Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

K § 141 a 142:

Právní úprava majetkových sankcí v hospodářském zákoníku byla až dosud postavena na principu jejich povinného účtování a vymáhání. Zároveň většinu majetkových sankcí stanovily právní předpisy. Realizace přestavby hospodářského mechanismu však směřuje k tomu, aby se majetkové sankce postupně staly záležitostí smluvních stran samotných, a aby z toho důvodu také jejich účtování a vymáhání bylo zásadně ponecháno jen na vůli oprávněné organizace. Návrh dílčí novely hospodářského zákoníku jde tomuto požadavku vstříc v tom, že povinnost účtovat a vymáhat majetkové sankce omezuje jen na případy zákonem výslovně stanovené /§ 142 odst. 1/. Novela pak stanoví tuto povinnost pouze tam, kde se majetkovými sankcemi zajišťují závazky ke splnění jmenovitých úkolů státního plánu, státních zakázek a odběratelských limitů. I v těchto případech se povinnost netýká majetkové sankce, která v jednotlivém případě nepřesahuje částku 5.000 Kčs /jde o zvýšení oproti dosavadní částce 2.000 Kčs/, pokud právní předpis nestanoví něco jiného.

Upouští se od pořádkové lhůty pro vyúčtování majetkových sankcí a zachovává se jen lhůta pro zaplacení vyúčtovaných majetkových sankcí, popř. pro sdělení námitek proti vyúčtování.

Pokud jde o důsledky porušení povinnosti vyúčtovat, vymáhat nebo platit majetkové sankce, navržené znění odstavce 4 v § 142 zachovává odvod penále do státního rozpočtu na základě rozhodnutí hospodářské arbitráže. Zároveň však oproti dosavadní úpravě novela zavádí tři změny. Podle nich by arbitráž nadále ukládala odvod jen na základě svého uvážení, nikoli obligatorně. Výše odvodu by byla stanovena arbitráži podle konkrétních okolností případu až do výše částky, která měla být jako penále zaplacena. Odvod by dále nemusel být ukládán vždy oběma organizacím jako dosud, nýbrž by bylo možno, podle okolnosti případu, uložit odvod jen jedné z nich.

K § 145 až 147:

Právní úprava náhrady škody ve vztazích mezi organizacemi se v základě ponechává beze změny. Podstatnou změnou je jen změna § 147 odst. 1. Podle navrženého znění je odpovědná organizace povinna hradit poškozené organizaci vždy nejen škodu skutečnou, ale také ušlý zisk. Tuto změnu vyžaduje zvýšená majetková samostatnost a odpovědnost organizací a důsledné uplatnění chozrasčotu a samofinancování. S rozsáhlejšími změnami v právní úpravě náhrady škody, zejména ve směru jejího sjednocení a doplnění v oblasti prevence, se počítá až ve druhé etapě, při přípravě nového hospodářského zákoníku.

K § 158 až 161:

Právní úprava povinnosti uzavřít hospodářskou smlouvu je dána celospolečenským zájmem na zabezpečování úkolů státního plánu. Hospodářskými smlouvami se tyto úkoly promítají do závazkových /smluvních/ vztahů mezi socialistickými organizacemi.

Přestavba hospodářského mechanismu však počítá jednak s podstatným omezením počtu závazných úkolů ukládaných přímo organizacím, jednak s větší volnosti podniků při rozhodování o odbytu jejich produkce. Této nové koncepci by neodpovídalo zachování obecné kontraktační povinnosti stanovené v § 158 odst. 2 písm. c/. Proto se tato úprava vypouští. Na ochranu zájmů odběratele pamatuje hospodářský zákoník v § 119 odst. 2, § 119a odst. 3 a § 118.

Jinak rozsah kontraktační povinnosti stanovené zákonem odpovídá Směrnicím k zabezpečení komplexní přestavby hospodářského mechanismu a v souladu s ní se doplňuje o povinnost uzavřít smlouvu k zabezpečení dodávek pro státní zakázky.

Doplněním § 159 odst. 2 se mají odstranit dosavadní pochybnosti o tom, zda se zde upravená kontraktační povinnost vztahuje pouze na dodávky běžných výrobků a materiálů nezbytných ke splnění plánovaných úkolů rozvoje vědy a techniky nebo i na dodávky (poddodávky) samotných výzkumných řešení (vědeckotechnických prací).

Vypuštěním § 161 se sleduje do budoucnosti zabránit rozšiřování povinnosti uzavřít hospodářskou smlouvu v prováděcích předpisech.

K § 163 a 164:

Vzhledem k nové koncepci vztahu centra a podniků by nadále nebylo únosné, aby orgány hospodářského řízení uzavíraly smlouvy o přípravě dodávek s tím, že se zavazují zajistit uzavření budoucích realizačních smluv. Proto se právní úprava této možnosti z dosavadního znění zákona vypouští.

Navržená změna má za cíl vyloučit orgány hospodářského řízení z uzavírání smluv o přípravě dodávek. Přitom se zachovává možnost, aby orgány hospodářského řízení uzavíraly přípravné smlouvy o spolupráci podle § 164 h. z.

Obdobně, pokud orgány hospodářského řízení uzavřou přípravnou smlouvu o spolupráci /§ 164/, bude napříště závazná pouze pro ně, nikoliv pro jimi řízené organizace, jak to umožňovala dosavadní úprava.

