Federální shromáždění ČSSR, 1986 – 1990 Sněmovna národů

Občianska vybavenosť napríklad v samotnom meste Ostrava je horšia než v iných mestách, i keď má niektoré dobre vybavené sídliská, ako som už uviedla.

Občianska výstavba je oneskorená o celú päťročnicu a sklzy majú tendenciu ešte narastať. Na novom sídlisku "Dubina", práve dostavanom, sú na 5000 bytov - 2 obchody, jedna škola, dve materské školy a žiadne telefóny. Do ďalších, ale tiež preplnených obchodov v susedných sídliskách, je vzdialenosť viac ako dva kilometre pešou chôdzou.

Zo svojho volebného obvodu by som chcela ešte uviesť ďalšiu skutočnosť. V meste Žilina sa v roku 1988 nepodarilo prestavať plánovaný objem na občiansku vybavenosť. Napríklad dodávateľ Pozemné stavby Žilina z celkového prevzatého objemu 26,7 mil. Kčs na občianskú vybavenosť prestaval iba objem 17,1 mil. Kčs, čo predstavuje 64 %. Takto by som mohla uvádzať celý rad príkladov zo svojho volebného obvodu. Najsmutnejšie na tom je to, že sa práve neplnia úlohy vo výstavbe objektov občianskej vybavenosti - Dom služieb, materska škola, zdravotnícke stredisko - a tiež knižnice, o ktorej sa hovorí už niekoľko rokov, ktorá by slúžila nielen pre obyvateľov, ale aj pre poslucháčov Vysokej školy dopravy a spojov s celoštátnou pôsobnosťou.

Uvedené skutočnosti som si bola overiť na Pozemných stavbách a Okresnom stavebnom podniku v Žiline.

Pozemné stavby Žilina potvrdili, že zaostávanie v občianskej vybavenosti je spôsobené nedostatkom realizačných kapacít a značnými materiálovými problémami. Sú zlé ekonomické podmienky, neobjektívna cenová politika.

I keď sa spolu s projektami dobre pripravili tak, že vytvorili novými sústavami podmienky pre zvládnutie úloh v občianskej vybavenosti pre základné školy, materské škôlky, detské jasle, má podnik určité kapacity, to znamená, že môže zvládnuť len určitý rozsah prác pri úmernom počte bytov i potrebnú občiansku vybavenosť.

V Okresnom stavebnom podniku Žilina miestne stavebníctvo má veľkú snahu inovovať a uskutočňovať údržbu hlavne na občianskej vybavenosti, školskej výstavbe, zdravotníctve, obchodnej siete a podobne. Medzi najväčsie nedostatky, ktoré im bránia v tomto plnení je materiálové zabezpečeníe. Objednávaný materiál im nepotvrdzujú, ale im oznámia, že objednávku vedú v nezáväznej evidencii, alebo že materiál je určený len pre podniky riadené Ministerstvom stavebníctva. Teda je vidieť veľkú snahu pomáhať, ale pre nedostatok materiálu nemôžu plniť úlohy v tejto oblasti.

Súdružky a súdruhovia, dovoľte mi pripomenúť ešte jednu skúsenosť. Ide mi o potrebnú iniciatívu ľudí na našich sídliskách. Poznáme mnoho pekných sídlisk, ktoré sú najmä zásluhou akcií "Z" pekné, upravené, ale poznáme tiež špinavé sídliská, studené, kde sú ľudia k svojmu okoliu nevšímaví. Na obidvoch druhoch sídlisk však žijú ľudia. Prečo teda taký rozdielny vzťah k svojmu životnému prostrediu? Ukazuje sa tiež, že tam, kde výstavba bytov nie je rovnobežná s výstavbou bytov občianskej vybavenosti, je aj iniciatíva ľudí minimálna. Obyvatelia po nasťahovaní by sa ochotne a radi zapojili do brigádnickej činnosti, upravovali okolie svojích domov; spravidla však pokračujúca stavebná činnosť ničí ich prácu a vynaložené prostriedky. Z tohto príkladu je vidieť súvislosti a dôsledky na myslenie ľudí a vytváranie ich buď pozitívneho alebo negatívneho vzťahu k spoločnému majetku.

