Zásada č. 8
Invalidní (částečný invalidní)
důchod pracujícího, kterému vznikl
nárok na tento důchod před dovršením
věku 28 let, a při plné (částečné)
invaliditě způsobené pracovním úrazem
občanů zabezpečených pouze pro případ
plné (částečné) invalidity
způsobené takovým úrazem, se vyměřuje
nejméně z PMV 1 600 Kčs.
Invalidní (částečný invalidní)
důchod občana, který se stal plně
(částečně) invalidním následkem
úrazu nebo onemocnění vzniklých v
době služby v ozbrojených silách nebo
v souvislosti s ní, se vyměřuje z PMV, který
činí nejméně 2 000 Kčs. Stejně
se postupuje při vyměření invalidního
(částečného invalidního) důchodu
občanů povolaných k osobním úkonům
podle předpisů o obraně Československé
socialistické republiky, účastníků
branné výchovy, branné přípravy
vojáků v záloze a civilní obrany,
účastníků přípravy k
obraně Československé socialistické
republiky, příslušníků Lidových
milicí, pomocníků Pohraniční
stráže, členů Pomocné stráže
Veřejné bezpečnosti, účastníků
odboje a občanů poškozených bez vlastního
zavinění bojovým prostředkem, jestliže
plná (částečná) invalidita
uvedených občanů vznikla následkem
úrazu vzniklého v době služby při
plnění úkolů nebo v souvislosti s
ní, a pokud jde o účastníky odboje,
v souvislosti s odbojovou činností.
Odůvodnění:
Dosavadní nejnižší částky
PMV v těchto případech činí
1 400 Kčs, resp. 1 750 Kčs, V souvislosti s prohloubením
zásluhového principu a růstem mezd se navrhuje
i tyto část přiměřeně
zvýšit.
Ročně se této skupině invalidů
přiznává zhruba l 700 důchodů.
Náklady na zvýšení nejnižší
částky PMV budou v prvním roce činit
1,1 mil. Kčs.
Zásada č. 9
Podle délky doby zaměstnání a podle
dosaženého věku náleží pracujícímu
plný nebo poměrný starobní důchod.
Odůvodnění:
V důchodovém zabezpečení pracujících
existují dva druhy starobního důchodu, a
to plný a poměrný starobní důchod.
Rozdíl mezi plným a poměrným starobním
důchodem spočívá v tom, že nárok
na poměrný starobní důchod vzniká
ve vyšším věku, avšak postačuje
pro něj kratší doba zaměstnání.
Tato diferenciace se osvědčila, a proto se navrhuje
zachovat.
Zásada č. 10
Nárok na plný starobní důchod vzniká
mužům dovršením 60. roku věku,
jestliže byli zaměstnáni alespoň 25
roků.
Od dovršení 55. roku věku mají nárok
na plný starobní důchod pracující,
kteří z potřebné doby zaměstnání
25 roků byli zaměstnáni nejméně
15 roků v hornictví se stálým pracovištěm
pod zemí v hlubinných dolech nebo nejméně
10 roků v takovém zaměstnání
v uranových dolech.
Od dovršení 55. roku věku mají dále
nárok na plný starobní důchod pracující,
kteří z potřebné doby 25 roků
zaměstnání pracovali nejméně
20 roků
a) v ostatních zaměstnáních v hornictví
pod zemí v hlubinných dolech,
b) pod zemí při ražení, rekonstrukcích
a opravách tunelů pro složitá inženýrská
díla,
c) jako členové leteckých posádek
a pracující soustavně činní
v letadlech za letu,
d) jako členové posádek námořních
lodí,
e) v zaměstnáních, v nichž se vykonávají
zvlášť těžké a zdraví
škodlivé práce v hutích nebo v těžkých
chemických provozech,
f) jako kesonáři a potápěči,
g) v prostředí ohroženém ve významné
míře ionizujícím zářením
při úpravě a konečném zpracování
radioaktivních surovin, v jaderných elektrárnách
a při obsluze cyklotronu a výzkumného reaktoru.
