Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

Usnesením vlády Československé socialistické republiky ze dne 22. října 1987 č. 283 o právním zabezpečení přestavby hospodářského mechanismu byl Státní arbitráži ČSSR uložen úkol připravit návrh novely hospodářského zákoníku.

Hlavním cílem novelizace hospodářského zákoníku je vytvořit v oblasti jím upravovaných vztahů větší prostor pro rozvíjení socialistické podnikavosti státních podniků, družstevních organizací a ostatních článků národního hospodářství, stanovit pravidla usměrňující tuto činnost tak, aby byl zajištěn její soulad s celospolečenskými zájmy a zvýšená odpovědnost za uspokojování potřeb společnosti a právně vyjádřit novou koncepci vztahů mezi orgány hospodářského řízení a hospodářskými organizacemi.

Za tím účelem návrh novely zejména zavádí nový právní institut práva hospodaření, rozšiřuje možnost hospodářských organizací podnikat v souladu s potřebami společnosti i nad rámec daný stanoveným předmětem činnosti, posiluje jejich samostatnost při rozhodování o změnách a převodech výrobních programů, omezuje dosavadní povinné uzavírání hospodářských smluv /kontraktační povinnost/ a snižuje rozsah oprávnění orgánů hospodářského řízení a hospodářské arbitráže zasahovat do smluvních a dalších závazkových vztahů. V souladu se zvýšenou samostatností uvedených organizací zabezpečuje zvýšenou ochranu majetku, který používají ke své hospodářské činnosti, i zvýšenou ochranu této činnosti samotné.

S cílem zvýšit současně se samostatností i potřebnou odpovědnost hospodařících organizaci návrh novely zpřísňuje postihy za škody na majetku v socialistickém společenském vlastnictví, postihy za nekvalitní dodávky výrobků, zvyšuje požadavky na kvalitu investičních dodávek, zakládá nové povinnosti dodavatelů jednak odstraňovat na výzvu odběratele zřejmě vady již v průběhu výstavby, jednak umožnit odběrateli odstranit vadu a zaplatit mu s tím vzniklé náklady, pokud jsou sami s odstraňováním vad odběratelem převzaté dodávky v první a dále stanoví odpovědnost za nezákonné změny a převody výrobních programů. Vedle dosavadních hospodářských pokut nově zavádí postihy za zneužívání postavení v hospodářských vztazích na újmu odběratelů včetně případů, kdy toto zneužívání směřuje k získání neoprávněných majetkových výhod a monopolního postavení na trhu.

Ve stejném rozsahu jako Směrnice k zabezpečení komplexní přestavby hospodářského mechanismu upouští pro převážný počet případ ad povinného účtování a vymáhání majetkových sankcí a ponechává je dohodě organizací s tím, že se zachovává jen pro případy porušování povinností v nejdůležitějších a z celospolečenského hlediska nejvýznamnějších dodavatelsko-odběratelských vztazích, konkrétně pro případy vadných dodávek k zabezpečení závazných výstupů státního plánu za prodlení s plněním takových dodávek. Poněvadž zvolená konstrukce sankcí za vady dodávek a za prodlení s je jich plněním umožňuje zmenšit postih dodavatele v případě, že vynaloží účinnou snahu vady neprodleně odstranit nebo prodlení minimalizovat, je možné odůvodněn předpokládat, že na základě navrhované úpravy sankcí budou moci být organizace nejen dostatečné postihovány, ale i více ekonomicky zainteresovány.

K zabezpečení povinností dodavatelů vůči odběratelům a národnímu hospodářství budou sloužit i další právní nástroje, zejména ustanovení o oprávněních zakladatelů usměrňovat podnikatelskou činnost o podmínkách změn výrobních programů, o povinnosti uzavřít hospodářskou smlouvu o dodávkách výrobků, prací nebo výkonů uvedených v zákoně /závazné výstupy státního plánu, potřeby obrany a bezpečnosti státu, materiální zabezpečení úkolů rozvoje vědy a techniky a zajištění léčebně preventivní péče/ a ustanovení o oprávnění orgánů hospodářského řízení uložit organizacím povinnost uzavřít hospodářskou smlouvu, vyžadují-li to zájmy obrany a bezpečnosti státu, plnění závazků z mezinárodních smluv, ochrana života, zdraví a výživy lidu, ochrana životního prostředí a odstraňování následků živelních pohrom a vážných havárií.

Novou koncepci vztahů orgánů národohospodářského centra a hospodářských organizací návrh novely vyjadřuje tím, že stanoví podmínky pro vydávání opatření, jimiž orgány hospodářského řízení zasahují do činnosti organizací a dává organizacím právo na ochranu proti jejich nezákonným opatřením. Zároveň upravuje majetkovou odpovědnost orgánů hospodářského řízení za negativní důsledky vzniklé z jejich opatření pro činnost organizací. Tato úprava se nevztahuje na akty orgánů hospodářského řízení vydávané v oblasti výkonu státní správy; ochranu, proti těmto aktům upravují zvláštní právní předpisy /zákon o správním řízení, zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem/.

