Dalším vážným faktorem v oblasti
bytové výstavby je nedostatek materiálu v
tržních fondech. Poslanci se proto v organizacích,
které navštívili, zajímali o to, jak
je bytová výstavba zajištěna již
ve výrobních programech výrobců a
v hospodářských smlouvách dodavatelů.
Tak např. u státního podniku Slovenská
armaturka Myjava - monopolního výrobce bytových,
průmyslových a ostatních instalačních
armatur - jsou potřeby komplexní bytové výstavby
pokryty pouze na 55 % a potřeby vnitřního
trhu na 75 %. Za současných podmínek bude
podle názorů podniku tato nepříznivá
situace trvat i v dalších letech.
Poslanci dospěli k závěru, že úkoly
a opatření k zabezpečení potřebných
výrobků a materiálů pro jednotlivé
formy bytové výstavby jsou plněny nedostatečně.
Poukazovali na to, že když vláda rozhodla o zvýšení
pomoci stavebníkům rodinných domků,
musí také tuto formu výstavby zabezpečit
potřebnými výrobky a stavebninami.
Za závažný problém, který není
důsledně řešen, považují
též vysokou spotřebu stavebního materiálu.
Nabyli přesvědčení, že v investiční
výstavbě trvá vysoká materiálová
náročnost a chybí mechanismus, který
by účinně působil na její snižování.
Značnou pozornost poslanci věnovali otázkám
technické a občanské vybavenosti. Získané
poznatky ukazují, že nesladěnost kapacit pro
technickou a občanskou vybavenost s kapacitami pro výstavbu
bytů je další z příčin
nepříznivého hodnocení komplexní
bytové výstavby, zejména - jak již jsem
se zmínil - nežádoucí rozestavěnosti.
Poslanecké průzkumy potvrdily, že bytový
fond včas neopravujeme, neudržujeme a nemodernizujeme,
a proto tím více musíme stavět nového.
Také ne všichni uživatelé a majitelé
bytů udržují domy a zařízení
v nich odpovídajícím způsobem.
Dlouhodobě jsme nevytvářeli dostatečné
kapacity na provádění potřebných
oprav základních stavebních prvků
(střech, plášťů a komínů),
tepelných zařízení, rekonstrukcí
rozvodů plynů a elektřiny, kde se projevují
největší nedostatky. Dodavatelské kapacity
proto nestačí zajistit požadavek tzv. velké
údržby a navíc velké stavebnictví
nemá o tento druh prací zájem, protože
pro jednotlivé podniky nejsou tyto práce dostatečně
efektivní.
Dosavadní příděly do fondu oprav pokrývaly
v průměru asi 50 % potřeb finančních
prostředků pro odstranění zchátralosti
bytového fondu. Problémem je však i efektivnost
jejich využití a způsob sledování
plánu údržby a oprav. Když se plnění
plánu sleduje globálně ve finančních
objemech, nemotivuje to k šetření materiálem
a kapacitami, neboť je výhodnější
použít při opravách dražší
zařízení nebo je vyměnit za nové
a zvýšit si vlastní výkony. Není
ani uspokojivá kvalita provedených prací.
Značné problémy jsou i při zajišťování
menších oprav, údržby, rekonstrukcí
a modernizací bytů. Bytové organizace se
potýkají s nedostatečným počtem
pracovníků, což dále zhoršuje stav
bytového fondu. Určitého zlepšení
by snad bylo možno dosáhnout zavedením profese
domovník-údržbář.
Rovněž plnění úkolů v
modernizaci bytového fondu naráží na
řadu specifických problémů. Jde zejména
o nedostatek náhradních bytů, které
je třeba přidělovat z nové výstavby,
dále o překračování limitovaných
nákladů, což snižuje zisk stavebníka,
popřípadě nadměrně odčerpává
finanční prostředky. Negativně zde
působí direktivně stanovený rozpis
počtu bytů k modernizaci. problémem je dosahování
stanovené produktivity práce. Spolu s tím
je nutné posoudit, zda v některých případech
není lépe provést demolici objektu a na jeho
místě postavit novou bytovou jednotku. Poslanci
se domnívají, že i otázku modernizace
bytového fondu lze řešit jedině komplexně,
a to systémovým opatřením, které
by zabezpečilo využití všech ekonomických
nástrojů řízení.
V koncepci státní bytové politiky na 8. pětiletku
se klade značný důraz na účast
obyvatelstva. Nejrozšířenější
formou je družstevní bytová výstavba.
