Federální shromáždění ČSSR, 1986 – 1990 Sněmovna národů

Nyní k rodinným domkům. Na úvod bych chtěla říci, že o výstavbu rodinných domků je nyní mezi mladými lidmi velký zájem. Velmi kladně bylo přijato zvýšení státních příspěvků na tento druh výstavby. Co však velmi brzdí to, aby plán výstavby byl naplněn, není tentokrát právní úprava, ale nedostatek stavebního materiálu. Vím, že vláda podniká kroky, aby se tato situace zlepšila, ale v praxi se to zatím příliš neprojevuje. Například stavební úřad MěNV Žďár nad Sázavou, který obhospodařuje město a 47 obcí, zažádal letos o 133 materiálových listů a obdržel pouze 36. A tak v nově připravované lokalitě 34 rodinných domků, kdy občané už mají přiděleny pozemky do osobního užívání, mohl stavební úřad vydat jen 6 stavebníkům materiálové listy. Ostatní si musí vybrat buď stavbu nezahajovat a čekat, jestli na ně vyjde v příštím roce, nebo začít stavět se sháněním, které někdy ubere stavebníkům více sil a energie, než samotná fyzická práce na stavbě.

Po novele volá vymezení pojmu rodinného domku. Přimlouvám se za sjednocení tohoto pojmu v občanském zákoníku, v bytovém zákoně, v oceňovacích předpisech i daňových předpisech. Myslím, že bychom se nemuseli obávat stanovit kritéria pro rodinný domek 3 byty a 180 m² obytné plochy. Zdůvodním proč.

Dnes, pokud dům rodinného bydlení přesahuje výměru obytné plochy 120 m² je jen rodinným obytným domem a je zařazen do skupiny domů v soukromém vlastnictví, tzn. že je zdaněn stejně jako činžovní dům pořízený za účelem bezpracného zisku. Jeho vlastník nemá právo požadovat soudní výpověď případného nájemníka v domě, aby se do uvolněného bytu nastěhoval buď sám nebo příslušník jeho rodiny. Jen v případech, kdy výměra přesahuje o málo stanovený limit 120 m², může být dům prohlášen za dům, který plní účel rodinných domků a může být také i zdaněn domovní daní v sazbách určených pro rodinné domky. Jestliže si objekt stavěla početnější rodina, například několik sourozenců pro své samostatné domácnosti, nemohla vystačit s obytnou plochou do 120 m² a tuto výměru musela zdaleka překročit. Mám na mysli ty domy, které byly postaveny před účinností platného občanského zákoníka, tj. před rokem 1964. V takovém případě plní tyto domy skutečně účel rodinného bydlení mnohem intenzivněji, než některé rodinné domky, jimž byl tento charakter přiznán a kde jeden nebo dokonce dva byty jsou pronajaty.

Bylo poukazováno na to, že domům, o nichž jsem zde hovořila, není přiznána ochrana osobního vlastnictví, ačkoliv byly postaveny z prostředků získaných vlastní prací spoluvlastníků. Nebere se rovněž v úvahu, že v dané větší stavbě rodinného domu připadá na spoluvlastníka a uživatele bytu podstatně méně obytné plochy, než limitovaných 120 m². Úsporná kolektivní výstavba rodinného bydlení šetřící prostorem i materiálem je daňově neúměrně tvrději postižena než individuální výstavba.

Tyto názory zazněly na poslaneckých průzkumech, ale i v tisku a je jim třeba při přípravě nové zákonné úpravy bydlení též věnovat pozornost.