V návaznosti na návrh zákona o státním podniku návrh novely komplexně řeší postup při likvidaci státních podniků; úpravu likvidace přiměřeně uplatňuje i pro družstevní organizace a pro podniky společenských organizací.

Návrh posiluje úlohu podnikového rejstříku z hlediska jistoty a ochrany organizací v hospodářských vztazích a odstraňuje dosavadní rozptýlenost a nepřehlednost jeho úpravy v našem právním řádu.

Pokud jde o dopad navrhovaného zákona na státní rozpočet federace, státní rozpočty republik a rozpočty národních výborů, přicházejí prakticky v úvahu jen důsledky povinnosti orgánů hospodářského řízení hradit škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím a důsledky povinnosti vypořádat majetkovou újmu vzniklou zásahem do hospodářské činnosti organizací. Poněvadž navrhovaná novela obsahuje jen podrobnější úpravu těchto povinností obsažených v návrzích zákona o státním podniku, zákona o bytovém, spotřebním a výrobním družstevnictví a zákona o zemědělském družstevnictví, měl by být rozpočtový dopad řešen při projednávání těchto zákonů.

K článkům III, IV a IX Zásad hospodářskoprávních vztahů

Navržené úpravy vyjadřují, že základním článkem v národním hospodářství budou v novém hospodářském mechanismu státní podniky a družstva. Dále vyjadřují, že předpokladem trvalého rozvoje národního hospodářství je vedle účasti pracujících na řízení prostřednictvím společenských organizací též jejich podíl na řízení prostřednictvím orgánů socialistické samosprávy.

K § 8 odst. 2 až § 12:

Návrh vyjadřuje novou koncepci socialistického celospolečenského vlastnictví.

Vymezuje se pojem majetku socialistické organizace v zájmu vyšší ochrany jejích práv k tomuto majetku. Proti dosavadní úpravě se rozšiřuje obsah pojmu "majetek organizace" o práva k výsledkům výzkumné, vývojové, projektové a jiné obdobné činnosti. Tím navrhovaná úprava vytváří předpoklady větší materiální zainteresovanosti na těchto výsledcích a širšího využívání výsledků tvůrčí činnosti při hospodaření všech socialistických organizací. Zároveň, ve srovnání s dřívějším stavem, se poskytuje i těmto právům vyšší ochrana.

Vzhledem ke koncepci socialistického celospolečenského vlastnictví a majetkové samostatnosti socialistických organizací vyjádřené v návrhu zákona o státním podniku a ve Směrnicích k zabezpečení komplexní přestavby hospodářského mechanismu opouští hospodářský zákoník institut správy národního majetku. Činí tak také z toho důvodu, že tento institut je nyní chápán jako atribut administrativně direktivních metod řízení národního hospodářství. Novela proto zavádí nový institut "právo hospodaření", jako obecné vyjádření vztahu podniků a ostatních organizací k majetku v socialistickém společenském vlastnictví, s nímž podniky samostatně hospodaří, aniž jsou jeho vlastníky. Tento pojem se pak důsledně v návrhu novely promítá i do úpravy závazkových vztahů vznikajících při nakládání s majetkem organizací, a to i do ustanovení, která nebylo nutno obsahově jinak měnit.

Zároveň novela hospodářského zákoníku zesiluje ochranu těchto samostatně hospodařících organizací oproti stávajícímu stavu tím, že právo hospodaření prohlašuje /na rozdíl od dosavadního práva správy/ za časově neomezené. Organizace, která má k určitému majetku právo hospodaření, se může domáhat ochrany proti neoprávněným zásahům do tohoto práva obdobně, jako je tomu u práva vlastnického.

V návazností na návrh zákona o státním podniku, jenž ukládá podnikům povinnost chránit životní prostředí, se do hospodářského zákoníku vkládá nové ustanovení, které především v zájmu ochrany životního prostředí odpovídajícím způsobem omezuje organizace ve výkonu jejich vlastnického práva nebo práva hospodaření /§ 10a/. Omezení je formulováno zcela obecně, takže pokrývá všechny vlivy, jimiž mohou být zájmy společnosti nebo organizací ohrožovány.

K § 14:

Úprava ustanovení § 14 vyplývá z toho, že podle Směrnic k zabezpečení komplexní přestavby hospodářského mechanismu má přestavba stávající struktury výrobně technické základny na nové státní podniky proběhnout ve dvou etapách. První etapa k 1. 7. 1988 a druhá k 1. 7. 1989. Je proto zřejmé, že po předpokládaném datu účinnosti novely hospodářského zákoníku /1. 7. 1988/ budou vedle sebe existovat jak nové státní podniky, tak dosavadní státní hospodářské organizace. Přitom je nepochybné, že státní podniky jsou socialistickými organizacemi. Z těchto důvodů je nutné doplnit v hospodářském zákoníku výčet druhů socialistických organizací o státní podniky.

Navrhovaná úprava též zabezpečuje vazbu na návrh zákona o státním podniku a návrhy zákonů o družstevnictví, jakož i na připravovanou novelu zákona o hospodářských stycích se zahraničím, a to tím, že socialistické organizace označuje jako právnické osoby.

