze závažných příčin
nemohli zajistit jeho rodiče. Nárok na sirotčí
důchod nezíská i nadále dítě
v pěstounské péči po pěstounovi
nebo jeho manželovi a nárok na sirotčí
důchod zaniká i nadále osvojením dítěte
a obnovuje se zrušením osvojení.
Nezaopatřenost dítěte je shodně řešena
s nezaopatřeností dítěte pro účely
poskytování přídavků na děti
z nemocenského zabezpečení.
Způsob výpočtu sirotčího důchodu
a jeho výše se nemění. Zvyšují
se pouze nejnižší výměry sirotčího
důchodu u jednostranně osiřelého dítěte
ze stejných důvodů jako nejnižší
výměry ostatních důchodů.
K § 51 až 53:
V ustanovení § 51 se nově navrhuje, aby důchod
manželky se stal nárokovou dávkou bez ohledu
na výši manželova důchodu (případně
jiného příjmu) a aby náležel
po dobu trvání manželství, a to v jednotné
částce 200 Kčs měsíčně.
U nadále zůstává v platnosti, že
se bude přiznávat pouze manželce občana,
který byl zaměstnán po dobu potřebnou
pro nárok na důchod invalidní, starobní
nebo za výsluhu let anebo občana, který je
již poživatelem některého z uvedených
důchodů. Podmínka, že tento důchod
může být přiznán jen ženě,
která není výdělečně
činná a nemá nárok na jiný
důchod a dosáhla věku 65 let anebo je invalidní,
se nemění. Navrhovanou úpravou důchodu
manželky se sleduje zejména jednotné posuzování
žádostí všech žen o tento důchod.
Sociální důchod má v systému
dávek důchodového zabezpečení
ještě své opodstatnění. Existují
stále ještě občané, kteří
nezískali nárok na některou z dávek
důchodového zabezpečení a pro vysoký
věk nebo invaliditu nejsou schopni pracovat. V případě
sociální potřebnosti je nutno tyto občany
zabezpečovat sociálním důchodem jako
dosud. V současné době se vyplácí
více než 25 tisíc sociálních
důchodů.
Sociální důchod podle navrhované úpravy
bude možno poskytnout až do výše minimálních
částek platných obecně v případech,
kdy důchod je jediným zdrojem příjmu
důchodce. Nebude však náležet od čtvrté
splátky důchodu po dni umístění
v ústavu sociální péče, jde-li
o celoroční nebo týdenní pobyty, v
léčebně pro dlouhodobě nemocné
nebo v psychiatrické léčebně. Jde
o zařízení, kde tento občan dostává
bezplatně plné zaopatření a není
proto důvodu pro poskytování tohoto důchodu.
Zachovává se institut osobního důchodu
pro pracující, kteří získali
mimořádné zásluhy v oboru hospodářství,
vědy, školství, kultury, obrany a bezpečnosti
vlasti, v oboru správy apod. V osobním důchodu
má být jako dosud vyjádřena míra
zásluh i výše příjmů z
doby pracovní aktivity těchto občanů.
Bližší podmínky přiznávání
tohoto důchodu upraví vláda ČSSR.
K § 54:
Možnost zvýšení nízkých
důchodů z titulu jediného zdroje příjmu,
pokud si důchodce nemůže zvýšit
životní úroveň vlastní prací,
se i nadále zachovává. Vypouští
se však ustanovení o zvýšení invalidního
důchodu, který je jediným zdrojem příjmu,
o 100 Kčs měsíčně, neboť
opatření na úseku sociální
péče umožňují řešit
nepříznivou finanční situaci invalidního
důchodce výhodnějším způsobem.
V souladu s novou právní úpravou poskytování
důchodů do ústavů sociální
péče, léčeben dlouhodobě nemocných
a psychiatrických léčeben se provádí
i omezení nároku na zvýšení důchodu
z titulu jediného zdroje příjmu v těchto
případech. Zvýšení nenáleží
od čtvrté splátky po dni umístění
za předpokladu, že se jedná o důchodce,
který neplní vyživovací povinnost.
Do zákona bylo převzato z prováděcí
vyhlášky vymezení pojmu "rodinný
příslušník". Aby byla ve smyslu
tohoto ustanovení družka považována za
rodinného příslušníka, nesmí
mít napříště nejen vlastní
důchod, ale ani jiný příjem. Okruh
rodinných příslušníků
byl rozšířen o zetě a snachu vzhledem
k tomu, že patří mezi nejbližší
osoby obdobně jako např. tchán nebo tchyně.
K § 55 až 58:
U souběhu důchodů se již nerozlišuje
souběh podmínek nároků na důchody
a souběh podmínek nároků na výplatu
důchodů a přechází se na princip
souběhu nároků na výplatu důchodu;
jinak se dosavadní principy zachovávají.
Mění se nejvyšší výměry
úhrnu vyplácených důchodů shodně
s dosavadní úpravou se stanoví,že při
překročení nejvyšší výměry
se omezuje vdovský nebo sirotčí důchod.
Zpřesňuje se postup v případech, je-li
pro souběh s vyšším vdovským důchodem
krácen na polovinu starobní důchodů,
který byl zvýšen za další zaměstnání
konané po vzniku nároku na tento důchod,
a to tak, že nejvyšší výměry
se v těchto případech zvýší
o celou částku odpovídající
zvýšení za další práci.
Do zákona se přebírá úprava
souběhu vdovského důchodu s jiným
důchodem a příjmem z výdělečné
činnosti, která byla dosud obsažena v prováděcím
předpise; vzhledem k tomu, že se jedná o nároky
na výši vyplácených důchodů,
je potřebná zákonná úprava.
U souběhu československých důchodů
a důchodů vyplácených z ciziny se
provádí v zájmu větší
srozumitelnosti a zjednodušení jen drobnější
legislativní úpravy textu a jinak se v zásadě
věcně přebírá dosavadní
úprava.
K § 59 až 62:
Ve vymezení skupin účastníků
odboje se zachovává současná úprava
s tím, že napříště budou
nároky účastníků odboje z I.
světové války upraveny v prováděcím
předpise.
K § 63 a 64:
Při stanovení základní výměry
starobního a invalidního důchodu účastníka
odboje se zachovává dosavadní stav. Omezení
procentního zvýšení u účastníků
odboje II., III. a IV. skupiny se upravuje z 20 % na 25 % průměrného
měsíčního výdělku.