Pokud se týká rodinných domků je tu ještě jeden naléhavý úkol. A to je třeba odstranit všechny právní bariéry pro to, aby jestliže už byly postaveny větší rodinné domky, byly všechny byty v nich obsazeny. Takových volných bytů, zejména na vesnicích, je dost. Chtělo by to, aby volné byty v rodinných domcích nepodléhaly přidělovacímu právu národního výboru, nýbrž aby vlastník rodinného domku měl možnost sám si nájemníka vybrat a také sám si s ním dohodnout podle vybavení bytu výši nájemného. Dále musí mít jistotu, že uplynutím doby, na kterou byt pronajal, nájemník skutečně byt vyklidí. Myslím, že občané - vlastníci rodinných domků - právě z uvedených důvodů dočasně volné byty ve svých domcích nepronajímají. Maji totiž oprávněné obavy z toho, že až byt budou potřebovat pro sebe nebo pro své děti, nebudou se moci nájemníků zbavit. I když žalují na vyklizení bytu u soudu, soudy rozhodují tak, že žalovaní jsou povinni se vystěhovat, jakmile jim bude poskytnut náhradní byt od národního výboru. Jak to vypadá s byty u národních výborů, už jsem hovořila.

Mnoho kritiky při průzkumech zaznělo na nezájem vlastníků soukromých domů provádět opravy těchto domů. Popravdě řečeno, nelze se jim divit, vždyť vlastníci soukromých obytných domů mají jen povinnosti; práva téměř žádná. V zákoně by měla být zakotvena možnost vlastníka obytného domu obsadit pro sebe nebo své rodinné příslušníky volný byt ve svém domě. Tak vlastně bude vytvořena i faktická možnost uskutečňovat péči o tento bytový fond.

Pokud jde o družstevní byty, tam nejvíce družstevníky mrzí to, že nejde o byty lépe vybavené, než jsou byty státní. Myslím si, že ti, kteří ročně, třeba i dvacet let platí členský příspěvek a splatí mnohatisícový členský podíl, by si to zasloužili.

U družstevní výstavby by se měl omezit počet stabilizačních bytů, neboť stabilizace bytem, zejména po novele zákoníku práce, prakticky přestala plnit svůj účel. Už o tom zde bylo hovořeno.

Velkým problémem u některých Stavebních bytových družstev jsou neplatiči nájemného. Družstvo sice má možnost uložit sankci vyloučení z družstva a zrušení práva osobního užívání bytu, ale využívá se jí velmi málo, neboť tím, že národní výbor musí přidělit náhradní byt, ztrácí tato sankce smysl. Vhodnější by bylo stanovit přímo Stavebnímu bytovému družstvu možnost neplatičům přidělit nějaký náhradní družstevní byt (např. hůře vybavený, nebo menší, nebo v jiném místě).

Smutné je to, co lze pozorovat v poslední době. Je to nezájem družstevníků o životní prostředí v nejbližším okolí domu i v domech samotných, kdy veškerý zájem končí za vlastním prahem. Ve většině družstevních domů je to násobeno ještě tím, že si v nich družstevníci sami provádějí úklid, malování, nátěry oken a balkónů apod. Pravidlem bohužel je, že tyto práce neprovedou někteří vůbec a někteří velmi neodborně a tím bytový fond družstev chátrá. Ukazuje se, že rozvíjení samosprávného systému ve stavebních bytových družstvech má ještě svoje rezervy a také rozličnou úroveň. Každý družstevní dům, jeho vzhled i okolí, je toho zcela konkrétní vizitkou.

Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, věřím, že všichni pociťujeme nutnost nové právní úpravy bydlení. Jsem velmi ráda, že návrh zásad koncepce státní bytové politiky na 9. pětiletku s výhledem do roku 2005 vypracovaný Státní komisí pro vědeckotechnický a investiční rozvoj z října t. r. s novou zásadní a komplexní právní úpravou počítá.

Věřím, že náměty z rozpravy na této samostatné schůzi Sněmovny národů spolu s usnesením přispějí ke komplexnímu posouzení tak, aby tato nová právní úprava bydlení odpovídala současným požadavkům moderního života.

Předseda SN J. Janík: Ďakujem poslankyni Kantorovej, prosím poslanca Šagáta, aby sa ujal slova. Pripraví sa poslankyňa Čáslavská.

