Federální shromáždění ČSSR, 1986 – 1990 Sněmovna národů

Zavedenie progresívnych technológií nevyhnutne vyžaduje zvýšiť vybavenosť s malou mechanizáciou, ako je vŕtacia a upevňovacia technika, mechanizácia vertikálnej dopravy, ručná búracia technika, zváracia a spojovacia technika umelých hmôt, závesné lávky a iné mechanizmy a pomôcky. Aj z úrovne ostatných rezortov musia byť v dostatočnom množstve tradičné, ale i nové materiály, ako hlavne zariaďovacie predmety pre sanitu, podlahové a obkládacie materiály, umelé hmoty, farebné nástrekové hmoty, tesniace tmely a izolačné materiály, nový sortiment elektroinštalačného materiálu a tepelnoregulačného materiálu a mnohé ďalšie.

Výstavba v nových podmienkach bude klásť vysoké nároky na všetkých účastníkov investičného procesu a nezaobíde sa bez dobrej a dokonalej spolupráce a vzájomného pochopenia nás všetkých. Ďakujem za pozornosť.

Předseda SN J. Janík: Ďakujem poslancovi Mrázovi a udeľujem slovo poslankyni Lietavskej. Pripraví sa poslanec Dvorský.

Poslankyně Z. Lietavská: Vážený soudruhu generální tajemníku, vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky a soudruzi, nechci zde dlouho rozebírat, co všechno způsobuje nedostatky v plnění úkolů komplexní bytové výstavby. O mnoha příčinách se hovořilo na dnešním jednání, o řadě dalších se píše v denním tisku a hovoří v televizi. Chtěla bych proto jen připomenout, že ve stavebnictví je výrobní cyklus od přípravy až po dokončení stavby obytných souborů přibližně 8 let. Proto i dnes sklízíme to, co jsme zaseli dříve.

Již osmý pětiletý plán rozvoje národního hospodářství zakládal nerovnoměrný průběh výstavby v jednotlivých letech. Tato nerovnoměrnost je dále prohlubována projektovou nepřipraveností investorů a nedostatečným kapacitním zabezpečením dodavatelů.

Dnes je možno říci, že zpoždění v investorské a projektové přípravě v posledních letech 7. pětiletky se dnes dále výrazně zhoršilo. Tyto negativní vlivy se dnes projevují především v nezabezpečenosti dodávek výrobků a materiálů pro plynulou realizaci bytové výstavby, v nerovnoměrných nárocích na strukturu stavebních kapacit a má též dopad na plynulé financování staveb komplexní bytové výstavby, což způsobuje ekonomickou nerovnováhu ve stavebních podnicích.

To vše klade zvýšené nároky zejména na organizační zvládnutí plnění úkolů pro dodavatelskou sféru. Za těchto složitých podmínek bude velmi obtížné hledat východiska pro systematickou činnost a koncepční práci i v oblasti komplexní bytové výstavby.

A pokud chceme dosáhnout lepších výsledků, musí začít radikální změna právě v systému řízení, počínaje plánováním v centru a využíváním fondu pracovní doby ve stavebnictví konče. Ukazuje se celkem jednoznačně, že systém plánování a řízení komplexní bytové výstavby zaostal za potřebnou úrovní a naléhavě vyžaduje nápravu. Dosavadní způsob řízení připouští, aby plánovací jednotkou byl byt a ne komplexní dokončená část obytné zóny, která by byla schopná samostatného provozu a užívání. Jde tedy o komplexní přístup nejen z hlediska samotného bytu. ale i z hledisek občanské a technické vybavenosti, včetně přiměřeného životního prostředí.

Abychom však byli objektivní, považuji za potřebné připomenout, že za nepřipravenost a stávající nedostatky v komplexní bytové výstavbě nenesou odpovědnost jen národní výbory nebo stavební organizace, ale také některé další skutečnosti. Je to například změna technicko-hospodářských ukazatelů pro komplexní bytovou výstavbu na 8. pětiletku, o kterých rozhodla federální vláda teprve v polovině roku 1986. Na základě této změny se musela přepracovat značná část projektové dokumentace. Dalším faktorem byla rekonstrukce řady paneláren, což se nutně promítlo i do nižších úkolů v komplexní bytové výstavbě v prvních dvou letech 8. pětiletky.