Od dovršení 58. roku věku mají nárok
na plný starobní důchod muži, kteří
z potřebné doby 25 roků zaměstnání
byli alespoň 20 roků zaměstnáni
a) v hornictví pod spodní úrovní nadloží
a na skrývce v povrchových dolech (lomech) na uhlí,
na radioaktivní suroviny, na rudy, z nichž lze průmyslově
vyrábět kovy, na magnezit, osinek (azbest), tuhu,
kaolín, žáruvzdorné jíly, keramické
lupky, sádrovec, živec a na křemen a křemenec
k chemickotechnologickému zpracování nebo
k zpracování tavením,
b) v těžbě a při opracování
kamene, při mletí a drcení křemene,
křemence a živce, při formování
žáruvzdorných výrobků a při
úpravě keramických surovin, v prostředí
vysoké koncentrace agresivního fibroplastického
prachu, pokud jsou pracující při výkonu
těchto zaměstnání nadměrně
ohroženi silikosou,
b) při pracích s prokázanými chemickými
karcinogeny a při pracovních procesech s rizikem
chemické karcinogenity.
Žena má nárok na plný starobní
důchod, jestliže byla zaměstnána nejméně
25 roků a dosáhla věku
a) 53 let a vychovala pět nebo více dětí,
b) 54 let a vychovala tři nebo čtyři děti,
c) 55 let a vychovala dvě děti,
d) 56 let a vychovala jedno dítě,
e) 57 let a nevychovala žádné dítě,
pokud ustanovení předchozích odstavců
nejsou pro ni výhodnější.
Prováděcí předpis stanoví,
kdy je u ženy splněna podmínka výchovy
dítěte.
Vláda Československé socialistické
republiky může nařízením stanovit
ve prospěch pracujících odchylně podmínky
pro nárok na starobní důchod a jeho výši,
jestliže pracující vykonávají
některé mimořádně obtížná
a riziková zaměstnání.
Odůvodnění:
Dosavadní základní podmínky, jejichž
splnění je n zbytné pro získání
nároku na plný starobní důchod, se
navrhuje zachovat, neboť se staly významnou součástí
sociálních jistot pracujících. Jedná
se o potřebnou dobu zaměstnání a o
věkové hranice opravňující
k odchodu do starobního důchodu. Navrhuje se však
zrušit třetí podmínku, tj., aby zaměstnání
trvalo až do dosažení věkové hranice
pro odchod do starobního důchodu. Nesplnění
této podmínky ve svých důsledcích
doposud znamená, že odpracování např.
30 roků zaměstnání nezakládá
při dosažení věku nárok na starobní
důchod, jestliže zaměstnání skončilo
více než 2 roky před dosažením
věku.
Dosavadní úpravu, která je předmětem
trvalé kritiky zejména Československého
svazu žen, poslanců výborů pro sociální
politiku Federálního shromáždění,
Ústřední rady odborů, národních
výborů i jednotlivých žen, nedostatečně
zmírňuje ustanovení o možnosti požádat
příslušný národní výbor
o rozhodnutí, že zaměstnání bylo
přerušeno z vážných důvodů.
Odstranění uvedené podmínky přinese
značné zjednodušení administrativy u
národních výborů a současně
se upevní sociální jistoty pracujících,
neboť odpadne možné poškození v důchodových
nárocích pro neznalost složitých předpisů
Odhaduje se, že ročně zhruba 300 pracujících,
převážně žen, touto úpravou
získá nárok na důchod nebo u nich
nedojde k rozmělnění PMV. Současně
se očekává, že 1 - 2 tisíce žen
by mohlo využít možnosti zanechat či přerušit
zaměstnání před dosažením
důchodového věku, což povede ke snížení
jejich budoucích důchodových nároků.
Celkové náklady na opatření se odhadují
v prvním roce na cca 1,5 mil. Kčs.
Dosud platí, že vyšší důchodové
nároky ze zaměstnání preferované
pracovní kategorie se zachovávají jen v případě,
že pracující byl zaměstnán 15
roků ve vybraných pracovních profesích
v dolech pod zemí nebo 10 roků v uranových
dolech nebo pracoval až do dne dosažení důchodového
věku (maximálně může zaměstnání
preferované kategorie skončit nejpozději
2 roky před vznikem sociální události).