K § 166a:

Dosavadní ustanovení upravuje povinnost dodavatelských organizací uzavírat dodávkové smlouvy na plánovaný rozsah dodávek do určité, právním předpisem stanovené doby. Plnění této povinnosti mělo být podkladem pro kontrolu odbytové činnosti organizací jejich nadřízenými orgány. Jde tedy o úpravu, která vychází ze soustavy, v níž převažují administrativně direktivní prvky řízení. Principům zvyšování samostatnosti organizací již tato úprava neodpovídá, a je proto třeba ji vypustit.

K § 170a:

Navržené ustanovení sleduje, aby výrobky s omezenou dobou životnosti byly odběrateli dodány v takové době, aby je mohl dostatečně využít. Proto umožňuje, aby výrobky dodané po uplynutí stanovené nebo dohodnuté části doby životnosti mohl odběratel odmítnout, a pokud si je ponechá, požadovat přiměřenou slevu.

K § 198 a 200a:

Úprava záručních dob u dodávek výrobků a úprava reklamačního řízení se doplňuje a zpřesňuje. Cílem je chránit zájmy specializovaných servisních organizací při provádění záručních i pozáručních oprav a zjednodušit reklamační řízení tak, aby mohlo být co nejrychleji dosaženo nápravy negativních důsledků vadného plnění. Pamatováno je i na plnou vazbu na úpravu v občanském zákoníku.

Prodloužení záručních dob na výrobky se doplňuje v několika směrech. Navrhovaná úprava sleduje, aby důsledky případných vad zjištěných občanem v uvedené době stihly výrobce a nezůstávaly na obchodní organizaci. Tím se nově vytváří vazba na § 248 odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož "je-li na prodávané věci, jejím obalu nebo návodu k ní vyznačena lhůta, do níž má být věc použita, neskončí záruční doba před uplynutím této lhůty".

Dále se má zabezpečit, aby u výrobků, určených k prodeji občanům, u nichž je stanovena záruční doba delší než 6 měsíců, obchodní organizace měla pro skladování výrobků a maloobchodní prodej zajištěnu dobu dvou let, aniž by se tím ovlivňoval běh záruky vůči výrobci, jako je to u běžných výrobků. Tato úprava se ovšem nevztahuje na zemědělské a potravinářské výrobky.

Ochrana práv servisních organizací konečně vyžaduje i prodloužení záruční doby na náhradní díly, které tyto organizace nakupují, a s nimiž provádějí opravy. Záruční doba se novelou prodlužuje tak, aby v maximální míře postihla dobu, po níž servisní organizace odpovídá za vadu opravy spotřebiteli, a aby důsledky případných vad použitých náhradních dílů nenesla tato organizace, nýbrž výrobce dílů.

Nové znění § 198 odst. 3 komplexně vyjadřuje běh záruční doby v případě, že je poskytováno nové bezvadné plnění, nebo provedeno bezplatné odstranění vad v rámci odpovědnosti za vady dodávek. Dosavadní úprava nebyla úplná.

V zájmu urychlení reklamačního řízení se novelou umožňuje, aby reklamační řízení probíhalo nejen mezi odběratelem a dodavatelem, jako je tomu doposud, ale i mezi odběratelem a servisní organizací určenou dodavatelem. Jde o podstatné snížení administrativní náročnosti oproti současnému stavu a zároveň o opatřeni, jimž se sleduje podpořit rozvoj servisních služeb.

K § 201 až 202:

Navrhovaná úprava sleduje zvýšení odpovědnosti dodavatele za vady v tom směru, že dosavadní možnost požadovat při opakovaných vadách zrušení smlouvy nebo nové bezvadné plnění, která byla vázána jen na výrobky určené k prodej i občanům, platí obecně pro všechny výrobky bez ohledu na jejich určení. Podobně i pro případy, kdy výrobky nedosahují stanovené spolehlivosti a nemohou tedy sloužit svému účelu ani po opakovaných opravách, má odběratel stejná práva jako u neodstranitelných vad.

Důsledně se provádí vazba práv občana vůči obchodní organizaci a práv obchodní organizace vůči výrobci, která zatím byla řešena jen v některých základních podmínkách dodávky.

V zájmu posílení právní jistoty se výslovně upravuje důsledek volby některého z práv z odpovědnosti za vady odběratelem. Výslovná úprava dosud chyběla, což v praxi způsobovalo určité problémy. Umožňuje se, aby u dodávek určitých výrobků byla práva vypořádána ve formě záručního paušálu. Jde o úpravu, která je v zájmu dodavatelských i odběratelských organizací, neboť znamená urychlení reparace důsledků vadného plnění. Běžně se také tento způsob uplatňuje v zahraničí a v mezinárodním obchodě. Dosavadní úprava jej nepřipouští, což praxe pociťuje jako značný nedostatek.

Za účelem komplexního řešení režimu odpovědnosti za vady plnění poskytnutého v rámci odpovědnosti za vady se upravuje okamžik splnění příslušné povinnosti, i obsah práv, nebylo-li reparační plnění bezvadné.