Protože přes veškerá opatření se rozestavěnost v bytové výstavbě, základní občanské a technické vybavenosti nesnižuje, ale naopak stoupá, chtěla bych položit místopředsedovi vlády ČSSR a předsedovi SKVTIR soudruhu Julišovi otázku, jak a do jaké míry se daří plnit rozhodnutí federální vlády o zkrácení doby výstavby o 20 %.

Soudružky a soudruzi, celkově lze tedy říci, že stávající nespokojenost s úrovní komplexní bytové výstavby po stránce technické, v počtu dokončovaných bytů a v celkové nákladovosti má svoje příčiny jak ve vnějších vlivech, tak i v nedostatcích řízení v samotném stavebnictví. Nedaří se plně koncentrovat kapacity a výrazněji zvýšit efektivnost, stabilizovat dělníky, zkracovat výstavbu a zvýšit využití mechanizace. Negativně se projevuje i vliv strukturálních změn, na které stavebnictví v podstatě nebylo připraveno. Jde o to, že zahajovací fáze staveb má výrazně nižší podíl materiálových nákladů k výkonům, přičemž dokončovací fáze si vyžaduje až 70% vyšší pracnost proti celkové průměrné pracnosti. To potom vede k tomu, že stavební organizace soustřeďují značné úsilí na zahajovací fázi právě proto, aby finančně mohly pokrýt náročnější dokončování. Tím se snaží vyhnout platební neschopnosti. Jedním z opatření, které by mělo řešit tento rozpor, byla komplexní přestavba velkoobchodních cen k 1. 1. 1989. Mělo být dosaženo sjednocení rentability jednotlivých oborů stavebních prací při současné preferenci staveb ekologických, rekonstrukcí, modernizací a vytvoření cenové úrovně, umožňující samofinancování alespoň většiny stavebních organizací, a tím uplatnění přestavby hospodářského mechanismu. Uvedeného cíle však dosaženo nebylo. Dosavadní výsledky roku 1989 to plně potvrzují.

Soudružky a soudruzi, všechny tyto problémy a nedostatky v komplexní bytové výstavbě se projevují ve všech krajích republiky. Musím však bohužel konstatovat, že jejich dopady v mém volebním obvodu, tj. v okrese Karviná, vystupují mimořádně ostře. Je to dáno zejména tím, že v okrese Karviná se těží tři čtvrtiny celkové těžby uhlí Ostravsko-karvinského revíru. To má za následek, že 40 % rozlohy okresu představují vyhlášená důlní pole. V tomto prostoru je probíhající důlní činnost doprovázena řadou nepříznivých vlivů, které vyvolávají zvýšení nákladů na provoz, údržbu i investiční výstavbu bytového fondu. V důsledku takto intenzívní těžby uhlí dochází v důlních polích k poklesu terénu o 3 až 17 metrů. Kdo něco takového neviděl, neumí si představit, jak postupně klesá například rodinný domek pod úroveň okolní krajiny, nebo jak jsou devastovány inženýrské sítě, silnice, mosty a pod. Je například kuriozitou, že železniční trať na Bohumín musí být permanentně zdvojena, protože po dvou kolejích mohou jezdit vlaky a další dvě koleje se neustále opravují. Není výjimkou, že propadávající se most musí být třikrát nastavován.

Důsledky důlní činnosti jsou však v komplexní bytové výstavbě nahrazovány nedostatečně. Tak například za poslední tři pětiletky bylo z těchto důvodů asanováno víc jak čtyři a půl tisíce bytových jednotek, přičemž náhrada byla zabezpečena pouze do výše tří tisíc dvou set bytů. Tento rozpor vyvolává stále větší nespokojenost občanů a narůstající počet stížností.

Podobné nedostatky se vyskytují u objektů občanské vybavenosti, které musely být za posledních 15 let asanovány v zůstatkové hodnotě více než 1,7 mld. Kčs. Náhradně za to byly ve stejném období dokončeny objekty s nákladem pouze 766 miliónů Kčs. Stavby asanačního charakteru nejsou přitom zajišťovány jako samostatné kategorie investiční výstavby a jsou součástí účelové investiční výstavby. Náhradní asanační výstavba je tak v důsledku nedostatku stavebních kapacit, ale i v důsledku vlastního objemu investičních limitů oddalována a zpomalována.