Nejvyšší výměra starobního
a invalidního důchodu je stanovena ve stejné
výši jako u pracujících v I. pracovní
kategorii, což je výrazem ocenění zásluh
těchto občanů. Nově stanovené
nejnižší výměry vycházejí
z již vyplácených důchodů, neboť
naprostá většina účastníků
odboje již má důchod přiznán;
přiznané důchody budou v souvislosti s novou
právní úpravou zvyšovány. Proto
částky nových minimálních důchodů
byly stanoveny tak, že dosavadní nejnižší
výměry byly zvýšeny o 140 Kčs
a kromě toho bylo u I.skupiny přičteno dalších
120 Kčs, u II. skupiny 80 Kčs a u III. a IV. skupiny
30 Kčs.
K § 65 až 69:
Zachovává se v podstatě dosavadní
stav s tím, že se nově stanoví nejnižší
výměry těchto důchodů. K částkám
se došlo obdobným způsobem jako u stanovení
nejnižších výměr důchodů
účastníků odboje, přičemž
se vychází ze 60 % zvýšení podle
jednotlivých skupin. V souvislosti se zvýšením
minimálních důchodů se zvyšují
i minimální výměry sirotčích
důchodů po účastnících
odboje s tím, že částka bude i nadále
vyšší než u ostatních sirotčích
důchodů. Nejnižší výměry
sociálního důchodu účastníka
odboje jsou stanoveny ve stejných částkách
jako u nejnižších výměr důchodu
starobního a invalidního, v závislosti na
skupině odboje. Nejnižší výměry
důchodů rodičů účastníka
odboje se zvyšují na stejné částky,
jaké platí do 1.10.1987 pro nejnižší
důchody, které jsou jediným zdrojem příjmu.
U těchto důchodců se však nemusí
jednat o důchod, který je jediným zdrojem
příjmu.
K § 70:
V navrhované úpravě zvýšení
důchodu pro bezmocnost se provádí několik
změn.
Především se zvyšují částky
při převážné a úplné
bezmocnosti o 100 Kčs a 200 Kčs v souvislosti s
růstem finančních nákladů na
pravidelnou pomoc a ošetření důchodce
při těchto stupních bezmocnosti. Zároveň
se zvyšuje dosavadní hranice 2000 Kčs platné
pro souběh důchodu a zvýšení
pro bezmocnost. Důchod spolu se zvýšením
nesmí přesáhnout nejvyšší
výměru důchodu z příslušné
pracovní kategorie. Zvýšení důchodu
pro bezmocnost, které nebylo přiznáno, protože
by důchod spolu se zvýšením přesáhl
částku 2000 Kčs měsíčně,
nebo které bylo z tohoto důvodu přiznáno
v nižší částce, se přizná
nebo upraví s přihlédnutím k nové
hranici od účinnosti tohoto zákona.
Počítá se s tím, že za převážně
bezmocné budou uznáváni i občané
nevidomí. Důsledky úplné slepoty jsou
mimořádně závažné pro
soběstačnost, samostatný pohyb, orientaci
apod. Kromě toho výrazně omezují možnosti
pracovního uplatnění takto postižených
i výši výdělků. Dosud byla těmto
občanům, kteří jsou trvale odkázáni
na pomoc druhé osoby, přiznávána pouze
bezmocnost částečná.
Dosud platná zásada, že zvýšení
důchodu pro bezmocnost se nevyplácí, pokud
se důchodce nachází v ústavní
péči, se bude jednotně aplikovat na všechny
druhy ústavů a léčebných zařízení,
a to od čtvrté splátky důchodu splatné
po dni přijetí nebo umístění
v takovém ústavu nebo zařízení.
K § 71:
Toto ustanovení řeší podmínky
přiznání a výši výchovného
k důchodu na nezaopatřené dítě
a příplatku k výchovnému v případě,
kdy toto dítě je dlouhodobě těžce
zdravotně postižené a vyžaduje mimořádnou
péči.
Základní podmínky nároku na výchovné
a jeho výše se nemění. Z okruhu důchodců,
kteří měli dosud nárok na výchovné,
se však vypouští poživatel částečného
invalidního důchodu. Toto opatření
sleduje odstranění zneužívání
výhod sociálního zabezpečení
u nepracujících poživatelů těchto
důchodů. U této skupiny důchodců
se předpokládá jejich zapojení do
pracovní činnosti; jako osoby se změněnou
pracovní schopností pak mají nárok
na stejnou dávku z nemocenského zabezpečení
- přídavky na děti, a to při sníženém
rozsahu pracovního úvazku. Naopak se okruh poživatelů
důchodů, kteří mají nárok
na výchovné, rozšiřuje o poživatelku
vdovského důchodu, která nepracuje a má
v přímém zaopatření aspoň
jedno nezaopatřené dítě dlouhodobě
těžce zdravotně postižené vyžadující
mimořádnou péči (nárok této
poživatelky při péči o dítě
do tří let podle dosavadní úpravy
zůstává nadále zachován).
Při dosavadní úpravě podmínek
příplatku k výchovnému na invalidní
dítě vyžadující stálou
péči docházelo v praxi k nejednotnému
postupu při jeho přiznání. Dosavadní
pojem "invalidní dítě s potřebou
stálé péče" nevystihoval okruh
oprávněných. U těchto dětí
se nejedná o "invaliditu". Jednotné vymezení
poskytované péče jako "stálé"
a jediná výše příplatku - 500
Kčs měsíčně - neumožňovaly
vyjádřit skutečné rozdílnosti
v časové a věcné náročnosti
péče zajišťované rodinou dítěte
u jednotlivých druhů postižení i v jednotlivých
případech.
Z těchto důvodů se proto pojem "invalidní
dítě" nahrazuje pojmem "dlouhodobě
těžce zdravotně postižené dítě"
a pojem "stálá péče" pojmem
"mimořádná péče".
Touto péčí se rozumí individuální
péče, která svým rozsahem a nároky
podstatně převyšuje rozsah a nároky
péče o zdravé dítě přibližně
stejného věku. Nově zaváděná
možnost poskytovat příplatek ve vyšší
částce je pro případy, kdy důsledky
těžkého zdravotního postižení
jsou tak závažné, že dítě
potřebuje mimořádnou péči zvláště
věcně a časově náročnou,
prakticky nepřetržitou, a tuto péči
v plném rozsahu zajišťuje rodina dítěte.
Zároveň se výše příplatku
zvyšuje, jde-li o případ zvlášť
náročné mimořádné péče.
K § 72:
Další dávky poskytované z důchodového
zabezpečení nepracujícím důchodcům
jsou lázeňská péče, podpora
při narození dítěte a pohřebné.
Vzhledem ke svému charakteru se příspěvek
na rekreaci dětí důchodců přesouvá
do systému sociální péče. V
podmínkách a výši uvedených dávek
nedochází ke změnám, jen se v tom
to ustanovení upravuje poskytování těchto
dávek komplexně, aby nebylo zapotřebí
navazujících ustanovení v prováděcí
vyhlášce. Aby bylo dosaženo plného souladu
s předpisy nemocenského pojištění,
stanoví se nově, že u žen, kterým
zanikl nárok na důchod v době těhotenství,
činí ochranná lhůta šest měsíců.
