Federální shromáždění ČSSR, 1986 – 1990 Sněmovna národů

A pokiaľ ide o zvyšujúcu sa zodpovednosť národných výborov za výstavbu a hospodárenie s bytmi, aj tu sa musí začať pristupovať po novom. Národné výbory sa musia zbaviť doterajšieho extenzivneho prístupu k výstavbe nových bytov, vrátane tzv. intenzifikácie na úkor obyvateľov. Tu sa musí dostať do popredia sociálna stránka. Výsledok intenzifikácie je zatiaľ prevažne rovnaký: výrazná asanácia a po nej výškové panelové domy. Účasť obyvateľstva na intenzifikácii ako nevyhnutný predpoklad jej sociálnej úspešnosti je zatiaľ viac-menej symbolická a zredukovaná na boj a zachovanie svojich domov a bytov; boj proti asanácii, pričom často ide o boj s veternými mlynmi. Národné výbory sa musia od samého začiatku usilovať o participáciu obyvateľov na tvorbe svojho prostredia, na jeho pretváraní tak, aby čo najlepšie slúžilo ich potrebám. Stret sociálnych záujmov s doteraz prevažujúcimi technokratickými prístupmi produkuje zložité sociálne problémy - a do budúcnosti je to už neúnosné. Pritom treba vidieť, že cez svoje osobné záujmy obyvatelia postihnutých miest a obcí bránia celospoločenské záujmy proti starým praktikám, proti búraniu často i nových domov a ich nahrádzaniu novou výstavbou. Kto tým získava?, pýtajú sa správne voliči?

Záverom, súdružky a súdruhovia, by som chcel len zdôrazniť, že ako už ukazujú práce na novej koncepcii bytovej politiky, bytový problém sa v budúcnosti bude riešiť inými spôsobmi ako doteraz. A preto ani v oblasti údržby, opráv a modernizácie bytového fondu už nevystačíme len s uplatňovaním drobných úprav, čiastkovým vylepšovaním atď. Požadované výsledky môžeme docieliť iba radikálnou zmenou celej filozofie plánovania a riadenia bytovej výstavby, v ktorej opravy a modernizácia bytového fondu budú rovnocennou, ak nie dokonca prioritnou zložkou. Ďakujem za pozornosť.

Předseda SN J. Janík: Ďakujem poslancovi Dvorskému, prosím poslanca Hanáka, pripraví sa poslankyňa Kantorová.

Poslanec S. Hanák: Vážený soudruhu generální tajemníku, vážený soudruhu předsedo, milé soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, vážení hosté, poslanci výborů pro sociální politiku uskutečnili v Praze, Karlových Varech a Ostravě skupinové a ve svých volebních obvodech individuální poslanecké průzkumy, ve kterých se zaměřili jednak na komplexní otázky bydlení, o kterých zde hovořila poslankyně Horečná, ale i na sociální aspekty bydlení vybraných skupin obyvatelstva, to je mladých manželství, starších a invalidních občanů.

Jak uvedl již místopředseda Sněmovny národů V. Štáfek není situace v bydlení mladých manželství zdaleka uspokojivá, a to jak z důvodů dlouhé čekací doby, kvality bytů, finančních prostředků a podobně. Je třeba provádět i směny bytů, aby se bydlení mladých manželů urychlilo a zároveň docházelo i k optimálnímu využívání bytového fondu. Při průzkumech bylo poukazováno na množství volných neobsazených bytů, dokonce nových a moderních. Rovněž se objevily i otázky, týkající se spekulativních nákupů bytů. Stejně tak možnost úprav bytů na vyšší kategorie nejsou zdaleka plně využívány. Naopak některé volné byty nelze zájemcům vůbec předat, protože jsou zdravotně závadné a hygienik nemůže dát souhlas k jejich rekonstrukci.