V návaznosti na prohloubení úpravy práv z odpovědnosti za vady se doplňuje úprava důsledků v případě, že odběratel využije svého práva nezaplatit v rozsahu vadného plnění fakturu. Opět jde o řešeni, které směřuje k posílení právní jistoty odběratele i dodavatele.

K § 206 až 208:

Návrh sleduje zvýšit a zpřísnit odpovědnost dodavatele za dodávku výrobků s neodstranitelnými vadami, které brání odběrateli tyto výrobky užívat. V tomto případě se zvyšuje penále na 20 % a zároveň se vypouští dosavadní zvýšení penále při hrubém porušení technologického postupu, které se ukázalo nepraktické, zejména z hlediska důkazního břemene. Vychází se z toho, že u výrobků, které nelze užít k určenému účelu, protože mají neodstranitelné vady, vždy muselo dojít k závaznému porušení technologické kázně nebo výstupní kontroly.

Zachovává se ovšem nižší sankce pro případy, kdy si odběratel výrobek bez opravy ponechá, popř. sám zajistí opravu, jakož i zmírnění sankčního postihu pro případy, že dodavatel uspokojí práva odběratele rychle. Nově se zavádí zpřísnění postihu dodavatelů pro případ opakovaného výskytu vady nebo trvalé nespolehlivosti výrobků.

Je výslovně stanoven základ pro výpočet penále v případě, kdy se provádí statistická přejímka; tato úprava dosud chyběla.

Navrhovaná úprava již nepracuje s pojmem "jinak vadné plnění", který zahrnoval případy, kdy ke zhoršení vlastností předmětu plnění došlo po splnění v důsledku vadného balení nebo ložení, dále vady kompletnosti, značení, množství a plnění něčeho jiného /aliud/. Na poškození v důsledku vadného ložení nebo balení se vztahuje nyní § 206 odst. 1; vzhledem k závažnosti důsledků pro odběratele je navrhována sankce vyšší než podle platné úpravy. Pro případy vad značení a kompletnosti je penále upraveno samostatně a je zachována stejná sazba, jaká byla v dosavadním § 208 odst. 1. Jednotně je stanoveno penále, jestliže je dodáno nižší množství výrobků. Dosavadní rozlišování výše penále podle toho, zda bylo dodáno menši množství, než je uvedeno v průvodních dokladech, nebo zda k úbytku došlo po splnění pro vady ložení nebo balení, je z hlediska odběratele neodůvodněné.

Nestranným odhadem je odhad provedený na základě využiti matematických a statistických výpočtů podle příslušných ČSN.

K § 213:

V navrhované změně se promítají zásady vyjádřené v návrhu zákona o státním podniku a ve Směrnicích k zabezpečení komplexní přestavby hospodářského mechanismu. Proto z dosavadních titulů pro platné vydání dodávkového příkazu zůstává jen titul nejčastější, t.j. smlouva o přípravě dodávek /§ 163/. K tomu, aby byl dodávkový příkaz platně vydán, musí být ve shodě s titulem, o nějž se jeho vydání opírá. Dále musí být ve shodě s údaji pro včasné materiálové a výrobní zajištění, pokud se strany dohodly, že tyto údaje mají být sdělovány. Dohoda je možná i mimo smlouvu o přípravě dodávek. Podrobnosti upravuje § 215. Má-li být dodávka vzorků zajišťována dodávkovým příkazem, musí strany ujednání o tom zahrnout do smlouvy o přípravě dodávek. Tím je také zajištěno, že dodávkový příkaz musí být ve shodě s výrobním, popřípadě odbytovým programem dodavatele.

K § 215:

Prováděcí předpisy dosud jen velmi zřídka obsahovaly ustanovení, v jakých případech a v jakých lhůtách a jak podrobně je odběratel povinen sdělovat údaje pro materiálové a výrobní zajištění. Povaha věci, zejména s ohledem na nové podmínky hospodaření vyžaduje, aby tyto otázky upravily organizace dohodou, a to buď v rámci smlouvy o přípravě dodávek, nebo mimo ni, pokud taková potřeba vznikne později.

K § 216:

Při určení předkládací lhůty se navrhovanou změnou dává přednost, a to v souladu s koncepcí samostatnosti podniků, lhůtě dohodnuté. Teprve kdyby nebylo dohody o lhůtě, použije se podpůrně lhůta, je-li v prováděcím předpise stanovena, jinak lhůta obvyklá, je-li ovšem z okolností případu dovoditelná. Považuje se za vhodné ponechat nadále pořádkovou lhůtu k potvrzení, že dodavatel dodávkový příkaz obdržel. Z důvodu možných změn v zahraničně obchodním vztahu je nutné ponechat odběrateli možnost jednostranné změny nebo i zrušení dodávkového příkazu s tím, že by se ovšem nemohl zprostit odpovědnosti za škodu vzniklou tím dodavateli. Současně se doplňuje ochrana dodavatele pro případ, kdy pro splnění změněného dodávkového příkazu nemá potřebné podmínky resp. možnosti.

K § 218:

Vypouští se ustanovení, která nevyhovují novému pojetí funkce dodávkového příkazu jako výsledku dohody účastníků hospodářskoprávního vztahu o způsobu zajišťování dodávek pro vývoz. Nebrání se také dohodě stran, již se dodavatel zaváže vyhovět dodávkovému příkazu opožděně doručenému, popř. vzdor opožděně sděleným údajům o materiálovém a výrobním zajištění, případně změnám dodávkového příkazu nebo údajů. Strany mohou v takovém případě sjednat i přiměřenou přirážku k ceně, jíž nebrání žádný předpis.