Poslanec J. Šagát: Vážené súdružky a súdruhovia poslanci, vážení hostia, štruktúra bytového fondu v mestách a na vidieku sa značne líši. Na vidieku takmer 83 % bytového fondu tvoria byty v rodinných domoch. Bytový fond je značne zastaraný, lebo takmer tretina domov bola postavená pred rokom 1945. Okolnosť, že vysoké percento pracovníkov v poľnohospodárstve žije v rodinných domoch má za následok, že odchodom pracovníka do dôchodku stráca poľnohospodársky podnik aj byt. Ak sa nepodarí zamestnať náhradníka za dôchodcu v mieste alebo blízkom okolí, poľnohospodársky podnik ťažko zoženie pracovníka bez bytu.

U rodinných domov na dedine je situácia zložitá. V rade prípadov, kde vlastník svoj domček užíva alebo kam sa hodlá sám v dôchodku nasťahovať alebo chce nasťahovať svoje ženaté alebo vydaté dieťa, sa opravy robia pravidelne. U rodinných domov získaných dedičstvom je situácia komplikovanejšia, pretože až na malé výnimky ide o domy podradnej kvality, kde bez opráv by sa nedalo použiť prideľovacie právo národného výboru. Majitelia takýchto domov neplnia svoju ohlasovaciu povinnosť, uloženú § 4 zákona čís. 41/64 Zb. o hospodárení s bytmi.

V súčasnej dobe nemajú národné výbory také možnosti, aby využili byty v rodinných domoch na uspokojeníe žiadateľov o byt bez súhlasu ich majiteľov. Takmer v každom prípade by to bola veľmi zdĺhavá záležitosť, ktorá by sa neobišla bez súdneho konania. Hoci sú byty v týchto rodinných domoch voľné, majiteľ nesúhlasí s ich obývaním vzhľadom na to, že podľa súčasného zákona a nadväzujúcich predpisov, z nájomného neuhradí najnutnejšie opravy a v prípade, že by sa neskoršie, napr. v dôchodku chcel nasťahovať do svojho rodinného domu, je veľmi zdĺhavé, vo väčšine prípadov nemožné, nájomníka vysťahovať.

Snaha o zabezpečenie optimálnych životných podmienok pri rešpektovaní ekonomiky výstavby a v súlade s tendenciami koncentrácie priemyslovej a poľnohospodárskej výroby, viedla k vzniku strediskovej sídelnej sústavy. Preferenciou stredísk osídlenia a na druhej strane výrazným zhorsením podmienok rozvoja nestrediskových sídiel, došlo k značnej migrácii obyvateľov, úbytku pracovných síl v poľnohospodárstve, k destabilizácii a umrtveniu mnohých sídiel. Znevýhodnenie výstavby v nestrediskových obciach viedlo aj k tomu, že viac pracovníkov dochádza do zamestnania z väčších vzdialeností a zaťažuje verejnú dopravu. Pri prieskumoch sa napr. zistilo, že jeden štátny majetok v okrese Komárno, ktorému boli byty pre zamestnancov prideľované excentricky v meste, mal v dôsledku smennej prevádzky, keď musí zamestnancov dopravovať vlastnými dopravnými prostriedkami, náklady na dopravu za rok takmer 304 mil. Kčs, o spotrebe nafty ani nehovorím.

Poľnohospodárske podniky sa snažia stabilizovať aj svojich pracovníkov, ktorí väčsinou prišli odinakiaľ, pomocou družstevnej stabilizačnej výstavby. Títo pracovníci sa však stávajú plnoprávnymi členmi stavebného bytového družstva. V prípade rozviazania pracovného pomeru síce členskej organizácii, t. j. poľnohospodárskemu podniku, zostáva dispozičné právo na byt, ale pracovník, ktorý s ňou pracovný pomer rozviazal a členský vzťah k stavebnému bytovému družstvu nezrušil alebo dobrovoľne tento byt neuvoľnil, byt ďalej užíva a podľa súčasných predpisov byt neuvoľní ani pri súdnej výpovedi, pokiaľ nedostane rovnocenný náhradný byt. Títo ľudia pracujú v poľnohospodárskom podniku a akonáhle dostanú byt, prechádzajú do blízkeho mesta na iné, finančne výhodnejšie pracovisko. Takýchto prípadov sa vyskytuje mnoho.

