Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

Zrušují se

1. čl. IV zákona č. 161/1968 Sb., o zvláštním přídavku k dávkám, o změnách v důchodovém zabezpečení účastníků odboje a o některých dalších změnách v sociálním zabezpečení;

2. čl. 3 a 4 zákona č. 71/1970 Sb., o úpravě některých nízkých důchodů a o dalších změnách v sociálním zabezpečení;

3. čl. I zákona č. 106/1971 Sb., o zvýšení důchodů starodůchodců a některých nízkých důchodů v sociálním zabezpečení;

4. zákon č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění č.76/1979 Sb., zákona č. 150/1979 Sb., zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 7/1982 Sb., zákona č. 73/1982 Sb., zákona č. 116/1983 Sb., zákona č. 56/1984 Sb., zákona č.108/1984 Sb. a zákona č. 53/1987 Sb., s výjimkou § 84 odst.2, § 85 až 87, § 90, § 92, § 97 odst.3 a § 101;

5. zákonné opatření předsednictva Federálního shromáždění č.76/1979 Sb., o zvýšení důchodů;

6. zákonné opatření předsednictva Federálního shromáždění č.7/1982 Sb., o zvýšení důchodů a o některých změnách zákona o sociálním zabezpečení;

7. zákon č. 108/1984 Sb., o zvýšení některých nízkých důchodů a o dalších změnách zákona o sociálním zabezpečení.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1.října 1988, s výjimkou ustanovení § 176 písm.c), které nabývá účinnosti dnem 1.července 1988,

Všeobecná část

XVII. sjezd Komunistické strany Československa vytyčil jako hlavní cíl zvyšovat životní úroveň lidu, uspokojovat hmotné a duchovní potřeby obyvatelstva na kvalitativně vyšším stupni, upevňovat jeho životní a sociální jistoty a vytvářet stále příznivější podmínky pro harmonický rozvoj člověka. K naplnění tohoto cíle přispívá i sociální zabezpečení,které svým rozsahem a zaměřením představuje jednu z významných složek životních jistot našeho lidu. V současné době zabezpečuje sociálními dávkami 3,4 miliónu důchodců, 4,5 miliónu dětí a všechny občany v době nemoci. V roce 1987 dosáhl celkový objem sociálních příjmů 87,7 mld Kčs a od roku 1970 se více než zdvojnásobil. Sociálně ekonomické úpravy v systému dávek provedené po XIV. sjezdu KSČ zvýšily roční objem sociálních příjmů o 5,3 mld Kčs, po XV. sjezdu KSČ o 7,8 mld Kčs a po XVI. sjezdu KSČ o 7,9 mld Kčs.

V souladu se závěry XVII. sjezdu KSČ a s reálnými možnostmi tvorby zdrojů bylo v dubnu 1987 rozhodnuto usnesením předsednictva ÚV KSČ, vlády ČSSR, předsednictva ÚRO a předsednictva ÚV SSM přistoupit k dalšímu postupnému zdokonalování soustavy sociálního zabezpečení, jehož realizací se zvýší sociální příjmy v roce 1990 o 8,6 mld Kčs.

Od 1. července 1987 se řadou opatření ve společenské pomoci rodinám s dětmi zlepšily materiální podmínky více než 1 miliónu mladých rodin s dětmi a v důchodovém zabezpečení s účinností od 1. října 1987 se nově stanovila nejnižší výměra důchodů, které jsou jediným zdrojem příjmu, a to z 950 Kčs na 1000 Kčs měsíčně pro jednotlivce a z 1600 Kčs na 1700 Kčs měsíčně pro dvojici. Dále byly provedeny v oblasti sociální péče úpravy zlepšující podmínky pro zabezpečení potřeb starých a invalidních občanů žijících ve vlastních domácnostech, v domovech důchodců a dalších ústavech sociální péče.

Současně bylo rozhodnuto s účinností od 1. října 1988 provést zásadní opatření zlepšující úroveň důchodového zabezpečení, a to jak již vyplácených, tak i nově přiznávaných důchodů. K realizaci tohoto usnesení se předkládá návrh zdokonalení sociálního zabezpečení, který má ocenit práci starších generací, jež se nejvíce podílely, mnohdy za nesnadných podmínek, na budování socialistické společnosti v poválečných letech, a mají velký podíl na dosažených úspěších,a výrazněji prohloubit zásluhový princip v důchodovém zabezpečení.