Část třetí - sociální
péče
K § 73:
Rozsah sociální péče se v zásadě
nemění; v úvodních ustanoveních,
která sociální péči vymezují
obecně, jsou jmenovitě uvedeny skupiny občanů,jimž
jsou tyto dávky a služby poskytovány, a poté
věcný rozsah péče. Systémově
se do sociální péče zařazuje
péče o občany konající službu
v ozbrojených silách a členy jejich rodin.
K § 74 a 75:
Upřesňuje se ustanovení týkající
se poskytování péče výslovným
jmenováním nezaopatřeného dítěte
jako příjemce dávky či služby
sociální péče. Do okruhu dávek
sociální péče se zařazuje i
nová dávka péče o rodinu a děti,
a to vdovecký příspěvek.
Vdovecký příspěvek je dávkou,
která je určena ovdovělému muži,
pečujícímu alespoň o jedno nezaopatřená
dítě. Touto formou se muži pomáhá
překlenout období, kdy po smrti manželky v
souvislosti s potřebou jeho osobní páče
o děti může dojít k poklesu výdělku,
změně dosavadního zaměstnání
za méně výhodné, ale i k růstu
nákladů na služby a podobně, neboť
muž některé úkony při péči
o děti musí řešit finančně
náročnějším způsobem.
Výše vdoveckého příspěvku
je odstupňována od 300 Kčs do 500 Kčs
měsíčně, v závislosti na výši
měsíčního příjmu ovdovělého
muže; pokud příjem přesahuje 4000 Kčs,
vdovecký příspěvek nenáleží.
Za splnění podmínky péče o
dítě a stanoveného příjmu je
na tuto dávku právní nárok a nezkoumá
se podmínka sociální potřebnosti.
K § 76 až 79:
V zásadě se přejímá dosavadní
úprava zaopatřovacího příspěvku.
Zaopatřovací příspěvek náleží
především na nezaopatřené dítě
vojáka a dále ve stanovených případech
manželce vojáka a další ženě,
pokud pečuje o dítě vojáka. Zaopatřovací
příspěvek náleží také
manželu vojákyně. Zaopatřovací
příspěvek náleží v částkách
400 Kčs měsíčně - jde-li o
příspěvek pro dítě (tato částka
byla oproti dosavadní úpravě zvýšena
o 100 Kčs) a 650 Kčs v ostatních případech.
Nárok na zaopatřovací příspěvek
bude i v případech, jestliže voják nemá
nárok na zabezpečení při vojenském
cvičení a dalších druzích služby
v ozbrojených silách podle pracovněprávních
popřípadě jiných předpisů.
Do zákona se přejímá úprava
příspěvku na úhradu nákladů
bytu vojáka, která byla dosud v prováděcí
vyhlášce, kde zůstanou nadále upraveny
podmínky a způsob poskytování tohoto
příspěvku a jeho výše. Významnou
změnou je to, že podle zákona bude při
splnění stanovených podmínek vznikat
na příspěvek nárok; tím se
posílí hmotné zabezpečení občanů
v době, kdy plní svou ústavní povinnost.
K § 80 až 85:
Ve vymezení osobního a věcného rozsahu
péče se zachovává v podstatě
dosavadní stav. Na rozdíl od současné
úpravy,kdy byl příspěvek na zřízení
chráněné dílny nebo pracoviště
poskytován ve stanovených případech
občanovi, nyní budou moci národní
výbory poskytovat příspěvek přímo
organizacím, což by mělo mít kladný
vliv na péči organizací o tyto občany.
Rozsah a způsoby hmotného zabezpečení
se nemění. Navrhuje se upravit přímo
v zákoně povinnost národních výborů
vést evidenci občanů se změněnou
pracovní schopností. V zákoně se zakotvuje
zmocnění k provedení podrobné právní
úpravy péče o tyto občany v prováděcím
předpise.
Vzhledem k tomu, že otázka rozmisťování
pracovníků bude řešena zvláštním
právním předpisem, do něhož má
být zapracována i problematika rozmisťování
občanů se změněnou pracovní
schopností, navrhuje se přijmout přechodné
řešení, spočívající
v tom, že až do nabytí účinnosti
zákona o rozmisťování pracovníků
zůstane v platnosti zákonná úprava
obsažená v § 85 až 87 zákona č.
121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení.
Obdobně zůstane v platnosti i právní
úprava obsažená v příslušném
prováděcím předpise. Tato ustanovení
řeší zvláštní ochranu občanů
se změněnou pracovní schopností při
zabezpečování práva na práci.
K § 86 až 89:
Tato ustanovení upravují základní
podmínky a rozsah sociální péče,
kterou poskytují národní výbory občanům
těžce zdravotně postiženým a starým
občanům.
Pokud jde o jednotlivé druhy služeb a dávek,
zachovává se dosavadní stav. Okruh oprávněných
se pojmově upřesňuje a do skupin, jimž
se poskytují mimořádné výhody,
se nově zahrnují občané s těžkým
mentálním postižením. Tímto opatřením
se sleduje ulehčit podmínky dopravy osob takto postižených,
a to jak z hlediska možnosti přiznání
průkazu na mimořádné výhody,
tak z hlediska možnosti přiznání příspěvku
na motorové vozidlo nebo na jeho provoz.
V souvislosti s novou úpravou úhrady za ústavní
péči se navrhuje rozšířit rozsah
poskytované péče v ústavech pro občany
s těžkým tělesným, smyslovým
nebo mentálním postižením o poskytování
osobního vybavení (např. ošacení).
K § 90 a 91:
Rozsah a podmínky sociální péče
poskytované občanům, kteří
se ocitli v mimořádně obtížných
poměrech nebo v nich žijí, se navrhovanou úpravou
provedenou v § 90 a 91 nemění,
K § 92 a 93:
Dosavadní princip sociálního zabezpečení,
že dávky a služby sociální péče
se poskytují ze státních prostředků
bezplatně nebo za částečnou úhradu,
se v nové úpravě nemění.
V § 92 odst. 2 se provádí výčet
bezplatných služeb a dávek sociální
péče. Pokud jde o ostatní dávky a
služby,vyžaduje se za jejich poskytnutí plná
nebo částečná úhrada. Za předpokladu,
že jde o sociálně potřebného
občana,může národní výbor
požadovat úhradu za poskytnutou službu nebo dávku
od osob povinných výživou vůči
tomuto občanovi. Možnost vymáhání
úhrady od rodinných příslušníků
navrhovaná úprava upřesňuje a dává
do souladu se zákonem o rodině. O stanovení
výše úhrady za poskytnutou službu nebo
dávku rozhoduje národní výbor podle
pravidel převzatých z dosavadní úpravy.