Stejně tak by bylo možno vypočítávat problémy při poškozování inženýrských sítí, při potřebě rekultivační činnosti, v zabezpečování sociální oblasti ať už ve zdravotnictví nebo ve školství. Chtěla bych proto připomenout v této souvislosti tak zvaný horní zákon, který jsme zde v parlamentě před časem přijímali. Na jedné straně tedy půjde o důsledné využívání všech nároků, které jsou v tomto zákonu obsaženy, a to nároků vůči koncernu Ostravsko-karvinských dolů. Nad rámec povinností daných zákonnými předpisy je řada opatření dnes řešena dohodami mezi koncernem Ostravsko-karvinských dolů a okresním národním výborem Karviná.

Narůstající disproporce mezi počty asanovaných objektů občanského vybavení a skutečným postupem asanační výstavby znamená, že jen v hospodářství národních výborů je nutno v této kategorii počítat se zahájením víc jak 30 staveb s rozpočtovými náklady přes dvě miliardy Kčs. Pro zajištění těchto úkolů je nutno zásadním způsobem řešit problematiku nedostatku stavebních kapacit s odpovídající strukturou stavebních prací. Podle předběžných propočtů se ukazuje potřeba zvýšení dodavatelských stavebních kapacit minimálně na dvojnásobek objemů dosahovaných v osmé pětiletce. Zároveň jsem toho názoru, že ekonomické a ekologické podmínky těžby uhlí v Ostravsko-karvinském revíru měly být zahrnuty do cen uhlí jako nedílná součást nákladů na jeho těžbu.

Závěrem bych chtěla ocenit, že všemi těmito problémy se v nedávné minulosti zabývala jak federální vláda, tak i česká vláda. Kontrole přijatých opatření se také věnují poslanci České národní rady. Přesto však bude potřeba, aby potřebná opatření včetně finančních prostředků a technicko-materiálního zabezpečení vyplývala zcela přirozeně z uplatňování nového hospodářského mechanismu, který by tak měl v plném rozsahu respektovat konkrétní připomínky tak významného odvětví, jakým je těžba uhlí a s ním spojené životní prostředí a sociální zabezpečení obyvatelstva v této oblasti.

Předseda SN J. Janík: Ďakujem poslankyni Lietavskej. Slovo má poslanec Dvorský, pripraví sa poslanec Hanák.

Poslanec J. Dvorský: Vážené súdružky, vážení súdruhovia, problematika opráv, údržby a modernizácie bytového fondu je dnes rovnako významná sociálna a teda aj politická otázka ako výstavba nových bytov. Toto si všeobecne uvedomujeme a preto aj XVII. zjazd KSČ vytýčil úlohu "podstatne zvyšovať rozsah a kvalitu opráv a údržby bytového fondu a zrýchliť jeho modernizáciu". Z tejto základnej úlohy vyplýva celý rad nadväzných úloh: žiada si to rozšíriť stavebné kapacity pre opravy a údržby bytového fondu a stavebné práce pre obyvatelstvo, prednostne rozvíjať služby, spojené so zvyšovaním úrovne a kultúry bývania. Dôslednejšie využívať bytový fond a obmedzovať jeho nežiadúci odpad.

XVII. zjazd KSČ uložil úlohu zvýšiť rozsah opráv a údržby bytového fondu socialistickými organizáciami o 13-15 percent a rozširiť modernizáciu bytového fondu tak, aby sa v období 8. päťročnice modernizovalo minimálne 30 000 bytov spravovaných socialistickými organizáciami. Pritom naďalej podporovať modernizáciu uskutočňovanú obyvateľstvom, najmä mladými ľuďmi a vytvárať na to podmienky. Výrazne zvýšiť zodpovednosť národných výborov, podnikov bytového hospodárstva a bytových družstiev za starostlivosť o bytový fond.