K § 17 odst. 2:

Aby se neuzavírala cesta novým řešením v organizačním uspořádání jednotlivých organizací, vypouští se výčet organizačních jednotek. Jinak je třeba dosavadní úpravu zachovat, zejména z hlediska uspořádání společenských organizací a možnosti nového řešení právního postavení drobných provozoven národních výborů. Tato úprava se nevztahuje na státní podniky, u nichž je postavení vnitřních jednotek upraveno v návrhu zákona o státním podniku.

V tomto i v dalších ustanoveních se používá pojmu "právní předpis", kterým se rozumí všeobecně závazný právní předpis.

K §18a:

Navrhovaná úprava zachovává princip speciality právní způsobilosti socialistických organizaci a základní vymezení jejího rozsahu předmětem činnosti. Zároveň však umožňuje socialistickým organizacím vykonávat i jinou hospodářskou činnost, pokud tím nenaruší plnění závazných výstupů státního plánu a plnění hospodářských závazků.

K § 25a:

V zájmu právní jistoty socialistických organizací se v novém ustanovení upravují důsledky pro případy, kdy příslušný orgán hospodářského řízení nerozhodne ve stanovené lhůtě o žádosti organizace.

K § 26a až 26e:

Navržená úprava je v hospodářském zákoníku úpravou novou. Její zařazení do zákoníku vyplývá ze Směrnic k zabezpečení komplexní přestavby hospodářského mechanismu. Smyslem této úpravy je vytvořit právní podmínky větší samostatnosti státních podniků a ostatních základních článků národního hospodářství, a tím zabezpečit právní jistotu těchto subjektů při jejich hospodářské činnosti v podmínkách nového hospodářského mechanismu. Tím, že nová úprava realizuje shodné záměry sledované v návrhu zákona o státním podniku a v návrzích zákonů o čs. družstevnictví, stává se úpravou obecnou.

K dosažení uvedeného cíle se v novele hospodářského zákoníku především nově charakterizují orgány hospodářského řízení jako subjekty vztahů při řízení hospodářské činnosti organizací. V návaznosti na to se pak vytváří právní rámec dovolenosti zásahů těchto orgánů do činnosti podniků. Vymezuje se rozsah jejich způsobilosti vystupovat v těchto vztazích a stanoví se majetková odpovědnost z těchto vztahů vyplývající. Způsobilost uvedených orgánů je vymezena jednak okruhem jejich působnosti stanovené v kompetenčních normách, jednak tím, že zásahy těchto orgánů se připouštějí pouze v případech a za podmínek uvedených v právních předpisech. Tím se sleduje vyloučení možnosti obnovy administrativně direktivních zásahů do činnosti podniků.

V novele hospodářského zákoníku se používá označení "orgán hospodářského řízení" pro ministerstva a další orgány uvedené v § 26a v jejich vztazích při řízení hospodářské činnosti v hospodářských organizacích. Rozpočtové a příspěvkové organizace neprovozují hospodářskou činnost a ve vztahu k ním proto nevystupují ministerstva, národní výbory atd. jako orgány hospodářského řízení, ale jako orgány státní správy, řídí jejich veškerou činnost. Proto se například v § 65 násl. užívá pro tyto případy obecné označení "řídící orgán".

Návrh novely vymezuje základní formální a obsahové náležitosti opatření, jimiž orgány hospodářského řízení zasahují do činnosti podniků, jakož i důležité požadavky na dodržení určitého postupu při jejich vydávání, se záměrem posílit spolupráci ve vztazích při řízení a zabezpečit integraci zájmů organizací a orgánů hospodářského řízení v těchto vztazích a naplnit tak již mnoho let vyslovované názory o potřebě sladění celospolečenských a skupinových zájmů.

Pokud § 26b stanoví, že opatření orgánu hospodářského řízení nabývá účinnosti dnem doručení, znamená to, že v případě, kdy je více adresátů, nabývá opatření účinnosti pro každého adresáta zvlášť, podle toho, kdy mu opatření bylo doručeno.

Moment vzniku škody pro povinnost k její náhradě je okolností nevýznamnou. Důležitý je především moment, od kdy může být nárok na náhradu škody uplatněn.

Právo podniku na ochranu proti neoprávněným zásahům orgánu hospodářského řízení do jeho činnosti a právo na náhradu majetkové újmy způsobené těmito zásahy je důsledkem ekonomické samostatnosti podniku vyjádřené úplným chozrasčotem a samofinancováním. Pojem majetkové újmy vymezuje § 26e odst. 1.

Důsledky nezákonných opatření řeší návrh v zájmu větší autority orgánů řízení a větší jistoty v hospodářských vztazích tak, že zachovává presumpci správnosti opatření, dokud jeho neplatnost pro rozpor s právními předpisy nevysloví na návrh organizace nebo z vlastního podnětu orgán státní arbitráže. Jde o obdobu řešení přijatého zákonem o státním podniku /sdružení/ v SSSR.

V návaznosti na vymezení způsobilosti orgánů hospodářského řízení a na právní úpravu ochrany organizací proti nezákonným opatřením navržená úprava stanoví, že tyto orgány odpovídají za škodu, způsobenou organizaci opatřením, které je v rozporu s právními předpisy, a že se této odpovědnosti nemohou zprostit.