Ochrana poľnohospodárskeho pôdneho fondu, ale i ekologické hľadiská vychádzajú zo schválených územných plánov miest a obcí. Je dobré, že účastníkom konaní je vždy i orgán ochrany poľnohospodárskeho pôdneho fondu. V prípade odňatia poľnohospodárskej pôdy sa musí zabezpečiť náhradná rekultivácia. Týmto spôsobom sa zabezpečuje, aby strata pôdneho fondu bola čo najmenšia. Bude však treba pouvažovať nad požiadavkou i národných výborov, že kedy sa náhradná rekultivácia vykonať nemusí. Ide o požiadavku v prípade, keď stavebné pozemky sa nachádzajú v intraviláne a nie sú poľnohospodárskou výrobou a často ani súkromníkmi využívané. Problematika ekológie životného prostredia sa postupne viac presúva i na vidiek. Čistota ovzdušia je závislá od spaľovania pevných palív, množstvo zamorenia oxidmi a inými škodlivými exhalátmi určuje kvalita spaľovaných palív. Čistotu vôd v obciach sa darí zabezpečovať obťažnejšie, vzhľadom na nedostatočné finančné i materiálové zabezpečenia, čističky odpadových vôd. Likvidácia odpadných vôd sa rieši náhradnými opatreniami, ako sú budovanie žúmp na vyváženie a pod. Problematické je pritom zásobovanie pitnou vodou. V okrese Prievidza, kde je môj volebný obvod, sú doteraz bez vybudovanej vodovodnej siete iba dve obce, no viacero obcí je takých, kde sú zdroje pitnej vody nedostatočné a preto Stredoslovenské vodárne a kanalizácie odmietajú súhlas na vydanie stavebných povolení v týchto obciach. Znamená to, že bytová výstavba prevýšila požiadavku na zdroje pitnej vody. V tejto súvislosti chcem poukázať i na nehospodárne využívanie verejných zdrojov pitnej vody občanmi. Myslím si, že súčasná cena za 1 m³ pitnej vody nestimuluje občanov k hospodárnemu využívaniu. Ako problematiku riešenia hospodárnosti pitnej vody vidím v tom, že nielen že namontujeme na každé odberné miesto vodomer, ale dokážeme i prekračovanie stanovených normatívov finančne postihovať. Skúsme to aspoň u podnikov. Znamená to, že cenu každého m³ odobratého nad stanovený normatív zdesaťnásobíme. Chcem však požiadať o pomoc v mene tých voličov, ktorí mnohokrát nemajú zabezpečenú pitnú vodu ani v základnej potrebe. Už viac rokov dozadu funkcionári okresu Prievidza, ale najmä mesta Handlová, Prievidza, i ďalších obcí žiadajú o zaradenie do štátneho plánu vybudovanie akumulačnej nádrže na vodnom zdroji "Turček". Situácia je taká, že viac ako tretina obyvateľov okresu po prudkých dažďoch, ktoré vodu zakalia, nedostane 2-3 dni ani kvapku vody. Zásobovanie zhruba 40 000 obyvateľov autocisternami je nemysliteľné, pritom väčšina z uvedených obyvateľov žije v činžových domoch, kde je následne narušená i hygiena. Mali by sme skutočne stavby takéhoto charakteru posudzovať a oveľa pružnejšie ich zaraďovať do štátneho plánu, pretože v tomto prípade ide o vodu, ktorá je základnou životnou podmienkou a žiadnym vynúteným prepychom. Rovnako je potrebné vyčleniť i vyšší obnos v štátnom rozpočte na opravu už existujúcich a prestarlých vodovodov, ktoré sú často derave, ťažko opraviteľné a voda, ktorá má byť cez ne dopravená k spotrebiteľom často uniká do zemných vrstiev späť.