Pozornosť týmto otázkam sa venuje aj v programovom vyhlásení vlády, ktoré už predznačilo potrebu novej koncepcie bytovej politiky. Na viacerých dokumentoch sa pracuje, chcel by som však zostať len pri uvedenej problematike. Teda aká je prax, čo sme z vytýčených úloh dosiahli? Ak beriem do úvahy kvantitatívne hľadisko, z plánovaných 30 tisíc modernizovaných bytov za päťročnicu sa splní asi 25 tisíc, teda zhruba 83 percent plánu. Už to ukazuje na určité problémy pri uskutočňovaní opráv a modernizácii bytového fondu. Sú prakticky vo všetkých volebných obvodoch - teda aj v mojom - rovnaké.

Prvoradým problémom je nedostatok kapacít na opravy, údržby a modernizácie bytového fondu. Národné výbory, napriek svojej zodpovednosti, sú bezmocné - stavebné podniky mestského či okresného pôsobenia sú schopné vykryť len to najnutnejšie, bytové podniky či družstvá nestíhajú ani bežné opravy a údržby, nie to ešte rozsiahlejšie opravy a modernizácie. Čoraz viac sa do týchto prác zapájajú stavebné čaty pridružených výrob JRD, kde sa však často vyskytujú problémy s prefaktúrovaním, niekedy aj nedokončením práce a podobne. Nedostatočne sa na údržbách a modernizácii podieľa veľké stavebníctvo. S ním sú spojené dva okruhy problémov. Prvý spočíva v tom, že sú nedoriešené otázky financovania modernizácie a rekonštrukcie bytového fondu, celková ekonomika - ceny stavebných prác sú nezaujímavé nielen pre veľké stavebníctvo, ale aj menšie firmy si nájdu zaujímavejšie objednávky. Druhou otázkou je kvalita odovzdávaného bytového fondu, pod ktorú sa podpisuje práve veľké stavebníctvo. Bytové podniky či družstvá musia rátať s financiami i kapacitami na opravy bytov iba nedávno postavených. Aj keď nový hospodársky mechanizmus umožňuje v bodoch sústredenej výstavby zvýšiť prídel finančných prostriedkov do fondu opráv, bytové podniky ich nemôžu využívať na určené ciele, lebo náklady, spôsobené nekvalitnou prácou stavebných organizácií niekoľkokrát prevyšujú plánované náklady na bežné opravy a údržbu. Namiesto nich musia po uplynutí záručnej lehoty vykonávať také práce, ako napr. opravy striech, spárovanie panelov, opravy opadaných obkladov, prístupových chodníkov, schodov a podobne.

Ďalším okruhom problémov je materiálno-technické zásobovanie, nedostatok materiálu, malej techniky, vhodnej pre opravárenské a modernizačné práce. Ich nedostatok, problémy so zaobstarávaním spôsobujú meškanie prác, na druhej strane používanie istých nie "lacných" materiálov pri výstavbe - ako tapiet, klasických batérií, okien, bytových jadier a podobne - vedie doslova k mrhaniu vytvorenými hodnotami. Nemálo sa hovorilo o tapetách, ktoré nájomníci hneď po nasťahovaní strhávajú, tam, kde nie sú omietky si ich dávajú robiť, vymieňajú si bytové jadrá, upravujú si povrch lodžií a pod. Príkladom nehospodárnosti môže byť aj nevyužívanie jednopákových batérií, alebo okien z plastov, ktoré sú 4-5 krát drahšie ako klasické. Áno, keďže zodpovedajú svetovej úrovni, majú svetovú cenu - preto sa nevojdú do nákladov na jeden byt. Lenže, hoci z inej kôpky peňazí, platíme náklady na ich údržbu, a tie dlhodobo môžu byť vyššie ako náklady na kvalitnejšie výrobky.