V porovnání se začátkem této
výstavby v 60. letech dochází ke ztrojnásobení
nákladů na průměrný družstevní
byt. Nerovnováha vzniká v oblasti nájemného,
které značně vzrostlo. Je způsobena
zejména vlivem růstu nákladů na družstevní
výstavbu. V řadě případů
však záleží i na tom, jak si družstvo
počíná v provozu, to znamená v údržbě,
správě a v tvorbě fondu oprav.
Podnikovou formou bylo v minulosti postaveno přibližně
500 tisíc bytů. Z hlediska podniku zůstává
problémem financování jejich výstavby
a údržby. V průměru se odhaduje roční
ztráta na jeden byt 2500 Kčs. Přitom už
většinou neobývají tyto byty zaměstnanci
podniku, protože podle dosud platného bytového
zákona je téměř nemožné
je vystěhovat.
Tak například podnik AVIA Letňany, který
je v současné době součástí
státního podniku AVIA koncern, realizoval v letech
1975 až 1987 z vlastních volných investičních
prostředků podnikovou výstavbu 1984 bytových
jednotek v lokalitě Praha 9 - Letňany. Z tohoto
množství však čtvrtina bytů je
užívána občany, kteří
nejsou zaměstnanci podniku. Přitom i u těchto
bytů hradí podnik náklady, které za
rok 1988 činily až 5 tisíc Kčs za bytovou
jednotku.
S vědomím toho, že bydlení se stalo
měřítkem životní a kulturní
úrovně občanů naší socialistické
vlasti, se poslanci při průzkumech zajímali
též o otázky urbanistického a architektonického
řešení sídlišť, architektonického
řešení bytů a úrovně občanské
vybavenosti. Získali v této oblasti řadu
poznatků.
Jak poslanci byli informováni, typologická řada
bydlení je u nás velmi úzká, existuje
v podstatě 5 typů v České socialistické
republice a 4 typy ve Slovenské socialistické republice.
Tvorba nových typů, jejích ověřování
a pohotová aplikace jsou naprostou výjimkou. Přitom
např. v NDR existuje v práci tzv. "pružná
technologie", která je schopna operativně reagovat
na individuální architektonická řešení
a pružně přizpůsobit výrobu panelů
potřebám architekta.
Nejzávažnějším problémem
je, že se celá oblast tvorby a projektování
postupně dostala do závislosti na dodavatelích
uplatňujících vysokou míru opakování
jednoho typu. Málo se respektují a využívají
přírodní, materiální a zastavovací
podmínky místa výstavby. Výsledkem
toho je mnohdy monotónnost a uniformita sídlišť
a narušování cílů urbanizace.
Národní výbory jsou za daných okolností
nuceny jenom přijímat nabídnutá řešení,
při minimálních možnostech je také
ovlivnit.
Poslanci se proto ztotožnili s názorem, obsaženým
i v návrhu zásad koncepce státní bytové
politiky na 9. pětiletku s výhledem do roku 2005,
že za rozhodující článek pro
přípravu, plánování i realizaci
komplexní bytové výstavby a pro přestavbu
měst by měly být určeny národní
výbory. Výstavba měst by měla být
realizována na základě skutečných
potřeb území z finančních prostředků
přidělených na rozvoj území
bez účelového určení. Užití
prostředků by pak mělo být vedeno
jediným cílem - vytvoření komplexně
vybaveného města, nikoliv pouhou realizací
stanovených počtů bytů. K tomu je
nezbytné, aby národní výbory mohly
disponovat i příslušnou stavební kapacitou.
Poslanci při průzkumech věnovali pozornost
i zabezpečení ekologických požadavků
při komplexní bytové výstavbě
ve městech a obcích. Ukázalo se, že
je to velmi složitý, náročný
a nákladný proces, který podmiňuje
realizaci komplexní bytové výstavby z hlediska
ochrany půdního fondu, zabezpečení
zdrojů pitné vody, kanalizace, čištění
odpadních vod, likvidace tuhých odpadů. K
tomu z hlediska ochrany životního prostředí
přistupují další závažné
faktory, jako jsou zejména ve městech otázky
dopravy (hlučnost, prašnost, obsah toxických
prvků v ovzduší aj.).
Praktické výsledky v zabezpečování
požadavků při komplexní bytové
výstavbě jsou velmi rozdílné. Důležité
je, aby v souladu se zákonem o státním podniku
se na řešení ekologických problémů
důsledně podílely samotné výrobní
organizace. Výraznější úlohu
v tomto směru musí však sehrát i národní
výbory.