Zaznamenali sme tiež mnoho príkladov účelnej výstavby formou združených prostriedkov. Dobré skúsenosti s tým majú napríklad v Ostrave.

Naznačenou otázkou je však prechod podnikov na samofinancovanie, keď sa predpokladá sporivosť vo financovaní objektov občianskej vybavenosti. Myslíme si, že by centrálne orgány mali tomuto javu venovať zvýšenú pozornosť, pretože v celom rade lokalít formou združených prostriedkov boli postavené veľmi prospešné diela pre spokojnosť našich občanov.

Vážené súdružky a súdruhovia, po zhodnotení poslaneckých prieskumov je možno na záver poukázať na to, že občianska výstavba zostáva naďalej veľkým súčasným problémom. Nemalo by sa ďalej tolerovať a pripúšťať, aby z komplexnej bytovej výstavby bola naďalej občianska výstavba v pozadí.

Oceňujeme, že so súčasnou situáciou v komplexnej bytovej výstavbe a riešením úloh odboru pozemného staviteľstva, sa zaoberá federálna vláda. Ale poukazujeme na tú skutočnosť, že nikto neodpovedal na to, prečo sa takmer v ničom nesplnili uznesenia federálnej vlády i pléna ÚV KSČ z roku 1982, obsahujúce vlastne to isté, na čo je zamerané uznesenie č. 230 z roku 1989.

Musíme dbať na to, aby významnou súčasťou životnej úrovne, spoločenského a kultúrneho života ľudí bolo bývanie, spojené s komplexnou občianskou vybavenosťou. Uvedené treba zohľadniť vo všetkých smeroch bytovej politiky, ako je aj v návrhu zásad koncepcie bytovej politiky, ktorý plne podporujeme. Ďakujem za pozornosť.

Předseda SN J. Janík: Ďakujem poslankyni Horečnej. Slovo má poslankyňa Hyková. Pripraví sa poslanec Andrš.

Poslankyně B. Hyková: Vážený soudruhu generální tajemníku, vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, bydlení nepochybně představuje jednu ze základních potřeb našich občanů. Právní regulace vztahů mezi občany, organizacemi hospodařícími s byty a socialistickým státem výrazně působí na spokojenost občanů a vytváří důležitý předpoklad k uskutečňování úkolů v oblasti hospodářského a společenského rozvoje naší společnosti.

Ráda bych se v dnešní diskusi s vámi podělila o zkušenosti, které jsem získala při průzkumech, kterých jsem se spolu s poslanci ústavně právních výborů zúčastnila. Cílem bylo zkoumat účinnost a hospodárnost státní správy na úseku bytového hospodářství. Chtěla bych vás seznámit i s některými náměty na novou právní úpravu hospodaření s byty. Průzkumy jsme prováděli na národních výborech a v bytových organizacích v územních obvodech Prahy 3, Bratislavy 1, Brna, Karlových Varů a Ústí nad Labem. Co bylo společné těmto průzkumům? Především ve všech místech byl zjištěn nedostatek bytů, místní pořadníky uchazečů o byt se sice sestavují dvakrát ročně, faktické uspokojování žadatelů o byt je však v průměru velice nízké. Klesá od 80 %, v některých místech až k nule. Znamená to, že se zapsaní uchazeči převádějí z roku na rok.