I. Dosavadní vývoj

První obecná úprava důchodového zabezpečení byla po osvobození provedena zákonem o národním pojištění k 1.10. 1948. Tento zákon rozšířil důchodové zabezpečení prakticky na všechny pracující a zavedl pro dělníky a zaměstnance jednotný důchodový systém, ve kterém bylo především zásadním způsobem zlepšeno důchodové zabezpečení dělnické třídy.

V dalších letech se s rozvojem ekonomiky zvyšovala zaměstnanost i úroveň mezd. Tomuto rychlému hospodářskému vývoji přestala vyhovovat tehdejší důchodová soustava zejména proto, že neumožňovala, aby výše důchodů rostla přiměřeně s růstem mezd a životní úrovně a ve způsobu stanovení důchodů nebyly dostatečně zhodnoceny pracovní zásluhy. Proto byla uskutečněno další úprava důchodového zabezpečení pracovníků k 1.1.1957 zákonem o sociálním zabezpečení, který prohloubil v konstrukci důchodů zásluhové hledisko.

Přestavba důchodového zabezpečení provedená tímto zákonem přinesla podstatné zvýšení důchodových nároků u nově přiznávaných důchodů. Beze změny však zůstala značná část důchodů při znaných před účinností tohoto zákona. To byla jedna z hlavních příčin výrazných rozdílů mezi vyplácenými a nově přiznávanými důchody. Ke snížení těchto rozdílů byly v roce 1959 stanoveny nejvyšší hranice důchodů podle pracovních kategorií (1600, 1800 2200 Kčs) a zároveň bylo započato se zvyšováním jednotlivých skupin nízkých důchodů. Ve zvyšování těchto důchodů se prakticky pokračuje až dodnes.

V souvislosti s prohlubujícími se hospodářskými nesnázemi na počátku šedesátých let bylo na XII. sjezdu KSČ rozhodnuto zavést v důchodovém zabezpečení některá omezení s účinností od 1.7.1964, resp. 1.1.1965. Bylo zavedeno progresivní zdanění důchodů podle jejich výše a zároveň byla výše důchodu omezena přijetím zásady, že důchod nesmí přesáhnout ke dni vzniku nároku určité procento výdělku (60 %, resp. 70 %, podle pracovní kategorie). Tím byli postiženi pracující se středními a vyššími příjmy a dlouhou dobou pracovní činnosti. Obě zmíněná omezující opatření znamenala oslabení zásluhového hlediska v důchodové soustavě. Zároven však byl zakotven zápočet skutečně odpracované doby, na rozdíl od dříve započítávané doby pojištění, výrazněji byla diferencována věková hranice nároku na starobní důchod a rozšířil se nárok na invalidní důchod. Pro členy JZD s vyšší úrovní hospodaření byla zavedena v zásadě soustava důchodového zabezpečení platná pro pracovníky v pracovním poměru, doba pracovní činnosti se jim však hodnotí jen od 1.10.1948. Pro členy ostatních JZD zůstal platit pásmový systém důchodů, avšak s rozšířeným počtem pásem důchodů.

Změněná hospodářská a sociální politika, která vedla k postupnému zvyšování životních nákladů a průměrných mezd v druhé polovině šedesátých let, negativně ovlivňovala úroveň důchodů, takže bylo nutné poskytnout v roce 1969 zvláštní procentní přídavek k důchodům, který měl vyrovnat snížení reálné hodnoty důchodů. Současně byly oceněny zásluhy účastníků boje za národní osvobození zavedením zvláštních preferencí v důchodovém zabezpečení týkajících se výše důchodu a v některých případech věkové hranice pro získání nároku na starobní důchod.

Na základě rozboru sociálních problémů na počátku sedmdesátých let označil XIV. sjezd KSČ za potřebné provést úpravy v systému důchodového zabezpečení. Zejména mělo být zvýrazněno vyjádření zásluh z doby pracovní činnosti, upraveny dříve vyměřené důchody přiměřeně existujícím mzdovým podmínkám a vytvořeny předpoklady k tomu, aby důchody nezaostávaly za rozvojem ekonomiky.

Ještě v roce 1971 byly provedeny nejnaléhavější úpravy, a to zvýšení důchodů starodůchodců a nízkých důchodů, které byly jediným zdrojem příjmu.