Vymezení sociálně potřebného
občana se rovněž nemění.
Ustanovení § 93 stanoví obecnou zásadu,
že za pobyt v ústavech sociální péče
se vyžaduje úhrada, a to za náklady za stravu,
bydlení a nezbytná služby. Výši
nákladů, způsob jejich úhrady a podmínky,
kdy se úhrada nebude vymáhat, upraví prováděcí
předpis.
Část čtvrtá - společná
ustanovení
K § 94 až 105:
Dosavadní předpisy sociálního zabezpečení
nerozlišovaly důsledně nárok na dávku
a nárok na její výplatu, i když pro
oba nároky platil různý okruh podmínek.
Stanoví se proto jednoznačně, kdy vzniká
nárok na dávku a kdy na její výplatu;
zároveň se vymezuje, co se rozumí dávkou
obligatorní (§ 94 odst. 1) a fakultativní (§
94 odst. 3).
Závažná změna se navrhuje při
určení doplatku dávky, která byla
neprávem odepřena nebo byla přiznána
či vyplácena v nižší částce,
než náležela. Dosud byl doplatek limitován
tak, že za jeden rok náležel doplatek v plné
výši a za předchozí dva roky náleželo
nejvýše 12 000 Kčs; v zájmu posílení
sociálních jistot nebude výše doplatku
za celé tři roky omezována.
Nově se upravuje vliv uplynutí času na trvání
nároků na dávky. Od institutu promlčení
se přechází k institutu prekluze; vychází
se z toho, že plátcem dávek je státní
orgán a vůči státu by neměla
existovat tzv. naturální obligace. Stát by
se neměl dovolávat promlčení. Dále
se prodlužuje dosavadní jednoroční promlčecí
lhůta na tříletou prekluzivní lhůtu,
čímž dochází k souladu se lhůtami
stanovenými pro přiznání neprávem
odepřených dávek a pro změnu výše
přiznaných dávek.
Pokud jde o omezení výplaty a snížení
dávek, zachovává se dosavadní úprava
omezení výplaty starobního důchodu
ve vztahu k výkonu zaměstnání a pobírání
nemocenského a omezení výplaty invalidního
a částečného invalidního důchodu
ve vztahu k pobírání nemocenského.
Rovněž se nemění principy výplaty
důchodu, jestliže důchodce vykonává
trest odnětí svobody nebo je ve vazbě. Ke
změnám dochází ve výplatě
důchodu při umístění důchodce
v psychiatrické léčebně a v léčebně
pro dlouhodobě nemocné; v těchto případech
se důchod bude vyplácet od čtvrté
měsíční splátky důchodu
snížený o částku stanovenou prováděcím
předpisem; předpokládá se, že
tato částka se bude rovnat částce,
kterou budou platit na úhradu nákladů za
pobyt občané umístění v ústavech
sociální péče - zákon také
stanoví, že maximální částka
snížení nesmí být vyšší
než částka uvedené úhrady. Snížení
důchodů se netýká těch důchodců,
kteří plní ze zákona o rodině
vyživovací povinnost, t.j. ženatých důchodců.
Na případy, kdy bude svobodný, rozvedený
nebo ovdovělý důchodce plnit vyživovací
povinnost (např. k dětem nebo k rozvedené
manželce), bude pamatovat prováděcí
předpis. Uvedená úprava snížení
důchodů je odůvodněna funkcí
dávek důchodového zabezpečení,
s kterou by nebylo v souladu poskytování dávek
ze státních prostředků v případech,
kdy je důchodce dlouhodobě umístěn
na náklady státu v léčebně.
Lhůty pro výplatu dávek se nemění,
pouze dochází k drobnějším úpravám
vyvolaným dosavadní praxí. Z administrativních
důvodů, aby se nevyplácely malé částky,
se zvyšuje dosavadní minimální částka
50 Kčs na 100 Kčs pro případy delšího
než měsíčního výplatního
období.
Dávky se vyplácejí v hotovosti a podle návrhu
zákona se v zájmu podpory bezhotovostního
způsobu placení umožňuje poukazovat
důchody na sporožirový účet.
Nově se zavádí institut zvláštního
příjemce, t.j. osoby odlišné od oprávněného
nebo jeho zákonného zástupce. Zvláštního
příjemce bude ustanovovat ve vyjmenovaných
případech příslušný národní
výbor.
Nároky na dávky a služby a jejich poskytování
ve vztahu k cizině upravuje návrh zákona
tak,že dávky se do ciziny nevyplácejí
a nárok na dávky a služby mají pouze
občané s trvalým pobytem na území
Československé socialistické republiky. Protože
zákon o sociálním zabezpečení
nepoužívá pojmu občan ve smyslu státoprávním,
ale ve smyslu fyzické osoby, budou dávky a služby
náležet i cizím státním občanům,
pokud budou mít trvalý pobyt na území
ČSSR a jinak budou splňovat stanovené podmínky;
na druhé straně nárok na dávky a služby
nebude mít československý státní
občan, jestliže nesplní obecnou podmínku
nároku na dávky a služby, t.j. trvalý
pobyt na území československého státu.
Po dobu přechodného pobytu v cizině nedochází
ke ztrátě nároku a po tuto dobu ani neběží
prekluzivní lhůty; to znamená, že po
návratu oprávněného z ciziny, kde
se bude zdržovat jen přechodně, se dávka
zpětně doplatí, pokud se o ni přihlásí
před uplynutím této lhůty.
Zachovává se přechod nároku při
úmrtí oprávněného i zásady
o srážkách z dávek. Nově se upravuje
výkon rozhodnutí srážkami z důchodu
občana umístěného v ústavu
sociální péče; zde se stanoví,
že nejprve musí občan uhradit náklady
ústavní péče a teprve pak podléhá
zbytek důchodu výkonu rozhodnutí (nepostižitelnou
částku a jednu třetinu, která jinak
nepodléhá výkonu rozhodnutí, bude
pak představovat částka rovnající
se kapesnému).
K § 106 až 113:
Povinnosti oprávněných a jiných osob
se s dílčími změnami a zpřesněními
přebírají z dosavadní úpravy.
Nově se stanoví, že občanu se změněnou
pracovní schopností může být
odejmut jeho statut, nepodrobí-li se odbornému vyšetření;
dosud tato sankce chyběla.
Odpovědnost příjemce dávky spočívá,
tak jako dosud, v povinnosti vrátit dávku nebo její
část za dobu, po kterou nenáležela.