Zjistili jsme, že v některých místech čekají uchazeči o byt na zařazení do pořadníků 10 až 15 let. Příčiny tohoto stavu jsou jak v malém počtu bytů, s nimiž mohou národní výbory hospodařit, v časovém skluzu stavebních dodavatelských organizací a v nedostatečném přídělu bytů národním výborům. Jako příklad lze uvést Prahu, kde v roce 1988 bylo z komunální bytové výstavby celkového počtu 3489 bytů přiděleno národním výborům na pořadník pouze 273 bytů. Vzhledem k tomu, že obecně přetrvává nedostatek bytů a ekonomické stimuly zatím neplní odpovídající úlohu, je účelné zachovat režim přidělování bytů, který realizují národní výbory a s tím i povinnost národních výborů vést místní seznamy uchazečů o byt. Musí se však přehodnotit okruh občanů, jimž budou přidělovány státní by ty. Ty musí sloužit v podstatě pouze k řešení naléhavých sociálních případů - tedy mladých rodin s více dětmi, rodin s nízkými příjmy, pro ubytování občanů zajišťujících nezbytné služby, které mají rozhodující význam pro rozvoj národního hospodářství a územní obvod. Jedině toto přehodnocení by přispělo k řešení bytové situace v hlavním městě Praze, kde ze státní výstavby je stále neúměrný počet bytů každoročně přidělován ústředním orgánům a institucím právě na úkor zmíněných sociálních případů.

Za pozornost stojí i přidělování bytů mimo pořadník. Tato forma přidělování bytů by měla být v budoucnu využívána jako jedna z cest provádění modernizace bytového fondu. Stávající úprava to plně neumožňuje.

Zjistili jsme i problémy např. s uplatňováním § 19 písm. c) bytového zákona. Toto ustanovení vylučuje přidělit zejména starým občanům pro ně vhodný byt ve stejném domě jen proto, že tento byt má lepší vybavení, či je svou výměrou stejný jako byt uvolněný. V této souvislosti bych znovu poukázala na kritickou bytovou situaci mladých rodin. Je třeba jednotně upravit podmínky, lépe využívat toho, aby mohl být byt přidělen mladým manželům, a to i byt nižší kategorie, pokud si ho sami upraví vlastním nákladem.

Obtížně řešitelné jsou i případy, kdy občané mají protiprávně získaný byt vyklidit. Nejen že většinou nereagují na příkazy bytových organizací, ale ani na následný příkaz vykonavatelů soudu. Kalkulují se zdlouhavostí soudních a exekučních řízení, s nedostatkem vykonavatelů soudních rozhodnutí i vhodných pracovníků bytových podniků. Většina rozhodnutí soudu je podmíněna přidělením náhradního bytu. V řadě případů bylo zjištěno, že národní výbory byly postaveny před skutečnost, že by občan povinný vyklidit byt měl - s ohledem na vícečlennou rodinu nebo lékařskou zprávu dostat ještě kvalitnější byt, než je jím byt protiprávně obsazený. Pro zamezení protispolečenského jednání, jímž je např. násilné vniknutí do bytu nebo nastěhování se bez rozhodnutí národního výboru, by mělo platit, že v takových případech se nebude přidělovat náhradní byt ani náhradní ubytování. Přesněji je potřeba vymezit případy, kdy dochází k protiprávnímu získání bytu. V praxi je hranice mezi bytem užívaným bez právního důvodu a bytem užívaným protiprávně málo zřetelná.

Rázná opatření vyžaduje i narůstající společenský jev, neplacení úhrad za užívání bytu. Je nutné účinněji prosazovat formy vymáhání nedoplatků na nájemném a sankce uplatňované vůči neplatičům. Pro projednávání sporů pro nedoplatek před soudy by mělo být zavedeno nové zkrácené občanskosoudní řízení bez složitého důkazního řízení. Oprávněným titulem k nařízení výkonu rozhodnutí by se měl stát výpis nedoplatků úhrad vydaný bytovou organizací. Pohledávku k dlužnému nájemnému by bylo účelné zařadit mezi pohledávky přednostní. Bylo by vhodné i stanovit, že uživatelům, kterým bude z tohoto titulu zrušeno užívací právo, může být přidělen byt nižší kategorie, a to i v jiné obci.