K 1.1.1976 bylo provedeno zdokonalení soustavy důchodového zabezpečení. Byla zrušena některá omezení v konstrukci důchodů zavedená v letech 1959 a 1964, bylo zrušeno zdaňování důchodů a byly zvýšeny nejvyšší výměry, které mohou důchody v závislosti na pracovní kategorii dosáhnout. Dále byly zvýšeny všechny vyplácené důchody o pevné částky diferencované podle roku přiznání a výše vypláceného důchodu tak, že byly zmírněny rozdíly mezi úrovní důchodů z různých období. Novým zákonem došlo ke sjednocení důchodového zabezpečení pracovníků a všech družstevních rolníků, což odpovídalo dosaženému stupni hospodářského rozvoje zemědělských družstev. Provedené úpravy znamenaly významné posílení zásluhového hlediska v důchodovém zabezpečení projevující se zlepšením vztahu výše důchodů k dosahovaným výdělkům.

Po roce 1976 byly řešeny pouze nejnaléhavější problémy, převážně sociálního charakteru. V souvislosti s cenovými opatřeními přijatými v roce 1979 a 1982 byly, jako částečná kompenzace těchto opatření, zvýšeny všechny vyplácené důchody o 30 Kčs v roce 1979 a v roce 1982 o dalších 30 Kčs, resp. 40 Kčs u důchodů nižších než 1200 Kčs měsíčně. Od 1.1.1985 byly pak zvýšeny nejstarší důchody, přiznané do roku 1970 (starobní o 70 Kčs měsíčně a ostatní úměrně). Důchody, jež jsou jediným zdrojem příjmu, byly od roku 1976 upraveny čtyřikrát. a to u jednotlivců ze 600 Kčs postupně až na 1000 Kčs a u dvojic z 1100 na 1700 Kčs měsíčně.

Počet důchodově zabezpečených se zvýšil od přijetí zákon o národním pojištění v roce 1948 do roku 1985 o 3,4 miliónu, počet důchodů vzrostl na trojnásobek a průměrná výše vyplácených starobních důchodů se zvýšila více než čtyřikrát. Náklady na důchodové zabezpečení vzrostly od roku 1948 téměř 15krát.

II. Zhodnocení dosavadního stavu

Na základě dosažené úrovně důchodového zabezpečení a potřeb jeho dalšího vývoje stanovil XIV. sjezd KSČ směrnice pro zdokonalení soustavy důchodového zabezpečení, které bylo provedeno k 1.lednu 1976 zákonem č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení.

Zákon č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení,vychází z principů jednotného zabezpečení všech občanů ve stáří, při ztrátě pracovní schopnosti, při ztrátě živitele a v dalších sociálně tíživých situacích. V konstrukci výše důchodů je v zásadě uplatňována závislost důchodu na pracovních zásluhách, t.j. na počtu let zaměstnání, na zařazení zaměstnání do pracovní kategorie a na dosaženém výdělku. Zákon zachoval významnou sociální vymoženost, a to věkovou hranici pro přiznání starobního důchodu, která činí u mužů 60 let, popř. 55 nebo 58 let, jde-li o důchod z I. pracovní kategorie, a u žen 53 až 57 let v závislosti na počtu vychovaných dětí. Výhodné jsou podmínky, za kterých mohou důchodci pokračovat v zaměstnání po vzniku nároku na starobní důchod, a to buď pobíráním důchodu při zaměstnání nebo zvyšováním starobního důchodu za další práci.

Základní principy současné úpravy důchodového zabezpečení,zejména pokud jde o univerzálnost a rozvinutý systém dávek, se plně osvědčily. Proto také v usnesení předsednictva ústředního výboru Komunistické strany Československa, vlády ČSSR, předsednictva Ústřední rady odborů a předsednictva ústředního výboru Socialistického svazu mládeže k realizaci závěrů XVII. sjezdu KSČ v sociálním zabezpečení z dubna 1987 se stanoví, že je třeba "dále zachovat principy platné soustavy důchodového zabezpečení, zejména jednotnost a všeobecnost důchodového zabezpečení, dosavadní věkové hranice pro nárok na starobní důchod a pracovní kategorie důchodového zabezpečení".

Na druhé straně je však třeba mít na zřeteli, že konkrétní podmínky a konstrukce dávek důchodového zabezpečení, zejména způsob stanovení průměrného měsíčního výdělku, byly upraveny před mnoha lety, a tak nevyhovují plně současným podmínkám.zejména tím, že oslabují zásluhový princip u nově přiznávaných důchodů vyměřovaných z vyšší mzdy než je průměrná mzda, v důsledku čehož roste nivelizace v důchodovém zabezpečení. Výše důchodů zaostává pak za hospodářským a společenským vývojem, čímž se oslabuje jak ekonomická, tak i sociální funkce důchodového zabezpečení.