Vážené súdružky a súdruhovia, výstavba panelových domov značne urýchlila stavbu bytov. Hromadná výstavba bytov v mestách láka mladých ľudí, ktorí kvôli vidine budúceho pohodlia opúšťajú dedinu. Miestnosti sú však pomerne malé. Akonáhle sú však nútení žiť v stiesnených pomeroch panelových domov, hľadajú únik z mesta aspoň na sobotu a nedeľu a ponechávajú si dedinské chalupy pre rekreačné účely alebo stavajú na vidieku chaty. Vo fáze projektovej prípravy panelových domov sa nevie, kto bude v bytoch bývať. Na názor už postavených sídlisk sa nikto nepýta, a pokiaľ áno, tak to beztak pre ďalšiu výstavbu nemá význam. Tak sa napr. stáva, že v Severočeskom kraji sa prechádza na jednotný systém panelových domov typu OP.1.21; v Stredočeskom kraji v sústredenej výstavbe stavia Průmstav typ Eta a pod.

Od roku 1945-1990 bude v ČSSR postavených zhruba 3,7 mil. nových bytov, t. j. 70 % zo súčasného bytového fondu. Je zaujímavé, že tým sa bytová situácia celkom nevyriešila. Byty vo väčších mestách sa v minulosti prideľovali predovšetkým pracovníkom, získaným náborom z vidieka a ako náhradou za úbytok bytov. Pracovník z mesta, ktorý sa oženil a s rodinou už nemohol žiť s rodičmi, byt nedostal. Odchádzal preto za bytom na vidiek alebo do pohraničia k podnikom, kde mali byty k dispozícii. Alebo pracoval niekoľko rokov mimo mesto a potom sa v nábore vrátil na svoje pôvodné pracovisko a získal tak byt. Je nedobré, že pri výstavbe miliónov bytov rodiny stále žijú v rozdelených bytoch so spoločným príslušenstvom. Nazdávam sa, že značnú vinu na súčasnej situácii majú i súčasné predpisy. Roky sa volá po novom bytovom zákone, ale vždy sa našiel rad dôvodov, prečo sa jeho spracovanie a najmä schválenie oddiali. Zásady koncepcie bývania na 8. päťročnicu obsahovali progresívne ciele štátnej bytovej politiky. Hodnotenie tejto koncepcie za prvé tri roky 8. päťročnice však nie je príliš povzbudivé. Takisto návrh zásad koncepcie bytovej politiky na 9. päťročnicu s výhľadom do roku 2005 obsahuje rad progresívnych prvkov. Je však treba, aby sa tieto progresívne prvky urýchlene zapracovali do návrhu bytového zákona, ktorý by sa dal verejnosti na posúdenie.

Předseda SN J. Janík: Ďakujem poslancovi Šagátovi. Udeľujem slovo poslankyni Čáslavskej.

Poslankyně P. Čáslavská: Vážený soudruhu generální tajemníku, vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, vážení hosté! Řešení bytových potřeb vojáků z povolání a příslušníků Sboru národní bezpečnosti podmiňuje bojovou pohotovost, výkon bezpečnostní služby, ochranu státních hranic, ale i morálně politický stav vojáků a příslušníků.

Proto jsme v našich branných a bezpečnostních výborech při poslaneckých průzkumech směřujících k přípravě naší dnešní samostatné schůze sledovali mimo jiné, jaký je stav v této oblasti v resortech federálního ministerstva národní obrany a federálního ministerstva vnitra.

V ČSLA je hlavním zdrojem získávání bytového fondu komunální bytová výstavba. Příděl bytů z komunální bytové výstavby je stanoven usnesením vlády ve zvláštní části státního plánu. Přestože by ČSLA do celého procesu výstavby nemusela zasahovat, je skutečností. že v uvedených problémech je podnikům ministerstva výstavby a stavebnictví federálním ministerstvem národní obrany poskytována pracovní výpomoc, včetně prací ve výrobnách stavebních materiálů. zejména panelových, jakož i výstavba podmiňujících investic v lokalitách, kde je to pro ČSLA nezbytně nutné. Celkově bude pro pomoc komunální bytové výstavbě organizacemi federálního ministerstva národní obrany za 8. pětiletku prostavěno 470,6 miliónů Kčs. S touto pomocí se počítá i v 9. pětiletce.