K § 233:

V souvislosti se širším zapojením čs. organizací do přímé zahraničně obchodní činnosti nebo v souvislosti s větší participací na výsledcích této činnosti by nadále nebylo únosné předem v zákoně omezovat podmínky vypořádání odpovědnostních závazků. Proto se ustanovení vypouští. Pro vyřizování reklamace slevou se bude postupovat i u dodávek pro vývoz podle obecné úpravy v části sedmé h. z. /§ 201/.

K § 238:

Operativní zásah nadřízeného podniku by byl v rozporu se zásadou rozšířené samostatnosti podniku. Kontraktační povinnost odběratele bude zakládat jen dohoda stran, popřípadě plánovací akt.

K § 269 a 271:

Typ smlouvy o spolupráci na řešení nové technologie se v praxi nepoužívá. Ke smluvnímu zabezpečení řešení nové technologie slouží nyní smlouva o vědeckotechnických pracích, upravená v části osmé A hospodářského zákoníku. Z těchto důvodů se § 271 vypouští a v souvislosti s tím se vypouští z výčtu smluv uvedených v § 269 tento smluvní typ.

Generální opravy strojů a zařízení se dosud zajišťovaly smlouvou podle části desáté. Rozsah a věcná náplň těchto dodávek však vykazuje shodné znaky s dodávkami k realizaci investiční výstavby a proto by napříště měly být zajištěny smlouvami podle části osmé.

K § 274:

Převádění projektových organizací na plné chozrasčotní hospodaření vyžaduje vytvoření obdobných podmínek jaké platí pro dodavatele při realizaci investiční výstavby. Proto se novou úpravou, obdobnou úpravě v § 291 platného zákona, stanoví, že dodavatel průzkumných nebo projektových prací rovněž za určitých podmínek neodpovídá za závady dodávky.

K § 84:

Navrhovanou úpravou se sleduje zabránit spekulativním přístupům dodavatelských organizací v případech investičních dodávek, které zahrnují jak nové dodávky, tak i rekonstrukce nebo modernizace stávajících základních prostředků.

Případy, kdy investiční akce pozůstává zčásti z nových dodávek a zčásti z rekonstrukce nebo modernizace stávajících souborů strojů a zařízení či objektů, jsou poměrně časté. Poznatky z praxe ukazují, že organizace se i v takových případech snaží zahrnout celý předmět plnění pod typ smlouvy o rekonstrukci nebo modernizaci, čímž se zvýhodňuje pozice dodavatele /zejména pokud jde o výši kompletační přirážky, rozsáhlejší povinnosti odběratele ke spolupůsobení atd. /. Navrhovanou formulací mají být organizace vedeny k tomu, aby v rámci jedné hospodářské smlouvy diferencovaly závazkové vztahy podle jejich podstaty.

V novém odstavci 2 se přispívá k řešení dosavadních nejasností v uzavírání hospodářských smluv na komplexní bytovou výstavbu, kde je zpravidla několik investorů /investorsko-inženýrská organizace, národní výbor jako investor komunální bytové výstavby a podmiňujících investic technické a občanské vybavenosti, bytové družstvo, popř. u podnikové výstavby i jiná socialistická organizace/ a přitom je nezbytné zajistit koordinaci smluvního zabezpečení i vlastního provádění výstavby, přejímek a kolaudaci v rámci celé výstavby. Návrh též řeší návaznost smluvních vztahů /určení podílů jednotlivých investorů/ při často nezbytných změnách v určení investorů jednotlivých objektů v rámci stavby po schválení projektového úkolu.

K § 285:

V zájmu zvýšení kvality investičních dodávek a zlepšení pozice odběratele v investiční výstavbě se zavádí specifické právo odběratele na odstranění vad již v průběhu provádění prací. Odstranění nedostatků se nyní může odběratel domáhat ještě před splněním dodávky v hospodářském sporu o reálné plnění.

K § 288:

Vzhledem k tomu, že organizace mají v nových podmínkách realizovat investiční výstavbu převážně ve své pravomoci a odpovědnosti, upouští se od povinného souhlasu nadřízených orgánů s předčasným užíváním. Dohled z pozic státní správy v zájmu ochrany celospolečenských zájmů zůstává zachován.

K § 290:

Navrženou změnou se podstatně zvyšuje odpovědnost dodavatele za kvalitu dodávky, a to tím, že místo dosavadní povinnosti odběratele převzít dodávku i s ojedinělými drobnými vadami nebo nedodělky se stanoví, že odběratel takovou dodávku převzít může, ale nemusí. Odstranění ojedinělých drobných vad nebo nedodělků by nemělo byt časově ani materiálově náročné, a proto lze lhůtu stanovenou k odstranění uvedených vad nebo nedodělků /nový odstavec 2 v § 295/ považovat za dostatečnou.

K § 292 odst. 1 a § 294:

Navrhovaným zněním v § 294 se vyhovuje oprávněným požadavkům praxe, aby odběratel, pokud je k tomu odborně vybaven, mohl po dohodě s dodavatelem odstranit vady sám na dodavatelův náklad.