Bylo již řečeno, že státní byty neplní svůj původní účel. Tyto byty často užívají občané s vyššími příjmy. Z tohoto důvodu se doporučuje odstranit existující rozdíly v úhradách za užívání bytů a v účasti uživatelů na údržbě bytů, státních, podnikových, služebních oproti bytům družstevním. Prostředky získané zvýšením nájemného a zrušením sociálních slev by měly být plně využity k posílení přímých sociálních dávek, a to důchodcům, občanům s těžkým zdravotním poškozením a nezaopatřeným dětem.

Z průzkumu také vyplynulo, že by bylo účelné nově upravit záruky kontroly veřejnosti a volených orgánů nad průběhem přidělování bytů, a to i v případě, kdy je byt přidělován mimo pořadník. K zabezpečení řádné péče o společensky potřebné využití bytového fondu by národní výbory měly aktualizovat registr bytů, aby měly komplexní přehled o rozsahu a skladbě veškerého bytového fondu ve svém územním obvodu. Měl by se rovněž nově upravit režim bytů vystavěných ze státních prostředků, které budou spravovat bytové organizace a budou plánovacím aktem určeny pro ubytování pracovníkům podniku. Snad by to přispělo i k řešení ožehavého problému domovnických bytů a vedlo by i ke stabilizaci pracovníků profese domovník-údržbář.

V zájmu zamezení možností spekulací s byty by měly být nově upraveny podmínky přechodu užívacího práva tak, aby to bylo možné v případě smrti uživatele jen na jeho nejbližší příbuzné. Dosavadní důvody, které vedou k zániku osobního užívání bytu, je možné v podstatě zachovat. Nově by se měla vymezit nadměrnost bytu, která je důvodem zrušení práva užívat byt, neboť platná právní úprava stanovené výměry na jednu osobu již neodpovídá současným požadavkům na bydlení. Proto také v praxi dochází ke zrušení práva užívat byt pro nadměrnost spíše výjimečně. Ke známému nedostatku vhodných náhradních bytů přistupuje i další faktor. Nadměrné byty užívají často staří lidé, kteří se brání vystěhovat se z bytu, ve kterém celý život žili a za který řádně platí úhradu. Stálo by za úvahu, zda z použití zrušení práva užívat byt pro nadměrnost nevyloučit uživatele bytů III. a IV. kategorie, služebních bytů, zmodernizovaných vlastními prostředky uživatelů, a těch, kteří jsou tělesně postiženi, popřípadě řešit tyto případy novou úpravou úhrady za nadměrné metry.

Zákon č. 52/1966 Sb., o osobním vlastnictví k bytům, se v praxi uplatňuje málo. Národní výbory zatím prodávají většinou byty III. a IV. kategorie v domech značně zchátralých nebo se omezují na vytipování vhodných objektů. Lze konstatovat, že většímu prodeji brání překážky právního a ekonomického charakteru. Řadu překážek by měla odstranit navržená novela tohoto zákona. Lze však mít určité obavy, zda nový právní předpis, který se opírá o stávající úpravu osobního vlastnictví, bude ku prospěchu věci a neumožní občanům s vyššími příjmy, kterým je především určen, s byty spekulovat.

V oblasti plnění úkolů na úseku státní správy domovního majetku jsme při průzkumech došli k závěru, že se tu projevuje řada letitých problémů, které nemohou řešit ve své kompetenci pouze podniky bytového hospodářství a národní výbory. Hlavními a nejvíce diskutovanými a také občany kritizovanými jsou opravy, údržby, rekonstrukce a modernizace bytového fondu. Především byty ve starší zástavbě, ponejvíce III. a IV. kategorie, jsou s ohledem na stáří a dlouholetou neprováděnou údržbu v nedobrém stavu a rovněž u nových objektů dochází k zhoršování jejich stavu stále častěji, a to někdy i v záručních lhůtách. Příčinou, jak už zde bylo zmíněno ve zpravodajské zprávě, je neuspokojivá technická politika, to znamená nekvalitní bytová jádra, ale i nedodržování stanovených technologií. Nedostatek bytů a tlak na jejich brzké převzetí zhoršuje situaci bytových organizací při přejímacím řízení a při odstraňování reklamovaných závad. Dodavatelské kapacity, které zajišťují opravy a modernizaci ve větším rozsahu, nestačí v současné době uspokojovat ani preventivně nároky oprav domovního fondu, ani krýt skutečně aktuální potřebu. Jak již se zmínil zpravodaj, nedostatky se projevují především v opravách základních stavebních prvků a při rekonstrukcích rozvodu plynu a elektřiny. Hlavní příčinou je skutečnost, že velké stavebnictví - jak tady bylo také řečeno - nemá o tento druh práce zájem, neboť pro jednotlivé stavební podniky není tento typ práce dostatečně efektivní. Nedostatečná kapacita je samozřejmě i na straně podniků bytového hospodářství. Projevuje se tu i značná disproporce mezi plánovaným objemem finančních prostředků a nutností odstraňovat jeho zanedbanost. Problémem je i efektivní využívání vynaložených finančních prostředků.