Ukazuje se, že stejných výhod by měli
být účastni i ostatní pracující,
vykonávající práce v preferovaných
pracovních kategoriích, neboť důsledky
pro jejich zdraví jsou obdobné. Dosavadní
úprava znamená, že odpracování
20 roků v zaměstnání I. nebo II.pracovní
kategorie v mladším věku nemá v budoucnu
podstatný vliv na výši důchodu. V povoláních
vyžadujících mimořádné
fyzické vypětí nebo se zvýšeným
rizikem onemocnění nebo úrazu je však
odůvodněné netrvat na tom, aby takové
povolání trvalo až do dosažení
důchodového věku, ale naopak umožnit
pracujícím skončení nebo přerušení
takového zaměstnání, aniž by
došlo ke ztrátě vyššího důchodového
nároku (základní výměra u pracujících
s 20 lety v I. kategorii činí 60 % PMV, s 20 lety
ve II. kategorii 55 % PMV).
V současné době se stává jen
výjimečně, že by pracující,
který odpracoval alespoň 20 let v zaměstnání
zařazeném do I. pracovní kategorie, nezískal
nárok na důchod v této kategorii (cca 70
případů ročně). U II. pracovní
kategorie jsou však tyto případy poměrně
časté cca 1400 ročně, Náklady
na tuto úpravu budou v prvním roce činit
asi 6 mil. Kčs.
Nově se navrhuje snížení věkové
hranice pro odchod do starobního důchodu na 58 let
při práci s karcinogeny. Vzhledem k tomu, že
tato hranice byla na základě ustanovení o
odstraňování tvrdosti zákona používána
již dosud, nevyžádá si její zakotvení
v zákoně žádné finanční
náklady.
Pokud jde o určení věkové hranice
u žen v závislosti na počtu vychovaných
dětí, navržené zásada odstraňuje
tvrdost vůči ženám, které vychovaly
cizí děti, např. ženy, které
vychovaly dítě svého manžela, nebo ženy,
které vychovaly dítě svěřené
jim do náhradní rodinné péče
rozhodnutím soudu. Podle dosavadních předpisů
se jim péče o tyto děti nehodnotí
jako doba náhradní při péči
o dítě do tří let věku a ani
se k ní nepřihlíží pro stanovení
věkové hranice ženy pro nárok na starobní
důchod. Důvodem je okolnost, že pokrevní
rodič plní vůči dítěti
vyživovací povinnost, takže dítě
není na ženu převážně odkázáno
výživou. Touto úpravou získá
zhruba 500 žen nárok na starobní důchod
v průměru o rok dříve než dosud.
Tím se zvýší náklady na důchody
v prvním roce o 4,3 mil. Kčs. Dále se navrhuje
přihlížet při stanovení věkové
hranice ženy k dětem vychovaným v pěstounské
péči ve zvláštních zařízeních
pěstounské péče, protože pěstounky
pečují o děti celodenně a nikoliv
jen po stanovenou dobu, jako např. vychovatelky v dětských
domovech. Tím dojde ke sjednocení posuzování
výchovy dětí v pěstounské péči,
neboť pěstounkám, které vykonávají
pěstounskou péči mimo zvláštní
zařízení, se péče o děti
hodnotí pro stanovení věkové hranice
ženy na důchod. Navržená úprava
je výrazem ocenění záslužné
společenské činnosti těchto žen
v péči o děti bez vlastní rodiny.
Ročně se přiznává důchod
v průměru 4 pěstounkám. Tím,
že získají nárok na důchod v
průměru o 3 roky dříve než dosud,
bude činit zvýšení nákladů
v prvním roce 0,1 mil. Kčs.
Zásada č. 11
Na poměrný starobní důchod má
nárok pracující (občan) dovršením
65, roku věku, jestliže zaměstnání
trvalo méně než 25 roků, avšak
alespoň 10 roků.
Žena má nárok na poměrný starobní
důchod také dovršením 60. roku věku,
jestliže byla zaměstnána alespoň 20
roků.
Odůvodnění:
Počet poměrných starobních důchodů
se rychle snižuje. V roce 1975 jich bylo vypláceno
více než 140 tisíc, avšak v roce 1986
již jen 85 tisíc, Nově bylo v roce 1986 přiznáno
1725 těchto důchodů, z toho 50 mužům.
Navrhuje se proto i nadále tuto dávku zachovat.
Zásada č. 12
Základní výměra plného starobního
důchodu ze zaměstnání I. pracovní
kategorie činí 60 %, ze zaměstnání
II. pracovní kategorie 55 % a ze zaměstnání
III. pracovní kategorie 50 % PMV. Podmínkou pro
stanovení základní výměry 60
% (55 %) PMV je, že pracující získal
z potřebné doby zaměstnání
25 roků aspoň 20 roků v I. (II.) pracovní
kategorii.