Jak vyplývá z návrhu zákona o státním podniku i ze Směrnic k zabezpečení komplexní přestavby hospodářského mechanismu, prosazení principu hospodářské samostatnosti a plného chozrasčotu vyžaduje řešit negativní hospodářské důsledky vyvolané v organizacích zásahy orgánů hospodářského řízení i v případech, kdy tato opatření jsou s právními předpisy v souladu. Zmíněné dokumenty v této souvislosti vytvářejí zvláštní institut náhrady majetkové újmy k zabezpečení majetkového vyrovnání zhoršených hospodářských výsledků. Zároveň návrh zákona o státním podniku předpokládá úpravu rozsahu a podmínek náhrady této újmy v hospodářském zákoníku. Novela hospodářského zákoníku řeší tyto otázky tak, že zakládá oprávnění organizace požadovat vyrovnání majetkové újmy nejprve u příslušného orgánu hospodářského řízení. Teprve pokud její požadavek není uspokojen u tohoto orgánu, může se organizace obrátit na hospodářskou arbitráž s žádostí o přiznání majetkového vyrovnání. V souladu se Směrnicemi k zabezpečení komplexní přestavby hospodářského mechanismu se v novele stanoví i případy, kdy právo na majetkové vyrovnání nevznikne.

V souvislosti s náhradou majetkové újmy je nutno též zdůraznit, že hospodářský zákoník řeší pouze důsledky takových opatření orgánů hospodářského řízení, která jsou vydávána při řízení hospodářské činnosti organizací, a že tedy nemůže řešit důsledky vydání správních aktů (opatření k zajištění bezpečnosti práce, veterinární, zdravotní a hygienické ochrany apod.). Důsledky těchto administrativně správních aktů řeší zvláštní zákon č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem.

K § 27 až 75 /část druhá/:

Vzhledem k tomu, že zakládání státních podniků, jejich právní postavení, organizaci a základní principy hospodaření bude upravovat zákon o státním podniku, bylo nutno změnit celou dosavadní koncepci části druhé hospodářského zákoníku.

Hlava první nyní upravuje pouze některé právní poměry státních podniků, a to především ty vztahy, které nejsou upraveny v návrhu zákona o státním podniku. Jde zejména o úpravu postupů, jež podle uvedeného zákona mají být uplatňovány ve špatně hospodařících podnicích, tj. zejména postupů při likvidaci státního podniku.

Protože z harmonogramu postupu přestavby struktury výrobně technické základny vyplývá, že po dobu účinnosti dílčí novely hospodářského zákoníku budou ještě existovat i stávající státní hospodářské organizace, je dále nutno zachovat ve druhé části hospodářského zákoníku podstatnou část hlavy druhé, neboť jinak by tyto organizace ztratily pro přechodné období právní základ své existence.

Výrazně se mění hlava čtvrtá této části týkající se státního socialistického vlastnictví a správy národního majetku. Je to především proto, že se opouští institut správy národního majetku. Nový pojem "právo hospodaření" má u státních podniků vyjádřit, jak již bylo řečeno, kvalitativně nový vztah těchto podniků ke svěřenému majetku.

K § 27a až 27e:

Návrh zákona o státním podniku ukládá zakladatelům státních podniků, aby ve špatně hospodařících podnicích postupně zavedli konsolidační režim, ustavili přímou správu, rozhodli o sloučení, splynutí, rozdělení nebo zrušení podniku.

Ustanovení o konsolidačním režimu, přímé správě i likvidaci v pojetí zákona o státním podniku představuji určitý vzájemně propojený blok opatření postupně se obligatorně uskutečňujících. Hospodářský zákoník navazuje na úpravu těchto režimů v zákonu o státním podniku a upravuje likvidaci podniku, která bude mít v zásadě obecný dosah. To znamená, že bude použitelná i u jiných druhů socialistických organizací.

Právní úprava likvidace podniků je z objektivních příčin nutná. I když se předpokládá, že půjde o opatření zcela výjimečné, požadavky na zvýšenou ekonomickou odpovědnost podniků, vycházející z myšlenek přestavby hospodářského mechanismu ČSSR, vyúsťují logicky v likvidaci jako konec konců krajní řešení problémů špatně hospodařících podniků. Tato problematika se týká nejen státních podniků, ale i organizací družstevních, dále podniků a jiných hospodářských zařízení společenských organizací. Proto je účelné upravit likvidaci v jednom právním předpisu, a to v hospodářském zákoníku. Protože však, jak již bylo uvedeno, tvoří ustanovení o konsolidačním režimu, přímé správě a likvidaci státních podniků jeden blok vnitřně věcně a časově spojených opatření, navrhuje se upravit likvidaci v části druhé hospodářského zákoníku, a v části třetí a čtvrté na příslušných místech odkázat jen na obdobné resp. přiměřené použití jednotlivých ustanovení o likvidaci státních podniků i pro likvidaci ostatních jmenovaných organizací. Úprava se vztahuje obdobně, popř. přiměřeně i na družstevní organizace, ovšem s výjimkou zemědělských družstev a společných podniků, které mají vlastní úpravu.