Výstavba bytů z investičních prostředků federálního ministerstva národní obrany je doplňkovou bytovou výstavbou v rozptýlených lokalitách nebo v místech, kde nebylo možno z různých příčin zajistit krajskými národními výbory byty z komunální výstavby. Tato výstavba je investorsky i dodavatelsky zajišťována orgány FMNO. Při této formě výstavby se federální ministerstvo národní obrany musí vyrovnávat s vysokou nákladovostí na pořízení jednoho bytu vyplývající z požadavků příslušných národních výborů. Rozhodující odchylky zejména v nákladech na občanskou a technickou vybavenost vykazuje tato bytová výstavba v Praze. Zvýšené náklady jsou vyvolány objektivně požadavky na řešení přeložek. rekonstrukce stávajících inženýrských sítí, demolice stávajících objektů a zařízení. budování náhradních komunikací, náročnějšího zakládání, zvýšené přesuny zeminy apod.

Družstevní stabilizační výstavba v resortu FMNO se realizuje jen pro výrobní hospodářské organizace. Pokud jde o plnění plánu, za první tři roky osmé pětiletky se v komunální bytové výstavbě z plánu 20 700 bytů odevzdalo 6572, tj. 33 %. Nízké plnění je zejména v České socialistické republice, kde zůstává odevzdat pro ČSLA 12 376 z počtu 17 700 bytů, tj. 70 %. Příznivější plnění je ve Slovenské socialistické republice, kde je plán splněn na 48 %. Nižší plnění je v Bratislavě, a to pouze na 30 %.

Z těchto údajů se dá předpokládat, že plán komunální bytové výstavby nebude splněn. Proto problémy v této oblasti budou nadále přetrvávat. Situaci ztěžuje i skutečnost, že přirozeným vývojem dochází k tomu, že dispoziční bytový fond vojenské správy je jejími pracovníky užíván jen ze 70 %. Zbytek je užíván občany, kteří už pro vojenskou správu nepracují. Jedná se zejména o vojáky v záloze, vdovy po vojácích, rodinné příslušníky vojáků a jiné civilní osoby.

V současné době jsou realizována opatření uvedená v prohlášení Rady obrany státu z ledna tohoto roku, která jsou doprovázena přemísťování kádrů. Tím se vyvolávají nové potřeby v zajištění bytů. Složitá situace vzniká v zabezpečení bytů pro velitelský sbor a občanské pracovníky nově vznikajících stavebních organizací. které se budou podílet na rozvoji národního hospodářství. Aspoň uspokojivé řešení ubytovacích požadavků bude zřejmě až v 9. pětiletce.

Soudružky poslankyně a soudruzi poslanci, rozhodujícím zdrojem uspokojování bytových potřeb v resortu federálního ministerstva vnitra je rovněž komunální bytová výstavba. Svůj význam zejména v Praze má i resortní bytová výstavba. Tato forma výstavby není zařazena do komplexní bytové výstavby národních výborů a nemá z hlediska plánovacích orgánů stanovenu žádnou prioritu. To přináší celou řadu potíží, se zajišťováním potřebných stavebních materiálů počínaje a předáváním bytů bytovému hospodářství konče. Zanedbatelná není ani skutečnost, že se tato výstavba uskutečňuje zpravidla v lokalitách, které jsou z hlediska výstavby náročné, což má svůj odraz i ve zvýšených nákladech.

Závažnou otázkou je skutečnost, že se nepodařilo vyřešit perspektivně předávání bytů z resortní bytové výstavby podnikům bytového hospodářství. To je zabezpečeno pouze na období 8. pětiletky na základě dohody mezi Státní plánovací komisí, Českou plánovací komisí a Národním výborem hl. m. Prahy. Na období 9. pětiletky bude potřeba tento problém řešit při přípravě státního plánu. Pokud by se převod dokončených bytových objektů nepodařilo uskutečnit, bude nutno zabezpečit ve větší míře potřebné finanční zdroje a pracovní síly, které budou vykonávat právo hospodařeni s těmito objekty v rámci federálního ministerstva vnitra. V současné době například OPBH odmítají přebírat kotelny přes 5 megawatthodin. Federální ministerstvo vnitra není technicky ani finančně schopno tyto kotelny provozovat.