Pro mladé občany je většinou při jejich finanční situaci - pokud nemají pomoc rodičů - velmi obtížné stavět i rodinné domky, a to přes všechny výhody, které byly při této formě výstavby už opakovaně rozšířeny. Je tedy nutno zvážit, zda dosavadní pomoc je dostatečně stimulující k této formě výstavby, kterou je nutno podporovat a rozšiřovat. Také maximální podlahová plocha 120 m² pro rodinný domek je velkou brzdou stavební inicíativy mladých lidí. Řada rodinných domků by měla být přistavěna a případně zvětšena na dvougenerační, kdyby se treba uvedená hranice zvýšila na 150 m². To by také otevřelo prostor pro stavební činnost mladých lidí ve stávajících vilových zástavbách, kde jsou pro to předpoklady, např. v inženýrských sítích, v zeleni, v životním prostředí apod. Bylo by tak velmi účelně využito i opatření o nenávratných půjčkách 150 tis. Kčs mladým manželům, jak jsme si potvrdili při průzkumech v Praze, Chomutově, Bratislavě, Trebišově atd.

Obdobou jsou také prostorové možnosti u nově stavěných bytů na sídlištích. Má-li dvoupokojový byt rozměry pokojů 5 x 2, 4,5 x 3,5 a kuchyně 3 x 3 m, je otázkou, kolik dětí mladí manželé mohou mít. Tato pravidla zcela odporují záměrům chystané koncepce státní rodinné politiky. Přitom demografické prognózy a přírůstek obyvatelstva za 1. pololetí tohoto roku jsou tak výmluvné, že je nutné tyto otázky neodkladně řešit. Zvláštním sociálním momentem při dnešní vysoké úmrtnosti mužů středního věku je i skutečnost, že vdovy po nich neseženou výměnu svého bytu za vhodný menší a dále bohužel i vlivem neustále narůstající rozvodovosti dochází k dalšímu zvyšování požadavků na byty.

Pro starší občany jsou nejvhodnější malé a moderní byty, případně byty, kde je jim zajištěna i zdravotnická péče a další potřebné služby. Proto je nutný další rozvoj domovů, penzionů, kam si tito občané mohou přenést i část svého soukromí (nábytek apod.). Problémem však je jejich nedostatek, včetně nedostatku pečovatelek, ale i vozidel na rozvoz stravy, vývařoven pro tato zařízení, která už na mnohých místech nemohou za stávajících podmínek zvyšovat provoz, jako například v Praze, Karlových Varech, i na jiných místech.

Bylo by vhodné řešit cestou organizací Národní fronty další rozšiřování funkce dobrovolných pečovatelek. Na základě průzkumů vznikl i požadavek legislativní úpravy k přidělování do Domů s pečovatelskou službou. Tyto dekrety by měly vydávat bytové odbory národních výborů až po schválení odbory sociálními a zdravotními, neboť jinak může docházet (a také už nyní dochází) k zanedbání rozhodujícího sociálního hlediska.

Poslanci výborů pro sociální politiku při průzkumech také zjistili různou úroveň stavu Domovů důchodců. Tak např. v Ostravě jich asi jedna třetina má skutečně vysokou kvalitu, jedna třetina průměrnou a jedna třetina je v havarijním stavu a na víc ještě v asanačním pásmu. Náhradní zařízení nejsou k dispozici a není ani zajištěna další výstavba Domovů důchodců. S tím kontrastuje v některých místech, jako např. v mém volebním obvodě Olomouc velmi dobrý stav všech typů Domovů důchodců. To však ukazuje i na rozdílnost péče národních výborů o tuto problematiku.

Při výstavbě ubytovacích zařízení pro starší občany by se také pro naše bytové hospodářství uvolnilo větší množství bytů, zejména pro potřebu mladých rodin. I to by mělo být předmětem správných kalkulací. Úměrně ke zhoršujícímu se zdravotnímu stavu populace se také zhoršuje skladba obyvatel Domovů důchodců a jejich zdravotního stavu, která vyžaduje komplexní péči, takže prakticky mizí rozdíl proti Léčebnám dlouhodobě nemocných. Tomu však neodpovídají relace lékařů, sester, ale i pomocného personálu.