Návrh novely ukládá zakladateli povinnost navrhnout zápis likvidace a jmenovaného likvidátora do podnikového rejstříku; dále je stanoveno, že dnem zápisu zanikají funkce ředitele a orgány samosprávy. Po dobu likvidace užívá podnik svého názvu s dovětkem "v likvidaci". Informovanost organizací i jiných subjektů dotčených likvidací, zejména věřitelů státního podniku v likvidaci, se zabezpečuje individuální oznamovací povinností. Veřejné oznámení vstupu státního podniku do likvidace navrhovaná úprava nepředpokládá, ale ani ji - pro případ, že by to bylo vhodné - nevylučuje.

Zajištění pořádku v hospodaření, zejména předcházení případnému rozkrádání nebo nezákonným machinacím slouží navrhovaná ustanovení o sestavení účetní závěrky a o jejím předání likvidátorovi spolu s účetními výkazy a o vypracování zahajovací rozvahy a provedení mimořádně inventarizace hospodářských prostředků likvidátorem. Zabezpečení dokonalé informovanosti zakladatele o průběhu likvidace sleduje povinnost likvidátora podávat čtvrtletní a roční hlášení doložené účetní závěrkou.

Navrhovaná úprava musí řešit i případ, kdy výtěžek likvidace k uspokojení všech věřitelů podniku nestačí. Pro ten případ rozděluje pohledávky vůči podniku do tří skupin: 1. pohledávky pracovníků podniku, 2. pohledávky státu na odvodech, daních a poplatcích, 3. ostatní pohledávky. Vychází z toho, že pohledávky prvé skupiny musí být z důvodů sociálních vždy uspokojeny v plném rozsahu /jde zejména o odměny za práci a náhrady škod z pracovních úrazů/. Také pohledávky druhé skupiny musí být uspokojeny přednostně. Ostatní pohledávky mohou být uspokojeny poměrně. Protože rozhodnutí o poměrném vypořádání a jeho výši se významně dotýká ekonomických zájmů věřitelů, zejména také jiných státních podniků, nemůže být ponecháno pouze likvidátorovi, ale je třeba, jako prostředek minimálních záruk korektnosti, požadovat souhlas jiného orgánu. Návrh svěřuje udělení souhlasu zakladateli. Kdyby nastala mimo očekávání taková situace, že by výtěžek likvidace nestačil ani k uspokojení pohledávek druhé nebo i první skupiny, bylo by nutné, aby stát provedl konkrétní opatření na úseku odvodů, daní a poplatků, popřípadě na úseku zabezpečení prostředků na uspokojení pohledávek pracovníků podniku.

K § 28 až 49:

Vzhledem k tomu, že přestavba organizačních struktur výrobně technické základny má být ukončena až k datu 1.7.1989, zachovává se v upravené podobě hlava druhá o státních hospodářských organizacích. Vypouští se však ustanovení o jejich zřizování /§ 42 až 43/, neboť poté, kdy zákon o státním podniku nabude účinnosti, žádná socialistická organizace podnikového typu /rozumí se ve státním sektoru/ nemůže již být založena způsobem stanoveným v hospodářském zákoníku, ale způsobem předpokládaným zákonem o státním podniku.

Dále se vypouštějí ta ustanovení, která jsou překonána novými vztahy mezi centrem a podniky /§ 30 odst. 1/ a ustanovení, která nemají normativní charakter.

Konečně se vypouštějí ustanovení, která byla v roce 1982 převzata do hospodářského zákoníku z nařízení vlády č. 91/1974 Sb., o organizaci výrobních hospodářských jednotek a jejich statutech (§ 32 až 34 a další). I když do 1.7.1989 ještě budou existovat VHJ, postačí do této doby úprava obsažená v uvedeném nařízení. S celkovým zrušením tohoto nařízení se počítá k datu 1.7.1989.

K § 51 až 55:

Dosavadní důležitá úprava obsažená v těchto ustanoveních se vypouští z toho důvodu, že problematika podmínek a provádění převodu výrobních programů se nyní upravuje obecně pro všechny socialistické organizace v části desáté. Pokud jde o změny výrobních programů, jsou celospolečenské zájmy chráněny zejména v ustanovení § 119a hospodářského zákoníku.

K § 63 až 75:

Návrh změn a doplnění v této části novely vychází ze zásady, že věci, tvořící materiální základnu státních organizací, jsou ve vlastnictví všeho lidu. Nová úprava § 64 rozšiřuje pojetí národního majetku a přizpůsobuje jeho vymezení návrhu zákona o státním podniku. Současně obsahuje novou koncepci výkonu celospolečenského socialistického vlastnictví vyjadřovanou v pojmu práva hospodaření. Podnik, který má ke svěřené části národního majetku právo hospodaření, je oprávněn svým jménem tento majetek držet, užívat, nakládat s ním a má právo a povinnost chránit a rozmnožovat jej. Tento majetek mu nelze odejmout vyjma případů stanovených zákonem a zásadně za úplatu.