Poslanecké průzkumy, podle toho, kterým z
výborů byly organizovány, se vedle obecných
otázek soustředily na některé specifické
otázky bytové politiky.
Například poslanci výboru pro zemědělství
a výživu se mimo jiné zabývali bytovou
výstavbou na venkově, kde téměř
83 % bytového fondu tvoří byty v rodinných
domech. Předmětem jejich kritiky bylo velké
množství neobydlených bytů v rodinných
domech, které chátrají a neopravují
se. Doporučili zvýšit využití tohoto
bytového fondu například zavedením
vyšší domovní daně u neobsazených
bytů.
Poslanci branného a bezpečnostního výboru
sledovali zabezpečování bytových otázek
v resortech federálního ministerstva vnitra a federálního
ministerstva národní obrany. Konstatovali, že
v Československé lidové armádě
i v resortu federálního ministerstva vnitra je vypracován
promyšlený systém práce s bytovým
fondem a je zabezpečována soustavná kontrola
jeho naplňování. Nedostatkem je, že
jednotlivé posádky zpravidla dostávají
byty z komunální bytové výstavby najednou
za celé období.
Poslance výboru pro sociální politiku zajímala
sociální hlediska v plnění bytové
politiky. Průzkumy ukázaly, že se situace podle
územních celků liší. Převážně
je horší ve větších aglomeracích.
Ukazuje se, že je třeba v jednotlivých územních
celcích dostatečné stavební kapacity
nejen vytvořit, ale i stabilizovat.
Velké problémy se vyskytly zvláště
ve velkých městech s centrální evidencí
bytů. Měla by se urychleně zdokonalit. Tím
by snad odpadly problémy s neobsazenými byty, se
spekulačními byty a s jejich nezákonnými
převody nebo prodejem. Odstranilo by se i užívání
více bytových jednotek jednou rodinou. Zlepšení
stavu pomáhají prověrky bytového fondu,
které již byly v některých městech
zahájeny, jak se to například začalo
i v Praze.
Při průzkumech byl zjišťován také
vliv bytové politiky na stabilizaci pracovníků.
Z poznatků vyplývá, že rozpisy stabilizačních
bytů na období pětiletky ani jejich následná
realizace neodpovídají potřebám organizací.
Tak například uvedu situaci, jaká je ve státním
podniku Sigma Olomouc. Pro 8. pětiletý plán
byl na požadavek koncernu SIGMA 2070 družstevně
stabilizačních bytů dán resortem rozpis
na 1109 bytových jednotek, včetně 38 bytových
jednotek pro Sigmu Praha. V uplynulých 3 letech 8. pětiletky
bylo zatím předáno 464 bytových jednotek
z družstevně stabilizační výstavby,
a to včetně skluzů z pětiletky předešlé.
Poslanci se dále zajímali o bydlení vybraných
skupin obyvatelstva.
Málo uspokojivá je situace při rozdělování
bytů mladým manželům, kdy čekací
doba je např. 5 někdy až 30 let v Praze a v
Bratislavě, 12 let v Karlových Varech, 5 let v Ostravě,
10 let v Lovosicích atd. Největší zájem
mladých manželství je o byty komunální
s přidělovacím právem národního
výboru. Byty družstevně stabilizační,
i když je o ně také zájem, přinášejí
pro mladá manželství finanční
zatížení, vyplývající
z vyššího nájemného. Výstavba
rodinných domů je pro ně, alespoň
z počátku, značně složitá,
uskutečňuje se většinou tehdy, pomáhá-li
celá jejich rodina. Cestou k řešení
bytové situace mladých manželství je
v současnosti možnost vlastními náklady
a silami upravit si byt nižší kategorie anebo
upravit nebytové prostory získané koupí
do osobního vlastnictví na byt.
Pro staré občany jsou nejvýhodnější
malometrážní byty s moderním sociálním
zabezpečením, ve kterých jim odpadá
starost o topení, opravy, případně
jim je zabezpečena pečovatelská služba.
Pokud starý člověk nemůže z jakýchkoliv
důvodů žít v rodině, je pro něho
nejlepším řešením ubytování
v domově důchodců, případně
v domě s pečovatelskou službou, kde má
jak své soukromí, tak i veškeré velmi
dobré zajištění. Tím také
by bylo řešeno užívání velkých
bytových jednotek jednotlivci, většinou důchodci.
Národní výbory by měly věnovat
této otázce větší pozornost.