Velkým problémem jsou i situace postupného nebo náhlého zhoršení zdravotního stavu, které vyžadují přechod občanů z penzionu do Domova důchodců běžného typu nebo i tam - z oddělení chodících do oddělení ležících. l když se řešení nabízí především v tom, aby všechny tyto formy ubytování byly tak zvaně pod jednou střechou. je to otázka vždy velmi citlivá, protože ležící občané jsou často v budovách staršího data s větším množstvím obyvatel na jednom pokoji a podobně. Domovy důchodců v Ostravě, ale i jinde, mají velké problémy se dvěma skupinami obyvatel. Jsou to jednak akutní psychosy, ale především alkoholici v degradovaném stadiu, kteří většinou pocházejí z řad dlouhodobě bydlících občanů na internátech, jimž se rozpadly rodiny a kteří jsou celospolečensky neúnosní, nezvládnutelní a neléčitelní. Není je kde isolovat už i proto, že je jich mnoho.

Průzkumy potvrdily, že ideální formou péče o staré lidi je ubytování v Domech sociální péče, které poskytují buď celodenní nebo celotýdenní služby. Občané zde mají zabezpečováno stravování, lékaře, společenskou, kulturní a jinou péči a přitom nejsou, především u celodenního pobytu odtrženi od své rodiny, ke které se na noc, nebo alespoň na víkend mohou vrátit. Tuto formu je zvlášť třeba doporučit k rozšíření, neboť i četná úmrtí krátce po přestěhování staršího občana do zcela cizího prostředí to potvrzují.

I když naši starší spoluobčané jsou většinou dobře finančně zabezpečeni, i když naše společnost jim věnuje podle svých možností významnou pozornost, přece jim často něco chybí - a to je hlavně úcta a láska především těch, kteří svým rodičům vděčí za všechno. To ovšem nemůže nařídit žádný zákon ani vyhláška, to musí mít člověk v srdci a k tomu je také nutno naši mladou, ale i střední generaci stále vychovávat.

U problematiky bydlení invalidních občanů je nutno na prvním místě si uvědomit, že jejich počet stále vzrůstá. Záleží jistě na druhu invalidity, jakou potřebují od společnosti pomoc. V této skupině obyvatel vyžadují zvláštní pozornost takzvaní vozíčkáři. Nejvýhodnější ubytování pro ně je v bezbariérových bytech, pokud ovšem jsou tito občané schopni se o sebe zcela, nebo alespoň částečně starat. Takových bytů je ale dosud velmi málo, nebylo vyřešeno jejich přidělování a využití (jak uvedl i soudruh Štáfek), zejména když občan z takového bytu odejde, aby totiž vždy sloužily pouze danému účelu. I zde by byl žádoucí souhlas sociálního odboru národního výboru k dalšímu užívání bytu, případně nová legislativní úprava, jak ukazují zkušenosti z Prahy, Bratislavy, Roudnice a dalších míst.

Při průzkumech jsme zjistili také mnoho problémů s kvalitou bezbariérových bytů; např. v Ostravě jsou některé byty spíše "bariérové", protože do bezbariérových dveří na balkón bylo nutno zabudovat práh, neboť by do bytu zatékalo, vybavení kuchyní neodpovídá možnostem dosahu rukama u vozíčkářů atd. V městské zástavbě je nutno myslet i na to. aby uvedené byty byly v jedné čtvrti, kde budou i bezbariérové chodníky, bezbariérové obchodní domy, služby, včetně výtahů, provozovny družstva invalidů, kde by tito občané mohli pracovat, prostě aby životní omezení těchto našich spoluobčanů, kteří se chtějí podílet na naší společné práci, bylo co nejmenší. Velkým problémem je i to, že v řadě míst nebyl dosud do těchto domů zaveden telefon, který tito občané jistě potřebují daleko více než ostatní.