Základní výměra však činí
60 % PMV i v případech, jestliže pracující
z celkového počtu 25 roků odpracoval aspoň
15 roků v zaměstnání v hornictví
se stálým pracovištěm pod zemí
v hlubinných dolech nebo aspoň 10 roků v
takovém zaměstnání v uranových
dolech.
K základní výměře plného
starobního důchodu z I. a II. pracovní kategorie
od 21. roku zaměstnání, ze III. pracovní
kategorie od 26. roku zaměstnání, se přičítá
za každý rok zaměstnání
v I. pracovní kategorii | 2 %, |
ve II. pracovní kategorii | 1,5 %, |
ve III. pracovní kategorii | 1 % |
průměrného měsíčního výdělku. |
Pracujícím, kteří odpracovali alespoň
10 roků v zaměstnání I. pracovní
kategorie, se procentní omezení nad základní
výměru důchodu ke dni vzniku nároku
stanoví na 30 % PMV. V ostatních případech
se procentní omezení nad základní
výměru důchodu stanoví na 25 % PMV.
Tato omezení neplatí, jestliže pracující
získal potřebnou dobu zaměstnání
pro nárok na důchod z I. pracovní kategorie
nebo pracoval-li v zaměstnání v hornictví
se stálým pracovištěm pod zemí
v hlubinných dolech, jde-li o zvýšení
za toto zaměstnání. Pro zvýšení
nad základní výměru se započítává
jen doba zaměstnání od 18. roku věku
do vzniku nároku na důchod.
Jestliže byl pracující zaměstnán
střídavě v různých pracovních
kategoriích, započítává se
do prvých 25 (20) roků zaměstnání
(základní výměry) nejdříve
doba zaměstnání III., pak II. a naposledy
I. pracovní kategorie.
Odůvodnění:
V konstrukci výpočtu starobního důchodu
se navrhuje zachovat všechna nejvýznamnější
ustanovení, jimiž jsou především
dosavadní základní procentní výměry
důchodu diferencované podle pracovních kategorií
i procentní zvýšení za dobu zaměstnání
od 21. roku v I. a II. a od 26. roku zaměstnání
ve III. pracovní kategorii, Těmito ustanoveními
je zabezpečena žádoucí závislost
výše důchodu na délce doby zaměstnání
a výši výdělku, a to podle druhu vykonávané
práce.
V navržené zásadě jsou zohledněny
změny vyplývající z předchozích
zásad, zejména upuštění od podmínky
setrvání v zaměstnání I. a
II. pracovní kategorie až do vzniku nároku
na důchod. V zájmu výraznějšího
ohodnocení doby zaměstnání v preferovaných
kategoriích se však navrhuje upravit omezení
procentním zvýšením za dobu zaměstnání
od 21., příp. 26. roku. Doposud v případě,
že pracující nezískal předepsanou
dobu pro nárok na důchod z I. pracovní kategorie,
může procentní výše jeho důchodu
přesáhnout základní výměru
důchodu nejvýše o 20 % PMV. Může
tedy dosáhnout maximálně 75 % PMV u důchodu
vyměřeného z II. pracovní kategorie
a 70 % PMV u důchodu ze III. pracovní kategorie.
Pracujícím, kteří pracovali řadu
let v zaměstnání I. nebo II. pracovní
kategorie, avšak nedosáhli v takovémto zaměstnání
požadovanou dobu pro získání důchodu
z této kategorie, se tyto odpracované roky podle
platných předpisů ve výši důchodu
odrážejí jen zcela nepatrně. Zvlášť
zvýhodněni budou pracující, kteří
vykonávali více než 10 let zaměstnání
patřící do I. pracovní kategorie.
I nadále nebude procentní omezení stanoveno
pro pracující, kteří odpracovali alespoň
20 (15, 10) let v I. pracovní kategorii. Výše
jejich důchodu tak může dosáhnout ke
dni vzniku nároku až 94 %, resp. 100 % PMV.
Navrhované opatření zlepší důchodové
nároky ročně v průměru 1,5
tis. pracujícím, kteří odpracovali
více než 10 let v I. pracovní kategorii a 24
tis. pracujícím, kteří odpracovali
ve II. pracovní kategorii méně než 20
roků, Náklady budou v prvním roce činit
20 mil. Kčs.