Nové znění uvedeného ustanovení zahrnuje do národního majetku nejen věci ve vlastnictví všeho lidu a jiná majetková práva státu jako dosud, ale také jiná majetková práva státních organizací, neboť ani tato práva nelze stavět vně národního majetku. K věcem v celospolečenském socialistickém vlastnictví a pohledávkám a jiným majetkovým právům státu mají organizace právo hospodaření.

Hospodářský zákoník, jako předpis upravující v obecné poloze právní poměry všech státních organizací, musí i nadále řešit základní otázky výkonu tohoto celospolečenského socialistického vlastnictví pro všechny organizace, které se na jeho výkonu podílejí. Proto právo hospodaření je zavedeno jako obecné vyjádření nového vztahu organizací ke svěřenému majetku. Úprava obsahu tohoto práva je však diferencována podle toho, které organizace jsou jeho subjekty.

Pro státní podniky se vylučuje platnost těch ustanovení hospodářského zákoníku, která upravují podmínky výkonu celospolečenského vlastnictví, jež neodpovídají postavení těchto organizací. Potřebnou úpravu v tomto směru nyní obsahuje návrh zákona o státním podniku. V hospodářském zákoníku se pro státní podniky ponechávají v platnosti ustanovení o převodu národního majetku, popřípadě o jeho přenechání do užívání, která jsou obecně použitelná pro všechny státní organizace.

K vypuštění § 66 odst. 3 dochází proto, že ochrana práva hospodaření s národním majetkem je obsažena v návrhu nového § 10. Změna § 68 sleduje to, aby podmínky stanovené prováděcím předpisem pro převody práva hospodaření s národním majetkem obecně platily pro všechny státní organizace s výjimkou státních podniků. Pro státní podniky upraví prováděcí předpis pouze případy uvedené v zákoně (investiční výstavba a individuální bytová výstavba). Přenechání do tzv. trvalého užívání ve smyslu § 70 je vyhraženo jen pro okresní, popř. městské národní výbory. Státní podniky mohou přenechávat národní majetek do dočasného nebo i dlouhodobého užívání jiným socialistickým organizacím v rámci svého práva s národním majetkem samostatně nakládat.

Nově se zařazuje do hospodářského zákoníku úprava, podle níž může být státním organizacím uložena pokuta za porušení povinnosti stanovených právními předpisy pro ochranu národního majetku a pro hospodaření s tímto majetkem. Úprava obdobných sankcí ve vyhlášce č. 90/1984 Sb., o správě národního majetku neodpovídá principu, podle něhož mohou být pokuty stanoveny pouze zákonem. Proto byl v hospodářském zákoníku vytvořen zákonný podklad pro podrobnější úpravu v prováděcím předpise.

K § 76 až 96:

Změny provedené v části třetí hospodářského zákoníku vyjadřují skutečnost, že postavení a právní poměry družstevních organizaci budou upraveny jak v hospodářském zákoníku, tak v připravovaných zákonech o družstevnictví. Za tohoto stavu je třeba v návaznosti na § 14, který družstevní organizace zahrnuje mezi socialistické organizace, určit druhy těchto organizací.

Ustanovení § 77 až 93 se navrhují k vypuštění, a to vzhledem k tomu, že problematika, kterou řeší, je upravena v návrzích zákonů o družstevnictví. Protože některé družstevní organizace /včetně družstevních podniků/ hospodaří se svěřeným majetkem, zavádí se i pro ně právo hospodaření. Družstevní podniky hospodaří s majetkem v družstevním vlastnictví podle zvláštních předpisů. Proto se § 96 vypouští.

K § 98 až 106:

V části čtvrté se rovněž opouští pojem správy a pro podniky a hospodářská zařízení společenských organizací hospodařící se svěřeným majetkem se institut správy nahrazuje institutem práva hospodaření.

K § 107 až § 112:

Podnikový rejstřík je v hospodářském životě hlavním zdrojem informací o podstatných otázkách právní existence v rejstříku zapsaných socialistických organizací, jakožto účastníků právních vztahů. Do podnikového rejstříku se zapisují nejen státní podniky, ale i jiné socialistické organizace - družstva, podniky a hospodářská zařízení společenských organizací a jiné subjekty, které provozují hospodářskou činnost /podniky zahraničního obchodu a ostatní právnické osoby oprávněné k výkonu zahraničně obchodní činnosti, národní výbory provozující hospodářskou činnost v drobných provozovnách/.

Z toho důvodu je namístě, aby právní úprava podnikového rejstříku byla obsažena v hospodářském zákoníku, který upravuje hospodářské vztahy všech hospodářských organizací.

V souladu se záměry zákona o státním podniku se význam podnikového rejstříku zvyšuje v souvislosti s tím, že základním předpokladem vzniku státního podniku má být zápis tohoto podniku do podnikového rejstříku. Podnikový rejstřík se dále stává důležitým prostředkem pro provádění státního dohledu nad tím, zda nejsou zakládány podniky, jejichž činnost by nebyla v souladu s právními předpisy.