Také v naší hromadné dopravě, zatím až na malé výjimky u SD, není pamatováno na možnost přepravy těchto spoluobčanů. I zde je třeba zdůraznit význam národních výborů, protože např. na sídlišti Praha - Jižní Město III. řada těchto požadavků už splněna je.

Při skupinovém poslaneckém průzkumu, který jsem vedl, jsme měli možnost prohlédnout si i ústav v Hrabyni, v okrese Opava Dodnes je patrné, že při jeho založení v roce 1973 se sdružovaly zájmy několika institucí - Svazu invalidů, Ústavu sociální péče, KÚNZ. Podmínky pracovníků obou zařízení jsou různé, a to jak pracovní, tak finanční. Pracovníci ústavů sociální péče jsou proti pracovníkům zdravotnictví znevýhodněni, proto tam přecházejí. Navíc celé zařízení, přesto že je v krásném prostředí, je daleko od Ostravy i Opavy, takže vznikají problémy s dopravou pracovníků, a vůbec s jejich získáváním. Potřeby, možnosti a nedostatky bezbariérových bytů jsou stejné, jak jsem uvedl výše, ovšem v daleko větší míře, neboť zde žijí zejména mladí lidé, většinou s úrazy po dopravních nehodách, kteří zde vstupují do manželství a žijí v těchto prostorách se svými zdravými dětmi.

Velkým problémem je zde i zásobování, příslušná technika k ošetřování, konkrétně zvedáky do koupelen apod. Nebude-li tato technika zajištěna, a stávající do dvou až tří let obnovena, budou všechnu práci muset dělat sestry ručně a pak hrozí další výpovědi. neboť jejich práce podle zjištění KHS je srovnatelná s prací havíře, a to již nehovořím o nutnosti dobrého vztahu k těmto pacientům, kteří ve své vážné nemoci nejsou vždy v dobré pohodě, a o platech těchto sester.

Vážené soudružky a soudruzi, je dobré, že řada připomínek a problémů, zjištěných při průzkumech poslanců výborů pro sociální politiku, je již připravena k řešení v návrhu zásad koncepce státní bytové politiky, a doporučujeme, aby naše poznatky byly využity k účinnému řešení i ostatních uvedených problémů. Děkuji vám za pozornost.

Předseda SN J. Janík: Ďakujem poslancovi Hanákovi. Dávam slovo poslankyni Kantorovej, pripraví sa poslanec Sagát.

Poslankyně H. Kantorová: Vážený soudruhu generální tajemníku, vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky poslankyně, soudruzi poslanci! Otázku, kde a jak, bydlet musí alespoň jedenkrát za život řešit každý dospělý občan našeho státu. Veškeré aspekty rozvoje bydlení nabývají v současnosti na důležitosti, neboť jde o velmi citlivou záležitost, která ve značné míře ovlivňuje smýšlení lidí a tím i celkové společenské klima.

Poslanecké průzkumy vedené ústavně právními výbory ukázaly na řadu nedostatků a nízkou účinnost současné právní úpravy bydlení.

Svědčí o tom i růst oprávněných připomínek a stížností občanů. Proto spolu s ostatními poslanci ústavně právních výborů hodnotím jako velmi pozitivní skutečnost, že otázka realizace bytové politiky byla zařazena na program dnešní samostatné schůze sněmovny.

Víme, že právo je součástí nadstavby, a proto je determinováno ekonomickou základnou společnosti. Socialistický právní řád nemůže předbíhat společenský vývoj, nemůže zakládat společenské vztahy, pro něž nebyly vytvořeny především materiální, ale i třídní a sociální předpoklady. Může však sehrávat buď aktivní roli, a tak zrychlovat společenský vývoj, anebo na druhé straně hrát negativní roli. to jest zpomalovat společenský vývoj, mít negativní dopady, působit jako brzda.