Nejzávažnějším problémem
však je, že pro 9. pětiletku není zajištěna
další výstavba domů důchodců,
což bylo zjištěno ve většině
navštívených oblastí.
Pro invalidní občany je nejvhodnější
ubytování v bezbariérových bytech
za předpokladu, že tito občané jsou
schopni se o sebe postarat. Takových bytů je ovšem
málo a nebylo dosud dořešeno jejich přidělování
tak, aby vždy mohly sloužit k účelu, ke
kterému byly vybudovány. Bylo by proto potřebné
upravit režim přidělování bytů
bez protipohybových bariér určených
pro invalidní občany a bytů v domech s pečovatelskou
službou. Průzkumy ukázaly také problémy
s kvalitou a vybavením bezbariérových bytů.
Např. vysoké panely brání výhledu
z místností, někdy je též nevhodný
nábytek.
Současná mladá generace občanů
cikánského původu má vy tvořeny
podmínky pro to, aby si sama svým aktivním
přístupem řešila svou bytovou situaci
na patřičné kulturní úrovni.
Bydlení občanů cikánského původu
má však své odlišnosti a i v prostředí
větších měst si uchovává
své specifika, která činí potíže
a kterými je třeba se zabývat.
Skupina poslanců zahraničního výboru
Sněmovny národů se zaměřila
též na získání přehledu
a zkušeností z úrovně zabezpečení
ubytování cizích státních příslušníků,
diplomatů a zástupců organizací v
hospodářské sféře.
Poznatky z poslaneckých průzkumů organizovaných
ústavně právními a dalšími
výbory Federálního shromáždění
jednoznačně ukázaly na vcelku nízkou
společenskou účinnost zákona o hospodaření
s byty a dalších právních předpisů,
upravujících způsob provádění
bytové politiky, včetně zákonné
úpravy prodeje bytů do osobního vlastnictví.
I když většina principů zakotvených
v předpisech vzniklých na počátku
šedesátých let se v praxi osvědčila,
řada z nich je v současné době překonána
a některé umožňují vznik nedostatků,
které jsou v přímém rozporu se zájmy
společnosti. Zejména by měly být přehodnoceny
zásady, jimiž se řídí přidělování
bytů, protože je třeba zabránit provádění
spekulací, které poškozují naši
společnost.
Vládními orgány připravované
právní úpravy v oblasti bydlení by
měly vytvořit optimální podmínky
nejen pro kvalitní bytovou výstavbu, opravy a údržbu
bytového fondu, ale i pro zvýšení kvality
a úrovně bydlení občanů a lepší
hospodaření s byty a nebytovými prostorami.
Měly by se vytvořit takové právní
podmínky, aby občané v souladu se svými
možnostmi mohli daleko účinněji než
dosud řešit své bytové potřeby
vlastními silami, a to s využitím všech
forem bytové výstavby.
Soudružky a soudruzi poslanci, v připravovaných
zásadách koncepce státní bytové
politiky na 9. pětiletku s výhledem do roku 2005
se mění přístup k řízení
komplexní bytové výstavby v tom, že
se ustupuje od detailního rozhodování centra
o počtu a druzích výstavby. Z vystoupení
místopředsedy vlády ČSSR a předsedy
SKVTIR K. Juliše je však zřejmé, že
se ještě diskutuje o tom, zda se uplatní takové
pojetí komplexní bytové výstavby,
kdy se přidělí pouze finanční
prostředky určené na tuto výstavbu
národním výborům, které samy
rozhodnou, na které druhy výstavby je použijí,
eventuálně zváží i výhodnost,
účelnost a případně i nutnost
modernizace v porovnání s vynaloženými
náklady na modernizaci nebo demolici a na následující
výstavbu. Nová koncepce státní bytové
politiky by měla vytvořit prostor pro pružnější
formy výstavby i užívání bytů.
S návrhem zásad nové koncepce státní
bytové politiky, který je stále ve stádiu
příprav, byli poslanci Sněmovny národů
průběžně seznamováni. Skupina
poslanců výboru pro plán a rozpočet
však doporučila, aby návrh těchto zásad
byl předmětem jednání výborů
a sněmoven. Doporučuji proto, aby návrh této
koncepce byl předložen Federálnímu shromáždění.
Závěrem mi dovolte stručné shrnutí.
Realizace státní bytové politiky, ale i samotná
státní bytová politika posuzovaná,
v současné etapě společenských
přeměn, má řadu nedostatků.