Tento požadavek vychází zejména z oblasti komplexní bytové výstavby, která již řadu let trpí tím, že dodavatelé zdlouhavě odstraňují vady a nedodělky svých dodávek a způsobují tím značné obtíže nejen vlastníkům bytových domů, ale zejména uživatelům bytů - občanům. Přitom řada odběratelů je dnes natolik odborně vybavena, že je schopna odstranit reklamované vady vlastními silami za náhradu nákladů, které by uhradil dodavatel. Hospodářský zákoník zatím umožňuje vymoci náhradu těchto nákladů formou náhrady škody, nyní by odběratel mohl vynaložené náklady získat zpět v rámci odpovědnosti za vady. Rozšíření práv odběratele tímto způsobem je již delší dobu nejen předmětem řady diskusí a připomínek v tisku, ale i předmětem jednání vrcholných orgánů. Přes některé přednosti, které navržená úprava skýtá, je totiž i určitá obava, že odpovědnost dodavatele se tím celkově oslabí. Jde zejména o to, aby se svépomoc odběratele při odstraňování vad, za něž odpovídá dodavatel, neobrátila ve svém konečném důsledku proti odběrateli samotnému a nezbavila jej zákonné záruky. Nová úprava se snaží čelit těmto důsledkům tím, že svépomoc podmiňuje předchozí dohodou organizací. Dohody s dodavatelem však není třeba, jestliže se dodavatel k odstranění vad již zavázal, popřípadě jestliže mu odstranění vad bylo uloženo v reklamačním sporu, ale lhůtu k odstranění vad nedodržel. Úpravou třetího odstavce se stejný režim stanoví i pro odstraňování drobných nedodělků.

V souvislosti se změnou v § 294 se provádí odpovídající úprava v § 292 odst. 1.

K § 295 odst. 2:

V § 295 hospodářského zákoníku se dosud stanovilo penále jen za prodlení s odstraňováním vad. Navrženou úpravou se zavádí i penále za vadné plnění v investiční výstavbě, tak jako tomu je u vad výrobků. Smyslem této úpravy je dále zvýšit odpovědnost dodavatele za kvalitu dodávky a urychlit odstraňování vad. Přitom se dodavateli dává možnost, aby se placení penále vyhnul tím, že uznané vady odstraní ve stanovené lhůtě. Penále se neplatí též v případě, že dodavatel z důvodů na straně odběratele nemohl započít s prováděním opravy nebo v něm pokračovat. Také tato nová úprava reaguje na připomínky veřejnosti k chování některých dodavatelských organizací /zejména v oblasti komplexní bytové výstavby/, které v mnoha případech dodávají zcela samozřejmě s mnoha vadami a nedodělky, aniž by byly ihned po odevzdání dodávky nuceny k jejich rychlému odstranění. Tato nežádoucí praxe rovněž nejvíce zatěžuje uživatele bytů - občany.

K § 297:

Poznatky praxe ukázaly, že v řadě případů se z různých důvodů mezi organizacemi nepořizují o odstranění reklamovaných vad průkazné záznamy například formou zápisu o odstranění vad. To působí potíže při pozdějším posuzování začátku běhu lhůt pro uplatnění práv na provedení opravy vad a ve svých důsledcích často vede ke ztrátě práv odběratele. Navrhovaná úprava proto zdůrazňuje povinnost dodavatele výsledek opravy předat.

K § 301:

V § 301 se realizuje požadavek širšího uplatňování vyšších dodavatelských forem v investiční výstavbě.

Úprava umožňuje podřadit typ smlouvy o kompletované dodávce, konstituovaný vyhláškou č. 13/1985 Sb., pod typ smlouvy o dodávce souboru strojů a zařízení. Změna formulace závěru věty odstraňuje závislost na Metodice třídění technologických zařízení v investiční výstavbě a přizpůsobuje se definici souboru strojů a zařízení, upravené v § 2 odst. 3 vyhlášky č. 13/1985 Sb.

K § 303, 305, 306:

Vzhledem k předpokládanému zrušení středního článku řízení a novému pojetí centra nepřichází v úvahu řešení sporů tohoto druhu na úrovni ústředních orgánů. I nadále se předpokládá, že věcná náplň komplexního vyzkoušení, zkušebního provozu a garančních zkoušek bude závazně dohodnuta v průběhu prací na dokumentaci staveb, a že dohody, vyjádřené v projektové dokumentaci, budou hlavním podkladem pro formulaci podmínek ve smlouvě. Pokud by rozpory nebyly vyřešeny na úrovni účastníků výstavby, byly by - spíše jako výjimečné případy - řešeny v rámci předsmluvních sporů hospodářskou arbitráží.

K § 311:

Ustanovení je překonáno vývojem. Seznamy smontovaných strojů, zařízení nebo konstrukci v současné době neexistují, dohoda nadřízených orgánů vzhledem k novému pojetí centra nepřichází v úvahu. Širší uplatňování smlouvy o dodávce smontovaných strojů, zařízení nebo konstrukcí je zajištěno ustanovením § 311 odst. 3, které bylo do zákona vtěleno novelou z roku 1982.