Průzkumy a hovory s občany jednoznačně ukázaly, že současně platná právní úprava bydlení - ať už se jedná o patřičná ustanovení občanského zákoníku, celý bytový zákon a veškeré vyhlášky je provádějící a na ně navazující z poloviny 60. let - již dávno aktivní roli ztratily.

Soudružka poslankyně Hyková hovořila o problematice bytů státních, tzv. komunálních. Já se zaměřím na problémy, které se vyskytují v našem bytovém hospodářství a zejména v jeho právní úpravě, v souvislosti s byty podnikovými, s výstavbou a bydlením v rodinných domcích a s byty stavebních bytových družstev.

Problematika bytů podnikových tvoří samostatnou kapitolu. Mnoho nevyřešených otázek se nakupilo zejména s výměnou bytů s dispozičním právem organizací.

Velmi negativně působí to, že současné právní předpisy neumožňují například vdovám po zaměstnancích, jimž podnik kdysi byt přidělil, aby jej vyměnily za menší. Je to proto, že tyto osoby nejsou zaměstnancem podniku a tudíž nemají právo na podnikový byt. Ve většině případů se tato situace řeší zrušením užívacího práva. Náhradní byt musí v tomto případě přidělit vždy národní výbor, ale ten menší byty pro tyto případy většinou nemá.

Podobným problémem u podnikových a služebních bytů je fluktuace uživatelů bytů. V některých případech lze dokonce hovořit i o spekulativně získaných bytech, kdy uživatel po přidělení podnikového nebo služebního bytu rozváže s organizací pracovní poměr. Zrušení užívacího práva se řeší soudně s tím, že národní výbor je povinen přidělit náhradní byt. Tím se vlastně celý okruh uzavírá. Národní výbor byty nemá, takže tito občané bydlí nadále v podnikových a služebních bytech.

Tak se stává, že podnikové byty, které jsou svým účelem stabilizačního charakteru, svůj účel již dávno neplní. Tak např. Kamenouhelné doly Kladno mají takovýchto bytů, které obývají důchodci nebo lidé z jiných podniků, 35 %. Žďárské strojírny a slévárny, státní podnik, mají takových bytů 32 %. Přitom oba podniky mají v evidenci četné žádosti o byt.

Ze služebních bytů patří mezi nejvíce problémové kategorie byty domovnické. Např. na obvodu Prahy 3 je asi 1200 domovnických bytů, ovšem celá polovina z nich je užívána těmi, co už domovníka nevykonávají. Národní výbor není schopen je vystěhovat, přestože domovníky velmi potřebuje a nabídnutím bytu by je získal.

V diskusích zazněly názory, že tato situace obsazených bytů těmi, co už v organizaci nepracují. by se měla řešit ekonomickými nástroji. Takové zavedení vysoké přirážky k nájemnému za užívání podnikového bytu by jistě dostatečně motivovalo tyto uživatele k obstarání si jiného bydlení. Tato přirážka by byla však asi oprávněná jen u bytů postavených z vlastních prostředků podniku, kde také podnik provádí údržbu. Pokud jde o byty státní či družstevní, kde podnik má jen dispoziční právo, pak by bylo sociálně spravedlivější stanovit jednorázovost tohoto dispozičního práva.

V této souvislosti se diskutovalo i o rozhodnutí, jímž byla před lety omezena podniková výstavba. kterou podnik financoval ze svých vlastních prostředků. Dnes je na tuto otázku jiný pohled. Jsme přesvědčeni, že státní podnik by si ohlídal, aby v domě, který zaplatil, bydlel se vším pohodlím a vybavením jeho zaměstnanec a jistě by si dovedl vyřešit i případnou otázku neplatičů nájemného. Proto zazněly názory, že všem státním podnikům by měla být dána možnost podnikové bytové výstavby, a to jak obytných domů, tak rodinných domků.