Zásada č. 13
Poměrný starobní důchod činí
2 % PMV za každý rok zaměstnání.
Odůvodnění:
Ponechává se dosavadní úprava, která
vyhovuje. Výše poměrného starobního
důchodu je v přiměřené relaci
k plnému starobnímu důchodu.
Zásada č. 14
Starobní důchod se po dobu dalšího zaměstnání
poskytuje jen za podmínek a v rozsahu, které stanoví
vláda Československé socialistické
republiky, a jen pokud důchodce pracuje na území
Československé socialistické republiky. Plný
starobní důchod se zvyšuje, není-li
vyplácen tento důchod nebo invalidní důchod
anebo důchod za výsluhu let, za každý
další rok vykonávaného zaměstnání
o 7 % PMV; netrvalo-li zaměstnání celý
rok, přísluší za každé tři
měsíce zaměstnání zvýšení
o 1,75 % PMV, Poměrný starobní důchod
se zvyšuje, není-li vyplácen tento důchod
nebo invalidní důchod anebo důchod za výsluhu
let, za každý další rok zaměstnání
o 2 % PMV. Po dovršení 25 roků zaměstnání
zvyšuje se poměrný starobní důchod
jako plný starobní důchod.
Do doby dalšího zaměstnání, za
něž přísluší zvýšení,
se nezahrnují náhradní doby. Pro zvýšení
nároku na poměrný starobní důchod
až do dovršení 25 let zaměstnání
se však náhradní doby započítávají,
pokud se kryjí s dobou zaměstnání.
Odůvodnění:
Náročné úkoly naší ekonomiky
vyžadují co nejracionálnější
využívání všech zdrojů pracovních
sil včetně zdroje, který představuje
pracovní aktivita občanů v důchodovém
věku. V souladu se zásadami vlády ČSSR
pro zaměstnávání těchto občanů
se jejich zapojování do pracovního procesu
řídí výhradně potřebami
národního hospodářství.
V dosavadních úvahách o pracovních
zdrojích a jejich využití do roku 2000 se počítá
s mírným nárůstem počtu pracujících
poproduktivního věku při poklesu jejich podílu
na celkovém počtu pracujících. Pokračování
v pracovní činnosti. ať už s plným
důchodem vedle výdělku nebo při zvyšování
nároku na důchod bez jeho pobírání,
přispívá k efektivnímu rozvoji národního
hospodářství.
Rozsah výhod pro pracující důchodce
má vždy úzkou vazbu na bilanci pracovních
sil a na potřebu pracovních sil v jednotlivých
odvětvích nebo územních celcích.
V tomto směru se proto navrhuje pouze zpřesnění
dosavadní úpravy v tom, aby výhody poskytování
důchodu vedle výdělku byly vázány
na zaměstnání vykonávaná na
našem území. Důchodcům, kteří
pracují v zahraničí nebo pro zahraniční
organizace, bude umožněno jen zvyšování
nároku na starobní důchod, Beze změny
zůstává úprava poskytování
starobního důchodu v případech pracovní
činnosti důchodců ve státech, se kterými
je uzavřena smlouva na poli sociálního zabezpečení.
Dosavadní právní úprava poskytování
důchodu některým pracujícím
důchodcům se zachovává. V roce 1989
bude vládě ČSSR předložen návrh
na další postup v zaměstnávání
pracujících důchodců pro období
9. pětiletky.
V hodnocení náhradních dob pro účely
zvýšení nároku na starobní důchod
dochází ke zpřesnění, kdy se
náhradní doby započítávají
pro zvýšení nároku na poměrný
starobní důchod.
Zásada č. 15
Nejvyšší výměra starobního
důchodu vyjádřená v pevných
částkách činí měsíčně
a) 3 800 Kčs, jde-li o pracujícího, který
odpracoval aspoň 10 roků v zaměstnáních
v hornictví se stálým pracovištěm
pod zemí v uranových hlubinných dolech nebo
aspoň 15 roků v zaměstnáních
v hornictví se stálým pracovištěm
pod zemí v ostatních hlubinných dolech,
b) 3 250 Kčs, jde-li o pracujícího, který
splní podmínky pro přiznání
důchodu z I. pracovní kategorie a nesplňuje
podmínku písm, a),
c) 2 900 Kčs, jde-li o pracujícího, který
splní podmínky pro přiznání
důchodu z II. pracovní kategorie a nesplňuje
podmínky písm. a) nebo b), d) 2 800 Kčs v
ostatních případech.