Vážným problémem je stále se zvětšující rozdíl mezi důchody vyměřenými před více lety a důchody přiznávanými v současné době; důchody se v zásadě po celou dobu pobírání nemění, s výjimkou jednorázových zvýšení. Snižuje se také rozpětí mezi důchody upravenými jako jediný zdroj příjmu a ostatními důchody.

Konkrétně se uvedené nedostatky projevují následovně: v oblasti vyplácených důchodů jde především o neodůvodněné, stále rostoucí značné rozdíly mezi důchody přiznávanými v různých obdobích, přičemž tyto rozdíly se zvětšují s délkou doby, která uplynula od jejich přiznání. Důchodci, kteří jsou v důchodu delší dobu, mají podstatně nižší důchody ve srovnání s důchody posledních let, a to i přesto, že měli často značné pracovní zásluhy. Tomuto nežádoucímu jevu nezabránila ani řada opatření, jimiž byly tyto důchody zvyšovány. U řady důchodců došlo k poklesu reálné hodnoty důchodů, a to výrazněji u vyšších důchodů. Tak např. průměrná výše starobního důchodu přiznaného do roku 1965 činí 1 182 Kčs měsíčně, z období let 1971 až 1975 činí 1 302 Kčs měsíčně, z roku 1976 činí 1 350 Kčs měsíčně, z roku 1980 činí 1 471 Kčs měsíčně a z roku 1986 činí 1 643 Kčs měsíčně.

Nutnost zvyšovat především nízké důchody, které jsou jediným zdrojem příjmu, zatímco ostatní důchody byly zvyšovány o nižší částky, vedla postupně k nivelizaci a tak se v mnoha případech výše důchodů přiznaných za celoživotní práci dostávají na úroveň důchodů upravovaných jako jediný zdroj příjmu bez ohledu na pracovní zásluhy,

U nově přiznávaných důchodů dochází k oslabování zásluhového principu zejména v důsledku stanovené maximální hranice výdělku, z něhož se důchod vyměřuje, tzv. redukce výdělků, zavedené již v roce 1957. Vlivem těchto omezení klesá u vyšších výdělků úroveň důchodů ve vztahu ke mzdě:

Zatímco u důchodů vypočtených z výdělku do 2 000 Kčs je tato relace přiměřená a pohybuje se kolem 70 % hrubého výdělku, dochází u středních a vyšších výdělků k jejímu značnému poklesu. Redukce výdělku od 2000 Kčs se v době svého zavedení týkala necelých 10 % pracujících a hranice 5 000 Kčs pouze 0,02 % pracujících. V současné době je však výdělek redukován již více než 80 % pracujících:

^x) odhad na základě statistického setření z roku 1984

Postupně se snížil poměr nejvyšší výměry důchodu k průměrnému výdělku. V roce 1960 činila např. maximální výměra důchodu z III. pracovní kategorie 117 % průměrné měsíční mzdy, po úpravě konstrukce důchodu v roce 1976 85 %, v roce 1985 to bylo již jen 72 % a do roku 1990 by dále poklesla na 67 %. Přitom ještě k výraznějšímu poklesu došlo u důchodců z preferovaných pracovních kategorií.

Uvedené skutečnosti postihují pracovníky s významným postavením ve společenském a pracovním procesu, dělníky s vysokou kvalifikací vykonávající náročné práce, techniky a řídící pracovníky.

Pracující v těchto zaměstnáních dosahují zpravidla vyšších výdělků a omezení při výpočtu důchodu jsou pro ně citelnější. Stanovená absolutní maxima vedou k tomu, že při plné době zaměstnání dosáhne důchod u I. pracovní kategorie maxima již při výdělku 3 980 Kčs a u II. pracovní kategorie od výdělku 4 600 Kčs. Tento stav má za následek postupné oslabování zavedených preferencí ve výši důchodu proti ostatním pracujícím.

Uvedené nedostatky dosavadní úpravy a problém výše vyplácených důchodů jsou příčinou neodůvodněných rozdílů v důchodovém zabezpečení. Jejich řešení znamená posílení sociálních jistot pracujících a zvýraznění hodnocení zpravidla celoživotní práce občanů a tím zásluhovosti v sociálním zabezpečení.