Navrhovaná úprava podnikového rejstříku respektuje principy chozrasčotního hospodaření státních podniků i jiných socialistických organizací, jak jsou vyjádřeny v dokumentech k přestavbě hospodářského mechanismu ČSSR, a v zájmu vyšší informovanosti ekonomického centra rozšiřuje údaje o činnosti socialistických organizací a posiluje právní jistotu subjektů podnikatelské činnosti. V souladu s tím se sjednocuje formálně i věcně provádění zápisu do podnikového rejstříku, jak pokud jde o socialistické organizace činné v národním hospodářství ČSSR, tak i pokud jde o právnické osoby oprávněné k zahraničně obchodní činnosti. Přitom navrhovaná úprava nově zavádí konstitutivní povahu zápisu organizací zúčastňujících se zahraničního obchodu do podnikového rejstříku, neboť v novém hospodářském mechanismu nejsou důvody pro odlišné řešení vzniku právní subjektivity u těchto organizací. V ostatním návrh respektuje specifika těchto právnických osob tak, jak bylo dosud upraveno.

Návrh soustřeďuje v jednom paragrafu ustanovení o všech druzích právních subjektů, které se povinně zapisují do podnikového rejstříku. Současně v souladu s dosavadními zkušenostmi vylučuje ze zápisu Státní banku československou, Ústřední radu družstev a svazy družstev. Naproti tomu v souladu s přechodem na státní podniky se ze zápisu již nevylučují státní organizace spojů, československých státních drah a podniky železniční dopravy.

Mezi skutečnosti, které se zapisují do podnikového rejstříku, se nově zařazují - v souladu s návrhem zákona o státním podniku - jednak údaj o výši hodnoty majetku svěřeného organizaci /právnické osobě/ při jejím zřízení a jednak předmět činnosti, který se dosud u státních hospodářských organizací nezapisoval.

V souladu s posílením právní jistoty subjektů podnikatelské činnosti se rozšiřuje právo nahlížet do podnikového rejstříku a pořizovat z něj výpisy. Toto právo již není omezeno osvědčováním zájmu na skutečnostech v něm uvedených.

Dále se dosavadní úprava doplňuje o povinnost uloženou všem státním orgánům a organizacím upozornit rejstříkový soud na rozpory mezi stavem skutečným a stavem rejstříkovým /oznamovací povinnost/.

Výrazně se posiluje funkce podnikového rejstříku tím, že rejstříkovému soudu ukládá povinnost zkoumat legalitu skutečností navrhovaných k zápisu.

Navrhovaná úprava počítá se zmocněním pro vládu ČSSR stanovit další skutečnosti, jejichž potřeba zápisu do podnikového rejstříku se v budoucnu projeví jako naléhavá a nutná. Úprava působnosti soudů ve věcech podnikového rejstříku se svěřuje zvláštním předpisům. Upouští se od zmocnění vlády ČSSR stanovit pro vedení podnikového rejstříku jiný státní orgán než soud.

Provedení výše zmíněných věcných změn umožní zjednodušit právní úpravu, která je doposud roztříštěná a následkem toho i nepřehledná, poněvadž je zčásti obsažena v hospodářském zákoníku, zčásti ve vyhlášce č. 114/1964 Sb. a zčásti v zákoně č. 72/1970 Sb. Sníží se tím rovněž počet právních předpisů o podnikovém rejstříku. Zákon č. 72/1970 Sb. v době svého vzniku reagoval na nepřehlednou situaci v činnosti drobných hospodářských jednotek, většinou v nestátní sféře, provozujících často nedovolenou činnost. Zavedl proto povinnost zapisovat do podnikového rejstříku předmět činnosti u družstevních organizací a u hospodářských zařízení společenských organizací. Jeho základní principy jsou obecně platné, a proto byly v převážné míře převzaty do komplexní úpravy podnikového rejstříku v nynější novele hospodářského zákoníku.

K § 114a:

Zůstává i nadále zachována jmenovitě stanovená povinnost projednávat dodavatelsko-odběratelské vztahy; její rozsah bude určen prováděcím předpisem. Při bezrozporovém projednání jsou organizace povinny vždy uzavřít smlouvu o přípravě dodávek. To má posílit závaznost výsledků jednání a význam smlouvy o přípravě dodávek pro formování dodavatelsko-odběratelských vztahů. Protokol o výsledcích projednání dodavatelsko-odběratelských vztahů zůstává zachován jen pro případy, kdy došlo k rozporům. Ty řeší i nadále orgány hospodářského řízení.

K § 115 odst. 2

V ustanovení se vymezuje pojem plánovacího aktu v souladu se Směrnicemi k zabezpečení komplexní přestavby hospodářského mechanismu.

K § 116:

Vypouští se dosavadní odstavec 5 vzhledem k novému pojetí samostatnosti organizací a vztahu mezi orgány hospodářského řízení a podniky. Tomu by neodpovídalo, aby orgány hospodářského řízení uzavíraly smlouvy, které by zavazovaly organizace spadající do jejich řídící působnosti.

K § 117:

Nynější úprava umožňuje, aby hospodářské závazky mezi organizacemi vznikaly již přímo z plánovacího aktu. Novému pojetí ekonomické a právní samostatnosti podniků neodpovídá, aby v běžném plánovacím procesu právní úkony organizací směřující ke vzniku hospodářských závazků byly nahrazovány rozhodnutím jiných subjektů - plánovacích orgánů.