Nad hranice uvedené pod písm. c) a d) náleží
zvýšení za dobu zaměstnání
v hornictví se stálým pracovištěm
pod zemí v hlubinných dolech, nejvýše
však do částky 3 250 Kčs
Nad hranice uvedené pod písm. b) až d) náleží
též zvýšení za další
práci po vzniku nároku na starobní důchod,
nejvýše však do úhrnné částky
3 800 Kčs.
Starobní důchod však činí nejvýše
- 90 % neomezeného PMV sníženého o částku
rovnající se dani ze mzdy poplatníků,
kteří nevyživují žádnou
osobu nebo vyživují jen jednu osobu a jsou starší
50 let, jde-li o pracovníka v pracovním poměru,
- 90 % neomezeného PMV stanoveného bez přihlédnutí
k příspěvku družstva na částečnou
úhradu nákladů sociálního zabezpečení,
jde-li o družstevního rolníka.
Jestliže byl pracující v rozhodném období
jak pracovníkem v pracovním poměru, tak i
družstevním rolníkem, stanoví se 90
% neomezeného PMV součtem 90 % PMV z pracovního
poměru sníženého o částku
rovnající se dani ze mzdy a 90 % PMV z pracovní
činnosti družstevního rolníka bez přihlédnutí
k příspěvku družstva na částečnou
úhradu nákladů sociálního zabezpečení.
Odůvodnění:
V návaznosti na úpravu redukce PMV je třeba
k prohlouben zásluhovosti v konstrukci důchodu nově
stanovit nejvyšší výměry starobního
důchodu. Pro horníky se stálým pracovištěm
v podzemí v hlubinných dolech je důchod omezen
absolutním maximem důchodu, které se zvyšuje
z dnešních 3 060 Kčs na 3 800 Kčs měsíčně,
tj. o 24 %. K dosud platným nejvyšším
výměrám náleží ještě
zvýšen podle zákonných opatření
předsednictva Federálního shromážděn
z let 1979 a 1982 v úhrnné výši 60 Kčs
měsíčně, které se již
podle nových předpisů nebude k důchodům
poskytovat.
Pevná částka nejvyšší výměry
pro ostatní důchody přiznané z U.
pracovní kategorie se zvyšuje z 2 560 Kčs na
3 250 Kčs měsíčně, tj. téměř
o 27 %. Toto navrhované zvýšení souvisí
s tím, že se zvyšují ostatní nejvyšší
výměry vyjádřené v pevných
částkách.
Obdobně je tomu i při stanovení pevné
částky nejvyšší výměry
pro důchody z II. pracovní kategorie, která
se zvyšuje o 690 Kčs měsíčně
(31 %).
Po provedení navrhovaných úprav se dosáhne
téměř stejného podílu nejvyšších
výměr důchodů k průměrné
mzdě v národním hospodářství,
jako po zdokonalení důchodového zabezpečení
v roce 1976.
Pokud jde o III. pracovní kategorii, nebylo by třeba
pro pracující, kteří celý život
pracovali pouze ve III. pracovní kategorii a získávají
tak po 42 letech pracovní činnosti 67 % PMV, stanovit
maximální výši důchodu, neboť
omezení důchodu je dáno přímo
způsobem výpočtu důchodu.
Jsou však případy, kdy pracující
střídavě pracoval v zaměstnáních
I., II. a III, pracovní kategorie a nezískal nárok
na důchod z I. či II. pracovní kategorie,
ale ze III. pracovní kategorie. Za roky odpracované
v I. (II.) pracovní kategorii je však výše
jeho důchodu zvýhodněna a mohla by dosáhnout
např. až 80 % PMV, a proto je nutno pro takové
případy stanovit maximum důchodu i ve III.
pracovní kategorii.
Ustanovení, že důchod nesmí ani se zvýšením
za další práci přesáhnout 90
% neomezeného čistého PMV, se zachovává;
u důchodů účastníků
odboje zůstává rovněž nezměněna
hranice 100 % neomezeného čistého PMV.