III. Zásady nové úpravy

Na základě rozboru úrovně důchodového zabezpečení a potřeb jeho dalšího vývoje stanovil XVII. sjezd Komunistické strany Československa v důchodovém zabezpečení propracovat možnosti zvýšení hranice maxima důchodu a systém diferencovaných úprav již vyměřených důchodů, který by zajistil, aby nezaostávaly za vývojem mezd. V důchodech více promítat zásluhy za období pracovní činnosti. Trvale tak posilovat životní jistoty všeho obyvatelstva. Přitom celkový rozsah a intenzitu zdokonalování sociálního zabezpečení vázat na vytvářené ekonomické možnosti a celkový vývoj reálných příjmů obyvatelstva.

V návaznosti na tyto principy stanovilo společné usnesení předsednictva Ústředního výboru Komunistické strany Československa, vlády ČSSR, předsednictva Ústřední rady odborů a předsednictva Ústředního výboru socialistického svazu mládeže z dubna 1987 k realizaci závěrů XVII. sjezdu KSČ v sociálním zabezpečení uvolnit na zlepšení důchodového zabezpečení v 8.pětiletce postupně zhruba 7 mld Kčs a úpravy provést ve třech etapách.

V první etapě od 1. 10. 1987 zvýšit nejnižší důchody, které jsou jediným zdrojem příjmu. Tato úprava byla provedena zákonem č. 53/1987 Sb., o zvýšení důchodů, které jsou jediným zdrojem příjmu, a to na částku 1000 Kčs měsíčně pro jednotlivce a na částku 1700 Kčs měsíčně, je-li na důchod odkázán též rodinný příslušník.

Ve druhé etapě od 1. října 1988 zvýšit diferencovaně všechny vyplácené důchody a zároveň posílit zásluhové hledisko při vyměřování nových důchodů. Předloženým návrhem se tato etapa realizuje.

Ve třetí etapě v roce 1990, pokud to ekonomické možnosti našeho národního hospodářství dovolí, zavést přizpůsobování důchodů v závislosti na vývoji mezd. Předložený návrh zákona obsahuje zmocnění pro takovou úpravu a vytváří tedy právní předpoklady pro její uskutečnění.

Návrhem nového zákona se provádí od 1.října 1988 druhá etapa změn v sociálním zabezpečení.

Rozsah sociálního zabezpečení

Podle návrhu zákona o sociálním zabezpečení se vymezuje rozsah tohoto zabezpečení shodně jako dosud a zahrnuje toto zabezpečení především důchodové zabezpečení a sociální péči. Přitom se zachovává jednotný systém tohoto zabezpečení pro všechny pracující, t.j. jak pro pracovníky, tak pro družstevní rolníky, příslušníky ozbrojených sborů, popř. další skupiny pracujících. Tento jednotný systém je výrazem vysokého stupně rozvoje všech oblastí ekonomiky a z toho vyplývající možnost stejného posuzování sociálních nároků všech pracujících.

Doba zaměstnání a výdělek

V důchodovém zabezpečení je princip pracovní zásluhovosti vyjádřen jednak délkou doby zaměstnání, jednak výší průměrného měsíčního výdělku, rozhodného pro stanovení dávek z tohoto zabezpečení.

Pokud jde o dobu zaměstnání, hodnotí se ve stejném rozsahu jako podle dosavadní úpravy s tím,že v souvislosti se změnám v nemocenském zabezpečení družstevních rolníků, připravovanými v návaznosti na nový zákon o zemědělském družstevnictví, se bude nadále započítávat u družstevních rolníků doba účasti na tomto zabezpečení namísto doby skutečně odpracované. Dochází také k rozšíření zápočtu náhradních dob o dobu, po kterou byl občanu se změněnou pracovní schopností vyplácen příspěvek před umístěním, a to nejdříve od 1. října 1988.

Zaměstnání se pro účely důchodového zabezpečení zařazují jako dosud, podle druhu vykonávané práce, do tří pracovních kategorií.

Ve výpočtu průměrného měsíčního výdělku dochází ke zmírnění redukce výdělku tím, že se navrhuje zvýšit hranici, do níž se výdělek pro výpočet důchodu započítává plně, a to z dosavadních 2 000 Kčs na 2 500 Kčs, a stanoví se pásmo do 6 000 Kčs, v němž se výdělek započítá třetinou,a do 10 000 Kčs, v němž se výdělek započítává desetinou. Maximální vyměřovací základ pro výpočet důchodu se tak zvýší z dnešních 3 000 Kčs až na 4 067 Kčs měsíčně. Navrhovaná úprava znamená posílení zásluhového principu.

Ke změně dochází také ve stanovení rozhodného období pro určování průměrného měsíčního výdělku. Navrhuje se určovat tento výdělek z pěti výdělkově nejlepších let v desetiletém období.