Platná právní úprava na tomto úseku,
zejména zákon o hospodaření s byty
již pro další společenský rozvoj
nevyhovuje, neplní svou úlohu.
Poslanci Sněmovny národů dospívají
k názoru, že ke zlepšení stavu je třeba
urychleně přijmout zásadní opatření
ve všech oblastech, které s bytovou politikou státu
souvisejí, především však v oblasti
ekonomické, organizační, kádrové,
výchovné a právní. Poslanci očekávají,
že na naléhavé otázky bytové
politiky odpoví vláda zejména v koncepci
státní bytové politiky na 9. pětiletku
s výhledem do roku 2005 a v nejbližším
období také novou právní úpravou
na tomto úseku, především novou právní
úpravou hospodaření s byty. Očekávají,
že tato nová opatření budou odpovídat
současným požadavkům života a rozvoje
naší společnosti. Děkuji za pozornost.
Předseda SN J. Janík: Ďakujem poslancovi
Štáfkovi za prednesenie spravodajskej správy.
Súdružky a súdruhovia poslanci, Predsedníctvo
Snemovne národov navrhuje, aby Snemovňa národov
zvolila na prípravu návrhu uznesenia návrhovú
komisiu v tomto zložení: poslanci Jozef Csémi
ako predseda komisie, Zdeňka Benešová, Irena
Horečná, Jaroslav Jenerál, Ladislav Mráz,
Jiřina Veselá ako členovia. Má niekto
k tomuto návrhu pripomienku? (Nemá.) Nemá.
Môžeme pristúpiť k hlasovaniu.
V zasadacej sále je prítomných 66 poslancov
zvolených v Českej socialistickej republike a 59
poslancov Snemovne národov zvolených v Slovenskej
socialistickej republike. Snemovňa je uznášania
schopná.
Kto súhlasí s návrhom predsedníctva
na zloženie komisie na prípravu návrhu uznesenia
? (Hlasuje se.)
Ďakujem.
Je niekto proti? (Nikdo.) Nikto.
Členov návrhovej komisie prosím, aby sa hneď
na začiatku poludňajšej prestávky zišli
v miestnosti č. 449 tu, na 4. poschodí, na prípravu
návrhu uznesenia.
Súdružky poslankyne, súdruhovia poslanci, otváram
rozpravu. Pred začatím schôdze sa do rozpravy
prihlásilo 16 poslancov v tomto poradí: poslanci
Mede, Haičman, Horečná, Hýková,
Andrš, Parkanský, Mráz, Lietavská, Dvorský,
Hanák, Kantorová, Šagát, Čáslavská,
Trávníček, Krauskopf. Prosím poslanca
Medeho, aby sa ako prvý ujal slova. Pripraví sa
poslanec Haičman.
Poslanec G. Mede: Vážený súdruh
generálny tajomník, vážený súdruh
predseda, vážené súdružky a súdruhovia,
bytovú politiku za dlhé roky charakterizovala snaha
vyrovnania kvantitatívnej potreby bývania. Objektívna
nutnosť zvýšenia rozsahu bytovej výstavby
však vyvolala krízovú situáciu v hromadnej
bytovej výstavbe, ktorá sa v značnej miere
realizuje v rámci komplexnej bytovej výstavby. Snaha
o násilné splnenie úloh v 7. päťročnici
pri obmedzovaní investičných prostriedkov
v rokoch 1984-1985 vyvolala vyčerpanie vsetkých
možností pri dokončovaní bytov v závere
7. pätročnice. Pritom došlo i k veľkému
nesúladu medzi výstavbou bytov a realizáciou
občianskej vybavenosti. Časť občianskej
vybavenosti sa odsunula do 8. a 9. päťročnice.
Nedostatočná investorská a projekčná
pripravenosť, nízka úroveň riadiacej
práce, nerovnomernosť výstavby už v plánovaní,
nízka úroveň mobilizovania vlastných
rezerv stavebníctva, nedostatky v plynulosti dodávok
už i základných stavebných materiálov
spôsobili, že zámery 8. päťročnice
v bytovej výstavbe za prvé tri roky sa splnili len
na 93 %.
Ministerstvo výstavby a stavebníctva ČSR
nedokončilo byty v počte okolo 4500, Ministerstvo
výstavby a stavebníctva SSR okolo 5900. V Stredoslovenskom
kraji, kde je aj môj volebný obvod, okres Rimavská
Sobota a Lučenec, sa zámery päťročnice
v dokončení bytov tiež nedosiahnu.