Náklady na zvýšení nejvyšších
výměr důchodů jsou zahrnuty v nákladech
na úpravu redukce PMV.
Zásada č. 16
Minimální výměra starobního
(plného i poměrného) důchodu činí
500 Kčs měsíčně, i když
v těchto případech přesáhne
90 % čistého PMV.
Odůvodnění:
Minimální výše důchodu starobního
400 Kčs měsíčně platí
již od roku 1957. K této částce náleží
ještě zvýšení podle zákonných
opatření předsednictva Federálního
shromáždění z let 1979 a 1982 v úhrnné
výši 70 Kčs měsíčně.
V souvislosti s tím, že tyto pevné částky
se již nadále k důchodům nebudou poskytovat
a vzhledem k tomu, že dosud stanovené minimální
výše platí již značně dlouhou
dobu, navrhuje se minimální výše důchodů
zvýšit. Současně se navrhuje netrvat
v těchto případech na omezení hranicí
90 % čistého PMV.
Ročně je přiznáváno kolem 600
starobních důchodů v minimální
výměře. Jejich zvýšení
si vyžádá v prvním roce 0,2 mil. Kčs.
Zásada č. 17
Invalidní (částečný invalidní)
důchod náleží pracujícímu
(občanovi), který byl zaměstnán po
dobu potřebnou pro nárok na tento důchod
a stal se plně (částečně) invalidním.
Invalidní důchod nenáleží pracujícímu,
který v době vzniku plné invalidity již
splnil podmínky pro nárok na starobní důchod,
pokud plná invalidita není následkem pracovního
úrazu nebo nemoci z povolání.
Pracující je plně invalidní, jestliže
pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní
stav
a) je neschopen vykonávat jakékoliv soustavné
zaměstnání, nebo
b) výkon takového zaměstnání
by vážně zhoršil jeho zdravotní
stav, nebo
c) je sice schopen vykonávat soustavné zaměstnání,
avšak jen zcela nepřiměřené jeho
dřívějším schopnostem a společenskému
významu dosavadního povolání, anebo
d) může vykonávat soustavné zaměstnání
jen za zcela mimořádných podmínek
(občané nevidomí, občané s
velmi těžkými ortopedickými vadami apod.).
Pracující (občan) je částečně
invalidní, jestliže pro dlouhodobě nepříznivý
zdravotní stav je schopen vykonávat
a) dosavadní nebo jiné stejně kvalifikované
zaměstnání jen za zvlášť
ulehčených pracovních podmínek, nebo
b) jen jiné zaměstnání méně
kvalifikované
a v důsledku toho jeho výdělek podstatně
poklesl.
Odůvodnění:
Pokud jde o definici invalidity (částečné
invalidity) zachovává se dosavadní stav.
Prováděcí předpis blíže
vymezí užívané pojmy (např. dosavadní
nebo jiné stejně kvalifikované zaměstnání).
Zásada č. 18 - Doba zaměstnání
potřebná pro nárok na invalidní (částečný
invalidní) důchod činí u pracujících
ve věku
do 20 let | méně než 1 rok, |
nad 20 let do 22 let | 1 rok, |
nad 22 let do 24 let | 2 roky, |
nad 24 let do 26 let | 3 roky, |
nad 26 let do 28 let | 4 roky, |
nad 28 let | 5 roků. |
Doba zaměstnání potřebná pro
nárok na invalidní (částečný
invalidní) důchod se zjišťuje u pracujících
starších 28 let z posledních 10 roků
před vznikem plné (částečné)
invalidity.
Získal-li pracující v některém
z uvedených věkových pásem potřebnou
dobu zaměstnání a byl dále zaměstnán,
považuje se za splněnou potřebná doba
i v nejblíže vyšším věkovém
pásmu; u pracujících starších
28 let platí tato zásada jen tehdy, nepřekročili-li
věk 30 let,
Bez ohledu na délku doby zaměstnání
vznikne nárok na invalidní (částečný
invalidní) důchod, jestliže pracující
se stal plně (částečně) invalidním
následkem pracovního úrazu (nemoci z povolání).
Odůvodnění:
Pokud jde o dobu potřebnou pro nárok na invalidní
(částečný invalidní) důchod,
zachovává se dosavadní stav, který
vyhovuje. Shodně jako u podmínek pro nárok
na starobní důchod se nevyžaduje, aby zaměstnání
trvalo až do vzniku invalidity.