Dávky důchodového zabezpečení a jejich výše

Dosavadní způsob výpočtu důchodu se přejímá i do nového zákona, protože má řadu předností a je v praxi vžitý. Proto základní podmínky starobního důchodu zůstávají zachovány. Stejně u invalidního důchodu podmínky vzniku nároku na tento důchod a definice invalidity popř. částečné invalidity se nemění. Stejná úprava zůstává,i pokud jde o zvýšení starobního důchodu za další práci po vzniku nároku na starobní důchod.

Stanovení výše důchodů se návrhem upravuje tak, aby v návaznosti na úpravu redukce průměrného měsíčního výdělku došlo k prohloubení zásluhovosti také v konstrukci důchodů. Proto se nově upravují maximální hranice důchodů, které jsou stanoveny v pevných částkách. Nejvyšší výměry důchodů ke dni vzniku nároku se zvyšují u I. pracovní kategorie z 2 560 Kčs na 3 250 Kčs měsíčně, u II. pracovní kategorie z 2 210 Kčs na 2 900 Kčs a III. pracovní kategorie z 2 160 Kčs na 2 800 Kčs měsíčně. Zvyšuje se také absolutní maximum důchodu, kterého může důchod nebo souběh důchodů, včetně zvýšení za další práci po vzniku nároku na starobní důchod, dosáhnout, z dosavadních 3 060 Kčs na 3 800 Kčs měsíčně.

Výhodněji se taká stanoví omezení procentního zvýšení základní výměry důchodu, a to z dosavadních 20 % na 25 % průměrného měsíčního výdělku, a při získání stanovené doby zaměstnání v I. pracovní kategorii na 30 % tohoto výdělku. Navrhovanou úpravou se dosáhne spravedlivějšího ohodnocení zaměstnání zařazených do preferovaných kategorií ve výši důchodu.

K velmi významné změně dochází v tom směru, že se ruší podmínka trvání zaměstnání pro vznik nároku na důchod. Tím se umožní v mnoha případech přiznání důchodu, když občan získal dlouhou dobu zaměstnání, avšak nebyl zaměstnán bezprostředně v době vzniku nároku na důchod. Obdobně zrušení této podmínky umožní přiznání důchodu z preferované pracovní kategorie, když zaměstnání z této kategorie netrvalo ke dni nároku na důchod.

V rámci posilování sociálních jistot návrh zákona o sociálním zabezpečení nově stanoví částečný invalidní důchod pro značně ztížené obecné životní podmínky jako dávku nárokovou, zatímco dosud šlo o dávku fakultativní. Na rozdíl od dosavadní úpravy se také navrhuje zavést důchod manželky jako dávku nárokovou. K určitému rozšíření osobního rozsahu dochází u důchodu za výsluhu let.

Sociální hlediska nové úpravy se promítají ve stanovení nejnižších výměr starobního a invalidního důchodu z dosavadních 400 Kčs na 550 Kčs, v zajištění nároku na sirotčí důchod prakticky každému osiřelému dítěti, v nově stanovených minimálních výších sirotčích důchodů, ve vyšších částkách zvýšení důchodu pro bezmocnost a ve zvýšení hranic, do kterých lze zvýšení pro bezmocnost přiznat. Nově se upravuje příplatek k výchovnému na dlouhodobě těžce zdravotně postižené dítě vyžadující mimořádnou péči, který nahradí dosavadní příplatek na invalidní dítě. Příplatek se bude poskytovat diferencovaně v částkách 500 Kčs a 700 Kčs podle rozsahu péče, kterou dítě potřebuje. K určitým úpravám dochází i u vdovského důchodu, zejména jde o zjednodušení způsobu krácení tohoto důchodu s příjmem z výdělečné činnosti.

Pokud jde o důchodové nároky účastníků odboje, přejímá návrh zákona v zásadě dosavadní úpravu s tím, že se zvyšují nejnižší výměry důchodů.

Sociální zabezpečení vojáků z povolání

Pokud jde o důchodové zabezpečení příslušníků ozbrojených složek, zachovává nový zákon nezbytné odchylky a preference vyplývající ze specifických podmínek výkonu služby v ozbrojených silách, při zachování stejných principů tohoto zabezpečení které platí i pro pracovníky.

V důchodovém zabezpečení příslušníků ozbrojených složek se vychází z obecné úpravy, a to tak, že do konstrukce důchodů se výrazněji promítají zásluhová hlediska, zejména ocenění dlouholeté služby v ozbrojených složkách v odpovědných a náročných funkcích. Současně se výhodněji stanoví nejvyšší výměry důchodů, a to na stejnou výši, jako pro pracující v hornictví.