Tato odpovědnost je dána za prvé při
nesplnění uložené povinnosti, za druhé
při přijímání dávky,
o které příjemce věděl nebo
musel z okolností předpokládat,že byla
vyplácena neprávem nebo ve vyšší
výměře, než náležela, a
za třetí, jestliže příjemce vědomě
jinak způsobil, že dávka byla vyplacena neprávem
nebo ve vyšší výměře, než
náležela. V prvém případě
se jedná o odpovědnost objektivní; ve druhém
případě jsou chráněni příjemci,
kteří dávku přijímali v dobré
víře - v dobré víře však
není ten příjemce, který mohl vědět,
že jde o nesprávné vyměřovanou
dávku - například místo důchodu
ve výši 1 200 Kčs byl vyplacen důchod
ve výši 12 000 Kčs. V dobré víře
bude například ten příjemce, kterému
byl místo důchodu ve výši 1 600 Kčs
přiznán důchod ve výši 1 900
Kčs; po důchodci nelze žádat, aby si
sám uměl přepočítat výši
důchodu. Třetí případ odpovědnosti
předpokládá zavinění formou
úmyslu.
Povinnosti organizací a jejich odpovědnost jsou
rovněž převzaty z dosavadní úpravy
s menšími legislativními změnami. Nově
se zakotvuje kontrolní oprávnění pověřených
pracovníků orgánů sociálního
zabezpečení; toto oprávnění
dosud v předpisech sociálního zabezpečení
nebylo výslovně upraveno. Protože dosud neměly
orgány sociálního zabezpečení
oprávnění postihovat organizace za neplnění
uložených povinností, zavádí
se institut pokut. Přestože organizace mají
v sociálním zabezpečení důležité
úkoly (například vést potřebnou
evidenci, záznamy a podávat hlášení),
na jejichž správném plnění závisí
ve značné míře důchodové
nároky pracujících, nemají orgány
sociálního zabezpečení zatím
účinný prostředek, jak organizace
postihnout za neplnění povinností a jak je
přinutit ke zjednání nápravy; přitom
prověrky prováděné orgány sociálního
zabezpečení ukazují, že se závažné
nedostatky vyskytují, a to i opakovaně. Navrhuje
se proto zavést i v oblasti sociálního zabezpečení
sankce za porušení uložených povinností,
a to ve formě pokut, které by ukládaly příslušné
národní výbory.
K § 114 až 126:
V soustavě orgánů sociálního
zabezpečení nedochází ke změnám
ani se nemění působnost jednotlivých
orgánů sociálního zabezpečení,
s výjimkou sociálních komisí JZD.
Protože tyto komise nemají již podle zákona
č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení,
a prováděcí vyhlášky k tomuto
zákonu samostatnou pravomoc (podle těchto předpisů
se pouze vyjadřují k žádostem o některé
dávky a služby sociální péče
a podávají návrhy na zápočet
doba zaměstnání podle starých předpisů),
navrhuje se, aby sociální komise JZD neměly
nadále statut orgánu sociálního zabezpečení
podle nového zákona o sociálním zabezpečení.
Sociální komise JZD budou nadále působit
podle zákona č. 103/1964 Sb., o zabezpečení
družstevních rolníků v nemoci a o zabezpečení
matky a dítěte,a budou orgánem nemocenského
zabezpečení.
Zdravotní stav a pracovní schopnost občanů
ve věcech sociálního zabezpečení
budou nadále posuzovat příslušné
odborné orgány národních výborů;
tuto působnost upraví zákony národních
rad.
V oblasti řízení se zásadní
změny nenavrhují. Nově se stanoví
lhůty pro předkládání sepsaných
žádostí o dávky důchodového
zabezpečení, aby nedocházelo k průtahům.
Nové je i ustanovení, že orgán rozhodující
o invalidním důchodu rozhodne bez nové žádosti
i o přiznání částečného
invalidního důchodu, jestliže v průběhu
řízení zjistí, že občan
není invalidní, nýbrž je částečně
invalidní (to platí i naopak); invalidní
a částečný invalidní důchod
jsou dávky podobného druhu, jejichž přiznání
závisí na odborném posouzení zdravotního
stavu, jehož výsledek občan nemůže
předem znát, a proto se v zájmu administrativního
zjednodušení stanoví, že nové žádosti
o druhý důchod není třeba.
Plně se přebírá úprava opravného
řízení s možností soudního
přezkumného řízení u nárokových
dávek. K zamezení pochybností se výslovně
stanoví, kdy opravný prostředek není
přípustný. Vzhledem k nutnosti využívat
při archivaci velkého množství dávkového
materiálu po řadu let moderní výpočetní
techniku se výslovně umožňuje v řízení
ve věcech důchodového zabezpečení
používat k důkazu též tištěné
produkty výpočetní, mikrografické
nebo jiné obdobné techniky.
K § 127 a 128:
Do návrhu zákona se zapracovávají
obecná ustanovení o právních úkonech
včetně jejich neplatnosti a ustanovení o
počítání času; tato ustanovení
dosud v předpisech sociálního zabezpečení
chyběla.
Část pátá - sociální
zabezpečení vojáků z povolání,
příslušníků Sboru národní
bezpečnosti a příslušníků
sborů nápravné výchovy
K § 129 a 130:
Okruh osob zabezpečených podle této části
zákona se nemění. V sociálním
zabezpečení vojáků z povolání
jsou aplikována obecná ustanovení se změnami,
které vyplývají ze specifických podmínek
výkonu služby v ozbrojených silách.
Stejně jako dosud se služba zařazuje do I.
a II. kategorie funkcí.
K § 131:
Rozhodné období, ve kterém se zjišťuje
průměrný měsíční
výdělek vojáka z povolání,
zůstává nezměněno, přičemž
se aplikuje obecné ustanovení o způsobu zjišťování
průměrného měsíčního
výdělku z 5 výdělkově nejlepších
kalendářních let. Zachovává
se dosavadní ochrana vojáků z povolání
při zjišťování průměrného
měsíčního výdělku v
případech kratší doby služby než
5 kalendářních let s tím, že
se toto ustanovení z prováděcího předpisu
dává do zákona.
K § 132:
Podmínky nároku na starobní důchod
zůstávají nezměněny, aplikuje
se pouze obecné ustanovení o zrušení
podmínky trvání zaměstnání
do věku potřebného pro vznik nároku
na starobní důchod.
K § 133:
Základní procentní výměry starobního
důchodu z I. a II. kategorie funkcí se nemění.
V souladu s obecným ustanovením se upravuje maximální
výše zvýšení základní
procentní výměry z 20 % na 25, resp. 30 %
průměrného měsíčního
výdělku.