Zásada č. 19
Pracovním úrazem pro účely sociálního
zabezpečení je úraz, který pracující
utrpěl při plnění pracovních
úkolů nebo v přímé souvislosti
s ním. Stejně se posuzuje úraz cestou do
zaměstnání a zpět, jestliže ji
pracující podstatně nepřerušil
z příčin nesouvisejících se
zaměstnáním, při činné
účasti na opatřeních proti živelním
pohromám a při odstraňování
jejich následků nebo při záslužné
činnosti konané bez právního závazku
ve prospěch společnosti, při výkonu
veřejné funkce a při některých
jiných zvláštních druzích činnosti.
Pracovním úrazům se kladou na roven nemoci
z povolání.
Odůvodnění:
Pojem pracovního úrazu je v podstatě vymezen
stejně jako dosud s jedinou odchylkou, že za pracovní
se nepovažuje úraz při práci na záhumenku,
jde-li o člena JZD.
Navržená zásada odstraňuje dosud nejednotný
přístup v nárocích členů
JZD a bude znamenat zcela nepatrnou úsporu ve výdajích
na důchody.
Zásada č. 20
Byl-li pracující zaměstnán přede
dnem vzniku nároku na invalidní důchod po
dobu 25 roků včetně doby přičtené
od vzniku nároku na tento důchod do dosažení
věku 60 let u mužů a věku 57 let u žen,
činí základní výměra
invalidního důchodu ze zaměstnání
I. pracovní kategorie 60 %, ze zaměstnání
II. pracovní kategorie 55 %, ze zaměstnání
III. pracovní kategorie 50 % PMV.
Podmínkou pro základní výměru
60 % (55 %) PMV je, že pracující byl zaměstnán
z potřebné doby zaměstnání
25 roků aspoň 20 roků v I. (II.) pracovní
kategorii, anebo že se pracující stal plně
(částečně) invalidním následkem
pracovního úrazu utrpěného při
plnění pracovních úkolů v zaměstnání
I. (II.) pracovní kategorie nebo v přímé
souvislosti s ním. Základní výměra
60 % PMV platí i pro pracující, kteří
z celkového počtu 25 roků odpracovali aspoň
15 roků v zaměstnání v hornictví
se stálým pracovištěm pod zemí
v hlubinných dolech nebo aspoň 10 roků v
takovém zaměstnání v uranových
dolech.
K základní výměře invalidního
důchodu z I. a II, pracovní kategorie od 21, roku
zaměstnání, ze III. pracovní kategorie
od 26. roku zaměstnání se přičítá
za každý rok
zaměstnání I. pracovní kategorie | 2 %, |
zaměstnání II. pracovní kategorie | 1,5 %, |
zaměstnání III. pracovní kategorie | 1 %, |
přičtené doby | 1 % |
průměrného měsíčního výdělku. |
Pracujícím, kteří odpracovali aspoň
10 roků v zaměstnání I. pracovní
kategorie, se procentní omezení nad základní
výměru důchodu stanoví na 30 % PMV.
V ostatních případech se procentní
omezení nad základní výměru
důchodu stanoví na 25 % PMV. Tato omezení
neplatí, jestliže pracující splnil podmínky
pro nárok na důchod z I. pracovní kategorie,
nebo pracoval-li v zaměstnání v hornictví
se stálým pracovištěm pod zemí
v hlubinných dolech, jde-li o zvýšení
za toto zaměstnání. Pro zvýšení
nad základní výměru se započítává
jen doba zaměstnání od 18. roku věku.
Jestliže byl pracující zaměstnán
střídavě v různých pracovních
kategoriích, započítává se
do prvých 25 (20) roků zaměstnání
(základní výměry) nejdříve
zaměstnání III., pak II. a naposledy I. pracovní
kategorie.
Odůvodnění:
Dosavadní způsob výpočtu invalidního
důchodu se v podstatě zachovává. Upouští
se však stejně jako u starobního důchodu
od omezení 20 % PMV nad základní výměru
a nově se (rovněž jako u starobního
důchodu) toto omezení stanoví výhodnějším
způsobem. Náklady na úpravu výpočtu
invalidního důchodu jsou zahrnuty do nákladů
na úpravu konstrukce starobního důchodu.