Malé stavebné organizácie a bytové podniky sa boria s problémom pracovných síl, čo súvisí s hmotnou zainteresovanosťou. Priemerný zárobok v týchto organizáciách je nižší ako v ostatnom stavebníctve, čo je hlavnou príčinou veľkej fluktuácie kvalifikovaných pracovníkov - dnes už ani nie tak do ostatného stavebníctva, ale do pridružených výrob JRD. Pritom pri nižších platových možnostiach sa žiadajú práve tu, vzhľadom na charakter práce, kvalitnejší a univerzálnejší pracovníci. Ani bytové podniky ich v súčasnosti nemôžu stabilizovať napr. podnikovým bytom. Riešenie nie je v dohľade - zatiaľ - ani vo výchove dorastu. O tieto profesie - murár, klempiar, pokrývač, tesár, stolár, maliar-natierač, elektrikár, inštalatér a zámočník a ďalšie - je medzi mladými ľuďmi malý záujem, zrejme vyplývajúci z doterajšieho ohodnotenia a významu, aký sa kládol na tieto tradičné, v spoločnosti prepotrebné profesie. Akoby ich vytlačil akýsi všeobecný stavbár či montér stavieb. Pritom menšie stavebné podniky či bytové podniky vychovávajú svoj dorast v SOU veľkého stavebníctva. Teda ich budúci pracovníci nie sú pripravovaní špecificky na svoju prácu, nehovoriac o tom, že nie sú zžití so svojou organizáciou. Teda často zakrátko po vyučení z materskej organizácie odchádzajú.

Čoraz výraznejší okruh problémov je modernizácia mestských historických jadier, centier miest a vôbec, aj pripojených obcí, či intenzifikácia bytovej zástavby. Celý rad problémov vyplýva z našich doterajších prístupov a slabých stránok. Potom sa nám stáva, že v centrách miest popri historickej zástavbe vyrastú paneláky, mnoho historických budov zbúrame, zlikvidujeme celé pripojené obce a nastaviame tam naše holobyty, to všetko pod heslom intenzifikácie. Naši voliči - obyvatelia týchto obcí - vidia v stavbároch jeden veľký kombajn - za ktorým je celá stavebná príprava a výroba. Tento moloch požiera ich rodinné domy a zanecháva za sebou paneláky. Čoraz častejšie sa vyskytujú situácie, keď národné výbory presadzujú takéto asanácie a výstavbu - a volení poslanci sú na čele zápasu voličov proti asanácii, proti holobytom na miestach ich domov a záhradok.

Problémov spojených s údržbou, opravami a modernizáciou bytového fondu je iste oveľa viac. Napríklad akoby vedľajší produkt tieňová ekonomika. Na jednej strane chceme zvýšiť podiel občanov na opravách, údržbe a modernizácii bytového fondu - a to aj tým, že budeme presadzovať viac predaj bytov do osobného vlastníctva, ci inými formami. Na druhej strane nie je dosť kapacít, ktoré budú občanom tieto práce robiť, nie je dosť materiálu, atď. Zrejme tu popri riadnom stavebníctve existuje paralelné, akési nezávislé stavebníctvo, v ktorom sa pracuje a odmeňuje bez zdanenia, v ktorom sa používajú mechanizmy vyfaktúrované organizáciám, v ktorom sa používajú materiály taktiež patriace týmto organizáciám, a to všetko zvyšuje náklady na jeden byt, to všetko má svoj podiel na nekvalite. Často však občan - objednávateľ prác ani za to nemôže - nemá inú možnosť, ako obrátiť sa na fuškára.

Z rozboru všetkých problémov a zložitostí pri základnom cieli nebúrať už toľko, ale lepšie udržiavať a modernizovať bytový fond, mestské centrá i vidiecke sídla, vyplýva, že s čiastkovými úpravami, postupným indexovaným zvyšovaním prostriedkov a stavebných kapacít tu k nijakej zásadnej zmene nemôže dôjsť. Ani túto problematiku nemožno vidieť odtrhnute od celospoločenskej prestavby. Tak ako celá bytová politika sa pripravuje zásadne zmeniť, radikálne zmeny sa žiadajú aj pri opravách, údržbe a modernizácii bytového fondu.

Podľa názorov voličov budú nevyhnutné zásadné štrukturálne zmeny v stavebníctve; urobiť istú inventúru, koľko budeme ešte asi stavať a akých veľkých diel, autostrád, priehrad, fabrík a obrovských sídlisk, a aké kapacity veľkého stavebníctva na to budeme potrebovať a zvyšok špecializovať na opravy, údržby, modernizácie. Samozrejme, nejde to bez riešenia ekonomických otázok, prehodnotenie rôznych príplatkov, preferencií, bez prerozdelenia prostriedkov. Spolu s vypracúvaním a realizáciou novej bytovej politiky treba budovať veľmi rozdielnu oblasť služieb, ktoré budú predstavovať firmy rôznej veľkosti, akčného rádia - od zásobovacích, poradenských až po stavebné.