Sociální péče

Sociální péče je organickou součástí státní sociální politiky a je zaměřena formou služeb nebo dávek na ty skupiny občanů, kteří se ocitli v nepříznivých životních poměrech a nemohou je bez pomoci společnosti překonat.

Sociální péče je financována z celospolečenských zdrojů a provádějí ji národní výbory, které při plnění úkolů této péče spolupracují s jinými státními orgány, společenskými i zaměstnavatelskými organizacemi.

Sociální péče se orientuje zejména na péči o rodinu a dítě, péči o občany se změněnou pracovní schopností, občany těžce postižené na zdraví, staré občany, občany společensky nepřizpůsobené a občany žijící na nízké životní a kulturní úrovni. Druh, způsob a rozsah poskytované péče se liší v závislosti na specifických potřebách uvedených skupin občanů.

Kromě dosavadních dávek se do sociální péče nově zařazuje zaopatřovací příspěvek a příspěvek na úhradu za užívání bytu vojáka.

V sociální péči se zavádí nová dávka, a to vdovecký příspěvek, který bude v závislosti na příjmu muže poskytován ovdovělému muži pečujícímu o nezaopatřené dítě.

Úprava vyplácených důchodů

Návrhem zákona se zvyšují vyplácené důchody diferencovaně podle roku přiznání důchodu tak, aby dříve přiznané důchody byly zvýšeny o vyšší částku a tak se v určité míře odstranil rozdíl mezi důchody přiznávanými v různých letech.

Uvedeným způsobem se navrhuje zvýšit všechny důchody, jejichž výše se stanoví podle dosahovaných výdělků, a to 2 280 tisíc důchodů starobních, 530 tisíc důchodů invalidních,180 tisíc důchodů částečných invalidních, 240 tisíc důchodů vdovských, 110 tisíc důchodů sirotčích a 15 tisíc důchodů osobních a za výsluhu let.

U starobních a invalidních důchodů náleží zvýšení v rozpětí od 140 Kčs do 40 Kčs měsíčně podle roku přiznání. U ostatních důchodů bude zvýšení úměrné těmto částkám. Nejvyšší částky zvýšení budou náležet k důchodům přiznaným do roku 1975, tedy těm důchodcům, kteří jsou v důchodu již déle než 13 let a jichž je 1 130 tisíc. U důchodců z let 1976 až 1984 budou částky zvýšení diferencovány podle jednotlivých let přiznání důchodu, čímž bude dosaženo plynulejšího přizpůsobení mzdovému vývoji; těchto důchodců je 1 460 tisíc. Důchody přiznané po roce 1984 tvoří skupinu (je jich 770 tisíc), u níž bude zvýšení nejnižší, vzhledem ke krátké době pobírání důchodu, protože není v těchto případech třeba v takové míře přihlížet k růstu mezd.

U při zvýšení vyplácených důchodů se navrhuje zachovat určité preference pro pracující I. a II. pracovní kategorie (kategorie funkcí) a pro účastníky odboje. U důchodů z I. pracovní kategorie bude ke zvýšení podle roku přiznání důchodu náležet ještě další zvýšení v částce 80 Kčs u starobního nebo invalidního důchodu; u důchodu z II. pracovní kategorie bude další zvýšení činit 40 Kčs měsíčně. Tyto částky budou stanoveny úměrně u ostatních důchodů.

U účastníků odboje pak podle skupiny odboje bude ke zvýšení podle roku přiznání starobního nebo invalidního důchodu náležet další zvýšení, a to v částce 120 Kčs u účastníka odboje I.skupiny, 80 Kčs u účastníka odboje II. skupiny a 30 Kčs měsíčně u účastníka odboje III. a IV. skupiny.

Tato zvýšení, stejně jako zvýšení podle předchozích úprav, se sloučí s důchodem, ke kterému byla přiznána a nadále budou podléhat režimu výplaty příslušného důchodu.

Zvýšení vyplácených důchodů se bude celkem týkat 3 360 tisíc důchodců, přičemž na jednoho důchodce připadne zvýšení v průměru 89 Kčs měsíčně; průměrné zvýšení starobních důchodů bude činit 95 Kčs měsíčně.