K § 319:

Stanovení dodavatelského systému opatřením orgánů hospodářského řízení se předpokládá pouze u jmenovitých investičních úkolů, stanovených směrnicí a státním plánem na období pětiletky. U staveb realizovaných v pravomoci a odpovědnosti organizací se předpokládá stanovení dodavatelského systému zásadně na základě dohody organizaci.

K § 332c - 332g:

Výsledky vědy a výzkumu mají právní povahu nehmotných statků. Práva využívat tyto výsledky jsou v navrhované části první zákoníku kvalifikována jako majetková práva zpracovatelských organizací, tj. organizací, z jejichž činnosti příslušné výsledky vznikly (jako součást jejich majetku). Je upravena též základní ochrana těchto práv. Tím se reaguje na stoupající význam uvedených statků ve vědeckotechnickém rozvoji. K zabezpečení realizace majetkových práv zpracovatelských organizací se vytvářejí odpovídající smluvní typy.

Při smluvní dispozici s výsledky vědy a výzkumu jde o užiti nehmotného statku k účelu stanovenému smlouvou, nikoli o dodávku, jako u smluv, jejichž předmětem jsou výrobky či jiné hmotné plnění. Tento charakteristický znak právní povahy smluv v oblasti vědeckotechnického rozvoje původní úprava obsažená v dosavadní části osmé A nevyjadřovala.

Obdobnou právní povahu jako výsledky vědy a výzkumu mají i programová vybavení počítačových systémů a projekty automatizovaných systémů řízení. Pro tyto kooperační vztahy, jejichž význam se stále zvyšuje, však zákonná úprava odpovídajících smluvních typů dosud chyběla.

S ohledem na uvedené okolnosti se navrhuje jednak provést úpravy v pojetí smluv ve vědeckotechnickém rozvoji tak, aby odpovídaly povaze předmětu plnění, jednak rozšířit působnost úpravy obsažené v části osmé A i na závazky, jejichž předmětem je dispozice s programovým vybavením a dalšími výsledky tvůrčí činnosti.

Úprava smlouvy o vědeckotechnických pracích /§ 332d/ je doplněna v odstavci 1 o vyjádření specifické právní povahy dispozice s nehmotnými statky - výsledky vědy a výzkumu. Toto pojetí umožňuje vztáhnout pomoci odkazovací normy režim uvedené smlouvy i na jiné nehmotné statky /programové vybavení počítačů a projekty ASŘ/.

Dosavadní smlouva o využívání výsledků vědeckotechnických prací, jejíž obsah nevykazoval znaky konkrétního smluvního typu, je nahrazena novým smluvním typem. Nově upravená smlouva by měla sloužit k distribuci již hotových výsledků a je koncipována prakticky jako smlouva licenční. I tato úprava se přiměřeně použije pro případy, kdy předmětem plnění jsou jiné výsledky tvůrčí činnosti.

Vypouští se úpravy týkající se závazků k zabezpečení vědeckotechnického rozvoje příkazem nadřízených orgánů, a to z důvodů nového pojetí vztahů vznikající při řízení hospodářské činnosti organizaci.

K § 334 a 335:

Závazný přepravní plán je v současné době překonaným plánovacím nástrojem a od roku 1967 je v prováděcích předpisech nahrazován smlouvami o přípravě přeprav, s nimiž počítá i vyhláška č. 48/1980 Sb., o hmotném bilancování a projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů v plánovacím procesu. Protože s ním plánovací orgány ani v takových podrobnostech, aby nahrazoval smluvní závazky v současné době při přípravě přestavby plánování nepočítají, navrhuje se jeho vypuštění i z hospodářského zákoníku, neboť organizace i v případě opožděného uložení jmenovitého úkolu v přepravě by byly stejně nuceni uzavřít smlouvu o přepravě přeprav do potřebných podrobnosti.

K § 347:

Především dochází k upřesnění podstatné náležitosti smlouvy, týkající se úplatnosti převodu. Je to nutné proto, aby byla odpovídajícím způsobem vyjádřena zásada, že převody práva hospodaření jsou zásadně úplatné, a že bezplatné jsou pouze v případě, kdy se organizace na bezplatnosti dohodly. Změna odstavce 6 vychází z toho, převody vyžadují schválení jen výjimečně, pokud tak stanoví právní předpis. U státních podniků by nemělo schvalování přicházet v úvahu vůbec. Stanovení povinnosti uzavřít smlouvu je účelné například tehdy, jestliže je na základě pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu nemovitost určena pro investiční výstavbu jiné organizace, popř. pro soustředěnou bytovou výstavbu občanů. Obdobně pokud jde o případy převodů z investorské organizace na uživatele určeného příslušným orgánem.

K § 351 odst. 2

Podle tohoto ustanovení řeší rozpory při uzavírání smluv podle § 347 až 350 nadřízené orgány. Tato obecná úprava je nepřijatelná v důsledku nových skutečností vyvolaných přestavbou, a to především pro státní podniky, družstva a družstevní podniky. Řešení rozporů vzniklých při uzavírání uvedených smluv je zásadně věcí organizací. Ty se musí dohodnout na podstatných náležitostech, jinak smlouva nevznikne. Vypuštěním citovaného ustanovení nastane situace, že rozhodování sporů při uzavírání uvedených smluv bude zásadně patřit do pravomoci hospodářské arbitráže, pokud nebude jiným právním předpisem než hospodářským zákoníkem stanoveno, že spory řeší jiné orgány. Hospodářská arbitráž by však mohla dohodu organizací nahradit jen v případě, že by právní předpis stanovil povinnost smlouvu uzavřít /srov. § 347 odst. 6 návrhu/. Řešení rozporů nadřízenými orgány v případě, že jsou smlouvy uzavírány jinými organizacemi, než státními podniky, družstvy a družstevními podniky, by mohl stanovit ve smyslu § 2 odst. 3 zákona o hospodářské arbitráži jiný právní předpis /např. dosavadní vyhláška o správě národního majetku/.