Výše starobního důchodu se u vojáků
z povolání vypočítává
odlišným způsobem, a to tak, aby byla více
závislá na délce služby. Na rozdíl
od obecné úpravy se včítá do
základní výměry (20 let doby služby)
nejdříve doba služby v I. (II.) kategorii funkcí,
a pak teprve doba zaměstnání III., II. a
I. pracovní kategorie.
Procentní výměra důchodu z I. kategorie
funkcí při 20 letech služby zařazené
do I. kategorie funkcí se sníží z dosavadních
94 % na 82 %. Stejná procentní výměra
jako dosud a jaká bude náležet pracujícímu
za 20 roků zaměstnání zařazeného
do I. pracovní kategorie, tj. 94 %, bude vojákům
z povolání poskytována až za 32 a více
roků služby zařazené do I. kategorie
funkcí. Procentní výměra důchodu
z II. kategorie funkcí bude činit diferencovaně
podle délky doby služby od 74 % do 80 % PMV, a pokud
voják z povolání konal po dobu aspoň
10 roků službu zařazenou do I. kategorie funkcí,
až 85 % PMV. Navrženou úpravou bude vytvořen
hmotný stimul pro setrvání ve služebním
poměru až do vzniku nároku na starobní
důchod.
Pro vytvoření prostoru výraznější
diferenciace výše důchodu vojáků
z povolání se nejvyšší výměra
důchodu stanoví shodně jako pro důchody
pracujících v hornictví se stálým
pracovištěm v podzemí hlubinných dolů.
Avšak v souvislosti s odlišným způsobem
výpočtu procentní výměry důchodu,
narozdíl od obecné úpravy, kde pro získání
nároku na důchod z preferovaného zaměstnání
v maximální výši postačí
20 let tohoto zaměstnání, v důchodovém
zabezpečení vojáků z povolání
bude takové výše možné dosáhnout
až za 32 a více let služby.
K § 134 až 136:
Pokud voják z povolání konal službu
po dobu aspoň 20 let, nevyžaduje se podle navrhované
úpravy splnění podmínky, aby invalidita
nebo částečná invalidita vznikla v
době trvání zaměstná nebo nejpozději
do dvou let od jeho skončení.
Stejně jako u starobního důchodu se částečně
mění způsob výpočtu výše
procentní výměry invalidního důchodu,
jde-li o důchod z I. nebo II. kategorie funkcí.
Částky nejvyšších výměr
invalidního důchodu vojáků z povolání
se navrhují ve stejné výši jako u starobního
důchodu. Pro vojáky z povolání, kteří
konali službu po dobu kratší než 20 let
a jejichž invalidita nevznikla následkem úrazu
nebo onemocnění vzniklých při výkonu
služby, nebo v přímé souvislosti s ním,
se stanoví nejvyšší výměra
invalidního důchodu částkou 2 800
Kčs shodně jako u ostatních občanů.
K § 137:
Vzhledem k tomu, že se i v současné době
vyskytují případy, že jsou do služebního
poměru přijímáni občané
ve vyšším věku, především
z řad politických pracovníků, vysokých
odborníků apod., kteří při
dosažení stanoveného věku nemohou podmínku
20 roků služby zařazené do I. nebo II.
kategorie funkcí splnit, navrhuje se i nadále zachovat
pravomoc ministrů národní obrany a vnitra
ČSSR a ministrů vnitra a životního prostředí
a spravedlnosti republik k povolování výjimek
z podmínky 20 roků služby v I. nebo II. kategorii
funkcí
K § 138:
V podstatě se přejímá dosavadní
stav, pouze se rozšiřuje okruh funkcí, jejichž
výkon po stanovenou dobu zakládá nárok
na důchod za výsluhu let. Úprava bude nyní
přímo v části zákona, upravující
sociální zabezpečení vojáků,
a to včetně zmocnění ministrů
národní obrany a vnitra ČSSR ke stanovení
okruhu funkcí a zápočtu jejich doby pro nárok
a výši důchodu za výsluhu let.
K § 142 až 145:
Pokud jde o organizaci a řízení, zachovává
se dosavadní stav. Zpřesňuje se pouze rozsah
působnosti orgánů sociálního
zabezpečení(federálního ministerstva
národní obrany a vnitra a ministerstev vnitra a
životního prostředí a spravedlnosti
republik)k poskytování peněžitých
příspěvků ze sociální
péče. Rozhodování lékařských
komisí o tom, zda úraz nebo onemocnění
vznikly při výkonu služby nebo v přímé
souvislosti s ním se vztahuje v souladu s dosavadní
úpravou obsaženou v prováděcích
předpisech též na důchody pozůstalých
po vojáku z povolání.
Část šestá - zvýšení
vyplácených důchodů
K § 146 až 158:
Všechny důchody přiznané před
1.říjnem 1988 se zvyšují o pevné
částky, a to v závislosti na druhu důchodu
a roku přiznání důchodu. Vedle toho
se zvlášť přihlíží,
v zájmu zachování stanovených preferencí,
k I. a II. pracovní kategorii a k účasti
na odboji.
Výše důchodu závisí především
na dosahovaných výdělcích, které
se berou v úvahu pro výpočet důchodu.
Tím, že se po celou dobu pobírání
důchodu jeho výše nemění, zatímco
mzdy, z nichž jsou odvozovány nové důchody,
stále rostou, vznikají neodůvodněné
rozdíly ve výši důchodů přiznaných
v různých obdobích. Přitom tyto rozdíly
jsou tím větší, čím delší
doba uplynula od jejich přiznání, a to i
přes řadu opatření, která byla
učiněna pro snížení těchto
rozdílů a ke zmírnění poklesu
reálné hodnoty důchodů, k níž
dochází v důsledku růstu životních
nákladů. Zvýšení vyplácených
důchodů se proto stanoví s přihlédnutím
k délce pobírání důchodů,
tj. k roku jejich přiznání.
Zvýšením důchodů o pevné
částky bude dosaženo relativně výhodnějšího
zvýšení nižších důchodů,což
je potřebné ze sociálního hlediska.
U důchodů ze stejného období zůstanou
zachovány současné rozdíly v jejich
výši a tedy i vyjádření zásluhového
principu. Další diferenciace výše zvýšení
v závislosti na výši důchodu by s ohledem
na výši částek zvýšení
byla nepraktická.
Zvýšení bude náležet i k důchodům,
které nejsou ke dni 1. října 1988 vypláceny,
protože jsou kráceny pro souběh s příjmem
nebo jejich výplata je zastavena pro překročení
přípustné hranice příjmu apod.
Starobní a invalidní důchody a důchody
za výsluhu let se zvyšují o stanovené
částky; ostatní důchody se zvyšují
o příslušný procentní poměr
vyplývající z konstrukce výpočtu
důchodu ze stanovená částky zvýšení
náležející k důchodu, z něhož
jsou ostatní důchody odvozeny.