K § 118:

V konstrukci § 118 dochází k podstatné změně především v tom, že opatření lze vydat jen v mimořádných případech. Mimořádnost musí být dána i tehdy, jestliže to vyžadují okolnosti taxativně v § 118 uvedené. V zájmu komplexnosti úpravy se dává orgánům hospodářského řízení možnost uložit také povinnost přistoupit na změnu nebo zrušení závazků z hospodářských smluv. Druhá podstatná změna spočívá v tom, že se zcela upouští od možnosti, aby opatření podle § 118 vydala hospodářská arbitráž. Věcně jde o zásah do hospodářské činnosti organizací, který by i v mimořádných případech měly provádět orgány hospodářského řízení. Kromě toho bude mít takový zásah za následek i majetkovou odpovědnost podle zákona o státním podniku. Výčet případů, v nichž mohou orgány hospodářského řízení zasahovat do činnosti podniků, koresponduje s ustanovením § 33 návrhu zákona o státním podniku.

K § 119a odst. 1:

Navržené znění, v souladu se zásadami přestavby, redukuje dosavadní zákaz omezování výroby nebo vypouštění výrobků, prací a výkonů z výrobního programu jen na případy mimořádného společenského významu. Výpočet těchto případů je taxativní. Nepředpokládá se udělování souhlasu orgány hospodářského řízení.

K § 123:

Dosavadní znění zákona vychází z toho, že organizace, která neoprávněně získala majetkový prospěch, spočívající v hmotném majetku, není povinna tento prospěch vydat, popř. vydat věci téhož druhu, jestliže takové vydání není možné nebo účelné. Neřeší však přechod práv k takto získaným věcem. Tuto nedůslednost odstraňuje navržený doplněk. Přitom řešení otázky, zda vydání je možné nebo účelné, má povahu zjištění objektivně existujících okolností konkrétního případu. Podmínkou přechodu práva hospodaření nebo vlastnictví není nahrazení ceny neoprávněně získaného majetkového prospěchu.

K § 125:

V odstavci 2 se vypouští lhůta jednoho měsíce vzhledem k navrženému zrušení povinnosti stanovené v § 166a h.z. Zcela se vypouští dosavadní odstavec 3. Možnost uložit povinnost přistoupit na změnu nebo zrušení závazku je pro výjimečné případy zakotvena v navrženém znění § 118. Úprava náhrady nutných nákladů je konstruována jako podpůrná, pokud si organizace nedohodly něco jiného. Do budoucnosti se nepočítá s možností, aby prováděcí předpisy stanovily další případy povinnosti přistoupit na změnu nebo zrušení závazku /odstavec 8/, neboť taková opatření mají být především věcí dohody smluvních stran.

V novém odstavci 8 se zakládá nový titul pro změnu nebo zrušení závazku ve vazbě na splnění požadavku dodavatele podle § 361 odst. 4. Povinnost přistoupit na změnu však nevzniká v případech, kdy je dodavatel povinen uzavřít hospodářskou smlouvu.

K § 128:

Navržené změny jsou zdůvodněny tím, že provádění převodů práv a povinností mezi organizacemi rozhodnutími nadřízených orgánů není v souladu se zásadami přestavby.

K § 129b:

Závazek zaniká, stane-li se jeho plnění nemožným. V souvislosti se zvyšováním odpovědnosti organizací se toto ustanovení doplňuje úpravou, podle níž organizace, která způsobila nemožnost plnění, se nemůže zprostit odpovědnosti za škodu v důsledku toho vzniklou.

K § 131:

Doplňky v odstavci 1 (písm. a/ a b/) představují zpřesnění dosavadní úpravy na základě zkušeností z rozhodovací činnosti orgánů hospodářské arbitráže.

Nově navržený odstavec 4 upravuje běh lhůty pro uplatnění práva na vydání neoprávněného majetkového prospěchu, a to v zásadě stejně jako u práva na náhradu škody /odstavec 3/. Prakticky vylučuje dosavadní nežádoucí důsledky rozdílného běhu lhůt při souběhu práva na vydání neoprávněného majetkového prospěchu a práva na náhradu škody.

K § 135:

Vypouští se první věta, která je nadbytečná. Rozsah odpovědnosti za vady je plně vyjádřen již v § 133 hospodářského zákoníku. Pro prodloužení záruční doby jednostranným úkonem se vyžaduje písemná forma s ohledem na závažnost důsledků a na § 23 odst. 1 hospodářského zákoníku. Pro účinnost dohody o kratší záruční době se upouští od souhlasu nadřízených orgánů.

K § 138:

Navrženým doplněním se sleduje, v zájmu snížení administrativní náročnosti, odstranit zbytečné spory o majetkové sankce, které byly dosud vyvolávány jen proto, aby hospodářská arbitráž mohla na základě svého zvláštního oprávnění prominout majetkové sankce, na které vzniklo právo v důsledku prodlení způsobeného jen neodvratitelnou události.