K § 351a:

Ustanovení § 351a odst. 1 je nutné upravit vzhledem k tomu, že opatření nadřízených orgánů v něm uvedená nelze v nových podmínkách činnosti podniků předpokládat. Kontraktační povinnost obsažená v poslední větě odstavce 2 zajišťovala jen případy vybraných akcí. Při podstatném rozšíření smluv o hospodářské spolupráci se zahraničím by se tato povinnost nadměrně rozšiřovala na řadu dalších organizací a narušovala by posilování samostatného rozhodování podniků v řešení dodavatelsko-odběratelských vztahů.

K § 352a:

V tomto ustanovení je upraven smluvní typ, na základě kterého by měly být prováděny mezi státními podniky, popř. i jinými socialistickými organizacemi, převody výrobních programů /srov. dosud § 53 h.z./. Stanovení přesného obsahu smlouvy a odpovědnosti za škodu způsobenou protiprávním převodem výrobního programu má význam z hlediska ochrany práv odběratelů. Z tohoto důvodu se také vyžaduje ve vymezených případech souhlas orgánů hospodářského řízení.

K § 360a:

Úprava smlouvy o sdružení v hospodářském zákoníku je potřebná proto, že sdružovat se mohou i jiné socialistické organizace než státní podniky, družstva a družstevní podniky /zejména národní výbory, státní rozpočtové organizace a společenské organizace/.

K § 361:

V souladu se Směrnicemi k zabezpečení komplexní přestavby hospodářského mechanismu se rozšiřuje okruh peněžních ústavů, jejichž prostřednictvím mohou organizace provádět platby.

Započtení vzájemných pohledávek bylo v dosavadní úpravě přípustné jen v případech stanovených právním předpisem nebo pokud s tím v jednotlivém případě souhlasila banka.

Navrhovaná změna ust. § 361 odst. 1 podstatně rozšiřuje uplatnění této významné formy bezhotovostního vyrovnání vzájemných pohledávek na základě dohody organizací, sleduje posílení jejich pravomoci v disponování s peněžními prostředky a usiluje o zrychlení placení mezi socialistickými organizacemi a o jeho zjednodušení. Navrhovaná úprava přispěje i ke zmírnění nepříznivých dopadů platební neschopnosti některých organizací na hospodaření organizací dalších. Ve snaze umožnit organizacím širokou využitelnost započtení nevymezuje návrh konkrétní případy, kdy lze uzavírat dohody o započtení, ale umožňuje je všude tam, kde nebudou právním předpisem výslovně vyloučeny. Souhlas banky se vyžaduje pouze v případech, kdy jde o pohledávky v bance evidované.

Naproti tomu návrh novely zákona současně připouští, aby právní /prováděcí/ předpis stanovil, kdy lze provést započtení vzájemných pohledávek i bez dohody organizací.

Do budoucna bude účelné, aby takové případy stanovil přímo zákoník. Zatím však, vzhledem k nedostatku zkušenosti s uplatňováním tohoto institutu, se jejich vymezení ponechává prováděcímu předpisu.

V novém odstavci 4 § 361 se dodavateli zakládá oprávnění požadovat v určitých případech na odběrateli složení potřebných prostředků k úhradě budoucích plnění předem a umožňuje mu tak vyhnout se situaci, kdy v důsledku platební neschopnosti odběratele by neobdržel úhradu za poskytnutá plněni.

Umožňuje se, aby dodavatel, pokud má oprávněné pochybnosti o platební schopnosti odběratele, uplatnil ve smlouvě požadavek, že bude včas zajištěno zaplacení ceny dodávky, rezervování potřebných prostředků u banky.

K § 368 odst. 2:

Jednou ze základních zásad přestavby hospodářského mechanismu je zvyšování samostatnosti organizaci v určování směrů užití jejich zdrojů. Je proto nezbytné posílit dispoziční oprávnění organizací i s peněžními prostředky a omezit zásahy do této sféry majetkové samostatnosti na nezbytné minimum. Z uvedených důvodů budou i nadále upřednostňovány převodové formy placení před inkasními.

V nových podmínkách je účelné přímo v hospodářském zákoníku vyjádřit zásadu, která se již dnes v praxi uplatňuje a je zakotvena ve vyhl. č. 10/1978 Sb. /v § 3 odst. 1/, že banka provádí platby zásadně na podkladě příkazů plátců a bez jeho příkazu jen pokud se tak organizace dohodly nebo stanoví-li tak právní předpis.

K § 369 odst. 2 a 3:

Zvýšení samostatnosti organizací v určování směrů užití jejich zdrojů si vyžádá změnu dosavadní úpravy postupu pro zúčtování plateb v případech, že na účtě organizace není dostatek prostředků.