Důchody starobní a invalidní přiznané
ze zaměstnání I. nebo II. pracovní
kategorie (kategorie funkcí) mají výhodnější
konstrukci výpočtu. K zachování preference
ve výši důchodu z I. a II. pracovní
kategorie (kategorie funkcí) naleží proto k
těmto důchodům vedle obecného zvýšení
ještě další zvýšení,
a to 80 Kčs měsíčně, jde-li
o důchod přiznaný z I. pracovní kategorie
(kategorie funkcí), a o 40 Kčs měsíčně,
jde-li o důchod přiznaný z II. pracovní
kategorie (kategorie funkcí). Ze stejného důvodu
bude náležet další zvýšení
k důchodům účastníků
odboje a k důchodům pozůstalých po
účastnících odboje, a to diferencovaně
podle skupin, do kterých jsou účastníci
odboje zařazeni V případě splnění
podmínek pro obě další zvýšení
bude náležet jen jedno, a to vyšší.
Společná ustanovení o zvýšení
důchodů upravují případy, kdy
důchodce má nárok na výplatu více
důchodů, k nimž náleží zvýšení,
a to tak, že bude náležet zvýšení
jen k jednomu důchodu, a to nejvyšší.
Dále se řeší nároky na zvýšení
podle dříve platných předpisů.
Tato zvýšení se slučují s důchodem,
ke kterému náleží a tímto sloučením
nárok na ně zaniká. Pro tato zvýšení
nebude tedy platit nadále zvláštní režim,
t.j. nebudou vedle důchodu jako dosud (ke zvýšením
se například nepřihlíželo při
vyměřování pozůstalostních
dávek a při krácení důchodů),
což ve svých důsledcích bylo též
administrativně náročné.
Zvýšení bude náležet i k důchodům,
které jsou upraveny jako jediný zdroj příjmu,
avšak k částce důchodu před touto
úpravou; hranice stanovené jako jediný zdroj
příjmu nebudou tím tedy zvyšovány.
Úprava těchto hranic byla totiž provedena v
předstihu v roce 1987 zákonem č.53/1987 Sb.
s účinností od 1. října 1987.
Zvýšení se bude poskytovat bez žádosti,
s výjimkou zvýšení důchodů
z I. a II. pracovní kategorie a důchodů účastníků
odboje, neboť tato zvýšení nelze provést
automatizovaně (v paměti výpočetní
techniky nejsou potřebné údaje, aby mohlo
být přihlédnuto ke všem stanoveným
podmínkám).
K § 159:
Podle předpisů platných před 1.říjnem
1988 se budou podle přechodných ustanovení
vyměřovat důchody ještě po 30.
září 1988. Je proto odůvodněné
poskytovat i k těmto důchodům zvýšení,
které by náleželo k důchodu přiznanému
před 1.říjnem 1988, neboť výše
důchodů takto vyměřovaných
bude v zásadě stejná, jako kdyby byly vyměřeny
před 1. říjnem 1988.
K § 160:
Jedním z nejvážnějších problémů
důchodového zabezpečení je zaostávání
výše vyplácených důchodů
za výší důchodů nově přiznávaných;
ve výši nově přiznávaných
důchodů se odráží růst
mezd a jiných pracovních příjmů,
takže tyto důchody jsou vyšší než
důchody přiznaná dříve. Tento
problém lze důsledně řešit jen
systémem pravidelného zvyšování
důchodů. Podle návrhu se má proto
výše již vyměřených důchodů
pravidelně přizpůsobovat vývoji mezd
s tím, že podrobnější úprava
(stanovení hledisek, způsob a období přizpůsobování
apod.) se svěřuje do působnosti vlády
Československé socialistické republiky.
Část sedmá - přechodná a
závěrečná ustanovení
K § 161 až 173:
Ustanovení § 162 odst. 1 umožňuje přiznat
dávky, jejichž podmínky stanovené v
navrhovaném zákoně byly splněny před
účinností zákona, ale nezakládaly
nárok podle dosavadních předpisů,
a to v určených případech. Podle tohoto
ustanovení bude možno přiznat dávky,
jejichž podmínky jsou podle navrhované úpravy
stanoveny výhodněji než podle dosavadních
předpisů (jde např. o zvýšení
důchodu pro bezmocnost, částečný
invalidní důchod pro obecně ztížené
životní podmínky).
. Upuštění od podmínky trvání
zaměstnání až do vzniku nároku
na důchod se bude vztahovat jen na případy,
kdy občan splní podmínky nároku na
starobní nebo invalidní důchod za účinnosti
navrhovaného zákona. Nároky občanů,
kteří před 1.10.1988 splnili podmínku
potřebné doby zaměstnání a
věkovou podmínku nebo splnili podmínku vzniku
invalidity, ale nikoliv podmínku trvání zaměstnání,
se budou i nadále posuzovat podle dřívějších
předpisů. Ustanovení § 162 odst.2 umožňuje
vznik nároku na důchod v případech,
pokud za účinnosti navrhovaného zákona
splní občan podmínky stanovené podle
dosavadních předpisů, tzn. pokud dopracuje
určitou dobu zaměstnání.
Jinak budou řešeny nároky na starobní
důchod z I. pracovní kategorie. V těchto
případech vznikne nárok na starobní
důchod z této kategorie, i když k ukončení
zaměstnání došlo před účinností
předloženého návrhu zákona a
od výstupu ze zaměstnání uplynula
delší doba.
Navrhovaný zákon stanoví v § 163 ochranu
pro starobní nebo invalidní důchod nebo důchod
za výsluhu let, a to tak, že pokud nároky na
uvedené důchody vzniknou v době od 1.10.1988
do 31.12.1990, nesmí být tyto důchody nižší
než kdyby byly stanoveny podle předpisů platných
před říjnem 1988. Po roce 1990 se stanoví
výše uvedených důchodů podle
dřívějších předpisů
v případě, že to bude pro občana
výhodnější, na žádost. Toto
ustanovení se bude dotýkat těch občanů,
jejichž průměrný měsíční
výdělek je nižší než 2000
Kčs, popřípadě jen o málo vyšší,
a navrhovaná zvýhodněná úprava
průměrného měsíčního
výdělku (změna redukce) se ve výpočtu
jejich důchodu neprojeví. Pro porovnání
výše důchodů se bude do výše
důchodu podle předpisů platných před
1.10.1988 započítávat zvýšení
z let 1979 a 1982; ke zvýšení náležejícímu
podle části šesté navrhovaného
zákona se však přihlížet nebude.
Navrhovaný zákon zajišťuje v § 164
občanům, kteří po vzniku nároku
na starobní důchod pokračují nepřetržitě
v zaměstnání alespoň ke dni 30.9.1988,
a nepobírají tento důchod nebo jeho část,
stanovení výše důchodu podle navrhovaného
zákona. To znamená, že zápočet
doby zaměstnání a zařazení
zaměstnání do příslušné
pracovní kategorie se provedou podle předpisů,
za jejichž účinnosti vznikl nárok na
důchod, avšak konstrukce důchodu, zvyšovací
částky a průměrný měsíční
výdělek se stanoví už podle nových
předpisů. Zároveň § 164 stanoví
pro tyto případy ochranu, že takto vypočtený
důchod nesmí být nižší než
starobní důchod vypočtený podle předpisů
platných před 1.10.1988.