FINANČNÍ DOSAH NAVRHOVANÉ ÚPRAVY

Úprava nově přiznávaných důchodů

Úprava způsobu výpočtu přinese zlepšení převážné části nově přiznávaných důchodů. Zvýšeny nebudou důchody pracujícím s nižšími výdělky, jimž se v současné době přiznává důchod již ve výši 85 % čistého výdělku. Z celkového počtu zhruba 160 tisíc starobních a invalidních důchodů,které by měly být přiznány v roce 1989, jich bude zvýšeno 90 % a v tom roce si nová konstrukce výpočtu vyžádá navíc částku 0,55 mld Kčs. V dalších létech výdaje porostou v důsledku zvýšícího se počtu důchodců a růstu mezd. V roce 1990 dosáhne zvýšení nákladů částky 0,98 mld Kčs (v ČSR 0,66 mld Kčs, v SSR 0,25 mld Kčs a příslušníci ozbrojených sborů 0,07 mld Kčs).

Úprava vyplácených důchodů

Při úpravě vyplácených důchodů bude zvýšeno 3 355 tis. důchodů nákladem 3,72 mld v roce 1989. Tato úprava si vyžádá největších nákladů - 85 % z celkové částky vynaložené na zlepšení sociálního zabezpečení. Objem prostředků na zvýšení vyplácených důchodů se bude postupně snižovat tak, jak se bude zmenšovat soubor těchto důchodců. V roce 1990 se náklady sníží na 3,47 mld Kčs (v ČSR 2,36 mld Kčs, v SSR 0,97 mld Kčs a příslušníci ozbrojených sborů 0,14 mld Kčs).

Úprava dávek sociální péče

Zlepšení soustavy dávek sociální péče bude provedeno ročním nákladem 0,06 mld Kčs (v ČSR 0,04 mld Kčs, v SSR 0,02 mld Kčs). V příštích letech zůstanou výdaje na stejné úrovni.

Úprava přídavků na děti a výchovného

Zvýšení příplatku k přídavkům na děti a k výchovnému k důchodům pro těžce zdravotně postižené dítě si vyžádá navíc ročně 0,04 mld Kčs (v ČSR 0,02 mld Kčs, v SSR 0,02 mld Kčs).

Podrobný přehled nákladů na jednotlivá opatření je uveden v příloze č. 4.

Administrativně technické zajištění úprav v důchodovém zabezpečení v úřadech důchodového zabezpečení vyžaduje zajistit v roce 1988 zejména zvýšené investiční prostředky (cca 90 mil. Kčs) v souvislosti s nutnou obnovou a dovybavením úřadů nezbytnou výpočetní technikou z nesocialistických států tak, aby byly vytvořeny předpoklady nejen pro zdárnou realizaci úprav vyplácených důchodů, ale též pro aplikaci nového zákona o sociálním zabezpečení od října 1988, a to u nových žádostí i u povyměřovací agendy. V obou úřadech i na národních výborech je třeba počítat též se zvýšením nákladů na materiální výdaje, na služby a výdaje nevýrobní povahy, cestovné, na ostatní osobní výdaje, mzdové prostředky a podobně. Mzdové prostředky v rozsahu 7 miliónů Kčs bude třeba vynaložit i na odměny pro pracovníky poštovního provozu v resortu spojů.

Návrh vychází z reálného hodnocení potřeb intenzifikace národního hospodářství, respektuje přitom oprávněné zájmy dělnické třídy, družstevního rolnictva a ostatních pracujících. Prostředky uvolňované pro realizaci navrhovaných opatření lze srovnat pouze s úpravami provedenými před 40 lety k 1.10.1948 zákonem o národním pojištění a zdokonalením důchodového zabezpečení na základě usnesení XIV. sjezdu KSČ k 1.1.1976. Opatření významně posílí vyjádření zásluh v důchodovém zabezpečení, prohloubí sociální jistoty obyvatelstva a zlepší životní úroveň prakticky všech důchodců. Lze proto předpokládat, že nový zákon o sociálním zabezpečení bude všemi občany pozitivně přijat a odrazí se i v růstu pracovní iniciativy a společenské aktivity v zájmu plnění úkolů uložených XVII. sjezdem KSČ.

Celkem si opatření v sociálním zabezpečení uskutečněná v létech 1987 a 1988 vyžádají koncem 8. pětiletky více než 6 mld Kčs:

^x) v roce 1991 stoupnou náklady na 1,4 mld Kčs

Zbývající část z celkové rezervy 8,6 mld Kčs je určena na další etapu úprav v důchodovém zabezpečení - zavedení systému pravidelného přizpůsobování důchodů růstu mezd.