Navrhovaná změna zvýrazňuje dispoziční oprávnění majitele účtu s peněžními prostředky; současně je třeba i v nových podmínkách ponechat možnost právnímu předpisu, aby určil pro některé platby přednostní pořadí /např. odvody do státního rozpočtu, daně apod./.

Posílení disposičních oprávnění organizací s jejich peněžními prostředky se promítá i do navrhovaného znění § 369 odst. 3.

K § 372 odst. 1:

Dosavadní znění § 372 odst. 1 bylo koncipováno tak, že ukládalo bance povinnost odstranit opravným zúčtováním nejen chyby k nímž došlo vlastní činností banky, ale i jiné závady vzniklé při placeni, která banka zjistila.

Neprovedení opravného zúčtování v případech tzv. jiných závad by pro banku mohlo mít nepříznivé následky v podobě odpovědnosti za škodu způsobenou organizaci tím, že banka porušila povinnost uloženou jí právním předpisem a závady neodstranila.

Nedostatek formulace citovaného ustanovení se doposud odstraňoval výkladem v komentáři k hospodářskému zákoníku, usilujícím o to, aby provedení opravného zúčtování v případech tzv. jiných závad při placení bylo chápané ne jako povinnost, ale jako právo banky, zatímco opravné zúčtování, jímž se odstraňovalo chybné provedení platby, jako povinnost.

K § 377:

I když v nových podmínkách lze očekávat, že organizace, vedeny svým ekonomickým zájmem, budou faktury odesílat včas, bude účelné, alespoň pro přechodné období, úpravu penále v hospodářském zákoníku zachovat. Penále za opožděné odeslání faktury představuje pro odběratele určitou motivaci, aby sledoval plnění fakturační povinnosti, která je dodavateli uložena i v celospolečenském zájmu.

V dosavadní hospodářské praxi docházelo k situacím, že odběratel získával v některých případech od dodavatele z důvodu jeho prodlení s odesláním faktury značné sumy /zejména u dodávek fakturovaných podle vyhl. č. 37/1983 Sb./. Majetkový postih dodavatele byl v řadě případů zcela neadekvátní závažnosti postihovaného protiprávního jednání. Z uvedených důvodů je v návrhu stanovena maximální hranice penále absolutní částkou. Při určení její výše se přihlíželo k jiným ustanovením hospodářského zákoníku např. § 295 odst. 4, § 322d, odst. 10/. Navrhovaná změna eliminuje případy nepřiměřeného majetkového postihu.

K § 382, 382a:

Úprava úvěrových vztahů v hospodářském zákoníku se doplňuje o nové ustanovení o úvěrové smlouvě, která je dosud upravena jen v prováděcím předpisu. Vychází se z požadavku Směrnic k zabezpečení komplexní přestavby hospodářského mechanismu posílit význam úvěrových smluv.

K § 384a:

Úprava hospodářských pokut je v novele zaktualizována v souladu se změnami provedenými v předcházejících ustanoveních tohoto zákona a v návaznosti na úpravu nového postavení, práv a povinností organizací, tak jak to vyplývá z připravovaných zákonů o státním podniku, zákonů o družstevnictví a ze Směrnic k zabezpečení komplexní přestavby hospodářského mechanismu. Novela se dotýká jednak subjektů, kterým lze hospodářské pokuty ukládat /nyní je lze ukládat jen organizacím, popř. jejich organizačním jednotkám vystupujícím v hospodářských vztazích svým jménem a nikoliv též orgánům hospodářského řízení/, jednak skutkových podstat, jejichž naplnění lze hospodářskými pokutami postihovat. Hospodářskou pokutou je nyní postižitelné např. jednání organizace, která by v rozporu se zájmy národního hospodářství omezovala nebo jinak nepříznivě ovlivňovala činnost jiných organizací, anebo jejíž jednání by bylo na újmu spotřebitelům s cílem získat monopolní postavení na trhu /§ 384a odst. 2 písm. g/.

Pokud jde o povahu odpovědnosti za protispolečenská chování vyjádřená ve skutkových podstatách, přichází uložení hospodářské pokuty v úvahu v případech, kdy jednání organizací naplní vymezené skutkové podstaty. Při tom hospodářské pokuty nejsou ukládány povinně v každém případě naplnění skutkových podstat, nýbrž jen na základě návrhu a podle úvahy hospodářské arbitráže. Není proto třeba zvlášť vymezovat, zda se jedná o zaviněné jednání nebo o objektivní odpovědnost za výsledek určitého jednání.

K § 390b:

Úprava orgánů hospodářského řízení je řešena v § 26a, a proto je třeba zde ji vypustit.

K § 391 odst. 5:

Dosavadní zmocnění pro předsedu Státní banky československé není úplné, neboť nepostihuje veškeré případy platebního styku a úvěrových vztahů socialistických organizací. Proto je třeba toto zmocnění doplnit a zpřesnit.

K § 393:

Vypuštění některých zmocnění pro vládu ČSSR je v souladu se záměry týkajícími se nové organizace výrobně-technické základny, tak jak vyplývají z návrhu zákona o státním podniku a ze Směrnic k zabezpečení komplexní přestavby hospodářského mechanismu.