Občanu, který byl zaměstnán po vzniku
nároku na starobní důchod, avšak toto
zaměstnání netrvalo nepřetržitě,
a tak nemůže dojít ke stanovení výše
důchodu podle nových předpisů (§
164), se zvýšení za dobu uvedeného zaměstnání,
pokud bylo vykonáváno po 30.9.1988, poskytne až
do nejvyšší výměry důchodu.
To znamená, že takové zvýšení
se přizná i nad částku 3000 Kčs,
avšak nejvýše do 3800 Kčs. Pokud dojde
ke zvýšení starobního důchodu
podle tohoto ustanovení a starobní důchod
je vyplácen v souběhu s jiným důchodem,
platí také pro tento souběh nové nejvyšší
výměry důchodů podle navrhovaného
zákona.
Ustanovení § 166 upravuje nároky na invalidní,
částečný invalidní, vdovský
nebo sirotčí důchod v případech,
kdy po účinnosti navrhovaného zákona
dojde k jejich zániku nebo změně, a poté
k opětovnému vzniku nároku tak, že jejich
výše nesmí být nižší
než dříve přiznané důchody.
V § 167 je upraven způsob krácení vdovských
důchodů a důchodů za výsluhu
let v období do konce zúčtovacího
období v době bezprostředně navazující
na účinnost navrhovaného zákona.
Přechodná ustanovení dále upravují
nárok na zvýšení důchodu pro
bezmocnost v případech, kdy podle dosavadních
předpisů nebylo toto zvýšení
přiznáno z důvodu stanovené hranice
2000 Kčs.
Ustanovení § 170 zakotvuje ochranu pro zařazení
zaměstnání do I. nebo II. pracovní
kategorie, a to tak, že je-li to pro pracujícího
výhodnější a nevznikl-li mu nárok
na důchod, provádí se zařazení
podle nových předpisů. Pokud byly dřívější
předpisy příznivější,
určuje se zařazení zaměstnání
do pracovních kategorií podle těchto předpisů,
a to za dobu, kdy tyto předpisy byly platné.
K § 174 až 177:
Návrhem zákona v § 175 a 176 se zmocňuje
vláda ČSSR ke zvyšování částek
některých dávek sociálního
zabezpečení a k vydání úprav
pro poskytování starobních a vdovských
důchodů při zaměstnání
a pro stanovení výhodnějších
podmínek pro přiznání starobního
důchodu u pracujících, konajících
práce mimořádně obtížné
a rizikové. Uvedené zmocnění také
umožňuje přímou úpravu, která
by pružně reagovala na potřeby ekonomické
sféry, související s přestavbou hospodářského
mechanismu, a to upravením podmínek pro přiznání
starobního důchodu, dojde-li k uvolnění
pracovníka. Zmocnění taká umožňuje
odchylnou úpravu sociálního zabezpečení
zejména pro pracovníky mezinárodních
hospodářských organizací a tak přizpůsobovat
v nutné míře i oblast sociálního
zabezpečení rozvíjející se
mezinárodní ekonomické spolupráci
a integraci.
Zmocnění pro federální ministerstvo
práce a sociálních věcí a pro
ministerstva zdravotnictví a sociálních věcí
republik, obsažená v § 177 návrhu,umožňuje
těmto orgánům, v dohodě s dalšími
zúčastněnými orgány, stanovit
podrobnosti a popřípadě i potřebné
odchylky k provedení navrhovaného zákona;
to platí též pro příslušná
ministerstva provádějící sociální
zabezpečení vojáků z povolání.
K § 178:
Navrhovaný zákon o sociálním zabezpečení
nahrazuje dosavadní zákon č. 121/1975 Sb.,
o sociálním zabezpečení, ve znění
pozdějších předpisů. Z citovaného
zákona se však navrhuje ponechat v platnosti část
úpravy týkající se občanů
se změněnou pracovní schopností a
úpravu částečné úhrady
nákladů sociálního zabezpečení
členů JZD.
Pokud jde o občany se změněnou pracovní
schopností, je třeba reagovat na to, že principy
hospodářského mechanismu vycházejí
ze zásadní změny v postavení socialistického
podniku a výrazně omezují administrativní
zásahy nejen do jeho hospodářské,
ale i personální činnosti. V návaznosti
na připravované právní úpravy
o státním podniku, o národohospodářském
plánování a další základní
právní normy podmiňující přestavbu
bude vydán zákon o úkolech národních
výborů a podniků v péči o pracující,
který nahradí úpravu provedenou dnes v zákoně
č.70/1958 Sb. V této úpravě bude na
místě řešit z nových pohledů
i otázky rozmístění a pracovního
uplatnění této kategorie občanů.
Do účinnosti této nové úpravy
pak je třeba ponechat v platnosti dosavadní ustanovení
upravující zejména zajištění
jejich pracovního uplatnění. V novém
zákoně o sociálním zabezpečení
se nadále budou regulovat otázky pracovní
rehabilitace, příspěvků atd. Obdobně
je tomu v případě občanů společensky
nepřizpůsobených.
Pokud jde o částečnou úhradu nákladů
sociálního zabezpečení členů
jednotných zemědělských družstev
těmito družstvy, navrhuje se ponechat dosavadní
úpravu do doby jejího převzetí do
soustavy finančněprávních předpisů.
Zvýšení náležející
podle zákonného opatření předsednictva
Federálního shromáždění
č. 76/1979 Sb. a podle zákonného opatření
předsednictva Federálního shromáždění
č. 7/1982 Sb. (v úhrnné výši
60 nebo 70 Kčs měsíčně) nebudou
již náležet k nově přiznávaným
důchodům. Účelem těchto zvýšení
byla především částečná
kompenzace jednorázových úprav maloobchodních
cen. Od posledního kompenzovaného zvýšení
cen uplynula doba více než šesti let, během
níž došlo k mzdovému nárůstu,
na kterém se podílejí i pracující,
kteří budou odcházet do důchodu.
K § 179:
Účinnost zákona se navrhuje k 1. 10. 1988
s výjimkou ustanovení § 176 písm.c),
kde se navrhuje účinnost od 1. 7. 1988. Dřívější
účinnost citovaného ustanovení vychází
z potřeby upravit podmínky pro mimořádné
přiznávání starobního důchodu
v případech, kdy dojde k uvolňování
pracovníků v návaznosti na změny vyplývající
z přestavby hospodářského mechanismu.