Tuto situaci je nutné řešit zvýšením přídělu finančních prostředků i zajištěním potřebných kapacit. To znamená především ekonomicky a jinými způsoby orientovat stavební organizace právě na údržbu, modernizaci a opravy bytového fondu i snažit se zvyšovat vlastní kapacity bytových organizací, což předpokládá odstranit disproporce mezi mzdami určitých profesí v bytových organizacích a stejných profesí v jiných resortech.

Vážené soudružky poslankyně a soudruzi poslanci, výsledky provedených průzkumů ukázaly, že řada ustanovení zákona č. 41/1964 Sb., o hospodaření s byty, je v současné etapě společenského vývoje překonána a nevyhovuje. Na některá z nich jsem se snažila ve svém vystoupení poukázat. Samozřejmě, nemohla jsem vyčerpat celou bytovou problematiku, neboť její řešení spočívá jak v oblasti právní, tak i ekonomické. Dlouhodobě neřešené problémy lze vyřešit jenom jednotným, organicky propojeným komplexem ekonomických, organizačních a právních opatření.

Chtěla bych na závěr zůstat ještě u oblasti práva. Domnívám se, že zásadní změny státní bytové politiky nelze provést bez nové komplexní úpravy bytového práva, a to nejen samotného bytového zákona, ale i dalších právních předpisů, počínaje občanským zákoníkem přes zákon o osobním vlastnictví k bytům, přes všechny prováděcí předpisy a konče například i zákonem č. 111/1950 Sb., o hospodaření s nebytovými prostory.

Dovolte mi, abych na závěr v této souvislosti položila otázku soudruhu ministrovi Čalfovi: "V jakém stavu je příprava nové komplexní úpravy bytového práva?" Děkuji za pozornost.

Předseda SN J. Janík: Ďakujem poslankyni Hykovej. Ako ďalší sa prihlásil poslanec Andrš, dávam mu slovo. Pripraví sa poslanec Šalgovič.

Poslanec J. Andrš: Vážený soudruhu generální tajemníku, vážené soudružky poslankyně a vážení soudruzi poslanci, bydlení se v souladu se závěry XVII. sjezdu Komunistické strany Československa mělo stát jedním ze stěžejních úkolů hospodářské a sociální politiky našeho státu. Uspokojování potřeb občanů v této oblasti jak co do kvantity, tak i co do kvality patří mezi základní úkoly socialistického státu a je neoddělitelnou součástí hodnocení toho, jak se společnost stará o řešení této ničím nezastupitelné potřeby. Vždyť kvalitní bydlení je nejen předpokladem pro reprodukci pracovních sil, ale také pro vytváření klidného a šťastného rodinného života a celkovou spokojenost občanů a naopak, neplnění na tomto úseku vytváří nenahraditelné škody, které se promítají do vytváření nedůvěry v politiku státu, vytvářejí nepříznivou politickou atmosféru, a to zejména u mladé generace, která je tímto neplněním jejich, možná hierarchicky nejvyšší a nejpřednější, potřeby nejvíce postižena. Chyby v této oblasti jsou proto před společností neomluvitelné a musí být přednostně vyřešeny.